Jindřich Michal Hýzrle z Chodů (1575-1665)
Jindřich Michal Hýzrle z Chodů (1575-1665)
Jindřich Michal Hýzrle z Chodů
Ve válce prý mlčí Múzy. To je nepochybně pravdou, ale občas v historii najdeme vojáky s literálními ambicemi. Krásným příkladem může být český šlechtic Jindřich Michal Hýzrle z Chodů (1575-1665). Ten si již od devatenácti let sepisoval významné události svého života, počínaje kavalírskou cestou, přes vojenské konflikty, jichž byl účasten až po ukončení třicetileté války. Cenné jsou jeho postřehy z cest po Evropě, líčení vojenských tažení, mj. do Uher. Takto se nám kupříkladu dochoval jeho popis "námořní bitvy" na Balatonu. Přes všechny životní peripetie se dožil téměř 91 let.
Jindřich Michal Hýzrle z Chodů se narodil 10. ledna 1575 do vladycké rodiny jako prvorozený syn. Jeho otec využil konexí a roku roce 1587 vstoupil do služeb arcivévody Arnošta Rakouského ve Vídni a stal se jedním z jeho pážat. V arcivévodově družině procestoval značnou část západní Evropy a nějaký čas se usadil v Bruselu, kde arcivévoda působil jako místodržitel španělského Nizozemí. Zde si mladý Jindřich osvojil základy dvorského chování, učil se cizí jazyky, mezi nimi latinu, němčinu, italštinu, španělštinu a zdokonaloval se ve válečném umění. Patrně díky divoké povaze jej to vždy táhlo k krýksmanství (válečnictví). Roku 1594 se rozhodl vyzkoušet štěstí a vydal se do války proti Turkům. Nejprve sloužil jako důstojnický čekatel (s měsíčním žoldem 32 zlatých) u žoldnéřského pluku Viléma Trčky z Lípy, pod jehož vedením slavil roku 1596 vítězství v bitvě u Hatvánu. Již následujícího roku zdědil majetek po svém strýci a vojsko opustit, přičemž následujících šest let strávil se svou nově založenou rodinou.
Když v Uhrách roku 1604 propuklo povstání Štěpána Bočkaje, sloužil Jindřich jako rytmistr velící 150 jezdcům. Koncem následujícího roku bylo se sultánem podepsáno příměří a tak se vrátil do Čech. Dlouho na jednom místě ale neposeděl a vydal se znovu na cesty. Více než tři měsíce strávil v Paříži a téměř půl roku v Londýně. Na jaře 1608 se vrátil do Čech. O dva roky později byl jmenován nejvyšším zbrojmistrem koruny České a současně komorníkem pasovského biskupa arcivévody Leopolda, bratra pozdějšího císaře Ferdinanda II. Za pasovského vpádu na tuto "dvojkolejnost" doplatil, s rodinou byl dva měsíce držen v domácím vězení a raději se přestal politicky angažovat. Situace pro něj nevypadala dobře ani s počátkem stavovského povstání, kdy mu čeští stavové nezapomněli jeho zrádné chování během vpádu pasovských do Čech. Přidal se na císařskou stranu a právě pod jeho praporcem bojoval roku 1619 u Křemže proti Jindřichu Matyáši Thurnovi. Pokud jde o bitvu na Bílé hoře, tak podobně jako Valdštejn se jí neúčastnil a "v zázemí právě fasoval rum". Samozřejmě přeháním, ale raději obsazoval města na Žatecku.
Habsburkové nezapomněli odměnit své věrné a po válce se tak před ním otevřela zářná kariéra. Královská komora mu výhodně prodala tvrze Čestice, Lčovice, dvanáct okolních vsí a přilehlých poplužních dvorů v Prácheňsku. Kolem roku 1627 byl povýšen do panského stavu a roku 1631 jmenován velitelem císařské posádky v Českých Budějovicích. Z císařského nařízení prováděl v Prácheňském a sousedním Bechyňském kraji rekatolizaci. Od roku 1633 žil ve Lčovicích. Zajímavostí je, že v 62 letech se podruhé oženil ale manželka byla dlouhodobě nemocná a brzy zemřela. V 69 letech se tedy oženil potřetí, s Eleonorou Alžbětou z Donína, a po čtyřech letech se jim narodil syn. Jindřich Michal Hýzrle z Chodů umírá v Praze 18. dubna 1665.
Pokud jde o jeho literální dílo, tak žánrově přechází od životopisu přes kroniku k cestopisu. Zápisky přepisoval česky i německy jím pověřený písař (poslední kapitoly napsal Jindřich sám a končí kolem roku 1648). Německou verzi knihy si dal ilustrovat 70 kolorovanými kresbami, které mají uměleckou hodnotu i cenu dokumentu událostí. Česká verze byla vydána tiskem teprve roku 1979 pod titulem Příběhy Jindřicha Hýzrla z Chodů, k vydání ji připravila Lydia Petráňová, která se textem zabývala opakovaně i ve svém výzkumu. Kvality literálního díla byly doceněny roku 2021, kdy Národní muzeum vydalo zmenšené faksimile rukopisu pod titulem Cesty a život Jindřicha Hýzrla z Chodů a k němu v druhém svazku vědecké studie.
Zdroj:
https://www.databazeknih.cz/zivotopis/j ... hodu-27821
https://www.vhu.cz/exhibit/pribehy-jind ... a-z-chodu/
https://www.valka.cz/14568-Dvoran-a-val ... odu-dil-01
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%9 ... Chod%C5%AF
https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C3%BDzr ... Chod%C5%AF
viewtopic.php?t=10361
https://www.kabinetkuriozit.eu/namorni- ... tonu-1603/
https://is.muni.cz/th/wufh4/BP-Cj.pdf
Originální portrét, podle kterého jsem udělal onen titulní obrázek.

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
