Tažení roku 1757

Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

Tažení roku 1757

Příspěvek od mmmichalll »

Tažení roku 1757

Česká fronta na jaře a v létě


Na přelomu let 1756-57 se dokončilo konečné uspořádání koalic. Na jedné straně stáli Francie, Rakousko a Rusko podporované Švédskem a Svatou říší římskou, kde na říšském sněmu přehlasovali zastánci války umírněnější křídlo knížat. Svatá říše byla rozdělena na protestantskou a katolickou část, podle toho taky vypadala jednotlivá stanoviska příslušných zemí. Proti 150 000 vojáků Pruska stálo na 400 000 vojáků nepřátelské koalice, přesto že říšské německé vojsko mělo místo 120 000 odhadovaných jen 25 000 vojáků, jejichž úroveň nebyla zrovna valná. Dále mohl počítat asi s 91 000 vojáky britsko-hanoverského vojska vyslaného bránit zájmy Jiřího II. v jeho rodné zemi a taky krýt záda Fridrichovi. Pruský státní poklad se ze 13 milionů tolarů ztenčilana polovinu, byl půjčkami stavů navýšen o 4 mil, další dva byly získány jako kontribuce z okupovaného Saska. Fridrich, vědom si vážnosti situace, vydal toto nařízení: Kdyby se stalo, že bych byl usmrcen, musí se věci ubírat svou cestou bez nejmenších změn tak, aby nikdo nezpozoroval, že spočívají v jiných rukou. Kdyby se mi přihodilo to neštěstí, že bych byl zajat nepřítelem, zakazuji, aby někdo projevil sebemenší ohled na mou osobu a aby někdo jakkoli přikládal význam tomu, co bych snad napsal ze svého zajetí. Kdyby mě takové neštěstí postihlo, chci se pro stát obětovat a nutno se podřídit mému bratru, který stejně jako všichni moji ministři a generálové mi ručí svou hlavou, že za mne nebude nabídnuta žádná provincie ani výkupné a že se bude ve válce podračovat a usilovat o vítězství tak, jako bych nebyl na světě.Rakousko se mezitím chystalo na zahájení mohutného protiúderu, vědomo si naprosté početní převahy sebe a svých spojenců. Bohužel přípravy zahájené Brownem začal řídit navrátivší se Karel Lotrinský, začal provádět nepromyšlené zásahy, které něměly žádný cíl, a většinou jen negativní dopad. Fridrich mezitím zahájil opevňovací práce, aby utvrdil nepřítele ve své předstírané pasivitě. Konce dubna se přes Krkonoše, Lužice a Krušné hory dostali znenadání prusové do Čech.
Obrázek
Jen u Liberce se rakušané postavili na odpor, převaha vévody Beverena
je však rychle udolala. Na zbytku území se dařilo bez boje získat množství proviantu, zanechaného ve spěchu na místě. Všechny proudy se sbíhaly k Praze kde se mělo úskutečnit rozhodující bitva.

Bitva u Štěrbohol
Ustupující rakouské jednotky se začaly seskupovat v okolí Prahy. 5. května bylo vojsko zase pohromadě. Vojáci si však nemohli ani na chvíli odpočinout, museli zůstat po celou dobu v plné bojové pohotovosti. Druhého dne za rozbřesku se už 60 000 vojsko šikovalo do obraných pozic od vrchu Žižkova přes Hrdlořezy až k potoku Rokytka, všechny zraky se přitom upínaly k Proseku. Na proseckém kopci se zjevila skupina jezdců. Pruský král se svou generalitou studovali situaci. Rakouští dělostřelci vypálili několik ran, byli však mimo dostřel. Král začal porovnávat rozestavení se svojí mapou. "Čekají nás odtud, co byste říkal maršále, kybychom je překvapili tím, že přijdeme odjinud." Maršál Schwerin nechápal. "My jsme teď tady, obejdeme je a zaútočíme odtud." Králův prst na mapě udělal oblouk přes Dolní Počernice, kolem kyjských rybníků ke Štěrboholům."Je to skvělý nápad, Vaše Veličenstvo" uznal Schwerin. Byli vydány příslušné rozkazy. Rakušané čekali u Proseku marně. Pruské vojsko se v kolonách vydalo po polních cestách, kryti návrším, na jih. U kyjských rybníků byl problém se přebrodit blátem místy až po kolena vysokým. Do Rakouského postavení se přiřítila spojka a jezdec se sebe vyhrkl:" Máme je vzádech! Prusové nás obešli! Táhnou na Štěrboholy!" Vojsko se začalo uychleně přeskupovat. Jezdci vyrazili napřed, s cílem zpomalit nepřítele jak jen to půjde. 12 děl bylo tryskem vysláno s nimi, aby mohly pálit na prusy, než stačí zformovat linie pěchoty. Rakouští jezdci se střetli s pruskými. Prusové překvapeni a zmateni útokem se dali na ústup, druhou vlnu se podařilo uherským husarům vrátit zpět. Rakouská pěchota zaujímala nové linie, kartáčová palba začala kosit prusy po desítkách. Pěchota pod Browneovým vedením se z vrchu Homole vydala na bodákový útok, mohutný úder dokonal dílo, pruské jednotky se daly na útěk, až za Štěrboholy se je podařilo velitelům opět zformovat. Morálku taky srazila zpráva, že oblíbený maršál Schwerin, ve znaze povzbudit vojáky, byl těžce raněn. Na jeho levém křídle převzal velení Fridrich osobně. Nasadil jezdectvo, které prudkým úderem rozehanlo rakouskou kavalerii. levé křídlo dostalo nové jednotky a začalo mohutně zatlačovat rakušany. Princ Lotrinský dostal ve snaze zastavit ústup infarkt. Po vyřazení velitele se dali dezorganizované rakouské jednotky na ústup. Od Štěrohol až k silnici u Kyjí se rozevřela mezera, Fridrich zavelel " vpřed za mnou!" V čele 3 batalionů se vrhl neohroženě do útoku. Mezi Hrdlořezy a Malešicemi se několik granátnických a chorvatských hraničářských praporů pokoušelo přehradit cestu na Prahu, teď se však začali dostávat do obklíčení. Vojáci už neměli čas nabíjet. Vojsko zahájilo úprk do bezpečí pražských hradeb. Prusové zvítězili. Rakušané ztratili na 14 000 vojáků, včetně skvělého velitele Browna. Pruské ztráty byly téměř stejné, padl maršál Schwerin a generál Schöning. Na následk zranění zemřelo na 2500 vojáků mezi nimi generálové Amstell, Blanckensee a Heroult de Hautcharmoy.


Obléhání Prahy
Rakouské vojsko se ztáhlo do Prahy, všechny lazarety a špitály byly plné raněných, obyvatelstvo se chystalo na obléhání. Obléhací vojsko pod velením Keitha se rozprostřelo od Libně k Podolí kolem Nového Města, dále pak od Bílé Hory přes Střešovice až k Podbabí. Vojáci otřesení porážkou se chystali město odhodlaně bránit. Polní zbrojmistr Karl Gustav von Kheul výzvu ke kapitulaci odmítl. Po čtyřech dnech se podařilo dobít pozice na Žižkově, odpor na významné letenské výšině však zlomen nebyl. Na Střešovickém kopci se rozmístily byterie dělostřelectva. 30. května byla zahájena na město nepřetržitá palba, která zapalovala a ničila domy a další stavby, zabíjela lidi. Několik dní bylo město ostřelováno téměř nepřetržitě, " V noci to vypadalo nádherně" povzdechl si později jeden pruský důstojník. Ve městě bylo více než 120 000 lidí, od kapitulace nucené vyhladověním a bombardováním, mohl Prahu osvobodit jen včasný úder rakouského vojska.

Bitva u Kolína
Z Moravy spěchal do Čech sbor maršála Leopolda Dauna, který měl původně operovat ve Slezsku,takto musel vyrazit jinam. U Kolína se začal připravovat na odvetu. Získal jak vojáky, kteří se rozptílili po Štěrboholích, ale taky Sasy, dezertující hromadně z pruského vojska. Toto začalo dělat starosti Fridrichovi. Ten musel držet 50 000 vojáků u Prahy, 14 000 ztratil, takže mu zbývalo asi 30 000 můžů proti Daunovi. 10. května opustil hlavní ležení Bevern s 18000 pozorovacím sborem, jehož prvním cílem byly chorvaté u Brandýsa. Daun obdržel zprávu, že zásoby vydrží v Praze do 20. června, důležité bylo, že Fridrich odhadoval konec července. Manevrující Bevern byl posílen novými jednotkami, takže měl 24 000 vojáků, Daun měl ovšem na 60 000 mužů. 13. června vyrazily 4 prapory pěchoty, 16 eskadron jízdy a 15 děl pod vedením Fridricha za Bevernem.
Obrázek
Měl zato, že opatrný Daun nebude riskovat bitvu. Ten musel spěchat, proto 12. června vyrazil proti Bevernovi, který byl 10km jihovýchodně od Kolína. Střed byl u Kutné Hory, pravé křídlo u Malešova a u Katyně byly předsunuté hlídky. Nejbližší rakouské jednotky byly 10 km od Čáslavy pod vdením Nádasdyho. Daun vyrazil z Golčova Jeníkova k Janovicím s cílem obchvátit a zničit Beverna. Ten stihl zareagovat a ustoupil blíže ku Praze. První kolona vedená Treckowem šla přes Suchdol na Malotice na jihu, středem postupoval Zieten od Radovesnice do Kouřimi a Bevern na severu podél císařské silnice k Plaňanům. Pochod trval celou noc, obraná linie tvořila Kouřim vlevo, ve středu potok Bečvárka a napravo Malotice. Nádasdy dorazil 14. června do Zásmuk a zahájil průzkum prusů. Fridrich se téhož dne vyhnul rakouským jezdcům u Ždánic a postoupil do Malotic. Daun dorazil k Jindicím a dál směrem na Krychnov, odkud velel (16. červen). 16. června dorazil do Malotic Anhalt-Dessau s posledními uvolnitelnými vojáky od Prahy. Daun měl cekem 50 000 vojáků, Fridrich asi 35 000. Po průzkumu bylo jasné, že pozici Dauna jsou těžko obsaditelné,kvůli potokům a vyschlým rybníkům. Fridrich se taky opíral o mokřady, ale pravé křídlo se dalo snadno napadnout. Hlavní byla ale ochrana zásobovacích tras od Brandýsa a Nymburka a taky obléhací armády u Prahy. Proto se rozhodl po přesun po císařské silnici na Plaňany a pak zaútočit na daunovo pravé křídlo. Roku 1742 bojoval 15 km odsud ale terén neznal a neměl ani mapy. Daun, který se zůčastnil manévrů roku 1756 právě zde tento problém neměl.

Přesun na lepší pozice
Obrázek

Odpoledne 17. června se vydala Fridrichova armáda ve 2 kolonách na sever. O 2 hodiny později zrušili rakušané svůj tábor a ustoupili doprava. Kolem 5 00 dne 18. června rozvinuli svoji bojovou sestavu. Celé vojsko se uspořádalo do historiky posané formace- psí nohy- hlavní síly směrem k severu a levé křídlo na západ, kolmo k hlavnímu uskupení. Wiedova divize směřovala na západ přes potok Bečvárka, mezi návrší u Poboří až k vesnici Svojšice v délce 2,5 km, čímž vytvořila onu psí nohu. V hlavní linii se rozmístilo 11 praporů divize Puebla, s Pobořím po levé straně a Andlau s 8 prapory u na Přerovském vrchu- celkem 1,5 km. mezi nimi stálo 6 pluků jízdy gen. Staupacha a dalších 6 jezdeckých pluků Serbelloniho stálo na pravém křídle. Za divizí Puebla stálo 7 praporů Sincera, za Stampachem byl Castiglione s 3 jízd. pluky a Starhemberg se 7 prapory jistil. Beck z Wiedovy divize se později přesunul blíže k Bošicům a Wied byl připraven dělat hlavním silám případnou zálohu. Daun se opíral na obou koncíh fronty (4,5km) o Přerovský vrch a Bečvárku nalevo a Křečhořský vrch a ves Křečhoř s přilehlým dubovým lesem napravo. Oblas za hlavní pozicí navíc není vidět z císařské silnice, takže útočník neznal přesné rozestavení a počet záloh. Ves Křečhoř však zůstala neopevněná, nebyly vytořeny dělostřelecké pozice, Daun podle všeho nepředpokládal, že dojde k bitvě, navíc na polích posetích pšenicí, jejíž dlouhá stébla byla dobrým krytím, hlavně pro Chorvaty. Fridrichovo vojsko se přesouvalo na Plaňany, generálporučík Hans Joachim von Zieten se s 50 eskadronami husarů a 4 prapory pěchoty pustil do generála jezdectva Ferencze Leopolda Nádasdyho, který se v noci přesunul napravo. Ten se stáhl na odlehlejší stranu Křečhoře, vesnici posílil 800 Chorvaty a lehkými jednoliberními děly a jednou třílibrovkou, v Kutlířích nechal 500 Chorvatů. Po přechodu Plaňan se Fridrichovo vojsko zastavilo po 5 hodinách pochodu zhruba u hostince Nové Město, před Plaňany došlo k první potyčce, ale chorvaté se rychle stáhli ve vysokém obilí. Fridrich neznal příliš Dauna, ale výběrem pizice udělal dojem. Generálové byli opatrní, Fridrich věřil, že může vytlačit Rakušany přes slabě chráněný Křečhoř. Plánoval obejít vesnici zprava, postoupit na kopec a zasadit daunovu pravému křídlu rozhodující úder. Výsledek by mohl být drtivý, pokud by Daun rychle a enericky nezareagoval. Zieten s 50 eskadronami husarů měl na začátku vatlačit Nádasdyho za Kutlíře a Křečhoř(ves). Předvoj generálmajora Joachima Dietricha von Hülsena, tvořený 3 granátnickými, 2 pěšími, 1 dragounským plukem a 6 děly, měl krýt hlavní síly při obchvatu, za příznivé situace měl vystoupat na kopec a připravit pozice hlavním silám. Levé křídlo útoku mělo postupovat za Hülsenem, tvořili jej 6 kyrysnických a 3 dragounské pluky po vedením von Pennavaira a 8 pěších v čele s von Tresckowem. Pravému křídlu velel Bevern- 14 pěších praporů a 3 granátnické, 4 jezdecké pluky von Schönaicha měly poutat pozornost na císařské silnici

Hülsen zahajil boj
Obrázek
Daun po celou dobu pečlivě studoval situaci a nedostatek aktivity na pruské straně. Schopný major Franz Vettez z pluku Erzherzog Karl, účastnící se taky porady, řekl Daunovy, že k boji jistě dojde, a to nespíš právě u Křečhoře. Wied se přesunul za Starhemberga na Přerovském vrchu. Ve 13.30 se dali prusové do pohybu. Zieten začal zatlačovat Nádasdyho podle plánu, i přes palbu lehkých děl z Křečhoře(ves). Hülsen minul hostinec U slunce, poté byl překvapen Chorvaty, jeho ztráty byly malé a Křečhoř byla obsazena. Ve 14.00 zavelel k útoku na kopec. Za palby z děl postupoval mezi křečhoří a Kutlířemi. Fridrich ho podpořil 3 zbývajícími granátnickými prapory. Daun sledující celé dění prý pronesl: Můj bože, myslím, že král chce dnes prohrát. Chorvaté za zdmi hřbitova a švédskými šancemi působili Hülsenovi ztráty, ten je však rozhodným postupem zatlačoval za vesnici, ve které se asi půl hodiny bojovalo. Chorvaté se ztáhli k dubině, jejich pronásledování však zmařil Nádasdy , který bojoval s Zietenem. Jeho jednotky již ráno obtěžovali prusy u Plaňan. Zietenovi husaři chtěli chorvaty napadnout, ale husaři pluku Kaiser je odrazili. Chorvaté náledně z bezpečí lesa zahájili palbu na Zietenovy husary. Nádasdy a Zieten bojovali po zbytek dne na ose Křečhoř- Radovesnice, ale ani jeden nezískal převahu. Daun vysalal na pravé křídlo majora Soro se 4 rotami granátníků a podpl. Fiorenza se 6 rot. gran. a 4 děly. Soro zaujal pozice mezi Chocenicemi a Bříství, Fiorenzo čelem ke Křečhoři(ves). Tato linie spojoval Nadasdyho se zbytkem vojska. Fiorenzo se pustil do Hülsena v Křečhoři. generálporučík Wied se 6 prap. pěch.a 2 jízd. pluky zahájil přesun s cílem rychle posílit pravé křídlo. 12 děl bylo přisunuto do zálohy na jihozápad od Křečhoře a pomohli získat převahu nad prusy. Hlavní síly čekali zhruba do 15.00 než vydal Fridrich rozkaz k postupu. Kníže Moritz von Anhalt-Dessau chtěl změnit plán a pochodovat ještě 2km po silnici a ztočit se až pak, pohádal se s Fridrichem, ale nakonec se podřídil. Neodpustil se polohalsem poronést:"a teď je bitva prohraná".

Tresckowův nástup
Fridrich viděl prach , který rozvířlili jednotky Wieda, a byl rozhodnut dobít kopec před jejich příchodem. Tento úkol připadl na Tresckowa s 8 peš. prap. a jedním prap. pěchoty od Anhalta. Zbytek vojáků měl zatím čekat na pozicích. Vojáky Beverna však u Chocenic přepadly Choravaté. Generálmajor von Mastein vyslal 2. prapor pluku č. 20 vyhnat chorvaty. Vojáci 1. praporu bez rozkaz vyrazili taky a strhli i 3. prapor. Chorvaté byli vyhnáni a vojáci zahájili čelní útok na Přerovský vrch. Na Křečhoři se zatím zapojoval Tresckow do boje. Daun vyslal za Wiedem Starhemberga a Sincera na pomoc. Taky generál jízdy Serbelloni, jinak liknavý a arogantní lombarďan, zareagoval správně, když dovedl svá vojska na křídlo těměř okamžitě a umístil se mezi 2 gran. prap., pod jeho velení byly převeleny další 3 pluky(kyrysníci, dragouni a sasští gardoví karabiníci) od gen. Stampacha. Serbelloniho kyrys. se vydali nalevo od Přerovskému vrchu pomoci Andlauovi, zbytek se připojil k Wiedovi. Starhembeg dostal rozkaz vytvořit na Křečhoři druhou linii, ta vznikla ze 3 pluků kolem 16.00. Tresckow v 15.30 zahájil rozhodující útok na kopec. 9 praporů zformoval ve dvou liníích, které vyrazily přes obilí vysoké až po krk vzhůru, běhěm postupu zplynuly v jednu vlivem kartáčové střelby. Hülsenova děla mezitím pálila na Serbelloniho jezce, ten je ale nechal držet linii, pouze vystřídal čelní vojáky za druhosledové. Stahemberg a Sincere zaujali postavení. Sincereho jednotky se okamžitě pustili do boje s prusy, kteří dosáhli vrcholu kopce, a nepustili už ani o krok. Fiorenzův gran. prap. byl rozstřílen a velitel zabit, ale Sincerovi muži se dokázali vrátit na pozice vlevo od Wieda do první linie.Serbelloni, vystřídán Sincerem, vytvořil třetí linii za Starhembergem. Prusové se skrývali v úvozové cestě, Tresckow je stále posílal na další zteče, ale pluky Wied a Sincere je opakovaně odráželi. Starhemberg tvořil druhou linii za Wiedem. Hülsenovy granátnické prapory se dokázali z východu dostat do dubiny a po tvrdém boji nakonec vyhnali chorvaty z lesa jižním směrem. Nádasdy jim přispěchal pomoci a Strhemberg pokryl jejich nekryté křídlo. 1000 jezdců zatlačilo pruské dragouny a husary až na Kutlíře, Starhemberg vyslal od každého pluku rotu granát. aby vyčistili les, což se nakonec podařilo, navíc získali i 3 děla.


Náhlý obrat situace
Daun držel pevné postavení na kopcích, Fridrich byl zase nucen měnit své plány. Po vytlačení prasů z dubiny se nadšená Wiedova divize vydala, asi bez rozkazu velitele, směrem na Křečhoř(ves) a odkryla své pravé křídlo. Generálmajor von Korsigk, postupující za Hülsenem, si toho všiml a vyslal 2. kyrysnický pluk severně kolem Křečhoře a dalšími dvěma zatlačil na Wiedovo pravé křídlo. Dragouni prolomili rakouskou pěchotu,když si jeden z pluků myslel, že jezdci jsou rakouští. Do boje se zapojili i gran. prap. od Tresckowova křídla a Hülsenův zbývající pluk. Útok bajonety a souběžné údery jízdy z boku rozehnaly poslední 3 Wiedovy prapory. Situace na pravém rak. křídle se proměnila v katastrofální. Generálmajor Lützow se pokusil mezerou ve Strahembergově linii spojit s dragouny. 8. kyrysnický pluk vedený Wilhelmem von Seydlitzem zůstal pozadu, ale nakonec stihl podpořit útočící dragouny. Rakušané a Sasové byli zatlačeni do svých linií. Sincerovy prapory se po zničení Wieda začali dostávat pod silný tlak, čelně Hülsen a Tresckow, na křídle pruští jezdci. Pruští dragouni vjeli na pluky Deutschmeister a Baden-Baden a donutili je k ústupu. Uherští pěšáci zaútočili šavlemi, ale pruská palba a Seydlitzovi jezdci je rozdrtili. Fridrich měl vítězství na dosah ruky, pravé Daunovo křídlo se nezadržitelně hroutilo. Rakušané dostli rozkaz k ústupu, není jisté, kdo jej vydal, Daun byl dost chladnokrevný aby zpanikařil, takže asi nějaký generál jeho jménem, kterému povolily nervy. Vojsko by se ale asi těžko dokázalo odpoutat k ústupu na stanoviště u Suchdola, proto se zatahovala děla a 3 jezdecké pluky, zbytek musel dál bojovat. Vojáci pluku Salm-Salm se zformovali v mezeře po pluku haller mezi dva pluky Starhemberga. Serbelloniho jezdci museli znovu vzdorovat čelní palbě, přesto se dobře drželi. Na západním kraji Křečhoře(kopec) držel linii pouze jediný pluk Sincera- Botta. Valivou palbou dokázal odrážet pruské útoky, brzy došla munice a tak došlo na bajonety. Dragouni se chystali osamocené vojáky napadnout. Pluk se stihl otočit na východ a doplnit munici, zbytky pluků Deutschmeister a Baden-Baden dorazili napravo. Prusové ztratili čas zbytečným přeskupováním, po zahájení útoku byli zatlačeni palbou zpět. Pod Přerovským kopcem Manstein zatlačil Choravaty v chocenicích do svých linií. Prusové se přeskupili k útoku a 5 praporů vyrazilo. 8 rak. prap. a granátníci majora Sora je zatlačili zpět. Do 15.30 byly odraženy celkem 3 útoky na Přervský vrch. Fridrich se rozhodl postavit do čela 3. pěšího pluku a zahájil útok, šlo s ním jen asi 40 vojáků, ketří utekli po první salvě. Až pobočník Grant ho zastavil otázkou, zda chce celou dělostřelecko baterii dobít sám. Ten se otočil na vojáky:"Vy psi, chcete žít věčně!" Kolem 17.00 byl vyslán zatím mimo stojící Stampach se 4 jízd. pluky proti pravému křídlu prusů. Jako první měla přijít na řadu jízda vedená generálmajorem Schönaichem, pak jezdci generálporučíka Beverna. Schönaich však změnil pozice z Březany-Blinka na Březany-nové město a rakušané museli při útoku zatočit. Pruská pěchota pak Stampacha donutila ustoupit za divizi Puebla za svým levým křídlem. Na křečhoři začali prusové ztrácet inicitiavu. Rakušané začali opět zkládat linii po straně mezery na kopci. Pruský generál von Pennavair se rozhodl se čtyřmi kyrys. pluky zaútočit na rak. pěchotu a přes obilné pole od hostince U slunce vyrazil vpřed, stal se však snadným cílem děl a chorvatů, skrývající se v úvozech pobitvě o Chocenice. Sberlloni proti němu vyrazil, asi 150 kroků od sebe však rak. uhnuli a začali ustupovat. Pennevaire se rozhodl zničit pluky Salm-Salm a Gaisruck. Jezdci se však asi 20 kroků od cile zastavili a začali pálit z pistolí, načež byli zaplaveni palbou pěšáků. Rak. jezdci se opět otočili a zahájili ve vlnách útoky na pruské levé křídlo stojících jezdců.Od dubiny dorazily narychlo jezdci Starhemberga, prusové již nečekali a přes povzbuzování Fridricha se dali na útěk, s rakušany v zádech, po císařské silnici. Anhault-Dessau vedl mezerou v Tresckowově linii 2. kyr. pluk proti Starhembergovi, dostal se do dartáčové palby a hromadné salvy rakušanů. Ve zmatku začal couvat přímo na Tresckowa, který by zezadu napaden jezdci, kteří pronáledovali Pennevaira.

Večerní závěrečný boj
Z Přerovského kopce dal Fridrich asi v 18.00 přesunout jednotky na Křečhoř, kde byla stále mezera v rak. linii. 3 jízdní pluky a zbývající gardový prapor Leibgarde se přidali k Tresckowovi a Hülsenovi. Fridrich od Bříství organizoval útoky pěchoty, generálmajor Normann, disponující dvěma pluky, vyslal draguny k podpoře středu, zbytky Pennavairových jezdců byly v záloze. Daun však taky shromažďoval všechny dostupné vojáky d posílení svých pozic. Divize Puebla a Andlaua se teprve přesouvaly, takže Sincere a Starhemberg museli kolem 19.00 odrážet první vlnu sami. Pluk Salm-Salm byl zatlačen, Baden-Baden a Deutschmeister vyklidili pole úplně. Pluk Erzherzog Karl se narychlo postavil k pluku Botta, na nekryté levé křídlo Sincere zháněl granátníky, kde se dalo. Nedostatek munice vyřešil až plukovník Franz von Kinsky, ziskem zásob od pluku Moltke, a to až pomocí výhružek a nabité pistole. Vojáci mohli dále odrážet 14 pruských praporů. Ve druhé linii stály ještě další 2 prapory, prapor Leibsgarde a 7. kyrysnický pluk dovedený Fridrichem. Ohrožený pluk de Lingeho byl odvelen, ale velitel opověděl, že se nepřijel z Nizozemí jen dívat. Pluky de Linge , Kolowrat a Würtemberg se Sasy pluku Prinz Karl zaútočili na nekryté pruské křídlo, Serbeloni a Schmerzing zaútočili zase čelně. 22. pruský pěší pluk byl téměř zničen (77% ztrát). Noramnovy 2 dragounské pluky byly zprava ničeny palbou pluku Erzherzog Karl a zleva dvěma Saskými jíz. pluky za podpory Starhemberga. Serbelloni nakonec pomohl zatlačit pruské jezdce úplně. 14 praporů prusů niní zůstalo bez pomoci, navíc dorazila divize Andlau a sní další 2 kyrys. pluky. Kolem 19.30 až 20.00 se pruské prapory ztáhly pod tlakem a sbažili se zaujmout nové pozice, bez munice ale musely ustoupit po císařské silnici pryč z boje. Hülsen dobil odpoledne opět dubový les a vesnici Křečhoř , ale jeho 7 praporů byly těžce poničené, přesto se proti plukům Moltke,Puebla a praporu od pluku Mercy bránil až do 21.00 pak nařídil ústup z prohrané bitvy. Zieten nechtěl rozkaz ustoupit uposlechnout vůbec, domnívaje se, že vše jde podle plánů. Bevern se nyní snažil seskupit ustupující vojáky a dovést je do bezpečí. Fridrich už mířil do Nymburka, zázraky u Molvic a Lovosic, kdy po jeho odchodu pěchota otočila bitvu, se nekonal. Daun měl Nádasdyho husary a taky Stampachových 6 jízdních pluků mohlo prusy pronásledovat, ale po letech porážek se rakušané dočkali prvního vítězství, takže už žádné bojové akce neproběhli.
20. června dorazil plukovník von Wetter do Vídně s radostnou zprávou, téhož dne skončilo obléhání Prahy a u Kolína zazněla trojitá salva ze 100 děl.

Info mám z
Simon Miller- Kolín 1757
František Stellner-Sedmiletá válka
Karel Richter-Třeba i železem a krví

Chtěl bych sem ještě dopsat ústup z Čech a dění na dalších frontách - vestfálské, pomořanské a ruské- takže pokud chcete něco zdělit vydržte tak týden, nebo možno dočasně využít DEBATU
Děkuji Vám za pochopení
Ministerstvo školství varuje: Čtení škodí hlouposti
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

Příspěvek od mmmichalll »

Ústup
Poražené vojsko se shromáždilo u Nymburka. 20. června skončilo obléhání Prahy a Keith se přesunul k Litoměřicím. Rakušané měli smůlu, že se vrátil k velení uzdravený princ Karel, ten nedal rozkaz k pronásledování a tak sami pustili vybojovanou strategickou výhodu. Fridrich se rozhodl pokusit se udržet severní Čechy jednak z důvodu vlastnictví píce pro koně, pak taky chtěl donutit rakušany bojovat na jejich vlastním území. Jeho další rozhodování ovlivnila zpráva o smrti matky, uzavřel se načas do sebe a velení předal svému bratrovi Augustu Vilémovi. Ten se vydal ke skladištím v Žitavě, Fridrich se svými muži přes Mělník do Litoměřic. Daun začal pronásledovat pruské vojsko, Nádasdyho jezdci mu dělali předvoj. Plukovník Laudon zatím sledoval Keitha, Ustupujícího směrem na Lovosice. Vosjko Rakušanů přišlo v bitvě u Štěrohol o stany a muselo čekat na dodávku nových z Moravy, což vedlo k dalšímu zdržení. August Vilém se rozhodl přesunout dál od rakušanů do Mladé Boleslavi, odkud byl 3. července donucen Nádasdym k dalšímu ústupu. Ještě stihl vyslat Puttkamera s 3000 muži získat zásoby z Jabloného. Rakušané nyní kontorlovali dění a prusové se museli smířit jen s možností reagovat na vzniklé dění. August 16. července opustil své pozice a vydal se směrem na žitavy, Rakušané jej však dokázali předstihnout. Vyslal taky 8 praporů na pomoc do Jabloné, Puttkamer se však již 15. července vzdal. August po neúspěšných potičkách s rakušany ustoupil k Budyšínu, kam dorazil i Fridrich. Byl natolik rozčílen , že bratra propustil z armády. Průsů bylo v létě 1757 50 600 a měli 72 děl, rakušanů bylo přes 100 000. Fridrich se rozhodl udeřit na jejich pravé křídlo. Jeho druhý bratr, princ Jindřich, jej však v bezmála 2 hodinovém soukromém rozhovoru přesvědčil, že tím by jen zničil své vlastní vojsko. Pruské vojsko se proto usadilo v táboře u Budyšína, kde ukončili tažení v Čechách. Od rakušanů už nehrozilo žádné nebezpečí, Marie-Terezie vydala totiž rozkaz získat co nejrychleji zpět Slezsko, a tomuto záměru podmínit vše ostatní.

mapa postupu
Obrázek
Ministerstvo školství varuje: Čtení škodí hlouposti
Uživatelský avatar
Zdeněk
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 117
Registrován: 21/1/2009, 08:20
Bydliště: Vysoké Mýto

Příspěvek od Zdeněk »

Pěkný článek, čtitelně psaný a díky za přehledné mapky, těším se na pokračování.
Snad jediný detail šťoury - Prusům i Rakušanům patří v češtině velké písmeno na začátek.
Obrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Z kroniky rodiny Hejnů z Havlovic (u Úpice na Trutnovsku) se o válečných údálostí z roku 1757 dozvídáme následující.

Válka sedmiletá (1756 – 1763) opět krutě postihla zdejší okolí. V únoru roku 1757 rozloženo tu císařské vojsko, jehož velitelství s generálem Bekem ubytováno v Kostelci a ve Svatoňovicích. Dne 18. dubna 1757 vtrhl pruský sbor do Úpice a táborem u Brusnice se položil, načež 19. dubna se přiblížil generál Ostrman nade Rtyní až k Sychrovu, odkud vojáci do Úpice a okolních vesnic vpadli a domy vytloukali. Obyvatelé z větší části uprchli do lesů.
Za cára Petra III. pomáhalo Fridrichu II. proti císařovně Marií Terezií také vojsko ruské. Roku 1762 pruský generál z Wiedu z nenadání obsadil Trutnov a odtud všecky své husary a něco dragounů vyslal do okolí, mezi nimi i přidělené vojáky ruské. Ti šířili všude děs a hrůzu. Přikvapivše do naší krajiny “kozázi” vypálili 10. července 1762 nejdolejší statek ve Svatoňovicích – tehdy Leopolda Kulta, na Valech, čp. 3. -, dva nejdolejší statky v Batňovicích, čp. s Václava Řezníčka a čp. s. Antonína Gulta, a ve Rtyni svobodnický statek čp. 21 Klementa Nývlta.
Škody způsobené na panství náchodském dosáhly značné výše. Na konec války dluhovali poddaní vrchnosti za obilí, pivo a kořalku 20.000 zlatých. Po válce roku 1763 i na velké živnosti neměli více než jednu krávu, a mladá kráva k užitku stála 25 – 30 zl. rejnských. Korec žita se platil po 6 zl. K tomu byla kontribuce (berně, daně), nejtěžší břemeno poddaných opět zvýšena. Roku 1764 začala se dávati daň z hlav: svobodníci po 1 zl., sedláci po 30 kr., chalupníci po 15 kr., čeládka též po 15 kr., z dětí sedláků po 6 kr. a z dětí chalupníků po 6 kr.
V letech 1764 – 1772 dosahovala kontribuce již 60 zl. na osedlého (3.600 K) a sedlák musil na ni obětovati skoro všechnu pracovní sílu.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „významné nebo zajímavé vojenské události“