Filippo Buondelmonti degli Scolari - Pipo Spano z Ozory

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Filippo Buondelmonti degli Scolari - Pipo Spano z Ozory

Příspěvek od t.hajek »

Filippo Buondelmonti degli Scolari - Pipo Spano z Ozory

Obrázek
Pipo Spano z Ozory, freska od Andrey del Castagno, kolo roku 1450 (fiktivní portrét 24 let po Pipově smrti)

V Maďarsku Ozorai Pipó, v Bulharsku, Srbsku a Bosně je znám jako Filip Maďarin či Filip Maďar, v českém prostředí dříve Pípa Vlach, někdy také Lo Scholari byl Florenťan, jehož životní osudy zavály do Uher, kde následně udělal skutečně závratnou kariéru a byl vskutku renesančním mužem. Není ani tak divu, že jako původem kupec velmi dobře zvládal finanční a hospodářskou správu. Jako důvěrník a rádce krále Zikmunda byl často pověřován diplomatickým jednáním. Byl předním mužem dvora a Uherského státu, na jehož řízení se velkou měrou podílel. O jeho postavení svědčí i přední místo sveděčného podpisu na Zikmundových listinách. Nicméně je znám především jako vojevůdce a vojenská část jeho života, která přišla jakoby mimoděk je opravdu velkolepá. Je mu připisováno osmnáct vítězství v bitvách s Turky, což bylo až do éry Jana Hunyadyho nepřekonatelné (mimojiné právě otec Matyáše Korvína se účastnil prvních tažení proti Turkům pod velením Pipa Spana). V bojích proti Benátkám sice nebyl tak úspěšný a proti husitům nedosáhl jediného vítězství, přesto je považován za velkého vojevůdce a válečníka. Nepřesně je též označován za kondotiéra, ale Pipo nebyl nikdy nájemným vojákem. Svůj život spojil s věrností králi Zikmundovi.

Filippo se narodil v Tizzanu u Florencie do staré, ale již zchudlé kupecké rodiny, někdy kolem roku 1369. Jako jinoch byl odeslán sbírat zkušenosti k uznávanému obchodníkovi Lucovi del Peccio, který jej ve shodě s přáním rodičů vychovával jako budoucího kupce. Luca navázal obchodní styky v Německu a Uhrách a tam se také se svým doprovodem včetně mladého Filippa roku 1382 vydal, aby mohl osobně v Budě řídit své záležitosti. Mladý tehdy třináctiletý Scholari se připravoval na kupeckou dráhu, učil se matematiku, účetnictví a prokázal velmi dobrý talent na cizí řeči. Hovořil prý sedmi jazyky. Pravděpodobně se mu dostalo i dalšího vzdělání, ale na klasický rytířský výcvik v roli panoše to příliš nevypadá. Na mladého Pipa, jak se Filippovi začalo v Uhrách říkat, upozornil v roce 1387 Mikuláš Kanizsai svého bratra Jana, ostřihomského arcibiskupa. Odtud byl již jen krůček k tomu, aby se talentovaný mladík objevil u krále Zikmunda. V roce 1389 se Pipo jako doprovod arcibiskupa účastnil jednání královské rady, kde se probírala obrana jižní hranice proti Turkům. Pipo spočítal náklady na vydržování dvanáctitisícového vojska téměř z hlavy, což všechny přítomné ohromilo. Zikmund v Pipovi rozpoznal velký potenciál a přijal ho do svých služeb. Zdá se, že se mezi Zikmundem a Pipem záhy vytvořil i díky jejich shodnému věku velmi přátelský vztah.

Po bitvě na Kosově Poli v roce 1389 Uhry začali ohrožovat Osmané a následující roky Zikmund pořádal každoroční tažení k jejich odražení, která sestávaly zejména z manévrů vojsk a menších šarvátek. V roce 1392 byl Pipo Scholari pověřen jedním z prvních vojenských úkolů, když měl realizovat zásobování uherské armády bojující proti Turkům Za Dunajem. Tohoto úkolu se zhostil velmi dobře a účastnil se dalších tažení. Byť výchovou kupec, projevil značné nadání a osvojil si principy vedení války. V roce 1394 se podílel na ovládnutí Dalmácie a potlačování straníků Ladislava Neapolského v Chorvatsku. Účastnil se tažení do Moldavska a roku 1395 úspěšně bojoval proti Turkům ve Valašsku, kam byl nakonec na vojvodský stolec dosazen Zikmundův spojenec Mircea. Roku 1396 se odehrálo zatím největší protiturecké tažení. Křižácké vojsko s velkou francouzskou účastí bylo zničeno u Nikopole a Pipo opět v nejbližším okruhu krále Zikmunda byl jedním z nemnoha, kteří prchali na rybářském člunu k benátské flotile. V témže roce vypuklo v Chorvatsku povstání, které byl vyslán potlačit Pipo. Údajně radil Zikmundovi k tvrdému postupu vůči rebelům. V únoru 1397 svolal Zikmund do Križevce sněm chorvatské šlechty, kde nechal pobít 197 chorvatských šlechticů včetně bána Stjepana Lackoviće.

Zikmund v Uhrách před svou korunovací musel slíbit uherským magnátům (cca 30 rodů), že nebude darovat pozemky cizincům. Nicméně proti místní pozemkové šlechtě se snažil vybudovat protiváhu ve svých mimouherských rádcích jako byl štýrský Hermann Celský, právě Filippo Scholari nebo Polák Stibor ze Stibořic. Dále se opíral o menší uherské rody např. Perényi, Csáky, Rozgonyi. Nejvyšší rádci měli jen úřad bez příslušného panství. Dostávali za své služby plat nikoli statky. Královské hrady spravovali hejtmané podléhající přímo králi. Pipo se stal důvěrníkem a rádcem krále Zikmunda a roku 1397 byl jmenován komorníkem. Téhož roku mu byl do správy předán hrad a panství Simontornya v župě Tolna, zabavené za vzpouru rodu Laczkfi. V roce 1399 byly jeho povinnosti, funkce a zisky rozšířeny o úřad správce zlatých dolů v Uhrách. V březnu 1399 se pak slavila svatba Pipa a dědičky rodu Ozorai, Barbarou z Ozory. S její rukou získal dědictví po Ondřeji z Ozory. To také znamenalo přijetí do uherského panského stavu, což nebylo pro cizince běžnou záležitostí.

Obrázek
Simontornya (Šimonova věž)

Král Zikmund potvrdil povýšení Ozory na město s právem trhu každou středu a Pipo měl na svém panství hrdelní právo. Byl zde založen františkánský klášter a Pipo se pečlivě staral o své statky. Původně nevýrazná ves se proměnila v prosperující město o 1 000 obyvatelích včetně puškařů a italských kameníků. To se sice jeví jako větší vesnice, ale musíme vzít do úvahy, že uherská města byla méně rozvinutá a nejlidnatější z nich, Košice, měly 9 000 obyvatel. V letech 1405, 1406 a 1407 rozhojnil počet vsí, které mu patřili, ale nikdy to nebyl významější majetek. Jeho příjmy a bohatství se opíraly o zisky z jeho úřadů. Kromě majetků v župě Tolna vlastnil dům v Budě. V roce 1416 začal v Ozoře se stavbou reprezentativního sídla, kde roku 1423 hostil krále Zikmunda. Roku 1424 vyměnil Simontornyu za Sarvár.

Obrázek
Sarvar

Místo ke stavbě ozorského hradu byl vybráno na nevysokém návrší nad říčkou Sio. Pipo se rozhodl pro pohodlné bydlení a tak se zčista jasna v uherské župě Tolna objevila raně renesanční stavba italského městského paláce provedená italskou stavební hutí patrně pod vedením Brunelleschiho žáka Florenťana Manetta Ammannatiniho. Pravidelný čtverhranný půdorys stavby nenarušovala žádná věž. Nádvoří bylo obehnáno dvoupodlažními palácovými křídly s arkádami. V přízemí byly provozní místnosti včetně kuchyně, v patře pak reprezentační místnosti včetně velkého sálu, kaple a osobních komnat, vyzdobených dalším italem malířem Masolinem da Panicale. Obranyschopnost zvyšovala čtverhranná hradba s okrouhlými baštami v nároží vymezující široký parkán, kde byly původně okrasné zahrady.

Obrázek
Ozora

Obrázek
Nádvoří

V roce 1400 se objevily další nároky na uherský trůn, které po upevnění vlastního postavení v Neapoli vznesl syn Karla II., Ladislav Neapolský. Své podporovatele našel zejména v Dalmácii, Chorvatsku, ale také mezi vlastní uherskou šlechtou. Navíc jeho nároky podporovala i Bosna. K tomu se přidala část uherských velmožů nespokojená s častou královou nepřítomností v zemi. Pod vedením arcibiskupa Jana Kanizsai a palatina Detre Bebeka se 28. dubna 1401 vydali zatknout krále Zikmunda a jeho věrné. V dramatické situaci na královu obranu tasil meč právě Pipo a královský číšník Vavřinec Tar. Nakonec ke krveprolití nedošlo. Král odmítl propustit své cizí rádce a byl se svými věrnými uvězněn nejprve na Visegrádě a později na Siklósi. V zemi vládla tzv. šiklóšká jednota, která ale nebyla jednotná. Zikmund byl nakonec propuštěn za slib propuštění cizích rádců, potvrzení nabytých majetků a dodržování uherských zákonů. To ale nesplnil a šlechta se opět začala nespokojeně ozývat. Na jejím setkání v Oradee pak byla nabídnuta uherská koruna Ladislavovi Neapolskému. Neapolské království zahájilo ofenzivní akce proti Uhrám. Pipo stál v čele Zikmundových oddílů, nepodařilo se mu uhájit Zadar, ale později získal Veszprém, v září Ostřihom a zaútočil na Bosnu, kde přerušil spojení Neapolců a vzbouřených šlechticů. Posléze radil Zimkundovi vyhlásit všeobecnou amnestii. Zikmundova převaha a nepokoje na jihu Itálie přiměly Ladislava rezignovat na další vojenské akce. Za odměnu své věrnosti Pipo přidal do sbírky další funkci, kterou držel až do své smrti. Stal se správcem solné komory.

Obrázek
Siklos

V roce 1404 byl Pipo jmenován županem v Temešské župě. Od té doby získal druhou část své přezdívky Spano z maďarského ispán (župan). Měl na starosti obranu proti Turkům v sedmi hraničních župách. Přesunul se do Temešváru a Zikmund mu vyčlenil značné zdroje na stavbu a opravu pohraničích pevností na Dunaji od Severinu po Zemun. Tuto linii jako předsunuté opěrné body zajišťovaly Golubac, Smedero, Šabac, Zvornik, Jajka atp. Systém se nicméně neopíral jen o statické pevnosti. K odrážení rychlých tureckých útoků zde byly vydržovány silné jízdní oddíly tvořené zejména na sever uprchlými jihoslovanskými šlechtici a jejich družinami. Tato kombinace statické a aktivní obrany vydržela v Uhrách až do bitvy u Moháče. Před vlastní Uherskou hranicí se Zikmund snažil vytvořit pásmo nárazníkových států. Podařilo se to ve Valašsku, kde vládl vojvoda Mircea i v Srbsku pod vládou despoty Štěpána Lazareviče, jehož si Zikmund připoutal i přijetím do Dračího řádu a zejména udělením četných pozemků v Uhrách. V roce 1408 si další protiuherská akce Ladislavova spojence a místodržitele Dalmácie bosenského vévody Hrvoje Vukčiće vynutila ozbrojený zásah. Pipo Spano táhl vyprostit obléhaný Šibenik. Bosna byla nakonec podmaněna, po dobytí Doboru bylo popravena řada bosenských šlechticů. Pokořený Hrvoj slíbil Zikmundovi věrnost.

Obrázek
Temešvár

Téhož roku byl jmenován bánem Severinu (Szörvény) a byl přijat do prestižního Dračího řádu. Ordo equestris Draconis Hungariae čili Sárkány rend vytvořil král Zikmund a jednalo se ve své době nejvýznamnější rytířský světský řád. Navazoval zřejmě na starší tajný srbský řád a jeho smyslem byl kromě zvýšené mezinárodní prestiže i boj proti Turkům, později obecně proti nepřátelům víry. Prvními členy byli uherští šlechtici věrní králi, kteří si království rozdělili do zájmových zón. Později se členství rozšiřovalo, draka s ocasem obtočeným kolem krku kolem svého štítu obdržel minesegr Oswald Wolkenstein z říše, valašský kníže Vlad II., nazývaný poté Dracul (předlohou Drákuly je ovšem až jeho syn Vlad III. Tepes, případně Draculea), Čeněk z Vartemberka, ale také Zikmundova manželka Barbora. Byl udělen mezi jinými i bosenskému Hrvojovi. Po porážce Hrvoje Ladislav Neapolský v roce 1409 definitivně rezignoval na uherskou korunu a své skutečné državy (Zadar a několik ostrovů) a zejména své nároky prodal Benátkám za 100 000 dukátů.

Roku 1410 byl Pipo králem vyslán do severní Itálie, kde měl vyjednat u místních států společný postup proti Neapoli a spojenectví nebo neutralitu v očekávaném střetu s Benátkami. S velkou slávou se vrátil do rodné Florencie, dále jednal s Ferrarou, „pisánskému“papeži Janu XXIII. potvrdil uznání Zikmundem a zapojil se do jednání o jeho podpoře Zikmundovi při volbě římským králem. Kromě toho měl papež působit jako prostředník mezi Uhrami a Benátkami. Pokoušel se vyjednávat i s Benátkami, ale ty měly z pozice kupce práv na uherské území v Dalmácii své zájmy. Další kroky republiky (exekuce hraběte z Padovy, nezaplacení pravidelného ročního tributu 7 000 dukátů Uhrám atp.) vedly k válce s Uhrami. Ještě předtím však Pipo plnil další diplomatické poslání, když vyjednával smír mezi královskými bratry Zikmundem a Václavem. Benátská válka konečně vypukla v září 1411, kdy Pipo vthrl do Friaulu s vojskem o 12 000 jízdních a 8 000 pěších. Dobyl Aquileiu, Udine, Vittoro Veneto a další pevnosti v kraji Emilia-Romagna. V lednu 1412 dalšími útoky zajal řadu předních Benátčanů, které dal zmrzačit, jako odvetu za pobité maďarské vojáky. To vedlo Benátky k žádosti o mír, ale záměrně přehnané Zikmundovi požadavky (mj. reparace 600 000 dukátů!) zapříčinili pokračování války. Benátčané pod vedením Carla Malatesa dobyli hrady Polceniogo a Aviano a jedenáctitisícové vojsko oblehlo Mottu u řeky Livenza. Pipo Spano disponoval vojskem o 3 000 mužích, kde byli kromě Uhrů i místní žoldnéři, Němci a Češi. Plán byl jednoduchý, napadnout benátské ležení ze tří stran. Překvapení vyšlo dokonale, obléhatelé v panice prchali. Bohužel pro uherskou stranu došlo k nekázni vojáků. Jakmile byli v táboře a nestál proti nim organizovaný nepřítel, začal hon za kořistí, který byl příčinou obratu válečného štěstí v mnoha bitvách středověku a novovělu. Část Benátčanů odrazila uherský nápor a zůstávala bojeschopná. Navíc byl zapálen a posléze se zřítil dřevěný most, přes který prchali další republikánští vojáci. Ti, kteří neuprchli, najednou museli bojovat. Početní převaha Benátek se záhy projevila a z ležení napak urychleně ujížděly uherské oddíly. Zanechali na bojišti 1 300 mrtvých a 400 zajatců. Pipo chtěl poté obléhat Padovu, ale nebyl dost silný, načež i s posilami neúspěšně zaútočil na Vicenzu. Další neúspěchy donutily jeho armádu k ústupu do Friaulu a do Uher v únoru 1413. Souběžně proti Zikmundovy opět povstal i bosenský Hrvoj. Záhy byl sjednán pětiletý mír. Benátky prakticky celou Dalmácii obsadili v roce 1420, kdy Zikmund své síly upínal k prosazení svých nároků v Čechách. Tento stav byl definitivně potvrzen roku 1433.

O únorovém ústupu Pipa do Uher se v Benátkách vyprávěla legenda, že Zikmund Pipa “odměnil” zlatem, konkrétně nalitím roztaveného kovu do hrdla. Nicméně Pipo se do Friaulu vrátil živ a zdráv, když táhl podpořit Florencii proti Neapoli.

V roce 1414 byl Zikmundem pověřen vyjednat s Janem XXIII. svolání nového koncilu, který by měl odstranit současní trojpapežské schizma a řešit obrodu církve. V průběhu Kostnického koncilu bylo rozhodnuto o sesazení všech tří papežů a volbě nové hlavy církve. Pipo dostal za úkol zajistit Jana XXIII., vlastním jménem Baltazara Cossu. Úkol se nezdařil a Baltazar obviňovaný z pirátství, vražd, znásilnění, sodomie a incestu z města unikl. Nicméně byl posléze dopaden a uvězněn. 8. července 1415 pak byl Pipo Spano svědkem exekuce mistar Jana Husa na břehu Rýna.

Po roce 1415 měl na starosti celkový dohled nad financemi státu, které dokázal záhy stabilizovat. V roce 1417 vedl vojenské tažení proti Turkům do Valašska, o rok později se s nimi střetl v okolí Bělehradu, roku 1419 s nimi válčil v Bosně. Obě strany byly neustálými boji vyčerpány a bylo dohodnuto pětileté příměří. Od válčení si příliš neodpočinul a se svou uherskou jízdou se účastnil Zikmundova tažení do Čech k pokoření husitské Prahy. Zde se příliš nevyznamenal a byť “Pípu Vlacha” předcházela pověst skvělého velitele, prakticky žádného úspěchu zde nedosáhl.

První vojenské vystoupení proti husitům mělo být snadné. Královské oddíly měly zastavit posily pro Prahu jdoucí z Tábora v počtu cca 3 000 osob (včetně žen). Od Kutné Hory proti nim směřovala část uherské jízdy pod Pipem, a další jízdní oddíly svídnického hejtaman Jana z Chotěmic , Petra Konopišťského ze Šternberka, doplněné o pěšáky Václava z Donína. Z Pražského hradu, Vyšehradu a Nového Hradu u Kunratic je pod velením Václava z Dubé posílilo asi 1 600 jezdců. Celková síla je odhadována na 5 000 mužů. 20. června Táboři vypálili Benešov a pod dojmem zpráv o blížícím se vojsku nepřátel urychleně přešly Sázavu a zaujali obranou pozici pod ochranou vozové hradby. Navečer došlo ke střetu, kde byli královští odraženi. Druhý den v útoku nepokračovali a ani se nepokusili napadnout husity na pochodu.

Během obléhání Prahy uherská jízda způsobila husitům těžké ztráty při jejich útoku do prostoru Újezda. Ve filmu „Proti všem“ je krásná scéna, kdy po srážce na Vítkově Pipo Spano v podání Josefa Kotapiše obhajuje útok podle regule. Ve skutečnosti měl Pipo jen malý vliv na organizaci útoku, který prováděli křižáci z Říše, nemluvě o tom, že „regule“ díky své výchově a bojům proti Turkům moc neměl v krvi.

S králem Zikmundem se dále pohyboval po Čechách a na podzim 1421 samozřejmě nechyběl v Uherském vojsku, čekajícím u Olomouce na začátek akcí druhé křížové výpravy. V mezidobí útočil na místní kališnickou šlechtu, jeho oddíly byly odraženy od Uherského Ostrohu, ale podařilo se jim zmocnit se Brumova. Válka proti husitům zde nabyla převážně charakteru plenění majetků aristokracie, která až na výjimky podlehla tomuto tlaku a podvolila se Zikmundovi.

Uherská jízda měla kolem 10 000 jezdců a tvořila téměř polovinu vojska táhnoucího v prosinci z Jihlavy ke Kutné Hoře. Cestou Uhři plenili široký pás země. U Kutné Hory čekalo spojené pražsko-táborské vojsko pod vedením Jana Žižky. Díky neočekávanému obsazení města křižáky se husité dostali do obklíčení. Nad ránem 22. prosince spustilo husitské dělostřelectvo soustředěnou palbu na jeden z křižáckých kontingentů a v nastalých zmatcích se Žižkovi s celým vojskem podařilo uprchnout ke Kolínu. Královští se nezmohli na protiútok ani na pronásledování, snad díky únavě při nočních přesunech, snad díky obtížnému terénu, byť sníh žádný pramen přímo neuvádí.

Tento neúspěch si křižáci vyhodnotili jako přerušení tažení, Zikmund začal úřadovat v Hoře a Uhři se rozjeli po okolí vyhledat vhodná zimovací ležení. Při tom byl ale trestuhodně zanedbán průzkum, přestože lehká uherská jízda k tomu byla přímo uzpůsobena. Poklid zimní krajiny narušila 6. ledna 1422 poplašná a záhy ověřená zpráva, že Žižkovo vojsko je v těsné blízkosti Kutné Hory. Nastala panika a úprk směrem na Moravu. Vojsko se jakž takž podařilo shromáždit a postavilo se postupujícím husitům před Německým Brodem. Nicméně ještě před prvním výstřelem začali královské a zejména uherské oddíly prchat a husité jejich opozdilé a zbloudilé části ničili. Křižáci se zastavili až před Brodem a část vojska byla určena k jeho obraně. Měli zadržet husitský postup, zatímco většina vojáků prchala k Jihlavě. Při přechodu zamrzlé Sázavy se pod částí jízdy prolomil led a mnoho uherských jezdců zde utonulo. Brod nakonec vyjednával se Žižkou o kapitulaci, ale část husitů mezitím vtrhla do města a pobila mnoho místních mužů a křižáků. Nutno dodat, že ke značné nelibosti Jana Žižky, který způsob obsazení města považoval na nerytířský. Druhá křížová výprava proti Čechám dopadla velmi neslavně. Současný kronikář Eberhard Windecke obviňuje ze zrady samozřejmě české pány (zde je krásná paralela s obviňováním ze zrady místních palestinských šlechticů při neúspěchu druhé křížové výpravy roku 1148), ale také nenechává nitku suchou na Pipovi a jeho Uhrech, kteří projevovali bojové nadšení, jen pokud měli plenit a vypalovat vsi. Při konfrontaci s ozbrojeným nepřítelem se pak obraceli na útěk.

Obrázek
Hrad Golubac na Dunaji

Tento neúspěch se záhy roznesl po Evropě a k Turkům došla zvěst, že Pipo Spano v Čechách padl. Obnovili válečné akce a napadli valašského knížete Dana II. Srbský despota Štefan Lazarevič informoval o tureckých útocích a Pipo Spano se vydal na jih do Srbska, kde porazil turecké oddíly. V roce 1423 a 1425 podporoval ve Valašsku knížete Dana II. Při dalším tažení na podzim roku 1426 svedl u hradu Golubac (Galambóc v Srbsku), svou poslední vítěznou bitvu proti Turkům (W. Baum také do této bitvy klade účast portugalského Petra vévoda z Coimbry, ale ten se pohyboval v Zikmundově blízkosti o dva roky dříve a touto dobou byl na cestách po Blízkém východě. Zřejmě se jednalo o jinou srážku u Golubace, který byl jako nejexponovanější hraniční pevnost svědkem častých válečných akcí). Záhy poté Pipa ranila mrtvice a s poškozeným sluchem zemřel 27. prosince v hradu Lipova (Lippa v Rumunsku). V literatuře se objevují i další verze. W. Baum uvádí, že zemřel na totální vyčerpání, jako místo úmrtí se uvádí Velký Varadín (Oradea, Nagyvárad) nebo cesta k Petrovaradínu (Pétervárad). Byl okázale pohřben za účasti krále Zikmunda a celého dvora v Székesfehérváru (Stoličném Belěhradě) vedle hrobů uherských králů. V 16. století byl pořízen opis Pipovi mramorové náhrobní desky Hrob udatného a mocného florentského pána Philipa Scolari, hraběte z Temešváru a Ozory. Během tureckého záboru Székesfehérváru byla katedrála zničena.

Žádné ze čtyř Pipových dětí se nedožilo dospělosti. Ani možní dědici z příbuzenstva Pipa nepřežili. Majetek tak zůstal vdově Barboře, která ale bez Pipových příjmů neoplývala bohatstvím, o čemž svědčí některé upomínky dluhů. Bylo jasné, že majetek po Barbořině skonu připadne králi jako odúmrť. Po smrti krále Zikmunda, palatin Vavřinec Hederváry předešel možnému předání Ozory do majetku krále. Před korunovací Albrechta Habsburského uherským králem si nechal potvrdit předání Ozory do majetku Vavřince a synů Štěpána a Imreho, s tím, že jako přítel Pipa bude vdovu Barboru chránit a převezme veškeré vrchnostenské pravomoci. Hraběnka pak měla užívat statků až do své smrti, ke které došlo v roce 1442.

POUŽITÁ LITERATURA

Baum, W.: Císař Zikmund. Praha 1996.
Čornej, P.: Velké dějiny zemí Koruny české. Praha, Litomyšl 2000.
Kavka, F.: Poslední Lucemburk na českém trůně. Praha 1998.
Kontler, L.: Dějiny Maďarska. Praha 2001.
Pražák, R. a kol.: Dějiny Maďarska. Brno 1993.
Šmahel, F.: Husitská revoluce. Praha 1993.
http://cs-tori.blogspot.cz/
http://www.euroastra.info/
http://mek.oszk.hu/
http://www.rubicon.hu
http://www.varak.hu
http://wikipedia.com
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4078
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Filippo Buondelmonti degli Scolari - Pipo Spano z Ozory

Příspěvek od jarl »

Děkuji za podrobný článek o muži, který tak trochu zasáhl i do našich dějin. Zaujala mě informace, že se Pipo Spano mihl ve známém českém filmu "Proti všem". Nedostala se tato mimořádná osobnost i do nějakého jiného filmu a nebo románu vydaného v češtině?
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
josefg
poručík
poručík
Příspěvky: 713
Registrován: 16/5/2009, 16:04

Re: Filippo Buondelmonti degli Scolari - Pipo Spano z Ozory

Příspěvek od josefg »

Neodpustím si poznámku, Pipo Spano, bude na tomto fóru už z principu problematická postava, právě proto že vstoupil do našich dějin do doby Husitského povstání, navíc jako slavný císařský vojevůdce, který se proti českým povstalcům neprosadil. Nemáme k němu obecně co jiného říct, než rozebírat jeho působení v husitských Čechách. A jak jsem už dřív jsem registroval, Husitství tady až tolik žádané není.
Článek dokresluje a potvrzuje negativum Zikmundova charakteru a to určitou podlost jednání, kdy své protivníky vylákal k jednání a pak je nechal pobít, jak odporné, ale jak účinné :lol: . Dá se tedy s vysokou měrou pravděpodobnosti tvrdit, že Husův glejt do Kostnice bylo něco jako pozvání Chorvatské šlechty do Križevce.
Další věc, kterou článek potvrzuje, že odklon Lucemburků od vysoké pozemkové šlechty a hledání opory v měšťanstvu a u nižší šlechty byl nejen u Václava, ale i Zikmunda, jenom Václav s proradnou českou šlechtou z mnoha důvodů nemohl udělat to co Zikmund s Chorvaty, ale se o to snažil, viz Jan Žižka a jeho loupežnické intermezzo. A ten odklon a hledání opor panovníka ve středních vrstvách probíhal i jinde v Evropě.
Obrázek

read between lines, read between lies
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: Filippo Buondelmonti degli Scolari - Pipo Spano z Ozory

Příspěvek od t.hajek »

Jarl: zda se ještě někde vyskytl to nevím. V trvale zaznamenané podobě ( film, TV) tuším, že ne. Vzhledem k tomu, že se zde angažoval v letech 1420-1421 a těch kusů zachycujících toto období zase není tolik. Na divadle ho roku 1950 ztvárnil Vladimír Leraus v dramatu Aloise Jiráska Jan Žižka.

josefg: Já bych neřekl , že je to problematická postava. Sloužil prostě svému králi a samozřejmě zde je vnímán jako nepřítel.

Zikmund byl především pragmatik. Musel se opírat o cizince a střední šlechtu. Uhry byly prakticky rozděleny mezi 30 magnátských rodin a ty chtěly mít své výsady včetně ozbrojeného odporu vůči panovníkovi. Zikmund si to také vyřídil s Chorvaty, ale s Uhry se toho neodvážil. V Kostnici chtěl aby se církve obrodila a pro nás překvapivě, by patrně raději prosazoval Husovy myšlenky. Ale šlo zde zejména o ukončení schizmatu a roli Zikmunda coby ochránce církve. Církev na koncilu jakékoli myšlenky na obrodu odmítla a Zikmund byl nucen toto akceptovat. Oběť jednoho kazatele za evropský věhlas toho jenž dal církvi jednoho papeže byla v Zikmundových očích výhodná.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Filippo Buondelmonti degli Scolari - Pipo Spano z Ozory

Příspěvek od Pátrač »

Není třeba se přít. Služba králi v pevné víře o její správnosti je sluižbou která je záslužná a že se aktivně podílel na pokusech potlačit husitskou rebelii na tom nic nezmění. Na Palbě je husitství vítáno, patří do našich dějin a to mírou více než významnou.

Nejsou vítány moje vstupy, kdy o husitství píšu jinak než je zvykem. Ale tento článek je naprosto skvělý a vybrané fortifikace, pane Hájku na mě udělali hluboký dojem. Více by mě z hlediska fortifiakčního zajímal Hrad Golubac na Dunaji ale to je asi jen moje zbožné přání.

Velmi dobrá práce. :up:
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
josefg
poručík
poručík
Příspěvky: 713
Registrován: 16/5/2009, 16:04

Re: Filippo Buondelmonti degli Scolari - Pipo Spano z Ozory

Příspěvek od josefg »

Pátrač píše: Nejsou vítány moje vstupy, kdy o husitství píšu jinak než je zvykem. Ale tento článek je naprosto skvělý a vybrané fortifikace, pane Hájku na mě udělali hluboký dojem.
Že jinak než je zvykem by ani nevadilo, ale možná bys ty články o Husitství když v nich diskutuješ neměl moderovat. Po přečtení prosím smazat, ať neplevelíme slibný článek. dík
Obrázek

read between lines, read between lies
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: Filippo Buondelmonti degli Scolari - Pipo Spano z Ozory

Příspěvek od t.hajek »

@ Pátrač:
Když jsem se rozhodoval, že budu na Palbu o hradech psát, řekl jsem si, že budu přibližovat jen hrady a opevnění, které jsem osobně navštívil. To sice neplatilo o několika menších jordánských hradech, ale jinak bych chtěl tohle rozhodnutí udržet.

A tedy bohužel Golubac (ani Smederevo, Bělehrad nebo Zemun) mezi těch necelých 800 fortifikací, kde jsem byl, nepatří. Sice už jsem od něj projížděl nějakých 50 km, ale nedostal jsem se tam. Takže až pojedu do Řecka autem příště, tentokrát se tam už určitě zastavím.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „osobnosti a dynastie“