Stránka 1 z 1

Humprecht Jan říšský hrabě Černín z Chudenic (1628 - 1682)

PříspěvekNapsal: 12/3/2017, 23:38
od kacermiroslav
Humprecht Jan říšský hrabě Černín z Chudenic

Obrázek Obraz od K.Škréty

Tento významný příslušník starého českého rodu se narodil dne 14.února 1628 Radenín a zemřel 3.března roku 1682 v Kosmonosích u Mladé Boleslavi. Jeho otcem byl hejtman Bechyňského kraje Jan Křtitel Adam svobodný pán z Černín u Chudenic (1597 - 1642). Jeho matkou pak byla Zuzana Homutová z Harasova (1600 - 1654), která rovněž patřila do řady starých českých rytířských rodů.

Nechci se příliš rozepisovat o jeho životě, protože mou snahou je ukázat lidský rozměr tohoto významného šlechtice v podobě dochovaných dopisů jeho mamince Zuzaně z Harasova (+ 1654). Nicméně ale alespoň něco přeci jenom k jeho životní dráze a rodině. Od roku 1650 byl ve službách Habsburských vládců ve Vídni a to konkrétně jako komoří arcivévody Leopolda Habsburského (1640 - 1705), což by mladší syn císaře Ferdinanda III. Leopold se později stal římskoněmeckým císařem a českým a uherským krále. Jan Černín zůstal císařovým dobrým přítelem a rádcem po celý svůj život. V roce 1655 byl Jan Černín jmenován přísedícím zemského soudu a o dva roky později se stal místodržícím celého Českého království. V roce 1658 si nemohl jan Černín nechat ujít korunovaci císaře Leopolda I. ve Frankfurtu nad Mohanem. A jelikož se mu asi zalíbilo cestování, tak ho v letech 1660 - 1663 nechal císař jmenovat vyslancem v Benátkách. Rovněž se z popudu císaře stal i jeho tajným radou a roku 1675 mu byl udělen nejvyšší habsburský řád, Řád Zlatého rouna.

Jan Černín byl velice bohatým českým šlechticem a to mu umožnilo založit slavnou Černínskou sbírku, s níž začal v roce 1659 v Benátkách. Využil tak i svých kontaktů a spojil se místními umělci jako například s Johannem Karlem Lothem, jehož díla často nakupoval. Z dalších malířů, od kterých nakupoval díla, můžeme jmenovat Pietra della Vechia a Cavaliera Pioetra Liberiho. Již v roce 1663 měl Jan Černín ve své sbírce více jak 300 uměleckých obrazů a po ukončení své dráhy císařského vyslance v Benátkách vše nechal přestěhovat v roce 1664 do Prahy. Na Hradčanech začal budovat slavný Černínský palác, jehož součástí byli i galerie pro obrazovou sbírku. Nicméně stavba Černínského paláce byla velice nákladná a časově náročná a tak se jejího dokončení dočkal až jeho syn Heřman Jakub. Bohužel v důsledku dalšího vývoje v rodě došlo k tomu, že sbírka nakonec byla v roce 1778 vydražená.

Manželkou Jana Černína byla italská aristokratka pocházející z přední mantovské rodiny Gonzaga. Diana Marie markýza Ippoliti hraběnka di Gazoldo (1636 - 1687) se stala jeho manželkou dne 31.března 1652 ve Vídni. Markýza zastávala roli dvorní dámy císařovny a královny Eleonory Magdalény di Gonzaga. Nicméně markýza se nikdy nesmířila se středoevropským prostředím a po roce 1666 se natrvalo vrátila do Mantovy. Manželé tak následně žili odděleně. Dospělého věku se pak z jejich vztahu dožili dva synové Heřman Jakub (1659 - 1710) a Tomáš Zachaeus Temidio (1660 - 1700). Jan Černín zemřel na kosmonoském zámku dne 3. března 1682 ve věku 54 let. Byl pochován v Černínské kapli katedrály sv. Víta v Praze, jeho srdce však bylo uloženo do cínové urny a slavnostně uloženo v Černínské kapli kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi.



XI. H. J. Černín matce 3. listopadu 1645.
Má nejmilejší paní paní mamičko! Vašnosti nejponíženěji, co v světě nejlepšího jest, vinšujíc, nejpoddaněji děkuji, že se, má nejmilostivější a nejroztomilejší mamičko, ráčíte tak mnoho ponížiti a mně psáti, kteréžto psaní jsem 27. Octobris dostal a žádná žíla ve mně nebyla, která by se nezradovala, jako i psaní přiležící od pana švagra, generála feldmaršálka leitnanta, kterýmužto jsem hrubě sloužiti zavázán a jemu příležitě taky psaní posílám. Já, chvála Pánu Bohu, zdráv jsem. Jestli milostivě co psáti mně ráčíte, tak myslím, že by mne ještě na toto psaní odpověď zde zastihla, jakož bezpochyby skrz toho kupce mně psaní jistě dojde, ale ještě čistěji by mně došlo, kdyby skrz pana Jezberovskýho k doktoru Ilartigovi, s kterým on každou poštu corespondiruje a zde jak kníže vážen jest a nejpřednější mezi všema zdejšíma doktory, kterejch zde 115 jest, posláno bylo. Já pochybuji, abyste ráčili ode mne všechny psaní dostati, neb jsem častokrát psal. Vašnosti poníženě prosím, ráčili-li jste to psaní odsud 26. Octobris aneb 27. [nemohu se zapamatovat] dostati. Račte mi milostivě napsati, neb byly taky při tom jinší psaní, a taky prosím, pilně-li se Jirka trubačství učí.
Já sem slyšel u nejvyššího Colloredy, že by (čehož Bože, zachovej) nepřítel ku Praze táhnouti měl. Já se modlím, aby to tak nebylo, neb vím, že byste ráčili dosti strachu najesti a mohlo by potom z toho (čehož, Kriste, pro svý svátý rány uchovej) Vašnosti škoditi. Atak Vaš¬nosti Pánu Bohu v ochranu, sebe pak do věčný milosti vašnostiny poroučím. Nejpoddanější, nejposlušnější syn a sklav
HJČ
P. S. Nejponíženěji prosím, že račte milostivě vážiti, že skrz vašnostino psaní smím nejmilejšího bratříčka, Zuzrličky a paní tety pozdravovati. Evičce píšu, poněvadž mi jí onehda, když jsem jinejm psal, psáti čas nepostačoval. Vašnosti prosím, brzo-li se; strojí do kouta a račte-li či ona v domě bejti u Vašnosti. Však za odpuštění sníženě Vašnosti prosím, že jsem tak v psaní všetečnej. Psáno v Benátkách 3. Novembris A. 1645


XII. II. J. Černín matce 10. listopadu 1645.
Nejmilostivější paní paní mamičko! Vašnosti na mejch nehodnejch modlitbách nejponíženěji nad všechny jinší v světě všeckno nejlepší vinšovati nepřestávám a poníženě oznamuji, že jsem od Vašnosti milostivý psaní a duše mý potěšení, totižto, že Vašnost zdravý bejti ráčíte, včera dostal a z toho se rmoutím, že Zuzanka stůně, bude to lípeji, když maličká to vystojí, Pane Bože, račiž ji i všechny, koho račte chtíti, milosrdně pozdravili! Toto je druhý psaní (datirované 28. Octobris), který jsem dostal, a to druhé bylo, jak pana švagra při tom [psaní] byly, na kterýž jsem odpověď taky jemu poslal. Sice jsem v Pasově žádnýho nedostal, i taky zde jedno muselo ztraceno bejti. Z Prahy sem za tejden dvakrát pošta přichází, jedna, která jde přes Nurnberg a Augspurg a druhá, ta jde přes Vídeň. Já po obouch Vašnosti vždycky psáti budu a psávám. Aby mně tím spíšeji od Vašnosti psaní došly, jestli se Vašnosti líbí, [račte] tento můj vlašskej titul dáti napsati Janovi neb někomu I Jest na něm i napsáno, komu a kde se má dodali, do kterýho domu; tedy, i kdyby mne již odpověď nezastihla, tedy ten jistej konečně jej za mnou kde budu, pošle. Co se dotejče toho salcpurského psaní, že bylo tak složeno, jako by bylo něco z něho vzato, to je složení tím vinno, neb když jsem sám se podpisoval, přišli ke mně dva kammerherrové J. M. knížecí mne navštíviti, tak jsem pro ně nemohl sám skládat, dal jsem je Kryzlovi složit a zapečetit. Nesmejšlím a taky bych mu neradil, kdyby se měl o to pokusit, psaní odvírať. Že mně poroučeti ráčíte tam, Vašnosti Pán Bůh rač odplatit! Já jsem a [v] činění ostanu stálej a čím dál vždycky jsem víc stálejší. Od povědomýho mýho člověka aby se jaký novínky tam měly psáti, neračte věřit, nebo všechny jeho psaní sám copiruji, kterýžto již tři psal, jedno z Pašova, druhý z Salzburgu, 3. z Benátek a toto jest čtvrtý. Byly všechny v vašnostinej copertě a na žádný odpovědi ne¬dostal, nevím, zda-li se na něho hněvají, čili co. Dobře jsem s ním až posavad spokojen a byl bych rád, aby ňáký psaní dostal, abych mohl porozuměti, jak tam stojím. A tak vašnostin umírám nejponíženější sklav)
H.J.Č
Psáno v Benátkách 10. Noveinbris A. 1645.
P. S. Nejponíženěji prosím, že račte Evičku, pannu tetu na stotisíckrát pozdravovati. Pan hofmistr se Vašnosti poroučí.


XIII. Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 17.listopadu 1645.
Urozený pane, pane a můj nejmilejší synu, pane Humprechte! Na milým Pánu Bohu tak mnoho dobrýho duši i tělu užitečnýho Tobě upřímným, mateřským srdcem věrně vinšuji a od Jeho božský milosti upřímně žádám. Mý přenejmilejší dítě, s tou největší radostí psaní Tvý 26. Octobris v Benátkách datirovaný jsem 15. Novembris přijala a nade všecku míru se zradovala, že jsi, chvála Pánu Bohu, mý rozmilý dítě, zdráv a že se Ti, chvála milýmu Pánu Bohu, všeckno dobře a šťastně vede. Můj nejmilejší Humprechte, hlediž svýmu milýmu Pánu Bohu za ta jeho veliká dobrodiní, Tobě prokazovaná, ustavičně děkovati, Jeho svátý milosti prošiti, aby Ti ráčil dáti čím dáleji vždy víceji v svátý pobožnosti, plnění vůle jeho svaty, též svatejch ctnostech další prospěch, tak aby toho všeho, co by proti vůli jeho svátý, Tobě, slala. Což jsi to svátou věc udělal, že jsi J. M. psal, ráčil tehdáž hráti s někým, když jsem to psaní poslala, paní hrabinka je ráčila sama přijíti a mně vzkázati, abych Tě na stokráte pěkně v mým psaní pozdravovala, konečně aby[s] se bezpečil jak prvy tak nyní, v čemkolivěc při J. M. panu hraběti může Ti dobrýho slova propůjčiti, že to z toho srdce, aby [s] tím ujištěn byl, ráda učiní ne slovy, ale skutkem. Dejž jim to Pán Bůh, aby všickni na vás, mý nejmilejší děti, laskavi byli!
Až budeš podruhé Heřmanovi psáti, přece mu napiš, aby pilně preceptora a magistra poslouchal, preceptor jest dobrej člověk, víš jeho humory, nemnoho mu řekne a pacholíček to ví, takž se ho nehrubě bojí a on, chudina, mne tím nechce hněvati, aby na něho měl žalovati. Již Ti, můj nejmilejší Humprechte, tak moc píši, jako bych s Tebou rozprávěla chvílčičku, tak se mi zdá. Tvýho vranka ani straky, nad to „tajcha" jsem nepro¬dala, Fabrle mi za straku a vranku 135 zl. dává, abych mu rok čekala a nechce mi takovýho zapsání na sebe učiniti, jak já chci, to je jistá, že na ňáký fortel myslí a já taky jináč nechci mu těch koní vydati; hrozně mně mnoho ty klisny a koně ovsa zde sežerou a domů bych něco po¬slala, nesmím, ach, větších loupějí. Pán Bůhračiž nám ten svatej, blahoslavenej pokoj dáti a Tebe i nás zde milo¬srdně přede vším zlým chrániti!
Psáno z Prahy v pátek po sv. Martinu, jinak 17. Novembris A. 1645.
P. S. Mý přemilý dítě, nechlubíce se v tom, každý den tu modlitbičku za pocestný za Tebe říkám, věřím Pánu Bohu, blahoslavenej Panně Marii, že Tě ráčí ode všeho zlýho, duši i tělu škodnýho chrániti, přece u sebe ten krucifiks od patera Františka, kterýž Tě i pater Himlstan dá pěkně pozdravovati, nos a vždyckny ve všem říkej: „dá-li Pán Bůh“ a „bude-li vůle boží,“ a tak se Ti bohdá nikde nic zlýho nestane. Posílám Ti písničku, kterou ráno i večer zpívám, taky Ty ji zpívej, můj nejmilejší Vlášku !
Tvá upřímná máteř do mý smrti.
Z.Č z H.


XIV. H. J. Černín matce 1S. listopadu 1645.
Má nejmilostivější, ze všeho světa nejmilejší paní paní mamičko! Pán Bůh všemohoucí rač Vašnosti od všeho nejmenšího zlého chrániti a mně v největší milosti Vašnosti zachovati ! Má nejmilejší paní paní mamičko, konečně Pán Bůh na mne laskav jest (ne pro mne, ale pro Vašnosti, abych já Vašnosti, šlápěje líbajíc, sloužiti nejponíženěji mohl), že mi to vnuknutí dáli ráčil, že jsem svou cestu k Benátkům vzal, nebo na tej cestě, ačkoliv jsem nikda nestonal, chvála Pánu Bohu, nestonal, však se svou otevřenou nohou, flíčkami a otékáním jsem jako kdy prve nepříležitost měl a nic mi v čem nejmenším od pražskejch těch hulvátů doktorů co hojení spomohlo, neb oni jen svůj měšec hojili a mej nemoci ne¬rozuměli. Přijevši pak sem, za dva, za tři dny seznámil jsem se s cavaliery, kteří od sta, od dvou set mil sem naschvál přijeli, chtíce svý zdraví dáti opatřiti, kteří jinde toho dosáhnouti nemohli; zde jim to Bůh skrze pana doktora Hartigio, muže po celým takměř světě rozhlášenýho, propůjčiti ráčil. Ten doktor jest [ze] Žitavy rozený, tak vzácný a rozumný jest, že ho zdejší páni a knížata div na rukou nenosí, co jen pomyslí, všechno má, takměř všechny všudy potentáty skrz psaní hojí, když co potřeba jest, jako krále íránského, španělskýho, englického, všechny kurfirsty, a J. M. císařská na zdejší republice již ho as třikrát žádati ráčila a naschvál sem hrabě Kurtze, z Valdšteina a jiný posílati ráčila, on pak nikda chuti neměl, neb zde jako v ráji sedí a zdejší respublica by radši nevím co ztratila než jeho. Je zde mezi sto desíti neb dvanácti nejpřednější a Bůh mu takový milosti propůjčuje, že svým hojením takměř divy činí. I vidouce já, má nejmilostivější paní mamičko, že by mi všechny řeči a jinší učení a kunsty málo pro¬spěly, kdybych zdraví neměl, a nechtíce tak dobrý příležitosti zmeškati, k němu jsem šel a s ním se o svůj nedostatek poradil, kterýž, mně velký poctivosti učinivše, tomu se jest divil, že od půl létaj (jakož jest pravda, že jsem nikda zdráv nebyl) [jsem] dosavad to vystáti mohl, a, kdyby mi spomoženo nebylo, tehdy že bych přes pět le dýl živ býti nemohl, a to proto předně, že mám víc než polovici krve v sobě zkažený a to od toho, totižto od velkejch excessů v pití, to ponejvíce příčina jest, a to kdo je mně tomu před rokem učil, zaplať mu Pán Bůh ! Druhá příčina od velkejch nastuzení [jest], třetí od melancholie, neb já jsem od přirození melancholiophlegmaticus. A tak ta krev se jest ve mně inflammirovala, že už neničky po každým jídle jsem měl tvář tak červenou, až hrozno, protož, kdybych se tak nechal, tedy že by jedna krev od druhý se vždycky dál kazila, až by se již nemohlo pomoct. Ten doktor mi konečně toho nepravil pro svůj užitek jako jinší, jen aby pacienty dostali, neb on, co jich praví, dost je bohatej,víc než kníže některý, a z desíti jednoho k sobě přijme, nežli, že jsem se, chvála Pánu Bohu, k němu chovati uměl, mne do kůry vzal a velice na mne laskav jest; však [to] žádná kůra těžká není, nebo každej den chodím z domu, kde chci, on mi sám quartir jednal a, co potřebuji v čemkoliv, učiní. A tak, má nejmilostivější paní mamičko, zde mimo mou naději prvnější musím ostati nanejdýl 4 neděle, dokud tý zlý krve nepozbudu skrz tranky a skrz pouštění. Juž asi dvě neděle se hojím, nejprvnější tejden i tento každej den koření mařenky pouštěl a dvakrát jsem medianama pouštěl. Mám k Pánu Bohu tu neději, že bohdá tato kůra ne tak nadarmo jako jinší nebude a juž jednou zdráv budu, nicméně zde sobě málo zmeškáme, po¬něvadž dobrýho šprochmistra máme. Řeči se, chvála Bohu, čistě chytám. Pan kamará můj taky juž kolik dní purgiruje a syropy přijímá. Vašnosti poníženě prosím, že toho, že se hojím, při sobě račte nechati. V novinách nejničky zdejších nic není slyšet, mají zdejší páni taky soldáty skoro co my u nás, když mají nepřítele v pytli, teda jej pustěji; nesluší všechno psát, než tak dobří jsou, že jich po 12 věšet dávají. Já jsem Vašnosti juž třikrát, toto po čtvrtý odsad psal, nevím, došly-li jsou Vašnosti všechna psaní. Vjednom jsem Vašnosti taky poslal svůj vlašskej titul, abyste jej ráčili Janovi neb někomu dáti napsati, neb mně psaní spíš dojde, protož, kdyby to psaní V. M. nedošlo, posílám teď druhej. Já jsem jen dvě psaní od V. M. dostal. A tak V. M. se na věky nad všechny jinší poroučím a umru nejponíženější, nejvěrnější sklav.
H.J.Č
P. S. V. M. nejponíženěji prosím, že račte pana bratra, paní sestry a panny tety ode mne poníženě pozdravovati a toto přiležící psaní, je zapečetíc, poručiti dodati. Taky V. M. nejponíženěji prosím, že račte napsati, jestli jste toto ráčili dostati. Psáno v Benátkách 18. Novembris 1645.


XIX. H. J. Černín matce 16. prosince 1645.
Nejmilostivější paní paní mamičko ! Jak nejvíc možná jest, se V. M. nejponíženěji poroučím a po milosti božské nic víc sobě nežádám nad milost V. M. Při tom V. M. poníženě oznamuji, že, chvála Pánu Bohu, zdráv jsem a odsad dnes večír ve čtyry hodiny na noc ve jméno boží s kurýrem Florencie na šífu pryč pojedu, neb mi o polovici laciněji přijde, než bych obzvláštní bárku vzíti měl, a na svátky bohdá v Bologni ostanu. Až posavad mi se, chvála Pánu Bohu, dobře vede, Bože, rač Vašnosti také podle pomýšlení uchraňovati ! Ty největší strasti a miserie bohdá pryč budou brzo a svatej pokoj nastane. Já jsem zde velký poctivosti, chvála Pánu Bohu, došel a zvláště od ambassatora J. M. císařský, kterej ke mně velice nakloněnej pán jest, byl jsem u něho včera u jídla a dnes na rozžehnanou taky tam musím bejti. Z jara odsud pryč pojede a při J. M. císařský dvoru nepochybně než že [ve] velikejch povinnostech ostávati bude a tak já na něm bohdá, když přijedu konečně, velkýho patrona míti budu. Má 8 synů, někteří u J. M. císařský, arciknížete Leopolda, zase mladýho prince rozdílně v službách ostávají, ty zde neničky skoro všichni byli, ale zase k svejm ouřadům odjeli. Já jsem se zde s nima seznámil i taky s jinejma cavalieri, hofmistr jeho dvoru, kterej vším vládne, jako pan Hok u pana Slavaty, ten J. M. pantátu mýho dobře znal i také spolu s hrabětem Černínem v Turcích byli tehdáž, jak J. M. pantáta taky tam ráčil bejti.Soldátů, oficírů, kteří na paní sestry veselí v Táboře byli, jsem zde taky natrefil. Sice i semmnoho kavalírů z rozdílnejch zemí stále jede, naši pak, pan z Talnberka a jinší, o kterejch jste mi psáti ráčili, nevím, kde ostávají, že sem nejedou, neb obyčejně tudy sem nejdřív mladejch pánů cesta jest do cizích zemí. Národu není toho, aby ho zde nebylo: Turků dost, Mouřenínův, Peršanův, Tatarův, Armenianův — a ty se každej den na jeden plac, jménem Sv. Marka, scházejí a tu jeden nejspíš nebo známého najde nebo se seznámí. V. M. ponížené příležitě psaní posílám hofmistru pana kardinála našeho a v něm jest psaní samýmu panu kardinálovi, skrz kterýž jeho Eminencí prosím za recomendací k některejm kardinálům do Říma (neb on při nich, jak slyším, mnoho platí), tak abych já skrze ně mohl dostati audiencí u papeže, o kterejžto bohdá nepochybuji, neb i zdejší ambassator dá mi psaní k ambassatorovi J. M. císařský a potom asi k dvou neb třem kardinálům a od pana Colloredy z Prahy taky mám a, i bychť neměl, tedy s boží pomocí (když jen přístup k nim míti budu), sobě troufám jim tak v notu trefit, že u nich plac obdržím. Tedy V. M. pokorně prosím, račte jen dáti pana Visentainera prošiti, aby je on hofmistru pana kardinála poslal, a račte mu dát povědít, že taky panu kardinálovi vnitř psaní jest, tak aby on je nezandal. Já tomu hofmistrovi píši, aby mi odpověď a, jestli pan kardinál jaký psaní dá, jen panu Visentainerovi poslal. Vašnost, má nejmilostivější paní paní mamičko, že je od něho vyzdvihovati dáti a mně poslati račte, pakli je pan kardinál v Budějovicích, teda V. M. poníženě prosím, račte je z Radenína po schválním poslu poslati, neb mi mnoho to psaní pomůže a velká poctivost bude, jestli budu moct s papežem mluvit. Však V. M. pro Boha prosím, račte mi mou smělost odpustiti, že V. M. smím s tím zaneprázdňovati ! V. M. Pánu Bohu a blahoslavenej Panně Mariji, sebe pak Vašnosti poroučím, zůstávajíc, dokud duch ve mně bude, nejponíženější, nejvěrnější sklav.
Benátky 16. Decembris A. 1645.
H. J. Č.

Re: Humprecht Jan říšský hrabě Černín z Chudenic (1628 - 168

PříspěvekNapsal: 12/3/2017, 23:40
od kacermiroslav
XXIV. Humprecht Jan Černín z Chudenic matce 19.ledna 1646.
Má ze všeho světa nejmilostivější a nejmilejší V. M. paní, p[an]í mamičko! Předně se V. M. co nejpokorněji poníženě na věky poroučím a poslušně oznamuji, že jsem V. M. milostivé psaníčko skrz pana doktora s ve¬likou radostí dostal, ale, jakž račte mne milostivě těšiti, že mi račte ten den obšírněji skrz kupce psáti, toho jsem psaní nedostal, neb mu nic, inýmu kupci, nepřišlo. Těším se velice na druhou poštu, jestli je kde, buď ve Vídni nebo jinde, zadrženo bylo, že bohdá přijde. Já Vašnosti každičkou poštu píšu, nevím, račte-li dostávati. Vždycky juž budu posílat skrz doktora a, jestli milostivě se V. M. líbí, tedy račte skrz pana Jezberovskýho taky posílat, přijdou mi konečně, kde kolivěc ve Vlaších budu, vždycky je skrz tu příležitost budu mocti dostávat, neb doktor vždycky o mně ví, psaní spolu každou poštu vexlujem i noviny. To mně nejvíc těší, že račte psáti, že račte bejti zdráva, Bože, rač V. M. nejdelší dobrý zdraví dáti! Račte taky psáti, že tam tak zle. Porozumívám to z novin, neb zde někteří jistší noviny mají o Čechách a lip vědí, co se tam děje, nežli tam vlastně dost velcí, kterejm by to přináleželo vědět. Kníže biskup vídeňskej vždycky mi noviny posílá a já mu zase, když co dostanu. Psal mi taky p. Jezberovskej asi dvakrát neb třikrát, já mu zas. Všudy na všechny strany zle, ale bohdá naše vojna se na vlašskou promění, nebo zde hrozný tartasy budou. Na outerek tu noc utekli odsad dva nejpřednější kardinálové a jedno nejvzácnější kníže. Měli dávno vádu s papežem, tak oni nejničky merkovali, že by je snad za krk pobral, okázali paty. Jsou za nima lidi poslaný je honit.
Král Franckej se jich ujímá, juž dvakrát, třikrát papeži o né psal, aby jich nechal s pokojem. Papež jim všechny všudy ouřady a statky pobral a konfiscíroval a král Franckej jim ustanovil intradu každej rok 9000 korun. Tu vidět, jak je svět stálej: Ti nedávno, za prvnějšího papeže takměř bohové byli a vším vládli (neb jsou prvnějšího papeže bratra synové), nejničky pak potupně v noci utéct musili, a tudy praví, že i jinší francouzský kardinálové odsad [se] ústraní a, jak rozumný a vzácný lidi o tom mluví, velkou vojnu bude mít toto jaro papež s Francouzy. Verbuje se silně, strach, aby papeže druhýho aneb při nejmenším patriarchu sobě neudělali, jako před půldruhého sta lety byli 3 či 4 papežové. Všechno je vzhůru, Francouz s velkým knížetem florenckým taky vojnu povede. Má bejt nad jeho lidem generálem ten jeden kardinál z nich, totiž Antonio Barberini. Všechno je zde vzhůru.
Španělové, ty nejničky nezahálejí dohromady papeže seštvat s Francouzy. Přijel sem včera nejpřednější po králi z Hispanie, duca di Arcos. Proti němu ho slavně vítat jeli mnoho kardinálův, kteří jsou po papežově straně. Papež ho taky grundtlich přijal a sám do svýho vlastního (což velká věc jest) paláce ho ložíroval. Tak se praví, že něco tajně přijel jednat. Papež je víc španielskej než franckej, udělal juž kardinále Španěly a Francouze žádnýho, jich to mrzí. Turek, ten se taky hrozně k vojně strojí a zde nic na to nemyslí, až jim na krk přijde. Pán Bůh od lidí rozum odnímá, když je chce trestati.
V. M. dnes tejden poníženě jsem prosil sem o vexl, nevím, ráčili-li jste dostali psaní. Pro lepší jistotu, V. M. kdyby nedošlo, taky skrz toto prosím nejpoddaněji, že račte milostivě sem na 600 fl. vexl udělati, totižto je
panu Verdcmonovi odvěsti, aby on V. M. vexl na ně sem do Říma, k tomu kupci jako prvy dal, a ten mně račte sem poslati. Taky potom račte od něho quitanci vzíti, že jest takové peníze přijal a neračte mu jí zas vracovati, až on okáže mou rukou podepsáno, že jsem je zde přijal. A ten vexl mně juž stačí na všechny, dokad ve Vlaších budu, cesty a jinší outraty (ještě tyto, který mám, peníze mně stačí víc než na 4 měsíce). Než potom do Frankrejchu na cestu budu V. M. poníženě skrz jinší psaní (neb ještě dost času jest) prošiti, abych měl vexl v Mediolanu aneb v některým jinším místě. Nejničky V. M. poslušně prosím, že račte mne při některým nebo při všech Jich Milostech opovědíti, že do Frankrejchu pojedu, aby potom sobě něco nevymyslili, jak takto oni jsou. (Jestli je toho opovědění potřeba, račte se s někým poraditi, třebas s panem nejv. písařem, on jeho strejc tam taky byl.) Já bych to rád časně měl, neb bez toho nic si cesty ani svejch věci rozhodlati nemohu. V. M. poníženě prosím, račte mi napsat a, jestli račte psaný dovolení dostat, tedy jen mně pro vejpis račte poslat, originál tam nechati. Já bohdá myslím, že v Augusto, nanejdýl Septembri do Frankrejchu pojedu, poněvadž již do tý doby všechno ve Vla¬ších vyřídím. Bohdá, jak ten vexl dostanu, hned do Kalabrie do Napoli a v tej zemi jinších měst pojedu. Tam všichni kavalírovi něco od hedvábnejch věcí kupují, neb míň než za polovici peněz tam se to dostane. Tak V. M. nejpoddaněji, má nejmilejší paní mamičko, poslušně prosím, že mi račte při tom vexlu taky některej dukátek víc přidati, abych taky tam as pár kamizol a pun¬čoch koupiti a s sebou přivézti mohl. Já se V. M., dokud živ [budu], toho, šlápěje líbajíc, odsloužím, neb se to nikdež tak lacino dostati nemůže. V. M. poníženě prosím, račte mi napsat, je-li pan špulil krajským hejtmanem, jak Vratislávek náš kraj spravuje a kdo proti V. M. tak tam bramborčí. Jestli, má nejmilejši paní mamičko, se V. M. vidí, když račte panu Jezberovskýmu psaní dávat, teda aby poznamenával, co za mé, od nich přijde, neb přece utěšeně se od nich sejde a račte věděti, že takoví Stuchlíci neradi nic škodují. Anebo mu račte někdy něco od zvěřiny darovati. A Vašnosti poslušně prosím, račte vždycky mi napsati, kolikého je bylo datum mý psaní, který račte dostati, abych, kdyby nedošly, jedno mohl v druhým to zas napsati. Poslal jsem dnes tejden V. M. psaní panu gen. Myslíkovi. Kdybych věděl, že jste ho neráčili dostat, napsal bych ho znova. A tak juž V. M. více s mým psaním zaneprázdňovati nebudu. V. M. v ochranu nej. Boha poroučím a ostanu nejponíženější sklav.
H. J. Č.
Psáno v Římě 19. Januarii A. 1646.
Prosím poslušně, račte mi napsat, coříká Tajch rytmistr, že jsem mu ujel, a co dělá, kde je.
V. M. poníženě prosím, račte mi, svýmu poníženýmu synu a sklavu, napsati, co se V. M. zdá tam o našich na Malej straně, v jakejch terminich jsou, neb já paní tetě starej nic nevěřím, ona může malovat mi černý za bílý, jenom aby se syn dobře měl. V. M. poníženě prosím, račte mi svý milostivý zdání napsat, bude-li co z toho. Pana bratra, pannu tetu, Evičku po tisíckrát pozdravuji. Nemám kdy psát jim pro učení, neb, co se učím, to se učím, jak náleží, abych něco uměl a času a peněz darmo netrávil.

Zdroje:



Kalista Zdeněk - Čechové, kteří tvořili dějiny světa - 2009
Kalista Zdeněk - Korespondence Zuzany Černínové z Harasova s jejím synem Humprechtem Janem Černínem z Chudenic - 1941
http://www.wikipedia.org

Re: Humprecht Jan říšský hrabě Černín z Chudenic (1628 - 168

PříspěvekNapsal: 13/3/2017, 09:12
od Rase
Diky za skvele cteni - paradni clanek
ps. ted uz vim kam jet koupit nejlevnejsi puncochy )

Re: Humprecht Jan říšský hrabě Černín z Chudenic (1628 - 168

PříspěvekNapsal: 13/3/2017, 11:44
od kacermiroslav
No jen jestli jsi nezaspal dobu o pár set let:-) a snad je nechceš doufám pro sebe:-) jj...mám rád, když se někde dá dohledat něco i z běžného života té doby, protože jinak je to dnes vše dáno představou filmařů, která je do značné míry chybná ať již úmyslně, či neúmyslně.