Hullský incident

Moderátoři: jarl, Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Hullský incident

Příspěvek od jarl »

Hullský incident
Dramatická anabáze II. Tichomořské eskadry, která vyvrcholila tragickou bitvou u Cušimy, se už od svého počátku stala vděčným tématem pro novináře z celého světa, kteří podrobně rozebírali složení eskadry a hodnotili její vyhlídky v souboji s moderním japonským loďstvem. Ovšem v noci z 21. na 22. října 1904 došlo k politováníhodné události, označované později jako „hullský incident“, jež poskytla senzacechtivým žurnalistům opravdového sólokapra.

Ruská II. Tichomořská eskadra vyplula 15. října 1904 z Libavy a před sebou měla 18 000 mil dlouhou vzdálenost, po jejímž překonání měla posílit loďstvo v Port Arturu, jemuž v boji proti japonským námořním silám hrozila porážka. Na této předlouhé trase nemělo Rusko žádné vlastní uhelné stanice, takže bylo při zásobování odkázáno na pomoc spřátelených neutrálních zemí, jelikož bylo nereálné, aby ruské lodě pobývaly po celou dobu přesunu na širém moři a dopravu uhlí a dalších zásob obstarávala pouze jejich doprovodná plavidla. První zásobovací zastávka se uskutečnila 18. října u dánského mysu Skagen, tvořícího nejsevernější výspu Jutského poloostrova, a když hlídky v noci z 19. na 20. října spatřily dva balóny přelétající nad zakotvenou eskadrou, zmocnila se všech lodních posádek nervozita, která měla brzy zapříčinit tragické nedorozumění.

Obrázek
Velitel II. Tichomořské eskadry-admirál Rožestvenskij

Proč pohled na přelétávající balóny natolik zneklidnil velení II. Tichomořské eskadry, že bylo rozhodnuto nakládání uhlí přerušit a co nejrychleji vyplout? Protože Rusové byli již několik měsíců přesvědčeni, že Japonci nebudou nečinně čekat, až ruské loďstvo dopluje na Dálný východ, a pokusí se je napadnout již během přesunu do asijských vod. V úvahu přicházeli zejména Suezský průplav a Severní moře. Myšlenka na nějakou japonskou sabotáž během plavby ruských lodí Suezským průplavem se jeví dosti absurdně, jelikož taková akce by vedla k zablokování nejfrekventovanější dopravní tepny světa, kterou kontrolovala Velká Británie, jež byla Japonsku příznivě nakloněna a jakákoliv podobná akce na jejím území by nepochybně měla za následek tvrdé sankce vůči útočníkovi. Poněkud reálněji se jeví druhá možnost, takže torpédový útok na II. Tichomořskou eskadru nemohlo ruské velení zcela vyloučit a určitá preventivní opatření byla na místě. Ovšem každá podobná akce torpédových plavidel v evropských vodách by představovala pro Japonsko značný logistický problém, jelikož torpédovky a torpédoborce jsou malá plavidla s velmi omezeným akčním rádiem, které nemohou dlouho operovat mimo vlastní základny, a při útoku ve vzdálených vodách by musela doplňovat uhlí v neutrálních přístavech a takový pobyt podléhal přísným omezením, která bylo obtížné obejít, takže japonské torpédovky by musela doprovázet početná zásobovací plavidla, jejichž pohyb nebylo možné utajit.

Ve světle těchto skutečností se ruské obavy od samého počátku jevily jako silně přehnané, nicméně velení válečného námořnictva je bralo smrtelně vážně a dokonce podniklo rázná protiopatření, aby se nemohla opakovat situace z počátku války, kdy byla ruská flotila v Port Arturu zaskočena nečekaným útokem japonských torpédoborců. Námořní kapitán Garting dostal za úkol vybudovat v Kodani špionážní síť a monitorovat jakékoliv podezřelé aktivity v evropských vodách. Svého úkolu se chopil s opravdu velkou energií a brzy získal hustou síť placených informátorů, kteří centrálu v Kodani zásobovali stále novými a novými hlášeními o neznámých lodích, které se údajně vynořovaly a zase mizely v mnoha evropských přístavech a podezřelých Asiatech vyptávajících se na předpokládanou trasu plavby II. Tichomořské eskadry. Dnes můžeme s jistotou říci, že Japonci neměli v evropských vodách žádná válečná plavidla, a tudíž všechna tato hlášení lze připsat na vrub bujné fantazii Gartingových agentů, či přímo úmyslné snaze získat za pomoci vylhaných údajů větší odměnu od svých ruských chlebodárců.

Je s podivem, že Rusové sice nelenili najmout množství nespolehlivých cizinců v nejrůznějších evropských přístavech, ale sami se nepokusili provést ani ten nejzákladnější průzkum vlastními silami. A přitom mohli poměrně snadno monitorovat situaci přinejmenším v Severním moři, jelikož stačilo vyslat na výzvědy několik torpédoborců, nebo čtyři velké pomocné křižníky, které místo toho aby narušovaly japonský námořní obchod nečinně kotvily na Baltu.

Za této situace, kdy bylo velení II. Tichomořské eskadry přímo bombardováno falešnými zprávami o podezřelých japonských aktivitách v Severním moři, nás ani nemůže překvapit skutečnost že obavám z nepřátelských útoků podlehl i admirál Rožestvenkij, který II. Tichomořské eskadře velel. Jak již bylo zmíněno v úvodu, přeletěly nad zakotvenou ruskou eskadrou dva balóny, což ještě zesílilo pocit ohrožení, jelikož panovalo přesvědčení, že balóny přepravují japonské agenty, kteří mají za úkol navést na zakotvenou flotilu nepřátelské torpédovky. Rožestvenskij proto nařídil spěšně zvednout kotvy a všech 26 ruských lodí vyplulo směrem k ústí kanálu La Manche. Toho dne, zpočátku, panovaly na Severním moři dosti nepříznivé klimatické podmínky a díky husté mlze se některé lodě odpoutaly od hlavních sil, což mělo mít brzy vážné následky.

Ve večerních hodinách dne 21. října 1904 se celá flotila přiblížila k rozsáhlé mělčině Dogger Bank, která se rozprostírá v jihozápadní části Severního moře a vždy oplývala hojností ryb, zejména sleďů. Z tohoto důvodu se tu často pohybovaly flotily rybářských trawlerů a také oné osudové noci tu lovilo několik desítek rybářských plavidel, které většinou měly svůj domovský přístav v Hullu, což dalo tomuto tragikomickému nedorozumění název „hullský incident“, i když se také často používá označení „incident na Dogger Banku“.

Obrázek
Rybářský trawler

Pokud by se rusko-japonská válka odehrála o několik let dříve, dost možná by k onomu politováníhodnému střetu ani nedošlo, ovšem na počátku 20. století již díky italskému vynálezci Marconimu existovalo převratné zařízení zvané bezdrátový telegraf, které dávalo lodím možnost komunikace i na poměrně velkou vzdálenost. Bezdrátový telegraf se rychle rozšířil a během rusko-japonské války jej již nesla každá větší válečná loď. Rusové původně používali radiostanice vyvinuté domácím konstruktérem Popovem, které měly dosah pouze necelých sto námořních mil, ale lodě II. Tichomořské eskadry již většinou nesly přístroje od německé firmy Slaby-Arco (pozdější Telefunken), které umožňovaly spojení na větší vzdálenost. Jeden takový moderní přístroj nesla i dílenská loď KAMČATKA, která patřila mezi plavidla, jež se v mlze odpoutala od jádra eskadry. KAMČATKA odvysílala varovný radiogram, v němž tvrdila, že byla napadena japonskými torpédovkami, který zachytila radiostanice na vlajkové lodi KŇAZ SUVOROV. To byla poslední kapka, díky níž přetekl pohár trpělivosti admirála Rožestvenského, který nechal vyhlásit bojový poplach a celé ruské loďstvo se začalo připravovat na odražení torpédového útoku. Krátce po půlnoci ozářily moře dvě zelené světlice, v jejichž světle spatřili nervózní ruští námořníci větší množství malých lodí, které pokládali za japonské torpédovky a vystřelené světlice za signál k útoku. Byl vydán rozkaz zahájit palbu a na neznámé lodě se sneslo krupobití granátů z rychlopalných děl.

Obrázek
Radiostanice na ruské válečné lodi

Ve skutečnosti ovšem Rusové nestříleli na nepřátelské torpédovky, ale na bezbranná plavidla anglických rybářů, a vystřelené světlice byly signálem pro současné vytažení sítí. Lov ryb byl namáhavou prací pro tvrdé chlapy a k dosažení lepších výsledků se často organizovaly celé rybářské flotily, jako tomu bylo i v tomto případě, a vystřelované světlice sloužily jako snadno viditelný signál usnadňující těmto flotilám komunikaci během noční tmy.

Dělostřelecká palba sice trvala pouze několik minut, ale přesto měla vážné následky. Trawler CRANE se potopil a další tři byly poškozeny. Na zasažených plavidlech zemřeli dva rybáři a dalších šest utrpělo různě těžká poranění. Naštěstí Rusové rozsvítili světlomety, takže admirál Rožestvenskij brzy zjistil, že v okolí žádné nepřátelské torpédovky nejsou a nařídil zastavit palbu. Přispěla k tomu i pohotová reakce anglických rybářů, kteří okamžitě pochopili, kdo že to na ně zahájil palbu a zvedli nad hlavy své úlovky, aby přispěli k vlastní identifikaci.

Obrázek
Dílenská loď Kamčatka

Ovšem již po několika minutách se falešný poplach opakoval, jelikož hlídky zahlédly další neznámá plavidla a dělostřelci opět zahájili palbu. Tentokráte se jejich obětí staly vlastní křižníky AVRORA a DMITRIJ DONSKOJ, které sice inkasovaly několik zásahů, ale naštěstí neutrpěly žádné ztráty na životech. Přestřelku mezi ruskými válečnými loděmi ukončily až ruské rozpoznávací signály, které pohotově vyslaly napadené křižníky. Nebýt duchapřítomného zásahu neznámého signalisty mohla celá potyčka skončit tragicky, protože pokud by některý z ruských křižníků odpálil na svoji obranu torpédo, můžeme oprávněně předpokládat, že by se velícímu admirálovy situace zcela vymkla z rukou a na Dogger Banku by se rozpoutala regulérní námořní bitva, v níž by byla II. Tichomořská eskadra rozprášena již krátce po svém vyplutí.

Obrázek
Obrněný křižník Dmitrij Donskoj

Asi hodinu po půlnoci se situace uklidnila a admirál Rožestvenkij vydal rozkaz pokračovat v plavbě aniž by se zajímal o osud zasažených rybářských plavidel. Možná jej k tomu vedly obavy z útoků japonských torpédovek, které sice nikdo během boje na vlastní oči nespatřil, ale přesto byli Rusové skálopevně přesvědčeni, že se někde ukrývají v noční tmě a čekají na příležitost k útoku, nebo prostě usoudil, že zraněným rybářům pomohou jejich druhové z ostatních trawlerů. Pokud by ruský admirál zanechal na místě nešťastného incidentu několik plavidel, aby zjistila pravý stav věcí a po rozednění poskytla alespoň nějaké vysvětlení této politováníhodné události, mohli si Rusové alespoň částečně napravit vlastní reputaci a zmírnit vlnu pobouření, kterou celá událost brzy vyvolala.

Ruská flotila tedy odplula a admirál Rožestvenskij zaslal do Petrohradu hlášení o úspěšně odraženém útoku nepřátelských torpédovek, o čemž začal neprodleně psát i ruský tisk. Ovšem pravda byla zcela jiná a angličtí rybáři samozřejmě nemlčeli a okamžitě po připlutí do domovského přístavu uvědomili britské úřady, takže tamější novináři mohli již 22. října v odpoledních vydáních svých listů, pravdivě popsat celý incident a zpráva o této události se rozletěla po celém světě. Britská veřejnost byla pobouřena na nejvyšší míru a žádala od vlády ráznou reakci. Vždyť Velká Británie byla nekorunovanou vládkyní moří, a ta se nemohla smířit se situací, kdy jsou kousek od břehů mateřského ostrova napadeni angličtí rybáři. Neprodleně bylo uvedeno do pohotovosti válečné loďstvo a ruské vládě byla doručena ostrá nóta žádající vysvětlení a potrestání viníků. Je s podivem, že ruská vláda se ani pod tíhou zdrcujících důkazů nehodlala za celý incident omluvit a trvala na své nevině. Stále tvrdila, že na vině jsou Japonci, jejichž torpédová plavidla se měla nepozorovaně vmísit mezi anglické trawlery, a odtud ohrožovat ruské lodě. Pokud by se takováto trapná událost přihodila v námořnictvu kterékoliv jiné námořní mocnosti, dalo by se očekávat, že bude okamžitě odvolán velitel loďstva, jenž nařídil palbu na civilní plavidla, ovšem carská vláda o něčem takovém nehodlala ani uvažovat a admirál Rožestvenkij svůj velitelský post obhájil.

Teprve za situace kdy začala II. Tichomořskou eskadru doprovázet britská válečná plavidla a Rusům reálně hrozilo uzavření Suezského průplavu, či dokonce válka s Velkou Británií, souhlasila ruská vláda, aby byla celá záležitost předložena mezinárodní arbitráži, která přiřkla vinu za nešťastný incident Rusku a odsoudila je k náhradě škody, jejíž výše se udává v rozmezí od 56 000 do 66 000 liber šterlinků. Rusové náhradu způsobených škod zaplatili a tím byla celá trapná událost uzavřena.

Je nepochybné, že „hullský incident“ zapříčinila v první řadě nervozita ruských námořníků a nešťastná kombinace několika okolností, kdy velení II. Tichomořské eskadry dostávalo nepravdivá hlášení o přítomnosti nepřátelských torpédovek, spatřilo neznámé balóny a vplulo mezi rybářská plavidla, která zrovna vystřelila signální světlice. Z tohoto hlediska je celá událost lidsky pochopitelná, jelikož k podobným nedorozuměním během války čas od času dochází, a jejich obětí bývají velmi často právě neviní civilisté. Co však omluvit nelze je naprostá lhostejnost velení ruské flotily k osudu napadených rybářů a neochota omluvit se za vlastní chybu. Za této situace nelze nesouhlasit se slovy, jež otiskl 22. října 1904 list The Times: Je téměř nepochopitelné, že muži nazývající se námořníky, ať už byli jakkoliv vyděšeni, mohli po dvacet minut ostřelovat flotilu rybářských člunů, aniž zjistili o jaký cíl jde. Je ještě obtížnější představit si, že důstojníci nosící uniformu civilizované mocnosti, zmasakrují ubohé rybáře děly velké flotily a poté odplují. A nepokusí se zachránit oběti své neomluvitelné chyby.“

Použité zdroje:
Ivan Hrbek: Na mořích a oceánech. Vydalo nakladatelství Panorama 1989.
Ivan Brož: Promarněné vítězství. Vydalo nakladatelství Epocha 2008.
Vladimír Hynek a Petr Klučina: Válečné lodě 2. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1986.
http://www.wikipedia.org/
Naposledy upravil(a) jarl dne 23/1/2011, 15:24, celkem upraveno 3 x.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Tuto epizodu ruských námořních dějin trochu znám. Toto ale dává celé věci jiný rozměr.

Lze-li to tak nazvat, je to dokonalá ukázka toho, jak může i velký vojenský celek podlehnou panice pod vlivem šeptandy a zaručených informacích šířených u snídaně či večeře.

To co napsal britský tisk je zcela jstě pravda, ale nevěřím, že by v dlouhých dějiných Royal Navy nebylo něco podobného ukryto.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Pátrač píše:Lze-li to tak nazvat, je to dokonalá ukázka toho, jak může i velký vojenský celek podlehnou panice pod vlivem šeptandy a zaručených informacích šířených u snídaně či večeře.
To je velice trefné. škoda, ža takové přirovnání nenapadlo mne. Mohl jsem mít efektní závěr pro svůj článek.

Co se týče neslavných kapitol z dějin Royal Navy, tak mě napadají dvě události, ale ty se odéhrály už v první třetině 19. století. První je nucená služba amerických námořníků v Royal Navy, kdy si Britové udělali z amerických obchodních lodí zásobárnu vycvičených námořníků hovořících stejným jazykem, což nakonec vedlo až k válce s USA. A druhá se udála po bitvě u Navarina, kdy britská admiralita dlouhá léta odmítala odškodnít rodiny padlých a zraněných námořníků, protože si tuhle bitvu nepřála a velící admirál jednal v podstatě na vlastní pěst. Ale třeba si někdo vzpomene na něco mladšího data.

Mám ale něco podobného postupu ruské vlády po hulském incidentu. Když se potopil parník Titanic, ustanovila britská vláda oficiální vyšetřovací komisi, která nepokrytě kryla otřesné praktiky, jaké panovaly ve vedení rejdařství, které vlastnilo potopený parník a naprosto nedostatečné bezpečnostní předpisy, jenž tehdy zapříčinily, že Titanic neměl dostatečný počet záchraných člunů. Samozřejmě nebyl za tohle neštěstí nikdo odsouzen, což velmi stížilo situaci pozůstalím, kteří měli pouze malou šanci domoci se nějakého finančního odškodnění.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Micuhide Akechi
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 141
Registrován: 11/10/2006, 11:13
Bydliště: Příbram

Příspěvek od Micuhide Akechi »

Admirál Rožestvenkij nakonec Suezským kanálem neproplul a raději se vydal kolem Afriky. To se tolik bál japonské sabotáže nebo mu to Británie po Hullském incidentu nedovolila? Zato Něbogatovova eskadra „potápek“ později plula normálně přes Středozemní moře.

Noční přestřelka s vlastními křižníky si údajně přeci jen vyžádala jednu oběť. Na Auroře byl smrtelně zraněn kaplan. Jeho jméno jsem zatím nikde nenašel.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Micuhide Akechi píše:Noční přestřelka s vlastními křižníky si údajně přeci jen vyžádala jednu oběť. Na Auroře byl smrtelně zraněn kaplan. Jeho jméno jsem zatím nikde nenašel.
Je to docela dobře možné. Podle Wikipedie měly být na ruských lodích dokonce dvě oběti na životech (pokud jsem to tedy dobře přeložil, což při mé chabé znalosti angličtiny není jisté). Ovšem žádný zdroj v českém jazyce, včetně Ivana Hrbka, z něhož vycházím především, to nepotvrzuje. Ale je to zajímavá připomínka a je dobře, že jsi se ozval. Třeba si to přečte někdo, kdo se v téhle problematice orientuje lépe a bude tuhle otázku moci zodpovědně posoudit.

Admirál Rožestvenskij své loďstvo u Gibraltaru rozdělil. Sám plul se čtveřicí nejnovějších lodí kolem Afriky, zatímco zbytek pod vedením kontraadmirála Felkenzama plul Suezským průplavem. Důvod tohohle rozdělení byl údajně ten, že lodě třídy Borodino měly příliš velký ponor (standard kolem osmi metrů, u Cušimy díky zvýšeným zásobám uhlí ještě více) a nedokázaly proplout Suezským kanálem.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
vencour
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 517
Registrován: 1/6/2007, 00:18
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od vencour »

Měl bych doplňující otázku: lodě jsou více naloženy, protože vezou více uhlí a proto jedou delší trasou. Kdyby jely trasou kratší, nebylo by to "nula od nuly pojde", tedy kratší trasa, méně uhlí, dojedou stejně daleko? Tedy zda máte info ohledně těch oddělených lodi?
Obrázek
Ty nejhlubší objevy nečekají nutně za příští hvězdou. Jsou uvnitř nás utkány do vláken, která nás spojují, nás všechny. (Jonathan Archer, Enterprise)
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

vencour píše:Měl bych doplňující otázku: lodě jsou více naloženy, protože vezou více uhlí a proto jedou delší trasou. Kdyby jely trasou kratší, nebylo by to "nula od nuly pojde", tedy kratší trasa, méně uhlí, dojedou stejně daleko?
Tak jednoduché to nebylo. Cesta kolem Afriky byla mnohem delší, nežli mohli ruské lodě zvládnout, i v případě, že byly uhlím naložené až k prasknutí. Podle mapky z knihy Válečné lodě 2, musely během obeplouvání tohohle kontinentu doplnit uhlí celkem šestkrát (ale asi se to dalo zvládnout i s ménším počtem zastávek, protože doplavba lodí třídy Borodino byla asi 3200 námořních mil při rychlosti 10 uzlů) Tahle plavba byla velmi finančně nákladná a citelně přispěla k opotřebení lodních součástí, takže můžeme oprávněně předpokládat, že pokud by Rožestvenskij měl možnost proplout, po odlehčení svých lodí, Suezem, jistě by tak učinil.

Obě eskadry se počátkem roku 1905 setkaly na Madagaskaru, kde čekaly na spojení s Něbogatovovou eskadrou, která je měla posílit.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Ze všech logistických problémů, které cesta ruského loďstva na tak dlouhé cestě na námořníky kladla, byl problém zajistit potřebné uhlí. Námořní velmoci měly vybudovanou síť uhelných stanic. Rusko jako jediné nemělo jedinou kolonii za mořem a tedy je nikdy nemělo důvod budovat.

Denní potřeba byla odhadnuta až na 3000 tun. Navíc mezinárodní námořní právo zakazovalo vojenským lodím a flotilám lodí doplňovat uhlí v neutrálních přístavech. Pro mě je velkou záhadou, že zrovna Francie, která navíc byla s Japonskem ve spojeneckých vztazích toto zauhlování povolí.

Záhada je i v tom, že Francie neměla zájem na tom, aby se Rusko vyčerpalo a oslabilo neúspěšnou válkou s Japonskem. Její zájem byl spíše zaměřen směrem na to, aby Rusko soustředilo své síly v Evropě a stalo se protiváhou sílícího Německa.

Druhý kdo podal pomocný uhelný sklad a ne jeden bylo Německo. To zase chtělo aby se Rusko soustředilo na Tichý oceán a zmizelo z Atlantiku a přilehlých moří.

Byla to asi tvrdá práce. Lodě byly běžně překládány i o dva tisíce tun. Byly vratké a opotřebení strojů ještě větší.

Celý ten přesun byl malý technicko - logistický zázrak. Výkon ruského loďstva nemá v dějinách námořních válek asi obdobu.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Nemá obdobu v přesunu, ale bohužel taky ne v porážce...
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Když se člověk podívá na délku trasy, tak se neubrání pocitu, že místo do bitvy by ty lodě měly doplout do suchého doku a projít důslednou GO...
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

hydrostar píše:Nemá obdobu v přesunu, ale bohužel taky ne v porážce...
Neříkám, že ne. O bojové způsobilosti této slepené flotily koneckonců své vypovídá i zde řešený incident. Ale jako logistika mě výkon ruského loďstav nadchl. Kdyby mělo možnost konsolidace..... Ale nemělo. Porážka to byla mimořádně těžká.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Pátrač píše:Záhada je i v tom, že Francie neměla zájem na tom, aby se Rusko vyčerpalo a oslabilo neúspěšnou válkou s Japonskem. Její zájem byl spíše zaměřen směrem na to, aby Rusko soustředilo své síly v Evropě a stalo se protiváhou sílícího Německa.

Druhý kdo podal pomocný uhelný sklad a ne jeden bylo Německo. To zase chtělo aby se Rusko soustředilo na Tichý oceán a zmizelo z Atlantiku a přilehlých moří.
Ona to zase taková záhada není. Stačí když se podíváš na výsledek celé rusko-japonské války a i předchozí čínsko-japonské. Západní mocnosti si v podobě Japonska budovali ruskou protiváhu na východě, ale ta protiváha měla mít pouze určitou sílu. Aby zase pro změnu například neohrozili USA a kolonie Francie a Velké Británie na Dálném východě. Jasným důkazem je výsledek čínsko-japonské války, kdy přestože Japonci Čínany na hlavu porazili, museli se nakonec na nátlak západních zemí mnohých zisků vzdát. Podobná situace pak panovala v případě rusko-japonské války. Kromě toho USA jakožto hlavní japonský "sponsor" si byli vědomy, že Japonsko stojí na hranici bankrotu. Takže snahou západních mocností bylo, aby se obě námořní flotily navzájem co nejvíce poškodili, aby se "třetí" mohl smát.

Speciálně Francie pak měla velký zájem na tom, aby ruské lodě dopluli do míst bojů a mohla tak vzniknout šance, že se s Japonci pomlátí. V přístavech by jim nic nehrozilo, že?:-) Francie totiž byla v roce 1904 druhou největší námořní velmocí se 442 válečnými plavidly o celkové tonáži 849.600 t. Rusko pak bylo i příčku níže se 335 plavidly o tonáži 543.100 t. Japonsko pak mělo celkem 128 válečných plavidel ve srovnatelném období a USA 162. To asi hovoří za vše.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Pátrač píše: Denní potřeba byla odhadnuta až na 3000 tun. Navíc mezinárodní námořní právo zakazovalo vojenským lodím a flotilám lodí doplňovat uhlí v neutrálních přístavech. Pro mě je velkou záhadou, že zrovna Francie, která navíc byla s Japonskem ve spojeneckých vztazích toto zauhlování povolí.

Celý ten přesun byl malý technicko - logistický zázrak. Výkon ruského loďstva nemá v dějinách námořních válek asi obdobu.
Ve spojeneckých vztazích s Japonskem nebyla Francie, ale Velká Británie, která s ním v roce 1902 uzavřela regulérní spojeneckou smlouvu, v níž se zavazovala vojensky vystoupit proti Rusku, pokud by v boji s Japonskem získalo nějakého spojence. Francie naopak již delší čas podporovala Rusko, třebaže žádnou oficiální smlouvu tyhle dvě mocnosti nepodepsaly. Spolupráce s Francií se projevovala finančními půjčkamy Rusku, prodejem licencí na výrobu děl systému Canet, stavou velkých lodí pro Rusko ve francouzských loděnicích (Cesarevič, Bajan) a také přechodem ruských loděnic na metrický systém, k němuž na přelomu 19. a 20. století došlo právě díky spolupráci s francouzskými konstruktéry (vyžádalo si to dost potíží, což se negativně projevilo právě na lodích třídy Borodino). Proto není divu, že francouzská vláda umožňovala zásobování ruských lodí během téhle války.

Válečné lodě během války mohly doplňovat uhlí i v neutrálních přístavech, ale nesměly tam pobývat déle nežli 24 hodin a nesměly se tam uchylovat příliš často, což Francouzi nedodržovali a umožňovali Rusům i dlouhodobé pobyty na Madagaskaru a v Indočíně.

Jinak máš pravdu, že plavba II. Tichomořské eskadry byla pravý logistický zázrak a vyžaduje si obdiv. Na téma bitvy u Cušimy připravuje článek kacermiroslav, takže doufejme, že se nezaměří pouze na samotnou bitvu, ale podrobně popíše i tuhle anabázy. Pro zajímavost dodám, že hulský incident nebyl jedinnou trapnou záležitostí, která se při téhle plavbě přihodila. Ruské lodě měly údajně v Tangeru přetnout podmořský kabel zajišťující telegrafní spojení s Evropou, a když během plavby zemřel kontraadmirál Felkerzam tak tuhle skutečnost nesmyslně tajili i před námořníky jeho vlajkové lodě.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Hullský incident

Příspěvek od kacermiroslav »

Ani po Hulllském incidentu tragikomičnost ruskou flotilu neopouštěla. Tak například dílenská loď KAMČATKA se na čas vzdálila od eskadry a když se po čase znovu k hlavním silám připojila, tak její kapitán hlásil, že svedl bitvu s nepřítelem. Tím nepřítelem ale ve skutečnosti byl švédský parník, francouzská plachetnice a německý trawler. Nicméně Rusové i tak na domnělého nepřítele vystříleli kolem 300 granátů. Posádka KAMČATKY se opět vyznamenala o nějaký ten čas později, když ve vodách u Angoly vyvěsily vlajkový signál, který znamenal "vidíme torpédové čluny". Asi není třeba dodávat, že v těchto vzdálených vodách očekávat japonského nepřítele byla čirá hloupost. Na Madagaskaru pak admirál Rožestvěnsky "ochořel", když dostal záchvat neuralgie a tak si posádky po dobu "nuceného" pobytu navykly používat opiové cigarety. Asi opět není co dodávat, že zrovna tyto cigarety k morálce mnoho nepřispěly. Posádky si rovněž navykly na palubu tahat různé zvířectvo jako lodní talismany a tak nebyla nouze o různá prasata, papoušky, ovce, chameleony, či dikrobrazi. V některých případech se mluví i o kobře a krokodýlovi. Posádky si rovněž oblíbilo různá bojová utkání, kde proti psům poštvali opice, které nejdříve opili vínem. Krvavé zábavy tak nebraly konce. Kromě těchto rádoby úsměvných příhod, ale na palubách řádili různé nemoci, jako úplavice a malárie, na které řada námořníků zemřela. V jednom případě se pak na stalo, že při smutečním rozloučení s nebožtíkem, kdy se vypalovala salva z děla, byl slepý náboj nahrazen ostrým a ten trefil nedaleko kotvící křižník AURORU. Ano tu Auroru, kterou známe z říjnové bolševické revoluce. A samozřejmě viníkem zase byla posádka dílenské lodi KAMČATKA. Neslavné příhody ruské flotily neušli pozornosti ani zahraničním ani domácím periodikům a v případě redaktora ruského listu "Novoje vremja" byl text vyššími místy vnímán velice negativně a redaktor byl následně odsouzen na 15 let nucených prací.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Hullský incident

Příspěvek od Zemakt »

viz Kamčatka: to už skoro zavání nám. latinou. Tohle snad ani nejde vymyslet :D .
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Hullský incident

Příspěvek od Mirek58 »

Proč?
Když o pár desítek let později dokázali kanonýři amerického torpédoborce se strefit hlavní ráží přesně na zahrádku velitele vlastní základny?
Dějí se věci neuvěřitelné, stačí jen "chtít".
ObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „významné nebo zajímavé vojenské události“