Boje na mořích během První balkánské války

Moderátoři: jarl, Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Boje na mořích během První balkánské války

Příspěvek od jarl »

BOJE NA MOŘÍCH BĚHEM PRVNÍ BALKÁNSKÉ VÁLKY

Obrázek
Pozemní boje probíhající na Balkánském poloostrově v letech 1912 a 1913 nejsou v naší literatuře dosud podrobněji zpracované, ale přesto si o nich zájemci o tento konflikt mohou učinit náležitou představu díky poměrně velkému počtu publikací věnujících se nejrůznějším událostem, které se v této neklidné části Evropy v uplynulých stoletích odehrály. Ovšem námořní fáze této války u nás dosud není zpracovaná vůbec, což svádí k mylné domněnce, že se na hladinách moří během První balkánské války nic podstatného neodehrálo, třebaže ve skutečnosti došlo k mnoha zajímavým a dramatickým událostem, o čemž vás snad přesvědčí četba tohoto článku.

Trojice slovanských států Srbsko, Bulharsko a Černá hora se již dříve předběžně dohodla na vojenské spolupráci, jejímž cílem bylo podstatné rozšíření jejich území na úkor sousedního Turecka, jež se v té době ještě oficiálně nazývalo Osmanská říše. Turecko bylo od roku 1911 v konfliktu s Itálií, což oslabilo bojeschopnost jeho armády, takže vládcové tří slovanských zemí dospěli k názoru že nyní je ta nejvhodnější chvíle, aby své územní nároky prosadili za pomoci zbraní. V jejich původních plánech se nekalkulovalo s účastí Řecka, jelikož jeho armáda byla po neúspěchu ve válce s Tureckem probíhající v roce 1897, považována za nepříliš výkonnou a také se tu projevila neochota dělit se o potencionální kořist s dalším konkurentem

Řecký ministerský předseda Venizelos si ovšem nechtěl nechat ujít příležitost využít nadcházejícího konfliktu k rozšíření řeckého území a nakonec dosáhl toho, aby Řecko bylo začleněno do vojenské aliance, která se nazývala Balkánská liga. Jedním z důvodu proč k tomu došlo byla i skutečnost, že spojenci potřebovali silné námořnictvo k eliminaci nepřátelského loďstva a k přerušení námořních komunikací mezi budoucím bojištěm a jádrem tureckého území, kde byla dislokována většina nepřátelských vojenských jednotek.

Obrázek
Dobový propagandistický plakát

Válka vypukla 8. října 1912 a spojenci vrhli proti nepříteli více než 600 000 mužů, jimž čelilo pouze asi 400 000 tureckých vojáků. Pozemní boje v tomto konfliktu jsou sice poměrně zajímavé, ale my se budeme zaobírat výhradně děním na mořích.
Poměr sil obou stran
Balkánskou ligu tvořilo Srbsko, Černá hora, Bulharsko a Řecko, ovšem vlastní válečné námořnictvo mělo pouze Řecko a Bulharsko. Srbsko postrádalo přístup k moři a Černá hora sice ovládala část pobřeží Jadranu, ale tato maličká zemička mající pouze něco přes 200 000 obyvatel žádné válečné lodě nevlastnila, takže spojenci disponovali pouze silami, jež provozovali další dva členové Balkánské ligy.
Bulharské námořní síly
Obrázek
Bulharská armáda byla považovaná za nejsilnější v celé oblasti a po vyhlášení mobilizace vyslala do boje asi 300 000 vojáků. Naproti tomu námořnictvo měli Bulhaři velmi slabé a s jejich ofenzivními akcemi proti mnohem silnější turecké flotile se proto počítat nedalo. Největší bulharskou válečnou lodí byla jachta NADĚŽDA o výtlaku 717 tun, která sloužila především jako školní loď a o jejím nasazením do přímého boje se vlastně původně ani neuvažovalo.

Základ bulharského námořnictva tvořilo šest torpédových člunů vyrobených ve Francii v letech 1908 až 1909, které se jmenovaly DĚRSKI, CHRABRY,, SMĚLY, LETJAŠČI , STROGI a ŠUMNY. Jednalo se o dobrá plavidla s výtlakem 97 tun, vyzbrojená dvěma děly ráže 47 mm a třemi torpédomety a průměru 450 mm. Jejich rychlost byla 26 uzlů.

Obrázek
Torpédovky Děrski, Směly a Chrabry

Kromě výše popsaných plavidel již Bulhaři provozovali pouze několik pomocných jednotek, z nichž stojí za povšimnutí minonoska KAMČIJA o výtlaku 125 tun, která ale měla kapacitu pouze dvanáct min

Hlavní základnou bulharského námořnictva byla Varna. Jelikož Bulharsko upřednostňovalo pozemní síly můžeme se domnívat že technický stav starších plavidel nebyl na patřičné výši, ale jelikož jejich torpédovky byly poměrně moderní lze předpokládat , že alespoň ty byly prozatím udržované v dobrém stavu. Ani výcvik posádek asi nebyl příliš dobrý, ale za války se projevila jejich vysoká bojová morálka a notná dálka odvahy, díky čemuž vyšly z celého konfliktu se ctí. Není mi známa velitelská struktura bulharského námořnictva, ale vysoké postavení v něm zaujímal fregatní kapitán Dimitar Dobrev.
Řecké námořní síly
Obrázek
Námořnictvo řeckého království se počátkem 20. století začalo poměrně intenzivně rozvíjet a do služby postupně vstupovalo větší množství nových jednotek zejména torpédoborců. Ještě těsně před vypuknutím bojů prosadil ministerský předseda Venizelos nákup dalších plavidel, takže řecké loďstvo tvořilo na místní poměry relativně moderní a silný celek, od nějž se v nadcházejícím konfliktu očekávalo vybojování nadvlády nad Egejským mořem.

Vlajkovou lodí tamějšího námořnictva byl zánovní pancéřový křižník GEORGIOS AVEROFF vyrobený v Itálii. Dosahoval výtlaku necelých 10 000 tun a nesl silnou výzbroj tvořenou Armstrongovými děly ráže 234 mm (čtyři kusy) a 190 mm (osm kusů). Loď měla solidní pancéřování (boky a věže hlavního dělostřelectva až 200 mm) a dosahovala vysoké rychlosti 23 uzlů.

Dále se řecké námořnictvo skládalo ze tří pobřežních obrněnců PSARA, HYDRA a SPETSAI, které vstoupily do služby v letech 1891 a 1892. Vyrobily je francouzské loděnice odkud také pocházela jejich hlavní výzbroj tvořená třemi kanóny ráže 274 mm doplněná pěti děly ráže 150 mm. Původně dosahovaly rychlosti 17 uzlů, ale v námi popisované době již byla jejich rychlost o několik uzlů nižší. Jejich boční pancíře měly tloušťku až 300 mm a stejnou ochranu dostaly i dělostřelecké věže.

Obrázek
Torpédoborec Ierax

Kromě pancéřových jednotek provozovalo Řecko ještě větší množství torpédových plavidel. Nejmodernější byly čtyři zbrusu nové jednotky AETOS, IERAX, PANTHIR a LEON zakoupené ve Velké Británii, které ovšem ještě nenesly torpédomety (ty díky zbrojnímu embargu dostaly až po Balkánských válkách) a jejich jedinou výzbroj tvořila čtveřice děl ráže 102 mm. Jednotky této třídy měly výtlak 980 tun a dosahovaly vysoké rychlosti 32 uzlů. V předvečer První balkánské války koupili Řekové v Německu ještě torpédoborce KERAVNOS a NEA GENEA s výtlakem 560 tun, dosahující stejné rychlosti jako předchozí plavidla. Tyto jednotky nesly výzbroj německé provenience tvořenou dvěma rychlopalnými kanóny ráže 88 mm a čtyřmi ráže 50 mm, doplněné třemi tortédomety o průměru 500 mm.

Kromě moderních jednotek provozovalo řecké námořnictvo ještě dvě třídy starších torpédoborců pocházejících z let 1906 až 1907 čítající vždy čtyři plavidla. První pocházela z Německa a tvořily jí lodě NIKI, DOKSA, ASPIS a VELOS o výtlaku 275 tun, vyzbrojené dvěma děly ráže 76 mm, čtyřmi ráže 47 mm a dvojicí torpédometů o průměru 457 mm, jejichž nominální rychlost činila 30 uzlů. Druhou dodaly britské loděnice a skládala se z plavidel THYELLA, NAFKRATHUSSA, LONCHI a SFENDONI vyzbrojenou podobně jako německá plavidla a také dosahující rychlosti přes 30 uzlů.

Obrázek
Torpédoborec Velos

Nelze zapomenout ani na několik starých torpédovek, jež nebyly pojmenované a nesly pouze čísla. Jednalo se o jednotky č.11, č.12, č.14, č.15, a č.16. V první polovině 80. let 19. století je postavily německé loděnice, takže se jednalo již o zastaralá plavidla, třebaže v roce 1905 prošla důkladnou modernizací. Dosahovaly výtlaku 85 tun a vyzbrojené byly jedním kanónkem kalibru 37 mm a dvojicí torpédometů o průměru 350 mm. Jejich nominální rychlost činila 18 uzlů, ale ta již byla v praxi o dost nižší. Pětice těchto torpédovek byla notně zastaralá a asi nikdo nečekal, že by mohla sehrát v První balkánské válce nějakou větší roli, ovšem opak byl pravdou a odvážní velitelé těchto dýchavičných lodiček slavili dva významné úspěchy.

Nastupující 20. století přineslo rozšíření ponorek i do flotil menších států, které si poměrně často pořizovaly tuto zatím v boji neprověřenou zbraň. Ani Řecko nebylo výjimkou a jeho flotila vlastnila dvě ve Francii realizované ponorky DELFIN a XIFIAS, přičemž není jisté zda druhá ponorka byla ve službě již během První balkánské války. Jednalo se o plavidla s výtlakem 295 tun (pod hladinou 452 tun) dosahující rychlosti 13 uzlů (pod hladinou 8,5 uzle) a vyzbroj tvořilo pět vrhačů torpéd. Vzhledem k místě jejich původu je docela pravděpodobné že nenesly klasické torpédomety, ale takzvané Drzewieckého torpédové rámy, kteréžto nebyly příliš spolehlivou zbraní, což se možná negativně podepsalo při jediném bojovém nasazení ponorky DELFIN proti tureckému loďstvu.

K válečnému flotile patřily ještě staré dělové čluny AKTION a AMVRAKIA dosahující výtlaku 450 tun s jedním dělem ráže 150 mm a třemi kalibru 76 mm; bývalé torpédovky ALFA, BETA, GAMMA a DELTA zbavené torpédové výzbroje a nesoucí jedno dělo ráže 100 mm. A také větší množství pomocných křižníků a transportních plavidel.

Hlavní námořní základny v Pireu a na ostrově Salamína byly příliš vzdálené od Dardanel, kde chtěli Řekové zablokovat turecké loďstvo, a proto bylo jedním z prioritních úkolů jejich flotily obsadit ostrov Lemnos a zřídit v zátoce Mudros novou základnu.

V Řecku již několik let působila anglická mise, která organizovala zdejší loďstvo podle britského vzoru a opravdu dokázala pozvednout bojovou připravenost řeckého námořnictva, jež mělo velkou výhodu v tom, že získalo krátce před válkou mnoho nových plavidel včetně jednoho pancéřového křižníku, které byly díky tomu dosud ve velmi dobrém technickém stavu, třebaže starší plavidla na tom byla podstatně hůře. Nevýhodou byla skutečnost, že nejsilnější torpédoborce třídy AETOS neobdržely před vypuknutím bojů torpédovou výzbroj (Turci o tom ovšem nevěděli) a vlajkový pancéřový křižník GEORGIOS AVEROFF obdržel rezervní zásobu munice až těsně před válkou, tudíž nemohl provádět žádné ostré střelby. Z tohoto důvodu je bojový výkon vlajkového křižníku, jenž v podstatě sám rozhodl dvě námořní bitvy hodný obdivu.
Obrázek
Admirál Kountouriotis

O připravenosti loďstva na válku nerozhoduje pouze kvalita lodí ale i připravenost lodních osádek a řečtí námořníci byli vycvičeni poměrně dobře a všichni měli vysokou bojovou morálku. Od nadcházející války si slibovali odplatu za ponižující neúspěch ve válce z roku 1897, v níž Řecko utrpělo porážku, třebaže námořnictvo na ní neneslo žádnou vinu. V čele zdejšího válečného loďstva stál kontraadmirál Pavlos Kountouriotis, jenž se ukázal jako muž na pravém místě. Ve dvou rozhodujících bitvách prokázal odvahu a rozhodnost, ale nechyběla mu ani potřebná dávka rozvahy, když prohlédl záměr nepřátelského velení, které se pokoušelo před bitvou u ostrova Lemnos odlákat nejlepší řeckou loď za pomoci výpadu křižníku HAMIDIYE. U svých podřízených měl řecký admirál značnou autoritu a těšil se potřebnému respektu, který později přešel až v nekritické zbožňování.
Turecké námořní síly
Obrázek
Námořnictvo Osmanské říše prožívalo na sklonku 19. století hlubokou krizi, z níž alespoň částečně vybředlo teprve koncem první dekády 20. století, kdy se objevuje jistá snaha o zlepšení neutěšených poměrů a díky financím z celonárodní sbírky jsou po dlouhé době konečně nakoupena opravdu bojeschopná plavidla. Na oživení tureckého námořnictva měla velkou zásluhu britská námořní mise, jež tu působila od roku 1909.

Hlavní síly námořnictva představovala dvojice bitevních lodí TURGUT REIS a BARBAROS HYAREDDIN patřící k německé třídě BRANDENBURG. Tato plavidla vstoupila sice do služby již v roce 1891 ale později prošla modernizací, takže když je Turci v roce 1910 zakoupili představovala stále nezanedbatelnou sílu, jež mohla ovlivnit poměr sil v celém regionu. Tyto bitevní lodě o výtlaku přibližně 10 000 tun nesly silnou výzbroj tvořenou šesti Kruppovými děly ráže 280 mm, osmi ráže 105 mm a stejným počtem kanónů kalibru 88 mm. Jejich nominální rychlost činila 16 uzlů a měly kvalitní pancéřování (boky 400 mm, barbety 300 mm).

Dále Turci provozovali dvě starší bitevní lodě MESUDIYE a ASAR-I TEVFIK, které byly počátkem 20. století důkladně zmodernizované. MESUDIYE byla vyzbrojena dvěma děly ráže 234 mm, dvanácti ráže 152 mm a množstvím malorážních kanónů. Pancíře chránící boky a věže dosahovaly síly až 300 mm. Rychlost činila 16 uzlů a výtlak dosahoval 9200 tun. Prastarý ASAR-I TEVFIK měl pancíře silné 200 mm a vyzbrojen byl pravděpodobně pouze děly střední ráže (152 a 120 mm). Jeho rychlost dosahovala 15 uzlů a výtlak činil 4690 tun.

Turecko vlastnilo ještě větší množství letitých obrněnců pocházejících vesměs ze 60. a 70. let 19. století, jejichž bojová hodnota byla takřka nulová a dnes již je velmi obtížné zjistit kolik jich vlastně bylo během První balkánské války ještě v činné službě. Proto tu jmenovitě uvedu pouze lodě MUIN-I ZAFER, NECM-I SEVKET a ICLALIYE.

Zdejší námořnictvo mělo ve stavu také dvojici chráněných křižníků HAMIDIYE a MECIDIYE, které sloužily od roku 1904. Dosahovaly rychlosti 22 uzlů a ve výzbroji měly dvě děla ráže 152 mm, osm ráže 120 mm, dvanáct malorážních děl a dva torpédomety o průměru 450 mm. Jednalo se o poměrně moderní jednotky a jelikož Řekové nevlastnili žádná podobná plavidla mohly se tyto křižníky stát velkou hrozbou pro řeckou námořní dopravu, což se také částečně potvrdilo.

Obrázek
Torpédoborec Muavenet-i Milliye

Z torpédových plavidel měly největší význam čtyři torpédoborce třídy MUAVENET-I MILLIYE zakoupené v roce 1910 z Německa. Jejich výtlak činil 620 tun a dosahovaly rychlosti až 34 uzlů. Vyzbrojené byly dvěma kanóny ráže 88 mm, dvěma ráže 37 mm a třemi torpédomety o průměru 450. Druhou třídu torpédoborců tvořila čtveřice plavidel třídy BASRA zakoupená roku 1908 ve Francii. Byly to malé lodě o výtlaku pouze 284 tun, dosahující rychlosti 28 uzlů, vyzbrojené jedním dělem ráže 65 mm, šesti ráže 47 mm a dvojicí torpédometů o průměru 450 mm.

Dále Turci vlastnili větší množství torpédovek, z nichž nejlepší byla čtyři plavidla třídy DEMIRHISAR dodaná v roce 1908 z Francie. Jejich výtlak byl 97 tun a mohly plout rychlostí 26 uzlů. Výzbroj sestávala ze dvou děl ráže 37 mm a třech torpédometů o průměru 450 mm.

Obrázek
Torpédovka Demirhisar

Kromě výše popsaných jednotek byly v provozu ještě desítky dělových člunů a pomocných plavidel, jež tu nemá smysl všechny vyjmenovávat. Papírově bylo turecké loďstvo silnější nežli řecké, ovšem velkým handicapem byla skutečnost, že zdejší námořnictvo ztratilo množství plavidel v nedávné válce s Itálií (pancéřová loď AVNULLAH a množství menších jednotek) a Italové rovněž zabavili křižník DRAMA, který se stavěl v jejich loděnicích. Tato válka poněkud demoralizovala celou zemi, k čemuž přispívala i vnitřní nejednotnost celé Osmanské říše zmítané mnoha nevyřešenými národnostními spory. Za této situace byla morálka tureckých námořníků poměrně nízká a velení námořnictva nepodniklo téměř žádné rozhodné akce, jimiž by se pokusilo zvrátit nepříznivý vývoj války.

Také technický stav plavidel byl velmi neuspokojivý, což výrazně snižovalo akceschopnost celého tureckého loďstva (rychlost všech plavidel byla snížena o několik uzlů). Během působení britské vojenské mise sice došlo k výraznému zlepšení, ale přesto stále přetrvávaly problémy z minulých desetiletí, kdy všechny lodě pouze nečinně kotvily v Istanbulu a neprováděly žádné plavby ani cvičné střelby. Velení jádra tureckého loďstva bylo v rukou námořního kapitána Ramíze Beje.

Hlavní základnou byl Istanbul ležící na východním břehu Marmarského moře, kde byly také suché doky a loděnice umožňující provádět nejnutnější opravy. Poloha této základny byla strategicky výhodná, jelikož odtud bylo možné provádět výpady jak na Černé moře, tak na moře Egejské. V Marmarském moři bylo turecké loďstvo v naprostém bezpečí před útoky nepřátel, protože je od okolních moří oddělovaly průlivy Bospor a Dardanely, které byly dobře opevněné a bylo vyloučené aby námořní síly Balkánské ligy dokázaly tuto obranu zdolat.
Válečné akce na Černém moři
Turecké loďstvo mělo na Černém moři značnou převahu, tudíž se dalo očekávat, že se bulharské pobřeží stane cílem častých výpadů nepřátelského námořnictva, které se pokusí svého slabšího protivníka zablokovat v přístavech či dokonce úplně zničit. Martin Gilbert v prvním svazku svých Dějin dvacátého století sice uvádí, že na Černém moři operovala i řecká torpédová plavidla, což však žádný další zdroj nepotvrzuje, a proto se s největší pravděpodobností bojů v těchto vodách zúčastnily pouze Bulharsko a Turecko.

Před bulharskými břehy se několikrát objevily bitevní lodě TURGUT REISS a BARBAROS HAYREDDIN, jež bombardovaly nepřátelské pobřeží a křižník HAMIDIYE dokonce ostřeloval 15. října i Varnu, kde byla hlavní základna bulharského loďstva, ale žádné rozhodné akce, jež by slabšího protivníka vážně ohrozily podniknuty nebyly.

Bulhaři se zpočátku soustředili především na ochranu Varny, která byla jako základna jejich námořnictva etablovaná teprve počátkem 20. století. Na místní poměry se jednalo o poměrně kvalitní opevnění, jehož dělostřelecké baterie tvořily dva kanóny ráže 240 mm, dva ráže 100 mm a 76 rychlopalných děl ráže 57 mm. Brzy po zahájení války posílila obranu i dvojice děl ráže 100 mm, které byly sejmuty ze školní lodě NADĚŽDA , ale jelikož Turci se k žádnému nebezpečnému útoku neodhodlali, byla tato děla později zase vrácena zpět. Obranu před útoky z moře také tvořily plovoucí torpédové baterie a několik minonosek a pomocných plavidel. Ve Varně mělo námořní velitelství i radiostanici, ovšem jejímu využití při koordinování námořních bojů bránila skutečnost, že jedinou bulharskou válečnou lodí vybavenou vlastní radiostanicí byla NADĚŽDA, jež z přístavu prakticky nevyplouvala.

Obrázek
Dimitar Dobrev

Jelikož Bulhaři brzy zjistili, že nepřítel pravděpodobně žádné ofenzivní akce proti jejich přístavům neplánuje, mohli se sami aktivně zapojit do válčení na Černém moři. Turecká armáda utrpěla už v počáteční fázi války značné ztráty na lidech i materiálu a byla odkázaná na dodávky zbraní a munice ze zahraničí. Ty jim poskytovalo zejména Německo a Rakousko-Uhersko. Vzhledem ke skutečnosti, že řecká flotila ovládala námořní trasy v Egejském moři a pozemní spojení nebylo možné, zbývala Turkům pouze jediná možnost jak si zajistit spojení se svými spojenci. Dodávky válečného materiálu byly pozemní cestou dopraveny do rumunského přístavu Constanta odkud je Turecko po moři dopravovalo k ústí Bosporu. Plavební trasy tureckých konvojů vedly poměrně blízko bulharského pobřeží, takže byly v dosahu nepřátelských torpédovek Je zajímavé že Turci využívali k přepravě egyptské nákladní parníky. Snad věřili, že egyptská vlajka přispěje k lepší ochraně konvojů, protože Egypt byl sice formálně součástí Osmanské říše, ale ve skutečnosti jej již několik desetiletí ovládali Britové.

Velení bulharského námořnictva obdrželo dne 20. listopadu 1912 informaci, že z Constanty vypluly dva egyptské parníky naložené válečným materiálem, jež chránily nepřátelské válečné lodě a rozhodlo se na ně zaútočit. Přítomnost konvoje potvrdili i pozemní pozorovatelé, takže z Varny ve 22:30 vypluly torpédovky DĚRSKI, STROGI, SMĚLY a LETJAŠČI a zamířily do noční tmy pátrat po nepřátelských lodích. Velitelem oddílu byl fregatní kapitán Dimitar Dobrev, který nemohl použít plavidla ŠUMNY a CHRABRY, jež byla právě v opravě.

Podél bulharského pobřeží se skutečně pohyboval turecký konvoj, jenž tvořily egyptské nákladní lodě AK DENIZ a KARA DENIZ doprovázené silnou eskortou složenou z bitevní lodě BARBAROS HYAREDDIN, křižníku HAMIDIYE a několika torpédoborců. Asi půl hodiny po půlnoci zpozorovaly bulharské hlídky ve vzdálenosti 37 mil od Varny siluetu neznámého křižníku a velitel oddílu se rozhodl neprodleně zaútočit. Jako první odpálil torpéda ze vzdálenosti přibližně 500 metrů LETJAŠČIJ a poté jej následovaly ostatní torpédovky.

Obrázek
Schéma torpédového útoku na Hamidiye

Napadenou lodí byl křižník HAMIDIYE, který na svoji obranu zahájil palbu a výstřel z granátu ráže 152 mm zranil jednoho muže a poškodil ovládání kormidla na torpédovém člunu SMĚLY. Neovladatelná loď zabočila ostře doprava a začala opisovat pravidelné kruhy. Její situace byla vážná, neboť do boje se zapojily i turecké torpédoborce, ale po půl hodině se bulharským námořníkům podařilo kormidlo opravit a SMĚLY zamířil na předem určené shromaždiště, kde se připojil ke zbytku oddílu.

Po LETJAŠČIM odpálily torpéda i všechny tři zbývající torpédovky, ale jediného úspěchu dosáhl DĚRSKI, jemuž velel poručík(?) Georgi Kupov. Jedno torpédo vystřelené ze vzdálenosti pouhých 60 metrů zasáhlo příď křižníku HAMIDIYE kde explodovalo. Výbuch vyrval v trupu otvor velký přibližně deset čtverečních metrů a do útrob zasaženého plavidla se valila voda. Vodotěsné přepážky však její nápor vydržely a HAMIDIYE se udržel nad hladinou. Příď se ovšem takřka celá zanořila pod vodu a posádka napočítala osm mrtvých a na tři desítky zraněných. Turečtí námořníci pod velením schopného kapitána Orbaye situaci zvládli a bitevní loď BARBAROS HYARDDIN vzala křižník do vleku a odtáhla jej do Istanbulu kde byl ještě do konce roku opraven, z čehož je zřejmé že jeho poškození nebylo až tak vážné.

Obrázek
Poškozený Hamidiye se zanořenou přídí

Bulharské torpédovky se již o další útok nepokusily a vrátily se zpět do Varny. Hlavního cíle útoku sice nebylo dosaženo, jelikož oba nákladní parníky dopluly v pořádku na místo určení, ale přesto byla celá akce nesporným úspěchem mladého bulharského námořnictva, které si jí dodnes připomíná jako jeden ze svých nejslavnějších okamžiků. Poškození jednoho tureckého křižníku nemohlo nijak změnit poměr sil na Černém moři a Turci jistě i nadále vypravovali další námořní transporty válečného materiálu, ale k dalšímu útokům už do konce války nedošlo.

Situace tureckých armád se však neustále zhoršovala a bulharské vojsko proniklo až k opevnění Čataldža, jež představovalo poslední obranou linii před Istanbulem. Postup bulharských vojáků se pokoušelo narušovat turecké loďstvo, které ostřelovalo nepřátelské pozice. K prvnímu námořnímu bombardování došlo 17. listopadu a provedly jej bitevní lodě TURGUT REIS, BARBAROS HYAREDDIN a MESUDIYE.

Později obsadili Bulhaři i severní pobřeží Marmarského moře kam Turci přemístili své lodě, aby podporovaly obojživelnou operaci u Sarköy a ostřelovaly nepřátelské pozice. Tohoto bombardování ze zúčastnily čtyři turecké válečné lodě, mezi nimiž nechyběly ani TURGUT REIS a BARBAROS HYAREDDIN. O intenzitě turecké dělostřelby svědčí údaj o vystřelených granátech kdy bitevní loď TURGUT REIS vypálila 225 granátů ráže 102 mm a 202 ráže 88 mm, zatímco její sesterské plavidlo 250 projektilů ráže 105 mm a 180 kalibru 88 mm.

K poslednímu většímu bombardování nepřátelských pozic došlo 26. března znovu u opevnění Čatandža a tentokráte turecké bitevní lodě použily i svá těžká děla ráže 280 mm. I díky tomu byl bulharský útok odražen a turecké hlavní město se ubránilo. Ovšem i Bulhaři umístili na obsazeném pobřeží své dělostřelectvo, které 13. února poškodilo obrněnec ASAR-I TEVFIK, jenž se později potopil, ale není jisté zda se tak stalo v důsledku utrpěných poškození.

Turecko požádalo dne 14. dubna 1913 o příměří a boje skončily. Osmanská říše si po celou dobo bojů udržela na Černém moři námořní převahu, jíž ovšem nedokázala nijak využít a její loďstvo se v podstatě omezilo pouze na ochranu vlastních konvojů a na většinou jalové ostřelování nepřátelských pozic. Přitom bylo reálné, aby Turci zničili jedinou bulharskou námořní základnu ve Varně za pomoci svých starých obrněnců, které by doprovázaly torpédoborce na ochranu před útoky nepřátelských torpédovek. V případě vážného ohrožení by Bulhaři nepochybně odeslali jádro svého loďstva do neutrálních přístavů, kde by bylo internováno, jako se to stalo během Druhé balkánské války, kdy bulharské loďstvo odplulo do Sevastopolu.
Válečné akce v Egejském moři
Mnohem intenzivnější bojová činnost se odehrávala na Egejském moři a přilehlých vodách, kde bojovalo řecké námořnictvo o kontrolu nad zdejšími vodami. Jádro řeckého loďstva brzy po zahájení bojů zablokovalo nepřítele v Dardanelách a podporovalo vylodění pozemních sil na Egejských ostrovech. Turecký námořní obchod byl úplně přerušen a admirál Kountouriotis prohlásil že nepřítel nedopraví po moři „ani hřebík“. Naproti tomu Turecko ihned po vypuknutí války zabavilo velké množství řeckých obchodních plavidel, které uvízly na Černém moři a zejména mezi úžinami Bospor a Dardanely. V dřívějších dobách se dodržoval chválihodný zvyk, podle něhož byly nepřátelské civilní lodě ještě několik dnů od zahájení bojů považované za neutrální, aby mohly opustit nepřátelské břehy, jelikož neměly žádnou možnost dozvědět se zprávu o vyhlášení války. S vynálezem bezdrátové telegrafie se od tohoto opatření upustilo, třebaže naprostá většina obchodních plavidel ještě neměla vlastní radiostanici, tudíž se o propuknutí nepřátelství dozvídala až od nepřátelských vojáků, kteří je zabavovali. Tyto ztráty lodní tonáže sice byly pro Řecko poměrně citelné, ale na další průběh bojů neměly žádný vliv a jiného úspěchu Turci zatím nedosáhli.

Již během října došlo k obsazení strategicky důležitého ostrova Lemnos, majícího výtečné kotviště v zátoce Mudros, která byla velmi rychle přeměněna v hlavní základnu řecké flotily. Ještě v průběhu prvního měsíce bojů se Řekové vylodili rovněž na ostrovech Psara, Tenedos a Samotraké, jež byly obsazené bez větších problémů. Mnohem těžší boje se odehrály na ostrovech Chios a Lesbos, které hájily silné turecké posádky, ale v průběhu listopadu a prosince byly i tyto ostrovy dobyty, jelikož Turci na jejich posilování rezignovali a válečné námořnictvo nepodniklo na jejich obranu vůbec nic, zatímco řecké lodě nejenže chránily vojenské transporty, ale i ostřelovaly pobřeží držené nepřítelem.

Obrázek
Nikolas Voitsis

Během počátečního období války se vyznamenaly staré řecké torpédové čluny, když dosáhly dvou významných úspěchů. V nočních hodinách dne 31.října 1912 pronikla torpédovka č.11. pod velením nadporučíka (?) Nikolase Voitsise do přístavu v Soluni kam Turci krátce předtím přesunuli pancéřovou loď FETH-I BÜLEND, která měla svým dělostřelectvem posílit obranu přístavu. Řecká torpédovka se sice stala cílem palby nepřátelských děl, ale přesto v 22:30 odpálila dvě torpéda, jež zasáhla nepřátelský obrněnec, který se rychle potopil.

O několik dnů později turecká posádka kapitulovala a města se zmocnili Řekové. Z velitele torpédovky č.11. se stal oslavovaný hrdina a jeho úspěch byl rychle propagandisticky využit. Je ovšem třeba podotknout, že potopení FETH-I BÜLEND nepředstavovalo pro Turecko příliš velkou ztrátu, protože bojová hodnota této lodě byla mizivá. Přesto se jednalo o nepopiratelný řecký úspěch, jenž pozvedl morálku příslušníků tamějšího námořnictva.

Podobný kousek se koncem listopadu podařil torpédovému člunu č.14., jenž potopil tureckou torpédovku ANTALYA. Řekové jí později vyzvedli a ještě během války uvedli do služby pod názvem NIKOPOLIS. I v tomto případě se útočník dostal do nepřátelské palby, která však byla opět naprosto neúčinná a torpédovka č. 14. vyvázla bez jakékoliv újmy.

Jakmile se vojska států Balkánské ligy zmocnila přístavů v severní části Egejského moře přibyl řeckému loďstvu nový úkol, protože bylo zorganizováno mnoho transportů řeckých a zejména bulharských vojáků, kteří byli po moři odesíláni na rychle se měnící frontovou linii. Tyto transporty prováděly běžné civilní parníky a velké dopravní lodi upravené na pomocné křižníky. Turci se je vůbec nepokusili ohrozit a jádro jejich loďstva zatím nečinně kotvilo v Dardanelách u mysu Nagara, kde byla hlavní operační základna využívaná během tohoto konfliktu.
Bitva u mysu Helli
Zvýšená činnost řeckých námořních sil a nepříznivý vývoj na pozemních bojištích konečně donutily velení tureckého loďstva k aktivnější činnosti. Snad k tomu přispěl i poněkud provokativní radiogram, jenž řecký admirál Kountouriotis zaslal velení nepřátelského loďstva po úspěšném obsazení egejských ostrovů. Každopádně se dne 16. prosince 1912 odehrála první ze dvou velkých námořních bitev svedených během První balkánské války, známá jako bitva u mysu Helli (též Helles, řecky Έλλης ).

Obrázek
Barbaros Hyareddin

Večer před bitvou sepsali mnozí turečtí důstojníci poslední vůli a lodní posádky šly brzy spát, protože měly být již za úsvitu svolány k modlitbě za úspěch v nadcházející bitvě. Z těchto příprav se dá usuzovat že svou první větší akci hodlali Turci pojmout opravdu vážně a byli odhodláni svést se sebevědomým řeckým námořnictvem rozhodující bitvu. Jejich flotila se skládala z bitevních lodí BARBAROS HYAREDDIN (vlajková), TURGUT REIS, starší obrněné lodi MESUDIE a ASAR-I TEVFIK, křižníku MECIDIYE a několika torpédoborců. V sestavě jejich loďstva byla zařazena i nemocniční loď RESIT PASHA. Velitelem tohoto uskupení byl námořní kapitán Ramíz Bej, jehož plavidla disponovala celkem dvanácti děly ráže 280 mm, dvěmy kalibru 234 mm, sedmnácti ráže 152 mm, patnácti ráže 120 mm a množstvím malokaliberních zbraní.

Naproti tomu Řekové nasadili do boje vlajkový pancéřový křižník GEORGIOS AVEROFF, tři starší pobřežní obrněnce PSARA, HYDRA, SPETSAI a čtyři nejmodernější torpédoborce třídy AETOS. Jejich plavidla byla vyzbrojena celkem devíti děly ráže 274 mm, čtyřmi ráže 254 mm, osmi ráže 190 mm, patnácti kalibru 152 mm a větším počtem lehkých děl. Velitelem řeckých sil byl kontraadmirál Pavlos Kountouriotis a divize starších plavidel byla pod velením kapitána Gini.

Turecké loďstvo opustilo v rancích hodinách svoji základnu a zamířilo k ústí průlivu kudy proplulo v 8:00 hod. Poté zamířilo na sever, aby se drželo v dosahu pobřežních opevnění. Hlídkující řecká plavidla spatřila již dříve sloupce kouře z jejich komínů a ihned informovala velení vlastní flotily, jež stála v pohotovosti, protože již dříve získali Řekové podezření, že nepřítel by mohl vyplout na moře. Znepřátelené flotily se k sobě rychle přibližovaly a v 9:00 je již dělila vzdálenost pouze 17 km, takže oba velitelé se začali chystat k prvnímu většímu námořnímu střetnutí v této válce. V čele tureckého loďstva plul zpočátku křižník MECIDIYE a několik torpédoborců, za nimiž následovaly tři bitevní lodě. Později se předzvědný oddíl stáhl do úkrytu za hlavní síly. Řecký admirál vytvořil kýlovou linii vedenou vlajkovou lodí, za níž pluly starší obrněnce a sestavu uzavíraly torpédoborce.

V 9:22 zahájily turecké bitevní lodě ze vzdálenosti 12,5 km palbu, jíž Řekové opětovali až ve chvíli kdy se obě flotily přiblížily na 12 km. Turecké bitevní lodě disponovaly kvalitními
Kruppovými kanóny s dostřelem přes 15 km, které vystřelovaly projektily o hmotnosti 240 kg. Problémem však byl nekvalitní výcvik jejich dělostřelců, takže turecké těžké kanóny měly malou kadenci palby, která byla navíc velmi nepřesná. Naproti tomu moderní řecký pancéřový křižník nesl děla kalibru 234 mm, jejichž granáty vážily sice pouze 170 kg, ale měly vyšší kadenci palby.

Oba protivníci mířili na nepřátelské vlajkové lodě. Turecká dělostřelba nezaznamenala zpočátku žádný úspěch, kdežto Řekové dokázali zasáhnout BARBAROS HYAREDDIN. Další vývoj bitvy podstatně ovlivnilo odvážné rozhodnutí admirála Kountouriotise, jenž se v 9:35 odpoutal od zbytku řecké flotily a nechal zvýšil rychlost vlajkového křižníku na 21 uzlů. Starší turecké a řecké bitevní lodě mohly v praxi vyvinout pouze rychlost asi 14 uzlů, takže moderní pancéřový křižník měl obrovskou rychlostní převahu.

Kountouriotis využil vysoké rychlosti, předstihl jádro nepřátelského loďstva, jehož dráhu následně ve vzdálenosti pouze několika kilometrů překřížil, čímž ukázkovým způsobem provedl manévr nazývaný „položení čárky na T“. Turecká flotila se nyní ocitla ve dvojí palbě, jelikož jí z levé strany ostřelovaly tři řecké obrněnce, zatímco GEORGIOS AVEROFF zahájil zničující palbu na čelo jejich linie. Dělostřelci řecké vlajkové lodě podali solidní výkon, třebaže ostrou municí pravděpodobně pálili úplně poprvé. Turecká sestava byla Kountouriotisovým manévrem úplně rozložena a musela snížit rychlost na 10 uzlů. Vzhledem k malým rozestupům mezi jejich plavidly mohla na GEORGIOS AVEROFF střílet pouze přední dělová věž na BARBAROS HYAREDDIN, zatímco na tureckou vlajkovou loď se soustředila plná boční salva řeckého křižníků.

Obrázek
Přední dělostřelecká věž turecké bitevní lodě

Turecká vlajková loď měla brzy poškozeno několik dělostřeleckých věží a na její palubě propukl požár. Bez výsledku nezůstala ani střelba starších řeckých lodí, jež se mezitím přiblížily až na necelých pět kilometrů, a četné zásahy inkasoval i TURGUT REIS. Na druhé straně se do boje zapojilo i pobřežní dělostřelectvo, které se soustředilo na GEORGIOS AVEROFF, jenž byl několikrát zasažen.

Asi v 9.55 nařídil Ramíz Bej obrat o 180 stupňů a pošramocené turecké loďstvo se začalo stahovat zpět k Dardanelám. Řekové ustupujícího nepřítele pronásledovali a dělostřelecký souboj pokračoval až do 10:17 kdy admirál Kountouriotis boj přerušil a zamířil zpět na základnu na ostrově Lemnos, protože se řecké lodě příliš přiblížily k mohutným opevněním rozmístěným v ústí úžiny.

První souboj hlavní sil obou protivníků jasně vyhrálo řecké námořnictvo, jež dokázalo vést mnohem účinnější palbu a svého protivníka již po půlhodinovém boji zahnalo na ústup. Admirál Kountouriotis prokázal taktickou vyspělost a notnou dávku odvahy, zatímco jeho protivník pouze pasivně sledoval vývoj boje a nebýt podpory pobřežního dělostřelectva dost možná by pro něj tato bitva skončila katastrofou.

Tureckou vlajkovou loď zasáhlo nezjištěné množství granátů z křižníku GEORGIOS AVEROFF, jenž celkem vypálil 127 výstřelů, které zabily sedm tureckých námořníků, poškodily několik dělových věží a určité škody utrpěly i kotelny. TURGUT REIS vážnějším poškozením unikl, ovšem ztráty jeho posádky byly velmi vysoké, jelikož padlo 51 mužů a dalších 40 bylo zraněných. Lehce poškozen byl i křižník MECIDYE. Všichni zranění turečtí námořníci byli ihned po skončení boje přeloděni na nemocniční loď kde byli následně ošetřeni.

Naproti tomu na řecké straně byl poškozen pouze GEORGIOS AVEROFF, jehož sice zasáhlo celkem devatenáct granátů (čtyři těžké) ovšem utrpěné škody byly minimální a vlajkový křižník měl jenom dva mrtvé a pět zraněných.

Obrázek
Křižník Georgios Averoff

Bitva ukázala převahu řecké flotily, jež měla obrovskou výhodu protože vlastnila moderní pancéřový křižník, proti němuž Turci nemohli postavit žádné podobné plavidlo a také se prokázalo, že řečtí námořníci prodělali lepší výcvik. Proto bylo v Turecku rozhodnuto, aby se hlavní síly námořnictva pouštěly do boje pouze v tom případě, že protivník nebude mít v sestavě GEORGIOS AVEROFF. Ramíz Bej byl za ústup z boje kritizován a hrozil mu dokonce vojenský soud, ovšem vzhledem ke skutečnosti že musel dodržovat závaznou směrnici z ministerstva námořnictva, která mu zakazovala vystavovat jádro loďstva riziku zničení, dokázal svůj post obhájit a i nadále velel tureckému loďstvu.

Je zajímavé, že i vítězný admirál Kountouriotis čelil značné kritice od ministerstva námořnictva, k níž se přidal i řecký král, neboť jeho riskantní manévr, při němž se vlajkový křižník oddělil od zbytku loďstva, byl pokládán za zbytečný hazard, který hrozil ztrátou nejlepšího plavidla v hodnotě 900 000 liber šterlinků. Tato kritika je do jisté míry oprávněná, neboť v případě těžkého poškození křižníku, při němž by loď ztratila schopnost pohybu a zůstala ochromena v dosahu pobřežních baterií, by jí reálně hrozilo potopení, avšak na druhou stranu Kountouriotis svým odvážným jednáním významně přispěl k řeckému vítězství a projevenou bojovností pozvedl morálku řeckých námořníků a zastrašil protivníka, jenž získal před křižníkem GEORGIOS AVEROFF pořádný respekt.
Naposledy upravil(a) jarl dne 9/5/2011, 16:29, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Akce ponorky DELFIN
Jak již bylo uvedeno výše získali Řekové ve Francii krátce před válkou ponorku DELFIN, kterou vyrobila firma Schneider podle projektu domácího konstruktéra Laubeufa. Podmořská zbraň, již sice měla za sebou dlouhý vývoj, ale dosud se příliš neprosadila a panovalo pouze neurčité povědomí o jejím ničivém potenciálu. Řecká ponorka byla dokončena v letních měsících roku 1912 a do Francie již dříve dorazila její nová posádka, jíž velel kapitán Stefanos Paparrigopoulos, která jí převzala a začala se pod velením francouzských instruktorů věnovat výcviku.

Výcvik musel být brzy přerušen, neboť bylo zřejmé, že co nevidět vypukne První balkánská válka, takže Paparrigopoulos dostal rozkaz odplout do Řecka. DELFIN kotvil nejdříve v Pireu a později se přesunul na novou základnu na ostrově Lemnos. Posádka se intenzivně věnovala dalšímu nácviku a od začátku prosince se nová ponorka zapojila do hlídkování před úžinou Dardanely. DELFIN však stále trpěl různými poruchami, maximální hloubka ponoření byla pouze 36 m a rozhodně se nejednalo o příliš vydařené plavidlo, takže od něj velení námořnictva asi příliš mnoho neočekávalo.

Obrázek
Ponorka Delfin

Ovšem dne 22(?). prosince 1912 se před Dardanelami odehrála potyčka mezi čtyřmi řeckými torpédoborci třídy AETOS a stejným počtem tureckých torpédoborců, které podporoval i křižník MECIDIYE. DELFIN se nepozorovaně přiblížil k nepřátelskému křižníku a ze vzdálenosti 800 metrů na něj odpálil salvu torpéd, ale MECIDIYE neutrpěl žádnou škodu. Není jasné zda všechna torpéda cíl minula, nebo selhalo odpalovací zařízení, ale přesto se DELFIN stal první ponorkou v dějinách, jež vystřelila na nepřítele samohybné torpédo. Řecká ponorka se vzápětí stala terčem odvetné palby a musela se z boje stáhnout. Při ústupu najela poblíž ostrova Tenedos na mořské dno kde uvízla a podařilo se jí vyprostit pouze díky odhození speciální zátěže, která byla součástí trupu a po jejím oddělení se již nebylo možné znovu ponořit. DELFIN se tedy podařilo zachránit, ale do konce války již nemohl být znovu bojově nasazen.

Šarvátka mezi řeckými a tureckými plavidly mezitím pokračovala a ukončil jí až příjezd pancéřového křižníku GEORGIOS AVEROFF, před nímž turecké uskupení urychleně ustoupilo. Můžeme spekulovat, že pokud by nedošlo k selhání odpáleného torpéda byl by MECIDIYE potopen a svět by si možná včas uvědomil jakou hrozbu ponorky představují a němečtí ponorkáři by v počáteční fázi První světové války nesvalili takové úspěchy proti britským válečným lodím.
Bitva u ostrova Lemnos
Na začátek roku 1913 naplánovalo velení tureckého námořnictva velký útok na řeckou námořní základnu umístěnou v zátoce Mudros na ostrově Lemnos, která měla velký strategický význam a také tu bylo soustředěno množství válečného materiálu, jenž mohl být zničen palbou z lodních děl. Cílem bylo zlomit nadvládu řecké flotily nad Egejským mořem, což by umožnilo provádět námořní transporty, jimiž bylo možné posilovat turecká vojska na pozemní frontě, což bylo díky špatné komunikační síti jinak velmi obtížné a přibližně 250 000 nově mobilizovaných vojáků nečinně vyčkávalo v asijské části Osmanské říše.

Protože se Turci přesvědčili že pancéřový křižník GEORGIOS AVEROF je nad jejich síly bylo rozhodnuto pokusit se tuto jednotku odlákat z blízkosti předpokládaného bojiště. Proto v noci z 13. na 14. ledna proplul křižník HAMIDIYE Dardanelami a nepozorovaně pronikl kolem řeckých hlídkujících plavidel na Egejské moře, kde začal napadat nepřátelský námořní obchod.

Jeho útoky vzbudily v Řecku velké pozdvižení a vládnoucí kruhy zareagovaly přesně podle představ tureckého velení, když začaly vyvíjet na velení námořnictva velký tlak, aby byl do honby na nepřátelský křižník vyslán i GEORGIOS AVEROF. Admirál Kountouriotis ovšem nepřátelskou lest prohlédl a svůj vlajkový křižník od Dardanel odmítl odvolat a začal své síly připravovat na další bitvu.

Obrázek
Turgut Reis

Turecké velení pro tento poslední pokus o rozhodující bitvu vyslalo do akce prakticky všechna bojeschopná plavidla, jež mělo k dispozici. Brzy ráno dne 18. ledna 1913 vyplula z námořní základny u mysu Nagara turecká flotila složená z bitevních lodí BARBAROS HYAREDDIN, TURGUT REIS, MESUDIYE a ASAR-I TEVFIK, chráněného křižníku MECIDIYE a pěti torpédoborců. Velitelem tohoto loďstva byl pravděpodobně opět Ramíz Bej a jeho plavidla nesla tentokráte dvanáct děl ráže 280 mm, dvě ráže 234 mm, sedmnáct kalibru 152 mm a patnáct ráže 120 mm. Turecké velení se pokusilo pozvednout morálku posádek tím že na bitevní lodi BARBAROS HYAREDDIN vyvěsilo bojovou zástavu slavného tureckého admirála, po němž byla vlajková loď pojmenována.

Turecké lodě propluly v 8:20 Dardanelami a v souladu s původním plánem zamířily k ostrovu Lemnos, ale ASAR-I TEVFIK zůstal poblíž ústí průlivu a hlavní fáze bitvy se nezúčastnil. Ihned po vyplutí z Dardanel Turky spatřila řecká hlídkující plavidla a admirál Kountouriotis okamžitě vyplul naproti blížícímu se nepříteli. Řecké uskupení se skládalo z pancéřového křižníku GEORGIOS AVEROF, starších pobřežních bitevních lodí PSARA, HYDRA a SPETSAI, které doprovázelo sedm torpédoborců. Počet těžkých a středních děl byl stejný jako v bitvě u mysu Helli a totožné bylo i velení řecké flotily.

Ve vzdálenosti 12 námořních mil od ostrova Lemnos navázala obě loďstva vizuální kontakt a Turci, poté co zjistili složení nepřátelské eskadry, zamířili k jihu, takže s od severu plujícími Řeky přešli na souběžný kurz. Boj byl zahájen v 11:34 na vzdálenost 8,4 km. GEORGIOS AVEROF pálil na tureckou vlajkovou loď, zatímco HYDRA a PSARA se zaměřili na MESUDIYE. Není úplně jasné na jaký cíl namířil svá děla SPETSAI, ale můžeme spekulovat, že se soustředil na zbývající bitevní loď TURGUT REIS. Krátce po zahájení bitvy nařídil turecký velitel křižníku MECIDIYE a doprovodným torpédoborcům, aby se stáhly z boje a zamířily zpět k průlivu Dardanely.

Obrázek
Bitevní loď Mesudiye

Turecké lodě sice usilovně střílely ze všech děl, ale výsledky jejich palby byly i tentokráte žalostné a řecké lodě neutrpěly prakticky žádné škody. Naopak řecká palba byla velmi přesná a zejména vlajkový křižník brzy dosáhl mnoha zásahů na BARBAROS HYAREDDIN. Také starší bitevní lodě zaznamenaly nesporný úspěch, když jeden z granátů ráže 274 mm probil pravý bok bitevní lodě MESUDIYE a vybuchl přímo v baterii děl ráže 152 mm, čímž zničil několik děl a vyřadil z boje desítky mužů, načež hořící a těžce poškozená bitevní loď se v 11:50 odklonila z turecké bojové sestavy a také zamířila směrem k domovské základně.

Boj zuřil pouze několik desítek minut a turecký velitel již měl k dispozici pouze dvě bitevní lodě, na něž se zaměřila palba celé řecké eskadry. Také BARBAROS HYAREDDIN brzy zachvátily požáry a v 11:54 jí zasáhla salva z křižníku GEORGIOS AVEROF, jež vyřadila z činnosti střední věž s děly ráže 280 mm. Ramíz Bej si uvědomil, že jeho svazu hrozí naprostá zkáza a i poslední turecká plavidla přešla na severovýchodní kurz a ve 12:00 (ani ne po půlhodině boje) již plnou parou prchala k Dardanelám. Admirál Kountouriotis zahájil pronásledování, ale tři starší obrněnce začaly zaostávat a postupně musely boj přerušit, jelikož se Turci vzdálili z dostřelu jejich zastaralých děl. Za této situace nařídil řecký velitel zvýšit rychlost vlajkového křižníku na 20 uzlů a vydal se stíhat ustupujícího nepřítele na vlastní pěst.

Zpáteční plavba se pro turecké uskupení změnila v opravdovou noční můru, protože rychle plující GEORGIOS AVEROF se stále držel v dostřelu a neustále na ně pálil jednu přesnou salvu za druhou, zatímco nepřátelská odvetná palba byla stále velmi nepřesná. Turecká sestava byla naprosto rozrušena a jednotlivé lodě se pouze nekoordinovaně snažily dosáhnout spásného ústí průlivu Dardanely. Řecká palba mířila zejména na koncovou bitevní loď TURGUT REIS, která brzy značně utrpěla a i na ní vyšlehly četné plameny.

Obrázek
Salva křižníku Georgios Averoff

Postupně se do akce zapojilo i dělostřelectvo z dardanelských pevností, takže řecký admirál musel boj přerušit a těžce zkoušené turecké loďstvo vplulo ve 14:30 do bezpečí. Stav jejich plavidel byl žalostný. BARBAROS HYAREDDIN zasáhlo více než 20 projektilů, jenž vyřadily z činnosti mnoho děl a způsobily obrovské ztráty lodní posádky, která napočítala 75 mrtvých a 130 zraněných. O mnoho lépe na tom nebyl ani TURGUT REIS, jenž utržil 17 zásahů, které způsobily několik průstřelů trupu a zabily, či zranily 47 mužů. Vážné škody utrpěla i bitevní loď MESUDIYE, kde bylo z boje vyřazeno 68 osob. Celkem bylo tedy na tureckých lodích zabito a zraněno těžko uvěřitelných několik stovek mužů, ale vzhledem ke skutečnosti, že mimořádně vysoké počty objetí potvrzují i anglické a koneckonců i turecké zdroje, se pravděpodobně nejedná pouze o výplod řecké propagandy, ale o reálný odhad tureckých ztrát (i když určitý skepticismus je asi na místě). Těžko říci, co se vlastně na palubách zasažených lodí přesně odehrálo, neboť řecké projektily ráže 234 a 190 mm, jaké používal GEORGIOS AVEROF, těžko mohly vážně poškodit životně důležití prostory dvou nejlepších tureckých lodí, které chránily kvalitní Kruppovy pancíře, takže pravděpodobně došlo k mimořádné devastaci palubních nástaveb a lodních částí ležících nad hlavním bočním pancéřováním.

Naproti tomu turecká dělostřelba dokázala zaznamenat pouze dva zásahy na řeckém vlajkovém křižníku a snad byl zasažen i obrněnec SPETSAI, což je při celkem součtu vystřelených granátů (asi 800) výsledek vpravdě ostudný a GEORGIOS AVEROF měl pouze jednoho zraněného námořníka. Bitva u ostrova Lemnos tedy skončila přesvědčivým vítězstvím řeckého námořnictva, které svého protivníka zahnalo zpět na základnu a způsobilo mu vážné ztráty, třebaže nedošlo k potopení ani jednoho plavidla. Tato porážka naprosto demoralizovala turecké loďstvo, jež už na moře nevyplulo a Řekové si nadvládu nad Egejským mořem udrželi až do konce války.

Řecké námořnictvo naopak odvedlo velmi dobrou práci a svého soupeře předčilo ve všech směrech. Je třeba ocenit zejména výkon vlajkového křižníku, jehož posádka vedená kapitánem Dousmanisem se opravdu vyznamenala a podstatnou měrou přispěla k vítězství, což dokládá i respekt, který si tato „ďábelská loď“ získala u tureckých námořníků. Admirál Kountouriotis se stal novodobým národním hrdinou a jeho vítězství bylo náležitě propagandisticky využito, o čemž svědčí i následující dobový plakát, kde mu vítězný vavřínový věnec nasazuje jedna starořecké bohyně a athénský stratég Themistoklés.

Obrázek

Několik dní po skončení bitvy se odehrála jedna zajímavá epizoda v historii letectva. Dne 24. ledna 1913 odstartoval z ostrova Tenedos letoun, jehož posádka ve složení poručík Michael Moutousis a praporčík(?) Aristeides Moraitinis, se přiblížila k turecké námořní základně u mysu Nagara a přesně zakreslila pozici nepřátelského loďstva. Poté zaútočila čtyřmi pumami nejenom na turecké válečné lodě, ale i na přístavní zařízení, přičemž bylo podle řeckých zdrojů zabito několik desítek Turků. Nepřátelské ztráty jsou pravděpodobně silně přemrštěné, protože vzhledem k nízké nosnosti tehdejších letadel se pod označením „pumy“ dost možná skrývají obyčejné ruční granáty.

Řečtí aviatici se po 2 hodinách a 20 minutách v pořádku vrátili a při svém letu překonali vzdálenost 180 km. Nejednalo se o první letecké bombardování v dějinách, neboť tento primát již od roku 1911 drželi Italové, ale dozajista šlo o první využití letectva k útoku na válečné lodě a k námořnímu průzkumu. Celé akci se dostalo značné publicity nejenom v Řecku ale i v zahraničí a oba letci se rázem proslavili.

Obrázek
Michael Moutousis a jeho letoun
Korzárská plavba křižníku Hamidiye
Prakticky každý zájemce o námořní válčení zná slavné akce německých křižníků proti námořnímu obchodu během První světové války, ale téměř nikdo již dnes neví nic o jejich předchůdci, který se celosvětově proslavil během První balkánské války a svými činy přímo inspiroval velení německého námořnictva.

Jak již bylo popsáno v předchozí kapitole, Turci se před bitvou u ostrova Lemnos pokusili provést výpad do Egejského moře, aby odlákali řecký křižník GEORGIOS AVEROF, což mělo zvýšit jejich šance v nadcházejícím boji. Tento plán schválilo velení námořnictva, které pro něj mohlo vlastně vybírat pouze ze dvou vhodných plavidel, jimiž byly křižníky MECIDIYE a HAMIDIYE. Nakonec padla volba na nedávno opravený HAMIDIYE, jemuž velel kapitán Hüseyin Rauf Orbay (narozen roku 1881), který měl za sebou i zkušenosti z působení v zahraničních misích, kde se naučil anglicky a posbíral mnoho vědomostí o fungování západoevropských námořnictev, což se mu mělo nyní velmi hodit, protože jeho úkol vyžadoval i značnou diplomatickou obratnost.

HAMIDIYE dokázal v noci z 13. na 14. ledna 1913 skrytě proplout mezi řeckými plavidly hlídkujícími u ústí Dardanel a úspěšně pronikl na Egejské moře, kde začal svou korzárskou činnost. Již 15. ledna se přiblížil na vzdálenost 2,8 km k přístavišti na ostrově Syros a zahájil palbu, jež zničila množství válečného materiálu složeného v přístavu. Jedinou řeckou válečnou lodí nacházející se v blízkosti napadeného ostrova byl pomocný křižník MACEDONIA, který se vzápětí stal další obětí lodních děl. To byl nesporný úspěch, jimž kapitán Orbay splnil první část svěřeného úkolu a způsobil paniku ve velení nepřátelského loďstva, které nebylo na podobné aktivity tureckého námořnictva připravené.

Obrázek
Křižník Hamidiye

Bylo jasné že HAMIDIYE bude muset zdejší vody spěšně opustit, protože v opačném případě by byl brzy dopaden nepřátelskými plavidly. Podle instrukcí z turecké Admirality mělo být další prioritou napadání řecké dopravy v Jaderském moři při pobřeží dnešní Albánie, popřípadě se přesunout do Egypta a řídit se podle momentální situace. K podpoře první alternativy bylo v neutrálním přístavu Brindisi zřízeno středisko, jehož úkolem bylo poskytovat křižníku logistickou podporu. Kapitán Orbay dospěl k názoru, že plavba na Jadran by momentálně představovala přílišné riziko a proto zamířil k přístavu Izmir a podél pobřeží Malé Asie se plavil do Bejrútu, kde učinil 18. ledna krátkou zastávku a brzy poté dorazil do Port Saidu.

HAMIDIYE nutně potřeboval doplnit zásoby uhlí, aby se mohl vydat na další plavbu, ale v Egyptě se ukázalo, že Turecko nemůže počítat s přílišnou pomocí neutrálních zemí, které většinou podporovaly státy Balkánské ligy. Uhelné bunkry křižníku mohly pojmout přes 700 tun, ale britská správa Egypta dodala pouze 150 tun a další nakládka nebyla možná, jelikož podle mezinárodních norem mohla loď válčícího státu pobývat v neutrálních přístavech pouze 24 hodin. Egypt sice formálně stále ještě patřil k vazalům Osmanské říše, jenže de facto jej už několik desetiletí spravovali Britové, takže by případné protesty nebyly nic platné. Proto HAMIDIYE zvedl kotvy a proplul Suezským kanálem do Rudého moře, jehož východní pobřeží ovládali Turci. Zde našel bezpečné útočiště v přístavu Džidda kam připlul 3. února a posádka provedla provizorní opravy kotlů, které se nacházely ve velmi špatném stavu, což se negativně projevilo snížením rychlosti.

Také tu bylo možné získat menší množství uhlí, jehož doplňování bylo během celé několik měsíců trvající korzárské kampaně dosti problematické, neboť Turecko sice ve východní části Středozemního moře ovládalo velkou část pobřeží s desítkami přístavů, jenomže uhlí byl v celé zemi velký nedostatek. Z toho je dobře patrné jak nedostatečně byla operační činnost křižníku zajištěna a jeho posádka musela většinou spoléhat pouze na vlastní síly a schopnosti kapitána Orbaye. Po konzultacích s Admiralitou byl vypracován nový operační plán, podle něhož se měl HAMIDIYE vrátit zpět na Středozemní moře a pokusit se přeci jenom ohrozit nepřátelské námořní spoje u albánského pobřeží. Turecká vláda si pronajala italský uhelný parník, s nimž se měl HAMIDIYE setkat na Maltě.

Turecký korzár tedy znovu proplul Suezem a 14. února zakotvil v La Valettě, kde na něj čekalo nepříjemné překvapení, protože italská zásobovací loď již před několika dny odplula do Bejrútu. Křižník byl poškozen prudkou bouří, ale hlavně potřeboval naložit zhlí, což nebylo možné provést během stanovených 24 hodin. Zauhlování se nakonec protáhlo na tři dny, během nichž naložil HAMIDIYE 450 tun paliva. Podle striktního výkladu mezinárodního práva měl být křižník pro překročení povoleného pobytu v přístavu zabaven a internován do konce války, ovšem kapitán Orbay předvedl své diplomatické schopnosti a dosáhl zdánlivě nemožného, takže turecká loď mohla maltské břehy opustit a pokračovat ve své korzárské plavbě.

Obrázek
Kapitán Orbay

Kapitán Orbay však původní záměr nerealizoval a vrátil se k tureckému pobřeží. Není jisté, zda se tak rozhodl kvůli obavám ze zásobovacích potíží, nebo se dozvěděl o řeckém uskupení složeném z jedné obrněné lodi a třech torpédoborců, jež hlídkovalo v Otrantské úžině. Každopádně při zpáteční plavbě pátral jižně od Kréty po nepřátelských obchodních lodích, ale žádnou kořist nenalezl. Dne 22. února zakotvil v Gaze odkud následujícího dne odplul do Haifi, kde se pro něj podařilo zajistit 350 tun uhlí určeného pro Hidžaskou železnici. Odtud zamířil k pobřeží Malé Asie a nějaký čas strávil v tureckém přístavu Antalya.

Po dalších konzultacích s velením námořnictva bylo rozhodnuto aby se HAMIDIYE nejenom pokusil provést dlouho připravovaný útok na albánské pobřeží, ale byl rovněž pověřen úkolem dopravit tamějším tureckým vojskům munici a peníze. Křižík tedy naplnil své uhelné bunkry palivem z pronajatého italského parníku a poté naložil 50 tun munice a 10 000 tureckých zlatých lir.

Už 11. března proplul Otrantskou úžinou a druhý den zajal obchodní loď LEROS, od jejíž posádky se kapitán Orbay dozvěděl, že u ostrova Korfu čekají čtyři řecké válečné lodě, což byla důležitá informace, ale větší význam mělo zjištění že v Giovanni di Medua kotví řecké transportní lodě přepravující srbské vojáky.To byl velmi lákavý cíl, ale primárním úkolem bylo dopravení válečného materiálu tureckým vojákům, takže HAMIDIYE nejprve vplul do ústí jakési místní řeky a začal s vykládkou. Brzy jej však vyrušil řecký torpédoborec LONCHI, jenž se přiblížil až na vzdálenost 4,5 km. Turecký korzár byl tedy odhalen a není jisté zda stačil vyložit všechen vojenský materiál, neboť jeho velitel se pohotově rozhodl urychleně zaútočit na nepřátelské transportní lodě dříve nežli opustí přístav, protože bylo jisté že LONCHI se je pokusí varovat.

HAMIDIYE se tedy přesunul k přístavu Giovani di Medua, na jehož rejdě kotvilo sedm řeckých a jeden rakousko-uherský parník. Turecký korzár je vyzval ke kapitulaci, což všichni odmítli, takže křižník zahájil palbu, která šest řeckých lodí potopila nebo těžce poškodila. Po zničení transportních lodí ostřeloval HAMIDIYE ještě pozemní dělostřelecké baterie a zařízení přístavu. Při tomto útoku bylo zničeno šest plavidel, množství vojenského materiálu, a o život přišlo 120 srbských vojáků, takže se bez přehánění jednalo o velký úspěch.

Obrázek
Schéma výpadu do Jaderského moře

Poté zamířil turecký křižník plnou parou na jih a podařilo se mu úspěšně proniknout Otrantským průlivem, třebaže řecké loďstvo bylo v pohotovosti a pátralo po nepřátelském korzárovi, aby jej ztrestalo za jeho nedávné úspěchy. HAMIDIYE měl pouze 250 tun uhlí a proto zamířil k Egyptu kde se podařilo zajistit doplnění paliva. Turecké velení plánovalo, aby se křižník znovu pokusil proniknout na Jadran, ale kapitán Orbay nevěřil v úspěšné zopakování své předchozí mise, neboť nepřítel byl v pohotovosti a také se rychle zhoršoval technický stav křižníku, zejména kotlů, jejichž oprava byla za současné situace nemožná.

Proto se na týden uchýlil do přístavu Antalya a později provedl další korzárský výpad, při němž zajal 29. března poblíž Kréty řecký obchodní parník, který obsadil kořistní posádkou a poslal do Turecka i s jeho nákladem. Činnost křižníku způsobila v Řecku značnou paniku a na delší čas takřka paralizovala námořní přepravu v nejvíce ohrožených oblastech, jelikož nepřátelské lodě se bály vyplouvat z přístavů. Jeho úspěchy ovšem aktivizovaly řecké válečné loďstvo, které HAMIDIYE začalo intenzivně stíhat a zablokovalo Bejrút kde kotvil italský uhelný parník.

Kapitán Orbay se o těchto nepříjemných skutečnostech dozvěděl v Gaze a neviděl jiné východisko nežli přemístit svůj křižník na Rudé moře. Znovu proplul Suezským průplavem a 7. dubna zakotvil v Džiddě. Stav kotlů byl katastrofální a Admiralita nebyla schopná zajistit dodávky náhradních dílů dříve nežli za dva měsíce, což de facto znamenalo, že HAMIDIYE musel svou korzárskou činnost předčasně ukončit. Bylo rozhodnuto, že v případě proniknutí nepřátelských lodí Suezem se křižník nechá internovat v některém neutrálním přístavu, k čemuž nakonec nedošlo, neboť Řekové se spokojili v blokádou severního ústí Suezského kanálu, kde až do konce války hlídkovala pobřežní bitevní loď PSARA a několik menších plavidel.

Obrázek
Pobřežní bitevní loď Psara

Mírová smlouva, která ukončila První balkánskou válku byla podepsána 30. května 1913 a HAMIDIYE se mohl 7. září vrátit do Istanbulu, kde křižník a jeho slavného velitele čekalo bouřlivě uvítání tureckým obyvatelstvem, protože úspěchy křižníku působily jako hojivý balzám na národní hrdost trpící po ponižujících nezdarech pozemních armád a turecké velení je také dokázalo náležitě propagandisticky využít. Křižníku HAMIDIYE se dostalo velké publicity nejenom v domácím, ale i zahraničním tisku, avšak po vypuknutí První světové války se na něj rychle zapomnělo, takže jeho činnost se z povědomí veřejnosti postupně vytratila a dnes se již na ní zapomnělo prakticky úplně.

Celá korzárská kampaň prováděná navíc za složitých podmínek byla bezpochyby velkým úspěchem tureckého námořnictva, jež se jinak v průběhu války neukázalo právě v nejlepším světle. HAMIDIYE během prvních tří měsíců, nežli byl zablokován v Rudém moři, urazil vzdálenost 11 000 námořních mil, zničil jeden pomocný křižník a potopil, či zajal devět obchodních plavidel. To se může zdát ve srovnání s úspěchy legendárního německého křižníku EMDEM, který potopil celkem šestnáct obchodních plavidel a dvě válečné lodě, málo, ovšem nelze nevidět skutečnost, že operace německých křižníků během První světové války probíhaly za úplně jiných podmínek, kdy se na mořích a oceánech nalézalo mnohem více nepřátelských obchodních lodí a kupříkladu právě zmíněný EMDEN nikdy netrpěl zásobovacímu potížemi.

Ve světle těchto skutečností je třeba znovu ocenit výkon tureckého křižníku a jeho velitele. Kapitán Orbay neváhal využívat nejrůznější triky, jimiž přispíval k maskování svého plavidla. Například zakazoval svým mužům nosit na hlavách fezy, často se plavil pod vlajkami neutrálních zemí, a k oklamání nepřítele nechal vztyčit falešný čtvrtý komín (EMDEN tedy nebyl první, kdo tento fígl použil), aby HAMIDIYE svou siluetou připomínal britské křižníky.

Použité zdroje:
Martin Gilbert: Dějiny dvacátého století; svazek první. Vydalo nakladatelství Lidové noviny 2005.
Jaroslav Hrbek: Velká válka na moři; první a čtvrtý díl. Vydalo nakladatelství Libri.
http://www.wikipedia.org/
http://commons.wikimedia.org/wiki/Main_Page
http://www.turkeyswar.com/index.html
http://wowturkey.com/forum/index.php
http://www.militaryphotos.net/forums/sh ... p?t=103266
http://igaiolos.blogspot.com/2008/06/blog-post_23.html
http://www.agiasofia.com/1922/1922.php
http://www.eaan.gr/h20-navellis.htm
http://varna.info.bg/1912.htm
http://vimpel.boinaslava.net/index.php?module=bg_flot_1
http://www.denizce.com/hamidiyekr.asp
http://www.hellenicnavy.gr/history.asp

Zajímavé počítačové animace a archivní záběry z námořních bojů během První balkánské války jsou zde:
http://www.youtube.com/watch?v=JLUJoUyMCJI
http://www.youtube.com/watch?v=VxNpS0CV ... r_embedded#
Naposledy upravil(a) jarl dne 15/5/2011, 10:02, celkem upraveno 5 x.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Thrasher87
četař
četař
Příspěvky: 74
Registrován: 8/6/2008, 20:19

Příspěvek od Thrasher87 »

V uvode je zmienka o konflikte Turecka s Talianskom roku 1911. O aký konflikt ide?
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Sice to s tématem úvodního článku příliš nesouvisí, ale jedná se o válku probíhající mezi Itálií a Tureckem v letech 1911-1912. Hlavní boje se odehrávaly v dnešní Libyi, kterou Italové v tomto konfliktu získali do svého vlastnictví. Dobrý zdroj o této válce je tady:
http://www.turkeyswar.com/prelude/trablusgarp.htm
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

jarl píše:DELFIN byl postaven francouzskou firmou Schneider, ale jednalo se o licenční výrobu zakoupenou od známého amerického konstruktéra Lauebeufa.
Maxime Laubeuf (1864 - 1939) se narodil v Poissy a zemřel v Cannes, tudíž to byl Francouz jak poleno. Ale jinak skvělý!
さようなら。
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Destroyman-Máš pravdu Laubeuf byl samozřejmě Francouz. Později to opravím (dost možná těch chybiček bude víc). Ponorka Delfin mě docela zaujala, ale moc jsem toho o ní nezjistil, a když tak je to v řečtině a z ní se technické parametry získávají těžko. Docela by mě zajímalo jestli tohle podmořské plavidlo mělo místo torpédometů opravdu ty nešťastné Drziewieckého spouštěcí rámy.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Thrasher87
četař
četař
Příspěvky: 74
Registrován: 8/6/2008, 20:19

Příspěvek od Thrasher87 »

Inak ten článok, priznám sa neprešiel som ho ešte celý, každopádne je to na palbe jedna z najlepších prác, akú som tu za posledné mesiace videl. Chcel by som sa spýtať ako dlho Vám to trvalo, myslím zostaviť to? A na čom momentálne pracujete?
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Jsem rád že se ti můj článek líbí. Vždy když začínám psát o událostech, které se odehrály během těchto zapomenutých námořních válek, tak si říkám jestli to má vůbec smysl, protože se asi nenajde mnoho čtenářů, které podobná témata zaujmou, ale protože mě tyto neatraktivní vychytávky baví, tak v nich budu pokračovat i nadále.

Konkrétně hrubou verzi tohoto článku jsem psal šestnáct dní, což dohromady činí asi dvacet hodin práce (nejsem schopen posoudit jestli je to hodně nebo málo) a předtím jsem asi týden prohrabával řecké, turecké a bulharské servery a za pomoci překladatelských programů luštil jejich obsah.

V blízké budoucnosti se chystám popsat boje na mořích probíhající mezi Chile a Peru v letech 1879 až 1883 (teprve sháním potřebné materiály), a námořní fázi války mezi Rakouskem a Itálií z roku 1866, protože kacermiroslav mi velkoryse přenechal bitvu u ostrova Lissa, kterou měl zamluvenou (podklady už mám připravené).

No ale protože oba tyto články zaberou spoustu času (obávám se že budou opravdu dlouhé) tak zatím napíšu něco kratšího o nějakých válečných lodích (kandidátů je opravdu mnoho, takže si to budu muset ještě dneska promyslet a později to oznámím v redakčních plánech).
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

jarl píše:Docela by mě zajímalo jestli tohle podmořské plavidlo mělo místo torpédometů opravdu ty nešťastné Drziewieckého spouštěcí rámy.
Slíbil jsem, že na to mrknu, a zde je výsledek:
Všude se píše že Delfin měl "pět torpédometů ráže 450 mm", víc nic. Tzn., že vzhledem k tomu, že Drzewieckého bazmeky byly obvykle v páru (a tudíž jich byl sudý počet) tak jednu torpédovou rouru Delfin asi měl.
Možná to vypadalo podobně jako u ponorky Benoulli, kterou taky stavěl Laubeuf a taky v roce 1912 a snad se dá s trochou nadsázky říct, že Delfin a Bernoulli byli bratranci.
"Tube d´etrave" je klasická roura, "Tube carcasse" by měl být odpalovací rám umístěný pod palubním roštem a termín "Tube Drzewicki" je snad jasnej.

Obrázek

v reálu to vypadalo takhle:

Obrázek

Můj soukromý tip je, že Delfin měl torpédové uspořádání buď
- 1 x "Tube d´etrave", 2 x "Tube carcasse" a 2 x "Tube Drzewicki"
nebo
- 1 x "Tube d´etrave" a 4 x "Tube Drzewicki"
Ovšem je to jen tip.
さようなら。
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Destroyman - to má neochvějnou logiku - podobné s podobným.

Jarl - když jsem před nějakou dobou dával dohromady článek nazvaný Dlouhá cesta k Velké válce, tak jsem se o balkánské války otřel. Bez nich by to prostě nešlo. Ale že se za tím skrývaly i takto zajímavé věci jsem ani netušil. Prostě pozemní dění a jeho politické dozvuky zastínily neméně zajímavé dění na moři.

Pokud na moři nebojuje velmoc, zapomíná se na to a je to okrajové. Prima práce.

Co se týká toho, že bys chtěl napsat něco o nějakých lodích - co třeba sovětské vůdčí lodi na Černém moři? Říkalo se jim" liděry".............
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Destroyman - díky za zajímavé doplnění. Z toho co jsi napsal bych usuzoval, že Delfin měl čtyři vrhače torpéd typ "Tube carcasse", protože, když jsem údaje o torpédové výzbroji této ponorky, zjištěné z řeckých serverů, zadal do překladatelského programu tak mi vyjelo tohle: "Výzbroj: 4 torpédy 45 cm ven z lodi pod dřevěnou podlahu", což se dost podobá tomu co jsi o tomto typu torpédometů napsal ty.

Pátrač - "liděry" neznám, ale předpokládám že máš namysli tahle tři plavidla:
http://flot.sevastopol.info/ship/lider/lider.htm
O těch psát nebudu, jelikož se specializuji na lodě z období od roku 1860 do roku 1918 a tyhle lodě jsou spíše pro někoho, kdo píše o Druhé světové válce. Ale u Černomořské flotily zůstanu a popíši některou z bitevních lodí, které bojovaly v První světové válce.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Ano - ty jsem myslel. A respektuji, že je to mimo Tvoji mísu polévky. Za ten odkaz děkuji - na rozdíl od spíkrování mi gavariť nedělá potíže.
U vás loďařů obdivuji jak dokážete posurfovat celý svět, aby jste našli co potřebujete. Ja celé večery listuji v knihách , bo to tak jak vy neumím.

Posledních 10 dní se nám skutečně na Palbě urodilo.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Boje na mořích během První balkánské války

Příspěvek od jarl »

jarl píše: 13/12/2009, 16:59 Během počátečního období války se vyznamenaly staré řecké torpédové čluny, když dosáhly dvou významných úspěchů. V nočních hodinách dne 31.října 1912 pronikla torpédovka č.11. pod velením nadporučíka (?) Nikolase Voitsise do přístavu v Soluni kam Turci krátce předtím přesunuli pancéřovou loď FETH-I BÜLEND, která měla svým dělostřelectvem posílit obranu přístavu. Řecká torpédovka se sice stala cílem palby nepřátelských děl, ale přesto v 22:30 odpálila dvě torpéda, jež zasáhla nepřátelský obrněnec, který se rychle potopil.

O několik dnů později turecká posádka kapitulovala a města se zmocnili Řekové. Z velitele torpédovky č.11. se stal oslavovaný hrdina a jeho úspěch byl rychle propagandisticky využit. Je ovšem třeba podotknout, že potopení FETH-I BÜLEND nepředstavovalo pro Turecko příliš velkou ztrátu, protože bojová hodnota této lodě byla mizivá. Přesto se jednalo o nepopiratelný řecký úspěch, jenž pozvedl morálku příslušníků tamějšího námořnictva.
V polském časopise Okrety Wojenne jsem našel článek o potopení obrněnce Feth-i Bülend odkud pochází i přiložený plánek útoku torpédovky č. 11 se zaznamenanou polohou tureckého obrněnce i válečných lodí neutrálních mocností. Píše se tam, že před italsko-tureckou válkou chránila Soluň pouze 4 zastaralá děla ráže 210 mm a stejný počet děl ráže 88 mm. Po zahájení války obranu posílily čtyři rychlopalné kanóny ráže 150 mm doplněné 4 děly ráže 75 mm a 4 ráže 57 mm, které byby všechny sejmuté z Feth-i Bülend. To znamená, že obrněnec v době řeckého útoku neměl žádnou výzbroj a posádka se ztenčila o 94 mužů určených k obsluze nových pobřežních baterií. Kotviště před útoky lehkých jednotek chránily dva minové zátarasy složené celkem ze 48 min, ale útočící torpédovka první obeplula, a třebaže se Turci bránili střelbou z ručních zbraní, ve 23:35 Řekové ze vzdálenosti 150 m vypustili dvě torpéda. Obě zasáhla obrněnec do pravoboku, načež se Feth-i Bülend během pěti minut potopil. Zahynulo šest námořníků a lodní imám Mehmed Tevfik.

Potopení Feth-i-Bülend  .png
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Boje na mořích během První balkánské války

Příspěvek od Zemakt »

Je zajímavé jak Řekové volili ústup, ne nejkratší cestou, ale kryti mezi kotvícími loděmi.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Boje na mořích během První balkánské války

Příspěvek od jarl »

Tak se na ten útok podíváme podrobněji. Podle toho článku torpédovka č. 11 nejprve odpálila torpédo z pravobočního torpédometu, potom provedla obrat a vypálila další torpédo z levobočního aparátu. Následně Řekové vystřelili třetí torpédo, které obrněnec minulo a poškodilo přístavní zařízení sloužící k nakládce uhlí. Následně torpédovka proplula mezi parní jachtou Fuand a dalšími tureckými loděmi kotvícími jižně od Feth-i Bülend a zamířila na jih míjejíce neutrální křižníky Good Hope, Bruix a Kaiserin und Königin Maria Theresia. Fuand vypálil několik granátů z lehkých děl, ale minul a poškodil několik rybářských plavidel. Ozbrojený remorkér Teshilat se torpédovku vydal pronásledovat a vystřelil na ní několik nepřesně mířených projektilů, načež č. 11 proplula minovými uzávěrami, přičemž na turecké pobřežní stanoviště vystřelila několik 37mm granátů a nerušeně odplula.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Boje na mořích během První balkánské války

Příspěvek od Zemakt »

Na mapce se na pravoboku ustupující torpédovky nacházely dvě plavidla, mněl jsem za to, že byly též neutrální. Proto jsem se domníval, že zpáteční kurz mezi kotvícími plavidly měl alespoň částečně eliminovat palbu pobřežních baterií. No mýlka, i když, stále to vychází jako lepší řešení.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Boje na mořích během První balkánské války

Příspěvek od Zemakt »

800px-Feth-i_Bülend_-_90645---0001.jpg
U mola vyvázaný Feth-i Bülend. Turecký námořní arzenál ve Zlatém rohu, Istanbul.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Boje na mořích během První balkánské války

Příspěvek od jarl »

Pěkný obrázek. Přikládám ještě obrázek potopeného obrněnce a jeho přemožitele:

votsis4.jpg
votsis4.jpg (18.46 KiB) Zobrazeno 1752 x
Botsis2.jpg
votsis2.jpg
votsis2.jpg (34.88 KiB) Zobrazeno 1752 x
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „významné nebo zajímavé vojenské události“