Britská výprava do Tibetu v letech 1903 až 1904

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Britská výprava do Tibetu v letech 1903 až 1904

Příspěvek od Rase »

Obrázek

Britská výprava do Tibetu z roku 1904

"Věřím, že tento obrovský trest bude prevencí pro budoucnost a přiměje je podrobit se"
telegrafní zpráva od plukovníka Younghusbanda pro velení


V 18. století Tibet na čas obsadili mongolští Džúngarové a nedlouho po nich čínští Mandžuové, kteří Tibetu sice nechávají vnitřní nezávislost, ve Lhase však ponechávají své úředníky (ambany), kteří zde setrvali až do pádu Mandžuské dynastie na počátku druhého desetiletí 20. století. Uzavřenost Tibetu prolomila v letech 1903–1904 Younghusbandova expedice, která uzavřela mezi Tibetem a Britským impériem bilaterální dohody. Vojensky se stala tato expedice úspěšnou, ale politického hlediska se však setkala s odporem britského obyvatelstva.
Když koncem 18. století probíhala válka mezi Tibetem a Nepálem, tibetská vláda se rozhodla přerušit veškeré styky s Brity, jelikož členové vlády je podezřívali z toho, že podporují Gurkhy. Veškeré obchodní styky mezi Britskou Indií a Tibetem probíhaly v následujících desetiletích zprostředkovaně. Postupem času se však Britové začali obávat, že by se Rusové mohli snažit v Tibetu uplatnit své zájmy a získat tak kontrolu nad Tibetem, který de facto sousedil s Britskou Indií. Přesněji řečeno Sikkimem, vazalským státem Britské Indie). Britové se proto začali snažit o uplatnění svého vlivu v Tibetu, jehož počátkem mělo být nejdříve navázání obchodních styků s Tibetem. Když Britové zjistili, že jednat s ambany nevede ke kýženému výsledku, jelikož nemají v Tibetu faktický vliv, začali pomýšlet na přímou komunikaci s tibetskou vládou.
Indický místokrál George Nathaniel Curzon z Kedlestonu (1858–1925) byl zastáncem ofenzivní politiky, rozhodl se tedy vyslat do Tibetu expedici. Od července 1903 Britové formovali své oddíly v indickém Gangtoku, do jejich čela byl postaven plukovník Francis Younghusband (1863–1942). Moderně vyzbrojené jednotky Imperiální armády čítaly na tři tisíce mužů a dalších sedm tisíc šerpů. Expedice se nejprve utábořila v Gampadzongu na jihu Tibetu a dožadovala se vyjednávání s tibetskými úřady. Následuje poněkud zmatečné, několikaměsíční období vyjednávání. Podle některých, Tibeťané vědomi si síly protivníka, učinili pokus o dohodu, se kterou Younghusband vyslovil předběžný souhlas, podle jiných byla jednání neúspěšná. Jisté ale je, že se expedice vydala do vnitrozemí a zde došlo i k válečným střetům. Tibetští vojáci se snažili klást odpor, ale proti dobře vycvičeným a vyzbrojeným vojákům neměli šanci. Vyprovokovali tak ale odvetu, kdy se vojáci začali mstít na domorodcích. K masakru civilního obyvatelstva mělo dojít například 31.března 1904 v průsmyku u vesnice Guru, kde Britové postříleli neútočící vesničany. Do Gjance dorazila výprava dne 11.dubna. Třináctý tibetský dalajláma Thubtän Gjamccho (1876–1933), uprchl do Urgy ve Vnějším Mongolsku k bogdgegénovi. Dodám že tento dalajláma byl vzdělaný muž a schopný politik a také navrhl tibetskou vlajku. Na začátku srpna stanuli britští vojáci před branami hlavního města - Lhasy.
Po dobytí města, byla v září 1904 podepsána anglo-tibetská dohoda, která Velké Británii zajišťovala pozici protektora a mnoho hospodářských výhod. Na tibetské straně dohodu podepsali jak světští, tak i představitelé klášterů Sera, Däpung a Gandän, kteří se jevili probritsky orientovaní. Tibet měl otevřít hranice mezi královstvím Sikkim a Tibetem pro obchod, stejně jako zaplatit reparace britské vládě, za nutnost vyslání této expedice, ve výši 7 500 000 rupií. V Gjance bylo v roce 1904 založeno sídlo britského obchodního pověřence, které zde existovalo až do roku 1944. Tibet se dále zavázal, že bez britského souhlasu, neudělí žádné velmoci koncesi na stavbu železnic, telegrafní sítě či hloubení dolů. Ještě je potřeba dodat, že za krále Eduarda VII. (1841–1910), během těchto šesti měsíců, položilo 202 mužů život v boji s nepřítelem a dalších 411 zemřelo na jiné příčiny. Ztráty na tibetské straně jsou vyčísleny na 2-3000 lidí. Výhody získané touto výpravou nebyly ohroženy ani následnými smlouvami Velké Británie s Ruskem a Čínou. V roce 1906 byla uzavřena další smlouva týkající se Tibetu, tentokrát však mezi Čínou a Brity, která poskytovala Britům kontrolu nad tibetskými pozemky a cestami. V britsko-čínské dohodě se Britové vzdali práva na okupaci Tibetu a potvrdili, že nebudou zasahovat do jeho vnitřních záležitostí. Čína se recipročně zavázala, že tyto kroky neumožní žádné jiné velmoci. V anglo-ruské dohodě z roku 1907 uznala britská strana, že Tibet je svrchovaným územím Číny a zřekla se dalších diplomatických aktivit ve Lhase. Učinila také slib, že s Tibetem bude nadále jednat jen prostřednictvím čínské strany. Čínská vláda, která viděla v britských zásazích do tibetských záležitostí snahu o ovládnutí Tibetu Brity, se začala pokoušet o znovuoživení svého vlivu v Tibetu prostřednictvím ambanů. Když Thubtän Gjamccho přicestoval v roce 1908 do Pekingu, Číňané se snažili mu pomoci v jeho snahách o modernizaci říše. Dalajláma přivezl do Tibetu první automobily, elektřinu a telefon. Mandžuové se snažili o uplatnění svého vlivu i v dalších částech země a připravili tak příznivé podmínky pro příchod čínských vojsk do Tibetu. V roce 1910 do Lhasy vstoupilo na dva tisíce příslušníků čínské armády, načež 13. dalajláma, který se právě vrátil z dlouholetého exilu do Lhasy, uprchl do Indie, pod Britskou ochranu. Dezorientovaná čínská posádka ve Lhase se stále častěji dostávala do střetů s Tibeťany, až s nimi v srpnu 1912 uzavřela příměří – do ledna následujícího roku Tibet opustili všichni čínští vojáci i úředníci včetně ambanů. Zde se hodí dodat, že díky pro-Britské orientaci dalajlámy, setrvala britská posádka ve Lhase až do let čtyřicátých. Roku 1913 vydal Thubtän Gjamccho výnos, ve kterém vyhlásil nezávislost Tibetu. Tibetskou vládu nyní tvořili kašag (rada ministrů) v čele s ministerským předsedou (silönem), dále mnišská rada (jigcchang), rada úředníků (cikhang) a Národní shromáždění zvané Cchongdu. Na začátku roku 1913 byla mezi Tibetem a Mongolskem uzavřena Mongolsko-tibetská smlouva o přátelství a spojenectví. V roce 1914 Tibet, Čína a Britská Indie začali jednat o tzv. Simelské dohodě, která měla vymezit hranice mezi Britskou Indií a Tibetem a určit status Tibetu. Čínská strana se však k dohodám stavěla odmítavě a nakonec smlouvu nepodepsala. Roku 1930 byl Tibet společně s Mongolskem vyhlášen "organickou součástí Čínské republiky" a o čtyři roky později byla do Tibetu vyslána čínská mise vedená generálem Chuang Mu-sungem. Tato výprava zřídila ve Lhase stálou agenturu, která měla dohlížet na dodržování příměří na čínsko-tibetské hranici. V roce 1935 se v malé amdské vesničce Tagccher narodil Lhamo Döndub, budoucí čtrnáctý dalajláma Tändzin Gjamccho.

Zdroje:
http://www.lookandlearn.com/blog/24860/ ... ish-trade/
http://blog.mountainworldproductions.co ... tibet.html
https://buddhismnow.com/2013/11/17/phot ... ade-tibet/
https://cs.wikipedia.org/wiki/George_Curzon
https://cs.wikipedia.org/wiki/Younghusbandova_expedice
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bji ... .A9_invaze

Obrázek
plukovník Francis Younghusband

Obrázek
boční pohled na palác Potála

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek
tibetský válečník, nejprve po kontaktu s Brity, níže v plné zbroji a tibetští jezdci

Obrázek

Obrázek
tibetští Lámové a Lamini

Obrázek
Obrázek
fotografie různých lidí a dole plukovník Francis Younghusband mezi číňany
Naposledy upravil(a) Rase dne 24/2/2017, 11:03, celkem upraveno 5 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Britská výprava do Tibetu 1904

Příspěvek od Rase »

Když jsem hledal fotografie Chevsurských válečníků, našel jsem fotografii Tibetského bojovníka zastřeleného Brity. Tak si myslím, že bude pěkné, se o tyto poznatky s vámi podělit. Je úžasné, jak dobře byla tato výprava z roku 1903/1904 zdokumentovaná. Samotný článek je zase taková skládačka, doplňující omáčka, abyste věděli o co vlastně šlo a proč jsou historické vztahy mezi Tibetem, Británií/Indií a Čínou, jaké jsou.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Britská výprava do Tibetu v letech 1903 až 1904

Příspěvek od Rase »

Obrázek Obrázek Obrázek
Britský voják z 2nd Bn v Péšávaru (1906) a dobový obrázek z tažení do Tibetu, v popředí koloniální jednotky

Obrázek Obrázek
vzhled vojáků, kteří se mohli výpravy účastnit a níže Tibetský ostrostřelec se speciální puškou
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Britská výprava do Tibetu v letech 1903 až 1904

Příspěvek od jarl »

Ohledně těch reparací, které měli Tibeťané zaplatit Britům, jsem něco dohledal v knize Dějiny dvacátého století od Martina Gilberta. Původně měli Tibeťané až do roku 1979 každoročně splácet ohromnou sumu 500 000 liber šterlinků, což byla nereálná částka, takže nakonec měli po 25 let každoročně odvádět 150 000 liber. Kolik skutečně zaplatili nevím, ale předpokládám, že to bylo mnohem méně, než těch nasmlouvaných několik miliónů liber.

Chabě zdůvodněná vojenská intervence do Tibetu vyvolala ostrou kritiku opoziční liberální strany a W. Churchill napsal: „Něco takového je morálně nepřípustné. Právy ostatních zemí přeci nemůžeme takhle pohrdat. Na světě neexistuje tak deklasovaný národ, aby se za podobných okolností, jaké jsme vnutili těm tibetským ubožákům, nepostavil na odpor. Žijí tam dlouhá staletí, a přestože jsou to pouze Asiaté, svoboda a domov pro ně nejsou jen prázdné pojmy. "
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Britská výprava do Tibetu v letech 1903 až 1904

Příspěvek od kacermiroslav »

Na toto téma existuje docela zajímavá knížka a to "Cesta do Lhasy", kterou se svým druhem P.Josephem Gabetem v letech 1844-1846 vykonal a podle vzpomínek vypsal P.Evariste-Régis HUC někdejší misionář v říši Čínské. Vydala Mladá Fronta Praha, 1976.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Britská výprava do Tibetu v letech 1903 až 1904

Příspěvek od Rase »

Ty reparace mi přišly zvláštní tím, že byly v rupiích, celkem 7 500 000 rupií, oni v nich byli placení i ti vojáci, tak je to asi logické. Jaký byl ale tehdy poměr k britské libře, netuším.
Jinak ten čínský vliv v zemi, byl obdobný i v Mongolsku, kdy i v době na konci první světové války, držela Čína silnou posádku i zde (ať již v pohraničních posádkách nebo Urgze). Když nebyl v Číně chaos, tak se vždycky snažili upevnit svůj vliv i v těchto okrajových státech. Z britského pohledu mi smysl téhle výpravy přijde takový poněkud zvláštní. Přeci jen ekonomický přínos byl dost sporný, ono to clo mohlo tak akorát zaplatit náklady na držení posádky. Tedy opravdu jen ta snaha, aby je nepředběhli Rusové, byť Afganistán byl mnohem ožehavější oblast, než odlehlý Tibet.
Hodně zajímavá postava je i ten Třináctý dalajláma, z mého pohledu to byla snad největší osobnost Tibetských dějin, zvládl toho opravdu hodně a byl velice aktivní v politice.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Britská výprava do Tibetu v letech 1903 až 1904

Příspěvek od Rase »

Dám to sem. Fotografie z novin Český svět, 8.10. roku 1909, na které je pěkně patrný vzhled prostých Tibeťanů a zachycuje tradiční tibetský pozdrav vypláznutím jazyka. Jedna z legend tento pozdrav odvozuje od krutého krále Lang Darma, který měl černý jazyk. Král Lang Darma byl posledním panovníkem velké Tibetské říše, vládl v letech 836-842 a byl velmi nepřátelský vůči buddhismu, který v zemi tvrdě potlačoval. Po smrti krále se proto tibetští buddhisté báli reinkarnace zesnulého vládce. Pro jistotu se tedy od té doby Tibeťané zdraví vypláznutím jazyka, aby tak demonstrovali, že jejich jazyk není černý a nejsou tedy převtělením zlého krále.

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Britská výprava do Tibetu v letech 1903 až 1904

Příspěvek od Rase »

Tibet v období tzv. Velké hry

Již sme nakousli, že na přelomu 19. a 20. století, soupeřila Velká Británie s Ruskem o sféry vlivu v Asii, během tzv. Velké hry. Křižovatkou strategických zájmů obou impérií se stal Tibet, středoasijský stát, rozkládající se z velké části na Tibetské náhorní plošině. S téměř nepřekonatelnými překážkami se setkávaly nejen snahy evropanů o navázání kontaktů diplomatických a obchodních, ale i náboženských. První, skutečně zdokumentovaná návštěva Tibetu Evropany spadá do roku 1624, kdy se do Tibetu dostali jezuitští misionáři António de Andrade a Manuel Marques. těmto Portugalcům se podařilo postavit na tibetském území první kostel. Přesto se misionářům, kteří již působili v Číně, nikdy nepodařilo překonat autoritativní odmítavý postoj tibetských církevních hodnostářů a byli opakovaně vypovídáni ze země. Britové začali tajně mapovat Tibet již v 60. letech 19. století. Britové postupně přišli na to, že nejlepší je do neznámých končin vyslat speciálně vycvičené místní obyvatele z tibetsko-sikkimského pomezí – tzv. pandity. Mezi nejznámější padnity patřil Nain Singh, který dostal úkol dostat se do hlavního centra Tibetu – Lhasy. Nain Singh se tak v roce 1865 připojil jedné z karavan mířící do zakázaného města a skutečně se mu podařilo do Lhasy vkročit. Zde získal od Tibeťanů nejrůznější informace o situaci v zemi. Zároveň si dobře pamatoval rozmístění důležitých budov a zapisoval vzdálenosti mezi důležitými body. A tak se stalo, že Nain Singh po svém návratu poskytl Britům takové množství informací o Lhase, že převyšovaly dosud shromážděné poznatky o Lhase všech Evropanů dohromady. Jeho bratr Kišen Singh, pořídil jako vůbec první podrobnější plánek Lhasy. V roce 1895 se ze severní Indie vydali do Lhasy anglický šlechtic George Littledale a jeho žena, synovec a pes. Jelikož se báli odhalení, cestovali výhradně v noci. Byli zastaveni až tibetskou armádou pouhých 49 mil od Lhasy. Ve vyhoštění ze země Littledalovi nepomohly ani úplatky, ani tvrzení, že jeho žena je sestrou královny Viktorie. Možná se divíte, proč stál Britům Tibet za tolik útrap a problému, nu měl významnou polohu a jeho území zabíralo důležité průsmyky k perle impéria - Indii. Stranou ale nezůstal ani tehdejší sok britů, Ruské impérium.

V 19. století se rovněž Ruské impérium snažilo uplatnit v Tibetu své zájmy. Roku 1872 se do Tibetu dostal významný ruský cestovatel a geograf Nikolaj Prževalskij (1839–1888). Trasa jeho cesty vedla především severní Tibetem. Na svých cestách sesbíral ohromné množství vědeckého materiálu jako jsou vzorky rostlin, různé exempláře ptáků a hmyzu, kůže savců apod. I přes velkou snahu se Prževalskému nikdy nepodařilo dosáhnout Lhasy. Na samém přelomu 19. a 20. století se do tibetského kláštera Sera dostal japonský buddhistický mnich Ekai Kawaguči, který začal Britům dodávat různé, často zkreslené zprávy, které vedly Brity k přesvědčení, že z ruské strany do Tibetu proudí zbraně a že se v Tibetu nachází studenti z Burjatska. Velikou pozornost vzbudilo v roce 1901, tibetské poselstvo vyslané k Carovi. Tibeťané si byli patrně dobře vědomi upadající moci Číny, které zde doposud vykonávala jakousi ochrannou vládu zastoupenou ambany (v podstatě čínští úředníci) a tak se snažili získat ochranu u perspektivnější světové velmoci. Poselstvo bylo uvítáno s neobvyklou pozorností a poctou. Není jisté, zda se car možností zabrání Tibetu vůbec reálně zabýval, jisté ale je, že dění v Tibetu velice zneklidnilo úředníky Britského impéria, načež Indický místokrál George Nathaniel Curzon z Kedlestonu (1858–1925), rozhodl o vyslání vojenské expedice. Ta vyrazila roku 1903 a vedl ji zmíněný plukovník Francis Younghusband, vešla ve známost jako Younghusbandova expedice.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tibet
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bji ... u_Evropany
https://www.bejvavalo.cz/clanky.php?detail=701

Obrázek


Na fotografii výše je plukovník Younghusband v diplomatické uniformě, rozmlouvající s ambany. Až do konce osmnáctého století byli diplomaté a ambasadoři zpravidla členové vyšší šlechty, kteří při výkonu služby používali své vlastní dvorské oblečení. Pouze barvy a livreje jejich sluhů odkazovaly na dvůr, který v zahraničí reprezentovali. Po francouzské revoluci se poprvé do diplomatických služeb dostali ve větších množstvích neurození lidé (kteří nebyli bohatí a pro které bylo nemožné udržovat si nákladnou dvorskou garderobu), proto Francie jako první v roce 1781 zavedla diplomatické uniformy, které pak kolem roku 1800 zavedly i ostatní mocnosti.
Většina diplomatických uniforem následovala dvorskou módu devatenáctého století a sestávala z kabátce se stojatým límcem (zdobeného zlatým vyšíváním), kalhot, kordu a bikornu (klobouku se dvěma rohy). Podle množství zdobení bylo možné rozeznat důležitost a úřad diplomata a stejně tak podle drobných odlišností v uniformě i národnost jejího nositele. Francouzští diplomaté nosili kordy s perlovými jílci a zlatými a hedvábnými doplňky, norští měli na kabátcích vyšity borovicové šišky, portugalští dubové listy a žaludy, belgičtí diplomaté si ponechali bílé kalhoty a nízké boty z 18. století, dánští nosí na rozdíl od temné modři, kterou používají téměř všichni kabáty v šarlatové barvě, rakouští nosívali temně zelené.
Na rozdíl od vojenských uniforem se diplomatické od devatenáctého století změnily jen málo a dnes je diplomaté nosí téměř v totožné podobě jako tehdy. Přestože většina zemí diplomatické uniformy opustila v průběhu dvacátého století, některé země s dlouhou tradicí diplomatických služeb si je stále ponechaly. Ambasadoři Velké Británie, Francie, Španělska, Belgie, Holandska, Monaka a Thajska při oficiálních příležitostech (předání svých pověření ministrovi zahraničí hostitelské země) stále nosí diplomatické uniformy.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „významné nebo zajímavé vojenské události“