Španělsko - Americká válka - 1898 (pouze námořní akce)

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Španělsko - Americká válka - 1898 (pouze námořní akce)

Příspěvek od kacermiroslav »

Španělsko - Americká válka
1898



Od poloviny 19.století Spojené státy americké cílevědomě pracovaly na zvětšení svého území. V roce 1845 se jim podařilo po krátké samostatné existenci k svému území připojit Texas, který dříve náležel Mexiku. V roce 1846 připojily britský Oregon. V další válce proti Mexiku v letech 1846 – 1848 získalo USA další území o ploše více jak 1,3 Mio km2 (velké území ležící mezi Texasem a Kalifornií). Dalším ziskem bylo odkoupení území Aljašky od carského Ruska za 7,2 Mio USD. Po ukončení Občanské války pokračoval prudký průmyslový rozvoj válkou poškozené země, čímž se Spojeným státům podařilo poměrně rychle zahladit stopy po tomto předchozím bratrovražedném boji. Koncem 19.století tak USA byly již silně vyspělou průmyslovou zemí se silnou a moderní armádou a námořnictvem, která se hlásila o své místo na slunci. Americký průmysl hledal nové surovinové zdroje a odbytiště na své výrobky a současné rozdělení světa na velmoci a jejich kolonie jim příliš nevyhovoval. Vzhledem k zeměpisné poloze tak připadalo v úvahu získat část ze Španělského koloniálního panství. Španělsko bylo sice nejstarší koloniální velmocí, ale na konci 19.století to byla zároveň nejslabší koloniální velmoc. I tak její panství bylo stále rozsáhlé. Španělsku náležely ostrovy Kuba a Portoriko v Karibském moři, dále Filipíny a řada Karibských a Tichomořských ostrovů a další území. Spojené státy zajímaly především Kuba a Portoriko, což byly ostrovy kam americký průmysl investoval nemalé částky do výroby a obchodu s cukrovou třtinou a tabákem. Zanedbatelný nebyl ani strategický význam polohy ostrovů, který ještě vyniknul v souvislosti s výstavbou Panamského průplavu. Taktéž Spojeným státům chyběl nějaký opěrný bod v Tichomořském prostoru, kde se jim nejvíce zamlouvaly Filipíny. Výhodné bylo, že jak na Kubě, tak i na Filipínách existovalo silné národně osvobozenecké hnutí, které se snažilo svrhnout španělskou nadvládu. Toho mínily USA využít a proto na mezinárodně politické scéně vystupovaly jako ochránci zájmů utiskovaných národů proti španělské nadvládě. Americký tisk přinášel zprávy o represích španělských vojáků proti kubánským povstalcům a o americké morální povinnosti chránit kubánský lid. Tím byla americká veřejnost připravována na brzkou válku. K ní již pouze scházela vhodná záminka.


Záminka vzniku války
Koncem ledna roku 1898 připlula do havanského přístavu americká bitevní loď 2. třídy MAINE (1895, 6.680 t – výzbroj 4x250mm, 6x150mm, 4xT). Dne 15.února 1898 nastal na této lodi strašlivý výbuch, po kterém se loď prakticky ihned potopila při obrovských ztrátách na lidských životech (274 mrtvých). Případ potopení Mainu vyšetřovala zvláštní komise, která jej za 23 dní uzavřela do spisu o 281 stránkách. Americký námořní soud v Key West rozhodl 28. března 1898, že výbuch způsobila námořní mina. Jelikož se tak stalo v havanském přístavu, za jehož bezpečnost zodpovídalo Španělsko, vedlo toto k obvinění Španělska. Ovšem skutečná příčina potopení bitevní lodě Maine nebyla nikdy spolehlivě vysvětlena.

Více o potopení USS Maine naleznete ZDE:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2559


Počátek Americko-španělské války
Španělská vláda po ostré reakci Washingtonu projevila velkou snahu a ochotu řešit sporné otázky jednáním a ústupky a tak se vyhnout válečnému konfliktu. Ale americký prezident McKinley dne 20.dubna 1898 potvrdil návrh Kongresu, aby bylo Španělsku dáno ultimátum, požadující zřeknutí se svrchovanosti nad Kubou. To však Španělsko již odmítlo přijmout. Dne 21.dubna přerušilo diplomatické styky se Spojenými státy. O den později přikročilo americké námořnictvo k blokádě Kuby. Dne 25.dubna 1898 vyhlásil americký Kongres oficiálně Španělsku válku se zpětnou platností od 21.dubna 1898.

Španělsko se tak ocitlo s USA ve válce. Ovšem jeho pozice nebyla nijak růžová. Jeho námořnictvo bylo sice početné, ale rozmístěné na od sebe značně vzdálených postech (Kuba, Filipíny, Španělsko…). Jeho největší slabinou však byla technická a kvalitativní zaostalost. Většina španělských plavidel byla staršího data, malého výtlaku, slabého pancéřování a nedostatečné palebné síly. Hodila se tak jen ke koloniální službě, ale v námořní bitvě byla prakticky nepoužitelná. Nejsilnější jednotky – bitevní loď Pelayo (9.917 t) a Emperador Carlos V. (9.235 t) – byly společně se dvěma velkými pancéřovými fregatami ze šedesátých let 19.století, Viktorií (7.250 t) a Numancií (7.035 t) momentálně na rozsáhlých přestavbách a modernizacích ve francouzských loděnicích v Le Havru a Toulonu. Po vypuknutí války je španělská vláda ihned stáhla bez dokončených úprav do Španělska.


Složení námořních sil válčících států

ŠPANĚLSKO
1. eskadra
Španělské velení mělo k dispozici 1.eskadru válečných plavidel, které velel kontradmirál Pasquale Cervera y Topete a která v době vypuknutí války byla na kotvách u Kapverdských ostrovů. Tato eskadra byla složena z pancéřových křižníků Infanta Maria Theresa (vlajková loď), Almirante Oquendo, Viscaya a Cristóbal Colón (všechny s výtlakem kolem 7.000 t). Součástí flotily byly i rychlé torpédoborce Furror, Terror a Pluton s výtlakem 380 t a torpédovky Ariete, Azor a Rayo.

2. eskadra
V domovském Španělsku v přístavu Cadiz se formovala 2. eskadra válečných lodí, tzv. „atlantická“, které velel kontradmirál Camary. Její vlajkovou lodí byla bitevní loď Pelayo a pancéřový křižník Alfonso XIII.. Dalšími plavidly v eskadře byl křižník Lepanto (4.828 t), 4 torpédoborce, 3 torpédovky a pomocné křižníky Rapido, Patria, Antonio Lopez a Giralda.

3. eskadra
Na Filipínách kotvila 3.eskadra válečných plavidel pod vedením kontradmirála Patricia Montoja y Pasarón. Ta byla tvořena starými nechráněnými křižníky Reina Christina, Don Antonio de Ulloa, Don Juan de Austria, Velasco, dále chráněné křižníky Isla de Luzon a Isla de Cuba. Kromě těchto plavidel byla v eskadře ještě další malá a stará plavidla o výtlaku mezi 500 – 560 t, Elcano, General Lezo, Marques del Duero a dřevěná fregata Castilla.

4. eskadra
Přímo v místě vypuknutí válečného konfliktu v  Karibské oblasti se nalézala 4. eskadra tzv. „západoindická“, která byla složena z nechráněných křižníků Alfonso XII. (3.900 t), Reina Mercedes (3.090 t), Marques de la Eusenada (1.064 t), Conde de Venadito, Infanta Isabel a několika desítek malých plavidel, vesměs starých dělových člunů.

Pokud to vše shrneme, tak Španělsko celkově zaostávalo ve velikosti, kvalitě, výzbroji a roztroušenosti eskader. Pouze torpédoborce byly na lepší úrovni než ty americké.


SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ
Spojené státy v době vypuknutí války disponovaly, kromě lodí ve stavbě, 5 moderními bitevními loděmi, 3 pancéřovými křižníky, 13 chráněnými křižníky, 19 monitory a velkým množstvím řady menších plavidel. Kromě těchto plavidel námořnictvo rozhodlo vyzbrojit 32 obchodních parníků a řadit je do svých stavů jako pomocné křižníky.

Severoatlantická eskadra
Nejsilnější Americkou eskadrou byla tzv. „severoamerická“ , která byla pod velením admirála Sampsona a domovské kotviště měla na ostrově Key West (Florida). Vlajkovým plavidlem byl pancéřový křižník New York (8.150 t, 21 uzlů). Nejsilnějšími jednotkami této eskadry byly bitevní lodě Indiana (10.453 t) a Iowa (11.521 t), které měly ve výzbroji každá 4 děla ráže 330mm a 8 děl ráže 203mm. Sekundární a lehká výzbroj byla také poměrně silně zastoupena. Samozřejmostí u bitevních lodí bylo silné pancéřování. Proti takovým plavidlům nemělo Španělsko svůj protějšek. Kromě těchto velkých hladinových plavidel disponovala eskadra monitory Puritan, Amphitrite, Miantomoh, Terror, chráněnými křižníky Cincinnati, Detroit, Marblehead, Mongomery, dělovými čluny Naschville, Wilmington, Castine, Vicksbury, Helena a řadou dalších menších válečných plavidel. V průběhu války byla ještě tato eskadra posílena o bitevní loď Oregon (třída Indiana, výtlak 11.688 t), ta se však nalézala na druhé straně amerického kontinentu v San Francisco a musela tak podniknout 14.000 námořních mil dlouhou cestu kolem Jižní Ameriky. Po 66 dnech plavby Oregona zakotvila 26.května na základně v Key West.

Létající eskadra
Další americká, tzv. „létající“ eskadra měla kotviště v Hampton Roads a velel jí komodor Schley. Vlajkovou lodí eskadry byl pancéřový křižník Brooklyn a dále byla v eskadře bitevní loď Massachusetts (třída Indiana, výtlak 10.500 t) vyzbrojena 4 děly ráže 330mm, 8 děly ráže 203mm, 4 děly ráže 152mm, 20 děly ráže 57 mm, 7 děly ráže 37mm a dvěma torpédomety. Kromě těchto dvou nejsilnějších jednotek měla eskadra ve stavu bitevní loď 2.třídy Texas (6.315 t) a chráněné křižníky Minneapolis a New Orleans.

Tichomořská eskadra
V Tichomoří se nalézala další americká eskadra válečných lodí, které velel komodor Dewey a která byla složena z vlajkového chráněného křižníku Olympia a dalších chráněných křižníků Baltimore, Raleigh, Boston, Concord, dělového člunu Petrel a několika menších pomocných plavidel.



Americké bitevní lodě a pancéřové křižníky byly všechny moderní a na vodu spuštěné po roce 1890. Bitevní lodě dosahovaly standardně rychlosti 16 uzlů, pancéřové a chráněné křižníky až na výjimky úctyhodných 21 až 23 uzlů. Také pancéřování bylo na vysoké úrovni a lodě měly i silnou dělostřeleckou výzbroj. Kromě těchto tří bojových eskader měly USA k dispozici ještě další námořní jednotky, které měly za úkol ochranu pobřeží. Severopacifické pobřeží bylo chráněno tzv. „pacifickou“ eskadrou v San Franciscu pod velením kontradmirála Millera a pobřežní divizí komodora Howella. Obě tyto eskadry se skládaly ze starších plavidel a monitorů, které jako plovoucí baterie chránily důležité americké přístavy. Ovšem americké námořní síly měly i slabinu a tou byla torpédová plavidla. Z celkově 22 stavěných jich bylo v době vypuknutí války ve službě pouze osm.


Průběh války
Hlavní tíha válečných bojů byla vedena především ve vodách kolem Kuby a Portorika (Karibské moře). Pozemní boje se pak vedly především na Kubě, která měla velmi dobré přírodní podmínky k obranně, protože velká část pobřeží ostrova je chráněna četnými korálovými útesy a i silný příboj znesnadňoval výsadkové operace. Nevýhodou ale byla infrastruktura. Železniční spojení na ostrově ze severu na jih bylo velice řídké a tak bylo nutné dopravovat jednotky a zásoby na jižní konec ostrova po moři. Na severní straně ostrova ležela silně opevněná pevnost a město Havana, která byla i hlavní španělskou základnou v Karibiku. Ostatní důležité kubánské přístavy jako Santiago, Mantazas, Cardenas, Cienfuegos byly na tom v opevnění podstatně hůře. Další důležitá španělská opora v karibské oblasti ležela na ostrově Portoriko a byl jí přístav San Juan, který ležel pouhých 400 námořních mil od Kuby. To bylo ze strategického hlediska velice důležité. Pro změnu hlavní americká základna v dané oblasti ležela na ostrovech Key West a Dry Tortugas (Florida), což představovalo pouhých 70 námořních mil od kubánské Havany. To obnášelo plavbu o délce pouhých 4 až 5 hodin.

Druhým důležitým válčištěm ve vzniklé válce byly Filipíny. I zde mělo Španělsko opevněné body své moci, jako námořní arzenál a přístav v Manilském zálivu v Cavite. Spojené státy na tom byly v dané oblasti podstatně hůře a musely proto využívat zálivy v neutrálních čínských vodách nebo případně přímo na španělském území, na pobřeží Filipín.

Na americké straně měly hlavní úkoly plnit Sampsonova a Schleyova eskadra, které měly za úkol provádět blokádu Kuby, přičemž Schleyova „létající“ eskadra měla být připravena k útoku. Americké velení mělo v plánu podniknout nejdříve rychlou akci proti Filipínám a vyřadit zdejší španělské jednotky dříve, než bude Španělsko schopno přesunout posily z Evropy. Španělé pro změnu počítali s americkým útokem proti Kanárským ostrovům, kterých by pak Američané mohli využít jako opěrný bod k přímému útoku na vlastní Španělsko. Proto se španělské velení rozhodlo do Karibské oblasti vyslat svou 1.eskadru admirála Cervery, která měla u Kuby na sebe vázat nepřátelské síly. Avšak Američanům šlo především o Kubu a Portoriko.

Válečné akce odstartovali Američané dne 22.dubna 1898, kdy byla eskadrou admirála Sampsona zahájena blokáda Kuby. Ta však byla málo efektivní a byla soustředěna především na severozápadní část ostrova a na oblast kolem Havany a Matanzasu. Zbytek pobřeží byl blokován pomocnými křižníky a dělovými čluny. Španělsko zahájilo také válečné akce. Dne 27.dubna 1898 vyplula z Kapverdských ostrovů eskadra admirála Cervery a nabrala směr Kuba. Mezitím však vypukly boje na Filipínách. Americký admirál Dewey se svou Tichomořskou eskadrou kotvící v Hongkongu nemohl po vypuknutí války podle mezinárodního práva zůstat v neutrálním přístavu (max. 24 hodin). Proto musela jeho eskadra vyplout z Hongongu a přesunula se 24.dubna asi o 15 mil severně do jednoho ze zálivů, kde se zformovala a 26.dubna ve 14:00 hodin vyplula a nabrala směr Filipíny. Tou dobou zatím zcela bezstarostně kotvila v manilské zátoce u arzenálu v Cavite španělská 3. eskadra admirála Montoji.


Zdroje:
Válečné lodě (2) – Hynek, Klučina – 1986
www.wikipedia.org
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „významné nebo zajímavé vojenské události“