Dvojí Svatoplukův vpád do Panonie (883 a 884)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Dvojí Svatoplukův vpád do Panonie (883 a 884)

Příspěvek od kacermiroslav »

První vpád Svatoplukova vojska do Panonie
rok 883 – léto ?
Velká Morava


--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Velká Morava
velitel: Svatopluk I. (kníže v letech 871 – 894)

Východofranská říše
velitel: Karel III. Tlustý (východofranský král 882 - 887)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obrázek

rok 883
Panonie utrpěla vskutku velikou pohromu a písemně objasníme, co se vypráví a jaký byl toho počátek. Dva bratři Vilém a Engilšalk drželi tedy pohraniční území království Bavorů na východě, které jim bylo svěřeno proti Moravanům králem, tj. starším Ludvíkem (Ludvík II. Němec). V bojích za vlast se mnoho namáhali a setrvávajíce ve stejném úsilí, ukončili potom poslední den života. Tehdy tato hodnost nebyla svěřena jejich synům, ale se souhlasem krále nastoupil do hrabství Aribo. Synkové těchto mužů a jejich příbuzní, kteří to považovali a chápali za projev újmy, prohlásili, že se musí stát jedno nebo druhé: že buď zemře ostřím meče Aribo, nevzdá-li se hrabství jejich otců, nebo oni sami. Aribo postrašen touto zprávou, uzavřel přátelství se Svatoplukem, vévodou národa Moravanů, a pro utvrzení smlouvy se nezdráhal postavit jako rukojmí svého syna (Isanrika). Nicméně vzpomenutí jinoši se obrátili o radu k některým předním mužům národa Bavorů. Když shromáždili příbuzné a vojenské oddíly ze všech stran, vytvořili si pro ten čas silnější vojsko. Hraběte ustanoveného králem neuctivě vyhnali a sami se zmocnili hrabství, aby ho užívali. Toto se tedy stalo po smrti krále Ludvíka a jeho syna karlomana i Ludvíka, jejichž nástupcem se stal v království jejich nejmladší bratr (Karel). Ten vrátil zmíněné hrabství brzy Aribonovi (tak), jak je dříve držel. Avšak právě pro (další) souvislosti těchto záležitostí zakouší Panonie škodu, jak jsme předem řekli. A jak se to přihodilo, vyložím čtyřmi veršíky, vpletenými do prózy pro osvěžení čtenáře:

„Každé se království nestálým stává, dí Ježíš,
Dělí se nepevné, nesvorné trvání nemá.
Proto tě úklady, úzkosti stíhají, země ty líbezná,
Proto tě útrapy stíhají, Panonie kdys šťastná!“

„Téhož tedy roku, kdy oni hoši dosáhli, že zmíněný hrabě, to jest Aribo, byl zbaven hodnosti svěřených mu králem. Svatopluk, vévoda Moravanů, v mysli pln úskoků a lstí, byl pamětliv dvou věcí: kolik od předků těchto hochů vytrpěl se svým národem v těch dobách, když až k nim rozšířili hranice Bavorů, a nadto též přátelství a přísahy, které uzavřel s Aribonem. Vytáhl (proto) aby se za to pomstil, a dosáhl toho. Neboť když zajal na severní straně řeky Dunaje Verinhara, prostředního z Engilšalkových synů, kteří byli tři, jakož i hraběte Vecila, který byl jejich příbuzným, uřezali jim (zajatcům) pravou ruku a jazyk a – netvoru podobně – přirození či genitálie, že po nich nezůstalo ani stopy. Někteří jejich lidé vrátili se zase bez pravé i levé ruky. Vojsko samozřejmě na rozkaz vévody zpustošilo vše ohněm. Nadto byli vysláni za Dunaj zvědové, a kdekoliv bylo vlastnictví či majetek řečených hochů, bez prodlení byl dán na pospas ohni. Tento zlořád způsobený mladickou nerozvážností trval po celý jeden rok. Protože si jinoši z toho neslibovali od krále (Karla III. Tlustého) nic dobrého pro provinění, které spáchali na Aribovi, utekli a rozhodli se stát lidmi Arnulfa, syna krále Karlomana, který tehdy držel Panonii. Když se to doslechl vévoda Svatopluk, poslal k němu posly a řekl mu: „Podporuješ mé nepřátele; jestliže je neodešleš ani se mnou nebudeš v míru“. Také jinou výtku vznesl proti němu: „Tvoji lidé se lstivě spojili proti mému životu a stejně i proti mému panství s Bulhary, - kteří předešlého roku zpustošili jeho království - , chci, aby mi bylo přísahou stvrzeno , že to není pravda:“ Arnulf vzkázal, že nic z toho neučiní. A tak vévoda sebral zanedlouho ze všech stran vojenské sbory ze všech krajů Slovanů, napadne s velkým vojskem Panonii, zuřivě a krvavě vraždí jako vlk, ohněm a mečem její největší část zpustoší, rozvrátí a zničí, takže plným právem lze složit na tuto pohromu tento verš: Toto jest vlasti žal a smutný zároveň konec. Když byl učiněn v průběhu jednoho roku konec útrapám vzniklým pro předcházející opatření jinochů, vrátil se vévoda se svým vojskem bez pohromy domů.

(Zdroje: Fuldské anály)

Popis příčin, které předcházeli Svatoplukovu vpádu do Panonie v roce 883 poměrně dopodrobna převyprávěl letopisec Fuldských análů. Nebyl však jediným zdrojem. O těchto událostech vypráví také Letopisy Bavorů, které však doslova uvádí, že moravský Svatopluk hájil tímto vpádem ve skutečnosti zájmy císaře Karla III. Tlustého. Vina za to vše ale byla dávána Aribonovi.
Tak jako tak měl Svatopluk i své vlastní zájmy na tomto násilném řešení panonského problému (byl smluvně vázán ke Karlovi III. v jehož zájmu vpadl do Panonie). Tyto zájmy pocházeli z dávné minulosti, z doby, kdy se Svatopluk teprve dostával na moravský panovnický stolec. V roce 870, když byla Morava ovládnuta i se Svatoplukovou pomocí Franky (Svatopluk vydal moravského knížete Rostislava Frankům), byla vláda nad Moravany svěřena markrabím Východní marky Vilémovi (Wilhelmovi) a Engilšilkovi. Svatopluk zřejmě toto vnímal jako příkoří, protože předpokládal, že správu nad Moravou jako odměnu za vydání svého strýce Rostislava Frankům obdrží právě on. Ostatně sám pocházel z vládnoucí dynastie Mojmírovců, a dalo se předpokládat, že jej tím snadněji Moravané uznají za svého panovníka, přestože by byl pouze prodlouženou rukou moci Východofranského krále. Svatopluk se také kromě jiného mohl opírat o své příznivce a příbuzné, kterých zcela jistě neměl málo. Vždyť jeho odtrhnutí se od Velké Moravy před tím, než došlo ke střetnutí s Rostislavem, se muselo opírat o pocit bezpečí, který kromě východofranského panovníka Svatoplukovi zajišťovala jeho vlastní ozbrojené družina a opevněná hradiště. Jakožto údělný nitranský kníže disponoval brannou mocí z prakticky celého dnešního území Slovenska. Další Svatoplukovou výhodou byla znalost místních poměrů. Nicméně král, se rozhodl jinak a svěřil vládu na Moravě hrabatům (lat. titul; comes terminalis) Vilémovi (II.) a Engilšilkovi I. a Svatopluka dokonce nechal uvrhnout do žaláře. Jeho ego tak muselo silně utrpět a stejně tak i loajálnost k Východofranské říši a jejímu panovníkovi, který se mu za jeho pomoc při obsazování Velké Moravy takto "nekřesťansky" odměnil. Když pak ale začalo Frankům na Moravě téct do bot, vzpomněl si král Ludvík II. Němec velmi rychle na svého vzácného hosta, kterého se rozhodl využít v boji proti Moravanům.

V roce 871 pak byl Svatopluk včele franského vojska vyslán na Moravu na potlačení místních rebélií namířených proti okupantům. Jelikož se po předchozích zkušenostech s Franky již necítil nijak k nim být vázán, rozhodl se přejít namoravskou stranu. To mu bylo umožněno i z toho důvodů, že jeho mojmírovský příbuzný, který byl ustanoven knížetem, tento titul vzal jen pod pohrůžkou a když se objevil Svatopluk, rád mu tuto hodnost přenechal. Svatopluk se tak postavil do čela protifranského odporu, který byl úspěšný. Oba markrabí pohraničí Bavorů (tedy Východní marky) v následných bojích s Moravany padli. Zanechali však po sobě mužské potomky, kteří se chtěli mstít. Svatopluk byl totiž v jejich očích zrádce, který zradil krále a to stálo v konečném důsledku životy jejich otců. Svatopluk tak v nich měl zaryté nepřátelé, kteří se mu pokoušeli za každou cenu škodit. On jim ale dokázal oplácet stejnou mincí, zejména pak poté, co si posílil svou vlastní pozici na Moravě a také poté, co došlo k několika změnám na východofranském královském stolci.

Východofranský král Ludvík II. Němec jakožto strůjce všech vojenských taženích namířených proti Moravě v uplynulém půl století zemřel roku 876. Jeho nejstarší syn Karloman jej přežil o pouhé čtyři roky (+ 880), další syn Ludvík III. zemřel dne 20.ledna 882. Nejmladší Ludvíkův syn Karel III. Tlustý pak byl v letech 881 – 887 římským císařem a východofranským králem od roku 882.
K prvnímu kroku, tedy vyhnání markrabího Aribona došlo asi v prvním nebo druhém čtvrtletí roku 882 (předpokládá se, že byl Vilémovci zbaven úřadu po lednu roku 882). Poté byl Karlem III. jakožto novým východofranským králem povrzen v úřadu, ale Vilémovi potomci jej odmítli uznat a postavili se v otevřeném boji proti němu. Vpád Moravanů se pak zřejmě uskutečnil v létě roku 883. Svatoplukovým cílem se pak v Panonii stáli hlavně majetky potomků Viléma a Engilšalka, které se podle dochovaných listin rozkládali na severní straně Dunaje, především pak na řece Březnici (Perschling). Podle soudobých pramenů pozemkového vlastnictví tak můžeme přibližně vymezit hranice na bavorsko-moravském pomezí. Ta probíhala od dolního toku řeky Chúby několik kilometrů na sever od řečiště Dunaje po tzv. Wagramu přes ústí řeky Schmidta k ústí Hole (Gollersbach) u Štokravy (Stockerau) a dále po Dunaji.

Jak již bylo řečeno, Svatopluk vpadl se svým vojskem v roce 883 do Panonie v zájmu císaře a krále Karla III. Tlustého. Je možné, že přítomnost moravských vyslanců ve Wormsu v roce 882 měla za úkol právě projednat možný moravský zásah v Panonii v prospěch Karla III. A tak Svatopluk I. vázán smlouvou s Aribonem a v souhlase s rozhodnutím císaře a krále Karla III. podnikl vojenskou výpravu do Východní marky, aby obhájil zájmy a vůli císaře a krále.



Druhý vpád Svatoplukova vojska do Panonie
rok 884 (asi léto)
Velká Morava


--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Velká Morava
velitel: Svatopluk I. (kníže „král“ v letech 871 – 894)

Východofranská říše
velitel: Karel III. Tlustý (východofranský král 882 - 887)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

rok 884
Ostatně pak příštího roku, co tohle vypočítáváme, vévoda sebrav množství lidu podruhé, vtrhne jako nepřítel s vojskem do Panonie, aby to, co by z dřívějška zbylo, nyní jakoby vlčí tlamou zcela pohltil. Vládl totiž na této výpravě tak velkým množstvím lidu, že na jednom místě bylo možno vidět, jak jeho vojsko prochází od východu až do západu slunce. Když tedy s tak velkým vojskem po 12 dní neustále kořistil v panství Arnulfově, vrátil se nakonec s úspěchem, tak jak zamýšlel, a poté ještě poslal jistou část svého vojska za Dunaj. Když o tom uslyšeli starší synové Viléma (Wilhelma) a Engilšalka, Megingoz a Papo, vzali s sebou některé z Panonských a neobezřetně proti nim vytáhli. Přece však svedli neužitečnou bitvu, neboť vítězství připadlo druhým (Moravanům). Ti dva, Megingoz, a Papo, hledajíce záchranu v útěku, ukončili život v řece, která se nazývá Rába; bratr pak hraběte Bertolda byl Slovany s přemnoha jinými zajat. Ať dávají pozor, ať uvažují a ať srovnávají zlehčovatelé pravdy; a těm, jimž se jakožto rádcům této věci nebo tohoto záměru zalíbil počátek, ať se líbí také pohromy, které z toho vzešly. Poháněli totiž mír, s jehož zachováním byla i Panonie zachována, s jehož však porušením byla Panonie nepřetržitě po dobu půl třetího roku na tak rozlehlých prostorách východně od řeky Ráby zničena. Poddaní muži i ženy byli se svými dětmi povražděni, zatímco někteří velmoži byli zajati, jini zabiti a jiní – což bylo potupnější byli navráceni s uřezanýma rukama, jazykem a genitáliemi. To všechno se totiž bezpochyby děje buď z božího milosrdenství nebo z hněvu; ale o hněvu božím říkáme, že se děje jako spravedlivá odplata, která – kdyby nebyla spravedlivá – nikdy by se, jak věříme, neuskutečnila.
(Zdroje: Fuldské anály)

V roce 883 a poté o rok později v létě 884 se rozhořeli tvrdé boje v Panonii mezi vojsky Svatopluka I. a vojsky Blatenského knížectví a Východofranské říši. Kdesi u řeky Ráby pak Moravská vojska porazila franské vojsko a poplenila značné území v okolí Blatenského jezera (Blatenské knížectví). Podle letopisce na této výpravě Svatopluk vládl tak velkým vojskem, že „bylo možno vidět, jak jeho vojsko prochází od východu až do západu slunce.“ Podle současných badatelů se velikost tohoto vojska odhaduje na 30.000 až 50.000 bojovníků. Jen pro představu, středověké české knížectví a království nevládlo tak velkým počtem bojovníků ani v případě zemské hotovosti a to až do doby krále Václava I. (13.století). Ten až v době ohrožení své země mongolskými hordami dokázal postavit vojsko, které podle kronikářů čítalo až 40.000 mužů z celého království.

Toto obrovské Svatoplukovo vojsko tedy po dobu 12 dní plenilo ohněm a mečem celou Panonii a zejména pak zničilo značná území v okolí někdejšího Pribinova a Kocelova Blatenského knížectví (okolí Balatonského jezera, neboli též. Blatenského jezera). Síla moravského vojska byla i na tehdejší evropské poměry vskutku úctyhodná. Panonští velmožové ani s franskou pomocí se ji nedokázali postavit a nemohli nijak zabránit v plenění svého území. Přesto jak se zdálo, neměl Svatopluk v zřejmě v úmyslu ponechat své vojsko v Panonii. Většina vojska, nebo alespoň jeho výrazná část, se vrátila zpět na území Velké Moravy spolu s kořistí, tedy kromě uloupeného majetku, zajatců atd. i s úrodou, právě dozrávající v letních měsích, „sklizenou“ z panonských polí. Situace, kdy moravské vojsko ustupovalo do svých výchozích území za Dunaj, se rozhodli využít starší synové franských velmožů Viléma (Wilhelma) a Engilšalka jmény Megingoz a Papo. Tito potomci Svatoplukových uhlavných nepřátel se totiž dozvěděli, že Svatopluk své některé oddíly poslal znovu za Dunaj a rozhodli se tyto slabší moravské jednotky napadnout. Tím se dostáváme k uzavření dějinné události mezi Svatoplukem a jeho panonskými nepřáteli. Moravský vládce totiž s nimi měl nevyřízené účty již z dob jejich otců, kteří se zmocnili v letech 870-871 Velké Moravy jako dosazeni správci Východofranského krále Ludvíka II. Němce. Jejich správa zřejmě vyvolala velkou vlnu odporu, včetně Svatoplukova, který přešel na stranu Moravanů v roce 871 (viz. tzv. Druhá Svatopluková zrada). Oba velmoži pak v následném protifranském povstání nalezli smrt, ale jejich potomci a nadále vedli skrytou i otevřenou válku proti Moravanům.

Teď tedy proti sobě měli stát na jedné straně moravská a na druhé panonská vojska pod jejich velením. Obě vojska se spolu střetla u řeky Ráby. Jak píše letopisec, bitva byla svedena zbytečně, protože Moravané zvítězili. Můžeme si položit i otázku proč o této bitvě letopisec píše jako o neužitečné. V jiných případech by spíše kladně hodnotil alespoň snahu franského vojska postavit se nepříteli. Z této formulace však vyplývá, že bitva byla předem prohraná, zřejmě pro malý počet bojovníků. Ostatně letopisec odsuzuje nejen nerozvážnost Megingoze a Papa, ale i jejich rádců, kteří toto zybtečné střetnutí podporovali. Samotná bitva pak zřejmě měla jednoznačný průběh. Franské vojsko bylo rychle poraženo, část vojska včetně bratra hraběte Bertolda byla Slovany zajata (vojsko nebylo zřejmě tvořeno jen Moravany, protože v té době Svatopluk již ovládal další četné slovanské kmeny, včetně Čechů, Holasiců, Vislanů a dalších). Další část franského vojska se dala na útěk a spolu se svými veliteli Megingozem a Papem utonuli v řece Rábě.
Po bitvě u řeky Ráby nemáme zpráv, že by se moravské vojsko rozhodlo stáhnout z Panonie. Nicméně podle celé řady indicií můžeme tvrdit, že Moravané Panonii ovládli a to nejméně do roku 892 a to až po řeku Drávu. Svědčí o tom cesta Arnulfova poselstva do Bulharska, které pro Svatoplukovy nástrahy muselo cestovat po Sávě. Kromě toho nemáme ani žádné listinné zprávy o majetkových změnách z tohoto fransko-bavorského prostředí v daném období. Určité pochyby panovali na některé listinné údaje z let 888-890, které uvádějí přítomnsot Arnulfa ve městě Mosaburg v Blatensku. Tyto údaje byly použity jako důkaz toho, že Arnulf Blatenské knížectví držel i nadále. Analýza těchto záznamů, ale ukázala že se jednalo buď o Modaburg v Karantánii (Korutanech), nebo o misinterpretaci označení Řezna (Regensburgu).

Zpustošení Panonie moravským vojskem bylo zaznamenáno celou řadou letopisců. Poměrně podrobně jej pak popsal letopisec Fuldských análů. Kromě něho pak například tuto vojenskou akci zaznamenala i petice bavorského episkopátu (900), kde je uváděno, že Moravané odváděli z Panonie zajatce, jiné zabíjeli nebo zahubili v žalářích, nespočetné množství vyhnali, vznešené muže a počestné ženy uvrhli v poddanství a celou Panonii zničili.



JEDNÁNÍ NA MONTE COMIANO U TULLNU
rok 884 - podzim

Císař [Karel] táhl přes Bavory na Východ. Když dorazil do blízkosti řeky Tulln, měl porady na Komiánském kopci.Tam přijde kromě jiných vévoda Svatopluk se svými knížaty a jak je zvykem – stane se císařovýma rukama „člověkem“. Přísahou mu potvrdí věrnost, že pokud bude Karel žít, nevpadne nikdy s nepřátelským vojskem do jeho království.
(Zdroje: Fuldské anály)

Tuto zprávu nám podává například též Heriman z Reichenau a J.Turmair-Aventin v „Letopisech Bavorů“. Na podzim roku 884 se na Monte Comiano (kdesi v okolí Vídeňského lesu) uskutečnilo setkání mezi římským císařem a východofranským králem Karlem III. Tlustým a velkomoravským panovníkem Svatoplukem I. s jeho knížecím doprovodem. Setkání se uskutečnilo kdesi na hranicích Noriků a Slovanů, tedy Bavorů a Moravanů, poblíž Tullnu. „Císař [Karel] měl se Svatoplukem poradu na hranicích Noriků a Slovanů.“ (Zdroje: Fuldské anály).

Jak Fuldský letopisec zapsal, Svatopluk se stal rukama císaře „člověkem“, tedy podle římského vzoru vztažením svých rukou přijal císař Svatopluka do svazku křesťanských panovníků, kterým v rámci římského císařství vládl. Císař uznal tímto aktem Svatoplukovo postavení v římském univerzu, jak to sankcionovala papežská patronace z roku 880. Nešlo o homagium, kdy by pro změnu Svatopluk vložil své ruce v císařovy. Termím „homo“ nabyl svůj význam podřízenosti (člověka závislého) postupně až ve středověku. Ale v ranném středověku a dříve v prostředí klasického římského prostředí (Východořímské a Západořímské říše), jehož znalost se dá u autora předpokládat (byzantský císařský ceremoniál byl římský), znamenal naprosto převážně „významného člověka“. S tímto významem termínu koresponduje průkazné potvrzení patronace v papežském listě z roku 885 adresovaném Svatoplukovi (viz. Quia Te Zelo Fidei - Prosím v ustavičných motlitbách Boha). Jistou analogii bychom mohli vysledovat o sto let později v postavení polského krále Boleslava I. Chrabrého, který se stal „bratrem a spolupracovníkem impéria a druhého římského národa“.
Předpokládá se, že se tohoto setkání účastnil i moravský arcibiskup Metoděj, který ze své pozice měl církevně zašťiťovat i další slovanské země (nejen Moravany), mezi nimi Čechy tak, jak to bylo zřejmě již dřívě dojednáno na mírovém setkání ve Forchheimu v roce 874.
Svatopluk se pak na tomto setkání zavázal (nebo spíše jen přislíbil), že již dále nebude napadat franské území Karla III. jakožto rovnocenného krále. Zřejmě při této schůzce byla i oficiálně Svatoplukovi uznána jeho svrchovanost nad dolní Panonii (Blatenskem), kterou vojensky podrobil během své expanze v letech 883 – 884. Uznání právě Moravany vojensky obsazené Panonie, která v ranném středověku byla obilnicí střední Evropy, byl významný Svatoplukův počin a velký ústupek východofranského krále Karla III. Tlustého. To svědčí o rostoucí moci Velké Moravy a respektu, který budila jeho obrovská armáda, která byla právě v expanzi proti Panonii nasazena. Moravské vojsko z let 883-884 je odhadováno na 35.000 až 50.000 bojovníků! Král Karel III. se možná i oprávněně obával, že by Moravská expanze mohla pokračovat dále a obrátit se i proti Východofranské říši. Proto zřejmě bez nějakých dlouhých dohadů souhlasil s moravským držením Panonie a spokojil se pouze s „příslibem“, že Moravané nebudou dále útočit na franské území.
Výsledek jednání tak spíše budí pocit, že role se obrátila a ten kdo diktuje podmínky je Svatopluk a nikoliv východofranský král. Velká Morava se tak dostávala do své vrcholné doby.


Zdroje:

• Bláhová M., Frolík J., Profanová N. - Velké dějiny zemí Koruny české – Praha a Litomyšl 1999
• Čornej P., Čornejová I., Charvát P., Charvátová K., Kepartová J., Kostlán A. - Dějiny evropské civilizace I. – Praha 1997
• Čornej P., Kučera J., Vaníček V. a kolektiv – Evropa císařů a králů - Praha 1997
• Dekan J. – Velká Morava – Praha 1985
• Havlík Lubomír E. – Kronika o Velké Moravě – Brno 1992
• Havlík Lubomír E. – Svatopluk Veliký král Moravanů a Slovanů – Brno 1994
• Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková – Evropa v proměnách staletí – Praha 1997
• Chropovský B. – Slované, Historický, politický a kulturní vývoj a význam – Praha 1989
• Jarošová J. – Svatí kacíři – Praha 2000
• Kolektiv – Československé dějiny v datech – Praha 1987
• Koletiv – Minulost našeho státu v datech – Praha 1971
• Kolektiv – Ottova obrazová encyklopedie – Česká republika – Praha 2006
• Kolektiv – Velká Morava – Tisíciletá tradice státu a kultury – Praha 1963
• Kvirec J., Kunstová E. – České dějiny do roku 1914 Historie v dokumentech – Liberec 2006
• Lutovský M. – Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha 2001
• Lutovský M. – Po stopách prvních Přemyslovců I. – Praha 2008
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. – Praha 2009
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. – Praha 2009
• MNO a Československá akademie věd - Československý vojenský atlas – Praha 1965
• Poulík J., Chropovský B., kolektiv – Velká Morava a počátky české státnosti – Praha – Bratislava 1985
• Třeštík D. – Počátky Přemyslovců – Praha 2003
• Turek R. - Čechy v raném středověku – Praha 1982
• Reader´s Digest Výběr – Encyklopedie českých dějin – Praha 2008
• Váňa Z. – Objevy ve světě dávných Slovanů – Praha 1977

www.slovane.ic.cz/forum/index.php
http://www.edejiny.cz/samova-rise/
http://www.cea.livinghistory.cz/
www.moraviamagna.cz
www.bratislava-hrad.sk
www.e-stredovek.cz
www.dygon.cz
www.slovane.cz
www.hrnko.sk
www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Zdá se že ti Moravané ať to byl kdo chtěl, byli pěkná kvítka a rabijáti. Není to moc známé a o to je to zajímavější. Nyní už jen chybí, aby se tu objevil Milanxyz a vysvětlil nám, že ti borci byli Slováci.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Nemaluj čerta Milanaxyz na zeď:-) Co se Slováků týče, tak samozřejmě i jejich pradědové byli součástí Svatoplukova vojska. Když si ale vezmeme jakou sílu dokázal Svatopluk během tažení v roce 884 shromáždit, tak je asi každému jasné, že se nejednalo jen o bojovníky z Velké Moravy (tedy převážně dnešní Morava a Slovensko), ale také o družiny z Čech, Slezska, Vislanska atd.

Docela zajímavý je posun v korespondenci mezi Moravou a římským papežem v této době (např.: QUIA TE ZELO FIDEI "Prosím v ustavičných motlitbách Boha" - list papeže Štěpána V., adresovaný velkomoravskému panovníkovi Svatoplukovi ze září 885). Z oslovení "Biskup Štěpán, sluha sluhů Božích, Svatoplukovi, králi Slovanů..." (lat. "Stephanus episcopus, servus servorum dei, Zventopolco, regi Sclavorum...") je patrné, že Svatopluk byl v očích papeže již povýšen na roveň s ostatními západoevropskými králi. Zřejmě se počítalo s jeho rolí, jako protiváhou franským panovníkům a tím pádem měl být tou druhou miskou vah. Papež si tak z něho chtěl udělat nástroj v prosazování svých zájmů proti příliš mocným východofranským panovníkům. Bohužel tato rovnováha sil vydržela jen do Svatoplukovi smrti (+894). Poté se Velká Morava začala rychle hroutit pod vnitřními rozpory mezi vládnoucími bratry a pod nájezdy Maďarů.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Příspěvek od Alfik »

No, Pátrači, na takové výši jako Milanxyz sice nic nenapíšu, ale dodám ti jen takovou malou ťafku: Historikové pokládají za takřka prokázané (chybí analýza DNA, není totiž jistota že ten který kosterní pozůstatek patří tomu či onomu člověku), že Přemyslovci byli příbuzní (potomci) Mojmírovců. To činí z Mojmírovců nejúspěšnější panovnický rod v historii Evropy a možná světa: Totiž Přemyslovské (Mojmírovské) geny se prostřednictvím sňatků nacházejí v každém dosud existujícím královském a (vládnoucím) knížecím rodě. :D
Vládnoucím se myslí Lichtenštejnsko, Lucembursko, Monako apod.
Pokud vím tak jedinou déle existující řadou se může pochlubit jedině Japonsko, kde ale došlo k několika adopcím během doby takže geneticky nemusí (i když může, neví se) být souč. císař potomkem Amaterasu Ómikami.
Otázkou je, jestli to nakonec nedělali dobře, s tím "zbavením ruky i genitálií" :D
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Tak tady bych oponoval. Asi máš na mysli srovnání kosterních ostatků z Pražského hradu (hrob K1) s kosteními ostatky z Uhreského Hradiště-Sady (hrob 12/59). Přestože oba kosterní ostatky vykazují shodnou stavbu těla, krevní skupinu a stejnou vzácnou vadu zvukovodu, které prakticky dokazují jejich vzájemné příbuzenství...je tu v otázce Přemyslovců a Mojmírovců jeden základní problém. A to, že nevíme přesně, kdo je v obou hrobech uložen. V případě hrobu K1 se uvažuje o Bořivojovi I. a 12/59 zase o Svatoplukovi. To ale nejsme schopni ani dokázat ani vyvrátit. Stejně tak to mohl v případě Pražského hradu být nějaký významný Moravan, který byl do Čech poslán s Bořivojem (po jeho křtu), nebo v případě Uherského Hradiště to mohl být jakýkoliv další významný zástupce knížecí rodiny. Co se závěrů ve stylu, příbuzenství obou rodů týče, byl bych tu raději opatrný.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Příspěvek od Alfik »

Ano, to přesně jsem měl na mysli psal-li jsem "není totiž jistota že ten který kosterní pozůstatek patří tomu či onomu člověku". Ono je těch domněnek více...
Ale i kdybychom to zkrátili na doložené Přemyslovce tak to prvenství trvá, jen o něco kratší dobu :D
Takže opravuji na toto znění: To činí z Přemyslovců geneticky nejúspěšnější panovnický rod... zbytek zůstává :)
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Možná by pomohlo udělat testy DNA z tohoto hrobu. Časový rámec je bohužel před událostmi ke kterým se váže původní článek ale snad to nebude vadit.

http://slovane.ic.cz/slovane/ostatni/ve ... _krasy.htm
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Příspěvek od Alfik »

No to by sice pomohlo na to abychom věděli najisto že jsou to příbuzní, ale furt bychom nevěděli kdo to je...
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Jak říkáš příteli. Ale stejně je to pěkný i když smutný příběh. Ale na druhou stranu je to součást světového spiknutí, které pochází z naší kotliny. Jednu hezkou holku jsme poslali aby se dobře vdala a stálo ji to život.

Ale tento ztracený život vedl k rozsáhlým změnám na celém Pyrenejském polostrově a díky tomu v celé Evropě. I když celá říše o které je řeč trvala jen krátce, její stopa v dějinách je rozhodně nepřehlédnutelná.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

jsem rád, že tohoto spiknutí jsem si nevšiml jenom já :lol:
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Dvojí Svatoplukův vpád do Panonie (883 a 884)

Příspěvek od kacermiroslav »

Na jiném místě u alternativní historie jsme narazili na otázku místa vpádu Svatoplukova vojska do Panonie v roce 884 a následné bitvě u řeky Ráby, při které zahynuli synové někdejších správců Moravy (870-871), hrabat Viléma a Engilšalka. Na mapě níže jsem pak vyznačil předpokládaný prostor, který byl tímto druhým vpádem Moravských vojsk popleněn.
Obrázek
Hranice Franské říše na této mapě pocházejí z roku 843.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „významné vojenské události“