Vrchlabská válka (1539-1551)

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Vrchlabská válka (1539-1551)

Příspěvek od kacermiroslav »

VRCHLABSKÁ VÁLKA
aneb dolování ve zlatonosném pruhu Krkonoš
1539 - 1551


Uveřejněno s laskavým svolením autora Stanislava Wajsara

V českých zemích se těžily drahé kovy už za ranného středověku. Dolování stříbra je doloženo v roce 1180 ve Stříbře, ve 13.století jsou známy doly v Jihlavě, od 13.století se rozvíjí těžba stříbra v revíru kutnohorském. Kutná Hora patří k nejvýznamnějším horním městům českého království. Zlato se na našem území vyskytovalo v řece Otavě, v horní Vltavě, doly bývaly ve Zlatých a Kašperských horách, později u Sedlčan v Jílovém. Ve 14.století se rozvíjí jeho těžba i v Krkonoších. Například z Černého Dolu se již roku 1383 vytěžené zlato dováží do pražské mincovny k ušlechtilému zpracování.

Dnešní pozvání do minulosti Krkonoš tedy věnujeme významnému období, trvajícímu více než tři sta let, období krkonošského hornictví a chcete-li i „rudnictví“. Kovkopové, či rudníci, tehdy nacházeli v horách hlavně zlato, stříbro měď a železo. Přicházeli z vnitrozemí i z Německa, budovali důlní díla, těžili drahý kov a mnozí bohatli. Těžba byla velice nákladná, neboť k odčerpávání vody ze štol bylo nutné užívat stroje i na tehdejší dobu složité. Vyžadovala značný počet pracovních sil, nejen samotných horníků, ale i řemeslníků, kteří pro ně vyráběli nástroje, obuv i šaty.

Podnikatelé, jímž se říkalo kvérkové sami nepracovali, ale najímali havíře, financovali celý podnik a podle velikosti svých podílů se dělili o zisk. Bylo jim povoleno prodávat zlato i mimo české země za jedinou povinnost. Za každý prodaný lot zlata museli odvést panovníkovi jeden groš, aby poznal rozsah těžby. Stříbro se však muselo odvádět do císařské pokladny všechno. Kverkům bylo dovoleno stavět domy, mlýny, stoupy i tavírny. Důlní dříví se jim mělo poskytovat z trutnovských královských lesů.

Jak vypadal báňský objekt ?
Dřevěné kůlny, přístřešky, hrazení, štoly a lidské mraveniště. Bušení kladivy, údery motyk, vrzající rumpály šachet. Primitivní technika vyžadovala značné množství lidí a ti museli po práci někde spát, něčím se krmit i bavit se. A kolem dokola těžní rýhy, odvaly hlušiny, rýžovnické sejpy.

Jak zlatokopové hledali zlatonosné žíly ?
Postupovali proti toku horských potoků, rýžovali písek v jemných sítech, oddělovali zlatý od křemičitého až dospěli k výchozím křemičitým ložiskům se zlatými žílami. Byli to lidé znalí svého řemesla, které kverkové dobře platili, zatímco havíři, pracující nejdříve šest a později i dvanáct hodin denně, pobírali za směnu jen osm krejcarů.

Mezi významné kverky, čili podnikatele na Vrchlabsku patřil Kryštof Gendorf, který za zlaté horečky v 16.století „nahospodařil“ ohromné jmění. Je tak typickým představitelem středověkého podnikatele, že stojí za to, abychom se s ním blíže seznámili.


VRCHLABSKÁ VÁLKA
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kryštof Gendorf – pán „železný a zlatý“původem z Korutan, přišel do Čech již okolo roku 1520. Byl to vzdělaný hornický odborník a navíc schopný podnikatel, nákladník (kvérk). Získal si přízeň krále Ludvíka Jagellonského a ten mu udělil horní léno, jež ho opravňovalo k otvírání zlatých, stříbrných a železných dolů v Podkrkonoší. Gendorf se zpočátku pokoušel podnikat v Krušných horách, avšak pro náročnou konkurenci obrátil svou pozornost na Krkonoše. Zakládal doly na pozemcích Jana Tetoura, pána na Vrchlabí, a vyvolal tím prudké spory.

Tento dravý, odvážný podnikatel měl za sebou instanci nejvyšší, samotného panovníka, tentokráte již Habsburka Ferdinanda I. Tetour musel panství Gendorfovi prodat. A tak roku 1533 mění Vrchlabsko svého pána za 3.500 kop českých grošů (1 kopa = 60). Dlužno dodat, že ke svému prospěchu. Gendorf získal k dříve nabytému hornímu lénu i léno hutní a vodní, rozšířil těžbu rud, ovládl labský tok pro dopravu dřeva z hor, zavedl nové způsoby tavby rud v hutích, podporoval řemesla. A sídelním místem si zvolil právě Vrchlabí. Na jeho podnět je král Ferdinand povýšil 6.října 1533 „pro dobro těch hor železných“ na město. Podnikavého kvérka jmenoval i přes odpor české šlechty do funkce horního hejtmana Království českého. Ten pokračoval v získávání nových panství. Usadil se i na trutnovském a žacléřském teritoriu. Pod jeho vliv patřilo 381 obcí a 2 města. Úměrně s nimi rostly i spory se sousedními pány.

Gendorf zval do Krkonoš nové osídlence z alpských údolí. Ti však neměli právní ochranu českého státu, neměli se usazovat ve městech ani vsích. Zasloužili se o růst moci a bohatství svého pána i rozkvět mladého města. Odváděli poctivou práci v lesích, v dolech a hutích, na řekách. A v dobách ostrých sporů mnozí z nich pykali co by rukojmí ve vězení protivníka.

Konflikty s Valdštejny z Branné a Hostinného se rozrostly v otevřené vojenské střety, v tzv. vrchlabskou válku. Začala roku 1539 v Lánově, přenesla se i na území Rýchor, kde oba rivalové, Jiří z Valdštejna (pán Heřmanových Sejfů; Rudníka) a Kryštof Gendorf začali těžit stejné ložisko železné rudy. Došlo ke střetu, kdy se horníci obou stran z dolů „vykuřovali“. Žaloba stíhala žalobu u zumského soudu, rostly ozbrojené půtky o kutní právo, o plavení dřeva po Labi, o honitbu v lesích. V některých dolech musela být práce přerušena i na několik měsíců. Spor vyvrcholil roku 1547 a 1551, kdy Vilém z Valdštejna, vlastník Štěpanic, dal zahradit a trvale strážit herlikovické železné doly na Staré hoře, aby zde právoplatný majitel Gendorf nemohl těžit. Oba feudálové si vzájemně zajímali poddané i horníky a drželi je ve vězeních, ale spory neumlkaly. Po jejich smrti je vedli dále Vilémův syn Zdeněk z Valdštejna a Gendorfova dcera Eustachie.

I přes tyto nepokoje byl Kryštof Gendorf vůčí osobností Vrchlabska. Pánem železným pro svou podnikavost, dravost a bezohlednost, pánem zlatým pro ohromné bohatství, které nashromáždil. Panství bylo ceněno na 202.527 rýnských zlatých.

Hornické hrádky
Nejsou sice dochovány zprávy o tom, že by podobné konflikty vznikaly i na rudných obvodech černodolských, jánskolázeňských či sklenářovických, které patřívaly Gendorfovi či Zilvárům s ním spřízněných, oba majitelé však považovali za nutné ochránit místa těžby před napadením a poníčením. Proto budují poblíž dolů dřevěná opevnění – hrádky, které slouží jako bezpečné stádlo, což se ukazovalo v drsných dobách 16.století jako výhodné. Hrádky se stávaly útočištěm pro osazenstvo dolů při nebezpečí i místech, kde se shromažďovala vytěžená ruda.

Najdeme je, přesněji jen jejich zbytky po celé délce zlatonosného pruhu na úpatí východních Krkonoš, táhnoucího se od Černého Dolu na západě přes Bolkov, Javorník, Jánské Lázně a Svoboda nad Úpou až ke Sklenářovicím v Rýchorách. V Černém Dole se mu říkalo „Pazkhýbl“ a chránil přístup k tamějším zlatým a stříbrným dolům. Na skalním útesu nedaleko Jánských Lázní stával „Helfenštejn“ a bránil dobře prosperující zlaté doly na úpatí Černé hory. Třetí známý hrádek „Stádelburk“ se rozkládal na území Rýchor, mezi Antonínovým údolím a Sklenářovicemi. V jeho okolí bychom i dnes našli stopy po těžbě rudy. Na 23 hektarech rozptýlených asi na 1 km2 jsou znatelné těžní rýhy, povrchové lomy, šachty s odvaly, štoly a rýžovnické sejpy. Patřil společně s černodolským k místům s nejbohatšími zlatými ložisky.

Sláva a pád těchto hrádků byly úzce spjaty s hornickou konjukturou. Po skončení těžby ztratily na svém významu a byly opuštěny, černodolský už v roce 1561. Ještě celé 17.století přicházeli další zlatokopové, otvírali nové doly, stavěli další hrádky, ale v dobách vlády Marie Terezie a Josefa II. (1740 – 1792) se práce v dolech pro nedostatek rud postupně zastavovala a ze staré hornické slávy zůstalo dolním městečkům jen erbovní značení v městských znacích – mlátek a želízko. Z horníků a řemeslníků se stávali žebráci. Jediným zdrojem obživy se ukazovalo pěstování lnu a plátenictví. Ale to už je zase jiná kapitola.


Poznámky:
hornický sejp – kopeček prorýžovaného náplavu podél potoka
stádel, stádlo – nouzová stavba pro horníky, ale i truhla, do níž si horníci ukládali nářadí, olej, jídlo, oděv a podobně
kverk, nákladník – podnikatel, který doloval na své vlastní náklady
mlátek a želízko – základní nástroje horníků (želízko špičaté, mlátek plochý)

Mzdy a ceny ve 2.polovině 14.století
1 kopa = 60 grošů
Mzda tesař týdně 20 grošů
tovaryš denně 3 groše
nádeník týdně 5 grošů
Ceny vepř 22 grošů
kopa vajec 1 groš
lopata 1 groš

Mzdy a ceny v 1.polovině 18.století
1 zlatý = 60 krejcarů
Mzda tesař denně 9 krejcarů
tovaryš denně 7 krejcarů
nádeník denně 4 krejcary
Ceny kráva 10 zlatých
sud piva 8 zlatých
slepice 3 krejcary
60 vajec 20 krejcarů
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Tkuh
praporčík
praporčík
Příspěvky: 378
Registrován: 26/7/2009, 15:57

Příspěvek od Tkuh »

Když se chcete dozvědět něco víc o těžbě stříbra v Kutné hoře, od něhož se příliš těžba na vrchlabsku moc nelišila, tak doporučuji Kutnohorskou iluminaci. Ta je vystavěna kutnohorskou galerií GASK (galerie středočeského kraje) nebo je o ní vydána stejnojmená publikace od Milady Studničkové a Iva Purše.
Odpovědět

Zpět na „významné nebo zajímavé vojenské události“