Boje mezi Čechy a Moravany (897)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Boje mezi Čechy a Moravany (897)

Příspěvek od kacermiroslav »

BOJE MEZI ČECHY A MORAVANY
Velká Morava
rok 897


Velká Morava
velitel: Mojmír II. (kníže v letech 894 – 906 ?)

České knížectví
velitel: Spytihněv I. (kníže v letech 894/895 – 915)
Obrázek

Po smrti Svatopluka I. (+894) začal postupný rozpad celého slovanského konglomerátu, který k původnímu jádru Velké Moravy za posledních téměř 25 let připojil tento největší z mojmírovských panovníků. Prakticky ihned po Svatoplukově smrti využili změny na trůnu Maďaři, kteří vpadli roku 894 do Panonie, kterou celou vyplenili. Svatoplukův nástupce po převzetí moci do svých rukou přispěchal za Arnulfem, vládcem Východofranské říše, s žádostí o uzavření míru, který by Velké Moravě a de facto i Východofranské říši umožnil se postavit těmto nomádským nájezdníkům. Lépe řečeno, pokud bude mezi oběma říšemi uzavřen mír, mohou se každý sám za sebe věnovat řešení maďarské otázky, případně spolupracovat proti tomuto nomádskému nepříteli.

červenec 895
„Avaři [Uhrové] napadli pohraničí Bavorů, kteří je však předešli a zničili velkou část jejich vojska. V polovině července se konalo v městě Řezně obecné shromáždění. Tam přišla ke králi Arnulfovi ze Slovan[ské země] všechna knížata Čechů, z nichž předáky byli Spytihněv a Vitislav. Vévoda Svatopluk je předtím násilím odloučil a vytrhl ze společenství a moci bavorského národa. Byli [Arnulfem] důstojně přijati a dáním rukou – jak je zvykem – smířeni se podřídili královské moci.“
(Zdroje: Fuldské anály)

Odstředivé tendence uvnitř Velkomoravské říše se tedy projevili velmi záhy po Svatoplukově úmrtí a není vyloučeno, že již za života tohoto mocného panovníka musel tyto problémy rovněž řešit. Zřejmě v tom byl i vliv christianizace Čech prostřednictvím Bořivoje, který byl nejpozději před rokem 885 arcibiskupem Metodějem pokřtěn. Jak víme, po jeho návratu do Čech vypukla proti tomuto knížeti revolta namířená právě proti křesťanům a lidem, prosazujícím právě tyto nové pořádky. Předpokládá se, že Svatopluk musel tyto problémy řešit vojenskou podporou Bořivojovi, aby si udržel vliv v Čechách prostřednictvím právě této osoby. Nicméně prvním kdo od říše Moravanů odpadli, byli Čechy. Ty, jak víme, se někdy před rokem 880 stali zřejmě součástí Velké Moravy a to pravděpodobně dobrovolně. Svatopluk se dokonce neujal přímo vlády nad Čechami a svou vůli prosazoval pomocí Přemyslovce Bořivoje I. a to až do jeho smrti roku 888/889. To že se Moravanům podařilo ovládnout zřejmě i pokojnou cestou Čechy mohlo být způsobeno tím, že obě etnika, tedy Moravané i Čechové měli po dlouhá desetiletí společného nepřítele (Franská říše od roku 843 Východofranská říše), kterému museli často spolu vzdorovat. Není rovněž vyloučeno, že zde byli i nějaké příbuzenské vazby, jak se předpokládá ze zprávy o svatebním průvodu, který počátkem sedmdesátých let směřoval z Čech na Moravu a který byl Franky přepaden.

Poté co po Svatoplukově smrti byla oslabena ústřední moc, využili této změny v říši „české kmeny“, kde jak se zdá začal velmi rychle odstředivý proces, který byl pravděpodobně vyvolán nespokojeností s ústřední velkomoravskou vládou, kterou po Bořivojově smrti přímo vykonával Svatopluk I. Tato nespokojenost mohla být zřejmě umocněna tím, že moravský panovník neznal nebo přímo měnil do té doby zaběhnutý tradiční způsob života, sociální i kmenové struktury atd. To by ostatně dokládalo proti Bořivojovské povstání poté, co byl na Moravě pokřtěn a uveden do Čech jako moravský spojenec.

Určité odstředivé tendence a roztříštěnost v rámci české kotliny nám podává i výše uvedený zápis z Fuldských análů, kde je popisován příchod českých vyslanců na dvůr franské krále do Řezna roku 895. Toto poselstvo totiž bylo vedeno dvěma zástupci Spytihněvem a Vitizlou (Spitignewo, Witizla). Oproti roku 845, kdy se na dvůr krále Ludvíka II. Němce dostavilo hned 14 českých knížat a oproti roku 872, kdy u Vltavy bojovalo spojených pět knížat, to byl jistý posun ve sjednocování Čech pod jednou vládou. Nicméně stále nám tato zpráva podává svědectví o tom, že Čechy byly v té době rozděleny na dvě mocenské sféry. V čele jedné z nich byl Spytihněv I., syn Bořivoje I. a jeho manželky Ludmily (svatá Ludmila). V druhou pak reprezentoval Vitizla, jehož vliv se předpokládá na území dnešních východních a zřejmě i jižních Čech. Ovšem existují tu i domněnky, že Vitizla by mohl být totožný se Spytihněvovým bratrem Vratislavem I. (+921), otcem svatého Václava. Také lze ale v případě Vitizli uvažovat v souvislosti s rokem 872, kdy je zřejmě uváděn (Witislav) mezi českými knížaty bojujícími proti Frankům u Vltavy. I když od této dějinné události na území Čech uplynulo již 23 let (vztaženo k roku 895), musíme tuto otázku nechat i nadále otevřenou.

Jak tedy bylo již řečeno, česká knížata reprezentována Spytihněvem I. (+915 ?) a Vitizlou využila okamžiku nástupnické krize na moravském stolci po Svatoplukově úmrtí a raději se rozhodli svá panství odevzdat v červenci 895 v Řezně do rukou východofranského krále Arnulfa. Je možné uvažovat i tak, že úmrtí Svatoplukovo, následný vpád Maďarů do Panonie (894) a sjednaný mír s Východofranskou říši (894) ukázal Čechům oslabení centrální moci na Moravě, čehož se rozhodli v létě roku 895 využít ve svůj prospěch. Tento příklon k Říši se pak stal již trvalým v průběhu další existence českého státu. Ústřední moc Velké Moravy byla zřejmě natolik oslabena v roce 895, že nemohla ihned podniknout kroky proti odpadnutí Čechů. Alespoň nevíme nic o nějakých vojenských či jiných opatřeních v době po návštěvě českých knížat v Řezně v červenci 895. V prosinci následujícího roku se podle Fuldských análů dostavili vyslanci Moravanů k císaři Arnulfovi na jeho falc do Oettingenu (ležící u Innu v Bavorsku), kde císař slavil Vánoce. Vyslanci pak žádali:

rok 896
“Císař (Arnulf) oslavil Narození Páně v královském dvorci Ottingách. Tam k němu přišli poslové Moravanů, kteří za (podmínky) uchování míru zhurta na císaře vyžadovali, aby nepřijímal jejich vyslance. Jakmile je král vyslechl, propustil je a dovolil jim bez zdržení odejít.“
(Zdroje: Fuldské anály)

Tato událost z konce roku 897 nám ukazuje na vzrůstající napětí mezi Moravany a jejich odpůrce, kteří hledali útočiště na územích ovládaných císařem Arnulfem. Většinou se předpokládá, že se jedná o stížnost namířenou proti českým knížatům odpadlým od Moravy. Někdy je ale toto jednání v Ottingách (leží u Innu v Bavorsku) spojováno s frankofilními straníky Mojmírova mladšího bratra Svatopluka II., případně s jeho spojenci z Východní marky.

rok 897
“Když (Arnulf) držel na dvoře v Triboru obecné shromáždění, zamířil na motlitby do Fuldského kláštera. Vykonal je a přišel do dvora zvaného Salz, kde vyslech posly Srbů, kteří k němu přišli s dary; propustit je a dovolil jim odejít. Když to bylo takto vyřízeno, stalo se, že k císaři Arnulfovi, který dlel toho času v městě Řezně, přišla knížata národa Čechů, nabídla mu královské dary a žádala o pomoc jeho i jeho věrné proti svým nepřátelům, Moravanům totiž, od nichž byla často – jak se sami přesvědčili – velmi tvrdě utlačována. Král a císař tedy milostivě přijal tato knížata a hojně vložil v jejich srdce slova útěchy. Rozradostněným a darem poctěným jim dovolil odejít do jejich vlasti. A celý podzim se zdržoval v pohraničních místech na sever od Dunaje u řeky Řeznice s tím úmyslem, aby byl se svými věrnými připraven, kdyby nastala potřeba jeho pomoci shora uvedenému národu.“
(Zdroje: Fuldské anály)

Kromě Fuldských análů se o žádosti Čechů proti Moravanům zmiňuje také například Heriman z Reichenau nebo pozdní „Ioannes Aventini Annales Boiorum“ . V této knize pak je i zmínka k červnu 897, kdy císař Arnulf svolal sněm do Wormsu, kde mojmírovského Svatopluka II. (bratra vládnoucího Mojmíra II.) přijal na milost včetně jeho velmožů.

Co tedy z těchto dobových záznamů můžeme zjistit je, že se Moravané v průběhu roku 897 znovu pokusili ovládnout Čechy. Ti pak poslali do Řezna poselstvo k císaři Arnulfovi, kterého žádali o vojenskou pomoc. Dá se tedy předpokládat, že boje mezi Moravany a Čechy, které zřejmě probíhali v nějaké míře především na pomezí, již byly zahájeny někdy na jaře roku 897, ne-li ještě dříve. Moravané pak v těchto pohraničních bojích měli navrch, a proto se Čechové rozhodli poslat své posly do Řezna s žádostí o pomoc. Císař jim následně pomoc slíbil a držel se celý podzim na dosah českým hranicím, aby svým novým spojencům mohl rychle přispěchat na pomoc. Ale zřejmě již v červnu císař ve Wormsu přijal Svatopluka II. a jeho velmože na milost, jakožto politickou a vojenskou garnituru, která byla v opozici vládnoucímu Mojmíru II. Bohužel bližší informace k těmto pohraničním bojům mezi Moravany a jejich někdejšími spolubojovníky Čechy neznáme. Stejně tak ani nevíme, jestli Čechové v boji proti Moravanům obdrželi císařem slibovanou pomoc z Říše.

Pro nás pak má velký význam i zmínka o poselství Srbů na dvoře císaře Arnulfa ve dvoře zvaném Salz (Salzburg?). Ti vzhledem k předchozímu odpadnutí Čechů od Velké Moravy v roce 895 ztratili hraniční kontakt s velkomoravskou říší a tak buď o vlastní vůli, nebo právě na základě této situace byli nuceni se přiklonit k Východofranské říši. Ztráta Panonie v roce 894, odpadnutí Čech o rok později a Srbů v roce 897, to byly velké rány pro Velkou Moravu po úmrtí Svatopluka I. Slovanská říše tak přišla o velkou část území, o kterou opírala svou vojenskou a hospodářskou moc. Její konec se tak nezadržitelně blížil a ke smůle Slovanů měla na konci Velké Moravy velký vliv i vládnoucí knížecí elita, kdy bratři Mojmír II. a Svatopluk II. vedli proti sobě otevřenou válku (898 – 899). Jak shrnuje Regino z Prümu, Svatoplukovi synové drželi říši nešťastně po krátkou dobu.

Zdroje:
• Bláhová M., Frolík J., Profanová N. - Velké dějiny zemí Koruny české – Praha a Litomyšl 1999
• Čornej P., Čornejová I., Charvát P., Charvátová K., Kepartová J., Kostlán A. - Dějiny evropské civilizace I. – Praha 1997
• Čornej P., Kučera J., Vaníček V. a kolektiv – Evropa císařů a králů - Praha 1997
• Dekan J. – Velká Morava – Praha 1985
• Havlík Lubomír E. – Kronika o Velké Moravě – Brno 1992
• Havlík Lubomír E. – Svatopluk Veliký král Moravanů a Slovanů – Brno 1994
• Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková – Evropa v proměnách staletí – Praha 1997
• Chropovský B. – Slované, Historický, politický a kulturní vývoj a význam – Praha 1989
• Jarošová J. – Svatí kacíři – Praha 2000
• Kolektiv – Československé dějiny v datech – Praha 1987
• Koletiv – Minulost našeho státu v datech – Praha 1971
• Kolektiv – Ottova obrazová encyklopedie – Česká republika – Praha 2006
• Kolektiv – Velká Morava – Tisíciletá tradice státu a kultury – Praha 1963
• Kvirec J., Kunstová E. – České dějiny do roku 1914 Historie v dokumentech – Liberec 2006
• Lutovský M. – Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha 2001
• Lutovský M. – Po stopách prvních Přemyslovců I. – Praha 2008
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. – Praha 2009
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. – Praha 2009
• MNO a Československá akademie věd - Československý vojenský atlas – Praha 1965
• Poulík J., Chropovský B., kolektiv – Velká Morava a počátky české státnosti – Praha – Bratislava 1985
• Třeštík D. – Počátky Přemyslovců – Praha 2003
• Turek R. - Čechy v raném středověku – Praha 1982
• Reader´s Digest Výběr – Encyklopedie českých dějin – Praha 2008
• Váňa Z. – Objevy ve světě dávných Slovanů – Praha 1977
http://www.moraviamagna.cz
http://www.e-stredovek.cz
http://www.slovane.cz
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „významné vojenské události“