Vpád Bavorů do Čech (922)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Vpád Bavorů do Čech (922)

Příspěvek od kacermiroslav »

České knížectví vs. Bavorské vévodství

Vpád Bavorů do Čech
rok 922
České knížectví


Obrázek Přemyslovská doména počátkem 10.století a další slovanská hradiště v Čechách

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
České knížectví
Velitel: svatý Václav (český kníže v letech 921 – 935), poručnice Drahomíra
Počty: ???

Bavorské vévodství
Velitel: Arnulf Bavorský (bavorský vévoda v letech 907 – 937)
Počty: ???
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dne 13.února 921 zemřel třetí v pořadí známý Přemyslovec Vratislav I. otec Václava, kterého známe spíše jako svatého Václava. V době úmrtí svého otce byl Václav zřejmě ještě nedospělý jinoch (podle většiny historiků se narodil kolem roku 907) ve věku asi 14 let. A právě toho využila ambiciózní vdova po mrtvém knížeti Drahomíra. Sama se chopila poručnické vlády a první na čem začala pracovat bylo odstranění své snachy Ludmily, která byla nucena uchýlit se na svůj hrad Tetín. Ludmila se starala o výchovu svého nedospělého vnuka Václava a využívala své kontakty k tomu, aby jej prosadila na trůn. To však bylo trnem v oku Drahomíře, která chtěla na pražském knížecím stolci raději vidět svého syna Boleslava (narozen asi kolem roku 915). Podle posledních závěrů byla Drahomíra druhou manželkou knížete Vratislava I. a tím pádem Václavovou macechou. To by také vysvětlovalo, proč se o Václava starala jeho babička a proč měla k němu tak odměřený vztah.

Podle kronikáře Kristiána (konec 10.století) vládla Ludmila spolu se svými švédskými (Varjagové = Vikingové) sluhy Tunnou a Gomonem - „celé zemí české jako velmožové, ale nikoliv z milosti boží“. Ludmila však byla pro Drahomíru těžký soupeř a proto se ta odhodlala ke krvavému činu. V noci 16.září 921 byla Ludmila na příkaz Drahomíry zavražděna právě vikingskými sluhy Tunnou a Gomonem.

KRISTIÁNOVA LEGENDA o smrti Ludmily
„Neboť když se služebnice Kristova Ludmila, jak jsme pověděli dříve, ustranila z očí zrádců, na tom hradě, kam se uchýlila, je od nepřátel znovu pronásledována. Řečená vévodkyně totiž nějaké své velmože, syny nepravosti, jménem Tunnu a Gommona, poslala se silnou tlupou na Tetín, aby její tchyni zahubili. Služebnice Kristova však, předem vědoma budoucích věcí, povolala k sobě zmíněného již kněze svého Pavla a požádala ho, aby sloužil mši svatou. A zpověď svou před obličejem zpytatele srdcí předobrotivě vylévající, znalá již dobrodiní Nejvyššího, jichž se jí dostane, všecka se zbraněmi víry obrnila a na modlitbách klečíc k Bohu prosby ronila, aby jejího ducha, kteréhož sám byl stvořil, v pokoji přijmouti ráčil. Když mše svatá byla dosloužena, přijímáním těla a krve Páně se posilnivši, žalmy s nezlomnou myslí jala se pěti. Na večer pak jmenovaní již usurpátoři vtrhli do jejího domu, vyrazili veřeje, ostatní druhy, ozbrojené kopími a štíty, postavili venku a jen hlavní vrahové Tunna a Gommon – s několika málo jinými –, vyrazivše dveře, s divokým povykem se vřítili do komnaty, v níž odpočívala služebnice Boží. Blažená Ludmila pokorným hlasem jim dí: Jaká to náhlá zběsilost vámi lomcuje? Nestydíte se a ani si nevzpomínáte, kterak jsem já vás jako svoje syny pěstovala a zlatem a stříbrem a skvostným šatem obdarovávala? Ale máte-li proti mně nějakou křivdu, které bych se byla dopustila, povězte, prosím. Leč ti zuřivci, neoblomnější než kámen, nepopřávajíce jí sluchu a neostýchajíce se své ruce na ni vložiti, z lůžka ji vytáhli a na zem hodili. I řekla jim: Maličko mne nechte pomodliti se. Když jí to dovolili, rozpjala ruce a modlila se k Pánu. Poté pravila: Přišli-li jste mne zahubit, prosím, abyste mi sťali hlavu mečem. Podle vzoru mučedníků toužila totiž prolitím krve vydati svědectví Kristu a žádala si s nimi navždy přijmouti palmu mučednickou, kterouž také že si zasloužila, nepochybujeme, poněvadž podle svědectví Písma svatého: Spravedlivý jakoukoli smrtí byl by zastižen, duše jeho v občerstvení bude (Kn. Moudr. 4, 7). Ukrutní tedy kati nedbajíce jejích proseb a slov, provaz na hrdlo jí hodivše, zardoušením ji zbavili života pozemského, aby na věky živa byla s tím, kterého vždycky byla milovala, s Ježíšem Kristem Pánem naším. Vytrpěla pak mučednictví šťastná a Bohu oddaná služebnice Kristova Ludmila sedmého dne v sobotu, 15. září o první vigilii noční“.

Vrahy Ludmily však nakonec také postihl zasloužený trest, i když ne z boží vůle, jak by se to u legend o svatých očekávalo. Drahomíra se podle všeho stala na nich závislá a nad to byla jimi zřejmě i vydírána. Proto se nakonec musela rozhodnout se tohoto břímě zbavit. Gomona dala i spolu s jeho bratrem popravit, Tunnovi se však podařilo uprchnout za hranice.


vpád Bavorů do Čech
rok 922

Dalším politickým činem kněžny Drahomíry bylo vyhnání bavorských kněží. Tento čin nebyl namířen ani tak proti christianizaci Čech, jako vysloveně proti bavorských duchovním působícím v Čechách. Zcela jistě byl vyhnán kněz Pavel a kněží jeho pražského archipresbyterátu, kteří byli z větší části mnichy kláštera sv. Jimrama v Řezně (Regensburg). Drahomíra tak zřejmě svým způsobem protestovala proti spojenectví bavorského vévodství se saským královstvím Jindřicha I. Ptáčníka (saský král v letech 919 – 936). Proto vypověděla z Čech bavorské exponenty včetně s právě výše jmenovaným knězem Pavlem.

Odpověď bavorského vévody na sebe nenechala dlouho čekat. Již na jaře roku 922 vpadlo bavorské vojsko do Čech. Vzhledem k místu odkud vojsko vyšlo se dá předpokládat, že do české kotliny vojsko vstoupilo po domažlické cestě přes Plzeň. Také se dá předpokládat, že to bylo v jarních nebo letních měsících. Nejčastěji se totiž válečné výpravy ve středověku uskutečňovali právě v létě. To aby se mohlo útočící vojsko zásobovat pleněním na nepřátelském území. Tento způsob boje přinášel snížení nákladů na válečnou výpravu a zároveň zvyšoval tlak na dobývané území.

Bohužel k samotnému průběhu vpádu Bavorů do Čech se nám nedochovalo žádných písemných zpráv a proto můžeme pouze odhadovat jeho příčinu a výsledek. Jednou z příčin mohlo být již výše uvedené vyhnání bavorských kněží včele s archipresbyterem Pavlem. Dalším možným důvodem by i mohla být snaha Bavorska o obnovení placení ročního tributu. Ostatně již asi roku 807 byly české kmeny donuceny platit tribut do Franské říše Karla Velikého a po jeho dvou výpravách do české kotliny v letech 805 a 806. Příjemcem tributu v rámci říše v této době bylo právě Bavorsko. To by ale znamenalo, že Arnulf mohl buď jednal na vlastní pěst, nebo z pověření svého pána Jindřicha I. Ptáčníka, který mohl být toho názoru, že na přemyslovské knížectví by Bavorsko mělo postačovat. Však samotné Bavorské vévodství včetně Severní a Východní marky zaujímalo území větší než celé Čechy a Morava dohromady. Oproti tomu pražský kníže ovládal pouze Přemyslovskou doménu vymezenou hrady Mělník, Stará Boleslav, Lštení, Tetín, Libušín. Jednalo se tak de facto o území dnešního Středočeského kraje. Z demografických výzkumů víme, že kolem roku 1000 žilo v celých Čechách kolem 500.000 obyvatel. Z tohoto údaje se dá odhadnout, že samotnou Přemyslovskou doménu mohlo počátkem 10.století obývat maximálně 200.000 obyvatel, spíše ale méně. Drahomíra tak mohla v roce 922 postavit do boje jen pár desítek či stovek profesionálních vojáků a k tomu dalších pár set ozbrojenců druhého řádu. Co však nevíme je jaká panovala jednota v Čechách. Pražská knížata zřejmě více či méně ovládala i další knížata v české kotlině.

Obrázek Přemyslovská doména počátkem 10.století


ZÁVĚR
Přes jasnou bavorskou převahu se zdá, že výprava nebyla až tak zcela úspěšná jak by se dalo očekávat. Ostatně o pár let později v roce 929 podnikl Jindřich Ptáčník spolu s Arnulfem další tažení do Čech po jehož ukončení byl svatý Václav donucen k uznání svrchovanosti říše a k placení ročního tributu. Určitý úspěch bavorský vpád do Čech přeci jenom měl. Bavorští kněží včetně archipresbyteráta Pavla se mohli vrátili do Čech a poručnice Drahomíra již tolik nezasahovala proti spojenectví Bavorů a Sasů. Ostatně, její dny na trůně se již krátili. Někdy na přelomu roku 924/925 se Václav ujal vlády a jeho prvním samostatným počinem bylo přenesení těla své babičky Ludmily z Tetína do Prahy a vyhnání Drahomíry.

Jednou z uvažovaných variant proč bavorské vojsko v roce 922 táhlo do Čech byla i ta, že Arnulf chtěl po smrti pražského knížete Vratislava I. dosadit na stolec Václava proti Drahomíře. To se zdá ale málo pravděpodobné. O této variantě by se dalo uvažovat pouze za předpokladu, že by Václav byl na prahu dospělosti. To ale vyvrací skutečnost, že by český sněm rozhodl dát Václava k výchově jen na pár měsíců. Václav tak v roce 922 musel být mladší, než by tato verze předpokládala. Ostatně pokud budeme věřit většině historiků, tak se Václav narodil někdy kolem roku 907 a v roce 921 (rok úmrtí jeho otce Vratislava I.) mu tak bylo čtrnáct let.



Zdroje:
Evropa v proměnách staletí – Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková – Praha 1997
Evropa králů a císařů – Čornej, Kučera, Vaníček a kolektiv – Praha 1997
Po stopách prvních Přemyslovců I. – Michal Lutovský – Praha 2006
Encyklopedie Slovanské archeologie – Michal Lutovský – 2001
Československé dějiny v datech – kolektiv -1986
Počátky Přemyslovců – Dušan Třeštík - 1997
Vznik Velké Moravy – Dušan Třeštík – 2001
www.moraviamagna.cz
www.wikipedia.org
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „významné vojenské události“