PALBA.CZ

Jan Tinterov > ‎Historie válek píše:Terciáni proti samurajům.
Nestávalo se často, aby se evropská škola války setkávala s tou japonskou, k přímé konfrontaci docházelo ještě méně, takových případů se asi dalo spočítat na prstech jedné ruky. Jeden se stal 1582 na filipínském ostrově Luzon. Ten byl od roku 1570 ve španělských rukou a říkalo se mu Nové Španělsko. Filipíny byly v té době častým cílem japonských pirátů, kteří tu rádi kořistili. Nájezdy na filipínské pobřeží byly jednoduchou záležitostí, Filipínci lépe vyzbrojeným a vycvičeným Japoncům prostě neuměli bránit. Roku 1580 udeřil pirátský velitel Kay Fúso na luzonskou provincii Kagajan. Fúso měl pod svým velení 1000 róninů a ašigarů. Japonci udeřili velmi tvrdě a povraždili stovky lidí. Španělský guvernér musel na tento nájezd reagovat, protože i když Japonci vraždili domorodce, jednalo se pořád o poddané krále a takové jednání bylo nepřípustné. Horší bylo, že na celých Filipínách měl guvernér jen 500 vojáků. Guvernér se proto rozhodl, že vybere 50 nejlepších terciánů a dá jim zkušeného velitele. Tím byl generál Juan Pablo de Carrión, šlechtic jemuž bylo 69 let a na Filipínách si vlastně užíval zasloužený důchod. Carrión dostal k dispozici 50 terciánů, 50 námořníků a asi stovku domorodých pomocníků a vyrazil na Japonce. Jeho loďstvo se skládalo z jedné galéry Kapitán, jedné lehké válečné lodi a 5 válečných člunů. Během plavby k nepříteli narazili Španělé u pobřeží na pirátskou džunku, jejíž piráti se na ní právě vraceli z kořistí. Japonská loď byla sice větší, ale Španělé byli zase lépe vyzbrojeni a Carrión nařídil, aby okamžitě udeřili. Galéra Kapitán nejdříve vypálila na džunce několik salv a pak jí zahákovala. Španělští vojáci potom přeskákali na palubu džunky a začali bojovat. Španělé však rychle zjistili, že Japonců je na lodi moc a nedokáží prorazit jejich přesilou. Carrión měl na sobě ocelovou zbroj a helmu se sklopeným hledím, a proto se snažil svým mužům prosekat japonskými piráty cestu. V tom se srazil klasickým japonským samurajem v japonské zbroji a s katanu. Carrión byl v souboji úspěšnější a rónin padl pod úderem meče z toledské oceli. Japonci přesto stále více tlačili na španělské terciány, až se nakonec boj převalil na palubu španělské galéry. Tam Španělé na zadní palubě vytvořili klasickou formaci tercie, kdy pikenéři chrání své střelce dlouhými píkami. Španělští střelci pak drtili piráty salvou za salvou. Do boje se také zapojilo doprovodné plavidlo, jehož děla začala pálit po džunce. Džunka několik přesných zásahů nevydržela a začala se potápět. Potopení džunky zlomilo odhodlání pirátů k dalšímu boji a všichni se dali na útěk. Začali ze španělské galéry i potápějící se džunky skákat do moře, a protože většina z nich měla nějakou zbroj, skoro všichni se utopili. První vzájemná konfrontace skončila pro Španěly vítězně. Teď je však čekal boj daleko těžší, bylo třeba se vypořádat s hlavním jádrem pirátů.
Carrión pokračoval dál k Luzonu, kde v zátoce řeky Kajakan táboří piráti. Když Španělé dosáhnou ústí řeky, cestu jim zatarasí 18 pirátských sampanů. Tyto plachetnice však nemohly pro Španěly představovat problém a Carrión je rozstřílí svými děly. Když španělská kanonáda skončí, na vodě se pohupují dřevěné trosky a těla 200 zraněných a mrtvých Japonců. Na pevnině však pořád zůstalo 600 Japonců, kteří je pořád třeba zničit. Carrión nechá své lodi opatrně přistát u břehu a vylodí se s 50 terciány. Přikáže u břehu vybudovat obranné postavení a čeká, co udělají Japonci. Fúso chce nejdříve vyjednávat a slibuje, že Luzon opustí, když mu Španělé zaplatí ušlý zisk. To Carrión odmítne a Japonci zaútočí. 50 Španělů se brání ve své oblíbené formaci a píky a arkebuzy působí Japoncům velké ztráty. Španělé první útok snadno odrazí, ale zaskočila je jedna nepříjemnost. Bývalí samurajové se nebojí zemřít a statečně skáčou na předky jejich pík, snaží se je rukama zachytit a opravdu se jim podaří několik pík z rukou pikenýrů vytrhnout. To mírně naruší španělskou formaci. Carrión proto nařídí, aby z lodi přenesli olej a tím nechá potřít předky zbývajících pík. Započne druhý japonský útok a překvapeným samurajům proklouzávají píky v dlaních a zabodávají se do jejich těl. I druhý útok se zhroutí v palbě španělských arkebuz, ale Španělům došel skoro všechen střelný prach. Carrión nechá proto z lodi přenést jedno děl a to naplnit zbytkem střelného prachu. Aby posílil svou formaci, nařídí, aby se k jeho terciánům připojili i námořníci a hrstka věrných domorodců. Odrazit třetí útok se podaří Španělům jen s vypětím všech sil. Salva z děla smete první útočníky a k dělo se přidá několik výstřelů z arkebuz. Pak dojde střelný prach a přijde čas na chladné zbraně. V souboji s menšící se přesilou získávají navrch Španělé a jejich lepší výcvik i zbroje. Ocelové pancíře Španělů odráží údery japonských katan, zato toledské meče pronikají japonskou zbrojí jak máslem. Taky se ukáže, že španělská škola šermu mám vyšší kvalitu a róninové šokovaně zjišťují, že jsou Španělé lepší šermíři. Když se na nohou drží už jen hrstka pirátů, vyrazí Španělé do protiútoku. Nezraněných jich je už jen 30, ale přesto ženou Japonce až do džungle. Teď se lehčí japonské zbroje ukážou poprvé jako výhoda, protože jim Španělé v těžších zbrojích nestačí a na útěku zemře jen nemnoho Japonců. Je mezi nimi i Fúso, který se bude dál na Luzon vracet. Přesto je vítězství Španělů dokonalé a do rukou jim padne řada krásných katan a samurajských zbrojí. Intenzita pirátských útoků klesla a Japonci začnou na Filipíny připlouvat hlavně kvůli obchodu. Carrión nechá na místě svého vítězství založit město, kde dožije svůj dlouhý a pestrý život. Ale i Japonci měli z porážky jistý přínos. Tato konfrontace s evropským stylem válčení je přiměje, aby vyráběli odolnější zbroje s přidáváním kovových pásů.

Taky se ukáže, že španělská škola šermu mám vyšší kvalitu a róninové šokovaně zjišťují, že jsou Španělé lepší šermíři.

Wasp píše:..
Určení jestli je lepší evropská škola boje nebo japonská, za mě jsou si rovny.