Hrad Helfštýn - pevnost v Moravské bráně

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Hrad Helfštýn - pevnost v Moravské bráně

Příspěvek od Pátrač »

Obrázek

HRAD HELFŠTÝN - PEVNOST V MORAVSKÉ BRÁNĚ.

Kapitola první: ÚVOD


Před nějakou dobou jsem se pokusil vytvořit a zveřejnit typologii hradů, které se vyskytují na území České republiky. Byla to práce pro vraha, i když práce jako taková nedopadla až tak špatně, je v ní ukryt jeden základní problém. Ten problém se dá určit tak, že jako každá typologie i tato prostě kulhá. Každá typologie našich a nejen našich hradů totiž platí pouze a jen, pokud by si hrady zachovaly svojí prvotní podobu. Potom by s ní nebyl problém. Jenže každý hrad pokud neměl smůlu, že zanikl v době výstavby nebo krátce, tedy cca do 50 let od svého vybudování začal pod vlivem mnoha okolností měnit podobu. Těchto okolností mohlo být několik:
- vliv trvalého ohrožení, který mohl vést k posilovaní a růstu počtu obranných prvků
- odraz prostředků pro dobývání opevněných míst v růstu odolnosti opevnění proti jejich působení
- změna úlohy hradu ve správě území
- otázka prestiže majitele hradu, hlavně při jejich změnách v průběhu staletí
- vliv jisté formy „módnosti“
Na příkladu hradu Helfštýna si ukážeme, jak taková proměna mohla vypadat a často také vypadala. Zároveň si podle zvyklostí tohoto cyklu o českých, moravských a slezských hradech ukážeme dva významné prvky hradní fortifikační architektury. A to:
- obvodovou či plášťovou hradbu, zeď
- štítovou hradbu.

Kapitola první: VZNIK HRADU HELŠTÝNA A JEHO ODRAZ V DĚNÍ DOBY.

Hrad Helfštýn je jak je vidět už z prvního obrázku v titulku hrad mimořádných rozměrů. Pohled na jeho mimořádnou architekturu by evokoval, že jeho založení muselo být i vzhledem k mimořádně dobře zvolené poloze výsledkem úvahy panovníka – krále nebo nějakého významného šlechtického rodu. Je to ale omyl. Pohled do jeho historie dává odpověď, která říká, že ani král, ani šlechtic bez bázně a hany s tím neměli nic společného. Hrad založil bez povolení krále majitel hradu u Račic u Brna Friduš z Linavy tedy Helfríd a to v letech 1306 až 1312. Odtud je ke jménu Helfštýn jen kousek a pod tímto jménem je také uveden prvních písemných zmínkách o něm.

Friduš jej postavil nejen bez povolení krále. Postavil ho na uloupených pozemcích, které patřily čtyřem bratrům - potomkům Bohuše z Třebovic a Drahotuš, pána na hradě Drahotuše. Ti čtyři bráškové se jmény Častolov, Smil, Crha a Kuna se proti agresivnímu Fridušovi nedokázali prosadit. Přišli o zděděné pozemky a nakonec také o hrad Drahotuše. Ten ležel a jeho trosky doposud leží na druhé straně Moravské brány na úrovni Helfštýna. Friduš tedy ovládl nejen už vybudovaný významný hrad, ale okamžitě začal upevňovat svoje panství nad uloupenými pozemky výstavbou hradu dalšího.

V zemských knihách je o tom přesný zápis: [B]„Castrum Helfstayn locatum in boniseorum violenter“[/B], tedy že [B]„Hrad Helfštej stojí na násilím získaném místě“ [/B]

Archeologické výzkumy ale ukazují, že s vysokou pravděpodobností na místě, které vybral Friduš už něco stálo. Pravděpodobně nějaký dřevozemní hrádek či alespoň strážnice, která sloužila pánům z Drahotuš jako místo pro výkonu kontroly nad důležitou komunikací, která koneckonců pod hradem probíhá doposud.

Obrázek
Zde je možná podoba hradu, tak jak jej postavil Friduš z Linavy.

Okolnost vedly stavitele k úspornému a rychlému řešení. Byla vystavěna poměrně mohutná na maltu kladená obvodová hradba. Za ní se ukrývaly jednoduché dřevěné obytné stavby pro pána a jeho vojáky a obslužný personál. A tím nám hrad Helfštýn odkrývá jeden poměrně rozšířený tím i významný prvek hradní fortifikační architektury. Jde o plášťovou zeď a tedy hrad s plášťovou zdí. Takže trocha názvosloví.

Hrad s plášťovou zdí – byl typ bezvěžového hradu, u něhož téměř veškerá tíha obrany leží na mohutné, vysoké obvodové hradbě - plášťové zdi, za níž jsou skryty ostatní objekty hradu. Ochoz plášťové zdi umožňuje plynulý pohyb obránců a zvenčí nejsou patrny žádné lehce zranitelné střechy. Pokud se zde setkáváme s věží, jde o věž branskou. V klasickém provedení mají hrady s plášťovou zdí okrouhlý nebo polygonální obrys. Tento hradní typ se ve velkém množství užíval v Dolním Rakousku, na Moravě a ve Slezsku. Do Čech, především východních, pronikl evidentně odtud. Příklady - Lanšperk a Košumberk. Na Moravě pak Boskovice, Vikštějn nebo malý hrad Vartnov. A tak se na těchto pět hrady trochu podíváme. Ale napřed další kousek teorie:

Plášťová zeď - vysoká silná hradba s průběžným ochozem, za níž jsou po celém obvodu hradu skryty jeho stavby. U hradů s plášťovou zdí je to hlavní obranná stavba. Jako plášť bývají označovány i ty úseky obvodové hradby, které obíhají v malém odstupu nějakou jinou stavbu, nejčastěji věž. A nyní těch pět hradů:

Primo: HRAD KOŠUMBERK.

Byl založen koncem 13. století, v písemných pramenech se poprvé se připomíná roku 1318 v přídomku Ojíře z Košumberka. Této nejstarší fázi malého jádra v severozápadním koutě současného areálu náleží mohutná oválná plášťová hradba vejčitého půdorysu podepřená na jihozápadní straně masivními opěráky.
Z plášťové zdi na nejlépe přístupné jihovýchodní čelní straně vystupuje masivní obdélná vstupní věž, která svou hmotou kryla hrad z nejvíce ohroženého směru.
Obě zdi tvořící její východní nároží dosahují impozantní šířky 3,8 metru, jsou tedy téměř dvakrát silnější než zbývající dvě. Na jihovýchodní vstupní straně je dosud vysoko nad úrovní okolního terénu zřejmá pata ústupku pro padací most, na nějž se vstupovalo pravděpodobně pomocí dřevěné rampy vedoucí z plochy nádvoří. Po obvodu k této plášťové hradbě přiléhala vnitřní zástavba, která tak sílou zdi byla kryta před možným útokem. I z tohoto důvodu budovy jádra pravděpodobně nepřevyšovaly obvodovou hradbu. V této fázi své existence byl Košumberk typickým hradem s plášťovou zdí, který svým vzhledem nápadně připomínal ohrazení jádra hradu Rabí.

Obr. první: Obrázek Obr. druhý: Obrázek

Obrázek první ukazuje plán dochovaných zbytků tohoto hradu s náznakem stavebního vývoje. Druhý pak ukazuje pěknou hmotovou rekonstrukci tohoto hradu po renesanční přestavbě. Jádro tohoto hradu ale stále tvořil původní malý hrad plášťovou zdí či hradbou.

Secundo: HRAD LANŠPERK

Vznikl v době vlády krále Přemysla Otakara II. v souvislosti s kolonizací oblasti mezi Tichou Orlicí a česko-moravským pomezím. Z králova pověření hrad pravděpodobně postavil některý příslušník rodu z Drnholce, který kolonizaci prováděl. Mohl to být Vilém z Drnholce, který do východních Čech přišel po r. 1249, nebo jeho synové Heřman a Oldřich z Drnholce. Stavebník si vybral pro hrad strategicky výhodně položené místo, vysoký ostroh se strmými boky nad levým břehem Tiché Orlice. Vlastní hrad postavený v nejjižnější části ostrohu, nebyl rozsáhlý a jeho nepravidelný půdorys byl dán podobou této části ostrohu. Hlavní oporou hradu byly strmé boky ostrohu, nad nimiž byla vybudována hradba obklopující celý areál. V ní byla na severozápadní straně vstupní brána, na severní straně byl k hradbě přistavěn palác, na protilehlé jižní straně další, pravděpodobně hospodářská budova. Mezi oběma budovami bylo nevelké nádvoří se studnou. Jednalo se o typický hrad s plášťovou zdí. Pouze na severní straně, kde ostroh byl v úrovni okolí, byl k hradu snazší přístup. Zde byly vybudovány dva příkopy, které ve východo-západním směru protínaly ostroh. V nevelké prostoře mezi nimi byla vybudována další hradba. Ze severní strany byl také přístup do hradu po cestě, která vedla po západním okraji ostrohu k mostu přes první příkop. Dále cesta pokračovala branou v hradbě mezi oběma příkopy k mostu přes západní část druhého příkopu a vyústila do hlavní brány. Hrad byl postaven z lomové opuky v raně gotickém slohu. Jeho celková dispozice se v dalším vývoji téměř nezměnila.

Obr. první: Obrázek
Obrázek ukazuje hmotovou rekonstrukci hradu Lanšperk. Je dostatečně výmluvná.

Tertio: HRAD VIKŠTEJN

Při dělení údělů mezi syny opavského vévody Mikuláše II. je roku 1377 poprvé zmiňován hrad Vikštejn a jeho majitel Vítek ze Šostýna. Jeho syn Bernard v polovině 80. let 14. století ve službách hlubčického vévody Mikuláše III. Opavského zemi jeho synovce Jana II. vévody opavského a ratibořského. Po Bernardově smrti roku 1394 zabavil hrad vévéda Přemysl I. Jeho synům hrad náležel až do roku 1461, kdy jej vévoda Arnošt postoupil Budivoji z Moravice. Po pěti letech však panství zkonfiskoval král Jiří a svěřil jej Hynčíku Bírkovi z Násilé. V srpnu 1474 obsadil hrad uherský král Matyáš Korvín, brzy byl ale navrácen panu Hynčíkovi. Bírkové obnovili poškozený hrad. Snad už roku 1525 započal Jan Planknar z Kynšperka rozsáhlou renesanční přestavbu, která probíhala postupně až do 80. let 16. století. V roce 1626 obsadilo hrad dánské vojsko generála Mansfelda. V té době snad vzniklo i násypové hliněné předsunuté opevnění s příkopem. Roku 1646 byl hrad preventivně pobořen císařskými vojsky.
Nejstarší jádro tvořil nepravidelný ovál ohrazený plášťovou zdí o průměru 1,5-3,1 metrů. V severní části byl plášť jádra vytažen proti příchozímu v tupý břit štítové zdi zvýšené oproti zbytku hradby nejméně o 4,5 metru. Z vnitřní strany vyplňovaly břit nejméně čtyři podlaží zástavby, z nichž se nejlépe dochoval suterén. Proti hrotu břitu je zde téměř čtvercový valeně klenutý sklep přístupný klenutou chodbičkou s předsíní vedenou podél obvodové hradby. Volný prostor mezi sklepem a chodbičkou vyplňuje další nepravidelná místnost. V prvním podlaží byl na východě pětiboký sál ve východní části a obdélná místnost s lichoběžnou komorou v západní části. Vnitřní členění dalších úrovní zůstává nejasné.
Jižní konec jádra byl snad původně ukončen rovně velkým obdélným nejméně patrovým palácem. V jeho sousedství byla hradba prolomena dvěma průchody. Na západě to byl široký průjezd, schopný vpustit na nádvoří i vozy. Menší východní průchod směřoval do parkánu. Ten obíhal téměř celé jádro, boční zdi jej napojovaly na jádro při jižní stěně obdélného paláce. Před parkánem přetínal ostrožnu šíjový příkop.

Obr. první: Obrázek Obr. druhý: Obrázek

Obrázek první ukazuje velmi pěknou hmotovou rekonstrukci hradu Vikštejna. Fotografie, tedy obrázek druhy potom ukazuje stav čela plašťové hradby v dnešní podobě. I dnes je vidět, že to je pořádný kus fortifikace.

Kvarto: HRAD VARTNOV

Hrad Vartnov byl pravděpodobně vybudován ve 13. století. Původně byl zeměpanským majetkem, avšak již při dělení Opavska v r. 1377, kdy se uvádí v písemných pramenech poprvé, jej spravoval spolu s několika přilehlými vesnicemi Štěpán z Vartnova. K vartnovskému panství tehdy příslušely Brumovice, Loděnice, Úblo, Horní Benešov a polovina obce Leskovec nad Moravicí. Štěpán z Vartnova zaujímal přední místo v životě kraje a často vystupoval při význačných jednáních před zemským soudem jako svědek. Během dalších let se na hradě vystřídalo několik majitelů a v r. 1447 ho spolu s panstvím koupil Bernard Bírka z Násile.

Za ničivého uherského vpádu v r. 1474 byl hrad Vartnov jako mnoho jiných zničen a již nikdy nebyl obnoven. Po jeho rozboření připadlo vartnovské území ke krnovskému knížectví. V krnovském urbáři z r. 1523 je uveden jako „pobořený hrad Vartnov". Na zpustlém místě pod bývalým hradem Vartnovem vznikla pak v 70. letech 17. století vesnice Pocheň.
Z hradu se zachovaly zbytky příkopů a zdí, zarostlé dnes z větší části hustým lesem. Zdá se, že to byl jeden z prvních takzvaných úsporných hradů, tedy hradů bez hlavní věže. Jeho obrana skutečně byla postavena na obvodové či plášťové hradbě či zdi. Tento vynikal mezi jinými tím, že nebyl vybudován na dominantním kopci, ale na mírném pahorku a k jeho obraně byl využit i vodní živel. Hradba byla posílena parkánem tedy uličkou mezi hradbou a menší a méně masivní zdí předsunutou po svahu dolů.

Byl to malý hrad, ale byl dobře postavený a měl šanci. Když ale v srpnu 1474 dorazilo vojsko krále Matýaše Korvína, pro dobytí hradu byla určena „černá rota“. Bylo to malé vojsko tvořené bývalými husity všeho druhu. Archeologické výzkumy prokázaly, že posádka bojovala statečně a asi do posledního muže. Byly nalezeny stovky ohnutých hrotů šípů a šipek do kuší. Lehce opevněné předhradí bylo dobyto z chodu a okamžitě zde byly rozmístěny dobývací stroje. V troskách byly nalezeny roztříštěné koule do praků těžké až 80 kilogramů. Vše svědčí o dlouhém ostřelování všemi dostupnými prostředky. Posádka palbu opětovala. Byla nalezena hákovnice s roztrženou hlavní. Pod sutí z hradby byl nalezen kosterní pozůstatek vojáka s prostřelenou hlavou, v ruce ještě svíral palcát.
V troskách brány byly nalezeny zbytky po použití beranidla, to naznačuje způsob, jak se útočníci dostali do nitra hradu. Ale ti, co přežili, se stáhli do hradního paláce a bojovali dál. Zde asi padli do posledního. V troskách paláce zničeného ohněm byly nalezeny zbytky kování mohutného beranidla, které útočníci použili i zde. Asi nenašli jiný způsob jak porazit obránce.

Obrázek

Tento obrázek ukazuje plán zachovaných částí hradu. Je to stav po vykopávkách ve 30. letech minulého století. Hrad byl od té doby vítaným zdrojem stavebního matriálu a dnes je toho k vidění méně. I tak ale stojí a výlet.

Pokud zde Uhři získali zajatce a já doufám, že nikoli, byli toto popraveni. Ihned a velmi krutě – zpravidla byli naraženi na kůl nebo naraženi na železné tyče a jako na rožních pomalu upáleni. Stětí hlavy či probodnutí mečem by byla milost.
Hrad byl celý zapálen - musel to být děsivý požár. Na nádvoří byla půda propálena 40 až 60 centimetrů do hloubky. Celé okolí bylo zničeno a vše živé povražděno – tak Korvín trestal ty, co ho jako krále odmítali uznat. Celé území zůstalo pusté několik dlouhých desítek let a hrad už nikdy nebyl obnoven. Ničení bylo tak důkladné, že se do dnešních dob nezachoval jediná pověst o tomto ve své době jistě významném hradu.

Obr. první: Obrázek Obr. druhý: Obrázek

Obrázek první ukazuje opět hmotovou rekonstrukci hradu Vartnova. Fotografie, tedy obrázek číslo dvě ukazuje podobu, v jaké se do dnešních dob dochovala část plášťové hradby.

Kvinto: HRAD BOSKOVICE

Původní hrad pánů z Boskovic zabíral skalnatý vrcholek výběžku. Dochovala se z něj především zalamovaná plášťová hradba tvořící ovál o maximálních rozměrech přibližně 45 a 35 metrů. Směrem k sedlu na jihozápadě se hradba obracela tupým břitem, do jehož suterénu byla vložena okrouhlá cisterna na vodu. Na jihu a jihovýchodě byl k hradbě přistavěn čtyřprostorový palác se zalamovaným nádvorním průčelím. Na severozápadě se dochovaly pozůstatky původního vstupu. Přístupová cesta byla vedená spirálovitě přibližně ve shodě s dnešním průběhem, pomocí dřevěné rampy byla nejspíše vyvedena k portálu brány v obvodové hradbě jádra.
K plášťové hradbě jádra byly postupem času přistavěny další obytné a provozní budovy, kterými bylo nakonec obklopeno celé nádvoří. Ani v jejich datování nejsou odborníci jednotní, názory opět kolísají mezi dvěma epochami, již zmíněnou přestavbou Heralta z Kunštátu a přestavbou za pánů z Boskovic v závěru 15. století. Obdobná situace je i u 10 metrů širokého parkánu, jehož stopy byly nalezeny na západní a severní straně jádra. Je předpokládáno jeho pokračování až na východ, kde by byl tento parkán zakončen příčnou hradbou přecházející v mohutný opěrný pilíř zajišťující stabilitu přilehlé části jádra. Obdobnými pilíři byl zpevněn téměř celý obvod jádra a později na nich byly vystavěny četné arkýře, jejichž podobu přibližuje model vystavený v hradní expozici.
Jako u mnoha jiných hradů došlo ve druhé polovině 15. století na Boskovicích k výraznému posílení opevnění v reakci na bouřlivý rozvoj vojenství a především palných zbraní. Nejvýznamnější položkou nákladné přestavby byl nový hradební okruh, který obklopil severní polovinu jádra. Na západě se napojoval na stávající parkánovou hradbu, jeho zakončení na východě překryla renesanční přestavba. Pan Miroslav Plaček hypoteticky předpokládá pokračování hradby od jejího rozpoznaného zakončení na severovýchodě směrem k výše zmíněnému pilíři a od něj pak dále k jihu, kde by ve formě parkánu obíhala východní a jihovýchodní část jádra. Aktivní obranu hradby umožňovaly tři v té době již zastaralé hranolové dovnitř otevřené bašty a také úskoky zdiva. Nový hradební okruh vymezil severně od jádra rozlehlý prostor, který zaplnila zjištěná hospodářská a provozní zástavba.

Obr. první: Obrázek Obr. druhý: Obrázek

Zde jsou velmi kvalitní vyobrazení pozůstatků hradu Boskovice - plán zachovaných částí na prvním obrázku a na druhém je letecká fotografie hradu. Jelikož Boskovice sami o sobě jsou hezké městečko, je zde navíc i pěkný zámek i zde je možno jen doporučit návštěvu.

Tolik tedy k teorii o plášťových hradbách a pohled na vybrané čtyři další představitele tohoto typu hradu. Na závěr této kapitoly tedy ještě pár slova hrádku loupeživého Friduše z Linavy.
Před hradbou obíhal poměrně velký příkop a před příkopem palisádová stěna. Ta nebyla bráněna. Sloužila pouze jako překážka ztěžující přístup k samotnému hradu. Přes příkop byla jediná přístupová komunikace na stržitelném dřevěném mostě. Její konec byl bráněn branskou pravděpodobně jen dřevěnou věží.

Hrad vypadal asi takto:

Na východním, nejvyšším místě temene kopce bylo mohutnou kamennou zdí vymezeno hradní jádro s palácem. Obranu zajišťovala sama příroda – ze tří stran svahy kopce spadaly příkře do údolí. Hradba byla doplněna parkánem, příkopem, palisádou a valem. Byla to malá, ale kvalitní fortifikace. Skvěle zvolená poloha zajistila dokonalý výhled do okolí.

V roce 1312 bylo období bezvládí po zavraždění mladého krále Václava III. v Olomouci ukončeno. Král Jan se ujal vlády energicky a vyhlásiv všeobecný mír očekával návrat pořádku. Jelikož se ho nedočkal, vyhlásil proti loupeživým odbojníkům válečnou výpravu. První byl dobyt na Jimranovi z Boskovic hrad Sádek. Poté už přišel na řadu Fridušův hrad Račice. Friduš se vyděsil a prosil o milost - poprava 18 loupežníků na Sádku byla dostatečným varováním. Milost dostal, ale musel rozbořit všechny hrady, které měl v užívání. Takže byl pobořen hrad Račice, Helfštýn a dokonce uloupený hrad Drahotuš.

Celé území včetně obou hradů, hranicemi, Lipníkem a Drahotušemi dostal do vlastnictví pan Vok I. z Kravař. V rodu pánů z Kravař zůstal hrad do roku 1434. Tak pan Vok získal i další hard který měl být vrácen původním majitelům ale z nejasných důvodů se tak nestalo. Ale z jasných důvodů, tedy proto, že je to pěkný objekt zde dávám jeho hmotovou rekonstrukci tak jak ji vytvořil pan Vojkovský v publikaci o tomto hradu.

Obrázek

Myslím si, že stojí za to ji vidět, i když pro tuto práci má jen okrajový význam. A v další kapitole se podíváme na další osudy hradu Helfštýn. I když osobně si myslím, že Drahotuš byl hrad nejen dobrý, ale i pěkný. Bohužel byl destruován více než účinně a jeho věž dokonce byla vyhozena do povětří náloží střelného prachu. Do dnešních dob z něj tedy moc k obdivování nezbylo. Dochovalo se z něj přízemí obdélného paláce, zbytky věžovité brány, hospodářských stavení a hradebních zdí a velké kusy zdiva mohutné válcovité věže, rozmetané výbuchem. Od stoupajícího hřebene je hrad oddělen hlubokým ve skále vylámaným příkopem, který je dodnes velmi dobře rozeznatelný. Pár pěkných fotografií je zde:
http://www.turistik.cz/cz/kraje/olomouc ... s/galerie/
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Kapitola druhá: HELFŠTÝNSKÉ PROMĚNY V ČASE

Páni z Kravař drželi tedy hrad Helfštýn po čtyři generace. A nešlo jen o rozšiřování opevnění. Někdy v letech 1328 až 1350 zde byla vybudována kaple. Ta byla součástí paláce a dal ji vystavit manželka Jana z Kravař, Klára z Lipé. To byla dcera Jindřicha z Lipé, po králi druhého nejmocnějšího muže v zemi.
Také bylo potřeba zlomit soudně i politicky nároky původních majitelů místa, kde Helfštýn vyrostl, tedy majitelů hradu Drahotuše. Největší aktivitu ale projevil Lacek z Kravař. Nejenom že dokázal zvelebovat hrad. Ale znovu založil město Lipník nad Bečvou, zajistil měšťanům obnovu ztracených práv, odpustil městu roboty a platy - město začalo okamžitě vzkvétat.

Obrázek
Erb Pánů z Kravař

Bojová pohotovost byla zajištěna manskou soustavou, což byli drobní rytíři z obcí helfštejnského panství, kteří na hradě konali službu. Byli spolehliví – považovali to za čest i vlastní zájem. Zároveň byl Lacek oddaným stoupencem husitství a byl to on kdo inicioval protest králi Zikmundovi proti uvěznění Jana Husa, který podepsalo na 250 pánů a rytířů.
Posledním z pánů z Kravař na Helfštýně byl Petr Strážnický. I on byl přívržencem husitů a díky tomu hrad nepoznal sílu útoku husitských vojáků, kteří hrady dobývat opravdu uměli.

Po Kravařích hrad na krátkou dobu měl v držení Jan z Messenpeku, zdatný husitský válečník. Po ukončení husitských válek v roce 1434 ho musel Kravařům vrátit, ale ti ho v roce 1437 prodali pánům ze Sovince. Ten hrad nadále opevňoval natolik, že téměř zkrachoval. Nakonec musel Helfštýn prodat a to přednímu královskému dvořanovi Albrechtovi Kostkovi z Postupic. Stalo se to v roce 1467.

Obrázek
Erb pana Kostky z Postupic.

Tento muž zaplatil za Helfštýn 30 000 uherských zlatých. A tento muž pokračoval v masivním fortifikačním budování, ale poměrně brzy hrad zase prodal.

A nyní se podíváme na to, jak se hrad změnil do roku 1470, tedy do doby kdy vypadal asi takto:

Obrázek

Co na obrázku vidíme:

A/- původní okružní hradbu Fridušova hradu, vybudovaná kolem roku 1310. Zde byla opravena a jihozápadní části snesena aby uvolnila prostor pro stavební činnost spojenou s budováním nového opevnění.

B/- vnitřní prostor původního hradu vyplnilo nově vložené hradní jádro. Samo o sobě šlo o masivní a odolnou stavbu, která vznikala dlouhou dobu. Dominují mu čtyři takzvané
B-1/ poděbradské věže které byly vybudovány do roku 1460
B-2/ mohutná věž nad bránou, zvaná Trubačská vybudovaná v roce 1147 a přestavovaná dvakrát a to v letech 1490 a potom ještě v roce 1543

C/- před tímto jádrem byl vytvořen příkop. V něm bylo přírodní hluboké jezírko, které sloužilo jako zdroj užitkové vody. Tento příkop, přes který vedl po pilířích vedený dřevěný most, byl kryt přímou poměrně mohutnou hradbou. Příkop je pozůstatek původního Fridušova opevnění

D/- na tento příkop navazovalo větší nádvoří, dnes čtvrtý dvůr. Ten byl obklopen důmyslným opevněním. Jeho základem byla
D-1/ polygonální hradba, která byla zesílena
D-2/ třemi husitskými věžemi. Dvě z nich – severní a východní byly polygonální a jedna- západní byla polokruhová. Všechny byly dovnitř otevřené. Západní navíc byla zesílena bastionem. Je zajímavé, že tyto věže či lépe bašty, byly různé - každá vlastně jiná.
- severní, která dnes slouží jako vyhlídková věž, byla pětiboká a z hradeb vystupoval jen rohem
- další byla také pětiboká ale zapravena do masy hradby
- jižní nebyla ani tak baštou jako spíše věžicí a měla jistit přístup k bráně napojené na Kostkovu věž.

E/- před tímto opevněním byl veden dvojitý velkorysý oblouk hradby a parkánu

F/- na západním konci tohoto věnce stojí dodnes masivní takzvaná Kostkova věž. Je to srostlice válcové věže napojené na hranatou branskou věž. V této věži, která je velmi prostorná, se přístupová cesta lomí v pravém úhlu a směřuje do další branské věže. Kostkova věž je vysoká 20 metrů a má průměr 11 metrů. Tedy je to masa srovnatelná s masou bergfritů jiného typu hradů.

G/- na Kostkovu věž navazoval lomený úsek hradeb, který v místě zlomu byl vyztužen půlválcovou baštou. Kostkova věž byla navíc opevněna robustním parkánem, který ji ovinoval s větším odstupem a napojoval se na lomenou hradbu.

V roce 1469 se pan Kostka vracel z Polska, kde působil jako královský posel. Jako významný šlechtic a věrný poddaný krále Jiřího z Poděbrad byl korvínovými vojáky zajat. Když byl Matyáš Korvín tvrdě poražen poděbradským vojskem u Vilémova, zajatý Kostka se stal mužem, který dojednal mírovou dohodu. Bohužel král Jiří v roce 1671 zemřel a čeští katolíci nabídli českou korunu Matyášovi Korvínovi. Na stranu nového krále přešel i pan Kostka a stal se významnou osobou na dvoře nového krále. Kostka sloučil panství Helfštejn - Lipník, Drahotuše, Hranice a Přerov. Ty ale byly katastrofálně zadluženy.

V roce 1475 tak přichází nový majitel a jeho příchod zajistí, že hrad Helfštýn navždy vstoupí do našich dějin a do dnešní doby bude upomínkou na kvalitu českého a moravského pevnostního stavitelství.

Přichází pan Vilém z Pernštějna. Byl to movitý člověk, který nabral velký majetek věrností a obratností ve službách krále Matyáše Korvína a také poněkud méně chvályhodným způsobem – jako výkupné za své zajatce. Kupoval tedy hrady a panství. V roce 1475 se jako 35letý muž oženil a jeho nevěsta, Johanka z Liblic mu přinesla věno 15 000 zlatých. Byla to dívenka jen 10letá a Vilém se k ní choval jako otec. Na dědice si zatím musel počkat.
Ale na otcovskou roli se mohl připravit, jelikož byl roku 1482 určen poručníkem 10letého dědice pánů z Lipé. Toto poručnictví ho dostalo do funkce nejvyššího maršálka království. Proto se z Helfštýna musel odstěhovat do Moravského Krumlova - měl to blíže ke králi do Budína, kde se tvořila v té době středoevropská politika a nakonec se zde dočkal i svého dědice. Helfštýn se tak stal hradem nikoliv sídelním ale pouze správním. Ale začalo zde budování které do té doby hrad nepoznal. Mohl si to dovolit. Byl to vynikající hospodář a politik. Rodová moc za něho dosáhla vrcholu. Zastával řadu úřadů, zejména byl komorníkem zemského soudu, nejvyšším českým maršálkem což už víme a nejvyšším královským hofmistrem.
Zde je erb pánů z Pernštejna.
Obrázek
Erb pánů z Pernštejna

Helfštýn tak dostal novou roli – stal se pevností. Ihned po koupi začalo budování, které podobu hradu změnilo a vedlo k tomu, že se z hradu stal evropský unikát. Hrad byl i tak dobře opevněný a pokud by ho hájila dostatečně silná posádka, byl by asi obtížným k dobití. Ale od západu na něj bylo možno působit a ohrožovat ho palbou z děl a to vedlo k tomu, že Vilém rozhodl hrad tímto směrem natáhnout. Za Vilémova života vyl tedy hrad prodloužen a tak vzniklo těžce opevněné nádvoří, které končilo novou branou a po všech stranách bylo obklopeno mohutnými hradbami. Před čelní hradbou a branou byl vyhlouben až 17 metrů široký příkop a jeho čelní stěna byla pro větší pevnost vyzděna.

Tato výstavba nebyla v době Viléma z Pernštejna ničím mimořádným. Zároveň totiž opevnil hradbami Přerov, Lipník a Hranice. Tato stavební aktivita konaná v jediné období je někdy považována za největší stavební akci té doby vůbec.

My se nyní podíváme na to, jako stavební úpravy provedl Vilém z Pernštejna za svého života. Někdy se jeho úpravy nazývají Vilémovým hradem.

Obrázek

Co na obrázku vidíme? Je toho hodně, ale pro tento moment se budeme zabývat pouze a jen označenými architektonickými prvky. Každopádně jde o to, že tyto stavební úpravy zásadním způsobem změnili nejen podobu ale i fortifikační hodnotu hradu. Nikdo neví, jak dlouho nad tím co chce provést, Vilém z Pernštejna přemýšlel, ale on jediný je autorem stavebního zámyslu a zadavatelem stavby. Jak je vidět, novostavba sledovala protáhlý tvar hřebene směrem na západ. V místech kde byl hřeben nejužší byl do skály vysekám příkop. Velký, ale zdaleka ne tak, jak ten, se kterým se seznámíme dále. Nad příkopem byla vztyčena velká vstupní věž, budoucí brána ale musíme jít postupně.

Pozice X ukazuje, že jako první než se vůbec začalo stavět něco nového, bylo rozhodnuto kompletně snést a rozebrat dvojitý věnec hradeb s parkánem. Do nové podoby opevnění je nebylo možno včlenit, a tak se staly zdrojem stavebního materiálu. Dnes nejsou na povrchu viditelné, jsou doloženy archeologicky a zůstaly po nich stopy v podobě opěrných pilířů v obvodové hradbě jádra kravařského hradu. Asi to byla těžká robota – byly to hradby velmi kvalitně vyzděné.

A/ - zde je vyznačena původní Severní husitská věž, která zůstala zachována. V místě, kde se u ní lomila hradba kravařského předhradí, byla napojena nová velká severní hradba. Je to pozice

B/ - tato hradba byla přímá a než se napojila na mohutnou stavbu věže vstupní brány – pozice D, byly do ní včleněny dvě bašty. Ty jsou označeny pozicí

C/. Jsou to:
- horní severní bašta, která byla vztyčena roku 1482 a je doplněna výpadními brankami.

- dolní severní bašta, která byla vztyčena ve stejném roce.

Bašty byly dovnitř otevřené, chráněné zevnitř pouze dřevěným bedněním. Umožnili flankovací střelbu a palbu podél hradeb a krytí výpadových branek. Hradba sama o sobě je mohutnou fortifikační stavbou tyto bašty ji výrazně zodolňují.

D/ - tato věž byla nad branou která je dnes označována jako druhá, vztyčena mezi roky 1477 až 1482. Tento letopočet je vytesán do kamenné desky nad vstupem. Původně byla třípatrová a poslední patro bylo dostavěno až kolem roku 1490. V tomto roce asi byla dokončena výstavba celého nového předhradí. Brána má vjezdovou linii pro povozy a těžké zbraně a samostatnou branku pro pěší. Vedl a vede do ní most uloženy na dvou pilířích a oblouku, které jsou původní. Tato druhá brána se stala až do vybudování Široké zdi bránou první, tedy až do roku 1530. Dnes přes destrukci dvou pater v minulosti má opět tři patra a stylovou střechu.

E/ - most, který jsem popsal výše, byl položen přes vysekaný příkop. Materiál zde získaný byl použit na výstavbu některých prvků novostavby. Bohužel, obrázek ho z důvodu perspektivy kterou je nakreslen, neumožní ukázat a tedy mi čtenář musí věřit.

F/ - tato pozice ukazuje takzvanou Kostkovu věž. Ta zůstala zachována a její hmota se stala oporou, na kterou byla navázána

G/ - dlouhá jižní hradba. Tato jižní hradba byla vedena s mírnými lomy a tyto zlomy počínali ve vetknutých baštách. Byly to dvě bašty označené H, kde vidíme že to jsou
- horní bašta jižního opevnění, která byla vztyčena v roce 1482
- prostřední bašta jižního opevnění, vtyčená taktéž v roce 1482

CH/ - tato pozice ukazuje parkán ohraničený na jižní straně lehkou zídkou.

J/ - pozice ukazuje poslední baštu jižní hradby či klidně řekněme linie opevnění. Tato bašta je nárožní a propojuje jižní hradbu s hradbou, která navazuje na bránu v pozici D. Bašta je to více než unikátní. Její střílny umožnily postřelování prostoru před příkopem a příkop samotný, dále pak umožnili flankovací palbu podél jižní hradby směrem k prostřední jižní baště. Tato bašta byla postavena v roce 1481.

K/ - krátká hradba propojující věž s bránou a nárožní dělovou baštu.

Na tyto hradby potom navazovala vnitřní zástavba. U jižní hradby to byly objekty stájí pro jezdecké a tažné koně a jiná zvířata, u severní hradby to potom byly provozní budovy, dřevníky a sruby pro ubytování strážných.

Vše pokračovalo v dobrém rytmu, ale bohužel, duše všech těchto aktivit, Vilém z Pernštejna pomalu stárnul. Na Moravě, kterou asi opravdu miloval, strávil i poslední měsíc svého života. V první polovině února 1521 už ležel vážně nemocný v Prostějově. Odtud už úplně bezvládný byl odvezen do Pardubic kde nakonec v úctyhodném věku 80 let, dne 8. června 1521 zemřel. Jeho ostatky byly uloženy v rodinné hrobce v Doubravníku.
Hrad Helštýn a jeho dostavbu převzal jeho dědic, syn Jan, který měl přízvisko Bohatý. Ten dokončil výstavbu Helfštýna. Sice se na něm zdržoval jen výjimečně, často ale pobýval v Přerově, Tovačově, Prostějově, Hranicích nebo ve Valašském Meziříčí.

A musíme naznat, že Jan z Pernštejna dokončovací práce rozhodně neošidil. Následuje obrázek, který by měl pomoci vidět, co vlastně udělalo Helfštýn výjimečnou fortifikací v celé Evropě.

Obrázek

Co tedy na obrázku vidíme?
Mezi čelem takzvaného Vilémova hradu vzniklo mezibraní, které směrem a západ ohraničil výjimečný stavební počin. Je to takzvaná „Široká zeď“. Ale vezmeme to postupně. Vilém z Pernštejna se k obraně hradu postavil tak, že protáhl hrad směrem na západ. A v nejužším místě postavil pevný složenec, který měl zajistit jeho vysokou odolnost. Vycházel z toho, že toto místo neumožní protivníkovi rozmístit dostatek děl k efektivnímu ničení hradeb a věží. Zároveň tím, že vlastní děla jsou kryta fortifikací, mělo zajistit vysokou odolnost hradu.

Jeho syn, Jan z Pernštejna na to šel jinak. Naznal, že stačí i málo děl, aby nakonec uspěla. Proto se rozhodl hlavní tíhu obrany přenést na novou linii opevnění, která byla tvořena několika prvky. A já se pokusím tyto prvky ukázat v ideální hmotové rekonstrukci a popsat.

1. Pozice ukazuje, jak na severní straně hradu napojil na stávající hradbu novou silnou vysokou hradbu, která končila u severní věže štítové zdi. V této části severní hradba dosahuje výšky 12 metrů a tloušťky stěny až 1,8 metru. Obrázek z této hradby ale ukazuje jen malý kousek

2. Na jižní straně potom obdobné a dokonce silnější hradba byla vedena oblokem k jižní věži štítové zdi. Tím vzniklo nevelké mezibraní, které sloužilo při průniku protivníka jako past. Výška hradby je 10 až 12 metrů a síla stěny dokonce 2,4 metru. Jedna část této hradby napojená přímo na dělovou baštu obsahuje unikátní obranný prvek. V síle stěny je umístěna ulička se střílnami, dlouhá asi 15 metrů, která umožnila naprosto bezpečnou palbu do celého prostoru mezibraní a hlavně tato palba flankovala čelo Vilémovského hradu. Všechna čest stavebníkům - to je něco, co se v té době jen tak nevidělo. Bohužel i zde je vidět jen malý úsek této části fortifikace.

A/ tento objekt je severní strážní věž. Byla postavena do výšky tří pater nad úroveň štítové hradby. Prvotně byla postavena si v roce 1530. Zajišťovala dokonalý výhled do předpolí hradu a na komunikace v Moravské bráně. Tato věž byla umístěna nad vstupní bránou do hradu, která je dnes označována jako první brána. Jelikož není úplně jisté, jakou roli hrála v její možné obraně, nebudu ani já spekulovat. Navíc to co je na dnes pořizovaných fotografiích, je jen novostavba z první poloviny 19. století a není tedy úplně jisté, jak původně vypadala. Novostavby stojí ale na původních základech věže, tedy její půdorys je přesný.
Samotná brána není nijak architektonicky zajímavá. Byla to jen díra do zdi zajištěná padacím mostem - dodnes jsou ve zdi zachována místa uložení kladek i kladky samotné pro zvedací řetězy. Shora asi byla chráněna věží, ale do jaké míry není jisté. Původně byla při nařízeném bourání hradu zbourána – v roce 1656, ale už o 7 let později znovu obnovena.

B/ tento objekt je jižní strážní věž. Byla také postavena do výšky tří pater a byla dostavěna v roce 1530. Její osudy byly podobné jako u severní věže. Zajišťovala opět výhled do předpolí a na celý jižní obzor.

C/ zde je nejdůležitější fortifikační prvek hradu a zároveň evropský středověký fortifikační unikát. Jde o štítovou zeď, zvanou „Široká zeď“. Byla založena v roce 1525 a dokončena v roce 1530 tedy po dlouhých pěti letech. Má fantastické parametry.
Je dlouhá 76 metrů a široká od 7 do 9 metrů. Její výška je v průměru 13,5 metru. Obsahuje 6 000 metrů krychlových vysoce kvalitního zdiva. Na vrcholu Široké zdi byla silná čelní předprsní stěna, která kryla řadu zde umístěných děl. Celá Široká zeď byla zakryta střechou. Tento fortifikační unikát je právem označován cituji: „ nejmohutnější plnostěnná kamenná protidělostřeleckou hradbou Evropy“. Ale stavitel ji udělal nejen protidělostřeleckou pasivně. Naopak. V její mase byly umístěny tři kasematy pro jednotlivá děla a jedno velké kde byla umístěna děla tři. Trojdělová byla v severní polovině Široké zdi - mohla tvrdě ostřelovat předpolí před bránou.
Trojice děl a jedno samostatné jsou umístěny v jakýchsi baštách - v těchto místech se čelní stěna „Široké“ vlní a má baštovitý charakter. Kasematy mají tvar obdélníků o rozměrech přibližně 6 x 2,5 metru a sílu čelní masy zdiva u střílen 3,5 metru.

Jiná taková v Evropě opravdu není. Jedině francouzský hrad Château du Haut-Köenigsbourg má podobnou a dokonce silnější. Ale její délka je poloviční a má krajní věže vysoké 20 metrů.
Následující obrázek ukazuje plán tohoto nádherného hradu.

Obrázek

Další obrázek ukazuje letecký pohled na hrad, štítová zeď je dokonale vidět. Je jasně vidět, její masivnost a začlenění do obrany hradu proti přístupu.

Obrázek

Ale zpátky k Helfštýnu. O kvalitě zdiva svědčí její překvapivě dobrý stav i po několika staletích bez zásadní údržby. V roce 1656 bylo rozhodnuto hrad rozrušit. Do Široké byl v kasematech vysekán průlom a v něm umístěno 7 sudů střelného prachu. P zapálení cinkšňůry došlo k detonaci. Široká se jen nadzvedla a na nádvorní straně praskla. Tlak vyfučel střílnami a bylo jasné, že tudy cesta nevede. Další pokus na ničení tohoto masivu už nebyl konán.

V knize našeho předního odborníka na české a moravské a nejen tyto hrady pana Miroslava Plačka „Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku“ se píše zajímavá věc. V době výstavby Široké zdi byl tento typ opevnění vysloveně anachronický a krok zpět. Kasematy pro děla na tom už nic nemění. Na jiném hradu patřícím Pernštejnům nic takového nenajdeme. Škoda, že se nelze dovědět, proč se dospělo k tomuto řešení. Stvořitelem „Široké zdi“ měl být Benedikt Rejt z Pístova. Tento muž postavil v Zemích Koruny české ledacos, ale v jeho bibliografii o Helfštýně není zmínka. Takže je to jedna z malých záhad tohoto hradu.

D/ Ohradní zídka kolem hradního příkopu. Byla poměrně masivní, silná asi 1,8 metru, předsunuta před příkop. Byla postavena v roce 1521. Byla vysoká asi 2,5 metru a byla vybavena ochozem a střílnami – bylo z ní tedy možno vést palbu na příchozího protivníka. V ní byla zasazena brána chránící vstup na most, tedy jakási brána.

E/ Nárožní válcová věž vztyčena v roce 1535. Byla třičtvrtěkruhová a pravděpodobně dvoupatrová. Sloužila k flakovací palbě směrem ke vstupu na most přes velký příkop. Dnes je zní zachován jen nepatrný kousek zdiva. Chránila tedy bránu, která už neexistuje a nejsou po ní doložitelné stopy. Jen se podle záznamů ví, že zde byla.

F/ Jazyková bašta. Byla to velká stavba, vložená do středu hradby chránící přístup k hradnímu příkopu. Bašta byla postavena současně s nárožní věží, tedy asi v letech 1534 až 1535. Bašta byla určena k ostřelování předpolí a flankovacím palbám podél hradby. Tato palba měla krýt tak jako půlpalcová věž dnes už neexistující bránu do hradu. Tato bašta byla beze zbytku zničena v roce 1663. Zcela jistě šlo cenný příspěvek k obraně hradu. Vstup do ní byl brankou v hradbě, ze které vystupovala.

G/ Most. Tento most byl dřevěný a byl veden po třech pilířích vztyčených přes hradní příkop. Hradní příkop ukazuje pozice H/. Poslední díl mostu byl zvedací a pomocí řetězů a kladek po zvednutí zapadl do rámu v čelní části brány. Příkop byl vyhlouben někdy po roce 1521 a byl široký a do dnešní doby je 20 metrů a dnes je hluboký od 3 do 5 metrů. Jelikož je nyní částečně zasypán sutí po destrukci obranných staveb, byl asi ještě hlubší. Dokonalá past. Mostní pilíře byly vztyčeny v roce 1525.

CH/ Hladomorna. Je to lidový název velmi progresivního prvku opevnění, mimořádně velké dělové bašty. Její stavební provedení je opět mimořádné. Síla zdí je od 2,5 do 8 metrů při výšce zdí asi 8 metrů. Byla určena k ochraně palcové části hradu před dálkovou dělostřeleckou palbou z postavení na protilehlém kopci zvaném Krásnice. Přiléhá ke starší obvodové hradbě. Vstup je brankou z příkopu. Jsou v ní dvě dělostřelecká postavení a střílny míří k severu a jihovýchodu. Byla postavena v letech 1545 až 1548.

Po dokončení těchto stavebních úprav byl hrad dokončen a nikdy už asi nebyl větší. Jediné co jeho obranyschopnost ještě vylepšilo, bylo vybudování několika bastionů, v prosté dřevozemní konstrukci.

Byly to:

- východní bastion, který vyztužoval obranu pod Hladomornou. Tedy velkou východní dělostřeleckou baštou.

- jižní bastion, který byl navršen v místě bývalých zahrad pod prostřední baštou

- severní bastion navršený vprostřed hradby.

Jejich umístění a tvar ukazuje rekonstrukce podoby hradu a jeho podhradí Týna nad Bečvou.

Obrázek

Jelikož je zde vše dostatečně čitelné není potřeba moc doplňků. Tři zobrazené kamenolomy jsou zdroje stavebního kamene pro stavbu hradu. Jinak samotný hrad leží v nadmořské výšce 405 metrů. Hradní vrch ční nad okolní rovinu Moravské brány asi 200 metrů. Geologické podloží je tvořeno rulou.


Obrázek

Tato letecká fotografie doplněná popisem ukazuje Helfštýn a jeho nejdůležitější fortifikační prvky. Je to jen výběr ale pro orientaci a představu o mohutnosti hradu tento obrázek dává.

Hrad Helfštýn je vybudován na místě bývalého pravěkého hradiště z pozdní doby bronzové. Znatelné stopy po něm jsou zachyceny částečně i na situačním plánu z roku 1836. Hradiště leželo na tom samém hřebenu jeho valnou část dnes zabírá hrad. V jihozápadní části se dochoval v délce asi 100 metrů a při výšce až 2,5 metru val, pozůstatek pravěké hradby. Je to ukázáno na obrázku co následuje.
Není jisté, jestli hradiště pokračovalo. Tam kde obrázek ukazuje další části možného pravěkého opevnění, byl později zřízen východní bastion. Jestli pro něj bylo využito pravěkého opevnění, není možno bez archeologického výzkumu určit. Pokud by ale sahalo opevnění až sem, bylo by hradiště velké až 7 hektarů.

Obrázek

Provedené výzkumy panem Pavelčíkem přinesly nezvratné důkazy o tom, že zde našel útočiště lid slezské fáze kultury lužických popelnicových polí.

Na závěr této kapitoly je potřeba několik statistik:

Helfštýn vlastnilo celkově 1 šlechtických rodů a jednou i král, Zikmund Lucemburský, a to v letech 1421 až 1434. Nejdéle ho vlastnili Ditrichštejnové, od roku 1622 do roku 1909

Pokusy dobýt hrad:

- 1468, obléhání uherským králem Matyášem Korvínem. Neúspěšné, hrad poškozen a postižen velkým požárem předhradí

- 1643, měsíční obléhání švédskými vojsky generála Torstensona. Obléhání bylo velmi odhodlané a švédští sapéři se propracovali s obléhacími liniemi na 100 metrů k příkopu. Ale 28. srpna bylo obléhání ukončeno a 28. srpna Švédové odtáhli.

- 1645 druhé obléhání švédskými vojáky. Obléhání bylo motivováno získat předpokládané velké majetky. Na hradě se totiž ukrylo mnoho významných rodin. Jenže posádka nejen odrážela snahy o proniknutí do hradu, ale dokonce sama podnikala výpady a působila obléhajícím mnoho škod.

Hrad byl několikrát bourán a opět opravován.

- 1656, první bourání hradu. Dvorská rada ve Vídni hrad z ničeho nic považovala za nepotřebný, ba přímo škodlivý. Bylo to tristní - byl ničeny věže na Široké zdi, shozeny krovy podsebití na baštách a hradbách. Zloba obyvatel v okolí byla velká – z jejich dřiny a peněz hrad byl budována a najednou je ničen. Vedlo to dokonce i pobití velitele - dělostřeleckého konstábla Jeremiáše Spiegela, velitele likvidační jednotky. Na následky zranění zemřel. Byl nahrazena ničení pokračovalo. Do hradeb byly vytrženy průlomy, na hardbách byly strženy předprsně. Byla zasypána studna a nakonec co nedokázal žádný obléhatel, dokázal jeden setník od dělostřelců a skupina vojáků s rozkazem v ruce. Hrad byl vybrakován a zdálo se, že je to jeho konec.

- 1663, turecká hrozba předvedla, jak bylo rozhodnutí Dvorské hradby krátkozraké a hloupé. V tomto roce byl Helfštýn opět povýšen na pevnost. Turci ovládali polovinu Uher a podnikaly výpady na Moravu. Dne 16. června bylo nařízeno: „opravit co se dá a hrad vyzbrojit“. Vše trvalo až do 21. října kdy byly největší škody napraveny.

- 1741 poslední příprava hradu k boji. Moravu ohrožoval pruský král Bedřich poté, co zapral celé Slezsko. Hrad byl desítky let opuštěný a uvést ho do stavu obytného nebylo jednoduché. Bylo potřeba ošetřit propadlé a děravé střechy. Byly provedeny nutné opravy a nakonec zbytečně. Prusové se hradu vyhnuli. Ale Marie Terezie trvala na tom, že Helfštýn bude základnou pro opětovné dobití Slezska a proto opravy pokračovaly. Jeho umístění na strategické křižovatce tří cest mělo svoji hodnotu. Zároveň s kompletní opravou měl být Helfštýn moderně vyzbrojen a osazen stálou posádkou. Dalších 600 až 800 zeměbranců bylo připraveno k nasazení v případě skutečného ohrožení. Vše nadarmo. Slezsko bylo ztraceno a Země koruny české o něj přišly už navždy.

- 1788, padlo rozhodnutí ponechat Helfštýn svému osudu. To hrad postupně proměnilo v ruinu, která se stala cílem zlatokopů, stavitelů - kteří zde brali stavební kámen a všech co potřebovali palivové dříví. Hrad se v některých částech začal samovolně rozpadávat.

- vrcholem hlouposti a možná až stupidity, bylo rozhodnutí úřadů zničit jednu z věží hradu pomocí dělostřelecké palby. Vojáci z olomoucké posádky se tohoto úkolu zhostili iniciativně a k Helfštýnu dopravili dvě 12librová děla. Za přítomnosti knížete a místní honorace včetně dam, které se na podívanou usadily na „Široké zdi“ bylo na věž vypáleno 60 ran. Tato ničivá palba dokázala věž rozbít, ale klenby vydržely a byly rozebrány v následujících letech kámen po kameni

Tento proces byl zvrácen dvakrát.

Poprvé se o to zasadil památkový úřad v Brně roku 1911. Bylo ledacos staticky zajištěno, opraveny věnce hradeb a ošetřeny budovy paláce. Kvalita prací byla velká – vše vydrželo doposud.

Podruhé se o to zasadil stát v šedesátých letech. Trvá to do dnešní doby. Hrad se rok od roku dostává do lepší kondice a jednou bude možná uveden do podoby blízké jeho největší slávě.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Kapitola III: HELFŠTÝN, VRCHOLNÝ PŘEDSTAVITEL HRADU SE ŠTÍTOVOU ZDÍ NA ÚZEMÍ ČECH, MORAVY A SLEZSKA

Jak plyne z druhé kapitoly, byl hrad Helfštýn doplněn o mimořádně robustní fortifikační vychytávku, nazývanou Široká zeď. Tato zeď není nic jiného než specifický prvek hradní architektury a to štítovou zdí. A zde je prostor pro první definici této kapitoly.

Co je to tedy štítová zeď? Je to vysoká široká hradba v čele hradu, za níž jsou jako za štítem ukryty ostatní stavby hradu. Štítová hradba může suplovat funkci hlavní věže. V Čechách mívá spíše doplňkový charakter a neužívá se až do pozdní gotiky příliš často, v jiných evropských zemích například v jihovýchodním Německu může být i hlavní obrannou stavbou celé dispozice. V rámci pasivní obrany proti účinkům dělostřelby představuje štítová hradba jeden ze základních a velmi účinných prvků. V této funkci může být nahrazena i zemním valem. Napřed se tedy podíváme na klasické štítové zdi a pro jejich ukázku jsem vybral pět hradů.

Primo: Hrad Radkov

Vznik, existence a zánik hradu Radkov jsou zahaleny tajemstvím - písemné prameny o něm mlčí, skromné střípky vědomostí pocházejí pouze z rozboru viditelných zbytků a povrchového sběru. Keramické zlomky nalezené na Radkově datují jeho osídlení do 13. a 14. století, podle četnosti nálezů pak zde bylo nejživěji zejména v 1. polovině 13. století.

Lokalita budí dojem pokusu o založení panského sídla s přilehlým městečkem či tržní osadou, která bylo opuštěna ještě před definitivním dokončením. Jméno stavitele není známo, nabízí se souvislost s osobou Boreše z Rýzmburka, zakladatele nedaleké Moravské Třebové, jehož rozsáhlá kolonizační činnost v této oblasti je všeobecně známa. Dokončeno ostatně nemuselo být ani panské sídlo na konci ostrožny. Proč byl Radkov opuštěn lze při dnešním stavu vědomostí pouze hádat, nabízí se několik nejčastějších příčin známých z jiných míst:
- lokalita mohla být shledána z nejrůznějších důvodů nevýhodnou a osídlení přenesena na jiné místo v okolí.
- stavitel se mohl dostat do ekonomické či politické situace, ve které nebylo dokončení sídelního komplexu v jeho silách.
- v divokých poměrech častých domácích válek 13. a 14. století mohl také Radkov zaniknout násilnou cestou ještě před tím, než byl zcela dokončen.
Více informací o osudech a podobě objektu by mohl přinést snad jedině archeologický výzkum, který je žádoucí z důvodu neobjasněných dějin objektu, zejména však díky možnosti zkoumat pravděpodobný dochovaný zárodek kolonizačního sídlištního komplexu.

Jak asi vypadal?
Protáhlou nízkou ostrožnu přeťal napříč ve zúženém místě mohutný, téměř 30 metrů široký příkop vysekaný ve skále, před kterým byl ještě nasypán nízký val z hlíny získané z mělkého příkopu. Materiál získaný vysekáním příkopu byl totiž použit ke stavbě mohutné štítové zdi, kryjící svou hmotou rozlehlou plochu o délce 190 a šířce až 120 metrů. Tato plocha má dnes v podstatě rovný povrch narušený cca deseti prohlubněmi pravidelně seřazenými do dvou řad přibližně kopírujících severní hranu plošiny. S největší pravděpodobností se jedná o pozůstatky dočasných dřevěných či dřevohlinitých obytných objektů zčásti zahloubených do země, které měly zřejmě v další fázi výstavby nahradit stálá obydlí.

Obrázek
Obrázek ukazuje dochované pozůstatky ambiciosní stavby hradu dnes nazývaného Radkov

Čelní štítová zeď, která je dnes nejvýraznějším pozůstatkem objektu, se dochovala téměř v celé své hmotě. Takřka úplný vnější a z větší části dochovaný vnitřní líc určuje její tloušťku v rozmezí od 2,4 do 2,7 metrů. Přibližně uprostřed své délky se hradba v mírně lomí, na jihu je zakončena pravoúhlým zlomem. Pokud by byl záměr dokončen, měla od něj hradba pokračovat dále k západu podél jižní hrany plošiny, nerealizovaná hradba byla provizorně nahrazena kůlovou palisádou. Na severu nedosahovala čelní hradba až k hraně ostrožny, přibližně 15 metrů před ním se zalomila směrem k severozápadu, což ponechávalo volný prostor pro vyústění přístupové cesty z údolí říčky Třebůvky do předpokládané vstupní brány. Do severního zalomení čelní hradby byl zevnitř vložen obdélný objekt dochovaný pouze v terénních nerovnostech.

Za nevýrazným valem na západě ohraničoval plošinu předhradí druhý mohutný příkop o šířce cca 25 metrů, který odděloval dnes díky parazitnímu porostu značně nepřehledné zakončení ostrožny s nevýraznými zbytky předpokládaného panského sídla. Mělo přibližně tvar rovnoramenného trojúhelníku o odvěsnách délky cca 50 metrů a přeponě cca 60 metrů. Vnitřní strana šíjového příkopu, který ve značně střídmější podobě vymezené vnějším valem obíhal i jihozápadní bok, je tvořena rozpadlými pozůstatky hradby představujícími jediné pozůstatky zdiva sídla.

Obr. první: Obrázek Obr. druhý: Obrázek

Obrázek první ukazuje vnější líc severní části štítové zdi při pohledu od jihu a druhý potom vnější líc této fortifikace při pohledu od severu. Je to prostě kus pořádné práce a i přes to, že k opuštění prostoru lidmi došlo už před 600 lety, tato hradba vykazuje překvapivě dobrý technický stav. To svědčí velké pečlivosti zdění, a si bylo zámyslem stavebníka, aby zde vyrostlo mocné sídlo. Škoda, že nevíme, co se vlastně stalo.

Secundo: Brandýs nad Orlicí

Hrad postavil Jindřich z Prostiboře, který se po něm psal v roce 1289. V druhé polovině 14. století, jej získali páni z Boskovic. A ti jej prodali počátku 15. století Smilovi Holickému ze Šternberka a nakonec těch majitelů bylo ještě dalších šest. Přecházel tedy z ruk do ruk.

Co je možno vyčíst z pozůstatků hradu? Hrad byl ustaven na konci protáhlé ostrožny. Postupně ostrožnu přeťaly tři šíjové příkopy, které ji rozdělily na dvě předhradí a jádro hradu.

- první předhradí mělo tvar obdélníku a kromě stop opevnění se zachovaly zbytky příčné obdélné budovy.

- v čele druhého předhradí stojí za parkánovou hradbou zbytek obloukovité štítové zdi. Tuto fortifikaci by v méně pravděpodobném případě bylo možné interpretovat i jako čelo mohutné dělostřelecké bašty. Osobně to považuji za nemožné hlavně proto, že v dochovaných kusech není ani náznak střílen nebo dělostřeleckých postavení. Za ní stála další příčná obdélná budova. Podél severní strany předhradí procházela přístupová cesta do jádra.

- v čele protáhlého oválu jádra se nachází kuželovitý útvar, který nejspíš skrývá zbytky hlásky, tedy bergfritu. Samotná zástavba jádra je velmi nepřehledná. Nejchráněnější západní část zaujal malý palác, ze kterého se dodnes zachovaly tři valeně zaklenuté místnosti se zasypaným vstupem z nádvoří. Kolem jádra obíhal parkán, do kterého na jihovýchodě vystupuje čtverhranný objekt, který snad byl renesančním rozšířením paláce.

Nás ale zajímá štítová zeď. Plán dochovaných zbytků hradu, který následuje, ji ukazuje pod pozicí číslo jedna.

Obrázek

Následující obrázky fotografie ukazují její pozůstatky v dnešní podobě.

Obr.první: Obrázek Obr.druhý: Obrázek

První obrázek ukazuje část štítové zdi a její napojení na přirozené skalní podloží, což jsou ty velké kamenné bloky pod jasně rozpoznatelným zdivem. Druhý obrázek potom ukazuje dochovanou masu štítové zdi. Zase je to významný stavební počin.

Tertio: Hrad Výrov

Archeologický materiál prozrazuje, že hrad Výrov u Nového Města nad Metují žil krátce – někdy na konci 14. či počátku 15. století. Žádné písemné zprávy z této doby však o něm nejsou První písemná zmínka? Hrad se výslovně připomíná až v letech 1503 a 1527 – 1529 jako pustý, ve druhém případě pod označením Staré hrady, Pustý hrad či Pustý zámek. Nevelký hrad je dobrým příkladem hradu se štítovou zdí. Právě zbytky této zdi jsou dnes tím hlavním, co si návštěvník Výrova může prohlédnout.

Hrad Výrov stával na vysokém skalnatém ostrohu nad soutokem Bohdašínského potoka a řeky Metuje u Nového Města nad Metují. Jednodílný, zhruba trojúhelníkový areál odděloval od okolní planiny na severu a východě příkop, zatímco na ostatních stranách chránily hrad strmé stráně. Stěžejním fortifikačním prvkem Výrova byla 4 m silná a minimálně 8 m vysoká štítová zeď, která jej chránila na jihu a východě. Na zužujícím se severu přecházela štítová zeď v oblý baštovitý útvar, za nímž byla skryta vstupní brána. Ústředním objektem hradu byl věžovitý, patrně hrázděný palác, stojící v jihozápadním koutu malého nádvoří.

Plán dochovaných zbytků hradu je na tomto obrázku:

Obrázek

Pozice na plánu ukazují:
1- štítová zeď
2- palác
3- brána
4- zaoblení štítové hradby kryjící bránu

Následující dvě fotografie ukazují pozůstatky v dnešní době. Jsou to torza, ale jaká to byla hmota je z nich vidět

Obr. první: Obrázek Obr. druhý: Obrázek

Obrázek první ukazuje východní část štítové zdi - pohled od jihu. Zde musíte snést představu, že jde o zeď silnou 4 metry. Druhý obrázek ukazuje východní část průjezdu vstupní brány se zbytky valené klenby, i zde je čtyřmetrová masa zdi jasně vidět. Při výšce 8 metrů to musela být fortifikace budící respekt.

Kvarto: Hrad Templštejn

Hrad Templštejn na skále nad řekou Jihlavkou vybudoval řád templářů a učinil z něho sídlo své komendy na konci 13. století. Prvá zpráva o templštejnské komendě pochází z r. 1281, kdy se uvádí jako sídlo komtura Dětřicha. Poslední zprávy sahají do prvních let 14. století – z let 1301 a 1303.

Z této doby pochází jádro hradu, vymezené mohutnou plášťovou zdí, která má půdorys kruhové výseče. Její hrot, obrácený k přístupové cestě, zpevňuje velký pilíř. Uvnitř areálu jsou patrné trosky palácové budovy. Neobvyklá stavební podoba hradu je kladena do souvislosti s anglickou architekturou. Nedlouho poté, co bylo dokončeno jádro hradu, začala asi stavba částečně zdvojeného hradebního pásu, který obepjal ze všech stran starší jádro.
Po upálení význačných představitelů templářů v roce 1310 a po zrušení řádu na církevním koncilu ve Vienne skončilo působení templářů i na Templštejně. V roce 1318 získal hrad Bertold Pirkner z Pirknštejna. Po jeho rodě přišli páni z Lipé.

K strategické ochraně hradu byla vybudována v polovině 15. století štítová zeď. Měla chránit hrad především před přímým účinkem dělostřelby. Zeď však nebyla dokončena, a proto své poslání nesplnila ale i přesto je dokladem typické ochrany hradu v 15. století. Hrad Templštejn nebyl nikdy dobyt, avšak zanikl zřejmě po velkém požáru, který můžeme datovat jedině do první poloviny 16. století. Usuzuje se tak z ohořelých částí stavby, trámů, veřejí a kovových předmětů. Objevily se zřejmě i pokusy o jeho záchranu, jak o tom svědčí nalezené kameny s letopočtem 1552. Z Templštejna zbyla nakonec zřícenina se zbytky příkopů, hradebních zdí, gotické kaple a rozsáhlých valů, ale za návštěvu rozhodně stojí.
Tento obrázek ukazuje dispozici zbytků hradu Templštejna tak jak vypadají dnes. Je toho zachováno poměrně dost

Obr. první: Obrázek Obr. druhý: Obrázek

Na obrázku pozice 1 ukazuje to, co nás zajímá nejvíce, tedy štítovou zeď. Na plánku nevypadá nijak výjimečně, ale fotografie tento dojem snad napraví. Pozice 2 ukazuje původní templářské jádro hradu. Druhý obrázek je pokusem zachytit najednou co největší část štítové zdi. Je vidět i proluka mezi oběma částmi, která nikdy nebyla zaplněna zdivem

Obr. první: Obrázek Obr.druhý: Obrázek

První obrázek ukazuje východní část štítové zdi a je poměrně ilustrativní o jakou masu zdiva šlo. Druhý obrázek potom ukazuje západní část štítové zdi. Ten zajímavý hřeben zdiva co úplně tahá oči, je takzvané šporclování, tedy ukončení zdiva, která má zajistit dokonalé provázání další časti zdiva.

Kvinto: Hrad Krupka

Hrad Krupka stojí na skalnatém ostrohu uprostřed stejnojmenného města a dějiny tohoto hradu jsou s tímto městem těsně spojené, společně tak město i hrad prožívali dobré i horší časy. O místě zvaném Krupka je první písemný záznam z roku 1305, o hradu Krupka se poprvé mluví v roce 1330, kdy již stál. Toho roku ho král Jan Lucemburský daruje lénem saskému šlechtici Timovi z Koldic. Z toho vyplývá, že hrad byl původně v královských rukou a byl patrně na králův příkaz krátce před tím vystavěn v souvislosti z bohatými nalezišti cínových rud v okolí.

Hrad téměř obdélníkového tvaru, tvořila hranolová obytná plochostropá věž, palácová křídla a z hradby na protilehlé straně vystupovala menší obdélná věž. Za Tima I. byl hrad ještě opevněn a okolo něj byly postaveny tři malé tvrze:
- Šejnov, která stávala v místech bohosudovského kostela,
- Starý dvůr její zbytky jsou ještě patrné a
- třetí byla tvrz Kirchlice, která stávala nedaleko kostela sv. Prokopa.

V době husitských válek se majitel Jan z Koldic přidal na stranu císaře Zikmunda a bojoval na jeho straně proti husitským vojskům i roku 1426 v bitvě Ústí nad Labem. Po prohrané bitvě uprchl spolu s několika svými spolubojovníky do bezpečí hradu Krupka. Mnoho lužických a saských pánů, ale takové štěstí nemělo a údajně jich bylo mnoho pobito u krupských tvrzí Starý dvůr a Šejnov, tyto tvrze byly vypáleny, hrad však odolal. V roce 1429 tudy táhla husitská vojska na Drážďany a tehdy byl již hrad i s městem vypálen. Znovu o něm nalézáme zmínku až v roce 1436, kdy byl Janem z Koldic obnoven.

V letech 1471 až 1482 obklopilo hrad nové dělostřelecké opevnění. Vyrostla zde nová štítová zeď místy přes 6 metrů silná s polokruhovými baštami. Za touto zdí byla postavena pravděpodobně plná okrouhlá věž neznámého určení, určená asi pro dělostřelce. Další novinkou byl systém dvojité brány, které stály přímo pod již zmiňovanou obytnou věží a ještě zajišťované z levé strany okrouhlou baštou a padacím mostem. Bylo velmi sofistikované a kvalitní opevnění. Pro nás je zajímavé, že jako na Hlefštýně , i zde byla ve štítové zdi zakomponována kasematní místnost pro jedno dělo.

Obrázek

Tento obrázek ukazuje plán celkové dispozice hradu Krupka podle skvělé paní Dobroslavy Menclové. Je vidět, že to byla dobrá fortifikace a doplněna o předsunuté opevnění mohla být k dobití jen obtížně. Co a obrázku vidíme:
1 - do skály vysekaný rozměrný příkop
2 - komplikovaný komplex první a druhé brány s masivní polokruhovou baštou
3 – okrouhlá věž, která v dochované části nemá žádné vnitřní prostory. Šlo asi o věž nesoucí další dělostřelecké postavení
4 – samotná štítová zeď, široká až 6,5 metru doplněná další protáhlou polokruhovou baštou.

Obrázek

Obrázek ukazuje pohled na dochované části hradu od severovýchodu. Je na něm dokonale vidět štítová zeď a také věž, která asi sloužila jako vyvýšená dělostřelecká baterie. Vzadu je vidět zbytky jádra hradu. Celá sestava opevnění hradu nejenom že dokázala dobře bránit samotný hrad, ale zajistil i palebné pokrytí přístupové cesty do města. V době vzniku to byla fortifikace značné kvalitativní úrovně.

Tímto kvintetem jsem splnil cílovou část ukázky zděných tedy na maltu budovaných štítových zdí. Ale jak praví definice, někdy se tato štítová zeď nahrazovala zemním valem. Takže nyní tedy je čas na další definici.

Valy bývají označovány hradby raně středověkých hradišť tvořené hlinitým násypem zpevněným, nejčastěji dřevěnou roštovou či komorovou ztužující konstrukcí. Čelní stěna bývala tvořena kamennou, na sucho kladenou plentou, zadní byla potom zpevněna stejně nebo dřevěnou konstrukcí. U vrcholně středověkých hradů se již s valy této konstrukce nesetkáváme.

Valy hradů přechodného typu mají ještě čelní kamennou plentu, ale těleso je již není zpevňováno jako například u hradů Angerbach či Tachov. O těchto hradech jsem psal ve své práci o hradech přechodného typu. Naprostou ojedinělost představuje vnější val hradu Hlavačova, tvořený sypanými vrstvami písku prolévaného maltou.

S výjimkou hradů přechodného typu má val až do nástupu dělostřelectva u vrcholně středověkých hradů spíše pomocnou funkci a tvoří prvou, většinou před příkopem situovanou fortifikaci, s níž přišel eventuální útočník do styku. Tyto valy mají podobu sypaných náspů, nejčastěji tvořených materiálem získaným při hloubení příkopu a na koruně nesly lehčí opevnění, nejčastěji palisádu či polský plot. Svahy valu mohly být různě, analogicky stěnám příkopu, zpevňovány.

Rozvoj dělostřelectva učinil ze zemního valu jeden z nejperspektivnějších obranných prvků a koncem 15. století se val stává i hlavním obranným článkem nejprogresivnějších fortifikací. V této době může získat i zcela extrémní rozměry (Kuncberk).

Jako ukázku jsem vybral hrad v Čechách. Je to hrad se zajímavým jménem – Pravda

Je to hrad se složitými dějinami. Podle stáří zdiva je možno založení hradu datovat někdy do doby posledních Přemyslovců. Kolovratové, jimž v 16. století hrad Pravda patřila, zde pravděpodobně postavili palác s profilovaným okenním ostěním a provedli ještě další úpravy. Nejstarší zpráva o hradu Pravdě je z r. 1380, kdy Bušek ze Žirotína měl spor s Tatem z Pěnice. Je pravděpodobné, že Pravdu postavili Sulislavicové, velmi starý rod, který zachycují prameny na hradě Starých Netlukách, stojícím pod prehistorickým hradištěm Na rovinách asi 1 km západně od Pravdy. V letech 1250 až 1256 je doložen Sulislav, syn Zvěstův, v r. 1266 Hroznata z Pnětluk a v r. 1312 Sulislav z Pnětluk. Sulislavicové po vybudování nového hradu Pravdy opustili Staré Netluky a usídlili se zde. V pramenech je znám spor mezi Sulislavem z Pnětluk a Sulislavem z Trnovan, který soudil sám král Přemysl Otakar II. Na počátku 16. století je znám jako majitel hradu Jan starší Mašťovský z Kolovrat.

Pravda představuje podle shody všech odborníků na hrady a středověké fortifikace vůbec vrcholný projev fortifikačního umění poloviny 15. století, který reagoval na rozvoj dělostřelectva. Těžiště obrany hradu již neleželo na hradební zdi samotné a vnitřním příkopu, nýbrž na mohutném zemním valu v severní části předhradí. V jeho předních nárožích byla vybudována dvě čtvrtokrouhlá dělostřelecká postavení, která umožňovala aktivní obranu. Jak val, tak zbytky dělostřeleckých postavení se dochovaly. Hrad má trojúhelníkové jádro, které obíhá hluboký příkop, nad nímž je navrstven vnitřní zemní val.

Obvod hradu obíhal parkán, přístupný brankou v severní hradbě, kudy bylo možné na něj zavážet děla. Obytné a hospodářské budovy hradu přiléhaly k hradbě. Jedinou věžovou stavbou na Pravdě byla rozložitá nízká vstupní brána. Dochovaly se zbytky dvou budov. Při západní hradbě plochostropý trojprostorový palác, při jihovýchodní hradbě podsklepená budova. A nyní se podíváme na pár obrázků.

Obr. první: Obrázek Obr. druhý: Obrázek

První obrázek ukazuje celkový půdorysný plán hradu Pravda podle první dámy naší hradologie, paní Dobroslavy Menclové. Co na něm vidíme?
A - hlavní valové těleso – náhrada štítové zdi
B – lunicovitá dělostřelecká postavení
C – jádro hradu
D – věžovitá hradní brána
E – příkop kolem jádra hradu
F – parkán
Obrázek druhý je pokus o ideální hmotovou rekonstrukci hradu Pravda v 15. století. Nemůžu se ubránit tomu, že se mi tato fortifikace velmi líbí. Prostě je to velmi sofistikovaný stavební počin.
Obr. první: Obrázek Obr. druhý: Obrázek

Obrázek první ukazuje pozůstatek lunicovitého dělostřeleckého postavení. Obrázek druhý potom ukazuje příkop a pozůstatek hlavního obranného valu.

Obr. první: Obrázek Obr.druhý: Obrázek

Poslední dva obrázky ukazují pozůstatek věžovité stavby brány hradu a příkop před jádrem hradu.



ZÁVĚR:

Myslím, že se mi podařilo v tomto dílu volného cyklu o našich hradech vyčerpat možnosti výkladu a popsat dva další a to velmi sofistikované ochranné prvky fortifikační architektury našich hradů.

V prvním případě jde o plášťovou hradbu. Díky ní vznikl poměrně odolný, ale přitom na náklady a pracovní úsilí méně náročný typ hradu.

V druhém případě jde o štítovou zeď. Tento fortifikační prvek je na našich hradech také poměrně častý, ale jeho použití není omezeno na nějaké přesně ohraničené období. Objevuje se u povícero druhů hradů a po většinou jde o doplňkovou stavbu původně jiné stavební dispozice. Je to reakce na rozvoj prostředků dobývání fortifikací, tedy hlavně dělostřeleckých zbraní. Hrad Radkov je v tomto výjimkou a myslím si, že to už bude věčná hradologická záhada. Jeho dispozice je prostě natolik zvláštní, že nedostatek písemných pramenů zajistil, že se nikdy nedovíme, jaký byl skutečný zámysl stavebníka.

Shodou okolností se oba tyto architektonické fortifikační prvky sešli u mimořádné fortifikační stavby. U hradu a pevnosti v Moravské bráně, na hradě Helfštýně. Pokud se mi podařilo v této práci vytvořit v mysli čtenáře představu, jak tyto prvky hradní architektury vypadaly a jakou plnily funkci, jsem spokojený a časem se podíváme na něco dalšího.
Hrad Helfštýn je dokonalý příklad, jak je jakákoliv typologie hradů ošidná. Kdo by v něm dnes viděl malý hrádek s plášťovou hradbou?

Za sebe mohu s klidným svědomím prohlásit, že právě tyto projevy historických vztahů a hmotných prostředků vedení obléhaní fortifikací ve fortifikační architektuře jsou důvodem, proč se o tyto objekty zajímám.

Pátrač.

Použitá literatura

Encyklopedie českých hradů, Tomáš Durdík, Libri
Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, Miroslav Plaček, Libri
Helfštejn, svazek vlastivědných průvodců „Putujerme po hradech a zámcích“ svazek číslo 33, Beatris, 2005
Vikštej, svazek vlastivědných průvodců „Putujerme po hradech a zámcích“ svazek číslo 28, Beatris, 2005
Vartnov, svazek vlastivědných průvodců „Putujerme po hradech a zámcích“ svazek číslo 36, Beatris, 2005
Drahotuš, svazek vlastivědných průvodců „Putujerme po hradech a zámcích“ svazek číslo 35, Beatris, 2005
Dobroslava Menclová: "České hrady", Odeon, Praha 1976
kol.: "Sborník lanšperského hradu", Sbor pro záchranu hradu Lanšperka, Ústí nad Orlicí 1997
Tomáš Durdík, Pavel Bolina: "Středověké hrady v Čechách a na Moravě", Argo, Praha 2001
Kateřina Sučková, Roman Abušinov: "Kamenný klíč - hrady, zámky a ostatní zpřístupněné památky", vlastním nákladem, Plzeň 2000
Zdeněk Gardavský: "Hrad Helfenštejn v datech, číslech, faktech a nákresech"; Okresní vlastivědné muzeum J.A. Komenského Přerov, Přerov 1990
Pavel Kouřil, Dalibor Prix, Martin Wihoda: "Hrady českého Slezska", Arch. ústav AV ČR, Brno 2000
Pavel Bolina: "Hrad Templštejn, k.ú. Jamolice, okr. Znojmo a jeho vztah k chronologii hradů s plášťovou zdí na Moravě", Archaeologia historica 5, 1980
http://www.hrady.cz
http://www.hrady-dejiny.cz
http://www.castles.cz

Poznámka:Hmotové rekonstrukce a plány pozůstatků hradů pochází z této literatury, preferoval jsem plány a rekonstrukce pana Miroslava Plačka a paní Dobroslavy Menclové.
Vikštejn, Drahotuš, Helfštýn a Vartnov pochází od pana Rostislava Vojkovského, s jehož laskavým svolením jsem je mohl použít a dokonce s nimi pracovat.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 22/3/2011, 15:22, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Příspěvek od Bublifuk »

Vážený kolego, jsem unešen a dojat. Práce perfektní, důkladná jako vždy. A krom toho jsem se úplně vrátil do mladších let. Boskovice, Helfštýn - na střední škole jsme měli takový spolek a jezdili jsme na brigády upravovat a zkulturňovat okolí m.j. těchto dvou hradů + např. Sovinec, Kunštát, Hukvaldy (taky impozantní záležitost) atd. Byly to krásné časy, bezva lidi a moc rád na to vzpomínám.
Takže díky!
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Pátrači, jako vždy prvotřídně odvedená práce. Ještě pár takových děl a už by jsi z toho mohl začít pomalu sestavovat knihu o typech fortifikací na našem území od pravěku až po současnost.

Jinak co se této tvé poznámky týče: "1656, první bourání hradu. Dvorská rada ve Vídni hrad z ničeho nic považovala za nepotřebný, ba přímo škodlivý".

Dvorská rada rozhodla o zbourání několika desítek hradů, nejen Helfštýna. Důvodem mělo být zabránění zmocnění se hradů nepřítelem, jak se často stávalo za třicetileté války. Na takto zabraných hradech totiž mohla nepřátelská vojenská družina poměrně dlouho zůstat usazena. Z hradu podnikali na nájezdy do blízkého i vzdálenějšího okolí a tím ničili hospodářství země v jejím týlu. Na likvidaci takové posádky potom císařští neměli dostatek času a prostředků. Dobývání hradu si často vyžadovalo přítomnost početných jednotek včetně drahého dělostřelectva. Proto jeden stavitel (teď si na jeho jméno nemůžu vzpomenout, ale tuším, že to byl nějaký Ital), vypracoval seznam několika desítek hradů, které měli být zničeny. Některé svému osudu unikli, ale většina byla rozmetána střelným prachem a zbytek dodělali lidé, kteří si kámen z hradů brali jako zdroj stavebního materiálu.

Kdyby se k tomuto ničení hradů nepřistoupilo, mohlo se dnešních dnů dožít mnohem více funkčních hradů.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

kacermiroslav - to je pravda. Tato vlna postihla mnoho hradů ale většinou šlo o hrady méně významné a nebo už opuštěné ale v takové stavu, že byly obrany schopné po nevelkých opravách. Helfštýn byl v dané době v dobré stavu a stačilo dovést zbraně.

Na druhou stanu se Dvorské radě moc nediví - hradů na našem území bylo až moc a kde kdo se v nich opevňoval a dělal potíže. Koneckonců na Slovensku díky několika povstáním takové bořící vlny proběhly 3 nebo 4 a moc hradů jim tam nezůstalo.

Tato práce se mi celkem vydařila - bavilo mě ji dávat do kupy.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 16/7/2011, 21:35, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Tato práce se mi celkem vydařila - bavilo mě ji dávat do kupy.
Když se pořádně nepochválíš sám, musí jiný..já ti dám celkem, hodně se vydařila :)

Kolik máme v ČR vlastně hradů/zřícenin?
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Pátrač píše:akcermiroslav - to je pravda. Tato vlna postihla mnoho hradů ale většinou šlo o hrady méně významné a nebo už opuštěné ale v takové stavu, že byly obrany schopné po nevelkých opravách. Helfštýn byl v dané době v dobré stavu a stačilo dovést zbraně.
To bych tak jistě netvrdil. Byla to celá řada vynikajících hradů ve velmi dobré kondici, které byly zničeny. Za všechny ze svého okolí budu jmenovat Kumburk u Staré Paky a Veliš u Jičína. Na Veliši byla ukrývána i papežská kompaktáta, což svědčilo o důležitosti a pevnosti hradu. I když zrovna tento byl k roku 1660 uváděn jako zpustlý.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

To je velmi dobrá otázka. Večer jak budu doma se to pokusím nějak relevantně spočítat. Třeba v:
Olomouckém kraji je jich 31
Moravskoslezském kraji 50
Zlínském kraji 29
Jihomoravském kraji jich evidují 78
Vysočina 53
Pardubický kraj 38
Jihočeský kraj 52
na území Hlavního města Prahy je jich 8
Středočeský kraj jich má 87
Královehradecký kraj 52
Liberecký kraj na to jak je malý 72
Ústecký kraj 61
Karlovarský kraj je chudý 28
Plzeňský kraj potom 74

Takže suma sumáru je to číslo 613 fortifikací považovaných za hrad a to jen podle hrady cz. Myslím si že jich asi bude o něco málo více.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Podle sedmidílné publikace "Hrady, zámky tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku", by se určitě těch hradů dalo dohledat více. Jen si dát tu práci s tím je spočítat. Kdysi jsem na tohle téma kreslil mapu. Bylo zajímavé vidět koncentraci na jednotlivých místech. Bohužel ta mapa je velká a po 20 letech poněkud zašlá. Takže nějaké nascenování asi moc v úvahu nepřipadá.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Mě nejvíc baví ty zřícené opuštěné, ne moc frekventované. Není to tak dávno, co jsem zjistil že jeden mám za humny v pražském Krčském lese :) Pomalu na každém kroku je v ČR nějaký, o čemž dokonale svědčí i ta čísla. Když pak člověk kouká na malý kus zdi a uvědomí si, že kdysi to byl hrad často rovný těm dnes strašně "profláklým", tak je to takový zvláštní pocit.

Taková interaktivní mapka všech českých hradů by byla fajn, ale teď zpět na zem :D
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Vladimír
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 486
Registrován: 9/7/2010, 10:34

Příspěvek od Vladimír »

Polarfox píše:Mě nejvíc baví ty zřícené opuštěné, ne moc frekventované. Není to tak dávno, co jsem zjistil že jeden mám za humny v pražském Krčském lese :) Pomalu na každém kroku je v ČR nějaký, o čemž dokonale svědčí i ta čísla. Když pak člověk kouká na malý kus zdi a uvědomí si, že kdysi to byl hrad často rovný těm dnes strašně "profláklým", tak je to takový zvláštní pocit.

Taková interaktivní mapka všech českých hradů by byla fajn, ale teď zpět na zem :D
Tím myslíte kunratický Nový hrad, kde zemřel král Václav IV? V tom případě doporučím i hradiště Závist u Zbraslavi, největší keltské hradiště v Čechách, případně, i když to není zřícenina Chodovskou tvrz.
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Příspěvek od t.hajek »

Hrad Veliš jako jeden z mála odolal švédskému obléhání. Byl rozbořen r.1658, takže 1660 pustý určitě byl. :wink:

Autorem seznamu "smrti" byl císařský architekt Pieroni.

Podle T.Durdíka a jeho Ilustrované encyklopedie je jen v Čechách kolem 620 hradů a jejich pozůstatků.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

A to si Polarfoxi vem, že já mám nejraději pravěká hradiště po kulturách co zde byly třeba před 5 000 lety. Podívej se například zde:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4000

nebo zde:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4121

To si dělám reklamu.

Jde o to, že je potřeba za tím vidět to hlavní - lidi. Hledat v tom, co vidíme v terénu příběh. Potom člověk objeví často nový svět, jako se to v případě těchto fortifikací pravěkých či středověkých podařilo mě. A svět je to úžasný. Proti tomuto je magitonka slabý odvar.

A když máš takovýho prima kocoura, tedy manželku jaké já, která mi to snese a jezdí tam s mnou, dělá mi fotky a pěkně si u toho povídáme - svět je hned lepší.


t. hajek - a víte že jsem čekal že se zde objevíte? Rád Vás vidím, mezi námi. Prosím pěkně já o tom seznamu slyšel několikrát, ale nikdy se mi nedostal do ruk ani na monitor. Myslíte si, že by byl někde k mání?
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Ten Pieroniho (+1654) seznam hradů, určených k demolici, byl císaři Ferdinandu III. předložen roku 1658, tedy až po Pieroniho smrti. Kdy byl který hrad rozmetán, to je věc jiná. Co se případného poškození těchto hradů za Třicetileté války týče, tak i velké poškození nemuselo znamenat sníže obranyschopnosti takové pevnosti. Názorně to dokládá sám Pieroni v případě hradu KUMBUR:

"Kumburk, starodávný hrad vystavěný za časů templem, patřící k panství Jičín a ležící jednu míli cesty odtud, stojí na vysoké skále, zarostlý hustým černým lesem. Tato skála stojí zcela holá a není z jiného místa ovladatelná, naopak se z ní otevírá rozhled na mnoho mil po širokém okolí. Tento zámek je obklopen třemi pevnými a silnými hradbami s půlkruhový­mi věžičkami, stojícími na pevné skále, jak je patrné z půdorysu. Přestože jsou řečené hradby a věžičky (rondely) jíž velmi sešlé, přesto je do hradu tak těžký přístup, že nepřítel, který by se ho zmocnil, by se na něm mohl s malým množstvím vojáků dobré bránit a obtěžovat celý okolní kraj vybíráním kontri­buce. Z té příčiny, protože jmenované místo nebo zámek je neobydleno a vel­mi poškozeno (přesto by však mohlo posloužit nepříteli, který by z něho mohl učinit zemi velké škody), nestojí v žádném důležitém průsmyku nebo na hra­nici, navrhuji, aby nebylo nadále udržováno, ale celé zbořeno."

PS: Na téma hrad Kumburk mám rozepsaný článek...je to taková moje srdeční záležitost:-)

Něco málo jsem k tomu Pieroniho seznamu dohledal. Určitě to ale nejsou všechny hrady určené k demolici:

Doubravská Hora, Grabštejn, Helfštýn, Hněvín, Houska, Hrubá Skála, Frymburk, Veliš, Kašperk, Kokořín, Kost, Lichnice-Lichtenburk, Návarov, Rýzmberk, Švihov

Některé hrady se majitelům podařilo ze seznamu vyškrtnout (např. Kost, Hrubá Skála), nebo byla snižena jejich obrannyschopnost stržením jen uritých prvků (např. Houska), jiné nebyly doporučeny opravovat nebo rovnou rozmetány. Část hradů pak byla přestavěna na zámky, bez patřičné fortifikace (např. Roudnice nad Labem).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Tím myslíte kunratický Nový hrad, kde zemřel král Václav IV? V tom případě doporučím i hradiště Závist u Zbraslavi, největší keltské hradiště v Čechách, případně, i když to není zřícenina Chodovskou tvrz.
Přesně tak, škoda že ho kvůli turistům v 19. století srovnali se zemí. A na Závist chodím každý víkend na minivýlet protáhnout nohy, mám to tam moc rád. Popravdě z těch impozantních valů má člověk hlubší pocit než z kdejakého silného hradu a navíc je tam krásný výhled, zvláště teď když ještě nejsou olistěné stromy.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Polarfox - Hrady jsou z husta skvělé v tom, že je stavebníci budovali tam, kde byl dobrý výhled. To často plastí i pro hradiště. Když se třeba Polarfoxi podíváš na Rmíz, tak je tam fotka s výhledem směrem na Olomouc a je neuvěřitelné jak daleko je při dobrém počasí vidět. Takže když už člověk na ten kopec vyleze a je zklamán, že je tam skoro nic, alespoň je výhled in.

I z Helfštýna to stojí za to. A to jsi asi neviděl valy na Vladaři. Já tam byl a dva dnyse mi o tom zdálo. U nás u Prostějova máme kluky keltský taky - Staré Hradisko. O tom jsem psal také ale momentálně to předělávám.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Tak dneska večer jsem měl o zábavu postaráno. Nedalo mi to a spočítal jsem kolik hradů bylo a je v České republice. Vyšla mi tato následující čísla. Je možné, že jsem se někde o nějaký ten "kus" sekl, takže prosím brát s rezervou:

Východní Čechy 127x
Jižní Morava 129x
Jižní Čechy 71x
Severní Morava 89x
Praha a okolí 13x
Severní Čechy 155x
Západní Čechy 131

Celkem tedy nějakých 715 hradů. Nicméně řada tvrzí svého času dosáhla takových rozměrů a takové úrovně fortifikace, že by klidně mohli být zařazeny mezi hrady. Alespoň co se těchto parametrů týče.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Z toho plyne že kdo na to měl, tak u nás stavěl hrad. Ale ne všechny dospěly do takového stupně potřebnosti pro majitele, aby přežili v nějaké zachovalejší podbě. Helfštýn měl v tomto směru kliku. Ale na druhou stranu na Moravě podobně velkých hradů v různém stupni zachovalosti máme poměrně dost.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tunac »

Pátrači, zase kvalitní práce, jak jsme si už zvykli.

Kolik hradů bylo na území ČR, to není důležité. Mnohé kláštery, opevněné kostely, opevněné vesnice měli lepší obranu jak hrady.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Odpovědět

Zpět na „fortifikace (technika)“