Vpád Moravanů do Východní marky a propuštění Metoděje (873)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Vpád Moravanů do Východní marky a propuštění Metoděje (873)

Příspěvek od kacermiroslav »

Vpád Moravanů do Východní marky a propuštění Metoděje
rok 873
Velká Morava


-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Velká Morava
velitel: Svatopluk I. (kníže, král v letech 871 – 894)

Východofranská říše
velitel: Ludvík II. Němec (král v letech 843 - 876)
-------------------------------------------------------------------------------------------------------

Obrázek
Obr.: Vyznačení směru útoku Moravanů proti Východní marce, jakožto součástí Východofranské říše (marka vyznačena tečkovaně).


ŘÍŠSKÝ SNĚM V MÉTÁCH
rok 873

Když Ludvík, král německý, chystal se konat svůj sněm v městě Metách, [kde] přijal zprávu, že nepřijde-li co nejrychleji na pomoc svému synovi Karlomanovi do [Východní] marky proti Vinidům, už ho nespatří (...). Jakmile potom dorazil do Řezna, usmířil si, jak jen mohl, prostřednictvím svých poslů Vinidy, [žijící] pod vládou různých panovníků. Avšak když přijal vyslance poslané lstivě od těch, kteří se nazývají Čechové, poslal je do vězení.
(Zdroje: Bertiniánské letopisy)

V Métách (severozápadní Francie) se roku 873 konal sněm Východofranské říše za účasti krále Ludvíka II. Němce. Během konání sněmu král obdržel od svého syna Korlomana zprávu o tažení Moravanů ve Východní marce. Král tedy ihned podnikl cestu do Řezna, od kud mohl snadněji řídit akce na hranicích své říse se Slovany. Četné Slovanské kmeny si pak král usmířil „jak jen mohl“ tedy zřejmě dary a mírovými smlouvami. Mezi nimi pak zřejmě byli i Moravané, jakožto jeho nejvážnější slovanští protivníci. Ze zprávy letopisce se také dozvídáme, o poselstvu Čechů, které poslal do vězění. Důvody, které jej k tomu vedli, neznáme, ale alespoň nám je takto podáván důkaz o samostatnosti Čech k roku 873. I díky této zprávě bylo přihlédnuto při hledání termínu, kdy byly Čechy obsazeny Svatoplukem I.

Důvodem samotného vpádu Moravanů do Východní marky pak zřejmě mohlo být další pokračování ve vyvýjení tlaku na německého krále ohledně propuštění arcibiskupa Metoděje z bavorského zajetí. Král se totiž i přes četné diplomatické zásahy panovníka Velké Moravy i samotného římského papeže zdráhal Metoděje ze zajetí své bavorské kurie propustit.


JEDNÁNÍ VE FORCHHEIMU
rok 874

[Ludvík Němec] táhl přes norické Alpy do Itálie a měl u Verony rozhovory se svým synovcem [císařem] Ludvíkem a s římským papežem Janem. A když se odtud vracel, hovořil ve Forchheimu se svými syny Karlomanem a Ludvíkem. A tam přijal Svatoplukovy vyslance, kteří požadovali mír a slibovali věrnost. Vůdcem toho poselstva byl Jan, kněz z Benátek. Aby mu král uvěřil [a byl] zbaven vší pochybnosti, potvrdil přísahou, cokoliv řekl slovy, že totiž Svatopluk zůstane králi po všechny dny svého života věrný a úplatu králem stanovenou každoročně odvede, jestliže mu bude umožněno nerušeně konat a žít v míru. Král vyslechl také poselstvo Čech,propustil je a uchýlil se poté do Bavor.
(Zdroje: Fuldské anály)

Roku 874 ve Forchheimu (asi 20 km jihovýchodně od Bamberka) proběhla jednání mezi papežem Janem VIII. a východofranským králem Ludvíkem II. Němcem. Hlavním tématem byli záležitosti v Itálii, ale také papežovo „doporučení“ Ludvíkovi, aby s moravským panovníkem Svatoplukem I. uzavřel mír. Papež do moravské říšských poměrů zasáhl již předchozí rok, kdy donutil bavorské (říšské) biskupy propustit ze zajetí moravského arcibiskupa Metoděje. Tím že nutil Ludvíka Němce k uzavření míru s Moravany, chtěl zřejmě pro propuštěného Metoděje vytvořit vhodné podmínky k plnění jeho pravomocí z role arcibiskupa a papežského legáta.

Za Svatopluka se tohoto jednání jako vůdce moravských vyslanců účastnil kněz Jan z Benátek, který Svatoplukovým jménem slíbil odvádět roční tribut a zachovat věrnost říši.

Kromě otázek týkajících se poměrů v Itálii, říši a na Moravě se také řešila otázka christianizace Čech. Do Forchheimu se ke králi dostavilo i poselstvo z Čech, které zde zřejmě znovu potvrdilo, že se podřizuje moravské vládě (potvrzení stavu z doby knížete Rostislava) a přijmutí křesťanství. Také souhlasili s působením moravských kněží v Čechách, protože Čechy byli z rozhodnutí papeže Jana VIII. součástí působiště arcibiskupa Metoděje. Církevně tedy víme, že Čechy patřily do moravské sféry vlivu. Co se světské moci týče, tak to již tak jasné není. Většinou se předpokládá, že Čechy byly vojensky obsazeny mezi roky 872 až 888/889 (více viz. kapitola „Ovládnutí Čech“, rok 874). Obsáhlejší práce na téma obsazení Čech Moravany je v příslušné kapitole této kníhy.


Příchod Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu
rok 863/864


MORAVSKO – PANONSKÉ LEGENDY – Jsou zaměřeny především životopisně, na obranu Konstantinova a Metodějova díla. Liší se od ostatních zejména tím, že v nich nezaznamenáváme žádné zázraky. Skládají se ze dvou částí: Život Konstantinův a Život Metodějův

Život Konstantinův – podle všeho vznikl na půdě Velkomoravské říše, snad za přispění Metodějova. Vypravuje dost podrobně o Konstantinových studiích, o jeho misijní činnosti v oblasti Ruska. Vyznívá jako obrana slovanského jazyka

Život Metodějův – byl napsán brzy po jeho smrti některým z jeho žáků. Na rozdíl od Života Konstantinova je stručnější, kompozičně prostší a bližší moravskému prostředí

rok 862
Ve čtrnáctý den měsíce února: život i činy otce našeho Konstantina Filozofa, který je mezi svatými, prvního vychovatele a učitele slovanského národa. Požehnej otče! … Když se Konstantin Filozof radoval v Bohu, nově se objevila jiná záležitost a úkol ne menší než ty první. Neboť Rostislav, kníže (král) moravský, Bohem podnícen držel radu se svými knížaty a s Moravany a vypravil (poselství) k císaři (Michalovi), v němž pravil „Ačkoliv se naši lidé odřekli pohanství a řídí se křesťanským zákonem, nemáme takového učitele, který by nám vyložil pravou křesťanskou víru v našem jazyce, aby i jiné země když to uzří, nás napodobily. Tož pošli nám, vladaři, takového biskupa a učitele,. Vždyť od vás vždy do všech zemí vychází dobrý zákon“.
(Zdroje: Život Konstantina Filozofa, kap. XIV.)

Srbský Chilandarský rukopis „Života Konstantina Filozofa“ z kodexu Dimitrije Rostovského (č.16) uvádí, že rada knížat o vyslání poselstva do Konstantinopole byla složena z knížat (králů) Rostislava, nitranského údělného knížete Svatopluka a k nim se připojil i blatenský kníže Kocel. Jelikož tito panovníci podnikli zřejmě tento krok společně, tak se z toho dá usuzovat na vzájemně propojené vztahy. V případě Rostislava je jasná jeho pozice moravského knížete (krále). Stejně tak i je známa role Svatopluka jako údělného nitranského knížete a tedy panovníka přímo podřízeného Rostislavovi. Pozice Kocela však v této skupině je poněkud nejasná. Blatenského knížectví již od doby Kocelova otce Pribiny bylou součástí Východofranské říše Ludvíka II. Němce, ale roku 861 podnikli Moravané vpád do Blatenska, při kterém zemřel násilnou smrtí Pribina. Na jeho stolec v Blatnohradu pak usedl syn Kocel, který možná poněkud překvapivě s Rostilaslavem jakožto iniciátorem vpádu, byl za dobře. Tyto dobré osobní vztahy se tedy zřejmě podepsali i na jednání probíhajícím o rok později, kde se jednalo o vyslání poselstva s žádostí o učitele křesťanské víry do Konstantinopole. Také by tato zpráva, která je součástí díla o Životě Konstantina Filozofa vznikla v 9.-10.století mohla svědčit o tom, že Blatenské knížectví ležící v Panonii mělo výrazné slovanské osídlení. Jinak by se zřejmě Kocel nepřipojoval i přes dobré přátelské vztahy k poselstvu, které žádalo o učitele učící ve slovanském jazyce.

V každém případě ať byl přísedícím u Rostislavova stolu kdokoliv, bylo do Konstantinopole (dnešní Istanbul) vysláno z Moravy poselstvo, které žádalo byzantského císaře o vyslání křesťanských učitelů mluvících slovanským jazykem. Křesťanství totiž do střední Evropy pronikalo již dříve pomocí iroskotských misionářů. Mluví se jistě o 8.století a někdy se odhaduje jejich průnik na naše území již ve století sedmém. Na Moravě máme bezpečně doložené církevní stavby vzniklé již kolem roku 800. Také Pribinovo Nitranské knížectví nezůstalo křesťanstvím "nepolíbeno" a tento panovník roku 828 nechává slavnostně vysvětit v Nitře kamenný kostel. Moravští Mojmírovci nezůstavají pozadu a roku 831 se nechává vládnoucí knížecí, na rozdíl od Pribiny (ten se nechává pokřtít později), elita pokřtít. Další panovnící této dynastie tak již vyznávali křesťanství, včetně výše zmiňovaného Rostislava, který byl hlavním iniciátorem vyslání poslestva k císaři. Nutno podotknout, že jako prvního oslovil římského papeže, a jelikož se nedočkal odpovědi, rozhodl se obrátit na císaře, jakožto představitele východního křesťanského ritu. Ten mu na rozdíl od západního císaře a papeže vyhověl, i když ne v plném rozsahu. Z původně požadovaného obrácení širokých mas obyvatel Velké Moravy, ke kterému by bylo nutno mít i dostatečný počet účitelů, písařů atd., se císař rozhodl vyslat osvědčené soluňské bratry Konstantina (Cyrila) a Metoděje. Tito pokrevní bratři ovládali slovanský jazyk, protože řecká Soluň, odkud oba pocházeli, se v té době nacházela v regionu, ovládaného Slovany. Ti se pronikli během 6. a 7.století, tedy v době, kdy ve střední Evropě vznikl první západoslovansý stát Sámův kmenový svaz.

Samotný význam Cyrilo - Metodějské misie si myslím, je v tomto článku zbytečné zdůrazňovat. Jen snad nastíním, že i přes svůj nepatrný počet účastníků, byl velice úspěšný. Kromě vlastní misie dokázali oba bratři (především Konstanin-Cyril) vymyslet slovanský jazyk, do kterého přeložili většinu církevních textů, vychovat řadu žáků, zakládat církevní školy (i v Kocelově Blatenském knížectví, které v té době nebylo součástí Velké Moravy) a stavět kostely ve velkém. Jen Mikulčická sídlištní aglomerace zná téměř dvě desítky kostelů včetně velké trojlodní baziliky, která tak patří mezí největší kamenné stavby svého druho ve střední Evropě.

rok 862
Když se pak Filozof vrátil do Konstantinopole, Rostislav, vládce Moravy, uslyšel, co Filozof vykonalv oblasti Chazarů. Poněvadž sám též péči o svůj národ, poslal vyslance k řečenému císaři (Michalovi) s tím vzkazem, že se jeho lid sice odvrítil od uctívání idolů a že si žádá zachovávat křesťanský zákon, ale že nemá takového učitele, který by jej v tom jasně a dokonale vyučil. Žádal, aby mu (císař) do těch oblastí poslal takového člověka, který by jeho lidu docedl plně objasnit víru a řád zákona i cesty pravdy.
(Zdroje: Život Konstantina-Kyrila s přenesením sv. Klimenta, Římská legenda, kap. 7-)

rok 862
Stalo se pak v ty dny, že Rostislav, kníže slovanský, spolu se Svatoplukem poslali z Moravy k císaři Michaelovi poselství, pravíce toto: „Z boží milosti jsme zdrávi. Přišlo k nám mnoho učitelů – křesťanů z Vlach i z Řecka a z Němec, učíce nás rozličně. Jenže my Slované jsme lid prostý a nemáme nikoho, kdo by nás naučil pravdě a řádně nás poučil. Tak tedy, dobrý vladaři, pošli takového muže, který nám uspořádá veškeré právo.“ Tehdy řekl císař Michael Konstantinovi Filosofovi: „Slyšíš, Filosofe, tuto řeč? To nemůže vykonat nikdo jiný kromě tebe. Hleď , tady máš hodně darů, vezmi s sebou bratra opata Metoděje a běž. Vy jste přece Soluňané a všichni Soluňané hovoří čistě slovansky“. Tehdy si nedovolili odříci ani Bohu, ani císaři podle slova svatého apoštola Petra, jak řekl: Boha se bojte, krále ctěte, nýbrž vyslechnuvše tu velikou věc, oddali se motlitbě… A tu zjevil Bůh Filosofovi slovanské písmo, a když ihned sestrojil písmena a sestavil text, vydal se na cestu na Moravu, vzav s sebou Metoděje. Ten pak začal znovu Filosofovi sloužit … a spolu s ním učit. A jakmile uběhla tři léta, vrátili se z Moravy, vyučivše žáky.
(Zdroje: Život Konstantina Filozofa)

Propuštění arcibiskupa Metoděje z konfinace bavorských biskupů roku 873
Potom starý nepřítel, závistník dobra a odpůrce pravdy, podnítil proti němu srdce krále, nepřítele moravského, se všemi biskupy, kteří pravili: „Učíš v naší eparchii“. On však odpověděl: „Kdybych byl věděl, že je vaše, byl bych ji pominul, ale je svatého Petra. A právem. Přecházíte-li vy z řevnivosti a lakoty proti kánonům přes staré hranice a tím bráníte učení Božímu, dejte si pozor, abyste svůj mozek nerozlili, budete-li chtít kostěnou lebkou proraziti železnou horu“. Odpověděli mu hněvivě: „Zlým to odpykáš!“ On odpověděl: „Mluvím pravdu před císaři a nestydím se. Vy však si čiňte se mnou, co vám libo, neboť nejsem lepší než ti, kteří proto, že mluvili, co je spravedlivé, i o tento život přišli v mnohých mukách“. Když mnoho řečí bylo chvatně prosloveno, aniž co zmohli proti němu, řekl král šibalsky: „Netrapte mého Metoděje, vždyť se už zpotil jako při peci“. On řekl: „Tak jest, pane. Kdysi potkali lidé zpoceného filosofa a tázali se ho: Pročpak se potíš? On dí: S hrubými lidmi jsem se přel“. O tomto výroku se pohádali a rozešli. Jeho pak vyhostili do Švábska a drželi ho tam půl třetího roku.
(Zdroje: Život Metoděje, arcibiskupa moravského, kap. IX.)

Zdroje:

• Bláhová M., Frolík J., Profanová N. - Velké dějiny zemí Koruny české – Praha a Litomyšl 1999
• Čornej P., Čornejová I., Charvát P., Charvátová K., Kepartová J., Kostlán A. - Dějiny evropské civilizace I. – Praha 1997
• Čornej P., Kučera J., Vaníček V. a kolektiv – Evropa císařů a králů - Praha 1997
• Dekan J. – Velká Morava – Praha 1985
• Havlík Lubomír E. – Kronika o Velké Moravě – Brno 1992
• Havlík Lubomír E. – Svatopluk Veliký král Moravanů a Slovanů – Brno 1994
• Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková – Evropa v proměnách staletí – Praha 1997
• Chropovský B. – Slované, Historický, politický a kulturní vývoj a význam – Praha 1989
• Jarošová J. – Svatí kacíři – Praha 2000
• Kolektiv – Československé dějiny v datech – Praha 1987
• Koletiv – Minulost našeho státu v datech – Praha 1971
• Kolektiv – Ottova obrazová encyklopedie – Česká republika – Praha 2006
• Kolektiv – Velká Morava – Tisíciletá tradice státu a kultury – Praha 1963
• Kvirec J., Kunstová E. – České dějiny do roku 1914 Historie v dokumentech – Liberec 2006
• Lutovský M. – Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha 2001
• Lutovský M. – Po stopách prvních Přemyslovců I. – Praha 2008
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. – Praha 2009
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. – Praha 2009
• MNO a Československá akademie věd - Československý vojenský atlas – Praha 1965
• Poulík J., Chropovský B., kolektiv – Velká Morava a počátky české státnosti – Praha – Bratislava 1985
• Třeštík D. – Počátky Přemyslovců – Praha 2003
• Turek R. - Čechy v raném středověku – Praha 1982
• Reader´s Digest Výběr – Encyklopedie českých dějin – Praha 2008
• Váňa Z. – Objevy ve světě dávných Slovanů – Praha 1977


www.slovane.ic.cz/forum/index.php
http://www.edejiny.cz/samova-rise/
http://www.cea.livinghistory.cz/
www.moraviamagna.cz
www.bratislava-hrad.sk
www.e-stredovek.cz
www.dygon.cz
www.slovane.cz
www.hrnko.sk
www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „významné vojenské události“