"Deus le volt II“ aneb pokračování bývá horší

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

"Deus le volt II“ aneb pokračování bývá horší

Příspěvek od t.hajek »

„Deus le volt II“ aneb pokračování bývá horší
2. křížová výprava 1146-1148


Obrázek


Po delším čase se opět vraťme do Evropy a Zámoří 12. století. To, co jsem již na PALBĚ uveřejnil, není zrovna chronologicky správně (Zajordánsko, 1. Výprava, Edessa, Antiochie, Hamylros a teď zase zpět). Na druhou stranu pokud bych si dal za úkol vytvořit něco na způsob Michanova zpracování Západní fronty, obávám se, že by mne práce velmi brzy začala děsit místo zábavy by se z původního záměru stal tíživý úkol a nedokončený tvar.. Nyní tedy předkládám průběh druhé křížové výpravy, následovat bude třetí a čtvrté tažení a Fragokratia – vznik latinských států v Řecku s trochou té místní kasteologie.


Pád Edessy, sídelního města hraběte Josselina II., na konci prosince 1144 byl značným úspěchem Imád ad Dín Zengího, vládce Aleppa a Mosulu. Naopak to byl konec nejslavnějšího období křižáckých států v Zámoří. Nastalo postupné oslabování jejich vzájemné podpory i moci jejich vládců. Na počátku roku 1145 došly o pádu Edessy první zveličené zvěsti do Evropy, později podpořené vyslanci z Antiochie a Jeruzaléma, vedenými biskupem Hugem z Jably. Ti žádali pomoc proti vzrůstající moci muslimského vojevůdce. Velký ohlas ve Francii vzbudil dopis hrabě Raimonda z Tripolisu adresovaný králi Ludvíkovi VII. se žádostí o pomoc. Obecně se dá říci, že veškeré tyto aktivity, vzbudili v Evropě zájem, ale téměř nikdo zatím reálně neuvažoval o výpravě na východ.

Změna nastala v prosinci 1145 zřejmě nezávisle na sobě ve dvou centrech, která se cítila odpovědná za osud Zámoří. Nejprve papež Evžen III. ve Viterbu, kde exilově sídlil, vydal 1. prosince 1145 bulu Quantum praedecessores, kde vyhlásil křížovou výpravu k pomoci Svatým místům. O vánocích se v Bourges citlivý a silně nábožensky založený Ludvík VII. i pod vlivem své manželky Eleonory Akvitánské v Bourges přihlásil k výpravě do Svaté země. Velmi pravděpodobně bez vědomosti o papežem vydané bule. Jeho příkladu následovala jen hrstka šlechticů a bylo tedy nutné tažení více propagovat. I tak byla francouzská aktivita výrazně větší než reakce na papežovu výzvu.

Obrázek
Král Ludvík VII. přijímá kříž ve Vézelay, ilustrace z Les Passages Faits Outremer par les Français contre les Turcs et Autres Sarazaines et Maures Outremarins, 1490

Po dohodě s francouzskou diplomacií byla v březnu 1146 papežská bula opětovně vydána v lehce přepracované verzi určené francouzskému králi a šlechtě. Kúrie pověřila agitací uznávaného kazatele Bernarda z Clairvaux a nadšení pro účast na výpravě měly podpořit i odpustky pro účastníky výpravy. Bernard spolu s Ludvíkem VII. připravili ve Vézelay velkou akci na Velikonoce 1146. Sjelo se sem množství lidu očekávající Bernardovu řeč, která se také konala pod širým nebem, obdobně jako kdysi výzva Urbana II. A i zde se prostí lidé i šlechtici houfně a o překot hlásili ke kříži. Bernard dál aktivně vystupoval a co nestihl osobně, nahradily listy rozesílané do různých koutů Evropy. Svou účast původně přislíbil i Roger II. Sicilský, ale později dal přednost vlastním zájmům a v létě 1146 zaútočil na byzantské území. Dobyl Korfu, Kefalonii a přes Korint a Théby dosáhl až na Euboiu. Paradoxně tak křižakům nejenže nepomohl, ale velmi přitížil, protože byzantská vojenská moc se musela bránit jeho dalším útokům v roce 1147 a neměla síly na pomoc oddílům druhé výpravy v Anatolii.

Oproti první výpravě se nyní aktivně zapojili nejvyšší vládci Evropy a prostý náboženský zápal nejnižších vrstev byl eliminován. To také přispělo k výrazně nižší řadě obětí mezi Židy, kdy bylo několik pogromů v Porýní vyvolaných cisterciákem Radulfem rychle zpacifikováno a odsouzeno na nejvyšších místech. Další Bernardovy cesty vedly do říše, kde ve Špýru o vánocích 1146 hovořil s králem o nutnosti bojovat proti nevěřícím. Konrád již ve Svaté zemi byl v letech 1124 a 1125 jako poutník a rytířský host jeruzalémského krále. Dovedl si tedy představit obtíže rozsáhlé výpravy, ale Bernard nakonec váhajícího krále přesvědčil. K výpravě se přihlásil nejen on a jeho synovec Fridrich Barbarossa, ale i řada šlechticů především z jižních oblastí říše, tedy rodových držav Štaufů. Pokračovateli Bernarda a šiřiteli myšlenek výpravy zde byli biskup Ota z Freisingu a opat Adam z Ebrachu. Na jaře 1147 byl v říši vyhlášen sedmiletý zemský mír, aby mohla být výprava řádně připravena. Regentem byl ustanoven mohučský arcibiskup Jindřich. Myšlenka křížové výpravy proti nevěřícím se v Německu uchytila a v březnu 1147 na sněmu ve Frankfurtu, padl návrh uspořádat jí i jinam než do Zámoří. Tento záměr byl nepříliš jistým papežem schválen a posvěcen bulou Divina dispensatione. Severoněmeční feudálové tak uskutečnili křížovou výpravu proti pohanským Polabským Slovanům na východě s mizivými výsledky, co se týče pokusů o prosazení křesťanské víry, zato se slušnou kořistí. Kronikář Albrecht z Pomořan k tomu trefně napsal: „Pokud by přišli posílit křesťanskou víru měli tak učinit kázáním, nikoliv silou“.

I další tažení již soustředěných křižáků nesměřovalo ihned do Palestiny. Papež pokračoval ve své politice, která byla ovlivňována různými zájmovými skupinami a po výpravě proti Slovanům schválil na nátlak Janova rozšíření výpravy i proti Maurům. Tažení Alfonse VII. Kastilského tak bylo považováno za nedílnou součást vyhlášené křížové výpravy. V květnu 1147 konečně začaly vyrážet první oddíly vojáků na cestu do Svaté země. Angličané, Vlámové a někteří němečtí křižáci se na své námořní cestě zastavili v Portu, kde se setkali s hrabětem Alfonsem Portugalským. Ten je za slíbený podíl na kořisti požádal o pomoc při dobytí Lisabonu. 25. října 1147 se Lisabon vzdal a i přes potvrzené příměří nastal masakr muslimů. Po tomto úspěchu do Zámoří pokračovala jen malá skupina křižáků, nejvěrnější myšlenkám výpravy. Ostatní se usadili na nově získaných územích v Portugalsku. Alfons Kastilský zatím s pomocí Francouzů, Janova a Pisy značně rozšířil své území na úkor muslimských států.

Vlastní plány obou králů na průběh tažení do Svaté země vznikaly na počátku roku 1147. Konrád se rozhodl táhnout přes Uhry a spřátelenou Byzanc – spojoval je společný nepřítel, sicilský král Roger II. Francouzi uvažovali o cestě po moři s využitím sicilského normanského loďstva. Nakonec byla vybrána cesta po souši ve stopách německého vojska. Regenty království byli ustanoveni opat kláštera v Saint Denis Suger, hrabě Rudolf de Vermandois a remešský Arcibiskup Samson.

Obrázek
Konrád III., miniatura z Chronica Regia Coloniensis, 1240

Konrádovo vojsko místo plánovaného velikonočního termínu vyrazilo v květnu 1147 z místa svého srazu v Řezně. Byl zde přítomen papežský legát Theodwin, český oddíl s knížetem Vladislavem II., štýrský markrabě Otakar III. i bojovníci z frankofonního Lotrinska. Celkově se výprava odhaduje na 20 000 osob, včetně mnoha poutníků, kteří se k výpravě k malé radosti velení přidali. Uhrami prošla výprava bez větších problémů, ale před hranicemi s Byzancíse objevilo řecké poselstvo s dotazem na účel cesty a úmysly římského krále. Po krátkých jednáních Konrád III. odpřísáhl Manuelovi I. věrnost, ale neslíbil předání v budoucnu dobytých měst pod byzantskou svrchovanost. Přesto Manuel raději uzavřel mír s Turky v Anatolii a spěchal do Konstantinopole, aby byl nablízku nevítaným hostům. Výpravu po cestě Balkánem provázely byzantské pořádkové oddíly, se kterými ale Němci čas od času sváděli boje. Křižáci vydrancovali Filippolis (Plovdiv), napadli Adrianopol a vyloupili místní kláštery. To už si Byzantinci nedali líbit a generál Prosuch zde zaútočil na oddíly Fridricha Barbarossi. První ranou pro výpravu, nepočítáme-li střety s řeckými vojáky, byla náhlá povodeň, která citelně zasáhla křižáky tábořící ve vyschlém říčním korytu. Ztráty byly pro výpravu především materiální, ale oběti byly také a především v řadách poutníků. Vztahy s Byzantinci byly maximálně napjaté a Manuel požadoval, aby se Konrád přepravil přes Helespont a netáhl ke Konstantinopoli. Konrád to odmítl a v září se ubytoval v předměstském paláci Filopatheion, zatímco křižáci usilovně plenili okolí. Manuel požadoval zastavení tohoto běsnění, ale Konrád ve své pýše odpověděl, že příští rok přitáhne, aby dobyl samotné město. Nakonec se oba panovníci usmířili. Německé vojsko se přepravilo do Malé Asie bez lotrinských oddílů, které chtěli počkat na blížící se Francouze.

Obrázek
Přepadení u Dorylea, romantická kresba Gustava Doré

Konrád dostal radu, aby postupoval podél pobřeží delší, ale bezpečnější cestou víceméně pod kontrolou byzantských posádek. V polovině října vyrazilo rozdělené vojsko z Nikáje na pochod. Ota z Freisingu a poutníci postupovali skutečně cestou podél pobřeží, Konrád ale nedbal byzantských rad a zaútočil do vnitrozemí, kde chtěl dobýt centrum ikonyjského sultanátu. Jeho vojsko následovala řada neozbrojených lidí, kteří se odmítali oddělit od hlavních sil výpravy. Sultán Masúd ibn Kilič Arslan se na vpád připravoval a požádal o pomoc své spojence a sousedy. Jeho nejvážnější protivník Manuel s ním měl uzavřené příměří a Turci tak mohli všechny síly nasadit proti Evropanům. Pochodovou trasu, která kopírovala postup první křížové výpravy, zatím jen lehce napadali Masúdovi jízdní lučištníci. 25. října byla u Dorylea výprava překvapena několika následnými a velmi silnými útoky Turků a Turkmenů. Od té doby byly nájezdy rychlé kavalerie na denním pořádku několikrát denně. K tomu se přidalo zatmění slunce a pod silou těchto neblahých příznaků se Němci 28. října rozhodli pro ústup. Roztažené pochodové linie Němců byly stále narušovány útoky, kterým padli za oběť zejména neozbrojení poutníci a pěšáci. Jádro vojska se zachránilo i s raněným Konrádem, ale jeho morálka silně poklesla. Velká část pěších zůstala u Dorylea buď mrtvá nebo zajatá a čekal je osud otroků. Druhá část výpravy také zahnula do vnitrozemí a přes Laodiceu mířila do byzanstké Attaleie (Antalya). Po cestě byla také soustavně přepadávána a oslabována až z ní zůstal jen malý oddíl s Otou z Freisingu, který se nakonec dostal po moři do Sýrie.

Francouzské vojsko vyrazilo v červnu z Met a čítalo 15 000 osob, včetně Eleonory Akvitánské a jejího fraucimoru, králova bratra Roberta de Dreux, hrabat Viléma de Nevers, Jindřicha ze Champagne, Dětřicha I. Flanderského, templářského mistra Evrarda de Barres a dalších. Po cestě se k nim ve Wormsu připojili nevelké oddíly Angličanů a Normanďanů. Provensálské oddíly pod velením hraběte Alfonse z Toulouse měly do Zámoří doplout na jaře 1148. Ludvík prozíravě v Metách nechal zveřejnit táborový řád, na který přísahali vůdci jednotlivých kontingentů, byť jeho dodržování nebylo vždy stoprocentní. Po krátkém zapojení do Uherských vnitřních věcí, kdy se ke křižákům uchýlil Boris, syn zesnulého krále Kolomana, bojující s králem Gejzou II., výprava dospěla na byzantské území, kde se objevil nedostatek zásob po předchozím německém plenění. Zřejmě i proto byla francouzská přítomnost vnímána příznivěji než německá a Francouzi neplenili, protože už nebylo co. V Konstantinopoli potkali některé opožděné německé oddíly a Lotrinčany a vzájemné vztahy mezi příslušníky jednotlivých jazykových oblastí se rychle zhoršovaly. Také Ludvík odmítl slíbit Manuelovi vydání maloasijských pevností Byzanci. Když vešlo ve všeobecnou známost dříve uzavřené příměří mezi Byzancí a ikonyjským sultánem Masúdem, řada nižších francouzských šlechticů požadovala spojenectví s Rogerem II. a útok na Konstantinopol, což král Ludvík odmítl. Cestou přes Brindisi, Drač a Balkán dorazily poslední oddíly francouzské výpravy z Auvergne, Savojska a Montferratu pod velením Amadea III. Savojského. Křižáci byli přepraveni přes Bospor a následně jim Byzantinci zastavili zásobování. Obnoveno bylo až po slibu Ludvíka ohledně předání získaných území pod byzantskou správu. Konrád a jeho bojovníci zatím čekali v táboře v Lopadionu střeženém silnými byzantskými oddíly a do jisté míry měli pocit zajatců. Obě výpravy se spojily a podél pobřeží postupovaly dál. Byzantské vojsko se zatím soustředilo na odrážení Normanských útoků na Balkáně a v dalším průběhu výpravy se prakticky neangažovalo.

Obrázek
Mapa tažení vojsk druhé křížové výpravy, červeně společná cesta, modře Francouzi, zeleně Němci

V Efezu Konrád onemocněl a v lednu 1148 se odjel vyléčit do Konstantinopole, doprovázen většinou své armády. Část křižáků pak nepokračovala po moři do Levanty, ale vrátila se domů jako například český oddíl. A protože si Ludvík myslel, že přece nemůže dopadnout jako ten Němec před ním, přes všechna varování zamířil do vnitrozemí, aby zkrátil cestu své výpravy. K prvnímu většímu střetu došlo v podvečer při přechodu řeky Menderes, kdy Francouzi Turky zahnali, ale menší přepady byly na denním pořádku a ještě více znesnadňovaly zimní tažení. I následná bitva u mostu přes řeku Anthius u Antiochie v Pisidii byla pro Francouze vítězná. Hořkou tečku však způsobil guvernér byzantské Antiochie, který prchající Turky vpustil do města. Cesta dále směřovala přes Laodiceu do Attaleie a výpravu provázely na každém kroku přepady Turků, minimum zásob a nepříliš staré mrtvoly Němců ze skupiny Oty z Freisingu.

Během přechodu průsmyku v masivu Kadmos se odehrála nejtěžší srážka mezi Francouzi a Turky. Vojenské oddíly postupovaly v čele a na konci proudu roztaženého na více než 10 km, ve středu byl trén. A samozřejmě právě na nejzranitelnější místo Turci zaútočili, navíc v místě velmi těžko dostupném ozbrojeným doprovodem. Na místo přepadu do prudkého kopce urychleně spěchaly oddíly zadního voje vedené Ludvíkem VII., který se dle podání kronikářů sám zády ke skále musel bránit útočníkům, než dorazila další pomoc. Velení výpravy pak bylo předáno Evrardovi z Barres, mistrovi francouzské templářské provincie. Na konci ledna konečně vojsko dorazilo do Atteleie, kde nebyli vůbec vítáni. Viníkem byl pro křižáky samozřejmě Manuel I., protože to byla jeho vina, že ve městě nebylo dost zásob. Křižáci naivně očekávali loďstvo Angličanů a Dánů, kteří ale zatím zůstali v Portugalsku nebo již dopluli do Levanty. Navíc žádná pevná dohoda zřejmě neexistovala. Ludvík objednal přepravu do Sýrie po moři a ihned se nalodil a odplul se svým dvorem a částí rytířů, aniž počkal na další lodě pro zbytek armády. Tento urychlený odchod sice byl dle obecných pravidel vnímán jako útěk velitele od vojska, ale viníkem byl opět císař Manuel, protože neposkytl dost lodí. Velení převzal hrabě Dětřich Flanderský a Archambaud VII. Z Bourbonu. Oba po čase se zbytkem jízdních také odpluli. Opuštění pěší vojáci a poutníci se vydali na další cestu po svých. Většina jich nepřežila hlad, vyčerpání a turecké útoky a do Antiochie dorazil na konci jara jen jejich nebojeschopný zbytek.

Obrázek
Raimond z Poitiers vítá Ludvíka v Antiochii, ilustrace z Les Passages Faits Outremer par les Français contre les Turcs et Autres Sarazaines et Maures Outremarins, 1490

Ludvík VII. se v Antiochijském přístavu Saint Symeon vylodil po třech dnech plavby 19. března a byl slavnostně uvítán Antiošským knížetem Raimondem z Potiers, strýcem královny Eleanory. Byť pošramocená, přesto stále velmi silná francouzská armáda představovala velkou sílu, kterou chtěli všichni vládci států využít pro svůj prospěch. Nic na tom neměnilo, že Ludvík VII. byl díky vysokým vícenákladům během cesty silně zadlužen u templářů. Josselin II. žádal o pomoc při znovudobytí Edessy, což by dávalo smysl. Koneckonců její pád do Zengího rukou byl impulsem k celému tažení. Hrabě Raimond z Tripolisu by rád s pomocí křižáků zpět dobyl hrad Montferrand a další ztracené pevnosti na východní hranici. Dostavil se i jeruzalémský patriarcha Fulcher osobně pozvat krále do Jeruzaléma. Kníže Raimond a Josselin byli několik let znepřátelení a možnost tažení do Edessy tak nepodpořil král Ludvík, kterému se výprava nelíbila i z náboženských důvodů. O Edesse není zmínka v Bibli, politické a strategické cíle pro jednou ustoupily náboženskému zápalu. Pomoc při dobývání několika hradů na okraji hrabství Tripolis nebyla zase vůbec prestižní a hodná francouzského krále. Navíc když Raimond II. z Tripolisu zjistil, že se ke křížové výpravě má přidat legitimní syn Raimonda IV. de Saint Gilles Alfons Jourdain z Toulouse, začal se obávat o své postavení a další styky s účastníky křížové výpravy přerušil. Hrabě Alfons Jourdain z Toulouse připlul v březnu 1148 do Cesareje, ale krátce nato zde zemřel. Okamžitě se vyrojili zvěsti o tom, že byl otráven královnou Melisendou na popud své sestry Hodierny a hraběte Raimonda z Tripolisu. To se samozřejmě nikdy neprokázalo, ale Raimond si určitě oddechl.

Nejnadějněji tak zatím vypadal návrh knížete Raimonda na společný útok Antiochie a křižáků proti Aleppu ovládané Núr ad Dínem. Tento Zengího syn byl správně vyhodnocen jako největší nebezpečí a nejsilnější hrozba pro Franky v Zámoří. Jeho porážka by značně oslabila muslimské pozice v Sýrii. Navíc Raimond předpokládal, že Núr ad Dínovi soupeři v muslimském světě mu nepomohou a možná i křižáky podpoří. Ozbrojený průzkum se dostal až pod aleppské hradby, Francouzi byly natěšení na boj, pro se vyslovila i královna Eleanora, jejíž přání byla obvykle králem Ludvíkem plněna. Nyní ale Ludvík váhal. Jednak se opět objevil odkaz na nenábožensky motivovaný útok (ani Aleppo není v Bibli..) a Ludvík by tím pádem zatím nevykonal náboženskou pouť na Svatá místa. Když se dozvěděl, že v Jeruzalémě je již od poloviny března uzdravený Konrád III. a jeho vojsko, měl další důvod neútočit na Aleppo. A poslední kapkou byla až příliš velká náklonnost jeho manželky Eleanory a knížete Raimonda. Při odchodu armády k Jeruzalému Eleanora odmítla odjet a nepříčetný Ludvík jí nechal přivést násilím. Raimond se pak dalších akcí křižáků neúčastnil.

Obrázek
Tři králové na sněmu před Akkonem, iluminace 13. století

V Jeruzalémě se zatím rokovalo o cíli tažení. Konrád a zástupci templářů vyzývali k útoku na Damašek. Pro byl i Balduin III. jehož názor byl zřejmě ovlivněn opačným postojem jeho matky Melisendy, jejíž strana byla s Damaškem v tradičně spřátelených vztazích. Jeho obsazení by narušilo spojení Káhira – Bagdád a úspěch sliboval i vytvoření nového franského království s řadou bohatých lén. Potud bylo vše v pořádku. Větší potíž byla v tom, že emír Muín ad-Dín Unur, vystupoval k Frankům obecně přátelsky a chtěl se s nimi spojit proti Zengího mladšímu synovi Núr ad Dínovi, jehož vlivu se obával. Frankové to ovšem neviděli nebo spíše nechtěli vidět. V předcházejícím roce podpořili vládce Bosry a Salkhadu arménského konvertitu Altuntaše v jeho odporu proti Unurovi. Damašské vojsko následně Balduinovu výpravu odrazilo, ale nezničilo, v předtuše dalšího spojenectví a opětovně uzavřeného míru. Ludvík VII. byl postaven před hotovou věc a díky finanční páce templářů s útokem předběžně souhlasil. Koneckonců Damašek je v Bibli zmíněn mnohokrát a výboje na sever by jej a Eleanoru přivedli opět do blízkosti Raimonda z Antiochie.. Cíl byl tedy předvybrán na konci března, Ludvík však trval na vykonání poutě do míst Nejsvatějších a tak v dubnu a květnu navštěvoval Betlém, Nazaret, Jeruzalém, Jordán atd. atd. Jaro na křižácké straně poklidně plynulo a až 24. června se u Akkonu konalo velké shromáždění evropských a jeruzalémských vojsk. Byl zde potvrzen cíl výpravy: Damašek. Následně se z Akkonu snad největší křižácké vojsko, které bylo kdy vypraveno, přes Tiberiadu a Baniás přesunulo k Damašku, kde se Frankové objevili 23. července.

Obrázek
Současné severozápadní hradby Damašku s citadelou, zdivo je mamlúcké, tj. z druhé poloviny 13. století

Damašský atabeg Mu´in ad-Dín Unur, který vládl ve jménu Buríjovských emírů odstřižených od skutečné moci, se na příchod křižáků připravoval již od konce března. Předběžně vyjednal pomoc se Zengího syny Sajf ad dínem Gházím z Mosulu a Núr ad-Dínem z Aleppa, kteří tak byli připraveni vyrazit ihned na pomoc. O rozhodnutí táhnout na Damašek se dověděl prakticky vzápětí a před příchodem křižáků nechal znečistit a zasypat řadu vodních zdrojů v okolí města. Frankové přitáhli od západu, kde se nacházela řada zahrad, sadů a míst vhodných pro táboření, která poskytovala stín před palčivým vedrem. To vše bylo doplněno mnoha domky, altánky, zídkami a celkově se terén blížil bocage v Normandii. To poznali Frankové hned první den, kdy se proti útoku muslimských oddílů nemohli řádně zorganizovat o orientaci nemluvě. Unurovi oddíly tvořila jeho askarijská garda vedená Nadžm ad-Dín Ajjúbem, Saladinovým otcem, turečtí žoldnéři a městská milice ahdath. 24. července se muslimové pokusili zamezit křižákům přístup přes říčku Baradá (mj. jedno ze dvou syrských piv se jmenuje Barada Beer a celkem ujde.. stav před občanskou válkou). Křižáci muslimy odrazili a postoupili přes říčku až k hradbám města. Západně od něj založili a opevnili tábor. Mezitím se v sadech a zahradách nepozorovaně pohybují damašské oddíly a napadají osamocené jednotky a zásobovací kolony. Současně do města přicházejí posily z Baalbeku a jiných oblastí podléhajících Unurovi. 26. června dorazily i menší oddíly Sajf ad Dína shromážděné již dříve u Homsu a větší síly jsou na pochodu. Muslimové se s křižáky střetli severně od říčky Baradá a pokračovaly i útoky na západní hradby města.

Pro křižáky se situace nevyvíjela příznivě. O úplném obležení města a blokování všech přístupových cest nemohlo být ani řeči. Unur byl každým dnem silnější a na Franky těžce dopadala partyzánská válka v zahradách. Museli být stále ve střehu a všude očekávali léčky nepřítele. Přímé útoky na hradby se nedařily, na sestavení a použití obléhacích strojů nebyl čas. Do toho se přidala muslimská propaganda, která tvrdila, že Sajf ad Dín a jeho bratr jsou nedaleko a mohou zaútočit každým dnem, byť oba Zengíovi synové byly u Homsu, nejméně pět dní cesty. Unur také nabízel křižákům spojenectví, pokud by přerušily obléhání. Narůstaly i rozpory uvnitř tábora, kde Evropané vytýkali místním malomyslnost a ochotu spolčit se s nevěřícími, místní Evropanům až přílišné sebevědomí. Objevili se i nepotvrzené zprávy o rozdělení budoucí kořisti. Ludvík i Konrád uvažovali o předání Damašku coby hrabství flanderskému hraběti Dětřichovi I. Alsaskému, což se nelíbilo jeruzalémským rytířům, naopak oba evropští panovníci, považující se za výše postavené, odmítali udělit nové panství jednomu z místních pánů. Nejčastěji se mluví o pánovi Bejrútu Gautierovi II. de Brisebarre.

Pokud by opravdu přišli Mosulské a Aleppské oddíly, o úspěšném konci výpravy by se už nemohlo snad ani uvažovat. Pokud by jim křižáci vytáhli vstříc, mohli by být napadeni současně i zezadu velmi silnou posádkou Damašku. Poslední možností bylo rychlé dobytí města. Ze západu se to nedařilo, a tak byl následně prozkoumán jižní úsek hradeb, považovaný za hůře opevněný, navíc bez nepříjemných zídek a stromů, které by poskytovaly úkryt nepříteli, ovšem také bez stínu a vody pro vlastní vojáky. Vojsko se pomalu hnulo jižním směrem, ale záhy bylo rozhodnuto obléhání přerušit a spořádaně ustoupit. 29. července křižáci bez úspěchu odtáhli, Unur a obyvatelé Damašku si oddechli. Menší střety dále pokračovaly.

Takový nezdar početné armády samozřejmě musel být nějak vysvětlen. Evropané haněli místní, že nemají odvahu, místní namítali, že Evropané nemají zkušenosti. Antipatie obou skupin přiživila i událost v hrabství Tripolis, dle Francouzů dokládající spolčení Levantských šlechticů a muslimů. Že se jednalo o nezávislé hrabství s vlastní politikou, bylo Evropanům jedno. Nelegitimní syn Alfonsa Jourdaina Bertrand z Toulouse opravdu vznesl nároky na hrabství Tripolis a obsadil hrad Arima. Raimond z Tripolisu požádal o pomoc Núr ad Dína z Aleppa a Mu'in ad-Dín Unura z Damašku, kteří tou dobou pobývali v Baalbeku. Jejich oddíly hrad oblehly a dobyly. Arima byla vrácena hraběti a Bertrand strávil deset let v muslimském zajetí. Některé prameny uvádějí, že byla zajata i Bertrandova sestra, která se dostala do Núr ad Dínova harému v Aleppu. Jedná se ale pravděpodobně jen o fikci kronikářů, aby byl příběh pikantnější.

Konrád se rozhodl pro alespoň částečné odčinění neúspěchu a vydal se k fátimovskému Ascalonu. Nicméně, ani Ludvík, a překvapivě ani Balduin jej nepodpořili a Konrád nakonec značně rozčarován v září 1148 zamířil do Konstantinopole. Zde s císařem Manuelem vyjednal spojenectví proti Normanům a přátelské styky potvrdili sňatkem Manuelovy neteře Theodory a Konrádova nevlastního bratra Jindřicha Jasomirgotta z rodu Babenberků. Ludvík se zpět také příliš nehrnul. Od násilného únosu Eleanory z Antiochijských pláží panovala mezi manžely mrazivá atmosféra a v Evropě jej čekal slibovaný rozvod. Francouzská politika se nyní v opozici ke Konrádovi orientovala na Normany. Jindřich a zbytek jeho vojska byl do Evropy přepraven na sicilských lodích, přičemž došlo i ke krátkému zajetí Eleanory Byzantinci. V jižní Itálii Ludvík uvažoval s Rogerem II. o útoku na Byzanc pod rouškou křížové výpravy, což však papež Evžen III. odmítl podpořit. Naopak nabádal francouzský královský pár, aby se usmířil. Křížová výprava, která vstoupila do historie pod označením „druhá“ skončila bez jakéhokoli úspěchu v Zámoří, a prakticky se omezila na sedm dní bojů. Všichni panovníci účastnící se výpravy se rozcházeli roztrpčeni, znesváření a pod dojmem vojenského fiaska velká tažení na východ na několik let neměla v Evropě politické ani společenské zázemí. Na východ putovali prakticky osamoceně pouze velmi zbožní rytířští poutníci nebo dobrodruzi hledající nové možnosti.

Jedinými úspěchy tak bylo dobytí Lisabonu a tažení Alfonse Kastilského. Došlo k významnému přehodnocení a rozšíření cíle křížových výprav. Místo boje za osvobození svatých míst v Palestině se výpravy vyhlašovaly i pro boj proti Maurům za Pyrenejemi a pohanským Slovanům na severovýchodě Německa. Prakticky jediným, kdo se činil za výsledek výpravy odpovědným, byl agitátor Bernard z Clairvaux, který poslal papeži omluvný dopis. Ve shodě s veřejným míněním a připisovanou odpovědností císaře Manuela za neúspěch tažení se neúspěšně snažil hlásat myšlenky křížové výpravy proti Byzanci, ale papežská kúrie tuto snahu nepodporovala.

Pro zámoří měla křížová výprava prakticky pouze negativní dopad. Stále silnější Núr ad Dín zaútočil v létě 1149 na Antiochii. Raimond postavil malé vojsko s cca 400 rytíři a 1 000 pěšími bojovníky, k nimž se přidali Assassínové z hor Nusayriyah. Náhlý útok Raimondova vojska obrátil muslimy na ústup. Raimond si pak vyhlédl 28. června v údolí Inab u soutěsky Fons Murez krásné místo na táboření, ale špatné místo na válčení. Ráno po probuzení zjistil, že je jeho vojsko obklíčeno. Pokusil se probít z obklíčení, ale útok do kopce uvázl a křižáci byli pobiti. A hlava antiošského hraběte opět putovala ve stříbrné skříňce do Bagdádu. Núr ad Dín poté dobyl Hárim a Apameu. Josselin II. z Edessy byl v květnu 1150 náhodou zajat při cestě do Antiochie a oslepen dožil v žalářích Aleppa (+1159). Zbytek hrabství Edessa pak v srpnu od jeho manželky Beatrice koupila se souhlasem Balduina III. Byzanc, aby je do roka ztratila. Unúr v Damašku se již nespoléhal na Jeruzalémské království a zemřel v roce 1149 na úplavici. V roce 1153 padl Askalon a křižáci ovládli celé pobřeží Palestiny. O rok později politicky rozvrácený Damašek obsadil Núr ad Dín a Frankové v Levantě se od té doby museli utkávat se silným protivníkem ovládajícím celé vnitrozemí Sýrie.


Články uveřejněné na PALBĚ k tématu klřížových výprav
1. křížová výprava http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=257&t=4772
Edessa http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=255&t=4814
Antiochie http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=255&t=4929
Zajordánsko http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=255&t=4591
Bitva u Halmyrosu http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=257&t=5394
Zajordánské hrady http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=264&t=4606
Krak http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=247&t=5189
Marquab http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=247&t=5014
Saon http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=247&t=5087
Safita a Tortosa http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=247&t=5158

POUŽITÁ LITERATURA

Bridge, A.: Křížové výpravy. Praha 1995.
Duggan, A.: Křížové výpravy. Praha 1973.
Gabrieli, F. (ed.): Křížové výpravy očima arabských kronikářů. Praha 2010.
Hroch, M.; Hrochová, V.: Křižáci v Levantě. Praha 1975.
Lewis, B.: Dějiny Blízkého východu. Praha 1997.
Nicolle, D.: Druhá: křížová výprava 1148. Praha 2010.
Oppl, Ferdinand. Fridrich Barbarossa. Císař a rytíř. Praha-Litomyšl 2001.
Tate, G.: Křižáci v Orientu. Praha 1996.
Tauer, Felix: Svět islámu. Praha 1984.
http://www.orient-latin.com
http://pages.usherbrooke.ca/croisades/crusades.htm
http://wikipedia.org
http://christykirwan.hubpages.com/hub/I ... pt-Les-Pas
Naposledy upravil(a) t.hajek dne 18/5/2013, 00:15, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
CAT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1683
Registrován: 6/8/2009, 10:53

Re: "Deus le volt II“ aneb pokračování bývá horší

Příspěvek od CAT »

skvělé pokračování, rád jsem si na něj počkal :-)
Obrázek
"We can't restore our civilization with somebody else's babies."
"Settlemunt my arse, let's slot floppies"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: "Deus le volt II“ aneb pokračování bývá horší

Příspěvek od Pátrač »

Pane kolego už jsem si myslel, že se tomuto tématu nevrátíte. O to větší radost mám z toho, že opak je pravdou. Mohl by jste sdělit, které hrady vážíci se k této části vašeho projekru pokud to tak mohu nazvat dodáte?

A potom, Prosil bych o jednu technickou maličkost. Vaše práce mající vazbu na křížové aktivity ve Savté zemi už čítají několik položek. Mohl by jste je na závěr kapitoly naodkazovat - jak pro nás starousedlíky tak pro nové lidi? Zdvořile děkuji...
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: "Deus le volt II“ aneb pokračování bývá horší

Příspěvek od t.hajek »

Odkazy doplním během dne do úvodu článku.

Kromě dluhu v podobě arabských pevností Sýrie a okolí (Bosra, Šajzar, Masjáf, Ažlůn, Qal at al Gindí a letmo Aleppa, Damašku a Káhiry) představím hrady na Kypru (St.Hillarion, Famagusta, Kyrenie, Limassol, Pafos, Kouklia), a v pevninské části Řecka vyjma Peloponésu (Athény, Théby, Kavala, Platamonas, Amfissa, Lamia, Levadeia, Mendhenítsa). A možná i hrady a pevnosti na Rhodu a Kosu.

Ale nebude to hned..
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: "Deus le volt II“ aneb pokračování bývá horší

Příspěvek od Pátrač »

Rhodos? A jeho dvě fascinující obrany? O jak jste mocný - to budou články jako víno. Ale program tedy máte nabitý jak zásobník do samopalu. To bude robota jak na Suezském průplavu.. Děkuji za info.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
CAT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1683
Registrován: 6/8/2009, 10:53

Re: "Deus le volt II“ aneb pokračování bývá horší

Příspěvek od CAT »

Taky se těším, na Rhodosu jde o můj oblíbený (pokud to o katolickém řádu vůbec můžu říct) řád...
Obrázek
"We can't restore our civilization with somebody else's babies."
"Settlemunt my arse, let's slot floppies"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: "Deus le volt II“ aneb pokračování bývá horší

Příspěvek od Pátrač »

Klidně můžeš, CAT-e

v tehdejší době to ať jde o Temláře nebo Johanity byli asi nejlepší evropští vojáci. To si myslím platí bezesporu. Křížové výpravy jsou podle mého skromného názoru hodně diskutabilní. Jenže co v historii vázané na náboženství neboli ideologii není. Že ano. A když se nakonec některé zvrhly v masové vraždění židovských komunit a další třeba vedla ke zničení byzantské říše a to byli bohužel pro věc křesťanství jako takovou také křesťané, jenže pravoslavní a tedy kacíři, je to jeden z mnoha argumtů lidí co tvrdí že náboženství je fakt problém.

Ale to nám pan Hájek postupně probere v dalších dílech a to se těším jak se budu moci nadšeně zapojit do diskuse.

A dvojitá obrana Rhodu o pár století později právě řádem Johanitů by měla být považována za mimořádný vojenský čin.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
CAT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1683
Registrován: 6/8/2009, 10:53

Re: "Deus le volt II“ aneb pokračování bývá horší

Příspěvek od CAT »

Pátrač: Jsem protestant, proto s tim katolickym řádem ten problém :-). Ale to nemyslim moc vážně :). Právě Johanité mi jako vojenský řád přijdou extrémě zajímaví tvlášť s tim co řád evolvoval v dnešní době. To že to byli nejlepší bojovníci tehdejší evropy je podle mě bezesporu pravda...

A pustil ses dle mého na trošku kontroverzní téma ohledně křižáckých válek a křesťanství jako takového - já totiš z dějin nějak tak došel spíš k závěru, že právě zničení Bizancie je "sekulární problém" v boji o moc dvou tehdejších středomořských mocností, kdy sekulární vládci "jen využívali" autoritu církvě k prosazování svých mocenských zájmů (pěkný příklad je u zrodu slavné Španělské inkvizice, která nebyla církevní, ale královská a papež ji původně nedovolil a povolil ji až pod pohrůžkou, že Španělský král stáhne své vojáky z jihu Itálie). Tim nechci obhajovat úlohu církve, ta se měla vzdát na protest svého postavení, ale myslím, že postoj "může za to církev" je u nás dost dědictví socialismu a realita byla trošičku jiná... Zajímají mě názory na toto téma, tak si rád rozšířim obzory o jiný názory :-).
Obrázek
"We can't restore our civilization with somebody else's babies."
"Settlemunt my arse, let's slot floppies"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: "Deus le volt II“ aneb pokračování bývá horší

Příspěvek od Pátrač »

To by bylo na delší diskusi a to bych nerad ventiloval, zde u druhé křížové výpravy, nebo nám pan Hájek provětrá játra a jako moderátor budu za spamera, což občas bohužel jsem. Já někde k tomu pár řádek mám, jakmile to najdu tak tomu dám nějakou fazonu a můžem se o tom pobavit.

Ale že ten pan Hájek umí písnout zajímavou věc. Inu máme zde hodně dobré autory.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
CAT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1683
Registrován: 6/8/2009, 10:53

Re: "Deus le volt II“ aneb pokračování bývá horší

Příspěvek od CAT »

Budu rád, když se o tom třeba někdy pobavíme :-). No a pan Hájen je skutečně dobrý, téma je hodně zajímavé, velmi čtivě napsané a informačně velice obsáhlé, také jsme si na druhej díl docela počkali a stojí to za to :-)
Obrázek
"We can't restore our civilization with somebody else's babies."
"Settlemunt my arse, let's slot floppies"
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: "Deus le volt II“ aneb pokračování bývá horší

Příspěvek od t.hajek »

Ohledně Byzance, resp. Konstantinopole a jejího dobytí Latiny.. počkejte si tak asi do konce června :D

Jenom předestřu, že římské křesťanství tam podle mě ze strany Zápaďanů, kteří se dobývání zúčastnili, hrálo opravdu velmi podružnou roli.
Ale debatu o tom bych opravdu raději vedl pod čtyřkou.

A co se týče Rhodu - existuje vynikající dvoučlánek o jeho obléháních v Historickém obzoru. A já si vůbec nejsem jistý, zda se mám na průběh obléhání zaměřit, protože se bojím, že bych doslova jen opisoval co pan Kupka sepsal.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: "Deus le volt II“ aneb pokračování bývá horší

Příspěvek od Pátrač »

Ta Kupkova práce je famouzis. Měl jsem ji v rukách jen jednou, ale je to prostě super. No necháme na Vás co nám sem předestřete.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: "Deus le volt II“ aneb pokračování bývá horší

Příspěvek od t.hajek »

doplněny odkazy na již uveřejněné články s tématikou křížových výprav
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: "Deus le volt II“ aneb pokračování bývá horší

Příspěvek od jarl »

Tak jsem konečně dočetl až do konce a jsem zvědavý na další pokračovaní. V této sérii se často objevuje zmínka o Assassinech. Nybylo by možné o nich někdy napsat alespoň krátký článeček? Téma je to určitě zajímavé. Také bych se přimlouval za článek o dobývání Rhodu. Věřím, že Kupka je popsal famózně, ale určitě existuje i jiná literatura ze které je možné čerpat a sestavit něco původního, co by potěšilo čtenáře Palby.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: "Deus le volt II“ aneb pokračování bývá horší

Příspěvek od Mirek58 »

Taky by mě zajímali služebníci Starce z hor.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: "Deus le volt II“ aneb pokračování bývá horší

Příspěvek od t.hajek »

K asasínům coby tajemné společnosti mám rezervovaný vztah podobně jako k templářům nebo svobodným zednářům, ideálně ke kombinaci všeho dohromady..

Ale pokusím se o nich něco přihodit až budu psát o Masjafu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: "Deus le volt II“ aneb pokračování bývá horší

Příspěvek od Bleu »

t.hajek píše:K asasínům coby tajemné společnosti mám rezervovaný vztah podobně jako k templářům nebo svobodným zednářům, ideálně ke kombinaci všeho dohromady..

Ale pokusím se o nich něco přihodit až budu psát o Masjafu.
Troufám si tvrdit, že o všech "třech" výše zmíněných se dá psát solidně. Stejně jako třeba o čarodějnických kultech...
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: "Deus le volt II“ aneb pokračování bývá horší

Příspěvek od Pátrač »

Pád Edessy byl asi skutečně pro Západní Evropu šokujícím. Papež Evžen III, vlastním jménem Bernardo dei Paganelli di Montemagno, tedy právě zvolený papež, který vládl celkově 8 let do roku 1153 a pocházel ze skromných poměrů. Byl prý prvním papežem, který vzešel z řádu cisterciáků a na tuto zprávu reagoval bulou Quantum praedecessores. Tou vyzval Francouzského krále k tomu, aby přijal kříž.

Obrázek
Zde je vyobrazení tohoto papeže.

Ludvík VII, jeden z řady králů vzešlých po přímé pokrevní linii od Huga Capeta, což byl král zvolený francouzskými šlechtici v roce 987. V době vydání buly mu bylo 25 let, byl ženatý s ženou bohatší než on, rozhodnější a asi i schopnější než on, Eleonorou, která mu nakonec pokud dějiny nelžou, nasadila výstavní parohy a rozhodně mu budoucí křížové tažení neulehčila.

Na papežovu výzvu reagoval nečekaně- svolal šlechtice a o vánocích 1145 je vyzval k přijetí kříže a o tom že tuto výzvu má od papeže jim neřekl ni zbla. Odezva byla trapná – jeho šlechta si ho nevážila, jelikož vojensky napadl svého nejmocnějšího vazala, aby zvětšil svůj majetek. I jeho hlavní rádce opat Suger de Sait-Denis mu radil do tohoto podniku nejít. Měl obavu, co jeho dlouhodobá nepřítomnost udělá s jeho královstvím.

Obrázek
Francouzský král Ludvík VII.

Jenže král je král a do války prostě chtěl. A tak oslovil největší autoritu kterou znal, tedy ve věcech víry, a to Bernarda z Clairvaux. Tento mnich měl neuvěřitelnou autoritu a dokonce i papežové mu naslouchali. Ten současný byl dokonce kdysi dávno jeden z jeho mnichů. Bernard ale odmítal aby se takové věci pro víru zásadní - tedy křížové výpravy – ujal světský panovník a požádal papeže, aby svoji bulu reinkarnoval. Stalo se a kolega Hájek uvedl, že jeho kázání podpořené autoritou papeže vedlo k obrovské odezvě a bylo vymalováno. Sám Bernard ve svém dopise papeži uvedl, že mnoho obcí a měst se po mužské linii skoro vylidnilo. A vše se rozběhlo a proběhlo jak kolega Hájek skvěle popsal.

Těchto pár řádek mělo jedinou ambici – trošku rozšířit povědomí o okolnostech vyhlášení této křížové výpravy, která asi nemůže být označena za úspěšnou.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „významné vojenské události“