Boj třicíti - epizoda ze stoleté války - 1351

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Boj třicíti - epizoda ze stoleté války - 1351

Příspěvek od kacermiroslav »

Boj třicíti
(epizoda ze Stoleté války mezi Francii a Anglií)
rok 1351

Obrázek

Za Stoleté války, jak byl nazýván vleklý konflikt mezi Francii a Anglií ve 14. až 15.století , se objevilo hned několik fenomenů, mezi které například patřilo veleúspěšné použití anglických lučištníků v bitvě u Kresčaku (1346), kde padl i český král Jan Lucemburský, nebo život a smrt Johanky z Arku. Méně známá, ale přesto zajímavá je epizoda, která je známa jako "Boj třicíti".

Na pozadí první fáze střetnutí Stoleté války, kdy na bojišti dominovala anglická vojska, se po smrti vévody Jana III Bretaňského mezi uchazeči o dědictví rozpoutal řadu let trvající konflikt. Vévodův bratr při něm požádal o pomoc Angličany v boji proti manželovi neteře zesnulého Karlovi z Blois, který byl podporován francouzským králem. Oba o trůn usilující šlechticové však padli do zajetí a v boji tak pokračovali jejich manželky. Podle nich je pak této válce někdy říkáno jako "Válce dvou Johanek". Zájmy francouzské strany byly hájeny v roce 1351 Robertme de Beaumanoir, držitel hradu Chateau-Josselin. Ten v březnu 1351 dorazil s vojskem k městu Ploermel, kde byl hejtmanem Angličan Bemborough. Anglická posádka se vojska nezalekla a odmítla hrad opustit. Robertu de Beaumanoir se do dobývání moc nechtělo, takže vyzval hejtmana, aby ze středu svých válečníků vybral nejlepší, proti kterým postaví pro změnu on své nejlepší muže.

Anglický velitel se rozhodl výzvu přijmout. Podle kronikáře Jeana Froissarta odpověděl na výzvu takto: "Ale povím vám, co uděláme, je-li vám libo. Vezměte dvacetnebo třicet ze svých druhů ve vaší posádce, a já jich tolikéž vyberu z naší. Vyjděme na pěkné široké pole, kde nás nikdo nebude moci rušit nebo nám překážet, a dejme pod trestem šibenice rozkaz naším druhům na obou stranách i všem divákům, aby se nikdo bojovníkům neosměloval pomáhat ani přispívat pomocí". Právě podle počtu účastníků na každé straně, získl tento boj svůj název.

Tato dohoda byla francouzskou stranou přijata, takže za čtyři dny na určené místo přinesli dva muži několik druhů zbraní, mezi nimiž nechyběly meče, dýky, oštěpy a sekery. Pak se spolu se svými veliteli dostavilo dohodnutých 30 bojovníků z každé strany. Na francouzské straně to bylo kromě velitele Beaumanoira dalších deset rytířů, jmenovitě: Raoulet d´Apremont, Perrot de Comenan, Guillemin la Gaillard, Richard de la Lande a další. Zbytek skupinky byl tvořen doposud nepasovanými šlechtoci, pro něž by toto utkání bylo vítanou příležitostí pro získání rytířských ostruh. Na anglické straně kromě velitele Bemborougha bylo pět Bretonců a dalších 25 bojovníků, z nichž téměř všichni byli žoldnéři z řad Angličanů, Alemanů a Francouzů. Kronikář Froissart upozorňuje na jistý rozpor v jemu známých pramenů. Podle některých všichni bojovníci bojovali pěšmo, kdežto jiný zdroj hovořil o tom, že pět francouzských rytířů vjelo na kolbiště na koních. Což podle kronikáře mělo v závěru celé střetunutí rozhodnout.

Začátek boje pro francouzské vyzyvatele nevyzněl příznivě, protože ztratili jednoho ze svých válečníků. Zřejmě tvrdý boj se ani nadále nevyvíjel v jehich prospěch, protože se obě stany dohodly na krátkém oddechu. Jean de Beaumanioir přišel o čtyři ze svých francouzských rytířů (podle jiných zdrojů dokonce o šest, dva mrtví, jeden těžce raněný a tři zajatí). Angličané měli ztráty pouze dvou mužů. O tvrdostí bojů svědčí i fakt, že odpočinek, který měl trvat dokud jedna z bojujících stran nevstane, trval nad očekávání dlouho. Bojovníci oddychovali s povoleným řemením u zbroje a občerstvovali se vínem. Beaumanoir využil přestávky, aby jednoho z panošů Geoffroye de la Roche pasoval na rytíře, což jistě muselo silně motivovat i ostatní. Ostatně boj se začal obracet ve francouzský prospěch, což může být právě zapříčiněno pasováním jednoho z panošů.

Neméně dramatické bylo i druhé kolo zápasu, o čemž svědčí použité zbraně a způsob zápasu: Měli krátké bordeauxské nože, rovné a ostré, a někteří měli sekery. A někteří se během boje chytali do křížku a rozdávali si rány nešetříce se. V boji padl i samotný anglický velitel Bemborough a dalších jeho osm druhů. Ostatní, když viděli, že převaha francouzské strany roste, se raději vzdali do zajetí, z něhož se později vykoupili za částku, která na tehdejší poměry byla podle kronikáře zřejmě nižší, než bylo obvyklé. Samozřejmě ani vítězná francouzská strana nevyšla z boje beze ztrát. Beaumanoir krvácel z mnoha ran, což údajně dokládá ve Francii dosud známá věta z anonymní hrdinské písně. Když rytíř žádal o doušek pití, odpověděl prý jeho druh Geoffray du Bois: „Bois ton sang, Beaumanoir, la soif te passera“. (Napij se mé krve, Beaumanoire, a žízeň tě přejde). I když se může jednat a zřejmě jedná o autorský pokus o dramatizaci, svědčí to o značné tvrdosti střetu. Podle Froissarta boj rozhodlo, že část vítězů bojovalo na koních. Tuto výhodu překladatel Václav Černý , který text o utkání také opatřil poznámkami, vysvětluje podmínkami, v nichž nebylo určeno, jak má být boj veden a část rytířů se zřejmě obávala, že zraněný či zabitý kůň by z boje mohl vyřadit i jeho.

Zbraně a zbroj se zřejmě nelišily od obvyklých typů, které se v západní Evropě 14.století běžně používaly, a byly tedy obdobné na obou stranách. Musely však odpovídat podmínkám boje, jenž byl celý nebo alespoň z převážné části veden pěšmo. Určitou roli mohl sehrát i fakt, že značnou část anglických bojovníků tvořili žoldnéři, kteří se nemohli dovolit nejluxusnější výbavu. Protože pravidla zápasu nijak neurčovala, kdo čím má být vyzbrojen, dá se v tomto ohledu předpokládat značná pestrost. Kronikář Froissart sice nezmiňuje meče, ale to lze vysvětlit tím, že je považoval za samozřejmost. V rukou válečníků tedy mohly být i jedno ruční meče, jeden a půl ruční meče. Naopak zdůrazňuje použití válečných sekyr. Zvláště jejich dvouruční varianta mající ostří i ostrý zubec či kladivové zakončení byla hrozivá. Bojovník s ní dokázal rozdávat těžké rány a zároveň jejím dlouhým ratištěm vykrývat údery. Z dřevcových zbraní mohly být použity zřejmě jen ty kratší, které lépe vyhovovaly střetnutí, při němž byl kontakt velmi těsný. Právě proto asi velmi často také přešly ke slovu nože a dýky. Stejně jako dlouhé zbraně je možné z praktických důvodů vyloučit i luky či kuše, jejichž použití by bylo nepřípustné i z etických důvodů, neboť by se vymykalo tehdejším představám čestného boje.

Co se oděvu týče, nesměl bojovníkům bránit v pohybu a musel být co nejlehčí, aby v dlouhém boji příliš netížil. U bohatších účastníků střetnutí se dá předpokládat kroužková košile, přes kterou byl navlečen alespoň přední a zadní díl plátové zbroje, případně i ochrana paží. Lepší pohyb, ale menší efektivitu poskytovaly prošívané, které můžeme předpokládat u chudších bojovníků, zejména žoldnéřů. O podobě štítů se kronikář nezmiňuje, ale podobně jako zbroj musely být lehké, takže zřejmě se jednalo o běžné trojúhelníkové či kulaté exempláře. Obě strany pravděpodobně zvolily otevřené přilby, protože v boji muže proti muži velkou roli hrálo i periferní vidění. To nepřímo dokládá i kronikář Froissart, když s odstupem let líčí jednoho z přímých účastníků: „A od té doby jsem spatřil u stolu krále Karla Francouzského (Karel V. Moudrý) bretaňského rytíře, který se Boje třicíti účastnil, jmenoval se messire Yvain Charnuel. Obličej měl sešívaný a pokrytý jizvami, což věru svědčilo, že šlo do tuha“.

Zprávu o nevšedním měření sil nám zanechal již zmíněný francouzský kronikář Jean Froissart, jehož čtyřdílné dílo nazvané prostě Kroniky, které zahrnuje roky 1327 – 1400, je jedním ze základních pramenů pro studium Stoleté války a vypovídá například i o smrti Jana Lucemburského. Osobně svědkem Boje třicíti Froissart jak sám přiznává nebyl, bylo mu tehdy 16 let. Přesto jsou jeho informace považovány ve značné míře za velmi věrohodné, protože místo tehdy ještě častých klišé a fabulací využíval vzpomínek přímých účastníků, s nimiž se setkal například na dvoře Jana Henegavského, k jehož okruhu jistý čas patřil.

Svým způsobem musel být „Boj třicíti“ jistě i pro Froissarta silným tématem, už jen proto že v něm Francouzi vyhráli, a určitě se vymykal tehdy obvyklým způsobem vedení války. Byl to souboj, boží soud či gentlemanského měření sil, kterým obě strany chtěly zabránit zbytečnému krveprolití? Z vojenského hlediska výsledek střetu neměl žádný praktický význam, ale v tehdejším chápaní musel být považován za vrchol kurtoazie, jež byla tehdejší šlechtou ceněna nade vše, jakkoliv se nám to dnes zdá podivné. Z jeho průběhu lze usuzovat, že tentokrát se jako lepší válečníci ukázali mladší šlechtici, kteří měli před sebou vidinu pasování na rytíře, než profesionální vojáci. Účast žoldnéřů různých národností, včetně Francouzů na anglické straně pak dokazuje, že jen těžko můžeme hovořit o čistě národních vojscích.


Zdroje:
Maurois A: Dějiny Francie – Lidové noviny, Praha 1994
Maurois A: Dějiny Anglie – Lidové noviny, Praha 1994
Staré francouzské kroniky – Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1962
www.wikipedia.org
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Francouzsko-Bretaňský Oddíl
Rytíři
· Sir Jean de Beaumanoir, Constable of Brittany, Governor of Josselin
· Sir Olivier Arrel
· Sir Caron de Bosdegas
· Sir Geoffroy du Bois
· Sir Yves Charruel
· Sir Guy de Rochefort
· Sir Jean Rouxelot
· Sir Robin Raguenel
· Sir Huon de Saint-Hugeon
· Sir Jean de Tinténiac

Nižší šlechtici / panošové
· Geoffroy de Beaucorps
· Hughes Capus-le-Sage
· Olivier de Fontenay
· Louis de Goyon
· Alain de Keranrais
· Guillaume de la Lande
· Guillaume de la Marche
· Geoffroy de Mellon
· Guillaume de Montauban
· Olivier de Monteville
· Maurice du Parc
· Tristan de Pestivien
· Guyon de Pontblanc
· Geoffroy Poulard
· Simonet Pachard
· Geoffroy de la Roche
· Jean de Serent
· Alain de Tinténiac
· Maurice de Tréziguify
· Geslin de Trésiguidy


Anglicko-Bretoňský oddíl
Rytíři
· Sir Robert Bramborough, Captain of Ploërmel
· Sir Robert Knolles
· Sir Thomas Billefort
· Sir Thomas Walton
· Sir Hugh Calveley
· Sir Hervé Laxaualan
· Sir Richard Lalande

Nižší šlechta/panošové & Žoldnéři
· John Plesington
· Richard Gaillard
· Hughes Gaillard
· Huceton Clemenbean
· Hennequin de Guenchamp
· Renequin Hérouart
· Hennequin Le Mareschal
· Raoulet d'Aspremont
· Gaultier l'Alemant
· Bobinet Melipart
· Jean Troussel
· Robin Adès
· Perrot Gannelon
· Guillemin-le-Gaillard
· Jennequin Taillard
· Rango-le-Couart
· Raoul Prévot
· Dardaine
· Repefort
· Croquart the German
· Isannay
· Dagworth (synovec Sira Thomas Dagwortha)
· Helichon
· Helecoq
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Zajíimavá událost. Měl bych ale dotaz.

Město Ploermel nebo to byl hrad, tedy po bitvě těch třiceti a třiceti válečníků dopadlo jak? Opustili ho Angličané nebo ne?
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Ploermel je v současné době malé městečko (7.500 pobyvatel v roce 1999) v Bretani. V době boje třicíti to bylo malé opevněné město, jakých byly ve Francii stovky. Poblíž Ploermelu se nachází les Paimpont, údajně místo domova artušovského kouzelníka Merlina.

Angličané, jak bylo psáno, upadli do zajetí, ze kterého se museli vykoupit. A jako poražené odtáhnout i z města.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Sawyerik
praporčík
praporčík
Příspěvky: 317
Registrován: 24/12/2006, 18:37
Bydliště: Ostrava

Příspěvek od Sawyerik »

Tak mám dojem, že tímto příkladem se dodnes řídí fotbaloví hooligans nejrůznějších klubů. :D
Obrázek

Spálené knihy osvítily svět.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Sawyerik píše:Tak mám dojem, že tímto příkladem se dodnes řídí fotbaloví hooligans nejrůznějších klubů. :D
a to i u nich dochází k vyplacení se ze zajetí?čím? bečkou piva?:-)
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Sturmovik
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 212
Registrován: 23/4/2008, 14:45
Bydliště: SVK

Příspěvek od Sturmovik »

Zaujímavá udalosť. Tiež mi to prípomína ,,Bitku 300 bojovníkov,, ak sa to tak dá nazvať.

V roku 545 p.n.l. v Grécku sa stretli armády mestských štátov Sparty a Argosu. Namiesto bitky sa rozhodli vybrať z každej strany 300 najlepších bojovníkov, ktorí sa stretli v súboji. Nakoniec zostali dvaja Argosania a jeden Sparťan.

Bol to však úplne zbytočný súboj, pretože nakoniec došlo k bitke. Zrejme kôli nezhodám na poste víťaza. Argosania sa vyhlásili za víťaza, lebo prežilo ich viac a odišli. Nato však Sparťan vyhlásil za víťaza seba, lebo ako jediný zostal na bojisku.

V roku 420 p.n.l. počas Peloponézskej vojny vyzval Argos Spartu na odvetu. Tí však odmietli. Počas vojny z Athénami si nemohli dovoliť takéto straty.

Sparťania dobyli Argos v roku 418 p.n.l. po bitke pri Mantinei, kde s Argosom bojovali spojenci.

...akosi som zašiel do staroveku :D

//je to dosť stará bitka a z tej doby sa moc písomností nezachovalo a moc o nej som nenašiel.

Ak to niekoho zaujíma pridám pár linkov :wink:

http://www.allempires.com/article/index ... e_spartans
http://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_ ... _Champions /aj SK
The Spartans do not ask how many but where they are - Agis II of Sparta
It is the brave man's part to live with glory, or with glory die - Sophocles
Uživatelský avatar
Redgar
desátník
desátník
Příspěvky: 52
Registrován: 25/8/2007, 21:04

Příspěvek od Redgar »

Zajímavá událost ten "boj třícíti". Škoda že některé věci nejdou dnes řešit podobným způsobem. Např. Bush vs. Putin nebo Usáma...
Odpovědět

Zpět na „významné vojenské události“