KOCEL (* ??? - † 876)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

KOCEL (* ??? - † 876)

Příspěvek od kacermiroslav »

KOCEL (* ??? - † 876)
Blatenské knížectví
Kníže v letech 861-876


Obrázek

Jak známo, počátky dějin Velké Moravy jsou spojeny se jmény Mojmíra a Pribiny, jejichž osudový střed z roku 833 vedl ke vzniku tohoto státního útvaru, který jeho následovníci pozdvihli až téměř na úroveň Franské říše, která v té době v Evropě dominovala. Pribinovo vyhnání a jeho další osudy jsou poměrně dobře zmapované a známé. Ne každý ale pak ví o jeho synovi Kocelovi, který po něm převzal v Blatenském knížectví otěže vlády a který rovněž pokračoval v rozsáhlé christianizační činnosti ve střední Evropě. Po této stránce mu v dějinách přísluší neméně významné místo, jako jeho otci, či jeho moravským protějškům Rostislavovi a Svatoplukovi. A tak není Kocelovou chybou, že se o něm v Českých zemích a na Slovensku tolik nemluví, jako o jeho otci.

Jak známo, Pribina po svém vyhnání z Nitry našel útočiště u markraběte Východní Marky Ratboda, který jej představil i svému králi Ludvíkovi. Jenomže Pribina byl zřejmě prchlivý člověk a tak si svého ochránce brzy poštval proti sobě a tak musel se svými věrnými cestovat tu či onde, než byl vzat na milost a opět se s markrabětem smířil. Následně se franský král Ludvík rozhodl využít osoby tohoto jistě schopného a ambiciosního muže a svěřil mu Blatenské knížectví v Panonii (dnešní Maďarsko). A Pribina představy a přání svého krále zcela jistě naplnil dle očekávání, protože se s velkou vervou vrhl na zvelebování jemu svěřené země, která byla až do té doby nárazníkovým pásmem mezi východem a západem (myšleno mezi Franskou a Bulharskou říši). V mokřinách založil nové hlavní město svého knížectví jménem Blatnohrad (Mosaburg) a jako správný vasal křesťanského krále, se vrhl na christianizaci jemu svěřeného území. Za pomoci latinského kléru ze Salcburku nechal vystavět téměř dvě desítky kostelů a dále šířil křesťanství v jemu svěřeném knížectví. Sám pak byl rovněž pokřtěn, aby šel svým poddaným vzorem (i když tu samozřejmě existují domněnky, že byl pokřtěn ještě v době svého nitranského panování). Všechnu tuto jeho činnost mu pak pomáhali realizovat i jeho nejbližší, kteří s ním v roce 833 prchli z Nitry a kteří s ním absolvovali i následná léta ve vyhnanství, když se rozhádal s Ratbodem. No a není zcela vyloučeno, že jedním z těch, kteří jeho kroky následovali, byl i jeho syn Kocel, jehož datum narození bohužel neznáme. Nicméně vzhledem k roku jeho úmrtí se dá logicky předpokládat, že se možná narodil ještě na území Nitranska.

Po smrti svého otce Pribiny, který padl v boji s Moravany v roce 861, se Kocel stal druhým vládcem Blatenského knížectví, a to buď se souhlasem vítězné Velkomoravské říše, nebo Franské říše, jímž bylo knížectví doposud vazalem. Datum narození knížete Kocela, jak už jsem psal výše, neznáme (někdy se spekuluje s rokem 830), víme však, že dostal podle své matky bavorské jméno Gozil (Kocelj, Gozil, Chozil, Chezilo, Chezull), které se však ve Slovanském prostředí používalo jako Kocel (Koceľ). Nejpozději roku 850 jej jeho otec Pribina učinil hrabětem, pravděpodobně Blatenského hrabství, které bylo součástí Blatenského knížectví. Tak si Kocel mohl vyzkoušet „samostatnou“ vládu a zaučovat se tak na Pribinova následovníka. Ostatně Pribina již roku 848 obdržel od krále Ludvíka II. Němce knížectví do dědičného držení a tak bylo logické, že po jeho smrti na jeho místo nastoupí prvorozený syn. Kocel se tedy po tragickém skonu svého otce roku 861 ujímá vlády a dokonce s Rostislavem, vládcem Velké Moravy, udržuje přátelské vztahy. Což je velice zajímavý údaj, protože když jeho otec padl v boji s Moravany, tak by se nabízelo, že syn bude chtít jeho smrt pomstít, nebo alespoň bude velkomoravské vládce ignorovat. Není tedy zcela vyloučeno, že buď byl Pribina zabit nějakými Moravany bez Rostislavovi vůle, a nebo se jako mladý a dychtivý člověk těšil na nejbližší příležitost, kdy sám se bude moci chopit uzdy vlády. Nicméně nechtěl bych zde předjímat nějaké Kocelovi povahové rysy a proto se raději budeme držet faktu, že jeho otec padl v boji s Moravany a jeho syn s jejich vládcem i poté udržoval dobré vztahy. Obecně se pak přijímá názor, že Pribina jako vazal franského krále Ludvíka byl obětí války ve spojenectví Rostislava a Karlomana proti Karlomanovu otci Ludvíkovi.

Ve jménu Pána našeho Ježíše Krista.
Všichni přítomní vyhlásili, že jakýsihrabě Slovanů, jménem Kocel, právoplatně daroval do vlastnictví P.Marie všechen majetek, který měl v osadě zvané Wampaldova blíže Pilozswe s pozemky a vinicemi, lukami a lesy a se vším příslušenstvím, aby na věčné časy náležel Frízinkám, kde odpočívá tělo božího vyvolence Korbiniána. Stalo se roku DCCCLXI od vtělení Pána, v VIII. indikci, ve veřejném královském městě Řezně, XII. Den dubnových Kalend.

Darování majetku ve Wampaldově vsi, učiněné kostelu P.Marie ve Frízinkách (Freisingu) hrabětem Kocelem.
Řezno, 21.března 861


Pilozswe je zřejmě dobové označení Blatenského jezera, které je například používáno ve „Spise o pokřtění Bavorů a Karantánců“. Wampoldova ves se někdy ztotožňuje s osadou P.Marie (Boldogaszonyfa).

Počátek šedesátých let devátého věku je v Kocelově životě spojován nejen s výše uvedeným zápisem k darování majetku, či převzetím knížectví po svém otci, ale dle Chilandarského rukopisu „Života Konstantinova“ z kodexu Dimitrije Rostovského (č.16), je uváděn jako jeden z autorů moravského poselstva do Konstantinopole. Stejný údaj uvádí i zdroj z počátku 12. století „Pověst dávných let“ k letům 6396-6406. Z těchto dvou zdrojů, i když poněkud mladšího data, se tedy dá usuzovat, že k Rostislavovu poselstvu do Byzantské říše (správně Východofranské říše) se po předchozích jednáních připojil i Kocel. Zřejmě i on došel k názoru, že je potřeba omezit franský vliv latinského kléru ve střední Evropě. A nebo i on, jakožto po otci Slovan, potřeboval pro své slovanské podřízené vést liturgii ve Slovanům srozumitelném jazyce a nikoliv jen v latině, jak bylo dosavadní praxí. Domnívat se, že tímto krokem chtěl christianizovat své knížectví je pak zcela chybné, protože Kocel byl nepochybně křesťan stejně jako jeho otec, a který na svém Blatenském knížectví měla celou řadu sakrálních staveb i s jejich latinskými kněžími. Možná tak tímto krokem mohl sledovat odtržení knížectví od svého dosavadního pána, Franské říše a jeho krále Ludvíka. A pokud by mu Rostislav zajistil potřebnou vojenskou ochranu, tak by tato úvaha nemusela být zcela nereálná. Nicméně jak jsem napsal již výše, údaj o Kocelově účasti na událostech z roku 862 a vyslání poselstva do Konstantinopole jsou poněkud mladšího data a tak je možné, že autoři těchto řádků jen hodnotili jeho osobu s odstupem mnoha let s vědomím, že se aktivně zapojil do christianizace své země a všemožně podporoval cyrilometodějskou misi.

“Roku DCCCLXV slavil ctihodný salcburský arcibiskup Adalvín narození Kristovo v Kocelově hradě nově zvaném Mosaburg, jenž mu připadl po smrti jeho otce Pribiny, kterého zabili Moravané. Tam slavil onoho dne církevní službu a následující den zasvětil na vlastnictví Vitimírově kostel ke cti svatého Štěpána prvomučedníka.“
(Zdroje: Spis o pokřtění Bavorů a Karantáců, kap. 13., k roku 864)

Ve franské říši začínal začátek roku 25.prosince a proto podle našeho kalendáře ještě šlo o rok 864. Vitimír se připomíná v Mosaburgu (Blatnohrad) již roku 850. Jeho vlastnictví a pozemky pak nalézáme v blízkosti Mosaburgu. Proto se usuzuje, že se ve výše uvedeném textu jedná o osadu Fenékpuszta, kde byly nalezeny zbytky baziliky (II.) z 9. století.

Jak víme, cyrilometodějská mise byla na Moravě velice úspěšná a oba věrozvěsti hned po svém příchodu k Slovanům započali své rozsáhlé dílo, které brzy překročilo hranice Rostislavova panství. Roku 867 tak Kocel na svém sídle hostil Konstantina (Cyrila) a Metoděje při jejich misii na Velkou Moravu. Solunští bratří pak získali Kocela pro myšlenku slovanské liturgie a na Blatnohradě zakládají školu, kde je vyučeno na 50 žáků, kteří dále po Panonii hlásají slovanskou liturgii jako na Velké Moravě. Na tomto případě je vidět odklon Kocela od orientace na Východofranskou říši a naopak jeho směřování do řad spojenců Velké Moravy. Cyril a Metoděj pak u Kocela zůstali údajně půl roku s tím, že mezi jejich žáky patřil i sám Kocel, který se horlivě učil číst a psát v jejich vynalezeném slovanském písmu.

Když Konstantin (Cyril) v roce 869 umírá, posílá Kocel papežovi Hadriánovi II. list, v kterém jej žádá, aby vyslal Metoděje jako učitele do jeho Blatenského knížectví. V polovině roku pak papež posílá do střední Evropy bulu, jejímiž adresáty byli Rostislav, Svatopluk a také Kocel, a v které slovanská knížata informuje, že jim posílá Metoděje jako učitele. Na přelomu roku 869/870 papež Hadrián II. i na žádost Kocela vysvěcuje Metoděje za biskupa Panonie. V letech 870/871 Kocel papeži zasílá list, ve kterém jej informuje o Metodějově uvěznění bavorským klérem. Čilé styky s papežským stolcem v Římě pokračují i nadále, kdy například před 14. březnem 873 zasílá Kocelovi papež Jan VIII. list, v kterém knížete osobně upozorňuje, aby se jeho panství očistilo od smilstva a jiných pohanských rituálů a zvyků. Ještě před tím Kocelovi poslal stížnostní list, ve kterém knížete informuje o dvou významných velmožích blatenského knížectví, kteří se dopustili manželské nevěry. Po Kocelovi pak papež žádal, aby zabránil rozvodu těchto velmožů a naopak zabránil v dalších opakováních těchto poklesků. Z obou listů je patrno, že v Římě měli o Blatenském knížectví velmi dobré zprávy a usilovali o duchovní čistotu nejen kléru, ale i světských představitelů. To mohlo souviset i s tím, že formálně Blatenské knížectví stále náleželo Východofranské říši krále Ludvíka Němce a o to snadněji docházeli informace z Panonie přes franskou říši do Říma. Na jaře roku 873 se Kocel se Svatoplukem osobně vydávají do Říma za novým papežem Janem VIII, u kterého apelují na Metodějovo propuštění. V polovině května pak papež píše králi Ludvíkovi II. Němci, jeho synovi Karlomanovi a bavorským biskupům, v kterém jim nařizuje, aby Metoděje z vězení propustili a dovolili mu odchod ke Svatoplukovi na Moravu. Poté, když byl na podzim roku 873 Metoděj konečně propuštěn z bavorského zajetí a to právě i díky Kocelovu přičinění, jel jej blatenský kníže osobně uvítat a to přes franské výhrůžky.

Roku 876 (někdy je uváděn rok 874 či 877) Kocel za nám nejasných okolností umírá. Po jeho smrti dědí Blatenské knížectví synové franských hrabat Vilema a Engelšaka, kteří jej tak začleňují zpět do Korutanské marky. Je tedy možné, že Kocel zemřel bez mužského potomka. Franští velmožové však knížectví nedrží dlouho. Na Velké Moravě vládně od roku 871 ambiciózní kníže (král) Svatopluk, který se kolem roku 882-884 zmocňuje celé Panonie včetně Blatenského knížectví a přičleňuje jej ke své Velkomoravské říši. O dekádu později v roce 894 se však tohoto území znovu zmocňuje Východofranská říše, která knížectví dává do léna slovanskému princovi Branislavovi (též Braslav, lenní pán Sávského knížectví). Ten byl vazalem Východofranské říše. O pár let později v roce 901 se však Panonie zmocňují kočovní Maďaři, kteří začínají útočit i na území Východofranské a Velkomoravské říše. Blatenské knížectví tak zaniklo a stalo se součástí dějin utváření se Uherského království (později Maďarska).
Existenci Kocelova knížectví, respektive knížete Kocela samotného nám dokládá celá řada historických dokumentů. Jedním z nich je pak například výše uvedená darovací smlouva na majetek ve Wampaldově vsi z roku 861.

“Bratr (Ludvíka a Karla) Karloman nepřišel ani k nim, ani ke svému strýci císaři Karlovi, jak ten mu nařídil, neboť byl zaměstnán vedením války proti Vinidům.“
(Zdroje: Bertiniánské letopisy, k roku 876)

Bohužel nevíme, proti kterým Vinidům byla válka vedena, jestli proti Moravanům. Spíše se ale předpokládá, že se jednalo o Chorvaty. Na franské straně v této válce padl blatenský kníže Kocel, jak nám podává zprávu byzantský císař a letopisec Konstantin VII. Porfyrogennétos ve svém díle „O spravování říše“, kap.30.

Jak už bylo psáno výše, přesný rok Kocelova úmrtí neznáme a rovněž ani nevíme, jestli měl nějaké potomky. Jelikož byl ale správou Blatenského knížectví v roce 880 pověřen chorvatský Braslav, tak se dá předpokládat, že Kocel zemřel bez mužského potomka. Franský císař Arnulf přenechal knížectví (Zadunajsko) nově příchozím Maďarům, kteří tuto oblast obsadili v letech 900-901. Štěpán, první uherský král, založil v roce 1019 v Blatnohradě klášter na počest svatého Hadriána. Od konce 11. století se někdejší Pribinovo a Kocelovo sídlo stává župním hradem se sídlem Zalanské župy. V průběhu 16. století byl začleněn do systému protitureckých pevností a jako takový byl v roce 1702 zničen vlastní posádkou, aby se nedostal do nepřátelských rukou.


Zhodnocení
Kníže Kocel pokračoval v otcově odkazu s tím, že se díky cyrilometodějské misii odklonil od latinského kléru, který doposud v Batenském knížectví hrál prim a stejně jako knížata Velké Moravy i on dal přednost slovanské liturgii. To samozřejmě muselo nutně vyvolávat třenice, které ale Kocel dokázal ustát a to i díky pomoci svaté stolice v Římě. Za jeho vlády pokračoval úspěšný hospodářský i kulturní vzestup jemu svěřeného knížectví. Základem hospodářství byla zemědělská výroba spolu organizaci kočovného pastevectví. Tomu nížinná poloha Panonie přímo vybízela. Samozřejmostí bylo budování dalších opevněných sídel, rozšiřování podhradí u stávajících, kam se soustředili řemeslníci atd. Dále se rozvíjela těžby železných rud a jejich následné zpracování, ve velkém se pálilo dřevěné uhlí, rozvíjelo se kovářství, hrnčířství a košíkářství. Bohatství knížectví bylo vidět nejen na vlastním Kocelově dvoře, ale i u jeho velmožů. Například jistý Unzat měl poměrně rozsáhlá území v Železné župě, v okolí Zali a u Neziderského jezera. Po vzoru knížete nechal na svém území budovat sídliště, osady a rovněž i kostel, který mu v roce 865 vysvětil solnohradský arcibiskup. Velmož Zemin pak vybudoval Železný hrad (Vasvár), Žilic vlastnil několik tisíc hektarů lesa a sídlo v Šomodské župě atd.

Zdroje:

• Bláhová M., Frolík J., Profanová N. - Velké dějiny zemí Koruny české – Praha a Litomyšl 1999
• Dekan J. – Velká Morava – Praha 1985
• Havlík Lubomír E. – Kronika o Velké Moravě – Brno 1992
• Havlík Lubomír E. – Svatopluk Veliký král Moravanů a Slovanů – Brno 1994
• Chropovský B. – Slované, Historický, politický a kulturní vývoj a význam – Praha 1989
• Kolektiv – Velká Morava – Tisíciletá tradice státu a kultury – Praha 1963
• Lutovský M. – Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Praha 2001
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. – Praha 2009
• Měřínský Z. – České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. – Praha 2009
• Poulík J., Chropovský B., kolektiv – Velká Morava a počátky české státnosti – Praha – Bratislava 1985
• Steinhubel J. – Nitranskekniežatstvo. Počiatkystredovekého Slovenska – Bratislava 2004

http://www.obnova.sk/diskusia/blatnohra ... r-madarsko
http://www.moraviamagna.cz
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „osobnosti a dynastie“