Vojenská síla Českého státu v době románské 11. a 12.století

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Vojenská síla Českého státu v době románské 11. a 12.století

Příspěvek od kacermiroslav »

Vojenská síla Českého státu v době románské
XI. a XII. Století



Obrázek


ČESKO - (České země)
(nesprávně Čechy, neoficiálně Česko) - souhrnný název pro území historických zemí Čech (včetně Chebska - viz.) a Moravy, které - ještě společně s částí Slezska - tvoří dnes Českou republiku. Nejstarším historicky doloženým etnikem obývajícím území Českých zemí od počátku 4.století př.Kr. byli keltští Bójové a Volkové-Tektoságové. Podle Bóju získaly Čechy své latinské jméno Boiohaemum (odtud Bohemia). Keltové postavili na území Čecha a Moravy na konci 2. a v 1.století př.Kr. řadu opevněných středisek - oppid (Stradonice, Závist, Hrazany, České Lhotice, Ťřísov, Hostýn, Staré Hradisko aj.), ale jednotný stát, jako například ve Francii, se jim pravděpodobně vytvořit nezdařilo. Keltské kmeny před změnou letopočtu (9.př.Kr.) porazili a z větší části vytlačili od severozápadu z Německa nově přicházející germánští Markomani a Kvádové. Pod vedením jejich náčelníka Marobuda vznikl ve střední Evropě (s jádrem v Českých zemích) přechodný státní útvar, tzv. Marobudova říše. Sousedství mohutné Římské říše České země ovlivnilo jen marginálně a krátkodobě (ve 2.-4.století především na jižní Moravě). Na přelomu 5. a 6.století pronikly do Českých zemí západoslovanské kmeny. Jejich prvním před státním útvarem (kmenový svaz), který zde vznikl z obranných důvodů proti avarskému nebezpečí, byla Sámová říše. Následným raně feudálním útvarem byla pak až Velkomoravská říše (asi 830 až 906/907), s jádrem na Moravě a sousedním jihozápadním Slovensku. Po vyvrácení Velké Moravy Maďary se přesunulo jádro tvořícího se dalšího státního útvaru do Čech. Zde v 8.a 9.století došlo k dovršení kmenové diferenciace slovanského obyvatelstva. Předpokládá se, přičemž ne všechny kmeny jsou spolehlivě doložených, že na jihu Čech sídlili Doudlebi, na Chebsku Chebané (Hlbané), na Žatecku Lučané, na severu Čech Děčané, Litoměřici, Pšované a Lemúzi, v severovýchodních Čechách Charváti a Charvátci, pod nimi Zličané a ve středu Čech, původně na levém břehu řeky Vltavy, Čechové. Na severu přináležel k českému území Záhvozd osídleny Milčany, na jihozápadě Čech pak Tuhošť. Přemyslovská knížata z kmene Čechů postupně sjednotila v 9.a na počátku 10.století téměř celé území Čech pod svou vládou, vyjma území rodu Slavníkovců (východní polovina středních Čech a přilehlé území na jihu a východu Čech), které bylo připojeno až po jejich vyvraždění v roce 995.


Obrázek
Pražský Hrad na přelomu 10. a 11.století


ČESKÉ KNÍŽECTVÍ
Od samého svého počátku muselo České knížectví čelit expanzi sousední Německé říše. To vedlo v souvislosti s proměnlivou politickou situací k určitým formám volné lenní závislosti na Římsko-německé říši. K upevnění knížectví došlo poprvé za vlády Boleslava I. (935-967), který v 60.letech 10.století po porážce Maďarů na řece Lechu (955), připojil ke svým územím Moravu s přilehlými částmi Slovenska (až k řece Váh) a v Polsku celé Krakovsko. Za jeho vlády byly také položeny základy hradské organizace Českých zemí. Avšak jeho nástupci dobytá území opět ztratili. Morava pak byla k Čechám připojena opětovně až ve 20.letech 11.století. Ve druhé polovině 11.století byla Břetislavem I. Morava rozdělena na zvláštní přemyslovská údělná knížectví pro jeho syny (Olomoucké, Brněnské, resp. Znojemské). Roku 1085 byl poprvé českému knížeti Vratislavu II. udělen osobní královský titul. Dědičný královský titul získal od císaře Friedricha I. Barbarossy v roce 1158 až Vladislav II., společně s územím Budyšínska. České knížectví však ještě nezaniklo, neboť Vladislavovi nástupci užívali opět pouze knížecího titulu, a to až do roku 1198 - v obou případech ovšem královské tituly nebyly potvrzeny papežem. Snahy Friedricha Barbarossy o rozdělení českého státu zřízením Moravského markrabství (1182) podřízeného zprvu říši a pražského biskupství jako říšského knížectví byly po nástupu Přemysla I. Otakara úspěšně překonány. Dědičnost královského titulu byla definitivně stvrzena Zlatou bulou sicilskou vydanou Friedrichem II. roku 1212.
Obrázek
Románský kostel sv. Jiří na Pražském Hradě

Obrázek
Sv. Václav_Kodex Vyšehradský 11.st

Seznam českých panovníků v 11. a 12.století:
- Boleslav III. Ryšavý (999 – 1002)
- Vladivoj (1002 – 1003) příbuzný Piastovců a Přemyslovců?
- Boleslav III. Ryšavý (1003) druhá vláda
- Jaromír (1003)
- Boleslav I. Chrabrý (Piastovec, Polsko)
- Jaromír (1004 – 1012) druhá vláda
- Oldřich (1012 – 1033, 1034)
- Jaromír (1033 – 1034) třetí vláda
- Břetislav I. (1034 – 1055)
- Spytihněv II. (1055 – 1061)
- Vratislav II. (1061 – 1092)
- Konrád I. Brněnský (1092)
- Břetislav II. (1092 – 1100)
- Bořivoj II. (1100 – 1107)
- Svatopluk Olomoucký (1107 – 1109)
- Vladislav I. (1109 – 1117, 1120 – 1125)
- Bořivoj II. (1117 – 1120) druhá vláda
- Vladislav I. (1120 – 1125) druhá vláda
- Soběslav I. (1125 – 1140)
- Vladislav II. (1140 – 1172)
- Bedřich (1172 – 1173)
- Soběslav II. (1173 – 1178)
- Bedřich (1178 – 1182) ) druhá vláda
- Konrád II. Ota (1182)
- Bedřich (1182 – 1189) třetí vláda
- Konrád II. Ota (1182) druhá vláda
- Václav II. (1191 – 1192)
- Přemysl Otakar I. (1192 – 1193)
- Jindřich Břetislav (1193 – 1197)
- Vladislav Jindřich (1197)
- Přemysl Otakar I. (1197 – 1230) druhá vláda

Obrázek
Přemysl Otakar I. na náhrobku od P.Parléře (14.st.)





VOJENSKÁ SÍLA Českého státu v XI. a XII. Století

V průběhu 11. a 12. století disponoval přemyslovský stát poměrně silnou (dokonce i na říšské poměry) vojenskou družinou - (milites), která byla tvořena jádrem elitních bojovníků - velmožů apod. tzv. bojovníků prvního řádu (milites primi) v případě potřeby doplňovanou o další, již méně kvalitní, ale stále ještě profesionální či poloprofesionální bojovníky druhého řádu (secundi ordinis).

Obrázek

1/ Milites primi (první řád)
Na svém pražském dvoře (s částečnou časovou dislokací na Vyšehradě, když byl tento hlavním sídlem knížete) disponoval český kníže, kromě své osobní družiny (sui milites), také elitními pohotovostními oddíly knížecí-státní družiny. Ti byli schopny podle potřeb knížete, kdekoli a kdykoli rychle a účinně zasáhnout (milites primi). Se svou osobní suitou (sui milites, suus comitatus) a částí těchto elitních bojovníků také kníže objížděl zemi při její správě. Tím také mohl svou družinu snáze živit přímo na místě, a „nevyjídal“ pouze sídelní Pražský Hrad. V těchto oddílech sloužili "přední" čeští bojovníci - předáci, velmoži, často také "urození" mladíci (potomci velmožů), pro které byla vojenská služba příležitostí se ukázat v dobrém světle před panovníkem a získat si slávu, dobrou pověst, osobní kontakty, kořisti (např. při tažení Vladislava II. na Miláno 1158) a především osobního uznání knížete. To zpravidla bylo buď v podobě nějaké jednorázové odměny nebo občas dokonce nějakého více či méně významného úřadu (beneficia) a s tím spojených požitků, či přidělením nějakého majetku (vesnice, město, hradiště…atd.). Tito dobře situovaní a zajištění válečníci nastupovali do boje obvykle jako jezdci a těžkooděnci (loricati).

Výzbroj a výstroj - těžkooděnce v 11. a 12.století sestávala zpravidla z kopí (použitém při prvním nájezdu) a následně nějaké úderné zbraně či meče. V nouzi se pak použila dýky nebo nůž. Výstroj na tehdejší možnosti byla značně nákladná. Těžkooděnec měl k dispozici silného válečného koně s vysokým a bytelným sedlem. Dále měl k dispozici přilbu (dle doby a trendu, různých typů) a kruhový nebo později oválný štít. Ten byl již v průběhu 11.století nahrazen dokonalejším velkým mandlovým štítem. Jako ochranu těla pak těžkooděnec používal finančně velice nákladnou kroužkovou zbroj, nebo jednu z jejich mnoha četných obměn.
Obrázek
Přilby z 12.století

2/ Secundi ordini (druhý řád)
Tato vrstva bojovníků byla tvořena velmi pestrou směsicí. Ne všichni milites-castellanis dislokovaní na knížecích hradech, kteří nastupovali do boje patřili postavením (a taky majetkem, výstrojí a výzbrojí) k urozeným nobiles. Při transformaci původní knížecí velkodružiny v průběhu staletí, část přebytečných (nebo nepohodlných) bojovníků sociálně upadala - často do nesvobodných služebných poměrů. V okolí hradských správních center se usazovali jako drobní knížecí či hradští vazalové - ministeriálové (svobodní i nesvobodní). Živili se třeba jako zemědělci, ale místo dávek za užívání knížecí půdy (někdy) a daně z míru, kterou platili svobodní sedláci, byli povinni příležitostnou vojenskou službou. Podle všeho také část svobodných sedláků byla pravděpodobně povinna občasnou vojenskou službou (někdy přímo vázanou k obraně nějaké pevnosti nebo zemské brány). Tito níže postavení a hůře vybavení bojovníci z řad družin velmožů bojovali na těchto pozicích. Ti všichni pak tvořili secundi ordinis.

Výzbroj a výstroj – Podle svého původu a finančním možnostem, byl zástupce Secundi ordini použit v boji jako lehký pěšák nebo jezdec (lehkooděnec), který používal v boji kopí, oštěp, sekeru nebo i dřevěný sochor. Pro boj v sevřených řadách pak meč nebo nůž. Střelci pak bojovali pomocí luků, kuší a praků. Lehkooděnci nastupovali do bitvy jako pěšáci nebo lehcí jezdci. Na ochranu používali štít. Tělo si pak chránili dle svých možností různým typem lehkého odění, jako kožené vesty s kovovými destičkami, jen kožené vesty atd. Kovových přileb v secundi ordini příliš nebylo, takže si hlavu chránily jak se dalo.
Obrázek
Vývoj štítu od 11. do 13.století


ČLENĚNÍ VOJSKA
Členění a počty vojsk jsou nejen u nás, ale celkově v raném středověku poněkud problematické a nejasné. V písemných pramenech kronikáři běžně používají různé termíny: legio, acies, agmen, cohors, phalanx, scara, turma, manipulus, series, caterva, turba, grex, manus apod. Sice se jedná o výrazy pocházející z antického římského válečného umění, ale jejich význam (počty, členění, typologie) v raném středověku byl již jiný - kronikáři se těmito výrazy pouze vypomáhali při popisu vojsk. Například římský manipul byl pevně daná jednotka pěchoty (dvě setniny), ale manipulus v podání Kosmy má spíše význam "zástupu" bojovníků. Manus znamenal pak hrstku bojovníků. Výraz agmen se používal v různém významu - nejčastěji šlo o vojsko, větší oddíl či dav bojovníků (počet 500 mužů na agmen je doložen až ze 14. století a jde spíše o výjimku). Mnohdy uváděný termín v kronikách je legie. Stejně jako u ostatních předchozích termínů, ani zde se nejedná o starořímskou legii, ale o početně přesně nevymezený oddíl bojovníků. Počty mužů v těchto legiích se sice často různí, ale většinou se uvádí kolem 1000 mužů. Římské jízdy roku 1112 se účastnila jedna česká legie a Kosmas zde uvádí 300 bojovníků - měl tím na mysli patrně pouze významné účastníky, ale ti byli doprovázeni svými zbrojnoši, takže celková síla legie se asi blížila k 1000 mužů. Bitvy na Lechu (955) se účastnil český oddíl o síle 1000 bojovníků uváděný několikráte jako "legio Bohemorum". Výraz scara je užívaný franskými a německými prameny k označení královské družiny, Kosmas jím označuje pouze určitý oddíl jímž definuje sílu vojska, stejně tak mladší Mnich sázavský jej uvádí ve smyslu oddílu či skupiny (in tres scarras v souvislosti s bitvou u Chlumce 1126 apod.). Acies využívá Kosmas i Jarloch ve smyslu bojového šiku či vojska obecně. Kosmas navíc též ve významu politické strany. Termín scarra i acies tedy popisoval určitý menší oddíl bojovníků, početně slabší než legie – pravděpodobný počet něco mezi 250-300 bojovníky což byla nejmenší uváděná taktická jednotka. Ostatní termíny jako phalanx, cohors apod. jsou opět většinou jen obecným označením různých oddílů vojska, bez přesného vymezení počtu bojovníků v nich. Již v raném středověku se vyskytují po celé Evropě snahy o desítkové členění vojsk a oddílů (Visigoti, Anglosasové, Mongolové, Moldavci, Litevci apod.) - i u nás nacházíme podobné stopy, ale při členění podle rodů, územní příslušnosti, šlechtických vazalských svazků apod. se příliš přesné počty asi nedodržovaly.

Obrázek


Zdroje:
Čechy v době knížecí – Žemlička – 1997
Československé dějiny v datech
www.wothanburg.cz
www.wikipedia.org
Kosmova kronika
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 19/9/2008, 16:45, celkem upraveno 4 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

POČTY VOJSKA V ČESKÉM KNÍŽECTVÍ v době románské (XI. a XII. Století)

Obrázek
Přilba sv. Václava - součást svatováclavského pokladu


XI. století
Písemné prameny – dle písemných pramenů byla základem českého vojska ještě stále poměrně silná a početná velkodružina. Například roku 1091 táhl kníže Břetislav proti svému otci s družinou, která čítala 3.000 bojovníků. Jeho otec Vratislav se mu postavil asi stejnou silou. Dohromady tedy nějakých 6.000 bojovníků. Při následné Břetislavově emigraci do Uher jej pak provázela družina o počtu 2.000 bojovníků. Celková síla českého vojska se tak dá odhadnout na 6.000 až 7.000 bojovníků, kteří byli většinou umístění v knížecích oddílech, osobní družině a na hradských posádkách po celé české a moravské zemi. Tato velkodružina (většinou vojsko prvního řádu – milites primi) pak mohla být rozšířena o další bojovníky druhého řádu (většinou secundi ordinis) neboli zemskou hotovost, která mohla v 11.století představovat další sílu snad 16. až 18.000 mužů). Pokud si pak vezmeme událost z roku 1055, kdy kníže Spytihněv nechal zatknout na 300 předních velmožů z Moravy, tak vidíme že i pouhé tři stovky bojovníků (a v tomto případě díky postavení se jednalo o bojovníky prvního řádu) představovali značnou vojenskou a politickou sílu.

Demografický rozbor – bohužel, při nedostatku informací o osídlení Čech a Moravy v 11.století, lze jen těžko odhadnou, jakou skutečnou vojenskou sílou mohl český panovník disponovat. Dá se však předpokládat, že počty budou jen o něco větší, než lze vystopovat v písemných pramenech.

Obrázek


XII. století
Písemné prameny – v průběhu 12.století se původní knížecí velkodružina rychle zmenšuje a stále více se do popředí dostává uzavřená vrstva prvořadých elitních bojovníků (milites primi, comites, barones), což byl v podstatě základ rodící se šlechty. Zbytek družiny upadá do postavení rolníků, sedláků, řemeslníků – svobodných i nesvobodných (rustici), kteří však ještě pořád jsou z části svázaný vojenskou službou (secundi ordinis, ministerials). Kanovník vyšehradský se zmiňuje o 3.000 předních velmožích (bojovnících), shromážděných na Vyšehradě roku 1130. Výpravy císaře Fridricha Barbarossy se zúčastnilo na 15.000 jezdců (velmožů) a dalších 50.000 až 100.000 pěšáků (secundi ordinis). Z tohoto množství pak jen český král Vladislav II. postavil oddíl o síle 10.000 bojovníků, z čehož asi 1.500 tvořili elitní těžkooděnci (milites primi). V roce 1181 jelo do Vídně na 5.000 českých rytířů a o tři roky později do Mohuče na 2.000 jezdců. Doprovody panovníků na říšské sjezdy se tak pohybují kolem 2. až 5.000 jezdců.

Demografický rozbor – kolem roku 1100 bylo v Čechách kolem 500 až 550.000 obyvatelstva. V tomto počtu obyvatelstva je již zohledněno období hladomorů a epidemií, které mnohdy obyvatelstvo značně oslabilo. Dle tohoto odhadu pak mohla být celková zemská hotovost kolem 22.000 až 25.000 muži z Čech a Moravy. Běžněji však lze počítat s 15.000 až 18.000 bojovníky. Ale poněvadž tou dobou ještě žilo v českých zemích určité množství svobodných sedláků, rolníků, řemeslníků…atd., mohl být počet bojovníků ještě o pár tisíc více.

Obrázek

Žoldnéřské vojsko
I když bylo žoldnéřské vojsko hojně používané až v pozdější době, využívali jej čeští panovníci již v době románské. V této době však nešlo o formu smluvního vztahu za úplatu, ale o pomoc spojenců za předem domluvenou odměnu. Tuto odměnu obdržel spojenec a bylo na něm jaký vztah měl se svým vojskem. Většinou se však jednalo o feudální službu, takže nikoliv za přímý žold. V souvislosti s knížetem Vratislavem II. a jeho bojem s markrabětem rakouským se zmiňuje kronikář Kosmas, že roku 1082 „ač se mohl spoléhati na své síly, najal si přece za žold jeden voj z vybraných bojovníků biskupa řezenského ku pomoci“.




VÁLEČNÁ TAŽENÍ

Období válečných tažení
Válečná tažení v 11. a 12. století (a nejen tehdy) byla většinou předem pečlivě naplánována a zahájena v příznivé době, tj. po sklizni , zajištění zásob a vojenských prostředků. Co se obživy vojska týče, bylo plánováno pouze na vlastním území. V případě útoku k sousedům se vojsko živilo pleněním území. Plánované výpravy se tak nejčastěji začínaly v období od července do října, s tím že nejčastěji to bylo v srpnu. Ovšem i v této době existovali výjimky, například Lotharova výprava do Čech roku 1126 nebo Český vpád do Polska v únoru 1134. Výhodou zimního tažení, byl snazší přechod přes zamrzlé toky, bažiny atd., možnost využití sání. Nevýhodu pak představoval sníh, závěji, pomalý postup, mráz, a především problémy se zásobováním pro mužstvo i zvířectvo.

Délka válečných výprav
Délka výprav nebyla vždy stejná. Byla podmíněná mnoha faktory, jako cílem výpravy, vzdáleností, schůdností cest a terénu, odporem protivníka, možností zásobování atd. k těm delším výpravám patřilo například Miláno roku 1158, nebo Neapol a Sicílie 1191. Nejdelší pak byli křížové výpravy do Svaté země (i několik let). Co se výpadů do sousedství týče (a těch byla dobrá polovina), bylo jejich trvání obvykle do dvou týdnů. Občas se takový výpad protáhl na měsíc až dva. Nejdelší výpravy pak jsou doloženy k českým bojovníkům v trvání od 100 dní do jednoho roku. Výprava do Milána roku 1158 trvala 4 měsíce.

Spojenci
Důležitou součástí vedení válečných výprav, především při vpádu do zahraničí, bylo zajištění vhodného spojence. Dá se tedy obecně říct, že téměř každé válečné výpravě předcházelo horečné období vyjednávání přičemž peněžní i jiné odměny nebyly výjimkou. Například při výpravě do Itálie roku 1158 byla Vladislavi II. slíbena královská koruna a 1.000 hřiven stříbra. Pro změnu Vratislav II. získal za odměnu Míšeň…..apod. Kromě aktivních spojenců se ale jednalo i o dohodách o neútočení, neutralitě dalších. Snahou tak bylo, aby se ze dvou válčících stran neradovala ta třetí, která by vtrhla na nechráněné území. Trvaní těchto vztahů/smluv, však obvykle nemělo dlouhé trvání. Stačilo, aby se na panovnickém stolci vystřídal vládce, nebo byl nedostatek peněz k úplatě.

Válečné plány a strategie
Nedílnou součástí vojenských tažení bylo samozřejmě i jejich plánování a strategie. Plány byly obvykle vypracovány knížetem nebo jim pověřeným velitelem, případně po poradě s úzkou skupinou velmožů. Často však docházelo k improvizaci přímo během tažení, či střetnutí. Vzhledem k tomu, že před vojenskou výpravou často probíhala diplomatická jednání s potencionálními spojenci, bylo těžko takovou akci před nepřítelem utajit. I z tohoto důvodu musel být vojenský velitel vynikající stratég, protože se těžko dalo informovaného nepřítele něčím překvapit. Jen zřídka se podařilo celou akci utajit. Také bylo často používáno strategie tříštění sil, tj. že útok byl veden v několika proudech, které měli i větší možnost sehnat zásoby z většího nepřátelského území. Dopad na ekonomiku takto popleněného státu byl samozřejmě taktéž citelnější. Například v roce 1140 byl veden německý proud přes zemskou bránu u Brůdku na Domažlicku a současně útočil sasský oddíl na zemskou bránu u Bíliny. Útok z více stran tak odčerpal síly obráncům a zasahoval zem plenem ve větší ploše. Obranou proti útoku z více směrů bylo asi nejčastěji netříštit vlastní síly, ale postupně likvidovat jeden nepřátelský proud plnou silou za druhým, bez ohledu na pleněnou vlastní zemi.

Vlastní plenění se většinou omezilo na získání píce pro koně a zásoby pro vojsko. Případy drancování, vraždění a znásilňování jsou dány spíše občasným rozvášněním skupiny bojovníků. Ovšem někdy bylo cílem provést útok na nepřítele a vést boje v tzv. spálenou zemí. To pak docházelo k vypalování celých osad, vraždění širokého obyvatelstva, kácení ovocných sadů, vinic, zničení (posekání, spálení, podupání) polí atd. Obvykle po takovémto řádění následoval hladomor v postižené zemi, který dokončil dílo zkázy.

Mobilizace
Kníže měl prakticky neustále k dispozici knížecí družinu, která mohla podle potřeby okamžitě začít shromažďovat vojenské síly. Shromáždění hradských posádek v Čechách a na Moravě vyžadovalo obvykle 2 – 4 dny. Vzhledem k řídkému osídlení v 11. a 12.století a vzdálenostem, mohli jízdní poslové zpravit hradní správy o mobilizaci velmi rychle. Jako první na povel reagovali vojáci prvního řadu (Milites primi), kteří byli dosti často dislokování na dvoře samotného knížete (nebo alespoň jejich významná část), nebo byli mobilní (koně). Vojáci druhého řádu se pak shromažďovali výrazně pomaleji, protože nejen zpráva se k nim obvykle dostala později, ale i pěšmo byl větší problém se dostat na smluvené místo. Pokud bylo potřeba a čas, mohl panovník svolat i tzv. zemskou hotovost (v případě krajní nouze), která byla tvořena prakticky všemi bojeschopnými muži. Její svolání trvalo v Čechách a na Moravě přibližně týden. Mobilizace v obou zemích zároveň zabrala přibližně deset dní. Zemí projížděli poslové na koních, se znamením války (např. meče) a ústně vyhlašovali knížecí rozkaz. Neuspolechnutí se trestalo smrtí. Například při svolání zemské hotovosti roku 1038 knížetem Břetislavem I., „jezdil posel s provazem upleteným z lýčí, na výstrahu, aby každý opozdilec věděl, který přijde do tábora po daném hesle, věděl, že zcela jistě, že bude takovým provazem oběšen na šibenici“ (Kosmas).

Ovšem bojová síla zemské hotovosti nebyla nijak vysoká. Obvykle probíhal rychlý výcvik přímo v táboře. Hlavní sílu boje tak nesla knížecí družina, těžkooděnci, později šlechta se svými oddíly. Samotné přípravy tažení trvaly obvykle něco přes měsíc.
Obrázek Obrázek Čeští bojovníci oblushující prak při obléhání Neapole roku 1191




VOJENSKÁ TAŽENÍ ČESKÉHO STÁTU V XI. s XII. Století

1002 – 1003
Vnitřními nesváry rozdělené a oslabené České knížectví vojensky obsadil polský král Boleslav I. Chrabrý. Právoplatní vládci, Jaromír a Oldřich uprchli do exilu k císaři Jindřichu II.

1004
Roku 1004 proběhla invaze do Čech pod vedením císaře Jindřicha II. na podporu vyhnaných Přemyslovců Jaromíra a Oldřicha, neboť polský král obsadil i císařskou Míšeň a dostal se tak s císařem do přímého konfliktu. České obyvatelstvo polského panovníka nepodpořilo a došlo patrně i ke vzpouře některých vojenských hradských posádek. Císař obsadil několik pevností a nakonec i sídelní město Prahu. Boleslav I. Chrabrý byl donucen k ústupu. Novým českým panovníkem se stal Jaromír. Morava však zůstala i nadále v polské moci.

1005
Císař Jindřich II. dále pokračoval ve vojenských akcích proti polskému králi Boleslavovi I. Chrabrému. Za předchozí pomoc při vyhánění Poláků z Čech, se tohoto tažení zúčastnil i český vojenský oddíl.

1039
Kníže Břetislav I. podnikl výpad do Polska, které bylo po smrti Boleslava I. Chrabrého zmítané vnitřní krizí. Výpravy se zúčastnila i část zemské hotovosti. České vojsko dobylo město Hnězdno a kromě bohaté kořisti si převezlo do Prahy ostatky svatého Vojtěcha (z dynastie Slavníkovců).

1040
Bitva u Brůdku. V roce 1040 vpadl císař Jindřich III. do Čech jako odvetu za Břetislavovo tažení do Polska z předchozího roku. Císař rozdělil útok do dvou proudů. Pomocný sasský útočil přes zemskou bránu u Bíliny, hlavní vojsko pak směřovalo na zemskou bránu u Brůdku na Domažlicku. V lesnatém terénu byl hlavní německý voj na hlavu poražen vojsky knížete Břetislava I. Sasský kontingent byl zradou vpuštěn do Čech. Po zprávě o císařově porážce u Brůdku toto vojsko poplenilo území a stáhlo se zpět za hranice.

1041
Po neúspěšném vpádu do Čech z předchozího roku, se císař Jindřich III. znovu pokusil podrobit si Břetislava I. Rakouský vpád na Moravu znemožnil českému knížeti svolat moravské síly. Stáhl se do Prahy, kterou císař oblehl. Díky zradě biskupa Šebíře a části velmožů, musel český kníže kapitulovat. Protože císař potřeboval českého panovníka jako spojence, skončila válka nakonec smírem.

1075 (1075 – 1078)
Bitva u Homburku – český kníže Vratislav II. se jako spojenec císaře Jindřicha IV. Zapletl do vnitřních bojů v Říši. Dne 9.června 1075 se císař utkal se sasskými vzbouřenci u Homburku. Po dlouhou dobu nerozhodnou bitvu ve svůj prospěch nakonec zvrátil císař za vydatné pomoci českého oddílu. Válka se však i za české pomoci vlekla další tři roky.

1080
Bitva u Flarchheimu – dne 27.ledna 1080 se u Flarchheimu utkala vojska císaře Jindřicha IV. S vojsky vzdorokrále Rudolfa Švábského. Na straně císaře stál i oddíl českého knížete. Bitva se zdála být již vyhranou v prospěch císaře, ale nakonec došlo ke zvratu. Český oddíl byl silně poničen, údajně na 3.000 mrtvých.

Ve stejnou dobu sám český kníže Vratislav provedl preventivní vpád do Saska, neboť Sasové připravovali útok do Čech. Střetnutí obou vojsk bylo nečekané. České vojsko bylo blízko zkáze, ale zachránil je příchod Wiprechtova oddílů, který umožnil Čechům se stáhnout z bojiště.

1082
Bitva u Mailberku. Příčinou byly malé loupežné potyčky na pomezí Moravy a Rakouska. Údělná moravská knížata požádala o pomoc českého knížete Vratislava II. Ten vyhověl a poslal své vojsko spolu se najatými žoldnéry řezenského biskupa na Moravu. Dne 12.května 1080 se pak u Mailberku střetla nepřátelská vojska. České a Moravské vojsko se spojenci předešlo rakouské vojsko v útoku, převzalo iniciativu a drtivým úderem smetlo rakouské síly.

1109
Tažení českého knížete Svatopluka proti Nitře a Polsku. Sice se nepodařilo dobýt Nitranský hrad, ale kořist byla i tak vysoká.


1110
Polský vpád do Čech pod vedením Boleslava III. Tento útok byl dokonale utajen, což na tehdejší dobu byl ojedinělý případ. Polské vojsko již bylo ve vnitrozemí, když se kníže Vladislav dozvěděl o útoku. Rychle však sebral vojsko a následujících šest dní proti sobě obě vojska manévrovala oddělena řekou Cidlinou a bažinami. Vzhledem k tomu, že ani jedna strana nechtěla riskovat bitvu, stáhli se Poláci zpět. Vladislav je se svým vojskem pronásledoval. Jeho předsunutý oddíl u Trutiny napadl zadní polské voje. Český oddíl byl však poražen. Polský král Boleslav III. pak dál pokračoval v ústupu na své území.

1116
Bitva na Moravsko-Uherské hranici. Dne 13.května 1116 se sešlo vojsko knížete Vladislava k rokování s novým uherským králem Štěpánem. Uhři však dosti nešťastně předsunuli své žoldnéřské oddíly, což si české vojsko vysvětilo jako přípravy k útoku. Proto je předešli a sami zaútočili. První útok však nebyl úspěšný. Až následný obchvat hlavních sil vedený proti uherskému táboru, kde na střetnutí nebyl nikdo připraven, byl úspěšný.

1126
Bitva u Chlumce. Německý král Lothar měl v úmyslu sesadit jemu nepohodlného českého knížete Soběslava a dosadit místo něj údělného knížete Oti II. Olomouckého (Černého). Ten krále ujistil o podpoře Čech v tomto tažení. Lothar tedy sebevědomě a mimo běžný termín a plánování vtrhl v únoru do Čech. Avšak zima a sníh tížili postup do nitra země. Český kníže se včas o útoku dozvěděl, svolal zemskou hotovost a postavil se Lotharovi. Ten se svým vojskem zabloudil a tak se jel Soběslav vydal pronásledovat. U Chlumce se pak čelně střetli Soběslavovi jezdci s pretedentem trůnu Otou II., který byl útokem smeten i s celým svým oddílem. Sám Ota II. padl. Dál podniklo české vojko útok na Lotharovi jednotky, které drtilo. Ten nakonec musel kapitulovat.

1142
Znojemský údělný kníže Konrád podnikl výpad proti českému knížeti Vladislavovi II. Vojska se střetla u Vysoké na Čáslavsku. Početně slabší vojsko českého knížete se uchýlilo na blízký kopec Vysoká (470 mnm). Dne 25.dubna 1142 zahájilo moravské vojsko bitvu. Českého knížete zradila část jeho vojska, která přešla na stranu Moravanů. Kníže se svými nebližšími se za velkých ztrát probil ku Praze. Také Moravská strana utrpěla těžké ztráty.

Konrádovo moravské vojsko pak oblehlo Pražský Hrad. Přestože to bylo nejsilnější obležení v jeho dějinách, Hrad vydržel i když byla například vypálena bazilika sv.Jiří a zničen klášter sv. Jiří. Český kníže Vladislav sám mezi tím přivedl ku Praze pomoc najatou z Frankfurtu. Znojemský kníže pak raději odtáhl zpět na Moravu po neúspěšném obléhání.

1143
Český kníže Vladislav v odvetu za předchozí obléhání Prahy vytáhl na Moravu a zle poplenil Olomoucko, Znojemsko a Brněnsko a donutil moravská knížata ke smíru.

1144 – 1146
Znojemský údělný kníže Konrád znovu vystoupil proti Vladislavovi. Ten v roce 1146 napadl jeho statky a dobyl Znojmo.

1157
Vytáhl Vladislav II. s bratrem Děpoltem jako spojenec císaře Fridricha I. Barbarossy do Polska.

1158
Císař Fridrich I. Barbarossa vytáhl proti severoitalskému Milanu. V jeho doprovodu byly i silné české jednotky pod vedením Vladislava II. Celková síla císařova vojska byla asi 15.000 jezdců a 50.000 až 100.000 peších, z čehož český oddíl byl o 10.000 bojovnících (z toho 1.500 těžkooděnců). České vojsko se hned vyznamenalo při přechodu rozvodněné řeky Addy (23.července) a následně zajištění přístupu přes řeku pro císařské vojsko. Miláno se svými hradbami však byl tvrdý oříšek. Dne 6.srpna jen zásah českého vojska zachránil oddíly falckraběte Konráda, když byl tento napaden Milánskými při jejich výpadu z města. Dne 8.září se Milánští prostřednictvím českého krále Vladislava II. císaři vzdali. Kromě jiných poct obdržel Vladislav II. královský titul a jeho vojsko získalo na italském tažení obrovské kořisti.

1179
Bitva u Loděnic. Svržený kníže Soběslav II. se snažil na svém protivníkovi Fridrichovi získat zpět vládu nad českým knížectvím. Obě vojska se střetla nedaleko Berouna u Loděnic. Soběslav Bedřichovo vojsko překvapil a zahnal na útěk.

Po vyhrané bitvě u Loděnic se Soběslav rozhodl pronásledovat Bedřichovo vojsko ku Praze. Dne 27.ledna se pak před Prahou, na místě zvaném později „Na bojišti“ spojil Bedřich s vojskem Konráda Oty a útokem do boku Soběslavova vojska rozhodl bitvu ve svůj prospěch. Soběslav se uchýlil na hrad Skála, který byl rok neúspěšně obléhán.

1180
Bitva u moravských Loděnic. Kníže Bedřich se rozhodl potrestat údělného knížete Konráda Otu. Vyslal proto na Moravu vojsko pod vedením svého nevlastního bratra Přemysla (později král Přemysl Otakar I.). Konrád za podpory německých posil se vojsku českého knížete postavil. Bitva byla i na tehdejší dobu nesmírně krvavá. Její vítězství nakonec vybojoval pro knížete Přemysl, ale jeho vojsko se po citelných ztrátách muselo samo stáhnout z Moravy. O rok později došlo ke smíru mezi znepřátelenými stranami.

1188 - 1190
Křížová výprava císaře Fridricha I. Barbarossy do Svaté země. Český panovník Konrád II. Ota se přímo výpravy nezúčastnil, ale poslal silný oddíl pod vedením knížete Děpolta. Část vojska se po smrti císaře vrátila zpět, další část však pokračovala na Jeruzalém. Trosky výpravy pokračovaly na Akkonu, kde roku 1190 zemřel vůdce českého oddílu Děpolt. Výprava celkově skončila neúspěchem.

1190
Český vpád do Míšně, když český kníže Konrád II. Ota vyslal své vojsko proti míšeňskému rodi Wettinů.

1191
Tažení císaře Jindřicha VI. Proti Sicílii a Neapoli. Podobně jako ve výpravě císaře Fridricha I. Barbarossy proti Milánu, i zde doprovázeli císaře české oddíly pod vedením samotného knížete Konráda II. Oty. V pozdním létě roku 1190 však před Neapolí zachvátilo vojsko mor. Císař před morovou nákazou uprchl, český kníže však 9.září 1190 umírá.



Mapový vývoj českého státu naleznete ZDE:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2856



Zdroje:
Čechy v době knížecí – Žemlička – 1997
Československé dějiny v datech
www.wothanburg.cz
www.wikipedia.org
Kosmova kronika
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 19/9/2008, 16:38, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

re

Příspěvek od Thór »

kacermiroslav-články jsou vynikající,nemá to chybu. Pouze pod soupisem přemyslovských knížat mám místo náhrobku Přemysla Otakara (image)-asi chyba ve přepisu fotky.....
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Tak to nemůžu sloužit. Mě se tam ta fotka normálně zobrazuje. Doporučuji se obrátit na Admina. Stejný problém byl řešen i u fotek z článku o Mapovém vývoji českého státu. Řešením bylo vypnout Kerio.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Super, už mi to maká.Fotky jsou všechny 8-)
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tunac »

Dík za ty články. Jsou perfektní. Asi mě dají impuls k tomuto tématu.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

V románských Čechách


Vývoj
Románský sloh se ve stavitelství a umění prosadil v západní, jižní a střední Evropě od konce 10. století až do poloviny 13.století. Východní Evropa byla silně ovlivněna byzantským stylem a tak sem románský sloh příliš nepronikl.

Termín „románský“ v sobě zahrnuje snahu o znovu vytvoření slohu z prostředí antického Říma, jimž byl do značné míry inspirován. Vývoz tohoto slohu do Evropy zajišťovala možnost středověkého člověka cestovat (nejen rytíři a obchodníci, ale i řemeslnící, mniši, misionáři, stavebníci atd.) a tím pádem i vyvážet různé trendy a slohy.

Charakteristické znaky
Stavěly se dva základní typy kostelů, baziliky a rotundy. Oba měly svůj předobraz v antice. Bazilika bývala obdélníkovou stavbou jejíž vnitřní prostor byl podélně rozčleněn sloupořadím do tří a více lodí. Na východní straně ji ukončoval polokruhový výklenek – apsida, v němž bylo umístěné kněžiště. Vnitřek baziliky osvětlovala okna umístěná v horní částí zdí, jež vymezovaly střední loď. Součástí stavby bývaly i věže.

Rotunda byla jednoduchá stavba kruhového půdorysu s kuželovitou střechou. Ve starověku v době Říma bývala využívaná především jako hrobka. Rotundy v době románské, se stavěli především na místech významných křesťanských událostí. Mívaly jednu a více apsid.

Také hrady a města bývala stavěna v románském stylu, včetně obytných paláců. Zdi bývaly stavěny důkladné, široké i několik metrů. Proto i působily málo členité stavby mohutným až těžkopádným dojmem. Typickým znakem pak byl půlkruhový oblouk, nebo valená či křížová klenba. Těžké zdivo neumožňovalo stavět širší dveřní a okenní otvory. Okna věží a paláců tak bývala sdružená po dvou až čtyřech vedle sebe, vzájemně odděleny sloupky. Vchody byly zdobeny uměleckými portály. Vnitřek kostelů i světských staveb býval často omítán. Architekturu doplňovala sochařská a nástěnná výzdoba (většinou na motivy výjevů z Bible a života svatých).

Vnitřní zařízení hradů a světských domů bývalo dosti jednoduché. Skládalo se ze základních kusů dřevěného nábytku, jako truhly na úschovu šatstva a dalších potřebných věcí. Také zároveň truhla sloužila k sezení. Dále postel a stůl, křeslo a stoličky. Vše v jednoduchém tvaru. Svítilo se svícemi a loučemi upevněnými do svícnů. Zdrojem tepla pak byl krb.


V románských Čechách
Významnými románskými stavbami na území Čech a Moravy byly kláštery v Břevnově, na Strahově, Doksanech. První kamenné hrady jako Přimda, Cheb, Křivoklát, při jejichž stavbě se bral zřetel na obranný systém. Nejvíce světských románských staveb vznikalo logicky v sídelním městě, v Praze. Například Pražský hrad, bazilika s.v Jiří, knížecí palác, knížecí sídlo na Vyšehradě, četné obytné domy, Juditin most přes Vltavu…atd.

U příležitosti korunovace prvního českého krále Vratislava II. vznikl bohatě zdobený rukopis, Vyšehradský kodex. V románské době se začaly celkově více rozšiřovat pergamenové rukopisy, které byly bohatě zdobené.

Do Čech také přicházejí nové církevní řády (premonstráti, cisterciáci, rytířské řády), které se především věnují kolonizační politice, samozřejmě i s ohledem a důrazem na emancipační snahy církve. Ty se především snažily trvale získávat do svého držení vlastní klášterní půdu a čeleď, řemeslníky a další specializované služebníky. Docházelo k tomu za pomoci tzv. imunit, které vyjímaly lidi a držbu soukromých a právních osob z knížecích práv, služeb a soudů. Nejprve šlo jen o dílčí, ale časem s narůstajícím sebevědomím církevních orgánů stále častěji o rozsáhléjší ústupky vládnoucí moci ze svých dříve výlučných práv. Tak se například poprvé stalo v případě Zdíka a jeho snahy vyvázat své lidi z moci údělníků. Vladislav II. (roku 1144, víceméně pod nátlakem císaře Konráda III.), stejně jako kníže Soběslav II. v případě kladrubských benediktinů (1177), kníže Bedřich pro vyšehradskou kapitulu (1187), a "velkou svobodou" Přemysla Otakara I. z počátku 13. století pro pražské biskupství konče. Celou tuto etapu církevní reformy a snah završilo tzv. "velké privilegium české církve" z 10. března 1222. Zde podle rozhodnutí krále Přemysla Otakara I. bylo právně uznáno vyčlenění církevních poddaných z veřejné zemské jurisdikce. V případě získávání výsad a privilegií v průběhu 13. století i později se církevní instituce staraly nadále samy o sebe.


Kníže a jeho poddaní
Podle nařízení Břetislava I. měl vládnout vždy nejstarší Přemyslovec, přičemž pro mladší členy rodu byla utvořena údělná;závislá knížectví: olomoucké, brněnské a znojemské. Rolníci a řemeslníci byli poddanými nejen panovníka, ale ještě feudální;šlechtické vrchnosti, které patřila půda, jíž obdělávali. Rolník musel robotovat;pracovat na pozemcích místních pánů nebo jim odvádět část úrody.

V čele českého státu stál kníže, všichni ostatní byli považováni za jemu poddané;podřízené. Správními centry Čech byly knížecí hrady a v nich sídlící kastelán vybíral dávky;daně;rentu od okolního závislého obyvatelstva. Významní velmoži z knížecí družiny získávali od panovníka léno, jehož dlouhodobým držením vznikaly šlechtické rody.

Roku 1189 vyhlásil kníže Konrád II. Ota český zákoník - Statuta, v němž šlechtě zaručuje dědičnou držbu statků. Církev vybírala od rolníků desátek;desátky (desetinu úrody) a také si brala peníze za církevní úkony jako křest, sňatek nebo poslední pomazání.

Poddaný byl dále povinen zemskými robotami (veřejná práce pro knížete) a občas musel odvádět berni (daň pro knížete). Pravidlo, podle kterého vládl vždy nejstarší Přemyslovec, se nazývalo stařešinské právo, seniorát.



Zachované románské stavby v Čechách

Rotundy
Sv. Petra a Pavla (Budeč, Zákolány u Kladna)
Sv. Jiří (hora Říp)
Sv. Kateřiny (Znojmo)
Sv. Longina (Nové Město, Praha)
Sv. Kříže (Staré Město, Praha)
Sv.Martina (Vyšehrad)
Sv. Petra (Starý Plzenec)
Sv. Kateřiny (Česká Třebová)

Baziliky
Sv. Jiří (Pražský hrad)
Sv. Prokopa (Třebíč)
Panny Marie (Tismice u Českého Brodu
Sv. Bartoloměje (Kondrac u Vlašimi)
Sv. Petra a Sv. Havla (Poříčí nad Sázavou)

Ostatní
Klášter premonstrátů s bazilikou Navštívení Panny Marie (Milevsko)
Hrad Landštejn
Hrad Loket
Zdíkův palác (Olomouc)
Krypta baziliky sv. Markéty (Břevnov)
Černá věž (Pražský hrad)



Zdroje:
www.wikipedia.org
www.manato.blog.cz
www.wothanburg.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

kacermiroslav-sice z ní moc nezbylo, ale jako ukázka románského fortifikačního stavitelství (zbytku) není špatná Prácheň..
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Jasně, stejně tak by se mohla uvádet i zřícenina Přimdy u Stříbra, kde ja zachovalý nejstarší prevét (WC) v Čechách:-)
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Tak to jsme byli civilizovaní poměrně brzo :-)
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Mno jak se to vezme...Přimdu vystavěli na černo Němci na našem území.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tunac »

Fotky Landštejna jsou tady http://picasaweb.google.cz/Tunac17/Landstein# . Sice vypadá impozantně, ale v žádné době nebyl bez obraných chyb.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

ááá...to vypadá na vlastní fotečky, tak kdepak máme kromě hradu vyfoceného i autora fotek?:-) jinak fotky jsou moc pěkné. Na Landštejně jsem ještě nebyl, ale už dlouho se tam chystám.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tunac »

kacermiroslav píše:ááá...to vypadá na vlastní fotečky, tak kdepak máme kromě hradu vyfoceného i autora fotek?:-) jinak fotky jsou moc pěkné. Na Landštejně jsem ještě nebyl, ale už dlouho se tam chystám.
Pokud pojedeš na Landštejn, tak si udělej čas i na řopíky, kousek od Landštejnu jsou řopíky Klášter II a před Slavonicemi je krásné řopíkové pásmo.
Zajímavostí je, že ještě za Lucemburků je Lanštejn na Moravském území a pán Landštejna patří do Moravské šlechty a Moravských stavů.

:idea: Chybějící foto autora :D najdeš na www.boj.xf.cz , tam ve fotogalerii najdeš i řopíky okolo Landštejna, vojenské akce a pod.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Odpovědět

Zpět na „ostatní“