Sedmiletá válka (1756 – 1763)

Moderátoři: jarl, Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Sedmiletá válka (1756 – 1763)

Příspěvek od sa58 »

Sedmiletá válka (1756 – 1763)

Dostala se mi do rukou část zajímavého dokumentu, který popisuje armády zúčastněné v sedmileté válce. Napsal ho Henrich Lloyd (1729 – 1783), asi největší vojenský teoretik doby Marie Terezie a Friedricha Velikého. V době této války sloužil v pruské i rakouské armádě, za války s Tureckem získal v Rusku hodnost generálmajora a nakonec se usadil v Belgii, kde začal sepisovat své dílo. Bohužel dokončil jen první svazek „The History of the Last War in Germany“ (1766)

Zaujala mě jeho analýza národního charakteru evropských armád. Napsal:

„Tyto zásady morálního a fyzického řádu představují prvky národního charakteru. Tento charakter je více či méně závislý na kázni, která jej více či méně potlačuje. Národní charakter se projevuje v každé armádě. Jestliže surová disciplína je budována pouze na pohrůžce, pak ničí nacionální typ, ale nemůže vytvořit nic, co by tento typ nahradilo. Skutečnou kázní je ta, která vycházi z podstaty národního charakteru. Jestliže ti, kteří mají armády budovat a řídit, nejsou dostatečně seznámeni s lidskou přirozeností a s rozdíly, které v ní vytváří podnebí a když neznají zákona a zvyky platné ve státě, pak nejsou schopni sestavit kodex vojenských zákonů, které by řádně odpovídaly charakteru národa. Jsou pak nuceni budovat je na slabých, špatných a nedůstojných zásadách strachu.“

FRANCOUZSKÁ ARMÁDA. Veselý, živý Francouz větroplach dá se řídit mnohem lépe okamžitým impulsem a náhodným vznětem než rozumářským a odůvodňovaným přesvědčováním. Klimatické podmínky objasňují delikátnost jeho citů. Vše prijímá velmi živě...... Francouzský voják jde do útoku přesvědčen o vítězství, přeplněn sebeúctou a opovržením k jiným. Ale je-li odražen, tu všechny jeho jeho vysoké city změní takový úpadek ducha, že nic už nemůže jej přinutit aby útok obnovil. Ctižádost u Francouzů neodpustí, aby se doznali ke svým chybám a proto velmi rádi svalují vinu na své velitele a začínají se bouřit a dezertovat

RAKOUSKÁ ARMÁDA skládá se ze sedláků, kteří jsou pokorní a trpěliví. Práce a nejtěžší námaha nevyvolává u nich odporu. Chybí jim však náboženské nadšení. Jejich náboženství stačí pouze, aby jim dalo spořádané mravy. Jejich rozum strašně pomalu vnímá a to je také přičinou, že si dojmy velmi dlouho uchovávají. Přirozenost a výchova nevede je k uvažování a přičinách a následcích a k tvoření vlastního mínění. Proto přestavují jeden z nejlepších materiálu pro vojenské povolání. Myslím, že není vojska, které by bylo lepší, výjma které je oduševněno fanatismem

RUSOVÉ připojují ke všem těmto vlastnostem rakouského vojáka přímo pohanskou úctu ke svému carovi. To znamená určitý entuziasmus, dík kterému ruská armáda nezbytně převyšuje každou jinou, které onen fanatismus chybí. Tato neobyčejná chrabrost umožnila Rusům vítězství za ohromných námah, které přitom musel ruský voják snášet dík hrubé negramotnosti svých důstojníků.

PRUSKÁ ARMÁDA představuje sbírku cizinců všech národů, nejrůznějších mravů, obyčejů a charakterů. Tuto společnost může poutat dohromady pouze železná, zvířecí kázeň. Surovost a neustály zřetel obrácený k tomu, aby se přísně zachovával stanovený řád, tvoří z pruské armády velikou pravidelnou pracující mašinu, udržovanou a oduševňovanou mohutným géniem, který ji stvořil. Za takových podmínek pruská armáda může býti pokládána za jednu z nejhroznějších v Evropě. Ale jestilže jenom na okamžik bude oslabena pružina, která ji uvádí do chodu, pak se všechny ty různorodé části, ze kterých je tvořena, uvolní a promění se v rozvalinu, po které zůstane jen vzpomínka o jejím krátkém a slavném bytí. Pruská armáda ze všech evropských armád nejlehčeji manévruje a to je hlavní příčinou jejich vítězství. Vynikající genius pruského krále mohl tyto úkoly rozřešit, maje právě k dispozici vojska takové jakosti. Ale bez toho vojska byl by také bezmocný

ANGLIČANÉ nejsou tak vnímaví a nepodléhají tak dojmům jako Francouzi, ale nejsou tak těžkopádní jako Němci. Více se přibližují Francouzům, poněvadž velmi často se u nich projevuje netrpělivost a výbušnost. Kdyby anglická konstituce dovedla vlíti novou energii do kázně a s větší spravedlivostí rozdělovat blaha a odměny mezi vojáky a hlavně, kdyby se anglická armáda zřekla kupčení s vojenskými hodnostmi, pak by byla prvou anebo jednou z prvých na světě.


Toliko Lloyd. Je zajímavé, že některé rysy popsané v 18. století se dají velmi lehce vysledovat i v dalších válkách v pozdějších dobách.

Nakonec jen poznámka. Pokud někdo viděl skvělý Kubrickův film Barry Lyndon, tak mohl vidět fragmenty této války.


Obrázek francouzká puška Charleville 1728. Používala se s upravami až do poloviny 19. století
Naposledy upravil(a) sa58 dne 2/5/2008, 21:44, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Chtěl bych poděkovat všem co si to přečetli. Je vás docela hodně, vůbec jsem v takové číslo nedoufal.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

Nesmíš být takový pesimista. Já jsem na tom stejně 8)
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

No jo, na WW2 se ještě někdo chytá, ale zkus se někoho zeptat na sedmiletou válku či nějakou před WW1 :shock:
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

Příspěvek od mmmichalll »

K té pruské armádě bych dodal, že díky velmi tvrdému výcviku dosahovala rychlost palby až 5 ran za minutu zatímco u jiných to bylo jen zhruba 3 rány za minutu


Kromě výcviku a organizace vůbec měla pruská vojska výhodu taky ve výzbroji. Rakušané používali staré pušky s devěnými nabijáky, které se ale lámali (často v nejkritičtějších chvílích) zatímco prušáci už byli hromadně vybaveni puškami s nabijáky železnými.

I přes všechny tyto výhody se ovšem na počátku války Bedřich II Velliký nemohl ubránit přesile akousko ruských vojsk. Postupně Prusko ztratilo třetinu svého území, byl dobit Berlín a porážka byla jen otázkou času.
Došlo ovšem ke změně ve vládě Ruska, kdy zemřela Alžběta II ( dcera po Petru Velikém) a na carský trůn nastoupil Petr III, velký obdivovatel Bedřicha Velikého. Rusko se stalo spojencem Pruska a dříve ztracená území byla rychle získána zpět. Maželka Petra III, Kateřina Veliká ovšem svého slabošského manžela záhy svrhla a ruské vojsko bylo ztaženo ze střední evropy( v roce 1762). Poté už značně vyčerpané státy začali jednat o míru.

Anglie ( spojenec Pruska) získala kolonie v Indii a Severní Americe.
Francie byla hospodářsky oslabena a začala směřovat postopně k revoluci
Rusko vstoupilo na evropskou politickou scénu jako další velmoc
Rakousko definitivně ztratilo Slezsko (až na oblasti opavska, hlučínska a těšínska)
Prusko získalo Slezsko a začalo mít stále stoupající vliv v německu na úkor Rakouska. V jeho přeměnu na skutečnou velmoc mu zabránily (nebo spíše zpomalily a oddálily) Napoleonské války


Slušelo by se taky napsat (založit nové téma) něco o válce o dědictví rakouské 1740-1743. Sedmiletá válka byla jen vyústění situace po této válce - hlavně vzestup Pruska a tím došlo ke změnám ve spojeneckých svazcíh


Ještě bych dodal, že po skončení bojů si Rusko,Prusko a Rakousko během trojího dělení postupně rozebraly Polsko, kdy Marie-Terezie získala za strátu Slezska Halič ale bylo to jen slabou náplastí.
Naposledy upravil(a) mmmichalll dne 29/3/2008, 14:45, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

Příspěvek od mmmichalll »

Státní zřízení v 18. století.
V tehdejší Evropě neexistovaly, až na vyjímky, parlamentní demokracie, ve kterých svobodně volili občané. Politický směr
určovali absolutičtí panovníci.Absolutismus koncentroval většinu moci v rukou monarchy, na což navazoval rozsáhlý úřednický
aparát a vojenská správa. Přínosem byla dobrá organizace a možnost rychlého rozhodování. Panovník se většinou označoval za
vladaře "z boží vůle", byl nezávislí vnitropoliticky i zahraničněpoliticky. Typickým příkladem bylo Rusko a Francie.
Dalším proudem bylo osvícenství kritizující středověk a prosazující vládu rozumu. Víru v boží všemoc vystřídala víra
v rozum. Vznikl tím "osvícenský absolutismus" jakási podmnožina absolutismu. Panovník se nechal ovlivňovat mysliteli,
opíral se přitom o úřednický aparát. Sebe označoval jako "prvního služebníka státu". Příkladem je Fridrich Veliký a
Josef II. Vládl absolutismus s prvky svobody a spravedlnosti.
Velká Británie byla parlamentní monarchií. Na rozdíl od konstitučních z 19. století se neřídila psanou ústavou. Podíl
veřejnosti na ovlivňování státní zprávy záviděli britům všichni evropští osvísenci. I toto mělo nedostatky ale přesto se
tento styl dá považovat za nejlepší co v tehdejší Evropě bylo.
Nejhorší byla "stavovská monarchie" v Polsku. Šlechta držela většinu moci, každý prosazoval své zájmy, což brzdilo refermy
a způsobovalo úpadek státu.
V 18. století se znažili všichni aktéři udržet rovnováhu sil, nebo ji změnit ve svůj prospěch. To vycházelo z Vestfálského
míru po třicetileté válce. Vznikaly koalice a vedly se války, kdy z důvodů sobectví se měnily spojenci téměř neustále.
Spojenci se nepodporovali ze strachu z nárůstu moci svého "přítele". Rostly taky finanční nároky na válku. Vznikaly
subsidiární smlouvy, kde chudší státy prodávaly své vojáky bohatším. Bohaté státy vedly nezávislou zahraniční politiku
a měly své dlouhodobé záměry. V 18. století to byly Británie, Francie, Rakousko a Rusko. I zde byly slabší a silnější- Rusko
a Rakousko příjmaly subsidie běžně. Války se vedly v zájmu dynastie s omezeným cílem- kabinetní válka- většinou o
nástupnictví na trůn v jiné zemi svého příbuzného. Mocenské války se vedly s většími cíly za účelem přímé vlády nad oblastí.

Válečné umění
Dnes se může jevit neohrabaně. Podstatou byla manévrovací strategie založená na dlouhých pochodech a snaze oklamat soupeře.
Pak se provedl úder ve snaze porazit protivníka. Vojska musela být proto neustále ve střehu. Časté byly dezerce, problémy
působily špatné cesty a zásobování. Kvůli malé četnosti bitev byly horší dezerce a epidemie.
V boji se používala lineární taktika = dlouhá a nehluboká linie umožňující kontrolovat vojsko a využít palné zbraně. Pěchota
se pohybovala obtížně a slabinou byly boky. Linie vojsk byly téměř rovnoběžné. Velitelé se snažily buď o obchvat křídla nebo
průnik mezerou v linii. Prusové se snažili vytlačit soupeře z místa, kde stál. V bitvě vojáci drželi řadu, pálili
a postupovali, po kontaku se použil bodákový útok. Jízda se držela na křídlech a asi 200 metrů od soupeře se vrhla do útoku.
Po zničení nepřítelova jezdectva se druhý sled vrhl na pěchotu. Lehká jízda většinou pronásledovala prchající nepřátele.
Někdy se používal kosý bitevní šik. Vojsko stálo proti nepříteli zkoseně. Vysunuté křídlo bylo silné s snažilo se rozdrtit
křídlo soupeře a obchvátit jej z boku a týlu. Slabší křídlo v zadu bránilo obklíčení vlatních řad, případně podpořilo útočící
křídlo. Při střelbě stáli vojáci po 3 řadách, první klečela a třetí střílela "přes rameno druhé". Střílelo se po četách
stylem lichá sudá, pochodovalo se ve stejnou chvíli asi rychlostí 76 kroků za minutu. Organizace střelby se nedala
dodržovat dlouho, buď padl velitel nebo nedokázal halitě křičet, každý střilel jak měl nabito.
Vojsko tvořili žoldnéři naverbováni doživotně. Většina vojáků byla ke službě donucena podvody, dokazující četnost dezercí.
Dobrovolní byli pouze důstojníci.

Politické problémy Evropy.
Ve válce o Španělské dědictví se obnovila rovnováha mezi Británií, Francií a Rakouskem. V paralelní Severní válce utrpělo
Švédsko prážku od Ruska a tyto státy si vyměnily pozice velmoci a druhořadého státu. Úspěch Rakouska proti turkům posílil
jeho vliv v Německu a severní Itálii. Osmanská říše už delší dobu upadala. Velmocenská čtyřka udržovala v první pol.
století rovnováhu sil. Menší státy zde měly taky své místo a někdy nadělaly velmocem pěkný bolehlav. Ve 40. letech Francie
prožívala poslední léta hegemonie, chtěla využít vymření Habsburků po meči a zničit Rakousko a na Německý císařský stolec
dosadit bavorské kurfiřty. Oslabení Rakouska využilo Prusko a zmocnilo se Slezska. Británie se snažila udržet rovnováhu
a pomohla Marii Terezii udržet až na Slezsko a Parmu říši. Francie bojovala s brity o kolonie a Fridrich II. zradil
Ludvíka XV. jakmile získal Slezsko. Zbývající státy válčily do roku 1748. Ve Francii se Cášskému míru říkalo mír hloupý.
Británie kvůli selhání spojenců ztratila území v zámoří, Francie si udržela silnou pozici na kontinentě i v zámoří,
Rakousko se nehodlalo smířit se ztrátami. Čtyřka velmocí získala pátého člena-Prusko.
Válka o dědictví rakouské posílila nevraživost Británie a Francie a taky Francií a Rakouskem, navíc vznikl další konflikt
= prusko-rakouský. Tyto problémy byly časovanou bombou, která vybuchla roku 1756. MEzidobí využili státy k vlastní
konsolidaci a diplomatického oslabení soupeřů, případně zajištění spolehlivých partnerů

Monstquieu uvedl: V Evropě se šíří nová nemoc, napadá naše knížata a podněcuje je vydržovat si nesmírný počet jednotek.
Každý monarcha nasadí všechny armáky, jichž je zapotřebí, aby byly národy v bezpečí. A toto úsilí všech proti všem
s nazývá mír
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

Příspěvek od mmmichalll »

Nejvýznamnější zúčastněné strany

A. Británie a Hanoversko
Velká Británie prožívala v 18. století rozmach zemědělství, výroby a obchodu. Roku 1748 vlastnila osady v Severní Americe,
Bahamy, Bermudy, ostrovy v Karibiku a osady na pobřeží Indie. Po potlačení povstání ve 40. letech byly zažehnány jákékoli
nároky Stuartovců na trůn a tím se mohla vnitřně stabilizovaná a bohatá Británie v klidu chystat na rozhodující střet se
stále se mocensky propadající Francií. Ač byla parlamentní monarchií král měl stále dostatek pravomocí k ovlivňování dění
v politice. Skutečnou moc měla vláda utvořená na základé voleb. Do roku 1782 nebyl jednotný zástupce pro vnější záležitosti
(ministr zahraničí). Byly dva tajemníci, jeden jižní ( STředomoří, západní Evropa, Turecko, Švýcarsko, Irsko a zámoří),
severní ( Německo, Nizozemí, Skandinávie, východní Evropa), také se vměšovali předseda vlády a ministr obchodu. Důležité bylo
veřejné mínění, vznikly politické kluby a král se ujal role prostředníka mezi nimi. Jiří II. z hanoverského rodu vyrostl
v Německu. Pro svůj vzrůst nevypadal příliš majestátně, měl zanícení pro armádu, velkým vojevůdcem se však nestal.
V Hanoversku vládl jako absolutní panovník, britům unie s touto relativně nevýznamnou zemí vadila, ani Hanoversko nemohlo
pomýšlet na nějaké významnější mezinárodní umístění, hlavně se sílícím Pruskem v zádech. Těžilo z podpory Británie
a hlasu kurfiřta (volitel něm. císaře). Udržení země bylo mezinárodně prstižní pouze proto, že to byla rodná země krále.
Jiří II. přesto díky Hanoveru mohl jako kurfiřt ovlivňovat politiku německých zemí, mohl tudy posílat pomoc spojencům
a vázat síly Francie, které následně chyběly v Americe. Hlavní vojenskou silou bylo námořnictvo, k posílení armády i přes
hospodářský růst nedocházelo. Vojsko totiž bylo hlavní zotročující silou Stuartovců a Britové se růstu armády obávaly.
Britská armáda patřila v polovině století mezi nejmenší, síla země ovšem spočívala v námořnictvu a finanční síle a
stabilitě.

B. Francie
1. září 1715 skončila největší epocha Francie, zemřel "král slunce" Ludvík XIV. z mocné říše zůstal obr, jehož rostoucí
slabost na poli politickém, vojenském a finančním byla nepřehlédnutelná. Vojsko selhalo ve válce O dědictví Rakouské,
pro peníze se snižovaly počty. Státní dluh rostl, daně brzdily hospodářský růst, obyvatelstvo chudlo, neproduktivní
vrstvy (šlechta a církev) bohatly, měšťané a osvícenská šlechta žádala reformu bezúspěšně. Francie měla velký počet obyvatel
a držela Kanadu, Guayanu, karibské ostrovy, osady v Indii a Indickém oceáanu. LUdvík XV. z nepochopených důvodů nereformoval
nevýkoný režim, i když to byl inteligentní a schopný vládce. V zahraniční politice měl jako absolutní vládce slovo král.
Opíral se o státní radu zabývající se politikou, vojskem a námořnictvem. Ministři předkládli návrhy, členové se k nim
vyjadřovali a král je schvaloval či ne. Vedle oficiální diplomacie fungovla králova tajná, takže král prováděl často protichůdná
rozhodnutí než jeho ministr. To nomohlo vést k úspěchu francouzské politiky. Na propadu se podepsala absence skutečného vůdce
jako byli Richelieu, Mazarin a Colbert. Do politiky zasahovaly různá dvorská uskupení, členové rodu, ministři a královy
oblíbenci a milenky. Hlavním soupeřem byla Británie, obklíčení Habsburky až na Rakouské Nizozemí bylo zažehnáno. Z tradičního
nepřítele se tak postupně stával spojenec. V zemědělsky-feudální Francii nebyly sociologické podmínky pro vybudování
silného loďstva schopného konkurovat britům, chybělo podnikatelské nadšení, politikové usilovali o hogomonii na kontinentě.
Stát neměl dostatek kapitálu, všemocná vrstva finančníků se orientovala na obchod s pozemky, překážkou byl absolutistický
úřednický aparát. Francouzská armada měla 213 000 vojáků, jejich kvalita ale nebyla valná. Důstojnický postup zaručoval
původ a né vojenský talent. Občas zastávali funkci plukovníka i 15cti letí šlechtici. Schopní neurození se dostaly tak na
hodnost poručíka. GEnerálové byli dvořany v unifrmě, schopného velitele, jako byl za Ludvíka XIV. generál Turenn, nebylo.
Nedostatek disciplíny se mezi vojáky projevyl dezercemi, rabováním a výtržnostmi, kterých se účastnili i důstojníci.
Spoleh byl pouze na naverbované cizince. Evropa se již netřásla strachy před fran. armádou, mnohé porážky sedmileté války
vedly k roformám(důstojník starší 23 let).
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

Pro mmmichalll:
Tomu se říkalo pelotonová střelba a šlo v podstatě o střelbu čet v praporu-jedna vypálila, ostatních sedm nabíjelo. Nejrychlejší nabíjení předovky, a to ještě s kompresní nebo expanzní střelou, trvalo půl minuty, což vylučuje 5 ran za minutu.
Obrázek
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

Příspěvek od mmmichalll »

C. Rakousko
Pro Habsburky začalo 18. století vítězstvím nad Francií a Tureckem, díky čemuž dosáhla jejich říše největšího územního
rozmachu v historii. To ale neměnilo nic na problému, že to byl stát mnohonárodnostní s různými politickými snahami, země
spojovala osoba panovníka. Marie Terezie na začátku vlády přes ztrátu Slezska a Parmy uhájila říši a začala s reformací.
Omezila vliv šlechty na financování vojska, převedla verbování a péči o vojáky na stát, měnila se výstroj, výzbroj,
zlepšilo se ubytování a zásobování. Důstojnický sbor trpěl mnohonárodnostním složením, ze 157 maršálů bylo 36 Neapolských,
7 slovanských (5 Čechů), 6 irsko-skotso-waleských, 1 dán, 14 maďarů, 16 rakušanů, 1 švýcar a 76 bylo ze zbytku německých
zemí. Postavení monarchie kladně ovlivňovalo hlavně schopné důstojníky z malých německých států, v rakouské armádě mohli
lépe rozvíjet kariéru. Nacházelo se zde více důstojníků z řad měšťanů než ve Francii a Prusku, neurození se mohli stát až
kapitány. Roku 1757 bylo vydáno nařízení, které umožňovalo povýšit na šlechtice důstojníka po 30 letech služby. Rakouský
důstojnický sbor nebyl záležitostí šlechty. Bohatí se mohli hodnost také koupit. Prodávající musel mít povolení pro prodej,
kupující mohl koupit hodnost pouze o stupeň vyšší,nesměl se přitom zadlužit, prodávající neměl nárok na penzi a musel čestně
prohlásit, že nebude v cizích službách. Důstojníci se snažili si zachovat komfort. Polní maršál směl mít 5 vozů bagáže,
generál 2-4, plukovník max. 2, major a kapitán jeden.
Nejpočetnější složkou rak. armády byla pěchota. Roku 1745 měla 61 pluků, české a rakouské měly 2300 mužů, uherské 3000.
Pěší pluk měl dvě granátnické setniny a patnáct klasických. Nosila se bílá uniforma a třírohý klobouk, granátníáci měli
kožešinovou čapku. Maďaři nosili ještě modrou nebo červenou vyšívanou vestu. Puška bez bodáku měřila přes metr a vážila 5,5
kg. Gránáty sloužily k obraně a dobívání pevností. Jízda měla 40 pluků, 18 pluků kyrysnických- byli vyzbrojeni předním
kyrysem a dvěma pistolemi, karabinou a palašem. Elitu tvořili karabiníci, v každém kyrys. pluku tvořili setninu. Stejnou
výzbroj jako kyr. měli dragouni, jen místo karabin měli pušky s bodáky. Jezdců z Uher se říkalo husaři a tvořili 8 pluků,
nosili šňůrovaný kabát, malý kožich a ozdobené kalhoty.
Dělostřelectvo prošlo po nástup Marie Terezie mnoha změnami. Zlepšila se účinnost palby lehkých děl. Reorganizátorem byl
generál Josef Václav kníže Liechtenstein. Prosadil unifikaci hlavní a výrobů lehčích typů, odstranil zbytečné dekorace
hlavní. Zlepšila se kvalita personálu, ten se stal stálou součástí vojska, důraz byl kladen na dobrovolnost. Dělostřelecký
štáb sídlil v Českých Budějovicích, v nedalekém Rudolfově vznikla škola, výcvikové středisko bylo v Týně nad Vltavou.
V roce 1756 měla armáda 142 000 pěšáků, 32 000 jezdců, 3 000 dělostřelců, 500 techniků. Velitelský sbor tvořilo 27 polních
maršálů, 12 generálů jezdectva, 19 polních zbrojmistrů a 73 podmaršálků. Nejvyšším orgánem byla Dvorská válečná rada,
kompetence měly ještě tzv. konference a direktorium. Kvůli vzájemným tahanicím nefungovalo zásobování a klesala bojeschopnost
. Díky reformám se podařilo zlepšit celkový stav. V porovnání s menším a méně lidnatým Pruskem však měla armáda mnohem méně
vojáků a nemělo dost peněz na vyzbrojení. V roce 1748 vydala vláda 14 milionů zlatých,české země z toho 4,2 milionu.
Marie Terezie chtěla přebudouvanou armádu použít na získání Slezska. Z bohatého a rozvinutého území plynuly nemalé zisky,
navíc se odtud dal snadno ohrozit Berlín, Drážďany a Praha.


D. Rusko
Petr Veliký učinil ze země skutečnou velmoc se silnou armádou slušným loďstvem a moderním hlavním městem.
Roku 1741 se palácovým převratem chopila moci Alžběta Petrovna, stabilizovala zemi a pokračovala v práci svého otce Petra.
Její absolutní moc nikdo neommezoval a nekontroloval, vše záleželo na ní. Rusko se snažilo udržet si získaná území,počítali
s nepřátelstvím švédů, slabostí poláků, proti turkům spolupracovali s rakušany a brity. Francie se snažila z ruských sousedů
udělat "portibarbarskou hráz". S Pruskem udržoval Petrohrad dobré vztahy, dokud bylo druhořadým státem. Po jeho vzestupu
se stalo nebezpečným, protože mohlo podporovat s Francií švédy a poláky.
V armádě byl zaveden jednotný systém verbování, byla založena vojenská akademie, rozdsálhlý pokrok byl znatelný
v dělostřelectvu. Stavěla se lehčí a rychlopalná děla. Každý pěší pluk měl 3 granátnické roty, vznikly elitní granátnické
pluky. U jízdy vznikly husarské a granátnické pluky. Změny neprobíhaly dostatečně rychle, ruská armáda přesto těžila z
dostatku bojových zkušeností. Vojáci byli doživotně verbovaní mužici. Útrapy, obtíže a nepohodlí znich udělalo odolné a
tvrdé vojáky. U důstojníků se projevovala tvrdá kázeň z dob Petra Velikého, na druhou stranu se v nich odrážel vesely
a bezstarostný život šlechty, který převažoval. Morálka upadala hlavně u gardy a elitních jednotek pobyvajících v hlavním
městě. Válečné kolegium mělo nastarost zásobování. Roku 1756 měla polní armáda 172 440 mužů, v pevnostech 74 548, dělostřelectvo
a techniké jednotky 12 937 vojáků. Do boje mohlo jít 176 000 vojáků a 43 000 kozáků. V Sedmileté válce však celkový počet
nepřesáhl 160 000. Námořnictvo mělo 20 000 můžů, baltské loďstvo 20 řadových lodí, 6 fregat, 4 bombardovací lodě, 2 prámy s
děly a několi desítek dopravních lodí. Armáda spotřebovala v míru asi polovinu státních příjmů.
Ministerstvo školství varuje: Čtení škodí hlouposti
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

Příspěvek od mmmichalll »

Tomu se říkalo pelotonová střelba a šlo v podstatě o střelbu čet v praporu-jedna vypálila, ostatních sedm nabíjelo. Nejrychlejší nabíjení předovky, a to ještě s kompresní nebo expanzní střelou, trvalo půl minuty, což vylučuje 5 ran za minutu.
Záleželo i na zručnosti střelce. těch 4-5 střel bylo dosahováno slepými při cvičné střelbě. Jinak máš určitě pravdu, že v bitvě se taky kvůli unavě a stresu nad dvě rány nešlo
Ministerstvo školství varuje: Čtení škodí hlouposti
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

S těmi pěti slepými výstřely za minutu mohu souhlasit, šlo jen o to dostat do hlavně prach a v době sedmileté války už přípravovali "náboje"-dávka prachu a střela v dutince z papíru. V Tebou uvedené hodnotě bych hledal bojovou účinnost, tedy kompletní nabíjení.
Upřesnění-podle Beneše dokázal dobře vycvičený střelec nabít a odpálit předovku Lorenz model 1854 (Lorenzova kompresní střela) až 3x za minutu. To je opravdu nejrychlejší nabití předovky, které znám.
Obrázek
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

Příspěvek od mmmichalll »

E. Prusko
Pruský stát se stal v 18. století evropskou velmocí. Stát se orientoval na budování silné armády, snažil se využívat vlastní
zdroje. Pruská administrativa, jak vojenská tak civilní, se stala vzorem pro mnoho jiných zemí. Země měla špatnou polohu,
rozdělenou do tří celků. Východní Prusko a uzemí ve vestfálsku s dolním rýně tvořily křídla, střed Braniborsko, Pomořany a
oblasti u Magdeburgu a Halberstadtu. Úzký pruh u Crossenu byl spojnicí se získaným Slezskem. Berlín byl vzdálen od saských
hranic jen několik kilometrů, navíc rovinatý terén. Malý počet obyvatel, převážné zemědělství, nerozvinuté podnikání a
chybějící kapitál dělaly z Pruska nejslabší z pěti velmocí.

Na rozdíl od ostatních panovníků Fridrich II. byl jediný, kterýjako vrchní velitel skutečně vedl vojsko v poli. Toto se už většinou nepoužívalo, jinak to bylo velmi výhodné, protože nedocházelo ke sporům o kompetenci při rozhodování. Velikost Fridricha spočívala v jeho pracovitsti, smyslu pro povinnost, sebeovládání, inteligenci, kázni a pevnosti názorů. Pruská armáda svým výcvikem, vítězstvími a velikostí vzbuzovala strach , byla skutečným fenoménem své doby. Nebylo mnisterstvo války, generální štáb ani jiná obdoba vrchního velení.
Spojení mezi vojsky zajišťoval králův tajemník, král se sám stara o velení, pouze ve vých. Prusku a Slezsku byl vyšší odpovědný velitel. Král vyřizoval vše osobně, proto za války zatkli rusové jednoho prus. důstojníka, domnívajíce se, že je to důležitá osoba, protože mu Fridirch II. odpověděl na dopis. Roku 1756 měla armáda 50 pěších pluků celekm se 110 000 muži, 25 pluků těžké jízdy o 20 000, 10 ledké jízdy s 15 000 a 5 pluků polního dělostřelectva o 5000 mužích. Země byla rozdělena na kantony, v každém směly zrčené pluky naverbovat přesný počet vojáků, šlechta, nejstarší synové sedláků, významní měšťané,dělníci v manufakturách, úředníci a studenti byli osvobozeni. Kdo měl peníze mohl se vyplatit. Odcházelo se zpravisla na 20 let. Žold byl 2 groše na měsíc, z něhož si voják vše hradil. Sdružovali se většinou do 5ti až 10ti člených skupin, v jejichž kruhu společně hospodařili. V míru si přividělávali i jinak. Přespávalo se v měšťanských domech, kasárna se stavěla až později. Vojáci z chudých vrstev zde měli možnost na lepší život. Rostla také hrdost vojáků na své povolání spolu s rostoucí vážností armády u veřejnosti(opačná pozice vojáků než v Británii). Na kvalitě se taky porojevilo dobře i vlastenectví, vojáci sloužili vlasti a důvěřovali králi, po 4 letech služby, pokud uměl voják psát a číst, mohl být povýšenna poddůstojníka. Důstojnický sbor tvořili většinou mladší synové šlechticů. Důstojníci byli elita království. Pokud se osvědčili, získali královu přízeň. Kariérní postup byl otázkou schopností, ničeho jiného.

Vojáci nosili uniformy Z tmavomodré látky s vlněnou podšívkou, kabát po kolena. Pluky se lišily prýmky a barevnými lemy.
Pod kabátem byla soukená vesta s podšívkou. Kalhoty sahaly pod kolena, přes ně byly vlněné punčochy. Na hlavě se nosil
třírohý klobouk s bílým lemem. S sebou nosili tornu s 60ti patronami a chlebník s min. 3 kg chleba. Ostaní výstroj
se přepravovala plukovními vozy. Výzbroj byla křesadlová puška o ráži asi 20mm. Bez bodáku měřila 155 cm a vážila 5 kg.
DOstřel byla si 300 kroků, proto se palba zahájila co nejpozději. Bodák měl 44 cm. Jízku tovřili kyrysníci vyzbojení
palašem, karabinou a dvěma pitolemi. Dragouni měli lehký kord, 2 pistole a pušku s bajonetem. Husaři měli lehkou šavli,
2 pistole a karabinu. Prováděli průzkum, kryli křídla a útočili na zázemí protivníka. Lehké jezdectvo nebylo z počátku
rozvinuté, kvůli nedůvěře Fridircha v tento druh vojska. Dělostřelectvo mělo 3 a 6ti liberní kanony, které se mohli
docela slušně pohybovat po bojišti. Měly velký dostřel, kadenci až 6 ran, proto mohly velmi brzy a účině narušovat pozice
nepřítele. Kartáčové střely se používaly pro obranu před jezectvem. Těžší děla byla používaná pro obléhání a ostřelování
vesnic. Děl bylo cca 360. Nic nebylo ponecháno náhodě, předpisy a řády řešily veškeré možné činnosti armády. Přesun
probíhal ve třech kolonách paralelních s odstupem tisíc kroků. Po selnicích jely vozy s municí a děla, za nimi proviant
a pojízdná pekárna. Na třict tisíc vojáků připadalo 150 lékařů a polní nemocnice, deset vozů s léky. Bylo zakázáno
pochodovat po polích. V táboře měla každá rota 36 stanů, 4 pro důstojníky, 2 pro štábní poddůstojníky, 26 pro vojáky(po 6ti
mužích) 4 pro ženy, které pracovly v týlu. Husaři splali pod nebem nebo ve slaměných boudách připraveni k boji. Každý pluk
měl ve své čácti tábora silné stráže a čtyři polní děla. Dělostřelci spali u děl. Speciální jednotky vykonávaly požární
a policejní službu. Hlavní stan byl v nejbližší vesnici. Každý pluk zde měl styčného důstojníka připraveného okamžitě
předat rozkazy. Vojsko mělo celkem 750 pekařů, 50 000 koní pro potah a 25 000 pacholků. Pekárny měly k dispozici armádní
zásoby, pekaři 3X větší žold než prostí vojáci a byli pro všechny případy ozbrojení. Jedan kolona proviantního trénu
měla 50 vozů, z mouky se dal upéct chleba pro 15 000 mužů na 3 dny. Každá rota měla ševce, krejčího a řezníka, který kupoval
dobytek v okolí od místních sedláků za pevně stanovenou a dobrou cenu. Vojsko doprovázeli taky tesaři, kováři, puškaři
a sedláři, byli to vojáci ale mimo boj byli osvobozeni od běžné služby.

Pruský voják neznal hlad, měl se líp mež kterýkoli
jiný,denně 1kg chleba, jednou týdně velká porce hovězího. Ve státní poladně bylo před válkou 13.5 milionu tolarů.
Fridrich se řídil zásadou: mravenci hromadí v létě, co sptřebují v zimě, já v míru shromáždím obnos, potřebný pro válku.
Pokud se přihédne ke všem okolnostem, byla pruská armáda organizovaná, vycvičená a zajištěná nejlépe v Evropě


F. Římsko-Německá říše
Svatou řísši římskou národa německého tvořilo 370 států různé velikosti. Byl to málo soudržný celek, protože množství pánů
mělo o řízení a uspořádání Německa své představy. Nejmocnější byli kurfiřti, prosazovali své zájmy bez ohledu na císaře.
Všechna rozhodnutí musela projít říšským sněmem. František Štěpán Lotrinský měl pozici ztíženou tím, že byl jen spoluvladař
Marie Terezie. Armáda byla stejně jako jiné úřady značně zanedbaná a zaostalá. Na základě rozhodnutí z roku 1681 se mělo z
deseti krajů dostavit 12 000 jezdců, 28000 pěšáků. Prakticky: pro Švábsko se muselo sejít vojsko ze 4 církevních a 13
světských knížectví, dále 19 malých církevních panství, 26 hrabství a 31 svobodných měst. Každý si stavěl vojsko jak se
zachtělo a unifikace neexistovala. Vojáci byli nelítostně naverbovaní odbojní sedláci, kterých se bylo lépe zbavit, bez
výcviku, kvalitní vojáky si každý nechal ve svém vojsku. O bojeshopnosti tohoto uskupení se nedalo vůbec uvažovat.
Výzanamnější ulohu, krom Pruska a Rakouska samozřejmě, mělo pouze Hanoversko dík spojení s Británií a Sasko taktéž spojené
personální unií s Polskem. Saské kurfiřství mělo obyvatel jako Nizozemí nebo Švédsko a bylo velmi vyspělé (technologie
výroby míšeňského porcelánu byla státní tajemství). August III. se zajímal spíše o umění a hony, vládl první ministr hrabě
Bruhl, který pomohl získat polskou korunu. Závodit s Pruskem ve zbrojení se nedalo, proto byla armáda redukována na 18 000
a ušetřené peníze šly na kulturu a politiku v Polsku.
Na jihu Německa bylo nejsilnější Bavorsko. Chudá zemědělská země téměř bez manufaktur ale se slušnou těžbou se snažila
držet stranou válek. Francie sice platila subsidie ale vojsko bylo velmi špatné.
Dalším důležitým členem bylo vévodství Wurtemberské. Karel Evžen byl vychován Fridrichem Velikým, začal investovat do kultury
lovu, stavby a taky za vojsko po nástupu na trůn. Měl s Francií subsidiární smlouvu o zaslání 6000 mužů ale peníze končily
na dvoře místo ve vojsku.

G. Polsko
Bylo uzemně velké ale velmi vnitřně rozhádané. Stát byl pouze objekt politiky svých sousedů. Volený král měl minimum
pravomocí a byl závislý na stavovském sněmu. Vojsko vlastně neexistovalo, pevnosti se rozpadaly. Ludvík XV. ke své smůle
podporoval anarchii v domění, že tak pomůže brzdit Rusko, ve skutečnosti tím pouze urychlil ruský postup na západ. Sasko
z unie nic nemělo a postupem času se ukázalo, že polsko je spíše parazit, sající ze země peníze.

H. Švédsko
Velká severní válka proti Petru Velikému ukončila éru Švédského království jako velmoci. V zemi s rozvráceným rozpočtem
se chopily moci stavy. Král měl omezené pravomoci, vládu konala 17ti člená říšská rada, odpovědná a kontrolovaná říšským
sněměm. Bez souhlasu sněmu nemohla rada uzavřít spojenectví ani vyhlásit válku. Sněm se dělil na 4 stavy- šlechtu, duchovní,
měšťany a rolníky. Každý měl jeden hlas. V méně důležitých věcech stačily hlasy 3, v důležitých bylo zapotřebí shody. Ústava
zakazoval králi podílet se na zahraniční politice. Švédsko doufalo, že za příznivé mezinárodní situac získá zpět ztracená
území. V polovině století získala halvní vliv strana "klobouků" nazavaná podle symbolu šlechtice. Roku 1741 začala válku
s Ruskem. Porážka vedla ke ztrátě Finska, na trůn musel být dosazen Adolf Fridrich Holštýnsko-Gottorpský. Carevnin příbuzný
měl zajistit mír s Ruskem. Adolf, manžel sestry Fridricha Velikého, Luisy Ulriky, se orientoval spíše na Francii. Roku 1756
se pokusil převratem na absolutní monarchii změnit situaci. Stana klobouků rázně, 7 vůdců povstání osoudila k smrti, tajně
obvinila krále z porušení přísahy a královnu za hlavního viníka.
Švédské vojsko už dávno nebylo nejlepší v Evropě. Stavy šetřily kde se dalo a o budování silné armády se nestaraly.
Armáda měla 40 000 mužů, z toho bylo 6 jezdeckých a 4 dragounské pluky, dalších 10 000 tzv. státního vojska s královskou
gardou, 3000 mužů u dělostřelectva. LOďstvo mělo asi 60 pobřežních galér, 24 řadových lodí a 12 fregat, většinou lodě
staršího data výroby, které nemohly v bitvě uspět. Po roce 1721 se omezila četnost vojenských cvičení, při zasedání sněmu
nemohlo být vojsko vůbec soustředěno ve větším počtu. Počty vojáků byly nedostačující, výzbroj a výstroj chyběla téměř všem.
Povyšování důstojníků se řídilo jen počtem odsloužených let, nebylo tedy třeba vyvíjet vlastní iniciativu, stačilo čekat.
Funkce se mohly taky kupovat. Adolf Fridrich se neúspěšně pokusil změnit situaci, roku 1756 byl stav jěště horší než roku
1741.
Ministerstvo školství varuje: Čtení škodí hlouposti
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

Příspěvek od mmmichalll »

Tím končím povídání o účastnících, nechám tady místo pro diskuzi a pokračovaní napíšu do jiného tématu, ať to není moc přeplácané.
Ministerstvo školství varuje: Čtení škodí hlouposti
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

Příspěvek od mmmichalll »

Tak jsem si uvědomil, že by bylo dobré zmínit se o Pruské gardě-elitě pruského vojska.

Roku 1713 nastoupil na pruský trůn Fridrich III (1688-1740). Ten povýšil Prusko na království a začal nosit jméno Fridrich Vilém. Jeho jediným zájmem byla armáda, svůj panovnický dvůr řídil jako kasárna. Chtěl, aby jeho armáda byla nejlepší an světě. Založil taky její elitní jednotku Pruskou gardu. Její vojáci, aby vzbuzovali patřičný respekt museli být nejvyšší v Evropě. Verbíři si nebrali žádné servítky a bezohledně unášeli muže odpovídající výšky. Příslušníci gardy se navíc směli ženit jen se zvolením zvláštní komise, jejich manželky musely mít odpovídající výšku, aby spolu mohli mít správně vysoké potomky.
Fridrich Vilém byl dosti despotický, přesto svoji armádu nikdy nepoužil v boji, miloval ji tak, že ji nikdy nechtěl zničit v boji.

Pokud by byl zájem můžu sem vložit pár obrázků, spíš sem ale budu přikládat mapky bitev, které mám k dispozici-sice jich není moc ale aspoň něco.

Jestli má někdo zajímavý obrázek nestyďte se a dejte ho sem.
Ministerstvo školství varuje: Čtení škodí hlouposti
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

obrázek

Příspěvek od mmmichalll »

nějaké obrázky bude jich ještě pár

Obrázek


Obrázek
Ministerstvo školství varuje: Čtení škodí hlouposti
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Stručný přehled Sedmileté války (1756 - 1763)

Sedmileté válka byla válka do které se na jedné straně zapojila Velká Británie, Prusko a Hannoversko proti Francii, Rakousku, Rusku, Švédsku a Sasku. Později byly do války zataženy Španělsko a Portugalsko a v Indii byla napadena neutrální vojska. Válka se z Evropy přenesla i do Asie a Severní Ameriky, kde byla spíše známá jako francouzsko-indiánská válka, Afriky, Filipín a Indie.

Marie Terezie po druhé válce o rakouské dědictví, která skončila v roce 1745 Drážďanským mírem se musela vzdát nároků na Bavorsko a Slezsko, ale o bohaté Slezsko i nadále usilovala a snažila se jej znovu získat. Tyto snahy odhalil její spoupeř z předchozí válly, pruský král Fridrich II. Veliký. Pro posílení své moci se spojil s Velkou Británii a roku 1756 vpadl na území Saska (spojenec Rakouska) a postupoval dále do severního Česka. Vzhledem k tomu,že Česko bylo nejprůmyslovější částí Rakouska, byl tento útok ve Vídni vnímán obvláště intenzivně. Prusko však bylo ve vzniklé bitvě u Koliná roku 1757 poraženo a muselo se stáhnout. Navíc na stranu Rakouska se přidala Francie a Rusko a válku Prusku dokonce vyhlásil i německý sněm. V další bitvě u Leuthene však Fridrich zasadil porážku početně silnější rakouské armádě. Na jaře roku 1758 pak vpadl opět na území rakouského císařství (Morava) a oblehl Olomouc. Tu se mu nepodařilo dobýt a navíc v bitvě u Domašova byly rozprášeny jeho zásobovací konvoje. Pro nedostatek zásob se musel opět stáhnout na své území. Pro odlehčení náporu Prusů na Rakousko, podnikli jeho spojenci Rusko a Francie útok na Východní Prusko a ve dvou bitvách u Zorndorfe a u Kunersdorfe způsobili Prusům těžké porážky. Spojenecká vojska poté zaútočila na samotné Prusko a dobyla i Berlín.

Poté nastal obrat. V Rusku došlo k výměně na panovnickém trůnu, kdy po smrti carevny Alžběty nastoupil na trůn Petr III, který byl velký obdivovatel Fridricha II. Velikého. Rusku tedy opustilo protipruskou koalici.

Sedmileté válka skončila podpisem Pařížského a Hubertsburksého míru v roce 1763. Obě válčící uskupení nedosáhli větších zisků a jen se dlouhou válkou vyčerpaly. Mírové smlouvy pouze potvrdily předchozí stav v Evropě a dominantní postavení Velké Británie jakožto koloniální velmoci. Pokud shrneme průběh a výsledek války, tak Prusko de facto válku neprohrálo, protože se zachovalo svůj vliv v sousedních zemích. Rakousko z války vyšlo o poznání hůře. Muselo se definitivně vzdát Slezska. Navíc tato válka ukázala zaostalost Rakouska. Císařovna Marie Terezie tak zahájila rozsáhlé reformy, ve kterých po její smrti v roce 1780 pokračoval i její syn Josef II.

Válčící strany
Rakousko
Francie
Rusko
Švédsko
Španělsko
Sasko
Neapol a Sicílie
Sardinie


Prusko
Velká Británie
Hannoversko
Portugalsko
Hesse-Kassel
Brunšvicko
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Bitvy v sedmileté válce (1756 - 1763)
stručný přehled I. díl


rok 1756
Válka byla vyhlášena 17.května 1756. V podstatě šlo o světovou koloniální válku, jako ostatně i mnohé později, která běžela současně s francouzskou a indiánskou válkou v Severní Americe a tvořilasoučast boje Anglie a Francie o rozdělení světa. samotná válka začala v Evropě a to útokem Pruska pod velením Fridricha II. Velikého na Sasko, k němuž došlo 29.srpna. Prusové dobyli Dráždany a ustupující Sasy uzavřeli do pasti na Labi. Obklíčeným Sasům spěchala na pomoc spojenecké Rakouská armáda, avšak Prusové tuto armádu u Lovosic porazili a Sasko kapitulovalo.

Bengálské oddíly Nawaba Suraji Dowly se v červnu zmocnily Kalkaty, která byla v britských rukou. Údajně mělo být v té době umučeno více jak sto britských zajatců v mučírně, které se říkalo Black Hole of Calcutta (Černá díra Kalkaty).

Posílené francouzské jednotky, kterým velel Louis Montcalm, přešly do útoku a v New Yorku dobyla na jezeře Ontario Oswego.


rok 1757
V dubnu vtrhla pruská armáda do Čech a již 6.května se vítězně střetla před Prahou s rakouskou armádou. tráty na obou stranách se blížily 14.000 mrtvých a raněných. Hlavní město Českého království bylo obklíčeno a pod dělostřeleckou palbou.

Pruská armáda o počtu 34.000 mužů dne 18.čevna utrpěla porážku u Kolína poté, co se pokusila zaútočit na mnohem silnější 60.000 armádu, která byla vyslaná na pomoc obležené Praze. Na pruské straně bylo 8.000 mrtvých a raněných a dalších 5.000 padlo do rakouského zajetí. Rakouzské ztráty byly 8.000 mrtvých a raněných. fridrichova armáda musela od dalšího obléhání Prahy ustoupit zpět do Německa. Tou dobou však již spojenecká armáda o síle 40.000 mužů zahájila útok na Prusko a jeho spojence Hannoversko.

Dne 26.července zvítězila francouzská armáda u Hastenbecku nad britskou armádou vévody cumberlandského a vytačili ji z Hannoverska.

Pruská 21.000 armáda uštědřila francouzské 40.000 armádě v bitbě u Rossbachu dne 5.listopadu, drtivou porážku. Vítězství stálo Prusy pouhých 600 vojáků, zatímco francouzské ztráty činili 3.000 mrtvých a raněných a dalších 5.000 zajatých.

Poblíž Vratislavi u Leuthenu se dne 6.prosince střetla Pruská a Rakouská armáda. Pruská armáda o síle 36.000 mužů ustědřila silnější 65.000 rakouské armádě drtivou porážku. Pruské ztráty byly 6.000 mužů, zatímco rakouské 10.000 mužů, plus dalších 12.000 zajatců. V důsledku prohrané bitvy se vzdala i pevnost Vratislav se svou 17.000 posádkou.

Bristké jednotky zaútočli na Francouze v senegalu a dobyly jejich bašty.

Francouzská armáda Louise Montcalma dobyla dne 9.srpna obklíčenou pevnost Fort William Henry na jezeře George. Spolu s indiány kapitulovali i jejich angličtí spojenci a byl povolen ústup. Avšak indiáni, kteří byli spojenci francouzů na ustupující jednotky zaútočili. MNozí Britové a jejich spojenečtí indiáni tak zaplatili životem kapitulaci pevnosti.


rok 1758
Dne 25.srpna se u Zorndorfu střetlyv nerozhodné bitvě pruská a ruská armáda. Z 36.000 pruské armády přišlo o život, nebo bylo zraněno 11.000 mužů. Ruské ztráty byly 21.000 mužů (mrtvých a raněných), z celkového počtu 44.000 mužů.

Dne 14.října se střetly u saského Hochkirchu 39.000 pruská armáda a spojenecká 80.000 armáda. Průběh bitvy pro spojeneckou početní převahu byl jasný. Pruské ztráty dosáhly 9.000 mrtvých a raněných, vítězné spojenecké vojsko muselo odepsat ze stavu 7.500 mrtvých a raněných.

Francouzské jednotky pod velením Thomase Lallym v březnu obklíčila britskou pevnost Fort St.Davis v jihovýchodní Indii a poté ji červnu dobyla.

Dne 29.dubna se uskutečnila nerozhodná námořní bitva mezi britskými a francouzskými plavidly v Bengálském zálivu poblíž obklíčené pevnosti Fort. St. Davis.

Dne 3.srpna v pobřežních vodách u Negapatamu zvítězila britská námořní flotila operující v Indickém oceánu, nad Francouzy.

V prosinci obklíčela francouzská armáda pod Lallyho vedením Madrás, který byl v držení Britů.

Dne 2.června byla obležena francouzská pevnost v Lousbourgu (Nové Skotsko) a to vyloděnou britskou armádou a příslušníky koloniálního vojska o síle 9.500 mužů.Pevnost se vzdaůa 27.července.

Britská armáda o síle 12.000 mužů oblehla pevnost Fort Ticonderoga, která však závěrečné zteči 8.července odolala. Britské jednotky se poté musely stáhnout s nepožízenou zpět.

V listopadu se bristké jdnotky s koloniálním vojskem přesunuly na západ země, kde měla v úmyslu vzít útokem francouzskou pevnost Fort Duquesne (Pittsburg), kterou však Francouzi opustili a zapálili.

Britská koloniální armáda dobyla pevnost Fort Frontenac (Kingston) ležící na jezeře Ontario.


Zdroje:
Historie válek - Brownstone a Franck - 1999
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 26/8/2008, 23:10, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Bitvy v sedmileté válce (1756 - 1763)
stručný přehled II. díl



rok 1759
Dne 1.srpna se u Mindenu střetla německo-britská a francouzská armáda, která čítala 60.000 mužů, zatímco jejich protivník měl k dispozici 43.000 vojáků. Britsko-německá armáda však porazila početněší Francouze, za což zaplatila zrtátou 3.000 mrtvých a raněných a poražení Francouzi přišly o 7.000 vojáků.

Vůbec největší ztráty, které utrpělo vojsko Fridricha Velikého, se staly dne 12.srpna v bitvě u Kunersdorfu (poblíž Frankfurtu). Jeho 50.000 armáda měla na 17.000 mrtvých a raněných a více jak 1.000 vojáků padlo do zajetí. Spojenecká armáda měla před bitvou početní převahu a to 98.000 mužů. Po bitvě však klesl stav vojska na 82.000.

Za cenu malých ztrát porazila dne 18.srpna britská flotila Edwarda Hawka francouzskou flotilu v portugalských vodách u Lagosu. Francouzům velel admirál Hubert de Conflans. Britové dokázali dvě nepřátelské lodě v bitvě potopit a dalších tří se zmocnili. Zbytek francouzské flotili se uchýlil do Quiberonského zálivu v Bretani. Zde jim však Britové ještě 20.listopadu zasadili drtivou porážku. Na dně moře tak skončilo 7 z 21 francouzkých lodí.

Dne 25.ledna jednotky britské vyloďovací armády, které velel Francis Forde, porazily Francouze v námořní bitvě u Masulipatamu. Francouzský velitel Lally poté musel zrušit obléhání Madrásu-

Další nerozhodná námořní bitva mezi Brity a Francouzi se odehrála 10.září u Pondicherry.

Jenotky britského válečného námořnictva zvítězily nad neutrální holandskou flotilou a zmocnily se poté přístavu Chinsura.

Britské a kolonální jednotky pod vedením generála Johna Prideauxe, se znovu zmocnily Oswega a dne 25.července dobyly pevnost Fort Niagara. Britský velitel v boji padl.

Britská armáda složena z Britů a koloniálních vojáků o síle 11.000 mužů. se pod velením Johna Amhersta v červenci zmocnila Ticonderogy a Crown Pointu.

Dne 25.června 9.000 britská armáda Jamse Wolfa oblehla Quebec. Pevnost na řece sv. Vavřinec byla bráněna 14.000 mužů s Louisem Montcalmem v čele. Příslušníci pravidelné britské armády odvážně zaútočili na Abrahamovy pláně útokem vzhůru do svahu. Střetnutí vyhráli 13.srpna a tím vyhráli i rozhodující bitvu o Severní Ameriku. Útočníci odolali jediné frncouzské salvě a francouzskou milici zastavili dvěma mohutnými kanonádai. Nepřítel byl doslova útokem rozdrcen. Oba velitelé v bitvě padli.

Anglická západoindická armáda dobyla v dubnu Guadeloupe.



rok 1760
Pruská armáda se dne 15.srpna střetla u Leignitzu v boji s Rakušany a utrpěla více než 3.000 ztráty. Rakušané přišli o více než 8.000 mužů. Fridrich Veliký pak musel před mnohem větší spojeneckou armádou ustoupit.

Dne 3.listopadu se svedla prusko - rakouská bitva u Torgau, poblíž Labe. Výsledek byl de facto nerohodný. Prusové měli z 49.000 ztráty 13.000 mrvých a raněných a další 4.00 zajatých. Spojenecká armáda o počtu 52.000 přišla o 7.000 mrtvých a raněných a 7.000 zajatých.

Francouzi se pokusili o znovudobytí Quebecku v dubnu. Jejich snaha však nebyla úspěšná. Britské jednotky dobyly Montreal útokem vedeným třemi údernými klíny. Město se vzdalo 8.září a jeho kapitulace znamenala konec francouzské moci v Kanadě.

Britské jenotky západoindické armády obsadily Dominiku.


rok 1761
Španělsko zaútočilo na Portugalsko, kde padli města Braganca a Almeida, ale posléze je s bitskou pomocí Portugalci porazili (1761 - 1762).

Dne 15.ledna padlo obléhané Pondicherry.


rok 1762
Rusko vystoupilo z války na základě petrohrdské dohody. Dne 15.května skončil ozbrojený konflikt mezi Pruskem a Ruskem.

Švédsko vystoupilo z válečných střetnutí podle hamburské dohody ze dne 22.května.

Britské námořnictvo se dne 5.října zmocnilo filipínské Manily.

Britské západoindické loďstvo pod vedením admirála George Rodneye dne 12.února zmocnilo ostrova Martinique a několik dalších menších ostrovů.

Britské jednotky na Kubě se zmocnili obklíčeného morrského hradu (Morro Castle) na Havaně dne 30.července. Poté se vzadalo i celé město Havana.

Španělské jednotky zabrali Portugalcům Colonii, ale dobyté město nedokázali udržet ve své moci.


rok 1763
Válka mezi Rakouskem a Pruskem byla ukončena dne 16.února hubertusburksou dohodou, která obnovila předválečný status quo.

Pařížská dohoda uzavřela britsko - španělský konflikt v koloniích a jasně stanovila sféru vlivu obou velmocí v Severní americe. Britové si pak zejména vydobili vůdčí postavení v Indii.

Podle pařížské dohody mezi Británii a Francii, získala Francie zpět Goree, ale Británie si ponechala některé bývalé francouzské bašty v senegalu. V Asii se Francii vrátilo Pondicherry, ale Francouzksá východoindická společnost musela být rozpuštěna. Dále Britové na úkor Francie obdrželi celou Kanadu, dále pak veškeré území na východ od Missisipi, kromě New Orleans a Malých Antil (bez Sv.Lucie). Španělsko kromě Lousiany obdrželo New Orleans. Také obdrželo zpět Havanu, ale muselo se v prospěch Britů vzdát Floridy a všech svých území v Severní Americe. V západních Indiích si Francie mohla ponechat ostrovy Martinique a Guadeloupe.




Zdroje:
Historie válek - Brownstone a Franck - 1999
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

Příspěvek od mmmichalll »

Generálské hodnosti používané za války

1.Polní maršál
General-Feldmarschal-prus., rak.
marechal de France-fr.
field marshal-brit.
feldmaršal-rus

2.Generál jízdy
General der Cavallerie-prus.,rak.
général de la cavalerie-fr.

Generál pěchoty
General der Infanterie-prus

polní zbrojmistr
General-Feldzugmeister-rak.

generál
polnyj general-rus.
full general-brit

generál dělostřelectva
General der Artillerie-prus.

3.generálporučík
Generallieutenant-prus
lieutenant général-fr
lieutunant general-brit
general-lejtnant-rus

4.generálmajor
generalmajor-rak, prus (v rak. někdy General-Feldwachtmeister-generál polní strážmistr)
major general-brit
maréchal de camp-fr
general major-rus

5.brigádní generál
brigadir-rus
brigadier-fr
brigadier-brit
v prus. a rak armádě na úrovni plukovníka

vysvětlivky
jako první je vždy český název, pak následují názvy v jazycích jednotlivých států. Očíslovaní znamená hodnost na zhruba stejné úrovni hierarchie.
Jak je vidět, tak se druhy hodností nepoužívaly všude stejné, a každá armáda měla nějaké své specifikum, vlastně jedinou společnou je úplně první -polní maršál.
Válka se z Evropy přenesla i do Asie a Severní Ameriky
pro kacermiroslav: trochu nepřesné tvrzení. Konflikt začal původně jako fr a brit. záležitost v severoamerických koloniích a Indii. Prvotní záminkou bylo zajímání fr. lodí, které zajišťovaly obchodní spojení ,a tedy i zisky, se západoindickými ostrovy, brity.
Pokud shrneme průběh a výsledek války, tak Prusko de facto válku neprohrálo
Jen perlička na závěr, Prusko díky dobrému daňovému systému, kontribucím ze Saska a subsidiím z Británie dokonce vyšlo z války s finančním přebytkem 30,25 milionů tolarů
Ministerstvo školství varuje: Čtení škodí hlouposti
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

Zdar, jen bych chtěl upozornit na špatný obrázek Charlesvillky v uvodnim prispevku. To co na onom obrazku je nejspis 1763/66

1728/46/54 vypada viceméně jako původní model 1717 resp. jeho novější varianta 1728. Mezi jednotlivymi modely jsou samozřejmě drobné změny, ale zakladní tvar byl pušce ponechán. Tzn. francouzské vojenské pušky vzorů 1717-1754 vypadají v zasadě tak jako puška na obrázku. Model 1754 byl po Sedmileté válce nahrazen modelem 1763 a jeho úpravou 1766.

fr. puška model 1728
http://www.cherrytreefamily.com/FrenchMusket%20005.jpg

Model 1763/66 vypadá potom víceméně takto.
http://www.cherrys.com/pedpics/s255b.jpg
Odpovědět

Zpět na „významné nebo zajímavé vojenské události“