Bitva u Pelekanonu (1329)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Bitva u Pelekanonu (1329)

Příspěvek od kacermiroslav »

Byzantinci vs. osmanští Turci

Bitva u Pelekanonu
Býthie (Malá Asie, Turecko)
10-11.června 1329


----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Byzantská říše
Velitel: císař Andronicus III.
Počty: cca 2.000 mužů

Osmanská říše
Velitel: sultán Orhan I.
Počty: cca 8.000 mužů
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Byzantská říše, nebo též Východořímská říše, zažívala počátkem 14.století těžké časy. Její síla a sláva již dávno nebyla tou, která byla po celá staletí pověstná ve známém světě. Říše která po celá staletí ovlivňovala politické a kulturní dění v celé Evropě a Malé Asii od pádu Západořímské říše v roce 476 procházela sice řadou expanzivních úspěchů (například v 6.století za císaře Iustiniána I.), ale také řadou krizí. O tu poslední a v podstatě největší krizi se postarali křesťanští vojáci 4.křížové výpravy, kteří se rozhodli v roce 1204 pozvednout zbraně proti svým souvěrcům. Lesk a moc bohaté Konstantinopole vedli k jejímu pádu. Křižákům už nestačil jen volný průchod skrz území Byzance na půdu Svaté země, ale rozhodli se zmocnit se jisté kořisti bez ohledu na to, že se jednalo o křesťanský stát. Kořist pro chudé západní rytíře byla příliš lákavá a i papež se nijak moc nebránil tomu, aby jeho konkurent císař Byzantské říše, který byl zároveň i jejim nejvyšším duchovním vůdcem, přišel o svoji pozici. Konstantinopol tak byla roku 1204 křižáky zákeřně dobyta a říše vyvrácena. Roku 1261 se sice podařilo byzantincům pod vedením císaře Michaela VIII. Palailoga na latinech znovu dobýt hlavní město Konstantinopol, ale moc říše již nikdy nedosáhla lesku předchozích staletí.

Značně oslabena a četnými dalšími krizemi stále postihována říše pak od roku 1300 musela začít čelit další nové hrozbě z Východu. Tou hrozbou byli osmanští Turci, jejichž stát se tou dobou začal konstituovat v Malé Asii. První větší konflikt na východních hranicích mezi těmito velkými rivaly bylo obléhání byzantského města Níkai. První válečné střetnutí v otevřeném boji se pak uskutečnilo roku 1302 v bitvě u Baphea, kde byla nejednotná byzantská armáda poražena. Další konflikty na sebe nenechali dlouho čekat a hordy osmanských Turků zaplavovali Malou Asii a snažili se dostat i na evropský kontinent. Překážkou v jejich rozpínavosti byla právě Byzantská říše, které se hrdinně bránila, ale proti mnohem početnějšímu nepříteli bez pomoci nemohla dlouho obstát. A západní křesťanstvo, které mělo velký vliv na oslabení moci říše, její osud nezajímal a neuvědomovalo si, že až toto nárazníkové pásmo tvořené Byzancí padne, budou se osmanští Turci hrnout do Evropy. Navíc aby toho nebylo málo, tak v letech 1322 až 1328 probíhala v Byzanci občanská válka mezi císařem Andonikem II. a jeho vnukem Andonikem III. (tzv. válka "dvou Andoniků").

V roce 1329 to již měli Osmani jen nějakých 150 km od východních hranic do hlavního města říše, do Konstantinopole. Říše se bránila ze všech sil a bojovala o udržení této země na východ od města o Býthii. V roce 1329 se obě říše opět spolu utkali.




Bitva u Pelekanonu
10-11. června 1329


Tato bitva je také známá pod latinským názvem bitva u Pelecanum. Odehrála se ve dnech 10-11.června 1329 poblíž města Nikomédie v Býthii (dnešní Ízmit v Turecku). V roce 1328 nastoupil na byzantský stolec císař Andronicus III. (vládl v letech 1328-1341), který se snažil čelit dalším tlakům ze strany osmanských Turků na území Byzance. Poté co byla v první dekádě 14.století Osmany obsazena téměř celá Býthie (až na několik opevněných měst jako Níkai a Nikomédia, které se udrželi až do poloviny třicátých let 14.století) se cílem jejich dalšího útoku stala Anatolie. Ta stejně jako Býthie ležela v těsné blízkosti hlavního města říše (pouhých 150 km od Konstantinopole). Tím jak byla obsazována Anatolie, ztrácela Byzanc přístup k Egejskému moři a v Malé Asii tak již měla jen malé území kolem Konstantinopole s přístupem k Marmarskému moři. Proto se císař Andonicus III. rozhodl postavit vojsko, které by pomohlo odlehčit Anatolii od nájezdů Osmanů a poté bylo jeho úmyslem stabilizovat frontu za použití opěrných měst jako Níkaia a Nikomédia.

Na splnění tohoto úkolu se císaři podařilo shromáždit na 2.000 vojáků z Konstantinopolské pevnosti a menší, blíže nespecifikované, množství mužstva z Thrákie. Andonicus se svým vojskem vyrazil z Konstantinopole podél pobřeží Marmarského moře směrem k Nikomédii, ale u Pelekanonu mu cestu zatarasilo nepřátelské vojsko. To vedl osmanský sultán Orhan I. (vládce v letech 1326 – 1359) syn a následník sultána Osmana I., který měl k dispozici kolem 8.000 mužů. Přesila byla tedy čtyři Turci na jednoho Byzantince. I přes tuto přesilu se Řekové vrhli na nepřítele. První fáze boje (10.června) se účastnili pouze menší oddíly na obou stranách. Byzantincům se podařilo toho dne Turky porazit a zahnat na útěk. Ti však dokázali převést většinu svého vojsko přes kopce na severu od bitevního pole a tak Andonicus nemohl využít svého počátečního úspěchu. Jádro tureckého vojska tak zůstalo nedotčeno. Pro udržení vítězné morálky byzantského vojska se císař rozhodl vyslat za utíkajícím nepřítelem úderné oddíly, které doráželi raněné Osmany na jejich ústupu.

Turkům se však stáhnutím z bitevního pole podařilo obejít byzantské vojsko a zablokovat mu ústupovou cestu do Konstantinopole. Jelikož se Byzantincům nepodařilo výrazně oslabit nepřítele a sami měli ztráty, nemohli dále riskovat boj s Turky bez možnosti ústupu do týlu. Proto se velitel Byzantinců rozhodl pro návrat do města po moři.



Závěr
Přestože samotnou bitvu lze považovat za úspěch Byzantinců, byl nakonec rozhodujícím faktorem jejich neúspěch při splnění primárního účelu a to tedy pomoc Anatolii a Býthii. Tím, že Turci obsadili týl byzantského vojska, bylo toto nuceno se stáhnout po moři zpět z Malé Asie. Z taktického hlediska lze tak tuto bitvu možno považovat za Turecké vítězství, protože na pevnině již neměli soupeře a velká opevněná města jako Níkai a Nikomédia zůstala bez pomoci. Bylo tedy jen otázkou času, kdy tato města podlehnou tlaku ze strany osmanských Turků. Což se také nakonec roku 1337 stalo, když padla Nikomédia. Nikai byla dobyta již roku 1331.



Zdroje:
The Economic History of Byzantium – Angeliki E.Laiou – Dumbarton Oaks (USA) 2002
Wars and Empire – Sam Vaknin – Skopje 2006
http://san.beck.org/1-10-Ottoman1300-1730.html
Bartusis – The late Byzantine army
www.wikipedia.org
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „významné vojenské události“