Vztahy mezi Čechy a Němci do roku 1618

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Vztahy mezi Čechy a Němci do roku 1618

Příspěvek od Rase »

slide_20.jpg

Vztahy mezi Čechy a Němci do roku 1618

Pomlouvači Čech, často prý říkavals, staří že Čechové jídali osly, tenkráte ty býti živ, sežrán bys dávno byl. Bohuslav Balbín

Počátky německého osídlení v Čechách

Pokud se chceme zamyslet nad celou touto problematikou, je třeba si nejprve připomenout nejzasší počátky osídlení zemí českých lidmi z Německa. V době stěhování národů se západní slované často mísili s Langobardy a ostatní germánskou populací, která se zpozdila na našem území. Tyto události ale nejsou pro můj článek nikterak klíčový. Posuňme se tedy o několik stovek let vpřed až do roku 1000. Právě kolem začátku nového tisíciletí přestávaly být země Střední a Východní Evropy zaostalým koutem světa a prvně se jim podařilo ekonomicky dostihnout země Západní. Právě tato událost odstartovala zájem lidí ze Západu o bouřlivě se rozvíjející ekonomiky na Východě. Zhruba od této doby se začali přesouvat první němečtí "podnikatelé" do českých zemí, především do velkých měst nebo do služeb místních velmožů. Také je dobré si připomenout kdy vůbec začal zájem Východofranských králů o nehostinný kout světa, kterým Čechy zajisté byly. V roce 924 vytáhl vévoda saský a král východofranský Jindřich I. Ptáčník (876-936) proti pohanským, Polabským Slovanům. V roce 928 porazil Stodorany a vypálil Wallislevo. Dalšího roku porazil Lutice v bitvě u Lenčice, což způsobilo paniku mezi všemi Západními Slovany. Téhož roku vtrhla Saská a Bavorská vojska do Čech ale nedošlo k žádným velkým bojům. Jindřich si pouze vynutil na knížeti Václavovi (907-935) placení tributu do Saska. Obdobný tribut se dříve, nepravidelně posílal do Bavorska. Země se od té doby odklonila od orientace na Bavorsko a začalo se více přiklánět k Sasku, čemuž ostatně svědčí i zasvěcení nového kostela na Pražském hradě saskému patronovi Vítovi. Možná se divíte jaký je rozdíl mezi Bavorskem a Saskem, tedy jen připomenu že se jednalo o vnitroříšský spor mezi Liudolfingy (později Štaufovy) a jejich saskými protějšky, kteří se pravidelně střídali na východofranském trůnu a zuřivě mezi sebou zápolili o politickou moc. Východofranští králové se tedy i nadále příliš nezajímali o dění v zemích českých a jen výjimečně zasahovali do místní politiky. Kolem roku 1041 se stává volnou součástí středověké Římské říše a v pozdějším období prvních přemyslovských králů se stává módním trubadůrství a nový rytířský styl. Tato doba je velice významná pro naše téma, jelikož proniká do hlavních šlechtických vrstev módní němčina a mnohé rody si jména poněmčují. Právě v tomto období se také třeba hradům dávají německá jména, jelikož se věří že hrady s německými jmény jsou nedobytné. Doposud Němci žili povětšinou na dvorech králů nebo fungovali jako středověcí podnikatelé a kupci. Nezapomínejme ale že doposud žilo místní obyvatelstvo jen v nížinách podél říčních toků a zalesněným územím se povětšinou vyhýbali. V pohraničí se ale živelně zakládaly první německé osady. Řád tomuto osádlení dali až pozdní Přemyslovci a především Přemysl Otakar I. (1155-1230). Etničtí Němci přišli na pozvání českých panovníků, aby málo nebo zcela neosídlené pohraniční české oblasti kultivovali. Češi totiž neměli zkušenosti s životem v horských oblastech a příchozí Němci tuto oblast osídlili, žďářili lesy, půdu zúrodnili a vesměs úspěšně zde hospodařili.

Osídlení+do+12.+století+les+osídlená+území+Osídlení+ve+13.+století.jpg

Městská kolonizace a etapa poněmčování

Mnozí obyvatelé našich měst mluvili ve středověku jak česky tak i německy. Vzhledem k tomu, že nelze počítat s příliš rozšířeným národním vědomím, zvláště ve 13. a první polovině 14. Století, znamená to, že tito bilingvisté nebyli ani Němci ani Češi. Situaci komplikuje ještě skutečnost, že ani Němci nemluvili v našem prostředí stejnou řečí. Byly zde totiž poměrně významně rozdílné dialekty podle toho, od kud který přistěhovalec přicházel. Za zajímavost stojí že do našich zemí přicházeli přistěhovali především z více zalidněných krajů (Bavorsko, Sasko) nebo zapadlých koutů, jako třeba Frísko. I kdybychom tedy měli sebelepší prameny, nikdy bychom nedokázali přesně určit, kolik bylo v kterém městě příslušníků té či oné jazykové komunity. I pokud bychom chtěli určit původ obyvatel podle jmen, nejsou dané výsledky nijak směrodatné a spíše nás mohou zmást. U jednotlivých měšťanů totiž můžeme nalézt v zápisech jak německou formu tak i českou. Přes všechny uvedené a také další problémy, můžeme tvrdit že přibližný obraz o zastoupení německých obyvatel máme. Zasloužila se o to řada badatelů, kteří se touto otázkou zabývali v jednotlivých městech, cenné jsou obsáhlé práce Ernsta Schwarze a souhrnné přehledy Ludmily Sulitkové a Františka Šmahela.
Předně je nutno konstatovat, že německá městská kolonizace z konce 12. a pak především ze 13. století byla velmi intenzivní. Musíme předpokládat, že počet německy mluvících osob, které se této kolonizace zúčastnily, byl skutečně velký. Jinak nemůžeme vysvětlit německý ráz měst, jak jej odrážejí prameny ze 13. a 14. století, ani skutečnost, že ještě počátkem 15. století mají převahu německých jmen i seznamy měšťanů z menších měst a městeček, obklopených českými vesnicemi. Do nově zakládaných středověkých měst bylo samozřejmě pojato i slovanské obyvatelstvo, které se dávno před vznikem středověkých měst usídlovalo v blízkosti správních středisek a klášterů. Ale lze pochybovat o tom, že toto původní obyvatelstvo výrazně ovlivnilo národnostní ráz našich středověkých měst. Souvisí to s fenoménem přispůsobování se většině. Musíme počítat s tím, že se jednotlivci přizpůsobovali jazyku který v jejich okolí převládal. Toto přizpůsobení působilo jak na původní obyvatelstvo, tak i na osoby, které se do města přistěhovaly. Pacholek nebo děvečka přebírali jazyk svých pánů, tovaryš nebo přistěhovalý řemeslnický mistr jazyk převládající v dílně nebo v cechu. Pokud společenství německy mluvících osob ve městě naprosto převládalo, vstřebávalo do sebe i osoby, jejichž mateřský jazyk byl jiný. Přesto ve městech existovaly již od počátku nebo vznikaly dílčí komunity, ve kterých se čeština jako dorozumívací jazyk uchovávala. Někdy se jednalo o důsledek soustředění česky mluvících obyvatel města v určitých částech aglomerace, nebo dominantní zastoupení v určitých zaměstnáních, jako třeba mezi drobnými obchodníky a příslušníky potravinářských řemesel. Pokud tyto společnosti ve městech pevněji zakotvily, docházelo k růstu počtu česky mluvících obyvatel, jelikož přestával působit nenásilný a přirozený germanizační tlak ze strany převažujícího německy mluvícího obyvatelstva. Etapa kterou můžeme nazvat poněmčovaní, se tímto pozvolna končila a začíná zcela opačná.

Obrázek

Etapa počešťování měst a nacionální rozpory

Tato část historie městského života je velice zajímavou a začíná ve druhé polovině 14.století. Z roku 1355 máme první doloženou zprávu o nacionálních rozporech v našich městech. Jedenáctý český král Karel IV. (1316-1378) tehdy vydal pro město Beroun v Čechách listinu, v níž stanovil, že v tamní městské radě má zasednout polovina Němců a polovina Čechů. Česká komunita tedy byla v Berouně natolik silná, a to i mezi bohatými měšťany, že si dělala nárok na zastoupení v městské radě. Lze také soudit že, mezi měšťany již tehdy bylo rozšířeno české národní vědomí. Obdobně se značně rozšířilo počešťování měst během 2. poloviny 14. a počátkem 15. století. Nyní se patrně ptáte jak došlo k tak razantní změně událostí. Odpověď je jasná, zasloužily se o ni tyto tři skutečnosti: Tou první byla morová epidemie, která ve 14. století pustošila Evropu. Ta nejstrašnější z nich, takzvaná černá smrt ze čtyřicátých let 14. století, se většině českých zemí vyhnula. Je však pravděpodobné, že její řádění v Německu značně omezil příliv přistěhovalců do Čech, což významně přispělo rozvoji české společnosti ve větších městech. Když následně počátkem osmdesátých let 14.století zasáhl mor i naše města, počet obyvatel se zde snížil a uvolněné místo začalo být obsazováno obyvateli z venkova. Tam kde tedy bylo okolí města české, rozšiřovala se česká komunita. Druhým zlomem byl rozvoj češtiny jako kulturního jazyka ze 14. století a ustálení češtiny jako obcovacího jazyka šlechty a vyššího duchovenstva. Jestliže se bohatí měšťané chtěli pohybovat ve vyšších kruzích, museli umět česky. Stejně tak pokud si zakoupili majetky na venkově a potřebovali se domluvit nejen s poddanými, ale i s okolní šlechtou. Čeština se také stala nezbytnou i pro obchodníky a řemeslníky, kteří měli styky se vznešenými zákazníky. Česká města se tedy počešťovala zdola i shora. Jako poslední bylo i pronikání národního vědomí do měšťanského prostředí, čímž se omezilo přizpůsobování německé většině.
Za těchto podmínek získávali Češi již před husitskou revolucí většinu jak mezi obyvatelstvem tak i mezi členy městských rad v mnoha důležitých městech, jako byly například Plzeň, Slaný, Louny, Hradec Králové a všechna města pražská. V dalších městech nebyl tento proces ještě zcela ukončen, ale česká komunita zde byla již dosti početná. Celý tento proces byl dovršen husitskou revolucí, v některých městech provedla čechizaci násilím, nelze ji ale přeceňovat. Jasné ale je, že na konci husitských válek byla již většina měst v Čechách česká, ať šlo o města velká či malá, královská či poddanská. Zcela jiná situace ale byla na Moravě, kterou úspěšně bránil třeba olomoucký biskup Jan zvaný Železný. Především je nám známa situace v největších moravských městech jako bylo Brno, Olomouc, Znojmo a Jihlava. Všechna tato města si totiž zachovala německý ráz jak před revolucí, tak i za husitských válek. U těchto čtyř velkých měst patrně také hrál významnou roli fakt, že okolní vesnice byly německé (v případě Brna a Olomouce ale ne ze všech stran) V Brně a Znojmě sice v předhusitské době stoupal počet českých jmen, ale většiny nikdy nedosáhl. U menších měst si rozdílný vývoj než v Čechách zatím nedovedeme jasně vysvětlit, ale je možné, že se některá menší města také přirozeně počešťovala. Takovou eventualitu naznačuje skutečnost, že k jistému posunu dochází za husitských válek a někdy je spojen i s násilím. Což se týká kupříkladu Uničova, který byl dobyt roku 1422 vojskem litevského knížete Zikmunda Korybutoviče. Korybut ustanovil vojenským velitelem města hejtmana Dobeslava Puchalu, zlikvidoval dosud německou správu Uničova a ve farním kostele zavedl přijímání pod obojí způsobou. Město se počeštilo a na několik let se stalo jednou z významných bašt husitství na Moravě. Tato situace však trvala jen krátce. Roku 1436 bylo město znovu obsazeno vojsky markraběte Albrechta. Husity byl také obsazen i Šternberk a další menší města. Došlo ale k počeštění i měst věrných císaři Zikmundovi a markraběti Albrechtovi, jako příklad můžu uvést třeba Uherské Hradiště. Právě zde získávají nadpoloviční většinu majitelé domů s českými jmény již v 70. letech 14. století. Avšak německý živel je zde výrazněji zastoupen ještě na sklonku 14. století.
Období od konce husitské revoluce do konce jagelonského období je u nás z hlediska národnostního vývoje ve městech málo prozkoumáno. Lze soudit že v Čechách se v podstatě zakonzervoval stav, k němuž se dospělo za husitské revoluce. Přispělo k tomu si zrovnoprávnění dvou věr. Do kališnických měst se jen výjimečně mohli stěhovali katolíci (německých husitů bylo málo) a do katolických měst se jen málo stěhovali kališníci. Ke změnám v národnostním složení měst tak mohlo dojít jen tam, kde město s německou menšinou obklopoval český katolický venkov. Kupříkladu před revolucí měla českou většinu Plzeň, takže proces počešťování se týkal především Českých Budějovic. Jinak tomu bylo u již zmíněných čtyř velkých moravských měst, kde se němectví spíše upevnilo a až do konce středověku se na tomto stavu nic nezměnilo. V ostatních moravských městech tomu bylo jinak a česká komunita zde získávala většinu, prosazovala se i v orgánech městské správy a nakonec dala městu zcela nebo téměř český ráz. Týkalo se to již zmíněného Uherského Hradiště, ale i Velké Bíteše, Prostějova a nepochybně i dalších měst. Etapa počešťování měst v Čechách a na Moravě vrcholí na přelomu 15. a 16. století. V této době ale začíná etapa zcela odlišná.

dass er rechter Deutscher art sey

Ve století šestnáctém již počíná etapa, kdy český element začíná zase ustupovat a sílí element německý. Na Moravě ale přežil německý ráz měst již popsanou čechizaci a volně navázal na toto období. Především již zmíněné čtyři hlavní moravská města zůstala Německá a právě tato města měla dominantní úlohu v hospodářském, politickém a kulturním životě Moravy. To mělo dost velký význam i v budoucnosti, přesněji řečeno k paradoxní situaci na počátku národního obrození. Tehdy sice byl podíl česky mluvících osob větší než v Čechách, ale přitom navenek byla Morava mnohem němečtější a národní obrození se zde prosazovalo mnohem obtížněji. I po této stránce tedy zasahoval středověk až do moderních dějin. Řekněme si ale něco bližšího k poněmčovací politice v mnoha městech. Jako příklad uvedu německou politiku v katolickém městě Olomouci. Do poloviny 16.století nemohl v Olomouci dosáhnout měšťanského a tím také řemeslnického práva nikdo, kdo neakceptoval městské zásady ve věcech víry a národnosti. Německý charakter města kupříkladu jasně dominoval i při významných státních aktech, jako byl roku 1511 přísežný akt oddanosti králi Vladislavovi a jeho synu Ludvíkovi, kdy vedle starodávné zvyklosti činit tak v češtině, skládali konšelé přísahu i jazykem německým. A právě němectví podporovaly olomoucké řemeslnické cechy velmi účinně i tím, že pro vstup do cechu musel být nastávající mistr katolíkem a německé národnosti. Kupříkladu cech řezníků, měl zakázáno příjmat do svých řad české uchazeče, ale jen dobré Němce:
"Er sey denn der dewczer art vnd keynn Pem". Řezníci samozřejmě nebyli jediní. Vyžadovali to například začátkem 16.století ještě kloboučníci a to dokonce i od svých učňů. Je třeba zmínit, že vylučování neněmeckých národností z mistrovského práva ovšem bylo proti moravskému zemskému zřízení. Proto také zemský hejtman Jan z Pernštejna (1487-1548) žádal roku 1513 olomouckou městskou radu, aby zakázala takové přijímací podmínky svým zámečníkům, kteří nechtěli přijmout za mistry ty, jež pracovali u českých mistrů v Lipníku nebo Hranicích. Jen zmíním, že od 15. století mohli být za Olomoucké konšely voleni jen měšťané kteří byli dobří Němci. Zajímavá byla i situace u olomouckých sladovníků, kteří byli národnostně smíšení, se roku 1516 dohodli, že jejich učni a tedy i mistři mají ovládat obě řeči. Když se později cech poněmčil, požadoval pro přijmutí jen znalost němčiny a dokonce roku 1538 nechtěli olomoučtí sladovníci přijmout do učení a do práce uničovské učně a tovaryše, protože neuměli německy. Uničovská městská rada si tehdy stěžovala na olomoucké až u samotného panovníka Ferdinanda I. (1503-1564), který se uničovských zastal s odůvodněním, že
"...se nezdá za slušné býti, aby ti, kteří snad německy neumějí, proto opovrženi býti měli...". Současně nařídil olomouckým sladovníkům, aby dodržovali artikule, které si uničovští od nich dříve vyžádali, a kde zřejmě němčina podmínkou nebyla. Když ale v roce 1564 došlo k obdobné stížnosti proti cechu již zmíněných kloboučníků, došlo od městské rady podivení nad tím, že si tak mohou počínat mistři, kteří jsou beztak slovenského nebo polského původu. Také jircháři povýšenecky příjmali ještě roku 1566 do cechu jen pořádné Němce. Je třeba připomenout, že v Olomouci v té době existovaly i tři české cechy, ale i ty se poněmčily v průběhu 17. století. Jednalo se o cech rybářů (vydržovali si v kostele i svého kněze). Druhým cechem byli mlynáři a posledním mydláři. Také je třeba zmínit že tyto české cechy nikterak nebránily německým zájemcům k vstup. Navíc již v polovině 15. století byl v městě nedostatek německého dorostu a tak docházelo k počešťování i cechu krejčovského. Na závěr bych zmínil že v Olomouci docházelo k mnoha národnostním sporům, ale ty nikdy nepřerostly únosnou mez. Poněkud svérázně komentoval situaci ve svém městě i jeden z Kutnohorských rodáků.

Obrázek

Mikuláš Dačický z Heslova a doba předbělohorská

Pocházel z rodu erbovních měšťanů Dačických z Heslova. Jeho otcem byl Ondřej Dačický, dříve zvaný Ondřej Křivoláček, matka se jmenovala Dorota z Práchňan. Erbovní měšťané sice stáli ve společenském žebříčku výše než ti obyčejní, ale ke šlechtě ještě nedosáhli. Mladému pánu z Heslova (1555-1626) stoupla sláva do hlavy a brzy se tak můžeme dočíst o rozličných lumpárnách, jichž se dopouštěl. Kupříkladu roku 1587 se známý rebel, pijan a svůdce žen Dačický, porval s krčmářem a zároveň primasem Hor Kutných, Janem Šultysem z Feldorfu. Později o něm tvrdil že "Šultys přídomek má a dokonce německý, ale německy ani slova neumí". Dačický ale také velice vzdělaným člověkem znalým práva a sepisoval současné dějiny Kutné Hory, přesněji řečeno se jednalo o každodenní postřehy a zajímavosti. Vše popisoval velice poutavým způsobem, jak se můžete dočíst na tomto úryvku k tématu nevěstek: "Káče Hromové, nezvedené děvečce byl u pranýře vyšoustán pardus, protože si uhonila parchanta. Když k mrskání přivedena byla, volala na jiné kurvy, proč je také nemrskají. Nebo téhož činu se dopustila i Maruška Nožířovic." Holt tehdy byla i úřední čeština poněkud jadrnější než jak je tomu dnes. Vraťme se ale zpět k našemu témat. Kutná Hora si v této době procházela úpadkem dolování. Dačický zde nachází jediného viníka - zlé Němce, kteří kradou a berou, podvádějí a Čechům se vysmívají: "Kutná Hora jest zajistě, všech poběhlcův stanoviště, nuzných Němcův outočiště."
Pokud přeskočíme bouřlivou dobu stavovského povstání a její zdlouhavé popisování, znamenalo největší zlom v poměrně uklidněném soužití mezi Čechy a Němci především Obnovené zřízení zemské, vydané roku 1627 pro Čechy a o rok později pro Moravu, kdy byla zrovnoprávněna čeština s němčinou v rámci úředního styku, díky čemuž šlechta neměla potřebu učit se česky. Němčina totiž byla již dlouhou dobu velice módní a již na počátku 17. století reálně hrozilo že češtinu zcela vytlačí. Velice významným také bylo zavedení katolictví jako jediného oficiálního náboženství. Právě tedy roku 1627 odešlo z Čech mnoho významných osobností z řad protestantů, utrakvistů a členů Jednoty bratrské. Poddanské obyvatelstvo Čech a Moravy tak muselo přestoupit na katolickou víru, což znamenalo posílení katolického (tedy i německého) vlivu na fungování království. Poněmčování českých zemí bylo relativně pozvolné a velice se podobalo dřívějším dobám poněmčování. Pro zajímavost, do jaké míry se poněmčení odrazilo i na češtině 19.století, zde je krátký úryvek hry od Jana N. Štěpánka:
"Já jdu an aus, já jsem byla na Obstmarku, můj Liebhaber koupil mi tam Weixle." Do třicátých let se navíc běžně používal švabach, který následně nahradila latinka, kterou ale lidoví čtenáři ještě neovládali. Populace Českých zemí se ale po třicetileté válce již velice lišila od populace před vypuknutím třicetileté války a následných morů a hladomorů. Některé zdroje uvádějí že tehdy zahynulo ve válce nebo na její důsledky téměř třetina (25-33%) obyvatel střední Evropy. Rokem 1618 jsem tedy symbolicky ukončil stovky let sporů mezi Němci a Čechy, ale další sváry se rozhořely velice záhy, jen co se populace vzpamatovala. Již ale více nebudu odbíhat do doby pobělohorské a celý článek ukončím slovy historika Josefa Pekaře:
"Ve staletém soužití jsme počeštili Němců více, než oni poněmčili nás."

Zdroj:
Hlavní tendence národnostního vývoje českých a moravských měst ve středověku - Jaroslav Mezník a Ludmila Sulitková
K otázce národnosti olomouckých řemeslnických cechů - Miloslav Čermák
časopis Pevnost - článek Míla Linc
časopis Tajemství české minulosti - Michal Šimo (4/73)
časopis Tajemství české minulosti - Jiří Rak (8/33)
Naposledy upravil(a) Rase dne 2/7/2023, 10:09, celkem upraveno 4 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

škoda že to nikdo nečte - nu co už. Nemáte alespoň nějaké připomínky k tomuto tématu, výtky atd. přeci jen jsem se tímto tématem pokoušel vzbudit nějakou debatu. S plánovanými vztahy mezi Němci a Čechy na konci R-U a začátku ČSR se očividně nemá smysl plácat
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Ramon
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 432
Registrován: 18/9/2007, 17:30
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ramon »

Já to četl a přišlo mi to hodně zajímavé. A pokud uděláš pokračování tak se určitě i té debaty dočkáš - u témat okolo konce R-U a začátku RČS se tu vždycky diskuze pořádně rozjela.
Obrázek
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

Rase - já to četl, pravda asi od půlky teda.
jen několik postřehů a dotaz. - Stavovské povstání je do značné míry i jedna z mála věcí kde se Češi i Němci dohodli :), pokud jde o rekatolizaci v 17. století, z velké části probíhala v češtině. Tady myslím ani o nějaké poněmčování příliš nejde.
Četl jsi článek "Cizí, cizozemec a Němec" od Petra Čorneje? Věnuje se českému středověkému nacionalismu během husitské revoluce.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Buhele
desátník
desátník
Příspěvky: 53
Registrován: 14/2/2009, 21:35

Příspěvek od Buhele »

Měl bych pár poznámek k období,které popisuješ v závěru článku tedy k začátku 17.století.Uvádíš,že přelomem bylo Obnovené zřízení zemské.To bylo spíš završením předchozího vývoje.
V českých zemích docházelo ke germanizaci už od konce 16.století.Důvody byly dva:
1)imigrace z německy mluvících zemí.Ta byla vesměs nábožensky motivována.České země byly na tehdejší poměry velice liberální.
2)kulturní vliv "německého" luteránství.Čeští protestanští vzdělanci museli studovat na německých univerzitách.Rovněž němečti mluvící imigranti si přinášeli vlastní kulturu a u nás ji šířili.
Tehdejší česká společnost si tento stav uvědomovala a snažila se proti němu bojovat.Veškerá "úřední agenda" a jednání sněmu musela být vedena v Čeština.Roku 1617 byl dokonce vydán zákon přikazujcí naučit se do dvou let česky všem novým členům stavovské obce.
Problém nastal za stavoského povstání kdy se do čela státu dostali "Němci" jako Thurn a Šlik.Králem byl navíc zvolen Fridrich Falcký a Němčina byla rázem zrovnoprávněna s Češtinou(tedy to co je vytýkáno Ferdinandovi provedli sami naši stavové).

Tady si dovolím kacířskou myšlenku,že pro náš národ by bylo nejlepší zůstat věrnými katolíky.
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Příspěvek od Alfik »

Ale jo, četl a gratuluji :) byť pro mě nic nového. No a pak jsem musel na pár dnů odjet :) takže ta reakce až dnes.
Tento národ jak se ukazuje byl od samého počátku prostě příliš malý množstvím, a tak opakovaně docházelo ke kolonizaci území sousedícími národy. Holt s tím už tak nějak musíme počítat. Nebo se rozmnožit. :)
Jinak - k tomu vzmachu mezi 12. a 13. stol, ono to bylo poznat na celém světě. Právě tehdy totiž došlo ke globální změně podnebí (asi tehdy lidé spotřebovali ještě více uhla než od 19. stol. dodnes :D ) Můžete si to zkontrolovat - proč najednou takové změny jako nárůst počtu a významu Mongolů, jaké změny proběhly v Amazonii, v Asii, na severu Evropy, apod.
Ve střední Evropě můžete vidět na příkladu měst od Itálie přes Německo, nás, Polsko, až k polárnímu kruhu, že jich přibylo. A to fest. Skoro všechna města před nedávnem oslavila 700-800leté výročí.
Logicky, větší národ měl také větší přírůstek, a to vedlo k větší kolonizaci okolí než ze strany početně slabších slovanů.
Ale i tam můžeme konstatovat vzestup měst, počtu i jejich velikosti, týká se to Lužic, Polska, ale i Ruska a Pobaltí.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Buhele: jenom doplním že čeští protestanti nemuseli studovat jen v Německu, ale často jezdili studovat do Uher, od kud přicházeli do Čech třeba i protestantští kněží. Tak tomu tedy alespoň bylo v pozdějším období. jinak ale souhlasím, vždyť i většina těch Moravanů, kteří padli na Bílé Hoře byli Němci. Jen naverbovaní za moravské zlato.

Alfik: máš pravdu. Dějiny jsou mnohem zajimavější pokud se na ně nahlíží i z pohledu podnebí. Někteří tvrdí že změny podnebí stály i za propuknutím husitské revoluce (a válek v té době) a i třicetileté války. K tomu rozmachu měst - pozděj ve středověku sme spolu s Němci a dalšími národy osidlovali Transylvánii (tím teď nemyslím místní menšiny co mluví i dnes česky, ale ty co splynuli s místními Němci, přesněj Sasy)

Bleu: bohužel nečetl, ale zní to dobře. Nechceš na to téma něco sepsat, nebo přepsat ? Já nemám přístup k většímu množství literatury, tak musím "vařit" z toho co seženu v okolí :D
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

škoda že to nikdo nečte - nu co už
Léto, svátky klidu, míru a absolutní neaktivity :)..takže bych se tím netrápil. Nenech se odradit.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

dovolím si malou odbočku:
Ona je vůbec otázka do jaké míry záleželo v koncem 16. a v 17. století na tom kdo jakým jazykem mluvil. Když základní otázka byla kdo je jaké konfese? Podle mého soudu se v tomhle případě nedá mluvit o jakémkoli nacionalismu v moderním smyslu slova - maximálně o vlastenectví. A tam je jazyk do značné míry putna. Na druhou stranu, zlé jazyky tvrdí, že defenestraci odstartovalo Martinicovo/Slavatovo odsekuntí Thurnovi (nebo komu), že když už něco v kanceláři chtějí mohli by to říct aspoň česky :)
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Vladimír
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 486
Registrován: 9/7/2010, 10:34

Příspěvek od Vladimír »

Bleu píše:dovolím si malou odbočku:
Ona je vůbec otázka do jaké míry záleželo v koncem 16. a v 17. století na tom kdo jakým jazykem mluvil. Když základní otázka byla kdo je jaké konfese? Podle mého soudu se v tomhle případě nedá mluvit o jakémkoli nacionalismu v moderním smyslu slova - maximálně o vlastenectví. A tam je jazyk do značné míry putna. Na druhou stranu, zlé jazyky tvrdí, že defenestraci odstartovalo Martinicovo/Slavatovo odsekuntí Thurnovi (nebo komu), že když už něco v kanceláři chtějí mohli by to říct aspoň česky :)
Také jsem se už setkal s názory několik historiků, kteří dokazovali, že Bílá Hora zachránila český národ, protože 95 % emigrantů byli němečtí protestanté a jejich odchod zabránil germanizaci území. V roce 1620 bylo například v Praze 60 % obyvatel německé národnosti a protestanti.

Ostatně i emigranti českého původu působili jako nejlepší slouhové okupantů a vřele doporučovali, co vypálit a koho pověsit, pravděpodobně včetně "Učitele národů".
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

Bílá hora nepochybně rekatolizaci znamenala. Jenže ona rekatolizace - venkova - probíhala poměrně logicky především v češtině. (konec konců jazyková vyhraněnost je možná jeden z důvodů proč se nerozšířila husitská reformace, narozdíl od reformace v "německu")

Konfesijní rozměr Bílé hory je v zásadě v tom, že Habsburkové nemohli potřebovat takto nábožensky tedy i politicky - (náboženství je dle mého soudu jednoznačně politikum a v té době znamenalo mimo jiné shruba to co dnešní "politické přesvědčení") nestabilní již takřka dědičnou zemi Koruny české a už vůbec né během se právě rozjíždějící velké evropské války.
Navíc v jiné rovině rekatolizace jen uplatňuje zásady augšpurského míru už z roku 1555, což je zase tak nějak obroušeno Vestfálským mírem.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Kdysi dávno sem slyšel, že kališnická poselstva několikrát úspěšně přesvědčovala o reformách i obyvatele různých vesnic v Německu, což mi vždycky připadalo trochu zvláštní. Kupříkladu když jelo husitské poselstvo do Kostnice nebo jinam, tak agitovali i místní lid. Něco v tom smyslu myslím psal i Jirásek, ale zrovna v jeho případě se může jednat o smyšlenku. Osobně bych se divil kdyby vesničané vůbec chtěli poslouchat nějaké bludaře z Čech. Jisté snahy o šíření revoluce i do Německa rozhodně byly, jen si místní vrchnost dávala dobrý pozor aby se husitský "mor" v jejich oblasti neuchytil.
k situaci před Bílou Horou - no když se nad tím zamyslíme tak můžeme být jedině rádi že tady udělali Habsburkové pořádek, co se týče náboženských sporu. Je sice pravda že se tak stalo na úkor protestantů, ale atmosféra pořád houstla a mě by nepřekvapilo kdyby bez zásahu propukly mnohem masovější náboženské bouře. O harmonickém soužití mezi katolíky a protestanty nemohla být řeč a v podstatě to ani nebylo možné.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

a) jo je to možný, řekl bych i pravděpodobný otázka je s jakým úspěchem.
b) svým způsobem to tak v podstatě je, navíc - v té době byla nestabilní celá Evropa - nejen kvůli náboženství ale i kvůli sporům ohledně říšského práva -Donauwörth - což byl možná ještě větší problém než celá defenestrace.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Příspěvek od Alfik »

Ono to je celé (myslím otázku husitství) trošku zamotané. Na jedné straně je nutno konstatovat, že názor Husův byl z hlediska vývoje Evropy, církve i sekulárních struktur a kultury zcestný, kdyby bylo po jeho, byli bychom dnes jako muslimové - měli bychom predestinační doktrinu i filosofii a to čemu říkáme "moderní doba", "demokracie", nebo "renesance" by nevzniklo.
Na druhou stranu jak husitská "agitka" tak i pobělohorský úprk protestantů od nás do světa právě tuto renesanci přímo způsobil - tedy na začátku mejlka, a na konci přímý kvalitativní vliv a ve výsledku ta naše osvícenská Evropa.
Konkrétně v Německých zemích musíme připočítat i to, že tam ještě doznívaly spory o investituru. Čili stavové a drobnější šlechta v Němcích byli velmi silně oslovováni přímými důsledky Husitství, jako byl příklon k rozšíření "občanství" jak na ně tak i na tzv. svobodné, tedy sedláky a řemeslníky měst - do té doby bez jakéhokoli vlivu. Konec konců naši stavové snili svůj sen o "šlechtické republice" po vzoru Polska.
Ještě přidám slovo o tzv. "nesvornosti" českých představitelů. Problém je právě v tom jak vnímáme věci jako např. vlastenectví dnes a jak byly tyto otázky vnímány dříve. Tak za prvé - šlechta nebyla jaksi "ve státě", ale byla podřízena panovníkovi - nikoli státu nebo národu! Takže bylo běžné že se např. šlechtic mající své zboží v Čechách považoval za českého i když mluvil Německy - byl prostě poddaným Českého krále a basta fidli.
A teď si k tomu připočtěte že tentýž šlechtic mohl mít zboží v Čechách, v Babořích, a třeba i v Ile d France. A navíc mohl být "zakoupen" v Itálii, a ještě mohl držet léna ve Španěly ovládaném zámoří... goulage? No, a s tím se musel vypořádat i tehdejší právní řád!
Takže ty otázky které řešíme - vlastenectví, soudržnost, jazyková ot. apod., to bylo ještě za obzorem.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Cassius Chaerea
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1247
Registrován: 19/9/2007, 10:52

Příspěvek od Cassius Chaerea »

Alfíku ohledně Husa je to trochu přehnané. Renesance už v době Husa byla. Jeho radikální názory na změnu církve nejsou nic neobyčejného (před ním byl Wycliffe, po něm Luther a mezitím mnoho dalších) a nic co by Evropa nepoznala později v podobě husitství, kalvinismu, puritánství atd. Samozřejmě je to v mnohém "návrat" zpátky do "světa bible", ale ani to nebránilo kalvinistům být "předindustriálním lidem" Evropy a puritánům "vybudovat Ameriku".
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Rase – na to, že se občas stane, že se práce, kterou zveřejníš jakoby nepotká se zájmem, si lehce zvykej. Je to normální. Vem si moji práci o první divizi naší armády ve Francii. Je pár dní na světě a už na ni napadl prach a nikdo si jí nevšimne. Tvoje téma je zajímavé, ale nese v sobě zárodek problému - podívej se co z toho vzniklo – místo kolonizace to skončilo u husitů a náboženských střetů.

Přitom ta kolonizace je extrémně zajímavá. Myslím si, že je potřeba vidět tři úhlové kameny na kterých stála. Tedy na tom, že kolonizace byla trojího typu

První variantu lze popsat jako - kolonizaci kolonisty zvenčí, a to je to co řešíš, tedy převážně šlo o kolonisty německé.

První smělejší doklady o německé kolonizaci přináší listina vydaná moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem z konce roku 1213. V ní dává johanitům na Moravě možnost zakládat vesnice na právech Němců. Tedy nejen že sem mohl přijít německý živel ale dostal podle všeho nejen půdu, ale mohl žít podle práva, na které byl zvyklý. Zhruba 10-20 let poté se objevují převody ryze českých vesnic, pokud se na to díváme etnicky, ve staré sídelní oblasti, na německé právo. Například obec Mury na německé právo přešla v roce 1226, jiná obec Jakubov v roce 1234 a další obce následovaly. Téměř divoký rozvoj zažívají západní a severní Čechy, Slezsko, jižní Morava; pomalejší jižní Čechy, kde získávají svůj vliv Vítkovci. Svoji strukturu začala měnit i starší sídla. Doklady o německé kolonizaci jsou četnější až ve druhé polovině téhož století. Zdá se, že předtím nebylo v úplnosti toto právo u nás používáno, často jsou úkony zadány ústně a nesepsány, ovšem ke konci století vskutku zažívá svůj vrchol.

Rozsáhlé zakládání nových vesnic prováděl olomoucký biskup Bruno z Schauenburka , který žil v letech 1245 až 1281, věrný spolupracovník krále Přemysla, který na majetcích své diecéze založil 121 vsí na německých právech. Většinou šlo o obce na místech do té doby pustých tedy v lokalitách jako je Drahanská vrchovina, Vizovické vrchy a další. Pro oporu nových obcí vybudoval i několik velkých hradů, které měli zajistit mocenský vliv a obranu tohoto území, které se podařilo přírodě odebrat.

Obrázek
Zde je podoba tohoto významného muže.

Byl pokládán za průkopníka kolonizace středověké Moravy, pomocí lenního systému totiž kolonizoval dosud neobydlené oblasti. V jeho listině z roku 1267 je například poprvé zmíněna kolonisty založená Ostrava. Udělováním lén stupňoval výnos biskupského pozemkového majetku a zajistil si tím také posílení svého vojska. Mnozí lenníci přišli s Brunem s Vestfálska a Dolního Saska z okruhu mindenského biskupství a s nimi mnoho kolonistů do nových osad. V jeho listině z roku 1267, známé jako závěť biskupa Bruna, jsou zmíněny kolonisty založené osady na Ostravsku a Osoblažsku. Je zde dokonce poprvé zmíněna kolonisty založená Ostrava Na Moravě založil také hrady Mírov, Blansek, Fulštejn, Šaumburk a další. Založil město Místek a podílel se také na založení města Uherské Hradiště. V roce 1269 při založení města Brušperka nařídil, aby převzalo městské právo z Opavy, protože považoval opavskou verzi magdeburského práva za dobře prověřenou.

Obrázek
Rekonstrukce podoby hradu Blanzek, tento hrad bez hlavní věže někdy bývá označován za prototyp kolonizačního hradu.

V jeho úsilí pokračoval ve ztenčené míře i jeho nástupce Dětřich. Svých mezí dosahuje kolonizace v 70. letech 14. století. Předpokládá se, že oproti roku 1200 se počet obyvatel po odeznění převratných změn v českých zemích více než zdvojnásobil na 2,5 – 3 miliony lidí. A to byl významný ekonomický ale i sociální a demografický počin.

Odkud k nám tito vnější kolonisté přicházeli? Ti prvotní pocházeli z Porýní a Pomohaní, později ze Saska, Bavorska, Horní Falce, Rakous. Daleko důležitější byla schopnost pochopení „novot“ domácím obyvatelstvem, které posléze tvořilo nezanedbatelnou součást.

Druhou variantu lze popsat jako kolonizaci vnitřní tedy silami naší původní, dejme tomu české populace. Jak to vypadalo? To je stejně zajímavé ale omlouvám se za takový skoro spam.

Zhruba v 9. století tu dosáhlo osídlení hranice 400 metrů nad mořem. Tedy byly osídleny nížiny a nižší střední polohy tedy oblasti tradičně osídlované už od pravěku a střežené z výšinných sídlišť, hradišť. Následně se osídlovaná plocha přestala zvětšovat – získání nových území bylo pracné a nákladné. Proto na přelomu tisíciletí dochází:
- ke zvyšování počtu obyvatel,
- je zhušťována síť sídlišť ve starých oblastech.
V průběhu 11. a 12. století, pod kuratelou Přemyslovců, dochází k rozšiřování sídelních oblastí na úkor těch zalesněných. Prostě oblastní představitelé přemyslovské moci vyčleňovali část populace k tomu, aby se přestěhovala do pustého místa a za podpory – materiální potravinové a vojenské došlo k žáření, založení nových polí a příslušných obcí. Dost často se podařilo tyto obce stabilizovat a trvale dané místo osídlit a ekonomicky využívat.

Šlo o rozšířený jev a také více podloženým prameny.Toto přesídlování je doloženo mimo jiné i za pomoci vlastních jména.
- Žatčany na Moravě vznikly ve 30. letech 12. století přesunem lidí ze žatecké kastelánie.
- podobně Moravany na Pardubicku.
Zhruba kolem roku 1140 domácí kolonizace pozvolna vrcholí, zasídleny jsou téměř všechny významnější pahorkatiny, ale má před sebou ještě dlouhé trvání. I v tomto typu kolonizace se angažoval Bruno z Schauenburka.

Kolonizace vnější ale založená na zajatcích. To je unikátní záležitost a stojí za pozornost.

Je nade vší pochybnost prokázáno, že někdy se ke kolonizaci použilo i obyvatelstvo právě poráženého nepřítele. Na to narazil i Kosmas, když takový příklad popsal v souvislosti stažením knížete Břetislava do Polska v roce 1039.

Cituji:

Když došli k hradu Hedči, obyvatelé jeho a s nimi i vesničané, kteří tam utekli, nemohouce odolati útoku knížete, vyšli mu naproti se zlatým prutem na znamení, že se mu na milost a nemilost vzdávají, a pokorně ho prosili, aby je pokojně i s jejich dobytkem a s ostatním majetkem převedl do Čech. Kníže vyhověv jejich přáním, dovedl je do Čech a dal jim tam nemalou část lesa Černína. Ustanovil jim jednoho z nich za správce a soudce a nařídil, aby se spravovali právem, jež mívali v Polsku, i oni i jejich potomci na věky. A jménem odvozeným od tohoto hradu podnes nazývají se Hedčané

Zde šlo asi o dobrovolný akt. Ale bohužel pravda je a to prokázaná, že často při výbojích do okolních zemí česká knížata brala zajatce proti jejich vůli a jimi zvyšovala počty vlastních poddaných. Tímto způsobem nově vzniklé vesnice moderní historiografie označuje jako zajatecké osady a jejich jména často nesou původ zajatých – Úherce, Krakovany. Logické tedy je odkud tito nedobrovolní kolonisté pocházeli.

Tyto vnitřní, vnější a zajatecká kolonizace se navzájem prostupují a prolínájí se v jeden neoddělitelný celek. Ta vnitřní na sklonku knížecí éry začíná ztrácet dech a právě v té době se české země poprvé dostávají do kontaktu se západní „kulturou“. Překračování pohraničního hvozdu, se z německé strany dělo na několika místech . Na Chebsku to bylo díky úsilí kláštera ve Waldsassen, u Sušice a na Vitorazsku díky klášteru ve Světlé (Zwettl) – vše se většinou odehrálo ve třetí čtvrtině 12. století. Zvláště o Vitorazsko sváděla česká knížata boje s rakouskými vládci, nakonec neúspěšné, kolonizace těchto zemí z druhé strany hvozdu připravila půdu pro jejich ztrátu. Ovšem ve všech případech šlo o šíření procesu výstavby země po německém právu, stejně jako v Podyjí, a později také ve Slezsku.

České kláštery začínají zakládat nové vesnice ke konci 12. století, významná je aktivita především cisterciáckých řádů – Plasy, Nepomuk, pozadu nejsou třeba ani premonstátky z Doksan. Záhy po klášterech začíná kolonizovat na základě německého práva i právě vzniklá pozemková šlechta. Zde vynikají aktivity Hrabišovců, Hroznatovců, Benešoviců a Jiřího z Milevska. Právě tato šlechta má rozšiřováním svých majetků největší podíl na výstavbě země. Ke konci třináctého století začínají vlastní vesnice zakládat nejbohatší měšťané.

V době kdy kolonizace končí, naše území ztratilo ryze český charakter. Příchodem německé kolonizace Čechy ztratily ryze český charakter a staly se zemí Čechů a Němců.

Obrázek
A takto ta kolonizace ve finále vypadala.

Kolego pokud bys naznal, že tento doplněk není OK dej vědět a já ho smáznu. PoKud myslíš, že je to dobrá cesta, můžu pokračovat.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Pátrač: vynikající reakce, děkuji, právě o něco takového mi šlo, když sem šťoural do toho že nikdo článek nečetl. Šlo mi hlavně o to vzbudit nějakou reakci a dozvědět se něco nového. Ona část k násilnému přesidlování je zajímavá, přeci jen tehdy žilo na území Čech velice málo lidí a jakékoliv zvýšení populace znamenalo relativně výrazné zlepšení ekonomické situace. Tehdejší mocenské špičky nezajimalo jakou řečí jejich poddaní mluví ale šlo především o počet populace. Ve středověku byl zkrátka nevolník v podstatě nástrojem který vydělával peníze. Tohle pojetí je sice pro nás sice nepřípustné, ale na středověk se nejde koukat dnešníma očima. Je třeba zuajímavé jakým způsobem uplatňoval říšskou politiku na našem území třeba Fridrich I. Barbarossa (1122–1190). Když třeba rozšířil svůj vliv k Chebu, kdy přestavěl místní hrad na falc. Povýšil Moravu na markrabství, tedy Morava se stala přímější částí Říše, cílem tedy bylo více zapojit i samotné Čechy do říšské politiky, jelikož nyní byli obklopeny různými markami. Střebověká politika je velice pozoruhodná věc ke studiu. Zpátky ale k tématu. Děkuju za uvedení i z jakých krajů němečtí kolonisté pocházeli. Slyšel jsem třba že část kolonistů pocházela i z Fríska a Nizozemí, kde podmínky k životu nebyly zrovna ideální.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

Rase - ještě velmi dobré by mělo být toto: František Šmahel, Idea národa v husitských Čechách,
http://www.kosmas.cz/knihy/62519/idea-n ... h-cechach/
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Děkuju za odkaz, náhodou sem si našel jinou knihu od Šmahela a to Husitskou revoluci, tak si ji prostuduju, třeba tam najdu taky něco užitečného pro naše téma.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

Rase píše:Děkuju za odkaz, náhodou sem si našel jinou knihu od Šmahela a to Husitskou revoluci, tak si ji prostuduju, třeba tam najdu taky něco užitečného pro naše téma.
Šmahel je obecně velice dobrej. Hustiskou revoluci máš kterou? Velkou nebo malou - nebo jinak Šmahela máš velkýho nebo malýho? :)

velkej šmahel - http://www.kosmas.cz/knihy/149699/husit ... -1234-dil/ za 450 4 díly celkem, dobrej kup btw.

malej šmahel http://www.kosmas.cz/knihy/103207/husitske-cechy/
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Odpovědět

Zpět na „ostatní“