Výzbroj svatého Václava (10.století)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Výzbroj svatého Václava (10.století)

Příspěvek od kacermiroslav »

Výzbroj svatého Václava
*cca 907 (?) - +28.září 935 (?)
10.století


Obrázek

K uctění svatováclavského kultu velkou měrou přispěl „Otec vlasti“ král a císař Karel IV., který shromažďoval nejen památky na knížete, ale také se rozhodl rozšířit jejich řady o další „nově nalezené“ předměty. Jestli sám císař jejich pravosti věřil nebo ne, to se už asi nikdy nedovíme, v každém případě udělal hodně pro to, aby z Václava skutečně udělal hlavního zemského patrona (kterým Václav beztak již dávno byl).

Vlivem činnosti Karla IV. se pak ve 14.století v soupisu svatováclavského pokladu nacházejí tři položky, které na první pohled nemají se sbírkou nejvzácnějších uměleckých a zlatnických výtvorů nic společného – železná přilba, drátěná košile a meč. Tyto železné předměty lze těžko pokládat za poklad v takovém slova smyslu, jak je vnímáme. Ovšem ta možnost, že se skutečně jednalo (a s nevětší pravděpodobností skutečně jednalo) o předměty, které používal sv. Václav, ta jejich cenu zvyšuje až do závratné výše. Samozřejmě myšleno historickou a symbolickou cenou. To že jsou uváděny tyto předměty až v seznamech ze 14.století, neznamená, že nebyli součástí pokladu již dříve.

Jak se tyto předměty dostaly do svatováclavského pokladu přesně nevíme, a stejně tak nevíme, jestli Karel IV. při jeho novém sestavování prověřoval jejich původ. Zřejmě nepochyboval o tom, že je používal sám Václav i když dnes se o tom alespoň do určité míry dá pochybovat. Nicméně kroužková drátěná košile pochází ze Skandinávie nebo z orientu. O meči se historici domnívají, že byl skut někde v Porýní. Má ale ryze gotický tvar, což samozřejmě nebylo v době života sv. Václava (10.století) možné. O jeho původu tedy na první pohled můžeme pochybovat.

Přilba
Co se přilbice týče, tak ta je de facto pro boj nepoužitelná. Středověký restaurátor (nebo výrobce?) ji totiž zkompletoval ze dvou nesourodých částí. Ochrana obličeje je totiž na týlové straně. Nicméně obě části přilbice pocházejí z 10.století. Prostý železný výrobek byl vykován z jednoho kusu a mohl být zhotoven v Čechách a mohl tak být skutečně přemyslovským rodovým dědictvím. Přilbice vykazuje podobnost s nálezy přileb z Hradska, Olomouce nebo Ostrova Lednickégo. Zvon vykazuje poškození a opravu, ke které došlo ještě před vznikem otvorů vlivem pozdější koroze. Na přilbu byla dodatečně přidělána obroučka s nánosníkem. Stříbrná fólie byla vbitá na zdrsněný železný povrch a vytváří na nánosku i obroučce negativní výzdobu. Tato výzdoba na první pohled připomíná ukřižovaného Krista. Aktuální rozbory však tuto postavu identifikovali jako germánského boha Odina s rozšklebenými ústy, oblečeného v roušce a připoutaného za zápěstí a podpaží ke kříži nebo posvátnému stromu Yggdrasilu. Obroučka i nánosek byly patrně součástí čelenky, a byly zhotoveny pravděpodobně ve vikinských zemích. Ozdobná čelenka byla na přilbici přidělán až tedy dodatečně a to v době sílícího svatováclavského kultu a v době snah o založení pražského biskupství a pocházela zřejmě ze Skandinávie. Stejně jako čelenka, tak i obroučka na které jsou pletencové motivy pochází ze Skandinávie. Technika plátování stříbra na železo byla zvláště rozšířena v jutských a gotlandských dílnách zejména ve druhé polovině 11. a první polovině 12. století. Nánosník a obroučka se tedy do Čech dostali exportem buď jako dar nebo koupí, zřejmě v době vlády Boleslava II. Mohla se o to postarat manželka Boleslava II. anglosaská kněžna Emma, která velice podporovala svatováclavský kult. Z jejího popudu vznikl například iluminovaný rukopis s Gumpoldovou legendou o svatém Václavu.

V každém případě zkompletovanou přilbu vyděl mnich Kristián na počátku 90. let 10.století a popsal ji ve své legendě, kterou vytvořil v letech 992-994 a kde popisuje souboj sv. Václava s kouřimským knížetem Radslavem. Rozměry kónické přilbice jsou na základně 24x21 cm a její výška je 17 cm. Ještě na okraj menší úvaha, přilba by asi samotnému Václavovi na hlavě moc dobře neseděla (což ale nevylučuje, že jí nemohl používat), protože tvar přilby je jiný, než tvar Václavovy lebky.

Obrázek

Tzv. Kristián ve své legendě Vita et passio sancti Wenceslai et sancte Ludmile ave eius (konec 10.století) po zavraždění knížete Václava a po výčtu jeho zázraků uvádí jeden zázrak, který se však udál ještě za života světcova.

Též těm, kteří v bitvě zápasí, Bůh nezřídka na prosby tohoto světce zázraky a slavnými skutky přispívá, všem Václava se dovolávajícím pomáhá, jakož i jemu ne jednou ani dvakrát, dokud panoval, živými a jasnými znameními pomohl.

Neboť hrad jeden, jménem Kouřim, maje mnoho lidu, vyvyšoval se a se svým knížetem strojil vzpouru proti tomuto svatému. Ale když z obou stran dosti krve bylo prolito, zalíbila se všechněm ta rada, aby vévodové sami dva spolu bojovali, a který zvítězí, ten aby vládl. Když knížata vyšla, aby se utkala, kouřimskému Bůh nebeský ukázal nebeské vidění, svatého totiž Václava, jak na jeho čele se skví obraz kříže svatého. Spatřiv to, daleko odhodil zbraň a padl mu k nohám a prohlašoval, že nikdo nemůže přemoci toho, komu Bůh takovými znameními na pomoc spěje. A když toto vyznával, svatý vévoda pozdvihl ho k políbení míru a jej na hradě jeho v bývalou moc pokojně utvrdil, dávaje mu správu hradu, dokud bude živ. Vpravdě kříž byl uzřel, poněvadž Krista následoval a přešťastně dospěl království, v kterémžto Kristus s Otcem i Duchem svatým kraluje na věky věků.


Kroužková zbroj
Kroužková zbroj svatého Václava, pak byla vyrobena počátkem 10.století a pamatuje tak knížete Václava (není vyloučen její orientální původ). Je složena ze dvou kusů a to ze samotné zbroje a pláštíku chránícího krk a zesilujícího ochranu ramen bojovníka. Zbroj samotná je dlouhá po kolena bojovníka, má dlouhý široký, nezužovaný rukáv (ten se mohl uvazovat k ruce koženým řemínkem) a váží kolem 10 kg. Není bez zajímavosti, že je opatřena rozparkem pouze vepředu, vzadu nikoli. Pláštík, který zesiluje ochranu ramen a krku je vyroben stejnou technologii a postupem. Jeho hmotnost se pohybuje kolem 2 kg a obvod měří 126 cm. Pláštík byl na pravém rameni dělený, což je místo kde byl spínán šněrováním při oblékání. Kromě ochranné role plní i roli estetickou, protože je lemován zlatými nebo pozlacenými kroužky.

Celek pak je zhotoven z 100.000 kroužků spojovaných technikou tzv. „čtyři na jeden“. Spojení probíhalo rozklepáním konců kroužků probíjením za tepla. Práce na takové košili trvala skupině asi dvanácti řemeslníků kolem půl roku. Kdyby se ovšem sebešikovnější restaurátor chtěl pokusit o zhotovení umělecké kopie, i kdyby měl stejný počet pomocníků, trvalo by mu to tak pětkrát déle než středověkým výrobcům. Současný tým restaurátorů by totiž musel kopírovat každý ze 100.000 kroužků zvlášť včetně jejich výrobních vad a nepřesností. Celková hmotnost drátěné košile včetně pláštíků je cca 12 kg. Cena takovéto středověké kovářské práce byla přímo astronomická a mohl si jí dovolit jen příslušník vládnoucí vrstvy.
Obrázek

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vzhledem k rokům a materiálu použitého u těchto předmětů je až s podivem, v jak dobrém technickém stavu se nám dochovali, i když o ně bylo náležitě pečováno. Dnešní železo bez speciálních úprav přečká jen pár desítek let, zatímco svatováclavský meč, přilbice a drátěná košile přečkali více jak tisíc let. Dlouhá životnost těchto středověkých železných předmětů je samozřejmě do jisté míry ovlivněna změnou klimatických podmínek, ale také technologii jejich výroby, která nám zůstává do velké míry skryta. Také obsah čistého železa hraje svou roli, protože tyto relikvie jsou zhotoveny prakticky z ryzího železa.

A teď se dostáváme ke spojitosti mezi předměty knížete Václava a mladého restaurátora z Prahy Antonína Oplta. Zatímco kníže Václav tyto předměty možná osobně používal, Antonín Oplt je vyrobil znovu. A kdo to vlastně je Antonín Oplt? Vyučil se uměleckým zámečníkem, poté absolvoval střední školu uměleckých řemesel. Jeho nápady a um ho vyšvihli až na samý vrchol ve svém oboru a proto se asi není čemu divit, když odbor památkové péče Kanceláře prezidenta republiky zadal u restaurátorské komise ČFVÚ práci na nejcennějších částech svatováclavského pokladu. Nehledě na to, že Antonín Oplt za svou dvanáctiletou kariéru pracoval i na řadě historických předmětů, relikviářů atd.


Výroba kopie meče sv. Václava
Provedeno Antonínem Opltem
(80.léta 20.století)
Nyní se budeme věnovat již jen meči, protože v době kdy Antonín Oplt začal na něm pracovat, byla práce na kroužkové zbroji (rekonstrukce) již ukončena a přilbici tato procedura teprve čekala. Zásadou při výrobě umělecké kopie je její výsledek, který se musí shodovat s originálem. A jak se toho dá dosáhnout například u výrobku, který je zhotoven z tisíc let starého materiálu a podle procedur, které již neznáme? Musí se tedy sáhnout po materiálu, který je časově a prostředím co nejvíce blízké originálu. Antonín Oplt měl to štěstí, že získal materiál z počátku 16.století. Měl tak k originálu mnohem blíže, než jakýkoliv současný materiál. Teď ale přišlo na řadu provést laboratorní srovnávací test. Docent Bauer z VŠCHT po důkladném rozboru tohoto materiálu jeho použití pro výrobu faksmilie doporučil. Poté vznikla první pracovní kopie, tedy jakási zkouška zpracovatelnosti materiálu ze 16.století.

Teprve poté začala samotná výroba. Výroba meče by standardně trvala několik hodin, ale vyrobit nový meč, který bude se vším všudy odpovídat tisíc let staré relikvii si vyžádalo dva a půl roku práce. Po chemických a historických rozborech následovalo přesné změření meče. Poté Oplt zhotovil fotografie v měřítku 1:1 a na ně zakreslil čtvercovou síť. Pak následovala doslova mravenčí práce, při které byly zmapovány všechna poškození, rýhy, koroze meče a ve čtvercové síti pak tato poškození za tisíciletý „život“ meče, našli své nové zmapované místo.
Obrázek Obrázek

Pak už následovala vlastní práce. Z plochého kusu železa kováním vznikl základní tvar čepele se žlábkem. Ten nebylo možno prostě vybrousit, musel se prokovat. Tím se vlákna materiálu zhustila tak, že žlábek se prakticky stal zpevňujícím žebrem. Zhotovitel musel přemýšlet nad každým úderem kladiva a zkoušet jej na podobném materiálu, aby stopa po nástroji odpovídala originálu. Po hrubé práci následovala jemná, kde kladivo bylo nahrazeno pilníky a pemzou a všechny tvary a poškození byly dotvarovány. Pak došlo k vyseknutí otvoru ve tvaru kříže. V něm byla dříve zřejmě zlatá schránka s ostatky svatého Václava. Ten kdo kdysi ve středověku vysekl tento otvor ve tvaru kříže, měl práci jednoduchou. Prostě vzal sekáč a vysekl jej. Dnešní restaurátor však musel pečlivě volit místo a způsob vyseknutí a poté jej dlouhé hodiny dopilovávat a kopírovat každou nepřesnost.

Teď se dostáváme ke gotickému tvaru meče. V době Karla IV. byly jasné představy o dokonalé zbrani. Proto císař dal původní meč z 10.století překovat do nového gotického tvaru. Přitom ale nebylo možno přidat materiál. Proto byl původní meč protažen a tím pádem i zeslaben. A to výrazně zeslaben. K bojovým účelům tato relikvie již sloužit neměla, ale pouze k obřadům a církevním svátkům a proto v očích středověkého kováře nešlo o žádné znehodnocení zbraně. Tažením čepele do délky však vznikly četné trhlinky. Síla meče má teď v nejsilnějším místě u jílce 2,4 mm a v žebru dokonce jen pouhých 0,08 mm! Je tedy v žebru doslova průhledný. Výše zmiňované trhlinky vzniklé tažením čepele do délky tak byly největším problémem při výrobě kopie. Za tím účelem bylo potřeba sestrojit speciální nástroj. Po zaleštění a patinování umělou korozí na místech, kde byla i na originálu, následovalo kalení. To byl opět velký otazník. Nikdo nevěděl do čeho mohl středověký zbrojíř kalit, protože v té době bylo zvykem kalit i v krvi. Antonín Oplt se rozhodl pro olej. Při kalení ale došlo k prasknutí čepele. Zřejmě asi nějaká skrytá vada materiálu. Několikaměsíční práce tak byla zmařena a všechno muselo začít znovu. Postup už byl vyzkoušen a tak práce šla rychleji od ruky. Po poslední operaci, kterou bylo broušení na brusu, který ještě pocházel z konce období Rakousko-Uherské monarchie, následovalo pět kalení v oleji. Tentokráte vše dopadlo a dobře.

Poté proběhli srovnávací zkoušky, které ukázali že nově vyrobena kopie je od originálu k nerozeznání a měla i shodné chemické, fyzikální a mechanické vlastnosti. Jediným měřitelným rozdílem byla hmotnost. Středověký originál váží 325 g a nový výrobek „jen“ 324,9 g. A jaký osud pak měli oba meče? Zatímco originál je uložen v klenotnici Pražského Hradu, tak kopie vyrobena Antonínem Opltem je vystavena ve stálé expozici Národního muzea v Lobkovickém paláci. A pozná laik bez přístrojů oba meče od sebe? Jak sám říkal Oplt, někdy měl sám pochybnosti, jestli v ruce držel originál nebo svou kopii.

Svatováclavští rytíři
Jak už bylo řečeno, meč svatého Václava se používal hlavně k rituálním účelům a ceremoniím. Jedna z takových bylo pasování Rytířů svatého Václava (latinsky: Equites Santa Wenceslava) nebo též Svatováclavští rytíři. Jednalo se o lidi (nemuselo to být šlechticové), kteří byli při korunovaci českých králů pasování Mečem svatého Václava. Byl to de facto forma vyznamenání, protože samotné pasování nemělo povahu získání rytířského řádu. Také se samotným pasováním není spojené žádné další privilegium, ať v podobě hmotných statků nebo úřadů. Nejstarší známé pasování (ještě původním neupravovaným mečem) bylo provedeno při korunovaci krále Václava II. v roce 1297. Ten Mečem svatého Václava korunoval 240 předních lidí království. Další podobné pasování, nebo spíše vyznamenání, bylo provedeno při korunovaci krále Jana Lucemburského v roce 1311. Poté byl meč opět použit v roce 1420 Zikmundem Lucemburským. To se již jednalo o meč po jeho gotické úpravě Karla IV. Dá se říct že pasování probíhala prakticky pravidelně s každou korunovací českého krále, ale byla to velmi čest forma, protože počet pasovaných většinou nepřesáhl počet dvou desítek. Posledním králem, který použil Meč svatého Václava při pasování byl Ferdinand V. při své korunovaci v roce 1836. Samotný proces pasování pak vypadal tak, že pasovaný poklekl a trojím poklepáním na jeho levé rameno mečem svatého Václava se z něho stal Svatováclavský rytíř.

Obrázek


Zdroje:
Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Michal Lutovský – 2001
Časopis ABC – 198? – autor Rudolf Baudis
www.moraviamagna.cz
www.wikipedia.org
www.swords.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Dancer
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 563
Registrován: 23/2/2007, 11:44

Příspěvek od Dancer »

Jen taková malá poznámka k této větě: "Ještě na okraj menší úvaha, přilba by asi samotnému Václavovi na hlavě moc dobře neseděla (což ale nevylučuje, že jí nemohl používat), protože tvar přilby je jiný, než tvar Václavovy lebky. "
Přilby se, za doby svatého Václava, nedělaly podle hlavy - jediné, k čemu se přihlíželo bylo, aby se hlava do přilby vešla. Jakékoliv tvarování podle tvaru lebky se nekonalo, protože by to byl nesmysl. Dovedete si představit, jak by asi hlava snášela úder do přilby bez nějakého polstrování? V té době se toto řešilo pruhem látky, který si dotyčný omotal kolem hlavy a až pak se nasazovala přilba. Tím se vyplnil prostor mezi lebkou a přilbou. Mělo to funkci jak komfortní stran otlaku, tak i teploty (kovová přilba je celkem dobrý chladič v zimě a umí se naopak hezky rozpálit v létě) a v neposlední řadě to tlumilo případné údery. :wink:
Nebát se a nekrást!
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tunac »

Přilba sv. Václava se v inventáři svatováclavského pokladu objevila poprvé v roce 1354 (Karel IV.)
Přestože je poprvé zmiňována v roce 1354, tak by mohla pocházet z 10. století a mohl ji nosit sv. Václav – podle Kristiánem zmiňovaného kříže. To znamená, že v rocích 992-994 (Boleslav II.), kdy Kristián psal kroniku byla známa (historička A. Merhautová).
Přilba (kalota) byla vykována z jednoho kusu železného plechu do tvaru kužele; je vysoká 17,3 cm. Tloušťka plechu není všude stejná, místy je silně zkorodovaný a proděravělý. Zcela chybí vrchol přilby, zřejmě ji kdosi rozbil silným úderem. (Mohl to způsobit meč nějakého útočníka? Snad jednoho z Václavových vrahů? Nebo že by někteří z přemyslovských panovníků nosili tuto přilbu na hlavě do bitev? Jenže jak potom vysvětlit proděravělý vrchol přilby? Znamená to, že nepůsobila tak, jak si její nositel představoval? Nebo že nějakou náhodou přes velmi nebezpečný na hlavu vedený úder zachránila život tomu, kdo ji měl na hlavě? Takový případ by mohl být vnímán jako svatováclavský zázrak a přilba by jistě byla o to uctívanější. Právě rozbitá proděravělá přilba by pak jako součást svatováclavského pokladu byla o to cennější. Poskytovala by totiž hmatatelný důkaz svatováclavského zázraku. Navzdory tomu, že byla prudkou silnou ránou, snad mečem, snad jinou zbraní rozbita, zůstal živa nezraněn vladař, který ji z kultovních důvodů nosil.)
Historička doktorka Dagmar Hejdová, tvrdí, že se přilba nedala vůbec nosit. Křížem zdobený nánosek, který měl nos chránit, by totiž při úderu naopak nos sám poranil. Přispívá k tomu jak jeho tvar, lehce se totiž ohýbá směrem k nosu uživatele, tak i vysunutý hrot na jeho konci. S ní souhlasí i doktorka Merhautová. Svatováclavská přilba je sestavena ze dvou kusů, kalota se datuje mezi 9. – 11 století. Nánosník (čelenka) může pocházet z doby Karla Velikého, nebo ještě dávnější doby.
Ozdobná obroučka přilby, respektive její zbytky, byla k přilbě připevněna dodatečně, jak to prokazují odlišné složení litého železa, z něhož byla zhotovena, a odlišné otvory pro nýty. Původní helma postrádala nánosník a obroučku, zato byla asi vybavena chrániči uší a krku, asi drátěnými (v 10. století se taková výstroj používala). Pro tuto eventualitu svědčí i původní nýty a zbytky železného pásku, který později nahradila ozdobná obroučka. To by mohlo znamenat, že se kalota již dědila v přemyslovském rodě před sv. Václavem. Mohl to být dar od nějakého vládce Franské říše.
Jak se dostal nánosek s germánským bohem Odinem na přilbu svatého Václava? Doktorka Hejdová usoudila, už podle odlišného původu železa nánosku a samotné přilby, že k ní byl připevněn dodatečně, zřejmě jako ozdobný prvek. Vzhledem k tomu, že se takto doplněná helma nedala vlastně nosit, musela být vlastně záměrně vytvořenou relikvií spojovanou s kultem svatého Václava. Motiv postavy na kříži mohl být tehdy považován za ukřižovaného Krista. Vždyť starogermánská mytologie byla patrně ve slovanském prostředí zcela neznámá. Vzhledem k tomu, že se takto doplněná helma nedala vlastně nosit, musela být vlastně záměrně vytvořenou relikvií spojovanou s kultem svatého Václava. Motiv postavy na kříži mohl být tehdy považován za ukřižovaného Krista. Vždyť starogermánská mytologie byla patrně ve slovanském prostředí zcela neznámá.
Samozřejmě motiv sebeobětování ve vyšším posvátném zájmu svým způsobem spojuje Odina, Krista i svatého Václava. Všichni tři se obětovali, aby vykoupili ostatní, alespoň tak by bylo možné jejich čin vysvětlovat. Byť třeba v případě vraždy svatého Václava nešlo ani tak o víru jako o moc, o knížecí stolec. Poselství skryté v postavě zobrazené na nánosku mohlo tedy mít filozoficky širší dimenze, mohlo skrývat určité magické poselství.
Nánosek s Odinem se k nám pravděpodobně dostal z Dánska, kde býval tento bůh velmi uctíván. Ostatně křesťanství se v této severské zemi začalo prosazovat až od roku 965, tedy dva roky předtím, než ve vzdálených Čechách zemřel kníže Boleslav I. a na uvolněný trůn usedl jeho syn Boleslav II. A právě za Boleslava II., mimochodem zřizovatele pražského biskupství a přezdívaného Pobožný, se začíná v Čechách prosazovat kult svatého Václava. Nánosek byl možná součástí čelenky dovezené právě z Dánska, jak by to napovídalo vyobrazení boha Odina. Tuto čelenku pak kdosi nechal připevnit na starší kalotu připisovanou knížeti Václavovi. Podle Anežky Merhautové se tak mohlo stát nedlouho před sepsáním Kristiánovy legendy, tedy někdy před rokem 992. Badatelka to tvrdí z toho důvodu, že právě Kristián poprvé zachytil už zmiňovaný motiv zářícího kříže na Václavově čele, který mohl právě nánosek připomínat. Původní nezdobená přilba mohla být, jak tvrdila doktorka Hejdová, "vlastnictvím Václavovým a jako bojová sloužila asi ještě nějaký čas po jeho smrti". To by vysvětlovalo i její značné poškození, k němuž zřejmě došlo při nějaké prudké seči. Doktorka Merhautová tuto představu doplnila další navýsost zajímavou hypotézou. Domnívá se totiž, že čelenka, jejíž součástí byl nánosek, mohla být podstatně starší. Nemusela pocházet z Dánska či ze severoněmeckých oblastí. Vždyť Odinův kult se rozšířil i jinam. Anežka Merhautová dokonce tvrdí, že "čelenky přibližně takového druhu zdobily hlavy Merovejců (první královská dynastie franské říše -pozn. autora) přibližně v 7. století. Čelenka s podobným v profilu zobrazeným nánoskem spočívá na hlavě anglosaského krále Eduarda Vyznavače, patrně z doby kolem roku 1065, zpodobněné na minci...“ To by ovšem znamenalo, že nešlo o nějakou obyčejnou čelenku, ale o symbol vladaře, panovníka, obdobu královské či knížecí koruny.
Dal-li takovou čelenku kníže Boleslav II. připevnit na starší přilbu, údajně používanou jeho strýcem, svatým Václavem, chtěl tak zdůrazni jeho patronaci celé zemi české. Předešel tak další přemyslovské a po nich lucemburské panovníky, kteří odvozovali legitimitu své vlády právě od svatého Václava. Kníže Václav byl trvalým nebeským správcem zemí Koruny české a ostatní panovníci je vlastně měli od něj jen propůjčeny. Tato složitá středověká symbolika vladařské cti, odpovědnosti, závazků a poslání byla však postupem času opomíjena a také pozapomenuta.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Stryx
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 135
Registrován: 22/11/2009, 22:00
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Stryx »

Na tu krouzkovku teda cumim :) takova krasna nytovacka. Ja mam leda obycejnou zaviranou. Jinak ono se polstrovani svym zpusobem pouzivalo porad v prilbach. Ve stredoveku se hodne pouzivaly batvaty, ono prece jen nosit na hlave kus zeleza kterej uz jen tim,ze na ni sedi,docela dre,neni sranda + dostat jeste po prilbe a hotovo.
Odpovědět

Zpět na „fortifikace (technika)“