Alternativní historie VELKÉ MORAVY

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Alternativní historie VELKÉ MORAVY

Příspěvek od kacermiroslav »

ALTERNATIVNÍ HISTORIE VELKÉ MORAVY

V dnešní době je naše společnost zahrnuta daty a informacemi, které se na nás řítí ze všech stran, ze všech těch desítek až stovek televizních stanic celého světa, různých periodik, či internetových stránek. Prakticky každá dnešní domácnost ve vyspělém světě, do kterého se počítá i naše Česká republika, vlastní televizi se satelitním příjmem a připojením na Internet. Dnešní člověk se tak může dostat ať jako divák televizních stanic, nebo čitatel miliónů internetových stránek k nepřebernému množství dat a informací. Jak ale rozlišit, které z těchto zdrojů můžeme považovat svým obsahem za důvěryhodné a které ne? Myslím si, že v té obrovské záplavě všech možných typů informací, je to prakticky nemožné. A v tom je bohužel mnohdy ten problém. Především pak Internet nabízí pohled jednotlivců na tu či onu problematiku a dokáže se tvářit jako důvěryhodný zdroj. Čitatel, neznajíce pak detailů obsahu, se může s myšlenkou takto prezentovanou ztotožnit, aniž by se však tato zakládala na pravdě. Jaké následky z toho můžou vzejít, to je jiná otázka. Ale pokud to budeme hnát do extrémů, tak od hospodských rvaček, kde jeden zastává názory prezentované tím čí oním médiem, zatímco druhý vychází z jiných zdrojů, se můžeme dostat k různým skupinám, které se s prezentovanou myšlenkou/názorem/hypotézou ztotožňují. Od menších skupin, se pak tento úhel pohledu může dostat do širšího povědomí a šířit se dále a dále, aniž by se ve skutečnosti zakládal na reálném základu. Je otázkou, zda původní zdroj své názory hlásá s vědomím rozporu s reálným základem, nebo jestli je tak učiněno na základě neznalosti. Netroufám si rozlišovat, která z variant je horší. Když se pak člověk, který něco o daném tématu ví, chce zapojit do diskuse, může se pro svou odlišnost názoru stát terčem posměchů (v tom lepším případě), nebo rovnou urážek i toho nejtvrdšího kalibru. Takový přístup jistě k slušné komunikaci (především na Internetu) nepřidá, a devalvuje jak obsah stránek, tak především deprimuje účastníky diskuse. Samozřejmě za předpokladu, že si někdo v tomto typu komunikace vyloženě nelibuje.

Na Internetu tak můžeme najít i četné stránky, které svým obsahem zkoumají a probírají různá historická témata s větším či menším úspěchem. Nejinak tomu je i v případě společných dějin Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků. Bohužel ale v případě našeho východního souseda, se zejména po rozdělení Československa, vyrojila celá řada publikací, které hledají a nacházejí údajně zamlčovanou „pravdu“ o dějinách mimo jiné Sámova kmenového svazu a Velkomoravské říše. S rozvojem mediální techniky, se pak tyto názory v hojné míře dostali i na Internet, kde jsou často bouřlivě diskutovány obhájci i oponenty. Některé názory a závěry těchto mnohdy „erudovaných“ historiků pak nacházejí velkou odezvu v širokém publiku, protože razí názory, které dnešní obyvatelé (a nejen u našich východních sousedů) chtějí slyšet. Bohužel, i když se může jednat o počin jedinců, či menších celků, se kterými se většina historiků názorově neztotožňuje, je jejich názor mnohdy politicky využíván a zneužíván a dostává se i do oficiálních míst, jako je například oficiální internetová stránka prezidenta Slovenské republiky, či dříve dokonce učebnice dějepisu. V poslední době je pak tato názorová skupina historiků, politiků, umělců u našich východních sousedů prezentována v kauze sochy krále Svatopluka na nádvoří Bratislavského hradu. Když pomineme diskusi kritizující vlastního tvůrce, který je spojován s komunistickým režimem, či vzhled a symboliku sochy samotné, tak se dostáváme k vlastní podstatě sochy, kterou je „slovenský“ král Svatopluk. To má ale háček, protože spojitost s textem na podstavci, který zní „Svatopluk – král starých Slováků“, je více než pochybná. Je pravdou, že tento kontroverzní nápis již byl v listopadu 2010 odstraněn, nicméně vášnivá diskuse ale stále trvá. Otázkou tak tedy zůstává, zdali takovéto kontroverzní nápisy na skulpturách, či textech v tisku, v médiích a zejména na internetu, mají opodstatnění. Pokud by měli, tak pak samozřejmě by se opravdu museli přepisovat učebnice dějepisu a to nejen u našich východních sousedů.

Jelikož mě tato otázka zajímá již dlouho, chtěl bych se jí trochu věnovat a pokusit se shrnout celou problematiku a podívat se na ni z jedné i druhé strany. Samozřejmě na toto téma by bylo nejlepší, kdyby se k němu vyjádřili evropské špičky v daném oboru. Odborné kruhy ale mají v tomto podle všeho již dávno jasno a je pod jejich úrovní se k tomuto tématu vyjadřovat, protože většinu těchto mediálních (internetových) zdrojů, považují za neseriózní. Samozřejmě je pak pro ně ztrátou času, se k daným publikacím rádoby historiků, které vyrůstají jak houby po dešti, vyjadřovat a věnují se dále smysluplné odborné práci a publikaci.
1. Sedmihradský původ
Už pred rokom 822 pod Nitru patrili Pomoravie a bratislavský Hrad s jeho územím. S Mojmírovou expanziou súvisí aj zničenie Pobedimu, hradiska v Majcichove a iných. Nálezy hrotov šípov v Pobedime priamo dokladajú, že útočníci pochádzali z juhovýchodnej Európy, že išlo o sedmohradských Moravanov (Antov), čiže hradisko zničili Mojmírovi vojaci, v čom panuje takmer jednoznačná zhoda, s tým rozdielom, že českí a slovenskí autori sa domnievajú, že Mojmír útočil z českej (čiže bývalej slovenskej) Moravy.
(zdroj: http://irsa.blgz.cz)

Tzv. sedmihradský původ Moravanů, nebo alespoň té části, kterou známe pod vládou Mojmíra I. (+ cca 846) je hlavní myšlenkou jednoho z alternativních historiků Rudolfa Irši. Dle jeho názoru vládl Pribina nejen Nitransku, ale i českému Pomoraví a to nejpozději od roku 822, který si autor zřejmě vzal za milník vzhledem k tomu, že v tomto roce prvně v písemných pramenech vystupují Moravané. Bohužel ani po ¾ roce diskuse jsem se nedostal k tomu, jak na to Sedmihradsko přišel.

Zbraně východního typu - Jedním z jeho argumentů jsou totiž nálezy hrotů šípů pocházejících z východu. Jenomže šipky tzv. východního typy jsou ve skutečnosti řapovité šipky spojované až s Maďary. Hroby s šipkami, které způsobily mrtvým zranění a smrt se týkají pouze několika nalezišť. Slovenský Bešeňov poskytl jeden hrob se třemi šipkami vězícími v těle pohřbeného. Na jižní Moravě byly odkryty 4 hroby na třech lokalitách Břeclav – Pohansko, Brankovice, Staré Město. Přinejmenším v prvních dvou případech (dva hroby na Pohansku a jeden hromadný hrob čtyř těl v Brankovicích). Dále se hroby s řapovitými šipkami této kategorie vyskytují už jen v Německu. Zajímavé je pak, že tyto šipky rozeseté po půlce Evropy nejsou spojované se Sedmihradskem. Takže podle p.Irši zřejmě přišli Mojmírovi Moravané z východu ze Sedmihradska se zbraněmi, které tam nikdo v té době neznal. Zajímavé je také to, že pokud by si přinesli nějaké pro východ typické zbraně (prý typické pro Rumunu a Bulhary), proč jsou na území Velké Moravy hrobové nálezy mečů spojované pouze se západním typem zbraní. Důkaz v podobě východních zbraní tak zcela padá.

Hmotná kultura - Rovněž ani nálezy hmotné kultury, kterých je v Sedmihradsku skutečně málo, nepřinesli žádná potvrzení slov alternativců. Není pochyb o tom, že pokud by z toho směru Moravané přišli, že by si s sebou vzali i svůj majetek, zvyklosti běžného života i pohřebního ritu atd. Jenomže opět nic, co by se dalo spojovat s Moravany v prostoru Sedmihradska, nenacházíme a stejně tak ani na Nitransku či Pomoraví. Takže podle všeho si Moravané nejenom že s sebou nevzali na cestu do středu Evropy zbraně, ale ani žádnou keramiku a další věci každodenního života. Rovněž je zajímavé, že když již podle této teorie podnikli ze Sedmihradska cestu do Nitry, aby odtud vypudili Pribinu, že jako barbaři sotva přišli, tak hned začali kopírovat kostrové pohřby, jako místní obyvatelé, kteří již byli křesťanstvím zasaženi. Samozřejmě čitatel hned pochopil, že to bylo myšleno cynicky. Prostě tato představa nejen mě přijde naprosto nelogická. Prostě nějaký kmen o desítkách tisíc obyvatelích se najednou rozhodl zaútočit z východu na západ, ale žádné stopy nejen po tomto boji, ale především po usazení v nových zemích, neexistují. Je mi jasné, že p.Irša, kdyby odpovídal, tak hned poznamená, že na Moravu přišla jiná vládnoucí kasta, kterou právě on spojuje s Mojmírem. Na této informaci ale kus pravdy je. Podle J.Stloukala skutečně do Pomoraví přišla z jihovýchodu nějaká bojovnická skupina, která se poněkud antropologicky odlišovala od zde sídlícího obyvatelstva. Jenomže podle autora výzkumu přišla z jihovýchodu a nikoliv z východu, ale především stalo se tak již koncem 7. a začátkem 8. století. Nějaké ztotožnění s bojovníky, kteří v roce 833 napadali Nitru, tak vůbec nepřipadá v úvahu.

Útok z východu - Dalším z „úžasných“ argumentů, který od alternativců slýchám je, že Mojmír na Pribinu zaútočil z východu. Abych to lépe vysvětlil. Prý se šipky, o kterých jsem psal výše, našli především na jihu nitranského opevnění. O tom kolik a kde se jich skutečně našlo, jste si již názor udělali sami a o tom zbytku snad taky. Některým lidem se holt dá těžko vysvětlit, že když už chcete dobývat nepřátelské hradiště, že jej nemusíte bezpodmínečně dobývat z pochodu a přesně ze směrů, odkud se těch X desítek nebo stovek ze svých domovů vydali.

Trasa vypálených hradišť - Velice diskutované téma pak jsou zničená hradiště Pobedim, Bojná a Majcichov. Tato hradiště byla totiž zničená ohněm v první třetině devátého věku a podle archeologů tak lze jejich zánik spojovat právě s Mojmírovým vpádem na Nitransko. Je pak velice zajímavé, že Iršovi právě trasa těchto zničených hradišť slouží za důkaz o správnosti jeho teorie. Když se pak podíváte na mapu, tak vám asi stejně jako mě, tato „logika“ nějak neklape. Ale bohužel je to tak. Alternativec Irša se asi domnívá, že Mojmír se svými muži vytáhl ze Sedmihradska, nepozorovaně se dostal až k Nitře, které se podle archeologů musel zřejmě zmocnit bez boje, protože žádné stopy nebyly nalezeny. Odtud vyhnal Pribinu, který prchnul na Majcichov, který se následně stal terčem moravského útoku, poté se mu opět podařilo uprchnout pro změnu do Bojné a nakonec, když i ona vzplála, do Pobedimi. Ta nakonec také lehla popelem a teprve až po tomto X-tém úniku se Pribina vydal směrem do Franské říše, kde jej přijal markrabě Východní marky Ratbod. Když už p.Irša pochopil, že asi tento jeho argument není tak zcela neprůstřelný, tak začal ihned vytvářet novou verzi, kterou tedy podle svých slov ještě nemá dokončenou, ale její hlavní myšlenkou je, že Mojmír se svým lidem vyrazil ze Sedmihradska směrem přes Dunaj, podél jižního břehu se pak protáhl Panonii a nakonec svou cestu završil v Pomoraví. Nevím jak na vás, ale na mě tato zatím nedokončená verze, je ještě více přitažená za vlasy, než ta původní. Když pominu již výše uvedené chyby ve stylu, chybějící keramiky, zbraní východního typu atd. tak je nepochopitelné, že by tato téměř biblická Mojžšíšova, tedy Mojmírova cesta, zůstala bez pozornosti Bulharské a Franské říše, kteří sváděli dlouhé a vleklé boje právě v Panonii. A přitom těmto bojům a prostorům je věnováno hned několik letopisů. Další chybičkou na této teorii je, že původní obyvatelé Pomoraví by se muselo nově příchozím vzdát bez boje, po kterém opět nejsou žádné stopy. Urážlivé výroky ve stylu, že Moravané, potažmo Češi byli vždy zrádci, nechávám bez komentáře. Naopak si dovolím vložit pár komentářů slovenského historika A.Hrnka, který se vyjádřil na svém blogu k této otázce následovně.

„Tak pardon. To, že sa odmietam baviť o alternatívnych “historkách”, neznamená, že nie sú takmer isté dôkazy, odkiaľ Mojmír I. zaútočil na Nitru. Veľká Morava tu nespadla z neba, ale bola zavŕšením vývinu, ktorý sa na strednom Dunaji začal niekedy na konci 5. storočia, pokračoval Samovou ríšou a vznikom VM. Tento vývin je presne podľa písomných prameňov doložiteľný aj archeológiou. To, že centrum Samovej ríše bolo na dolnom Pomoraví vrátane Devína je teória prevažne prijímaná historikmi. Minimálne jedine toto je priestor, kde mohlo dôjsť k reálnemu vojenskému stretu medzi Slovanmi a Avarmi. Jedine južná Morava a západné Slovensko mohli byť nápomocné Karolovi Veľkému pri rozvrátení Avarskej ríše. No a perlička nakoniec: Archeológovia zdokumentovali celú sériu hradísk od Vlárskeho priesmyku až po Nitru, ktoré boli napočudovanie zničené okolo roku 830. Dokonca ten “rajd” skončil až v Spišských Tomášovciach vyvrátením pôvodného hradiska Nitrianskeho kniežatstva. Zničené hradiská Pobedim, Majcichov, Bojná hovoria o veľmi tvrdom bojovom strete pred tým, kým sa vojská dostali do oblasti Nitry, ktorá sa už nebránila. Žiadne zničené hradiská na juh od Nitry v tomto období neboli.“
(zdroj: http://www.hrnko.sk, 21.2.2013)

Tento názor je o to cennější, i když v mnohém s panem Hrnkem v jiných tématech nesouhlasím, že se jako jeden z mála historiků k alternativcům vyjádřil. A aby toho nebylo málo, tak si dovolím od stejného autora ještě jednou citaci.

„Rozumiete? Zopakujem ešte raz: ten priestor je plný! Nič sa tam nezmestí! Celá tá teória je ako škrabanie sa pravou rukou za ľavým uchom poza temeno hlavy! Vo všetkých vedách platí, že najjednoduchšie riešenie je najsprávnejšie! A ešte mi povedzte, ako by asi Ľudovít Nemec odstraňoval Mojmíra I. a nahrádzal ho niekde v Kluži alebo nedajbože v Niši? Ako by sa tam dostal? Okrem iného už od r. 395 tie kraja patrili východnej ríši a Byzantínci by určite protestovali, ak by sa im tam miešal niekto z Cách. A potom, prečo by sa Rastislav uzatvoril na Devíne, ak by sa mohol stiahnuť do Aradu, kam by určite žiaden Frank, nieto ešte ozbrojený nedošiel!“
(zdroj: http://www.hrnko.sk, 21.2.2013)

Pilgrimova falza - Pro vás většinu je věc ohledně sedmihradského původu Mojmíra I. a jeho lidu asi jasný, jenomže p. Irša na to šel od lesa, protože jemu prostě stačí argumentovat ve stylu, že písemné prameny (zatím nedoložil jaké) mu dávají za pravdu a především, že archeologické prameny jsou naprosto nedůvěryhodné. Tím vyřadil prakticky jediný zdroj, který ve skutečnosti je schopen na většinu otázek tohoto typu odpovědět, protože písemné prameny jsou za těch cca tisíc let již důkladně probrané a těžko něco nového odhalí. A jelikož p.Irša tedy podle všeho uznává jen argumenty pocházející z rukou písařů, tak jsem mu opakovaně jako jeden z protiargumentů předložil tzv. Plgrimova falza. Abych vysvětlil, o co se jedná. Jedná se o soubor falešných listin s tím, že nás zajímavá falzum pocházející z druhé poloviny 10. století, které představuje údajný list papeže Evžena II. List je adresován čtyřem biskupům a vévodům Tudundovi, jakož i Mojmírovi, velmožům a vojskům Hunie, která se nazývá Avarie, a Moravy. Samozřejmě, že Irša tento zdroj smetl ze stolu se slovy, že to prostě je falzum. Evidentně mu tak nedochází, že i když to je falzum, které bylo proti někomu namířené, takže autor z 10. století rozhodně neměl v úmyslu jednou za tisíc let mást slovenské alternativce. Naopak. Tato falza vyhotovena pasovským biskupem Pilgrimem měla být důkazem christianizace Mojmírovy Moravy ze strany Pasova a tím pádem by si Pasov mohl Moravu církevně nárokovat. A vzhledem k tomu, že jedním s adresátů je papež Evžen II držící pontifikát v letech 824-827, tak můžeme směle tvrdit, že v té době musel Mojmír I. být již dávno v Pomoraví a být cílem christianizace, která pak skutečně v roce 831 vyvrcholila pokřtěním vládnoucí kasty (viz. Záznamy o pasovských biskupech). Ostatně christianizace Pomoraví je doložena již k přelomu století a to nejen kosterními nálezy, ale také nejstaršími sakrálními stavbami, které jsou archeology kladené právě do tohoto období. Takže Pilgrimova falza jasně vyvracejí celou dosavadní Iršovu teorii a to i bez ohledu na to, že se jedná o falza a že pocházejí z druhé poloviny desátého století. Koneckonců p.Irša vcelku rád jako zásadní zdroj používá J.Thurmair-Aventina, tedy zdroj pocházejí z počátku 16. století. K tomuto zdroji se vrátím v dalším příspěvku.

2.Alternativci
Zaujalo mě, jak p. Irša vcelku bez problémů řadí do zástupu svých soukmenovců další zahraniční alternativní historiky, kteří se snaží stejně jako on, přijít s něčím novým. Co ale je zatím vždy snadno odbornou veřejností vyvráceno. A to vůbec nemluvím o tom, že tito „soukmenovci“ mají přitom úplně odlišné názory na prezentování Velké Moravy. To je jako bychom chtěli na jedné straně mít oponenta, který tvrdí, že Země je kulatá a na druhé straně jednoho alternativce, který tvrdí, že má tvar banánu, další že je to tvar hrušky, další třeba brambory atd. Jenomže p. Iršovi přesně tyto oponenty s diametrálně odlišnými názory řadí k sobě.

Tak například Sklenár (18. století) klade Nitru na jih na hranici Moesie a Panonie. Obdobnou teorií v roce 1971 publikoval I.Boba, který centrum Velké Moravy klade do Sirmia. Ten měl následovníky Nagyho, a Kristá. Všechny tyto názory ale vyvrátil již slovenský historik P.Ratkoš. Znovu pak tuto teorií otevřel Japonec T.Senga, který ale znovu klade jádro nejen Velké Moravy, ale i samotné Svatoplukovi říše do prostoru mezi Tisou a Dunajem. Nicméně Senga nedokázal odpovědět třeba i na tak základní otázku, jako jak tento stát vznikl a jeho teorie pak dostává další trhlinu, protože zcela opomíjí rozsah tehdejší Bulharské říše. Další, kdo se zoufale snažil umístit Velkou Moravu na jih, byl Eggers, jehož teorie, aby fungovala, musela doznat celé řady změn. Například v podobě přemístění Bulharů mezi Moravany a Potisí, Pribinu pak do prostoru mezi Dunaj a Tisu atd. Tím zcela popírá jasná fakta například z Geografu Bavorského, či anglosaského Orosia nebo ve vyjmenování východních Slovanů ve Fuldských análech k roku 822. Tuto další teorií vyvrátil opět slovenský historik a to R.Marsina. Poměrně je zajímavém, jak se k těmto názorům vyjádřila přední slovenská archeoložka T.Štefaničová.

„VŠETKY UVEDENÉ PRÁCE SA VYZNAČUJÚ TÝM, ŽE ICH AUTORI POUŽÍVALI LEN PÍSOMNÉ PRAMENE, Z KTORÝCH SI ÚČELOVO VYBERALI ČASTI, KTORÉ SA IM HODILI PRE ARGUMENTÁCIU ICH NÁZOROV. S PRAMENAMI MATERIÁLNEJ KULTÚRY NIE SÚ VÔBEC OBOZNÁMENÍ A NEBERÚ ICH DO ÚVAHY. Aj argumentácie historickými prámenami sú u niektorých také, najmä u Bobu, že s nimi nemožno polemizovať, možno len napísať novú prácu Preto v našej literatúre nevyvolali kritické a polemické recenzie. Až posledné práce Eggersa, ktoré majú bohatý poznámkový aparát podnietili kritickú recenziu českého historika D. Treštíka v ČCH 1996. Kritické stanovisko zaujal k týmto teóriám aj prof. H. Wolfram, riaditeľ Inštitútu pre rakúske dejiny vo Viedni, ktorý poukázal na nedostatky vyššie uvedených teórií. Podľa neho sa historici musia opierať v prvom rade o písomné. pramene, ktoré vznikli časovo aj územne čo najbližšie k diskutovanému problému, nemožno si vyberať pramene, ktoré sa nám do teórie hodia. Záverom Volfram potvrdzuje pôvodnú lokalizáciu Veľkej Moravy severne od Dunaja, s centrami ležiacimi pri rieke Morave a Nitrou, ktorá mala úlohu druhého mocenského centra. Najnovšie sa k otázke vyjadril R. Martina v štúdii “Najstaršia poloha Veľkej Moravy” z roku 1999, ktorý kriticky polemizuje s viacerými tvrdeniami najmä v prácach Eggersa.“
(T.Štefaničová: Prednáška odznela v cykle profesorských prednášok v Aule UK 23.2.2000)

Takže Irša nemá problém do svého tábora zařadit i lidi názorově zcela odlišné od jeho koncepce. On se totiž liší pouze v tom, že centrum Mojmírova panství hledá v Sedmihradsku a poté, co byl Pribina v roce 833 vyhnán, tak již vidí linii dějin více méně stejnou. Samozřejmě až na názory na postavení Svatopluka a Rostislava, kde oba klade na stejnou úroveň a také na názory ohledně hlavních sídel těchto panovníků. Názory veličiny typu Štefanovičové pak snadno smete ze stolu až s urážlivými výroky a znevážením dosavadní práce této přední slovenské archeoložky.
3.Výběr lokality
Jedním z bodů, který alternativní vykládači dějin Velké Moravy rádi zmiňují, je výběr lokality hlavním pomoravských center jako Pohansko, Mikulčice a Staré Město. Podle jejich názorů by člověk musel být blázen, aby svá hlavní centra, potažmo hlavní město celé Velkomoravské říše, stavěl v krajině, která je podle nich k tomu v důsledku rozsáhlých mokřin nezpůsobilá. Dle dnešních měřítku na život tak zřejmě neočekávají, že naší společní předci si mohli za svá centra vybrat skutečně lokality bohaté na vody, které se nebojím nazvat i mokřinami. Ano. Na jednu stranu zde život nepřinášel určité výhody výšinných hradišť a život zde určitě znepříjemňovali i tolik zmiňovaní komáři, kvůli kterým by alternativec právě tuto lokalitu k bydlení nikdy nevybral. Takže z dnešního úhlu pohledu se na první dojem může zdát, že hlavním centrem by skutečně měla být jen taková lokalita, která poskytuje řádný komfort. Jenomže historie tyto zkreslené názory zcela jasně vyvrací.

Za prvé si je třeba uvědomit, jestli krajina tak, jak ji známe dnes, byla totožná s krajinou, kdy byla lokality zvolená za budování slovanských sídel, center. Odpověď nám poskytly např. bohaté archeologické vykopávky z Mikulčic. Ty jasně ukázaly, že tehdejší mikulčické hradiště leželo na písečných dunách převyšující okolní terén, a že tehdejší koryto řeky Moravy leželo zhruba o tři metry níže, než dnes. Za druhé je pak potřeba si uvědomit, že takovýto mokřinový terén protkaný celou řadou říčních ramen, je vynikající fortifikační systém. Nepřítel tak nemá možnost se dostat nepozorovaně k hradišti, protože v rovinném terénu by jeho síly byly vidět na kilometry daleko a tím pádem by posádka hradiště byla včas zmobilizována. Dále celá síť říčních ramen nutila postupovat k hradišti jen v určitém směru a velice opatrně. Prakticky připadal v úvahu jen směr, kterým postupovali kupecké karavany. Odklonění by znamenalo problémy s těžkou obléhací technikou a zásobovacím trénem. Když už se nepřítel dostal na dohled k hradbám, tak byl postaven před otázku překonání vodních příkopů a říčních ramen, která většinu pomoravských hlavních center dobře chránila. Příkopy a ramena tak držela nepřítele mnohdy několik desítek metrů od vlastních hradeb. To, že přístupové mosty by v případě ohrožení mohly být alespoň částečně stržené, snad nemusím zdůrazňovat. Jak vidno, výběr lokality měl své opodstatnění, jak co se obranyschopnosti týče, tak i v běžném životě. Výšinná hradiště totiž musela řešit otázku zásobování vody a ta by byla v případě obležení ve většině případů velice problematická. Případné studny ani cisterny by denní spotřebu vody nemohly pokrývat delší dobu. Naproti tomu hradiště postavená v inundačních oblastech měla problémy s vodou vyřešená a mohla si klidně dovolit i ten přebytek používat na případné hašení ohňů způsobených nepřítelem na dřevěné části hradby i zástavby. Dále by svůj obranný faktor mohlo zahrát i počasí. V letních a podzimních měsících, kdy se nejčastěji konaly vpády na nepřátelská území, hrozily rovněž časté bouřky a přívalové deště. Asi není potřeba popisovat, co by takové počasí mohlo nepřátelskému táboru ležícímu někde v inundační oblasti, způsobit. Tábor ležící dále od záplavové oblasti pak neposkytoval dostatečný servis pro obléhatelé a umožňoval tak daleko větší šanci obráncům v komunikaci s okolím.

Na potvrzení svých slov pak uvádím písemný zdroj pocházející z 10. století, jehož autorem byl arabský kupec Ibráhim ibn Jákúb, který popisuje výběr lokality pro vybudování slovanského hradiště.

“Väčšinu hradov budujú Slovania takýmto spôsobom: Nájdu si lúky, bohaté na vodu a kroviská a vyznačia si na nich okrúhle alebo štvorcové miesto podľa toho, akého tvaru a veľkosti chcú mať hrad. Potom kopú dookola, navršujú zem, ktorú spevňujú doskami a kolmi. Vytvárajú tak valy, ktoré zvyšujú, až kým hradby nemajú požadovanú výšku. Potom vymerajú pre hrad na vhodnej strane bránu a postavia k nej most. Po ňom doň vchádzajú."
(zdroj: Ibráhim ibn Jákúb)

Jak vidno, popis přesně odpovídá lokalitám vybraných našimi předky v českém Pomoraví. Dalším jasně zdokumentovaným případem o výběru místa ke stavbě i hlavního centra, je sám Pribina vyhnaný Mojmírem v roce 833 z Nitry. Po letech, kdy tento exulant bloudil na po různých evropských knížecích a královských dvorech našel zastání v podobě východofranského panovníka, který mu v roce 846 věnoval kus území kolem řeky Valchau a následně jej ustanovil Blatenským knížetem. Pribina pak vybudoval nové sídlo Blatnograd (dnešní Zalavár v Maďarsku) a to přesně dle výše uvedeného popisu, v bažinách. Kdo tomu nevěří, ať tam běží. Zbytky jeho hlavního města se nacházejí v „bažinách“ doposud.

„Když se mezitím naskytla jakási příležitost, propůjčil král na prosbu svých věrných Pribinovi jako beneficum jistou část Dolní Panonie kolem řeky Sála. On tam tehdy počal přebývat a stavět opevnění v jakémsi háji a močálu řeky Sály. I shromažďoval ze všech stran lid a velmi se na onom území povznesl…“
(zdroj: Spis o pokřtění Bavorů a Karatánců, k roku 840-845, kap. 11)

Myslím si, že důkaz i v podání samotného Pribiny je více než průkazný a zcela odpovídající tehdejšímu uvažování slovanských představitelů o výběru lokality. Pokud by tedy chtěl ještě někdo z alternativců argumentovat, že centra v Pomoraví leží v bažinách a nejsou tak vhodná pro život, tak je evidentní, že jejich názor je velice laický a vůbec nereflektuje požadavky tehdejšího člověka. Jasným důkazem jsou pak vlastní hradiště postavená právě v inundačních pásmech.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Alternativní historie VELKÉ MORAVY

Příspěvek od kacermiroslav »

4.Obchodní trasy, strategická poloha
Tento bod není alternativci příliš zmiňován, protože si jsou vědomí, že centra v českém Pomoraví prostě leží na nejdůležitější obchodní trase starověku a raného středověku, tj. na Jantarové stezce. Konkrétně Mikulčice a Staré Město pak leží na křižovatkách těchto tras, tedy na její břeclavské trase s křižovatkami s českou (Mikulčice) a Uherskou (Staré Město) obchodní stezkou. Nicméně ani to jim nebrání, aby z těchto center udělali pouze pohraniční hradiště. Dle jejich názoru totiž hlavní velkomoravské centrum muselo ležet ve středu slovanské země tak, jak to uvádí arabské zdroje. Zde ale úplně zapomínají na dobu, kdy arabské zdroje vznikli, tedy na konec Svatoplukovy vlády, kdy tento panovník ovládal kromě vlastní české Moravy a Nitranska i Panonii, Slezsko, Vislansko, Srbsko, Čechy a další území. Z tohoto úhlu tak centrum můžeme opět hledat někde v prostoru staré Moravy, tedy Pomoraví a Nitranska. Jenomže alternativní historici nemají problém s umístěním centra i mimo dosavadní místa bez ohledu na to, jestli takové místo má v archeologických pramenech nějaké opodstatnění. Nejdříve si tedy trošku rozebereme z tohoto hlediska Nitru. Ta bezpochyby patří mezi vůbec nejvýznamnější velkomoravská centra a většina historiků i archeologů ji dokáže ztotožnit s funkcí údělného knížectví, které Svatopluk zřejmě před rokem 869 držel. Svou polohou uprostřed „slovanské země“ z pohledu arabských zdrojů, také více méně vyhovuje. Trošku je to ale horší, co se obchodních tras týče. Pokud obchodní karavany postupovali z východu podél Dunaje a směřovali do centra Velké Moravy, tak mohli u Ostřihomi překročit Dunaj a přes Českou stezku projít Nitrou a dále pokračovat do Mikulčic a Starého Města, kde navázali na Jantarovou stezku. Nebo mohli dále pokračovat podél Dunaje a překročit řeku až v úrovni Bratislavské brány a dále postupovat již po Jantarové stezce, tedy po její břeclavské větvi přes Pomoraví a jejich centra Pohansko, Mikulčice, Staré Město a Olomouc. Pro obchodní karavany putující ze západu, či jihu Evropy pak byla Nitra mimo jejich běžné trasy. Znamenalo by to, „odskočit“ si do Nitry a vrátit se buď stejnou cestou na hlavní trasu, nebo to vzít dále více na sever přes Uherskou stezku. V každém případě by to pro ně znamenalo, že udělají velkou odbočku a nakonec se z Mikulčic, kde by ta odbočka začala, vrátili zase do Mikulčic, či Starého Města, které od Valů leželo přibližně 50 km. Otázkou tak je, jestli zastávka v Nitře by měla pro karavany vůbec smysl, když by za nejistým obchodem putovali stovky kilometrů na východ a pak znovu zpět na západ, když nejlidnatější oblasti jim leželi podél již tolikrát zmiňované trasy Jantarové stezky. Vznik největších a nejdůležitějších center právě na nejvíce frekventovaných obchodních trasách je pak zcela logické a právě tento obchodní styk většině z nich umožnil jejich rozkvět v průběhu existence celé Velké Moravy i v době předvelkomoravské.

Další otázkou je strategická poloha vlastního centra. Častým argumentem je již výše zmiňované umístění pomoravských center v inundační oblasti řeky Morava. To, jak jsme již probírali, nebylo nevýhodou, ale v dané oblasti vzniku osídlení a jeho postupné koncentraci podél obchodní tras, právě jedinou možností. Nicméně alternativní historici rádi poukazují kromě Nitry i na hradiště Bratislava, či Děvín. Především diskutovaný autor R.Irša klade jedno z velkomoravských center právě do Bratislavy, kde předpokládá hlavní centrum Rostislavova panství. Mám ale bohužel obavu, že toto umístění je spíše v rovině snahy umístit všechna velkomoravská knížata za každou cenu na území dnešního Slovenska, za čímž bych hledal nacionalistické důvody, které tak převládají nad fakty i logickou věci. Není pochyb, že Bratislava s Děvínem patřili rovněž mezi významná velkomoravská centra. Do určité míry pak obě lokality splňují to, co by od nich laik očekával a to jejich vlastní umístění na prakticky nepřístupných skalách. Hradiště Děvín je pak nejčastěji skloňované v souvislosti s obležením v roce 864.

“Král Ludvík vytáhl v měsíci srpnu za Dunaj s velkým vojskem a oblehl Rostislava v jakémsi městě, které jazyk onoho národa [Moravanů] nazývá Dowina, tj. dívka. Ten však, když se neodvažoval střetnout s královými vojsky a když viděl, že není vůbec míst, kterými by unikl, donucen nutností postavil tolik rukojmí, kolik a která král požadoval. Nadto [Rostislav] se všemi svými velmoži potvrdil přísahou, že po všechny dny zachová králi věrnost, třebaže ji nikterak nezachoval.“
(zdroj: Fuldské anály k roku 864)

Tady bych chtěl nejdříve zdůraznit, že ne všichni historici a archeologové jsou jednotného názoru co se Děvína, jako Dowiny týče. Těch lokalit, které i na straně české Moravy nesou název vycházející z „dowiny-dívky“, je vícero. Například Děvíčky u Novomlýnských přehrad, kde před jejich napuštěním bylo lokalizováno velké hradiště z velkomoravské doby (Strachotín), které si s počtem 2.000 hrobů nezadalo i s centry, jako jsou Mikulčice, Staré Město, či Nitra. Nicméně já osobně se domnívám, že v roce 864 byl Rostislav skutečně obležen v této pevnosti na soutoku Moravy a Dunaje. Ovšem toto v dané otázce není tak důležité. Důležité je spíše, jestli lze jako centrum nejmocnějšího ze slovanských knížat, který prakticky po celou dobu své vlády vedl ustavičné boje s mocnou Východofranskou říší, spojit s Děvínem, či Bratislavou. Pokud v tomto bodu řešíme jen otázku polohy, tak říkám rovnou, že je to těžko představitelná představa. Obě pevnosti prakticky celé deváté století leželi na hranicích slovanského a bavorského, tedy Franského světa a je opravdu těžko představitelné, že by Rostislav vybudoval své hlavní sídlo právě na hranicích. Prakticky by se dalo říci, že nepřítel byl na dohled jeho hradeb. O nějakém bezpečí zázemí se tak vůbec nedá mluvit. V případě nečekané vpádu a obložení neměl Rostislav šanci sehnat brannou hotovost, či se spojit s týlem s žádostí o pomoc. A to si myslím, že se mu stalo osudným právě v roce 864, kdy zde byl nepřítelem překvapen, obložen a když zjistil, že z nedobytné pevnosti nemá kam prchnout, tak se vzdal. Při této úvaze se stačí podívat na vlastní umístění hradiště na vrcholu nedobytné skály, která byla ze dvou stran navíc chráněna skalním masivem nořícím se do vod Moravy a Dunaje. Jediná přístupová cesta se pak dala bezpečně chránit i menším vojskem, které si pouze v předpolí zajistilo převahu v podobě likvidace ochranných hradišť Na pískách a Nad lomem. No a praktický obdobná situace panovala i v případě Bratislavy. Jediný argument, který tak alternativci nakonec v rukách mají je ten, že Bratislava i Děvín jsou zmiňované v dobových písemných pramenech. Podle nich to je důkaz, že těžiště mocenských center muselo ležet na území dnešního Slovenska, protože k těmto dvěma lokalitám pak ještě známe Nitru. Nicméně v tomto případě apeluji na obyčejnou lidskou logiku, která velí, nestavět si hlavní mocenské centrum na hranici s největším nepřítelem.

“Král Ludvík, když vedl málo úspěšné vojsko na moravské Slovany proti Rostislavovi, jejich vévodovi, který proti němu rozpoutal válku, vrátil se bez vítězství. Jak se praví, chtěl raději protivníka opevněného [tou] nejpevnější hradbou nechat pro ten čas na pokoji než v nebezpečném boji přivodit ztráty svým vojínům. Přesto vojsko velkou část území kořistěním a požáry zpustošilo a nemalé množství nepřátel, kteří chtěli vniknout do králova tábora, [Ludvík] úplně zničil. Ne však bez odplaty. Neboť když se král vracel, Rostislav se svými [vojíny] ho pronásledoval a za Dunajem zpustošil kořistěním mnoho míst pohraničních obyvatel.“
(zdroj: Fuldské anály k roku 855)

No a podle mě má slova potvrzuje i další zápis z Fuldských letopisů, který popisuje zřejmě hlavní Rostislavovu pevnost, která je jako „staré Rostislavovo město“ zmiňována i v roce 869. Tady si je totiž potřeba uvědomit rozdíl v obležené v roce 855 a 864. Zatímco v prvním případě si Frankové byli jistí, že je zbytečné pevnost dobíjet a tak se raději jen věnovali plenění širokého okolí, tak v případě druhém si na obležení troufli a to dokonce úspěšně. Je mi jasné, že oponenti hned mohou namítat, že v prvním případě jen získali zkušenosti k tomu, aby pevnost o necelých deset let později dobyli. Já na to říkám, že v prvním případě by především nebyli ze samotné pevnosti tak překvapeni, jak nám sděluje letopisec, protože pokud by se jednalo o Děvín, či Bratislavu, tak by její výstavbu mohli prakticky sledovat z druhého břehu Dunaje ze sedla koně. Zápis z roku 855, stejně jako mé úvahy, pak napovídají, že pevnost musela ležet více ve vnitrozemí, protože nepřítel zde položil tábor, poplenil široké okolí, a když byl Moravany překvapen, tak prchnul za Dunaj, kam jej následovali u Rostislavovy muži, kteří poplenili četná pohraniční místa. Pokud by byla hlavní pevnost ležela na břehu Dunaje v Bratislavě, či Děvínu, tak by prvně Frankové nemuseli ani stavět tábor, protože by jej mohli mít na bezpečném místě na své straně Dunaje a proti pevnosti by ležela jen část vojska. A za druhé, výpad přes řeku by se dal nazvat těžko nějakým pronásledováním. Z textu je tak spíše patrné, že Rostislavova pevnost musela opravdu ležet více ve vnitrozemí, že Frankům stálo za to tam dojít, postavit tam tábor, a když nastali potíže, tak prchali s pronásledovateli v zádech až k Dunaji, který překročili v domnění, že se Moravané zastaví jako již tolikrát dříve. Jenomže oni řeku překročili a v odvetu napadli pohraniční území Východní marky. Proto to tak letopisec zdůrazňuje.

Dalším vodítkem, které škrtá Děvín i Bratislavu jako hlavní centrum, je vlastní etatizační proces v této lokalitě. Jak z archeologických pramenů víme, tato oblast byla nárazníkovým pásmem mezi světem Slovanů a Avarů již na přelomu 6. a 7. století a zůstala touto horkou půdou i do počátku století devátého. Ostatně avarské nálezy i na jedné z těchto lokalit toho jsou jasným důkazem. Etatizační proces moravských a nitranských Slovanů tak musel započít v centrech, která byla od této nárazníkové zóny v relativně bezpečné vzdálenosti a v konečném důsledku právě vzrůstající moc a sebevědomí vedlo k vyhnání Avarů z pohraničních míst a jejich obsazením slovanským etnikem. Tento proces jak víme, nakonec vedl až k avarským stížnostem na slovanské sousedy, které přednesli na dvoře franského panovníka.

5.Velikost hlavního centra a jeho zázemí, počet obyvatel
Dalším z bodů, který je vcelku logický k tomu, abychom se dopátrali, jestli výběr alternativců je správný, je předpokládaná velikost hlavního centra. Jak jsme si již výše řekli, jedním z moravských center podle R.Irši byla Bratislava. Možná si hned někdo položí otázku, proč ne Děvín. Tady si myslím, že alternativce vede opět spíše touha vidět v současné Bratislavě následníka velkomoravského sídla a tedy zachovat určitou kontinuitu hlavního města, i když přetrženou na jedno milénium. Děvín pak zřejmě do této rovnice nezapadá i z toho důvodu, že řada historiků, včetně těch Slovenských předpokládá, že Děvín byl před rokem 833 součást Mojmírova panství (např. Ruttkay), zatímco Bratislava byla jeho protiváhou v rukou Pribiny. Jenomže jaká byla Bratislava v průběhu 9. století? Odpověď je vcelku jednoduchá. Byla to významná pohraniční pevnost, která má své kořeny dokonce ještě v antickém světě, ale v žádném případě nejen výběrem lokality vůči sousedům, ale ani velikostí nemohla být pokládaná za město. Její opevněná plocha o výměře 5,5 ha má do města prostě daleko a stejně tak i sídlištní aglomerace, která se nedá rovnat s konkurenty, kteří ji doslova drtí. Tady je zajímavá vlastní myšlenka alternativce Irši, který nechává kontinuálně sedět Rostislava v jednom centru a Svatopluka s jeho otcem v druhém. Bohužel na otázku, jak velké by tedy bylo Rostislavovo panství, nebyl schopen odpovědět. Svatopluka pak spolu s jeho otcem nechává vládnout nejen na Nitransku, ale v části diskuse vedené v průběhu 3/4 roku, jej klidně nechá i před rokem 869 ovládat území českého Pomoraví. Předpokládám, že jej opět k tomu vedla spíše touha o „obsazení“ hlavních center pouze na dnešní slovenské straně, protože jinak by musel přijmout fakt, že na té české straně jsou daleko vhodnější adepti, které snadno snesou srovnání i se samotnou Nitrou, které jednoznačně na území Slovenska patří prim. Podle těchto úvah pak soudím, že Irša Rostislavovi ponechává pouze omezené území v okolí Bratislavské brány, což by na vládce, bojujícího s říši dvě desetileté, bylo opravdu žalostně málo. Jeho lidské i materiální zdroje by se bez většího zázemí již po pár bitvách vyčerpaly. Nechat Rostislava sedět v Bratislavě je tak zcela nesmyslná teorie odporující jak logice, tak vývoji v dané oblasti i písemným a archeologickým pramenům.

Otázka Nitry, jako hlavního Svatoplukova města i po jeho získání otěží vlády v roce 871, je pro Iršu rovněž hotová věc. Jeho údajným argumentem má být právě velikost samotného centra a sídlištní aglomerace, což do určité míry je pravda. Nitra byla ve skutečnosti centrem hned o několika hradištích, jejichž opevněná plocha zaujímala výměru kolem 50 hektarů. Stejná výměra je pak odhadována pro sídlištní aglomeraci. „Historik“ Irša pak tvrdí, že tehdejší Nitra musela být větší, než Mikulčické Valy a Staré Město dohromady a jelikož ví, jaké jsou odhady počtu obyvatel pro tyto dvě lokality, tak obyvatelstvo Nitry odhaduje na 8.000. Otázkou ale je, jestli odhad jen tak od stolu má vůbec nějakou vypovídající hodnotu v porovnání s archeologií, která dokáže na základě hrobových nálezů přibližně vypočítat tuto hodnotu. Zajímavá je pak vlastní informace, že Nitra musela být větší než obě moravská centra, což údajně potvrzují slova vedoucího SAV.

“Postavenie Nitry vo včasnom stredoveku dokladá nielen najväčšia koncentrácia hradísk a kostolov vo včasnom stredoveku, ale aj nesmierne hustá sídlisková sieť. Slovanské dediny a pohrebiská sa rozkladali na priestore väčšom, ako dnešné mesto. Výsledky najnovších archeologických výskumov tieto poznatky ešte zvýrazňujú. Okrem dávnejšie známych sídliskových lokalít v posledných rokoch počet sídliskových objektov z 9. – 10. storočia významne narástol – Mostná ul., Svätoplukovo nám., Kupecká ul., Štefánikova ul., Farská ul., Tržnica, Mlyny, Mlynská ul., Malé Janíkovce, Chrenová, Mikov dvor, Krškany, Selenec, Šindolka, Mlynárce, atď. Toto územie je zaujímavé aj nezvyčajne veľkým počtom hrobov na sídliskách. Relatívne veľký je aj počet pohrebísk…Rozsiahla sieť sídliskových a hrobových nálezov dokladá, že Nitra v 9. – 10. storočí (následne aj v 11. – 12. storočí) nemá v regióne Nitrianskeho kniežatstva obdobu. V centrálnej časti– od dnešnej mestskej tržnice cez hradný kopec, cez Martinský vrch po Šindolku a Lupku sa rozkaldal sídliskový útvar doslova mestského charakteru – domy, hradiská, pohrebiská, sakrálne objekty, remeselnícke objekty. V jeho bezprostrednej blízkosti ležali satelitné osady pravdepodobne prevažne poľnohospodárskeho charakteru – Chrenová, Krškany, Párovské Háje, Mikov dvor… Kontinuita osídlenia na Nitriansku bez zjavného regresu v osídlení, dokonca práve naopak v neustálom zhutňovaní sídliskovej štruktúry dokladá, že ekonomická základňa Veľkej Moravy nebola otrasená. Táto situácia nepriamo dokresľuje aj postavenie Nitrianskeho kniežatstva po zániku Veľkej Moravy. Nie je vylúčené, že slovanské kniežatá sa snažili, azda po zlých skúsenostiach z prelomu 9. a 10. storočia, nájsť s prichádzajúcimi dobyvateľmi spoločnú reč a tak zabrániť devastácii. Pravdepodobne iba tento fenomén je vysvetlením gradácie osídlenia, najlepšie doloženej práve v Nitre.”
(zdroj: J.Ruttkayová, M.Rutkay – Nitra a Veľká Morava – Nitra 2012)

Text je vcelku jasný, ale kupodivu následně se z něj rozpoutala na stránkách p.Irši velká diskuse trvající téměř měsíc o tom, jak vlastně byla Nitra ve skutečnosti velká. Možná vás to překvapí, ale oponenti dosti vehementně trvali na tom, že výměre středověké Nitry odpovídá té současné, tedy nějakých 100 km2 (10.000 ha). Bylo pak vcelku zbytečné poukazovat tím, že tak obrovské město je zcela mimo dobovou realitu a že by jeho osídlená plocha byla několika násobně větší, jak opevněná plocha Římu a Konstantinopoli dohromady (Řím 13,7 km2 = 1370 ha). Hodně dlouho pak trvalo, než si alternativci konečně uvědomili, že pod představou husté sídlištní aglomerace i při jejich odhadech počtu obyvatelstva, by vycházel 0,8 člověka na jeden hektar. Teprve snad až tento fakt oponenty donutil stáhnout se ze své pozice a přehodnotit názory. Asi nemusím popisovat, že následně mi bylo předkládáno, že výše uvedená citace byla jen ukázkou názorů archeologů a nikoliv názor jich, alternativců. Ovšem samotný průběh diskuse je usvědčuje z opaku. Závěr z textů od J.Ruttkayové a M.Ruttkaye je tak naprosto prostý. Pouze poukazovali na fakt, že zbytky velkomoravského osídlení jsou rozprostřené na celé ploše dnešní Nitry. Což je obecný fakt, který byl znám již B.Chropovskému, když před půl stoletím vedl archeologické výzkumy v této lokalitě. Ostatně, i když si vezmeme stejný perimetr v případě Mikulčic, Starého Města, či jiného velkomoravského centra, tak i v jejich případě najdeme až desítky sídlišť. Jen v okruhu 10 km kolem Starého Města bylo doposud odhaleno na více jak sedm desítek sídlišť, zatímco v případě Nitry to je něco kolem dvou desítek.

Tím se tedy dostáváme k druhému názoru alternativců, že Nitra byla velká jako součet Mikulčic a Starého Města. Velikost Nitry již známe. Jak tedy jsou na tom soupeři? V případě Mikulčic víme, že opevněná plocha byla 10 ha a sídlištní aglomerace 50 ha (Čižmář 2004). Co se opevnění týče, tak dnes se již začíná pomalu mluvit o tom, že bylo ve skutečnosti větší, protože v poloze Kostelisko byla odkryta zeď z nasucho kladených kamenů a v poloze Těšického lesa se pro změnu nacházel sypaný val. Na otázku o přesném rozsahu opevnění a jeho zařazení do velkomoravského období nám snad časem poskytne odpověď archeologie. Já osobně se pak domnívám, že obě plochy opevněné byli a tím pádem by plocha hradiště Valů vzrostla na necelých 20 ha. Opevněné ale mohli být i další plochy, které se nacházeli na říčních ostrovech, které jistou lehčí formu opevnění přímo nabízeli. Nicméně v této fázi zatím zůstaneme u faktu 10 ha hradiště a 50 ha okolní sídlištní aglomerace. Staré Město pak zcela prokazatelně mělo opevnění v poloze Na Valách (18 ha) a stopy opevnění nese i Ostrov sv. Jiří (cca 8-10 ha) a rovněž poloha Rybárny (cca 8-10 ha), která byla opevněná tou nejmohutnější hradbou, jaká byla v souvislosti s velkomoravskou dobou doposud prozkoumána. Tím se dostáváme k ploše přibližně 36 ha u Starého Města a spolu s Mikulčicemi to je již 46 hektarů. Na první pohled tedy Nitra o kousek, o pár hektarů vede.

Co se vzniku slovanského opevnění v Nitře týče tak to je poněkud zahaleno tajemstvím, protože z období konce 7. a průběhu 8. století známe jen velice málo nálezů. Nicméně vzhledem k významnému postavení Nitry již v první třetině 9. století je evidentní, že k prudkému rozvoji muselo dojít v druhé polovině 8. století, nejpozději pak na přelomu 8. - 9. století. Starší, zřejmě předvelkomoravské kořeny bychom mohli hledat na hradišti Martinský vrch s rozlohou 20 ha. B.Chropovský se pak domnívá, že z této lokality se kníže stěhoval do fortifikace v poloze Na vršku (13 ha), a později za Svatopluka na hradní kopec do míst dnešního Nitranského hradu s biskupskou katedrálou. Vlastní opevnění Nitry bylo nedávno podrobeno novému zhodnocení P.Bednára, který na osídlení nahlíží poněkud jinak, než tomu bylo doposud. Z prostoru Nitry známe hned několik fortifikací, jako Na vršku (13 ha) s nadmořskou výškou 146m, hradiště Zobor v poloze Pyramída o výměře 11,25 ha ležící ve výšce 550-587mnm, hradiště Lupka o výměře zhruba 4 ha spolu s opevněným předhradím (250 mnm) a Borina-Šibeniční vrch se strážním a refugiálním hradištěm (218 mnm). Podle P.Bednára bylo Slovany primárně osídlené hradiště v poloze Nitranského hrad (tedy hradní kopec), jehož vznik opevnění je spojované s přelomem 8-9.století. Zřejmě se jednalo o palisádové opevnění. Předhradí pak představovalo sídliště Na vršku (13 ha), které převyšovalo tok řeky o cca 8m. Hradiště Martinský vrch pak podle P.Bednára neplnilo tak dominantní roli, jak se dříve předpokládalo. Vzhledem k poměrně slabému osídlení mělo plnit spíše strážní funkci a jeho rozlohu redukuje P.Bednár na 4 ha (z 15 ha). Účel hradiště v poloze Lupka není zatím zcela objasněn. Využití Boriny a Zoboru jako strážních a refugiálních fortifikací v průběhu 9. století zatím nebyl prokázán. P.Bednár tak redukuje opevněnou plochu na nějakých 35-40 ha. Co se sídlištní aglomerace týče, tak ta je odhadována na 50 ha, což jsem tuším již někde výše uváděl.

Tím se dostáváme na obdobnou plochu, která je předpokládaná ve Starém Městě. Bohužel tato lokalita díky moderní zástavbě má stejný problém, ne-li ještě větší, jako Nitra. Nelze na ni neomezeně kopat a zkoumat skutečně osídlenou a opevněnou plochu, protože celá velkomoravská zástavba zaujímá výměru současného Starého Města a Uherského Hradiště. Opevněnou část Starého Města jsme již probírali a tak je teď na místě si říct něco k sídlištní aglomeraci. Ta oproti jiným centrům byla obehnána tzv. Christiánovým valem, což byl val v délce více jak 2.100 metrů, který uzavíral celou sídlištní aglomeraci. Tedy abych byl přesný. Jeho odhalená část zaujímá asi polovinu z celkové plochy, která se předpokládá, že byla uzavřená. Bohužel archeologický výzkum zatím další stopy opevnění, které by celou plochu sídlištní aglomerace uzavřelo, nenašel. Zřejmě to je způsobeno pozdějšími záplavami, které se ve středověku téměř každoročně vraceli a tuto část inundační oblasti značně pozměnili. Případně připadá v úvahu, že tato část skutečně nemusela být již opevněná, protože bažinatý terén vůbec neumožňoval nepřátelský útok. Záseky v této části tak zřejmě mohli stačit. Nicméně je zcela logické, že celá aglomerace byla tímto Christianovým valem a jeho možným pokračováním, uzavřená a vznikla tak ohrazená plocha o výměře 350 hektarů. V této ploše se pak nacházelo již výše uvedené hradiště Na Valách (18 ha), jehož výměra do sídlištní aglomerace není počítána. Ta pak byla prokázaná na ploše 250 hektarů, což je jednoznačně největší velkomoravská aglomerace, která byla doposud odkrytá. A do této plochy nepočítáme aglomerace na dalších říčních ostrovech a v nejbližším okolí. Tak například do toho není počítán sakrální okrsek v Sadech, vzdálených kolem jednoho kilometru z centra. Dále do toho není započten další sakrální okrsek v Modré u Velehradu a samozřejmě více jak sedm desítek sídlišť v okruhu 10 km.

Takže když to shrnu, „profesionální“ názory některých alternativních historiků o tom, že Nitra musela být větší, než součet Mikulčic a Starého Města dohromady a že byla i početnější, jsou skutečně silně nadhodnocené. A věřím, že opět se nejedná o nic jiného, než o jednoznačnou snahu vždy upřednostnit slovenskou lokalitu bez ohledu na to, jestli to má opodstatnění, či nikoliv. Archeologické nálezy, které se shromažďují více jak půl století (bráno z lokalit Mikulčic, Nitry a Starého Města) tak hovoř zcela proti těmto alternativním a ničím nepodloženým názorům. Již samotné Staré Město se tak vyrovnává Nitře v těch opevněných částech a v případě sídlištních aglomerací ji převyšuje více jak pětinásobně.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Alternativní historie VELKÉ MORAVY

Příspěvek od kacermiroslav »

Pokračování
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Alternativní historie VELKÉ MORAVY

Příspěvek od kacermiroslav »

Pokračování
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Alternativní historie VELKÉ MORAVY

Příspěvek od kacermiroslav »

Pokračování

PS: Na žádost několika z vás jsem dal dohromady pár základních informací ohledně alternativní historie VM, která je na některých web stránkách prezentována. Tímto dávám prostor i jejím autorům, aby se zúčastnili případné diskuse a pokusili se obhájit své názory.
PSS: Na druhou stranu, i negativní reklama je reklama, že?:-)))
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „ostatní“