Ruská zem za vlády Romanovců III. a IV. díl

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Neboj se toho :D Já "přetavuji" Římské legie a jsem ve fázi kdy se mi v noci zdá jak pochoduju do "vlasaté Galie" :roll: :lol:
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Dobře, jdu na to. Tak snad se mi dnes v noci nebude zdát o tom,že mě mnich Nestor umlátí svou kronikou, až něco spletu.. :wink:
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Ve své skvělé práci postupně Ljubov probrala všechny aspekty jedné významné panovnické dynastie.

Věnovala se všemu. Po domluvě s ní jsem se rozhodl doplnit pár zajímavých vojenskohistorických událostí.

Dnes jsem dokončil úpravy své staré seminární práce z vysoké školy. Týká se jednoho dloholetého knfliktu. Tak jako s tureckou hrozbou bojovala několik set let Rakousko - uherská monarchie, stejně tak s ní bojovalo Rusko. Na jednu pětiletou epizodu této nekonečné války jsem se podíval podrobněji a nyní můžete i vy.

Roku 1806 turecko porušilo mírovou dohodu uzavřený v Jasách a vstoupilo do války proti Rusku. Po úvodních manévrech obou protivníků ruská armáda přešla do ofenzivy a začalo pětileté válečné klání, které přinášelo oběma stranám radost i starost. Rusko mělo situaci o to těžší, že muselo v té době bojovat i proti Francii. Toho turecká armáda využila a začala získávat převahu. Tylžská smlouva z roku 1807 vyvázala Ruské jednotky z bojů proti Napoleonovy a Moldavská armádu začala posilovat. Postupně jí velelo několik velitelů. Byli to postupně:
-polní maršál Prozorovský, v jeho době velel hlavnímu sboru Moldavské armády Michail Illarionovič Kutuzov, který byl nakonec odvolán pro neshody na způsob vedení války.
- generál Bagration
- generál Kamenský a nakonec od 13. dubna 1811
- generál Kutuzov

Tedy dne 13. dubna dorazil do Bukurešti a převzal velení po mladém generálu Kamenském. Celkem měla Moldavská armáda přes 45 000 mužů z toho 27 000 pěšáků, 13 700 jezdců a 4 500 dělostřelců. Proti nim stálo 80 000 tureckých mužů. Tyto údaje je potřeba brát jako vždy s rezervou ale mohly odpovídat možnostem obou zemí. Ruská armáda byla rozložena na velké ploše nebo spíše linii podél řeky Dunaj od města Vidinu až k moři. Linie kterou držela byla dlouhá asi 1 000 kilometrů. Navíc bránila pevnosti Nikopol, Ruščuk a Silistrie. Turecká armáda se soustředila proti středu ruských pozic, kde obsadila mohutné pevnosti Šumlu a Vidin.

Turecký velitel byl od roku 1810 energický Ahmed-paša. Ten chystal ofenzivu s cílem obsadit s šedesátitisícovou armádou Razgrad a hned poté Ruščuk. Zbytek sil měl zaútočit Ve směru Sofie, Vidin, Bukurešť a obsadit Valaško s celou Moldávií. Předpokládalo se, že Ruská armáda bude zničena . Kutuzov se rozhodl změnit strategii svých předchůdců. Nechtěl vítězství dosáhnout obsazením pevností a přilehlých území při čemž by mohl vykrvácet a nic moc nedosáhnout ale plánoval zničit tureckou armádu v polních bitvách.
Nakonec se tedy rozhodl stáhnout armádu na severní břeh Dunaje s výjimkou posádky Ruščuku tak, aby sem vylákal vezírovu armádu. Pevnosti Silistrie a Nikopol byly vyhozeny do vzduchu. Navíc se snažil Kutuzov přesvědčit a to poměrně úspěšně Ahmeda-pašu o tom, že je ruská armáda slabá. V noci dne 1. července Kutuzov přesunul hlavní síly na pravý břeh Dunaje a se zbytkem sil zaujal postavení u Ruščuku. Zde druhý den proběhla bitva . Rusové zde měli k dispozici asi 15 000 mužů a 114 děl; oproti tomu měli Turci 60 000 mužů a 78 děl.

Průběh bitvy byl zajímavý

Stručně řečeno ruské síly stály jižně od Ruščuku na otevřené planině. Pravé křídlo měly kryté srázným břehem místní řeky a hustými porosty které omezovali pohyb sestav pěchoty a hlavně jízdy. Levé křídlo bylo odkryté a rovinaté. Navíc Turci měli podle ruských zdrojů čtyřnásobnou převahu a podle tureckých jen dva a půlnásobnou. Turecký plán vypracovaný za pomoci francouzských pozorovatelů byl jednoduchý - předstírat útok na pravé křídlo a poté co Rusové provedou přemístění vojsk udeřit na levé plnou silou jízdy a Rusy obklíčit a po jejich vytěsnění k Dunaji je úplně zničit.
První srážka nastala 2. července brzo ráno. Asi pět tisíc tureckých jezdců udeřilo na předsunuté pozice. Po protiútoku hulánů a husarů pod vedením generála Vojinova byli Turci přinuceni vyklidit bojiště.
3. července Kutuzov celou svoji bojovou sestavu posunul do lepších pozic směrem k Turkům.
4. července palba několika desítek tureckých děl zahájila bitvu. Po necelé hodině následoval masivní útok turecké jízdy odražený šrapnelovou palbou a přesnou střelbou pěchoty. Bez jakéhokoliv váhání nasadil turecký velitel do boje další síly. Na pravé křídlo ruské sestavy zahájil útok silný oddíl jízdy a pěchoty podporovaný dělostřeleckou palbou. Turci se pomocí hlubokých roklin snažili obejít ruské pěší čtverce a odříznout je od pěchoty.
Kutuzov vyslal do boje dva pluky pěchoty a hlavně 37. myslivecký pluk. Myslivci - v té době pýcha ruských armád na tomto válčišti zalehli v sadech a zahradách a jejich přesná střelba začala Turky decimovat. V okamžiku kdy turecká pěchota pod tíhou ztrát zaváhala, přešli ruské prapory do bodákového útoku a turecké oddíly dílem pobily dílem zahnaly na ústup. Tento scénář se pod doposud neotřeseným tureckým velením odehrál ještě pětkrát. Ruská armáda na tomto křídle odolala a tak se těžiště boje přeneslo na levé křídlo.

V devět hodin ráno se proti ruským plukům na levém křídle rozvinulo na 10 tisíc tureckých jezdců a přešli do rozhodného útoku. Linie krajních čtverců pěchoty byla protržena a z bojiště ustoupila i těžce otřesená ruská jízda. Turci protrhli i týlovou linii a zdálo se že je nic nemůže zastavit. Úderná jízda se rozdělila na dvě části. Jedna vyrazila na Rusy bráněný Ruščuk a druhá začala obkličovat otřesené ruské pěší jednotky. Ruská armáda bojovala na místě a zdálo se že pokud se něco nestane, zahyne.
V pravý čas se ale na bojišti objevily zálohy do té doby ukryté v Ruščuku. Ty přešly do rozhodného protiútoku a střelbou a bodákovými útoky začaly vytlačovat tureckou jízdu zpět . Z konsolidovaná jízda pod vedením již jmenovaného generála Vojinova, provedla tři ataky a to už na Turecké vojáky bylo moc. Začali ustupovat.
Toho využila obkličovaná pěchota, nabrala druhý dech a nekompromisními bodákovými útoky které jí přinesli hodně ztrát, zahnala na útěk druhou skupinu turecké jízdy. Rusové přešli do pronásledování a to zastavili až u bran tureckého polního tábora. Na jeho dobití neměli dost sil.

Po 12 hodin dlouhé bitvě ruská armáda ovládla bojiště a následně připravila všem dokola šok. Kutuzov se rozhodl Ruščuk opustit, částečně vyhodit do vzduchu a všechny síly přepravit na druhý břeh Dunaje. 9. července nebyl na pravém břehu této řeky jediný ruský voják.
V té době to bylo něco nevídaného. Vlastní velení bylo v šoku a Turci vytrubovali do světa jak slavně Rusy potloukli. Přesto Kutuzov zvítězil. Rusové ztratili méně než 500 mužů, Turci pak 4 000 mužů.

Turecké vedení se cítilo na koni. Celá válka se vyvíjela podle jejich pohledu dobře a s novou morální silou začali aktivně působit proti ruským sborů. U Vidinu se začala vytvářet složitá situace. U Calafatu se začala přepravovat turecká armáda přes Dunaj , pod velením Ismail-Beje. Ismail-bej přepravil celkem 10 000 mužů a dne 3. srpna napadl ruské linie, ale byl odražen a uvízl na obou březích řeky. Dne 9. září začal Ahmed – paša přechod Dunaje u Slobodzeji. Nechtěl, ale neustálý tlak jak z Cařihradu tak od francouzských poradců nakonec způsobily, že přestože nebyl přesvědčen o rozumnosti této akce zahájil ji. Takže části turecké armády se přepravily přes Dunaj a zahájily boj s ruskými předsunutými oddíly. Ty přes houževnatý odpor nedokázaly přepravu zastavit a nakonec ustoupily. Turci začali opevňovat obsazené území. Ahmed - paša nabyl dojem podle odporu, který musel zdolat, že Rusové jsou slabí a že válku vítězně ukončí.

Začátkem září roku 1811 tedy mělo turecké velení na levém břehu Dunaje dvě mohutná uskupení. Jedno bylo rozděleno na dvě části a bylo rozloženo na obou březích Dunaje - u Ruščuku a u města Slobodzeji stálo 60 000 vojáků a druhé uskupení u Calafau a Vidimu mělo 20 000 vojáků. Byla to nejlepší armáda jakou Turecko postavilo za posledních 30 let. Bylo dobře vycvičena, vybavena a mělo ve svých řadách zkušené francouzské poradce. Velitelé a vojáci si pod vlivem uplynulých bojů, které chápali jako vítězné věřili. Nevěřícím byl předpovídán brzký konec.
Kutuzov při pohledu na rozmístění tureckých vojsk vypracoval - možná sám, možná ne - plán, jak protivníka zničit.

Plán tak jak jsme ho probírali v dějinách válek a vojenského umění byl poměrně složitý což bylo normální, ale na poměry panující v tehdejší ruské armádě velmi odvážný. Měl několik fází:

Fáze první: zablokovat turecké vojsko na vlastním břehu u Slobodzeji. Pozici proti tureckému kontingentu upevnil devíti redutami, které rozmístil v těsné blízkosti tureckých sil. Pravé křídlo bránil se svými muži generál Bulatov, střed byl svěřen nejsilnějšímu a nejzkušenějšímu sboru generála Essena a levé křídlo opřené o soustavu hlubokých roklin střežil slabší ale dobře dělostřelecky vybavený sbor generála Hartinga. Kutuzov postavil i zálohu v síle asi 4,5 střelců, 3 tisíc jezdců a 7 baterií děl. Tím hlavní síly Turky dokonale zablokoval.

Fáze dvě: začal připravovat záložní sbor generála Markova k riskantní akci. Rozhodl že tento sbor na sever od hlavních sil obou armád překročí Dunaj asi 25 kilometrů proti proudu řeky a po usilovném pochodu napadne turecký tábor na druhé straně řeky. Pokud by se podařilo tábor dobýt, zahnal by Turecké vojsko do postavení v Ruščuku a děly by přes řeku napadl obklíčenu tureckou armádu na ruském břehu.

Fáze tři : zničit neustálým tlakem armádu na ruském břehu a překročit Dunaj hlavními silami a připravit útok na samotný Ruščuk. Zničit dvacetitisícovou armádu v Ruščuku, zabrat její tábor a po povolání dunajské válečné flotily uzavřít mohutný turecký odřad v jeho postavení a zničit buď bojem nebo vyhladověním.

Fáze čtyři: zničit všechny turecké síly v působnosti Moldavské armády a donutit Turecko k jednání o míru.

Fáze jedna byla splněna do konce září a Turci se nemohl hnout. Přesto o ústupu neuvažovali, naopak obrannou strategii Rusů považovali za jejich slabost. Pod tímto vlivem se Ismail – bej rozhodl k akci a dne 12. října 1811 tvrdě udeřil do ruských sil stojících proti němu. Podařilo se mu prorazit mezi čtverci ruské pěchoty ale přesné manévrování a hlavně úder jízdy způsobil Turkům vážnou porážku a ti museli ustoupit do vlastních polních opevnění. Ztráty asi měli veliké, Ismail-bej přiznal 800 mrtvých. Na tomto úseku to byl zatím poslední boj.

Den před tím dostal velící generál záložního sboru generál Markov rozkaz který převedený do dnešní řeči obsahoval toto:

1.záložní sbor o síle 5000 mužů pěchoty a 2000 mužů jezdectva s lehkým dělostřelectvem pod velením jeho excelence generála Markova bude plnit důležitý úkol odloučeně od hlavních sil
2.Nařizuji dne 13.října 1811, na místě stanovené na 18 kilometrů západně od Ruščuku překročit řeku Dunaj a po přepravě provést konsolidaci sil. Přepravu a konsolidaci sil ukončit do 6 hodin od zahájení přepravy.
3.Nečekat na nic a usilovným pochodem zahájit zrychlený přesun a do večera dosáhnout pozice 5 kilometrů od tureckého tábora.
4.Dunajská říční flotila zahájí své přesuny tak, aby byla ve stejný čas na úrovni vyčleněných sil
5.Dne 14.října provedete za rozbřesku úder na turecký tábor a zničíte vojska se zde nacházející.
6.Na shromaždišti k přepravě bude ženisty připraveno potřebné množství vorů pro přepravu dělostřelectva. Vojáky přepravit na loďkách a jízda přeplave vlastními silami zvířat.
7.Vy Vaše excelence i vaši vojáci jste dobře připraveni a úspěch vaší výpravy může rozhodnou měrou přispět ke zdaru celého válečného tažení.


Z rozkazu, který jsem takto převyprávěl vyplývá hluboká úcta Kutuzova, kterou tento zkušený voják ke svému podřízenému cítil. Věděl, že úkol který mu dal je těžký ale zároveň věděl, že tato jednotka je dobře připravena a že velící generál je na výši úkolu. Bez výhrady mu věřil. Události ukázaly že jeho volba byla správná a že generál Markov byl muž na svém místě.

Dne 14. října v ranních hodinách generál Markov seřadil pěchotu do pěti čtverců , vyslal jízdu do útoku a vyrazil proti tureckému táboru. Nečekanost a rychlost úderu úplně rozvrátila vůli Turků k odporu. Vypukla panika a když akce kterou ani nejde nazvat bojem skončila, bylo napočítáno asi 1400 mrtvých a těžce raněných nepřátel a 412 zajatců. Bylo ukořistěno 8 děl, 22 zástav a celý turecký trén s prachem a olovem a potravinami.

Generál Markov a jeho muži svým skvělým bojovým manévrem zakončeným tvrdou ztečí předčili všechna očekávání. Protože na konci toho dne nabitého událostmi bylo hlavní turecké uskupení o počtu 40 000 mužů zablokováno na ruském břehu bez možnosti ústupu přes Dunaj na vlastní území.

Kutuzov ve snaze zabránit masakru poslal parlamentáře s výzvou ke kapitulaci ale byla na ně zahájena palba. Jeden byl zabit a dva raněni.
Tehdy byl zahájen proces naprostého zničení protivníka. Generál Markov přepravil část vojsk na ostrov Gol na Dunaji, který ležel přímo proti tureckému ležení a rozmístil zde několik děl a asi 500 střelců. Měli jediný úkol –rozvrátit jakýkoliv pokus o přepravu tureckých sil přes řeku. V dobytém táboře ustavil vlastní i ukořistěná děla do palpostů a připravil se k palbě. Když připlula dunajská flotila s těžkými děly na palubách lodí, byla zahájena zničující palba.
Ahmed - paša uprchl a nechal své vojáky na pospas zkáze. Ztráty které turecké vojsko utrpělo byl velmi vysoké. Když nakonec kapitulovali, bylo jich živých jen necelých 12 tisíc z původních čtyřiceti.

Nejlepší armáda jakou Porta dokázala postavit za posledních několik desítek tet byla zničena. Francouzští poradci ztratili gloriolu vševědců a Turecko požádalo o mír. Jednání se ale táhla. Francouzi potřebovali udržet Turecko ve válce s tím, že jeho vládci Mahomedovi II. slibovali že už za pár měsíců Rusko bude čelit francouzské armádě. Možnost poutání velké části ruských sil v Moldávii by pro jejich záměry bylo velkou pomocí.

Neústupnost ruské diplomacie podpořená Kutuzovovou armádou připravenou kdykoliv udeřit nakonec vedly k podpisu mírové smlouvy dne 12. května roku 1812, tedy necelý měsíc před vpádem francouzské Velké armády do širokých plání Ruska. Tím ruské vítězství u Ruščuku získalo ještě větší význam.
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Pátrač-nezklamal jsi,je to vynikající.Nechtěl bych být na té špatné straně......
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Malý dodatek k osudům Romanovců po roce 1918:
Objevila se zpráva, zatím ověřena jen na šesti zdrojích, že Nejvyšší soud Ruské federace dnes ráno omilostnil rodinu posledního cara Mikuláše II. Mluvčí soudu prohlásil, že byli nespravedlivě pronásledováni a jejich jména by měla být očištěna a zbavena titulu nepřítel lidu. Potomci carské rodiny o milost usilovali už téměř osmdesát let, tak doufejme, že tento verdikt nebude zrušen. Podle předpokladů by měl být uložen v archivu v Madridu, kde žije carova nejbližší příbuzná - velkokněžna Marja Vladimirovna (vnučka třetího syna cara Alexandra II.).
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Že by konečně? Jim to sice nepomůže ale alespoň lidsky se stav narovná.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

To je pravda, že jim to už nepomůže, ale bylo by dobré, kdy by se zbavili titulu bezcitných vrahů, ani jeden z nich svýma vlastníma rukama nikoho nezabil. Činy Mikuláše II. se příliš neliší od toho, čím se zapsali do dějin jeho předchůdci. To by potom takto mohli označovat celou dynastii.

Jen mám takový pocit, že spíše než snahy vzdálených příbuzných k tomu přispěla touha působit jako zcela demokratický západní stát. Tak snad se mi to jenom zdá.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Ano mohlo by to tak být. Každý způsob je dobrý. Navíc to novou Ruskou společnost nic nestojí - ani morálně, ani fakticky. A opravdu to vypadá lépe. Třeba v očích lidí ze zemí kde monarchie existují a jsou jejich nedílnou součástí to může podvědomě zapůsobit.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Souhlasím s Vámi. V tomhle případě bych sice nevěřila, že se země snaží jen pomoct romanovské rodině, ale ať už k tomu měli jakýkoliv důvod, myslím, že to bylo správné rozhodnutí.. Další informace mě nenapadají, ze své strany jsem řekla všechno..
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Po říjnové rehabilitaci posledního cara Mikuláše II. a jeho rodiny přichází ruská Generální prokuratura s další důležitou správou (je sice téměř měsíc stará, ale dřív jsem se na Palbu nedostala):

8. června roku 2009 Generální prokuratura Ruské federace schválila rozhodnutí o rehabilitaci dalších šesti členů rodiny Romanových: Michaila Alexandroviče, Jelizavety Fjodorovny, Sergeje Alexandroviče, Ivana (Ioanna) Konstantinoviče, Konstantina Konstantinoviče a Igora Konstantinoviče, jelikož byli vystaveni represím aniž by byli předtím řádně souzeni za jakýkoli zločin, byli popraveni pouze ze sociálních a třídních důvodů.
Zároveň souhlasila s návrhem rehabilitace dalších obětí z roku 1918, mezi něž patřily například jeptišky z kláštera sv. Marie a Marty (založila jej velkokněžna Jelizaveta Fjodorovna) Varvara Jakovlevová a Jekatěrina Janišovová, Vladimir Pavlovič Palej (syn velkoknížete Pavla Alexandroviče, který uzavřel morganatický sňatek s Olgou Valerijanovnou Palej) a další. Na všech těchto rozhodnutích měla velký podíl velkokněžna Marja Vladimirovna, nynější hlava Romanovského rodu.

Přidávám i pár kusých informacích těchto Romanovcích, aby v tom bylo trochu jasněji:
Konstantin (*1891) , Ivan (někdy též psán jako Ioann - *1886) a Igor (*1894) byli synové velkoknížete Konstantina Konstantinoviče (což byl vnuk cara Mikuláše I.) a jeho manželky Jelizavety Mavrikevny. Sergej Michajlovič se narodil roku 1869 jako pátý syn Michajla Nikolajeviče – čtvrtého syna cara Mikuláše I.. Michail Alexandrovič byl nejmladší bratr Mikuláše II., byl pravděpodobně zastřelen v noci 12. června 1918 nedaleko Permu na rozkaz ČEKy. O velkokněžně Jelizavetě "Elle" Fjodorovně už tu článek je.
Za sebe mohu napsat, že jsem tímto rozhodnutím potěšena, ať už byl pravý důvod tohoto usnesení jakýkoli, oběti incidentů v Alapajevsku a Permu si to zaslouží.

Obrázek
Dobarvená fotografie rodiny Mikuláše II., vyfoceno roku 1913..
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Odpovědět

Zpět na „státy a říše“