Tupolev ANT-6/TB-3/G-2

Letadla 1918-1945 - Šturmovik, Lavočkin, Jak, MiG.....

Moderátor: Hans S.

Uživatelský avatar
Aaron Goldstein
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3062
Registrován: 19/7/2014, 19:38
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Tupolev ANT-6/TB-3/G-2

Příspěvek od Aaron Goldstein »

Ano skákalo...
I. G. Minov se svým spolupracovníkem J. D. Moskevským organizovali první pokusy ve výcviku armádních parašutistů. Jedním z úkolů, které jim armáda uložila, bylo připravit skupinu parašutistů k vysazení v nepřátelském týlu. Dopravu obstarávaly letouny Tupolev TB-1 a TB-3 s kapacitou maximálně šesti mužů a první dvanáctičlenné družstvo bylo rozděleno do dvou částí. Specifikou těchto letounů byl nezvyklý, tzv. hřbetní způsob seskoku.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=71&t=6623
Obrázek

Že jsem paranoidní ještě neznamená, že po mě nejdou...
QVAK
praporčík
praporčík
Příspěvky: 384
Registrován: 31/10/2009, 10:02
Bydliště: Praha

Re: Tupolev ANT-6/TB-3/G-2

Příspěvek od QVAK »

Kdysi za Krále klacka (tuším prvá polovina 70. let) vyšla Ročenka L+K kde byla monografie (tuším od Němečka) Zvena. Původně nesené stíhačky měly tvořit ochranu bombardérů a po ukončení akce se na mateřský letoun zpět zavěsit (až 5 ks/nosič). Tak byl řešen nedostatečný dolet tehdejších stíhaček. Jelikož použité typy stíhaček velmi rychle zastarávaly tak se přešlo na typ I 16 (2 ks/nosič) který ale neměl již schopnost se po odpoutání zpětně připojit. Proto bylo jeho určení změněno na střemhlavý bombardér pro přesné bombardování strategických cílů. Mateřský TB 3 dopravil I 16 do cílové oblasti a po odpoutání a bombardování letěly na základnu "za své". Tak bylo Zveno i 2x bojově nasazeno.

P.S. Píši z hlavy tak informaci tak berte. Mě tenkráte toto velmi zaujalo tak mě informace zůstala v paměti.
Uživatelský avatar
Skeptik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 6728
Registrován: 16/1/2011, 22:28
Bydliště: Středočeská gubernia

Re: Tupolev ANT-6/TB-3/G-2

Příspěvek od Skeptik »

No, co se bojového použití TB-3 ve formě "ZVENO" týče, tak toho bylo více.

Testy Zvěna probíhaly již od roku 1931 ... TB-1 + 2x I-4 ... první vzlet 4.12.1931. Zpočátku skutečně mělo jít, mimo jiné, i o parazitní stíhací letouny určené k ochraně svazu bombarérů. Dalším určením mělo být - přeprava stíhaček tam, kde je protivník nečeká, pomoc při vzletu přetíženého bombardéru a přesné útoky na pozemní cíle.
Jak se ale Zvěna vyvíjela, zjistilo se, že to není až tak skvělý nápad, a postupně se od myšlenky parazitních stíhaček ustoupilo. Získané zkušenosti však konstrukční tým, pod vedením Vladimíra Sergejeviče Vachmistrova, využil při realizaci toho posledního zadání - využití parazitních letadel k přesným bombardovacím útokům a následné ochraně "matky" při návratu na základnu.
Za základ bylo vzato Zveno 6, tvořené jedním TB-3 a dvěma I-16 typ 5 s prvním vzletem v srpnu 1935. To bylo následně, v roce 1938 modifikováno do podoby Zveno SPB (SPB je zkratka pro parazitní střemhlavý bombardér) tvořené jedním TB-3 s motory AM-34 FRN a dvojicí I-16 typ 5, každý s dvojicí bomb FAB-250 o hmotnosti, jak jinak, 250 kg.
Celkově bylo zjištěno, že I-16 v této konfiguraci unesou těch 500 kilo bomb, namísto standardních 100 kg, a jejich dolet se téměř zdvojnásobí. Schopmost vést, po odhozu bomb, vzdušný boj, a chránit tak TB-3, zůstala plně zachována. Celková vzletová hmotnost byla 22 tun a TB-3 již nebyl schopen nést žádné bomby. To ovšem nevadilo, protože tehdy již bylo jasné, že TB-3 na cíle ve dne prostě útočit nemůže. Dolet sestavy byl 2.500 km a max. rychlost 268 km/h.
Zveno SPB se osvědčilo a bylo přijato do výzbroje.

Sériová Zvena SPB se stavěla od konce roku 1939 a původně se předpokládala série 20 kusů pro VVS a 20 kusů pro VMF.
V červnu 1940 byla připravena ke zkouškám sériová sestava tvořená TB-3 (novější verze s motory AM-34 FRN se čtyřlistými vrtulemi a zlepšenou aerodynamikou včetně krytých střelišť) a dvojicí v té době nejmodernějších verzí I-16 typ 24 s motorem M-63.
Velký obrázek
Obrázek je vizuálně zmenšen. Zobrazit v plné velikosti
Celkově bylo vyrobeno 5 takovýchto sestav, které byly odeslány ke zkouškám a vytvoření taktiky nasazení ke 2. speciální eskadře, 32. IAP, 62. letecké brigády vzdušných sil Černomořského flotu se základnou v Jevpatorii na Krymu. Zkoušky probíhaly až do konce roku 1940, přičemž primárním cílem byly lodě. Velitelem skupiny byl kapitán Šubikov, což vedlo k tomu, že skupinu neoficiálně nazývali "Šubikovův cirkus". Není přesně známo proč, ale koncem roku 1940 byl projekt zrušen, další Zvena SPB se již nastavěla. Z těch existujících v lednu 1941 sňali závěsníky pro I-16 SPB.

Vzkříšení se myšlenka Zvěna SPB dočkala po zahájení VVV.
V červenci 1941 se VVS ČMF nedařilo, přes několik pokusů za úšasti bombardéru SB a DB-3, zasáhnout a zničit železniční most Karla I. přes Dunaj, a zabránit tak přísunům posil a materiálu na jižní frontu. Objevil se nápad využít ke splnění tohoto úkolu již zavrhnuté Zveno SPB. 22.července 1941 přišel rozkaz ke znovuzkompletování tří sestav Zvena SPB. Vachmistrov nechal provést na nosičích ještě další úpravy - byly instalovány pancéřové pláty chránící pilota, palubního mechanika a zadního střelce a mezi piloty nechal naistalovat dvojkulomet DA (ovládal jej druhý pilot). Na instalaci velkorážných kulometu UB do střelišť a vybavení nádrží samosvornými obaly a systémem vhánění inertních plynů již nebyl čas. Bylo to tedy odloženo do budoucna.
Následně bylo rozhodnuto je nejprve využít /vyzkoušet/ při útoku na ropnou rafinerii v Konstanci. Útok se uskutečnil 26.července 1941 dvojicí Zven SPB a velitelem byl opět kpt. Šubikov, pilot jednoho z I-16 SPB. Podvěšené I-16 SPB se od nosičů odpojily cca 40 km před cílem a úspěšně zaútočily. Obrana útok vůbec neočekávala, Šubikov rafinérii dokonce nejprve 2x obletěl než dal pokyn k útoku. Zásobníky ropy prý nešlo minout. Pak se vrátili na letiště od Oděsy, kde dotankovaly a přeletěly na základnu v Jevpatorii.

Útok na hlavní cíl, most Karla I., se uskutečnil dne 10.srpna 1941, silou tří Zven SPB. Letadla startovala z Jevpatorie v 03:00 ráno. Bohužel ještě nad mořem se muselo jedno Zveno SPB otočit, kvůli technické závadě. Útok tedy provedla jen čtveřice I-16 SPB. I-16ky se tentokrát odpojily dříve - v 05:10, cca 15 km od pobřeží - aby se pomalé TB-3 zbytečně nevystavovaly útoku Luftwaffe. Za tímto účelem nesly I-16 ještě 95ti litrovou přídavnou nádrž, která prodloužila let o 35 minut. I-16 SPB útočily z výšky 1.800 metrů ve strmém sestupném letu (I-16 přeci jen nebyl žádný střemhlavý bombardér) a pumy odhazovaly ve výšce 300 - 500 m nad cílem. Bohužel těsně před SPB útočily na most Pe-2 ze 40. BAP a tak protiletadlová obrana byla v plné pohotovosti. Od malých I-16 ale pravděpodobně nikdo neočekával ohrožení a tak se všem čtyřem povedlo proletět a odbombardovat. Útok byl prohlášen za úspěšný, nicméně most se nepodařilo zcela zbořit. TB-3 se vrátily do Jevpatorie a I-16 opět do Oděsy, kde přistály v 06:40 tedy po 3,5 hodinovém letu.
Útok opakoval 13.8. 1941, opět silou 3 Zven SPB. Tentokrát fungovala všechna a na most dopadlo 5 ze 6ti FAB-250. Most, a na něm umístěný produktovod mezi Konstancí a Ploješti byl na nějakou dobu vyřazen z provozu, jeden oblouk se zcela zřítil. Při návratu pilori I-16 SPD ještě vyprázdnili zásobníky palubních kulometů na postavení rumunské pěchoty nedaleko města Sulina v deltě Dunaje.

Po těchto úspěšných útocích se Vachsminstrov obrátil na generál majora F.G. Korobkova, náčelníka štábu VVS VMF SSSR, se žádostí o vyčlenění dalších TB-3 pro předělání na Zveno SPB. KOrobkov odpověděl, že VMF má celkem pouze 12 ks TB-3 z nichž 5 je vybaveno jeho závěsníky, ale zbývajících 7 nutně potřebuje jako transportní letadla. Na základě této informace tedy byly "uschopněny" i zbývající 2 Zvena SPB a dále bylo používáno všech 5.
Nicméně pod dojmen úspěšného nasazení Zven SPB požádal 16.srpna 1941 admirál Kuzněcov, narkom a velitel VMF, Stalina o přidělení dalších 10ti TB-3 jako nosičů. Žádost však byla, s odvoláním na zničení velké části VVS v prvních dnech války a na to že TB-3 se od roku 1937 nevyrábí, zamítnuta.
Následující den, 17.8.1941 uskutečnily 3 Zvena SPB další nálet, tentokráte na suchý dok v Konstanci, který zničila.
Koncem srpna 1941 se Zvena SPB účastnila útoků na přepravu přes Dněpr. Zde také, 28.8.1941, ztratila v prostoru Záporoží první ze svých I-16 SPB.
Den na to 29.8. byla čtveřice vracejících se I-16 SPB napadena Bf-109. Všechny I-16 SPB se vrátily na základnu a piloti ohlásili dvě střelené stodevítky.
8.září se uskutečnil další nálet na přepravu přes Dněpr, tentokráte pod ochranou Jaků-1. Z náletu se nevrátil jeden Jak a jeden I-16 SPB. Den na to se útok opakoval, tentokrát beze ztrát a piloti I-16 SPB dokonce nahlásily sestřel dvou dalších Bf-109.
V druhé polovině září a v říjnu 1941 se situace na Krymu prudce zhoršovala. Letectvo používalo kde co pro zastavení Wehrmachtu a rumunských vojsk (sem patří i případ vyzbrojení sportovních UT-1 kulomety ŠKAS a střelami RS-82). Zvena SPB nebyla výjimkou. Protože ale fronta byla velmi blízko k jejich základně, TB-3 jen vynesly do vzduchu těžce naložené I-16 SPB a vypouštěly je prakticky nad letištěm. Při těchto útocích zahynul, 22.9.1941, i velitel "cirkusu" kapitán Šubikov. Pravděpodobně byl při hloubkovém útoku na postavení dalekonosného dělostřelectva sestřelen hlídkujícím Bf-109.

Po obsazení Krymu se Zvena SPB používala již jen sporadicky, a to zhruba do poloviny roku 1942. Přeci jen TB-3 byly v té době již značně olétané.

Celkově Zvena SPB provedla něco přes 30 bobmardovacích úderů, vždy dvěma až pěti letadly. Nosné TB-3 nbylo ztraceno žádné.
ObrázekObrázek

"Hádá-li se člověk s blbcem déle než pět minut, hádají se blbci dva," Jan Werich
"Važte si lidí, kteří hledají pravdu, a střezte se těch, kteří tvrdí, že ji našli," Voltaire
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Re: Tupolev ANT-6/TB-3/G-2

Příspěvek od Martas2411 »

Díky za tento článeček o "zvěnách".Co jsem to tak pročítal,tak měli celkem úspěch.Já jsem myslel,že tohleto monstrum se do války vůbec nezapojilo.

Dám sem jeden pěkný detailní záběr TB 3 plus I 16 s pumami.

Obrázek

A tady ten legendární seskok výsadkářů

Odpovědět

Zpět na „Ruské letectvo“