První bitva u Homsu (1260)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

První bitva u Homsu (1260)

Příspěvek od kacermiroslav »

Mongolové vs. Mamlúci (Egypt)

První bitva u Homsu
Sýrie
12.prosince 1260


----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mongolové
Velitel:
Počty: cca 6.000 mužů

Mamlúci
Velitel: Bajbars
Počty: cca 1.500 jezdců
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Obrovská Mongolská říše založena Čingischánem, přečkala jeho smrt bez vnitřních i vnějších komplikací a dokonce se za jeho následovníků dočkala dalšího územního růstu. Mongolové podnikli výpady proti Koreji, Číně, Rusku a do Evropy, kde v roce 1241 porazili spojené vojsko slezských knížat a německých rytířů v bitvě u Lehnice.

V roce 1253 vyslal velký chán Mongke své vojsko, pod velením svého bratra Hülegü (*1217 - +1265) do Persie, a v Sýrii zničil syrské hašašíjovce. Mongolské tažení bylo z počátku kladně přijímáno i u abbásovského chálify v Bagdádu, protože abbásovci byli heretickou islámskou sektou. Jenomže Mongolové chtivý dalších území se začali tlačit i na jeho území a v roce 1257 dokonce zaútočili na samotný Bagdád. Mongolům zdatným v dobývání měst neodolali ani hradby Bagdádu. Město bylo obleženo největší Mongolskou armádou, která byla do té doby postavena o síle 120.000 až 150.000 mužů (včetně spojenců z Arménie, 40.000 pěšáků a 12.000 jezdců; a dalších mezi které patřili i franští křižáci z Antiochijského knížectví a 1.000 čínských odborníků na obléhání…a další). Město bylo odstřelováno řadou katapultů, přičemž materiál k palbě získávali přímo ze zdí a základů budov před bagdádskými hradbami. Město bylo nakonec dobyto ztečí. Chálifa v zoufalé snaze ubránit město povolal do zbraně všechny muslimské vojáky včetně svých 3.000 dvořanů. Město bylo pleněno po sedm dní, přičemž byli ušetřeni pouze nestoriánští křesťané, kteří se shromáždili v kostelech. Muslimové však byli vražděni bez ohledu na příslušnost k sektě. Avšak Šíitští muslimové mongolské vítězství nad sunitským chálifou uvítali. Mongolové ve vyrabovaném městě, které patřilo mezi nejbohatší na světě, se zmocnili obrovské kořisti. Ta byla pak na mnoha vozech odeslána do Mongkeho hlavního stanu v Karakorumu ve Střední Asii. Poraženého chálifu včetně jeho synů nechal Hülegü zašít do koberců a poté je nechal udupat k smrti pod kopyty koní. Ztráty na civilním obyvatelstvu se odhadují až na 100.000. Kvůli hrozící epidemii pak Mongolové radši město opustili.

Po dobytí a krveprolití v Bagdádu, všichni muslimští vládci od Sýrie až po Irák spěchali s přísaho věrnosti Hülegüovi, jehož krutovlády se obávali. Jeden z muslimských vládců věnoval Hülegümu pár ponožek s vlastní podobiznou vymalovanou na chodidlech, takže Hülegü mohl denně šlapat po jeho tváři.

Pokud v muslimském světě příchod Mongolů vyvolával paniku, tak syrští křesťané a obyvatelé křižáckých panství věřili, že v osobě Hülegü přichází bájný král kněz Jan, který je přišel od muslimů osvobodit. Hülegüova ženy totiž byla nestoriánskou křesťankou, stejně jako hlavní generál Hülegüova vojska, Ketbugha. Pro latinské křesťany byl jakýkoliv křesťan lepší než žádný a proto byli připraveni se s Mongolským vojskem spojit.

Hülegü vyzval syrského sultána, aby mu otevřel brány Damašku. Sultán si byl vědom, že síly Mongolů jsou nyní posíleny o řady křesťanů z Arménie, a protože nemohl se svými muslimy této síle vzdorovat, obrátil se na vládce Egypta. Mamlúcký vládce Egypta Kutuz neměl syrské muslimy příliš v lásce, ale věřil, že jejich tísnivé situace využije pro svůj prospěch. Hülegü mezitím dobyl Aleppo a křesťané z Akkonu včetně velmistra teutonských rytířů Annona von Sangerhausena spěchali, aby se mohli přidat k Mongolům. Vůdce křesťanů ve Svaté zemi Bohemund IV. z Antiochie obdržel od Hülegüa město Aleppo i Damašek a vypadalo to, že křesťané obdrží od Mongolů vše, co bylo předtím ztraceno ve třetí křížové výpravě. Bohemund dokonce s Hülegü plánoval, že se spolu vydají osvobodit Jeruzalém od muslimů. Pak ale přišla nečekaná zpráva. V hlavním mongolském stanu v Karakoromu zemřel veliký chán Mongke na úplavici. Jeho nástupcem byl zvolen Chubilaj, avšak jeho nárok byl zpochybněn a jeho bratr Arik Boke proti němu otevřeně vystoupil. Pro Hülegüa tak bylo životně důležité vrátit se zpět do centra mongolské říše, aby podpořil Chubilaje. Takže dobytí Sýrie se muselo odložit. Hülegü však na místě zanechal část svého vojska pod velením nestoriánského křesťana Ketbugha. Plánované „křižácké“ tažení na osvobození Jeruzaléma tak muselo být zrušeno, navíc templáři a hlavně johanité začali proti Mongolům pod tlakem papeže Alexandra IV. vystupovat nepřátelsky. Dokonce došlo i k incidentu mezi křižáky a Mongoly, při kterém zemřel jeden z vnuků velitele Ketbughy (Kit-buka-nojana). Julien, hrabě Sidonský, totiž přepadl ze zálohy mongolský průzkumný oddíl. Ten až na dva opozdilce padl do posledního muže. Mezi padlými byl bohužel synovec velitele, Kutbughy. Mongolové se rozzuřili a s brutální účinností vyvrátili v rychlé a i na tehdejší dobu kruté ofenzívě celý Sidon. Křižáci – původci tohoto neštěstí začali do světa roztrubovat zvěsti o Mongoly páchaných hrůzách. Křesťanský svět se vyděsil a začal se chystat na boj právě s Mongoly. Avšak baroni z Akkry stále považovali za větší hrozbu egyptské mamlúky než Mongoly pod vedením nestoriánského křesťana, ale také viděli stoupající napětí mezi křesťany a Mongoly, proto se až na výjimky raději rozhodli pro zachování neutrality. Neutralita nebo otevřená nevraživost proti Mongolům pak Křesťanům nebránili v pozdější pomoci Mamlukům (ti byli během svého postupu křesťany zásobování potřebnými potravinami atd.).

Ketbugha měl tedy před sebou nelehký úkol. Udržel nároky na Sýrii. Před svým odchodem do Karakorum vyhlásil Hülegü egyptským mamlúkům válku. Ti se zpočátku Mongolské hrozby obávali, ale po zprávě, že většina Mongolského vojska odtáhla, se egyptskému vládci Kutuzu vrátila odvaha. Prvním činem, který tak Kutuz nechal udělat, bylo že přibil hlavy mongolských emisarů na káhirské brány. Poté v červenci roku 1260 vytáhlo mamlucké vojsko z Káhiry a pod vedením Bundukdari Bajbarse nabralo směr na Palestinu a Damašek. Vojsko procházelo vypleněnou zemí a přidávalo se k němu mnoho muslimů toužících po odvetě proti Mongolům, přičemž bylo vojsko zásobováno křižáky z Akry, kteří mu zajistili volný průchod přes své území. Počet vojska tak dosáhl téměř 100.000 mužů. Avšak Ketbugha se nedal touto silou zastrašit a vytáhl se svým vojskem o síle asi 25.000 mužů vstříc nepříteli. U Ajn Džalút se pak dne 3.září 1260 strhla bitva. Přesila mamluků však byla obrovská a tak bylo mongolské vojsko poraženo, velitel zajat a popraven. Vítězný Kutuz pak v čele svých vojsk vjel triumfálně do Damašku, které nechal vyplenit a během 48 hodin povraždit 85.000 křesťanů. Bohužel ani toto vraždění nezměnilo nic na názoru křižáků na Mongoly. Jejich náhled na tehdejší dění bylo, že kacíři byli pobiti nevěřícím a tím podle jejich názoru obě nepřátelské strany utrpěli ztráty. Ovšem tím, jak vrazili klín mezi křesťany a Mongoly si neuvědomovali, že tak přišli o jediného spojence, který měl dostatek sil k tomu, aby dobyl spolu s křižáky Svatou zemi. Tím bylo rozhodnuto a byla jen otázka času, kdy se muslimové zmocní i všech křižáckých států a pevností ve Svaté zemi.

Více podrobností o bitvě u Ajn Džalút viz. ZDE:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2873



První bitva u Homsu (angl. Hims)
Sýrie
12.prosince 1260

Vítězné mongolské vojsko v čele s Kutuzem pět dní po bitvě vstoupilo do Damašku (8.září 1260), které vyplenili a pozabíjeli na 85.000 křesťanů. Do konce září muslimové ovládli také město Aleppo. To byla krutá daň za křižácké věrolomnosti způsobené na Mongolech a za podporu „nevěřících“ Mamluků. Kutuz, přemožitel Ketbughy (Kit-buka-nojana) a jeho armády u Ajn Džálút přežil svého soka jen o dva měsíce. Tento zrádce a vrah vlastního sultána byl sám zavražděn svým nejlepším přítelem a spolubojovníkem Bajbarsem, který se následně vyhlásil za sultána.

Hülegü, poté co se dozvěděl o porážce u Ajn Džálútu, se snažil pomoci svým jednotkám a vyslal do Sýrie novou armádu, kterou tvořilo asi 6.000 mužů (snad převážně jezdců). Víc vojáků po ruce neměl, protože zrovna tou dobou probíhala občanská válka mezi nim a jeho bratrancem Berkem, vládcem Zlaté hordy. Tato armáda se v Sýrii zmocnila v prosinci města Aleppa, které byl od konce září 1260 v rukou Mamluků a v odplatu za smrt Ketbughy pozabíjeli velké množství Muslimů. Muslimský guvernér uprchl z města a přijel do Damašku podat zprávy o tom, že Aleppo je opět v rukou Mongolů. Bajbars (*1223 - +1277). Nato Bajbars začal připravovat vojsko na opětovné získání Aleppa. S vojskem, které tvořilo 1.500 jezdců vytáhnul Mongolům naproti a u města Homs se s nimi dne 10.prosince 1260 srazil. V následné bitvě se mu podařilo mongolské síly v počtu 6.000 mužů porazit a donutit nepřítele ustoupit až za Eufrat. Bohužel k samotné bitvě nemám bližší informace a tak se můžu jen domnívat, že asi rozhodujícím faktorem mohl být buď rozdíl mezi těžkou mamlúckou a lehkou mongolskou jízdou a nebo mezi jízdou a mongolskými pěšáky. Zdroje se dost různí a tak nevím, jestli Mongolové byli pěší nebo na koních. I když dá se předpokládat, že tento stepní národ se bez koní nikam nehnul :-)

Města Homs a Hamat, která zachovávala věrnost Mongolům se po bitvě rozhodla přidat na stranu vítězných Mamlúků.



ZÁVĚR
Mongolské vojsko bylo zničeno a musela se stáhnout až za Eufrat. Takto neslavně tedy dopadla mongolská záchranná operace. V bitvě se jako zdatný velitel muslimů ukázal Bajbars, který se později stal zakladatelem mamlúckého státu a dynastie, která vládla Egyptu a dobytím zemím až do roku 1517, kdy byla nahrazena osmanskými Turky.

Následné události po porážce u Homsu nabraly rychlý spád. Křižáci ponechali Mongoly a jejich spojence Armény jejich osudu, což se asi bohužel dalo po předchozích „zradách“ čekat. Bohemund se raději uzavřel ve svých pevnostech a pokoušel se urovnat rozpory mezí ním a papežem. Neutrální chování křižáků byla dovršeno tím, že bránili přejít Mongolům do protiútoku až do roku 1263. Tím zůstali na teritoriu Svaté země sami s mamlúky, kteří metodickou vojenskou a politickou dosáhli svého cíle. Po agónii, která trvala celých 31 let dne 18. května 1291 opustili poslední křižáci syrské břehy. Tak západní křesťanstvo navždy ztratilo Svatou zemi, za kterou prolilo svou krev tolik lidí ze všech konců světa a všech vyznání.

Z boje o mongolský stolec nakonec jako vítěz vzešel v roce 1264 Chubilaj, který poté přenesl své sídlo do Pekingu a stal se zakladatelem čínské dynastie Juan. V roce 1271 pak změnil svůj titul z chána na císaře. Roku 1279 jeho vojska dobyla říši Sung.



Zdroje:
Rozhodující bitvy – Geoffrey Regan – 2006
www.e-stredovek.cz
www.wikipedia.org
www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „významné vojenské události“