MiG-13

Letadla 1918-1945 - Šturmovik, Lavočkin, Jak, MiG.....

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
Uživatelský avatar
Skeptik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 6728
Registrován: 16/1/2011, 22:28
Bydliště: Středočeská gubernia

MiG-13

Příspěvek od Skeptik »

MiG-13 s motor-kompresorovým pohonem

Existuje dokonce sériové letadlo s motor-kompresorovým pohonem ... i když na tak "čistým" jako u Caproni-Campiny. Je jím poměrně neznámý MiG-13 (devítka i patnácka jsou známy poměrně dobře). MiG-13 měl v přídi motor VK-107 a část jeho výkonu bylo převedeno do kompresorové části v zádi. Účelem mělo být snížení spotřeby - a tím i zvýšení doletu - u rychlých stíhaček námořního letectva. Celkem se to povedlo - dolet 1.800 km (bez zapnutí kompresorové části) a max. rychlost 825 km/h (se zapnutou kompresorovou částí = v boji). Provoz byl nicméně hodně náročný na údržbu a vývoj klasických proudových letadel tuto "slepou větev" záhy ukončil. Vyrobeno bylo 10 sériových kusů, z toho k loďstvu šlo 8 kusů a do NII 2 kusy.

Obrázek
Obrázek
ObrázekObrázek

"Hádá-li se člověk s blbcem déle než pět minut, hádají se blbci dva," Jan Werich
"Važte si lidí, kteří hledají pravdu, a střezte se těch, kteří tvrdí, že ji našli," Voltaire
Uživatelský avatar
saldy
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 138
Registrován: 12/5/2011, 17:24
Bydliště: Aussig an der Elbe-SUDETENLAND
Kontaktovat uživatele:

Re: MiG-13

Příspěvek od saldy »

Je otázkou jestli slepou větev nebo vrcholným pístovým stíhačem, pokud se na něj budeme dívat optikou honby za rychlostí, který ovšem přišel příliš pozdě či spíše nepřišel vůbec, aby se mohl užitečně uplatnit. V roce 1944 začaly stíhačky s pístovým pohonem bez rozdílu výkonu, narážet na fyzikální bariéru, která znemožňovala překročit hranici rychlosti kolem 700-750 km/h. Zatímco na Západě byl již vývoj proudových pohonů značně pokročilý nebo se už dokonce zapojoval do bojů, v SSSR šel tento vývoj velmi pomalu a Ljulkův VRD-2 byl stále nedokončený. Sověti proto velmi seriozně přistoupili k rozpracování hybridních řešení, které se testovaly na nových stíhačkách La, Jak, Mig nebo Su. Smyslem bylo překlenout dobu než bude moderní technologie k dispozici.

V této době s hybridním pohonem experimentovalo i americké letectvo, příkladem může být poměrně úspěšný námořní letoun Fireball, který málem i bojově zasáhl do války nad Pacifikem, poté však podobně jako Mig-13 nenašel uplatnění.

Testovány byly v Rusku přídavné náporové nebo dokonce pulzační motory. Toto řešení se ukázalo jako velmi nepraktické, motory byly příliš hlučné, žravé a negativně ovlivnily letové vlastnosti letounu. To vše pro krátkodobé zvýšení maximální rychlosti o pár desítek km v hodině. 2 konstrukční kanceláře testovaly hybridy s raketovým pohonem s využitím poznatků z programu BI (raketový stíhač BI-1). Připojil se i budoucí otec sovětského raketového programu Koroljov. Vše bylo marné a tyto slepé uličky neuspěly.

Dalším nadějnějším a ne tak šíleným řešením se ukázal motokompresorový či chceteli reaktivní urychlovač VRDK prof. Cholščevnikova o tahu 344kp. Ten byl během vývoje zapracován do prototypu I-107(Su-5) a I-250(Mig-13). Vývoj se však v případě Su nezdařil a projekt byl odložen.

Výkon hlavního pístového motoru se přenášel na 2 prvky-na vrtuli a motokompresor, který dodával stlačený vzduch do spalovací komory. Oba systémy pracovaly souběžně, pístový motor sloužil pro vzlet a cestovní rychlost, zatímco motokompresor běžel na prázdno. V případě potřeby zrychlení během boje se otevřelo palivo proudící sedmi tryskami do spalovací komory a o zážeh se postaraly svíčky. Tah VRDK se reguloval pomocí dvou venkovních segmentů podél výstupní trysky, ty se kolem ní dle potřeby rozevíraly. Přestože tah hlavního motoru o něco poklesl, výkony se sčítaly viz. níže.

VRDK byl chlazen otevřeným vodním okruhem, z toho pramení i časové omezení jeho chodu, které bylo 10 minut, poté se systém proměnil v přebytečnou zátěž. Po tuto dobu mohl stroj dle měření na letounech předprodukční série I-250 dosáhnout 825km/h ve výšce 7000m-tedy zrychlení o cca 100km/h nebo zvýšit dostup k téměř 12 000m (VRDK vlastně zastoupil funkci vyššího stupně kompresoru) což mu zvýšilo dostup o 1500m. Naproti tomu chod VRDK snížil dolet a to z 1400km na 900km.

OKB zvolila motor VK-107R což byl VK-107A s hnací hřídelí pro VRDK. 3 vakové samosvorné nádrže, hlavní na 415 l v trupu a 2 na 100 l v křídlech. Křídla s laminárním profilem CAGI měla dvounosníkovou konstrukci.

Přestože první prototyp úspěšně vzlétl na konci války, následný vývoj se komplikoval a neúměrně protahoval což v policejním státě vyústilo v sérii obvinění ze sabotáže. O následných počtech letounů ve službě se zdroje rozcházejí. 10 strojů I-250 z předprodukční série převzalo letectvo Baltské a Severní flotily. Jinde se uvádí, že objednáno bylo 16 nebo dokonce až 50 Mig-13. Info se rozchází i o výzbroji, sériové Mig-13 byly buď vybyveny 20mm kanonem v ose vrtule a dvěmi 12,7mm kulomety po stranách přídě či třemi 20mm kanony, je spíše pravděpodobné, že to byly dva kanony a třetí se v běžné službě neosazoval.

Mig-13 se od I-250 lišily v několika detailech, především se lišily vrtulemi s jinak tvarovanými listy, později nahrazeny vrtulemi AV-5B, měly větší množství paliva i glykolu, čímž se dolet bez VRDK zvýšil na 1800 km, měly větší svislé ocasní plochy a radiový přijímač RSI-4. Státní zkoušky proběhly v říjnu 1947 až duben 1948. Ve službě zůstaly do roku 1950.
Obrázek
"Zabít se dá každý" V. Corleone
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: MiG-13

Příspěvek od Polarfox »

Podrobnější článek o MiGu-13 na jedné mé oblíbené stránce (obecně vřele doporučuji): https://wwiiafterwwii.wordpress.com/201 ... en-mig-13/
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Odpovědět

Zpět na „Ruské letectvo“