Dvě bitvy a obležení Rostislava (869)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Dvě bitvy a obležení Rostislava (869)

Příspěvek od kacermiroslav »

Velkomoravská říše vs. Franská říše

Dvě bitvy a obležení Rostislava
Slovensko, Rakousko, Morava ?
rok 869

Obrázek
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Velkomoravská říše
Velitel: kníže Rostislav (vládl v letech 846-870), jeho synovec Svatopluk
Počty: ???

Franská říše
Velitel: král Ludvík II. Němec (*cca 805 – 876), král Východofranské říše od roku 843, jeho synové Karloman a Karel
Počty: ??? velké
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V první polovině 9.století se v Evropě objevila nová velká a mocná říše, která dostala později název Velká Morava a která vedla řadu bojů, především pak proti svému silnému západnímu sousedovi Franské říši (od roku 843 Východofranské říši). Jelikož franská říše v době počátků Velké Moravy procházela krizí, nestarali se kronikáři o dění a hranicemi a tudíž až do roku 846 žádné prameny o říši neexistují. V roce 846 však vpadl na území Velké Moravy východofranský král Ludvík II. Němec, který sesadil knížete Mojmíra I. a na trůn dosadil jeho synovce Rostislava. Rostislav se však Frankům odvděčil vlastní politikou, která s franky do budoucna moc nepočítala. Proto v odvetu v následujících několika letech podnikla východofranská říše řadu vojenských tažení proti velké Moravě, ale vojska se vracela s nepořízenou, jako například v roce 855, kdy franské vojsko neúspěšně obléhalo Rostislavovu hlavní pevnost a nakonec bylo vojsko zahnáno na útěk zpět do franské říše. Kromě jiného se Franků dotklo to, že se Rostislav začal nazývat králem a de facto tak popřel jakoukoliv podřízenost Franské říši. Jak rostla moc Velké Moravy, tak se k ní upírali zraky slovanských vládců a knížat ze širokého okolí, kteří neustále museli čelit tlakům ze strany Východofranské říše Ludvíka II. Němce a tak se přidávali na stranu Rostislavovu, případně se nobilita z poražených slovanským kmenů uchylovala do Velkomoravského azylu.

V roce 858 se moravský panovník přidal na stranu syna Ludvíka Němce, Karlomana, který vedl otevřený boj proti svému otci. Karloman v té době byl správcem Východní marky od roku 856 (dnešní část Rakouska). Díky spojenectví s Karlomanem získal Rostislav některá území v dnešním Maďarsku. V roce 861 pak spolu zaútočili na Ludvíka Němce, jehož spojencem byl i Pribina, někdejší nitranský kníže, který z pověření Východofranské říše vládl v Panonii (dnešní Maďarsko) v Blatenském knížectví (840-861). Spojené vojska Rostislava a Karlomana dobyla Blatenské knížectví, Pribina v boji s Moravany padl a na jeho místo byl vítězi dosazen jeho syn Kocel. (Je docela možné, že Pribina byl bratrem Mojmíra I.). Kocel se pak stává chráněncem panovníka Velké Moravy.

Na počátku 60.let 9.století byl tento konflikt mezi říši a Velkou Moravou natolik velký a náboženského rázu, že se jej Rostislav snažil řešit zřízením samostatné církevní provincie. Proto adresoval svou žádost do Říma k papeži, aby nahradil vyhnané latinské kněze z východofranského biskupství, ale tato zůstala bez odpovědi. Proto následovala obdobná žádost asi v roce 861 nebo 862 k byzantskému císaři Michalovi III, který ale také odmítl vyslat na území Velké Moravy biskupa a učitelé. Nicméně byli vysláni alespoň Konstantin (Cyril) a Metoděj, jejichž mise měla pro další osudy nejen Velké Moravy nesmírný kulturní význam (asi rok 863-864). Tato mise kromě jiného nakonec i přinesla očekávané založení arcibiskupství, jehož hlavním představitelem se stal Metoděj.

Spojenectví mezi Karlomanem a Rostislavem znamenalo pro Východofranskou říši velké ohrožení. Proto musel Ludvík Němec přistoupit k hledání spojenectví, které by bylo proti jeho nepřátelům namířeno. Spojence pak našel u Bulharů. S jejich pomocí pak donutil svého syna Karlomana k odstupu od Rostislava a podrobení se vůli Ludvíka Němce (rok 863). O rok později pak Ludvík Němec naplánoval velkou vojenskou výpravu zaměřenou proti Velké Moravě. Jeho vojsko poplenilo zemi kolem Dunaje a oblehlo Rostislava na hradišti Dowina (zřejmě dnešní Děvín u Bratislavy). Frankové však nedokázali pevnost (hradiště) dobýt a Rostislav z obleženého místa nemohl uniknout a tak obě strany přistoupili k vyjednávání. Výsledek franského tažení na Velkou Moravu tak bylo formální podřízení se Rostislavovo, který uznal svrchovanost Ludvíka Němce.

Ovšem příměří mělo jen krátkého trvání a Rostislav podle všeho sám nikdy neměl v úmyslu toto příměří dodržovat. Krátké období příměří bylo zkaleno již roku 866, kdy syn krále Ludvíka Němce, Ludvík těžce nesl smíření otce s prvorozeným Karlomanem, který proti němu vedl otevřenou válku v letech 858 – 863. Proto se mladý Ludvík rozhodl zosnovat spiknutí, na jehož stranu se snažil získat i mocného knížete Moravanů. Když se o tomto spiknutí Ludvík Němec dozvěděl, jal se sjednat si v rodině a říši pořádek. Nicméně hrozba toho, že by zase dříve či později mohl někdo žádat o vojenskou podporu jeho souseda Rostislava, tu stále byla.

Ludvík, syn krále Ludvíka, těžce nesl, že mu král odňal nějaká léna a převedl je na jeho bratra Karlomana, a činil otci obtíže. Rozeslal posly po celém Durynsku a Sasku a kohokoliv mohl, získal pro sebe a naváděl ho k odboji proti králi. Ke svým záměrům přibral též hrabata Verinhara, Utona a Berengara, sesazená jeho otcem a slíbil jim vrátit dřívější hodnost. Jindřicha, velitele své družiny, poslal také k Rostislavovi a naléhavě [ho] žádal, aby tomuto spiknutí neodepřel svou podporu Když se to král dověděl, zanechal Karlomana k ochraně Bavor a spěšně se odebral do Frank“... (Fuldské anály k roku 866)



Dvě bitvy a obležení Rostislava
Slovensko, Rakousko, Morava ?
rok 869

V roce 865 došlo z rozhodnutí krále Ludvíka k novému uspořádání v říši, které se však dotklo jeho syna Ludvíka, který těžce nesl usmíření jeho otce s Karlomanem. Proto se Ludvík chystal k otevřenému boji proti svému otci Ludvíkovi Němci. Toto spiknutí však bylo včas odhaleno a vedlo k sesazení hraběte Verinhara. Jak se zdá, část povstalců ale přeci jenom otevřeně proti králi vystoupila. Mezi nima byl i Gundakar, který v době internace Karlomana vládl od roku 863 místo něho Korutanům. Nové povstání tak vypuklo ve východních částech říše. Bylo však králem potlačeno a vzbouřenci opět jako již tolikrát hledali útočiště na dvorci knížete Rostislava.

Nová situace ve Východofranském království
Ludvík Němec, aby synovi zabránil znovu se spojit s Rostislavem, na jaře roku 865 rozdělil říši mezi syny. Zcela vědomě, až křiklavým způsobem poškodil mladšího Ludvíka (Ludvík III. Mladší), kterému přiřkl Franky a chudé Durynsko a Sasko, zatímco Karloman dostal bohaté Bavorsko s prosperujícími východními územími. Nejmladší Karel (Karel III. Tlustý) se musel spokojit se Švábskem a Churem. Do dělení byly jako obvykle zahrnuty i tributy slovanských zemí přilehlých k jednotlivým dílům. Šlo ovšem o dělení za života otcova, ten si tedy podržel plnou vrchní vládu nad celou říší. Výsledkem, jistě zamýšleným, bylo, že poškozený a uražený Ludvík se nutně musel obrátit proti zvýhodněnému nejstaršímu bratrovi, a ten proto musel zase hledat oporu v otci. To pak automaticky znamenalo, že Karloman se musel vzdát spojenectví s Rostislavem a postavit se otevřeně a důsledně, bez dalších skrytých intrik, proti němu. Z Rostislava se přes noc stal z intimního spojence Karlomanův úhlavní nepřítel. (D. Třeštík 2001)

Odbojný Gundakar pak spojil své síly s Moravany a postavil se v čele vojsk proti Karlomanovy, který byl s vojskem vyslán proti Velké Moravě. Kde přesně k následujícím dvou bitvám došlo nevíme, ale jelikož Karloman podal zprávu o svém vítězství z Badenu u Vídně, dá se předpokládat, že Rostislavovo vojsko vedené zřejmě jeho synovcem Svatoplukem (pozdější kníže Velkomoravské říše) překročilo někde u Dowina (asi dnešní Děvín u Bratsilavy) řeku Dunaj a na území Východofranské říše se střetlo s Karlomanem. Ovšem není vyloučen ani opak nebo že vojsko vytáhlo proti Frankům z hlavní Rostislavovi pevnosti, jejíž polohu však neznáme. Jsou tu však teorie, které tuto hlavní Moravskou pevnost kladou do dnešního města Retz kdysi Ratislawia (na jih od Znojma v dnešním Rakousku). Význam toho místa v minulosti by dokládal i velký nález církevních objektů jako 24 kaplí, 15 Božích muk, všechny označeny patriaršími dvojitými kříži, umístěných na trase z Retzu do Znojma (cca 10 km). Obě jmenované lokality nepochybně musely mít v době vlády krále Rostislava (846-870) na Velké Moravě velký význam.

V každém případě se obě vojska střetla hned dvakrát, což asi znamená, že první bitva dopadla spíše nerozhodně. Sám Gundakar se podle Fuldských análů bitvy aktivně nezúčastnil, ač byl přítomen. Přesto si jej smrt na bitevní poli vyhledala.

Karloman se dvakrát srazil s vojsky Rostislavovými, vyšel co vítěz a získal nemalou kořist, jak to oznámil [z Badenu u Vídně] dopisem určeným svému otci ... Karlomanův vazal Gundakar, který se mnohým bezprávím a lstivými úskoky častokráte stal nevěrným králi Ludvíkovi a jeho synům, opustil náležitého pána. Přidal se k Rostislavovi a byl zabit, když (po vzoru Katilinově) chtěl bojovat proti vlasti. Když se Karlomanovi vojevůdci blížili k místu bitvy, řekl prý těm, kterým byl Rostislav postaven v čelo: »Bojujte statečně a chraňte svou vlast. Já vám totiž v této bitvě nebudu užitečný, protože svatý Emeram a všichni svatí, při jejichž ostatcích jsem přísahal zachovat věrnost králi Ludvíkovi a jeho synům, (drží můj štít a kopí), tlačí dolů má ramena a ze všech stran mne zdržují spoutaného a jako svázaného řemeny tak, abych ani kteroukoliv ruku nemohl pozvednout k ústům.« Zatímco nešťastník mluvil, klesl za útoku našich mrtev, když mu Pán takto udělil odměnu hodnou jeho nevěrnosti. Když to bylo králi oznámeno, přikázal, aby za záhubu mrtvého nepřítele všichni společně chválili Boha též vyzváněním zvonů všech kostelů v Řezně“ ... (Fuldské anály k roku 869)

Karlomanův boj s Moravany vedenými Svatoplukem byl tedy zřejmě velice tvrdý a vyrovnaný, protože v srpnu téhož roku Ludvík Němec připravil tři velké výpravy z nichž jedna složena z Durynků měla pod jeho synem Ludvíkem potlačit nepokoje v Srbsku. Druhá výprava složena ze Sasů a Bavorů pak byla určena na pomoc Karlomanovi v jeho boji proti Svatoplukovi, synovci knížete Rostislava. Třetí výprava složena z Franků a Alamanů měla být vedena osobně králem, ale protože ten onemocněl, musel jej zastoupit jeho nejmladší syn Karel.

Král Ludvík sebral v měsíci srpnu vojenské sbory a rozdělil je na tři části. K potlačení opovážlivosti Srbů určil svého jmenovce [syna Ludvíka] a Durynky a Sasy a Bavorům přikázal, aby šli na pomoc Karlomanovi proti Svatoplukovi, synovci Rostislavovu, který zamýšlel válčit. Sám však u sebe podržel Franky a Alamany a chtěl bojovat proti Rostislavovi. A když bylo třeba vytáhnout, onemocněl. Tak nutností donucen a poručiv výsledek Pánu, postavil v čelo tohoto vojska Karla, nejmladšího ze svých synů. Když ten přišel s vojskem sobě svěřeným k-(do) oné nepředstavitelné Rostislavově pevnosti, nepodobné i těm nejstarším, spoléhaje na pomoc Boží, spálil požáry všechna opevnění v onom území a uchvátil vše, co nalezl ukryté v lesích nebo zakopané v polích; všechny, kteří se s ním střetli, obrátil na útěk nebo pobil. Karloman neméně pustošil ohněm a železem království Svatoplukovo. Když bylo celé území zpustošeno, sešli se bratři Karel a Karloman, blahopřejíce si k vítězství danému jim nebem“ (Fuldské anály k roku 869)

Situace v bojích mezi Východofranskou a Velkomoravskou říši v létě roku 869 byla tedy taková, že mezi Vídní a Bratislavou sváděli boje Karloman s posilami z říše proti Svatoplukovi, zatímco další franské vojsko pod Karlovým vedením pochodovala na hlavní Rostislavovu pevnost, které ležela zřejmě v Retzu u Znojma. Tato „nepředstavitelná Rostislavova pevnost, nepodobná i těm nejstarším“ opět vydržela obléhání franským vojskem a prokázala tak své kvality, stejně jako již v roce 855, kdy byla rovněž obležena. Jelikož však většina moravských bojovník byla zřejmě se Svatoplukem a bojovala proti Karlomanovi, nemohl být z pevnosti podniknut žádný výpad proti nepříteli. Proto Karel mohl plenit široké okolí kolem pevnosti. Když se pak „nabažil“ odtáhl se svým vojskem zpět do říše, kde se někde sešel s bratrem Karlomanem, který se také vrátil z bojů se Svatoplukem Moravským.

Obrázek
bývalá Franská říše v roce 863
- fialová - Západofranská říše
- žlutá - Lotrinsko
- zelená - Itálie
- hnědá - Východofranská říše
- modrá - volně držená území, z části nezávislá atd.




ZÁVĚR
Podle Fuldských análů se zdá, že franská vojska byla v boji proti Moravanům úspěšná. V “Letopisech Bavorů“ (IV, XVI-1) je dokonce Karlovi přisuzováno, že Rostislavovu pevnost dobyl a kníže se tak musel uchýlit do lesů, a Svatopluk byl v boji poražen a musel přísahat Frankům věrnost. Ovšem Bertiniánské letopisy k roku 869 podávají jinou zprávu.

„[V Attigny] přijal král [Karel] posly vyslané od některých biskupů a též různých předáků velmožů z království kdysi Lotharova. [Žádali], aby tam zůstal a nevstupoval do království, dokud se jeho bratr Ludvík, král německý, nevrátí z válečné výpravy ze [země] Vinidů, s kterými se jeho (lidé) toho a minulého roku často v přímém boji střetli, avšak nedosáhli buď ničeho, nebo jen malého prospěchu, zato však utrpěli největší porážku...
Bratr krále [Karla] Ludvík se postaral, aby za jakési podmínky dosáhl u Vinidů mír. K jeho potvrzení určil své syny s markrabími jejich země a sám nemocen zůstal v městě Řezně
“. (Bertiniánské letopisy k roku 869)

Když tedy srovnáme jak o válečných střetech z roku 869 hovoří všechny tři dochované prameny (Bertiniánské letopisy, Fuldské anály a Letopisy Bavorů), dá se usuzovat, že pravda je někde uprostřed. Zdá se, že Karloman skutečně dosáhl proti Svatoplukovi určitých úspěchů ve dvou větších bitvách a možná s nim dokonce vyjednal nějaký mír za blíže neurčených podmínkách. Jelikož se však žádný zdroj svou chvalořečí o těchto podmínkách nezmiňuje, asi za zaznamenání příliš nestáli. Stejně tak se dá pochybovat o zmínce, že byla Rostislavova pevnost mladým Karlem dobyta. Spíše se dá uvažovat o tom, že Rostislav z pevnosti prchl (možná se chtěl pokusit spojit se Svatoplukem a přivést jeho bojovníky obleženým na pomoc). Jeho útěk ale mohl být Franky také vymyšlen, aby dal příčinu k ukončení obléhání pevnosti a návratu vojska do říše.

Tak jako tak, vztahy mezi oběma říšemi se nezměnil, stejně jako nedošlo k nějakému podrobení se, nebo územním ziskům na jedné či druhé straně. Až následující rok přinesl velké změny v dlouholetých bojích mezi oběma říšemi, když jako tolikrát v minulosti, došlo na zradu, a to na tzv. dvojí zradu Svatoplukovu. O tom ale příště…



Zdroje:
Encyklopedie Slovanské archeologie – Michal Lutovský - 2001
Československé dějiny v datech - kolektiv - Praha 1986
Vznik Velké Moravy – Dušan Třeštík - 2001
Čechy v době knížecí – J.Žemlička – 1997
www.znojemskarotunda.com
http://cea.livinghistory.cz
www.moraviamagna.cz
www.wikipedia.org
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „významné vojenské události“