Další plenění Moravy (893)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Další plenění Moravy (893)

Příspěvek od kacermiroslav »

Další plenění Moravy
srpen 893


Velká Morava
velitel: Svatopluk I. (kníže „král“ v letech 871 – 894)

Východofranská říše
velitel: Arnulf Korutanský (východofranský král v letech 887-899, císař v letech 896-899)

Obrázek

Vyznačení směru útoku východofranského vojska při vpádu na Moravu v roce 893.

Plenění Moravy Arnulfovým vojskem z června a července předchozího roku (892) asi i přes spálenou zemi po sobě zanechanou, nepřineslo kýžený úspěch a nadějě do tažení vkládané. Svatoplukovo vojsko se v otevřeném boji na hlavu nepodařilo porazit a naopak bylo potřeba zachránit nově získaného spojence Maďary z obklíčení. To vše za velkých ztrát, jak každé takové tažení většinou stojí.

rok 893
Král [Arnulf] navštěvoval před čtyřicetidenním postem kláštery a biskupství po celém území západních Franků, aby se modlil. Engilšalk, muž mladické odvahy, který se po únosu dcery královy souložnice na čas uchýlil jako vyhnanec k Moravanům, dosáhl nedlouho poté královy milosti a stal se na Východě markrabím. Když tam rázně jednal proti bavorským velmožům v záležitostech, které mu byly svěřeny, neměl se dosti na pozoru a ocitl se v královském paláci v městě Řezně. Králi nebyl ani předveden, [ale] podle rozsudku [velmožů] oslepen. Nato byl obviněn z velezrady též Vilém, syn jeho bratrance, a sťat, protože poslal své posly k vévodovi Svatoplukovi. A jeho bratr, který se skrýval u Moravanů, byl úkladným rozhodnutím vévody s přemnoha jinými zabit. A tak se král dal opět na pochod, vtrhl s vojskem do království vévody Svatopluka, a když vyplenil největší část jeho území, vrátil se pro nastrojené úklady jen s velkými obtížemi pochodu do královského sídla v Öttingách v Bavorech.
(Zdroje: Fuldské anály)

Jak už to bývá, zájmy velmožů bývají někdy i velice neobvyklé. A tak se stalo, že jeden z franských velmožů jménem Engilšalk (nezaměňovat se stejnojmenným správcem Moravy z roku 870/871), poté co se zamiloval do dcery královy souložnice, unesl ji a prchnul se svou vyvolenou na Moravu, kde požádal Svatopluka o azyl. Nedlouho poté ale dosáhl od krále Arnulfa Korutanského milosti a po svém návratu do říše byl dokonce ustanoven markrabím Východní marky, která sousedila právě se Svatoplukovým panstvím. Jeho rázný postup proti bavorským velmožům (možná i v zájmu krále), jej ale stál život. Velmoži jej úkladně v Řezně zajali a oslepili. Tím jej podle středověkých zvyklostí natrvalo vyřadili z politického života. Také Engilšalkův příbuzný Vilém byl bavorskými velmoži před králem obviněn z velezrady a následně popraven. Příčinou mělo být vyslání poselstva k Svatoplukovi, s obsahem poselstva, které ale bohužel neznáme. Ovšem v této době stačilo podezřívávemu králi málo (ostatně stačí se podívat na spojenectví jeho vlastního syna s moravským Rostislavem). Stačilo vyslat poselstvo třeba i s naprosto nevinným obsahem, ale bez souhlasu a vědění krále a hned to mohlo být důvodem k obžalování z velezrady. Také Vilémův bratr, který se ukrýval u Moravanů a jmenoval se Rupert (dle Alamanských letopisů), byl zřejmě v nepřítomnosti králem odsouzen. Přítomnost tohoto franského velmože na dvoře vévody Svatopluka, byla tak pro moravského panovníka hrozbou. Sice byl azyl pro utečence z říše poskytován již jeho předchůdcem Rostislavem (846 – 870), ale vždy se musela posuzovat aktuální situace vztahů mezi Velkou Moravou, Východofranskou říši a vlivu žadatele o azyl. V tomto případě však Svatopluk zřejmě usoudil, že Rupert pro něho začal být hrozbou, protože by mohl být důvodem vpádu franských vojsk na Moravu. Svatopluk tedy svého soka předešel a Ruperta i s jeho početným doprovodem nechal úkladně zavraždit.

Tento krok se však minul účinkem a naopak vyvolal u Arnulfa reakci, které se snažil Svatopluk předejít. Král sebral vojsko a rozhodl se napadnout Velkou Moravu a příčinou mělo být právě zavraždění velmože Ruperta s jeho družinou v moravském azylu. Král zřejmě nestrpěl zasahování do svých záležitostí a vraždění svých velmožů, třebaže ve vyhnanství. Nebo se mu tím jednoduše dostalo patřičného argumentu k tomu, aby sebral vojsko a s řádně pobouřeným franským vojskem, které jen tak nestrpělo popravu svých velmožů, vtrhl na Moravu.

Vojsko tedy vpadlo již tradiční cestou z Východní marky podél Dunaje do srdce Velké Moravy v Pomoraví, kde plenilo a rabovalo. Jelikož k vpádu došlo v srpnu, mohlo se vojsko přiživovat na právě probíhající sklizni a tím usnadnit vlastnímu zásobování. Nicméně ani Moravané nezaháleli. Svatoplukovo vojsko znalé domovského prostředí se uychýlilo k osvědčenému partyzánskému způsobu boje a tak král Arnulf musel nakonec po četných nástrahách a po velkých ztrátách svého vojska zavelet k ústupu. Jen s velkými obtížemi se zdecimovanému vojsku podařilo vrátit do královského sídla v Öttingách v Bavorech. Při ústupu i sám král jen o vlásek unikl moravskému zajetí. Nástrahy nastrojené Moravany byly takové, že za vyváznutí děkoval Arnulf jen zázračnému zákroku svého patrona sv. Emerama (Arnold, „O svatém Emeramovi“, kap. 5). Moc tedy nechybělo a Svatopluk se tak mohl zmocnit svého největšího soka. Kdoví jak by pak s tímto královským zajatcem naložil. Možná by se nechal inspirovat krokem krále Ludvíka z roku, když franský panovník nechal oslepit moravského Rostislava.

Výprava tedy byla opět neúspěšná a dá se spíše mluvit o franském fiasku. Vojsko sice opět stejně jako o rok dříve poplenilo velkou část Moravy, ale pak se muselo obrátit na útěk a cestou přicházelo, díky nastraženým léčkám (různé záseky a přepady ze zálohy), o značnou část svého mužstva. Samotný král se také nalézal v ohrožení smrti, což svědčí o totálním rozvratu a možná až bezvládí ustupující armády, která mohla být díky moravským nástrahám rozdělena na více menších částí a postupně likvidována.

Jediným „úspěšným“ počinem krále tak bylo nakonec přeběhnutí moravského biskupa německého původu Wischinga, který se raději rozhodl opustit svou diecézi na Moravě a uchýlil se na dvůr východofranského krále. Ten tak v něm sice na Moravě ztratil spojence, ale na druhou stranu jej i díky znalosti moravských poměrů ustanovil svým kancléřem. Moravané pak jistě ztráty tohoto přeběhlíka dvakrát nelitovali, protože měli v živé paměti jeho pře s arcibiskupem Metodějem i jeho nástrahy proti zastáncům slovanské liturgie.

Zdroje:
• Bláhová M., Frolík J., Profanová N. - Velké dějiny zemí Koruny české – Praha a Litomyšl 1999
• Dekan J. – Velká Morava – Praha 1985
• Havlík Lubomír E. – Kronika o Velké Moravě – Brno 1992
• Havlík Lubomír E. – Svatopluk Veliký král Moravanů a Slovanů – Brno 1994
• Chropovský B. – Slované, Historický, politický a kulturní vývoj a význam – Praha 1989
• Jarošová J. – Svatí kacíři – Praha 2000
• Kolektiv – Československé dějiny v datech – Praha 1987
• Kolektiv – Velká Morava – Tisíciletá tradice státu a kultury – Praha 1963
• Lutovský M. – Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha 2001
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. – Praha 2009
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. – Praha 2009
• MNO a Československá akademie věd - Československý vojenský atlas – Praha 1965
• Poulík J., Chropovský B., kolektiv – Velká Morava a počátky české státnosti – Praha – Bratislava 1985
• Váňa Z. – Objevy ve světě dávných Slovanů – Praha 1977

http://www.slovane.ic.cz/forum/index.php
http://www.cea.livinghistory.cz/
http://www.moraviamagna.cz
http://www.e-stredovek.cz
http://www.slovane.cz
http://www.hrnko.sk
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „významné vojenské události“