Bitva u Towtonu (1461)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Bitva u Towtonu (1461)

Příspěvek od Rase »

towton-1461-1-800x563.jpg

Bitva u Towtonu (1461)

Dne 29. března 1461 se odehrála na zasněžené pláni mezi vesnicemi Towton a Saxton v Yorkshire, nedaleko Yorku, největší a nejkrvavější bitva vybojovaná na území dnešní Velké Británie. Podle dobových kronik se bitvy účastnilo 50 000 až 80 000 mužů na obou stranách. Jelikož se obě strany rozhodly nebrat zajatce, byly ztráty neobyčejně vysoké a padlo odhadem asi 28 000 vojáků, což bylo 1% anglické populace. Tehdy probíhala krvavá občanská válka, známá jako Válka růží. Probíhala v letech 1455–1487, ale příčiny konfliktu sahaly až k roku 1399, kdy přívrženci Lancasterů svrhli krále Richarda II. a ustavili novým králem Jindřicha IV. Po smrti jeho syna Jindřicha V. roku 1422 vládla zemi regentská rada místo nezletilého Jindřicha VI. Rozkrádání královského majetku regentskou radou a neúspěchy ve stoleté válce vedly Richarda Plantageneta z Yorku k mobilizaci vojenských sil proti královým rádcům. V roce 1453 prohrála Anglie stoletou válku ve Francii, král se zhroutil a Richard Plantagenet byl jmenován protektorem Anglie. Jeho opatření vedoucí k hospodářské obnově a posílení bezpečnosti však král poté, co nabyl roku 1455 vědomí, zrušil. York musel Londýn opustit a ještě ve stejném roce pak došlo k první bitvě mezi Lancastery a Yorky. Tentokrát se nepokusíme mapovat jednotlivé bitvy, ale zaměříme se právě na bitvu u Towtonu.
Eduard IV. (1442-1483) pocházející z rodu Yorků vedl do bitvy vojsko čítající 25 000 – 30 000 mužů. Vojsko postupovalo na sever ve třech formacích. Střed vedl Eduard a levé křídlo jeho strýc Vilém Neville, 1.hrabě z Kentu a Fauconbergu (1410–1463). Pravé křídlo vedl do bitvy nejbohatší a nejvlivnější anglický aristokrat Richard Neville, 16.hrabě z Warwicku (1428-1471), známý také pod přízviskem Králotvůrce (Kingmaker). Nepřítel se pokusil zpomalit postup zničením mostu u Ferrybridge. Postupující jednotky zde vybudovaly most provizorní a začaly se přesouvat na druhou stranu řeky. Další yorské posily vedené vévodou z Norfolku měly zpoždění a teprve se přesouvaly do oblasti. Dne 29. března byly podmínky pro bitvu silně nevlídné - foukal studený vítr a padal sníh. Lancasterské vojsko čítalo přibližně 42 000 mužů a bylo v něm přítomno 28 vysokých šlechticů (Peerage) - méně než třetina z celé Anglie. Ač početnější bylo jejich vojsko, dokázali zaujmout i výhodnější bojovou pozici. Jejich vojsko obsadilo vyvýšenou plošinu, která byla na pravé straně ohraničena řekou. Jejich velitelem byl Jindřich, vévoda ze Somersetu, který velel centru armády, Jindřich, hrabě z Northumberlandu velel pravému křídlu a Jindřich, vévoda z Exeteru velel levému křídlu. Děla přitažené z Londýnského Toweru se ukázala být v takto nepříznivém počasí neúčinná a navlhlé tětivy dlouhých luků, znamenaly, že i lučištníci měli silně omezený dostřel. Vojáci na obou stranách byli promrzlí, třásli se zimou, byli hladoví a žízniví. Byť museli Yorkové stoupat do kopce, měli jejich lučištníci výhodu ve větru, který jim vál do zad. V nastalé vánici obránci prakticky nic neviděli a právě v této situaci, několik oddílů yorských lukostřelců vystřelilo své šípy na protivníka a stáhli se v momentě, kdy Lancasterové opětovali palbu na slepo. Poté znovu vyrazili dopředu a sbírali šípy které skončily působením větru před jejich přední linií. Tímto krokem se podařilo vyprovokovat Lancastery, aby opustily své výhodné, vyvýšené pozice a přešli do útoku. Když byl zahájen boj zblízka, byl velmi intenzivní a vojáci museli několikrát dokonce přerušit boj, aby odstranili mrtvá těla z cesty k nepříteli. Boj trval několik hodin, aniž by některá strana získávala vítězství na svou stranu. Časného odpoledne dorazil na bojiště Norfolk s čerstvými vojáky a posílil pravé křídlo Yorků. Levé křídlo Lancasterů tak muselo vzdorovat přesile a začalo v tomto úseku ustupovat. Někteří Lancasterové se pokusili utéci směrem na Tadcaster, ale většina byla zatlačena doprava směrem na řeku. Předpokládá se, že největší ztráty na životě se staly při ústupu. Několik mostů přes sousední řeku se zbortilo pod vahou ustupujících vojáků, kteří padli do ledové vody. Ti, kteří se nedostali na most, byli zatlačeni do vody nebo zabiti. Nejhorší masakr se údajně udál u Bloody Meadow (Krvavá louka), kde ustupující vojáci údajně překonávali řeku po tělech mrtvých spolubojovníků. Celá cesta z Towtonu k Tadcasteru byla pokryta mrtvými těly. Ustupující vojáci lancasterské armády, kteří odhazovali brnění a zbraně, aby mohli rychleji utíkat, byli snadným terčem yorského jezdectva. Vévoda z Northumberlandu padl, ale velká část lancasterských velitelů se zachránila.

V roce 1996 byl odkryt jeden z masových hrobů, padlých vojáků. Mnoho lebek nese opakované údery tupým předmětem do oblasti tváře, nebo malé čtyřhrané otvory od ostří halaparten nebo bojových kladiv. jedním z padlých je čtyřicetiletý muž, patrně zkušený válečník se zhojeným těžkým zraněním. V den své smrti utrpěl osm ran, prvních pět úderů dostal na levou stranu hlavy, pravděpodobně pravou rukou od muže stojícího před ním. Žádný z nich nebyl smrtelný, což se nedalo říct, o posledním úderu, vedeném zezadu, mečem do hlavy. Úder byl veden odspodu nahoru, čepel otevřela v zadní části lebky obrovskou horizontální prasklinu a roztříštěné kosti se mu zaryly do mozku. Hroutící se muž obdržel další ránu do hlavy zprava zezadu. Když muž ležel na zemi na zádech, vbodl mu nepřítel čepel meče do obličeje, úder rozsekl tvář, přerazil pravou čelist a vyrazil oko. Další nalezené ostatky nesou rány od šípů, nebo jiných zbraní. Údery jsou většinou vedeny do oblasti hlavy a prokázalo se, že nemálo padlý nemělo v době smrti na hlavně přilbu. Patrně je odhodili při kvapném útěku.

Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Towtonu
http://www.dailymail.co.uk/debate/artic ... -snow.html
http://historum.com/european-history/48 ... ction.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_IV.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%A9 ... B_z_Kentu)
http://palba.cz/viewtopic.php?f=262&t=7137


Obrázek Obrázek
Naposledy upravil(a) Rase dne 30/7/2023, 10:04, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 436
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: Bitva u Towtonu (1461)

Příspěvek od t.hajek »

díky za článek

mě zaráží velikost vojsk - ano je to "podle kronikářů", ale i jen "50 000" na obou stranách dohromady mi přijde na zemi ne zrovna prosperující jako dost vysoké číslo. S ohledem na další bitvy války i s ohledem na třeba na Castillon nebo Azincourt jsou ta čísla o polovinu a více vyšší. I Azincourt má podle nových odhadů na francouzské straně 12 000-36 000 lidí ovšem z celé bohaté Francie.

Neznáme nějaké revize nebo zpřesnění od moderních historiků ?
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Bitva u Towtonu (1461)

Příspěvek od Rase »

Ono v této válce bojovali i žoldáci z různých koutů evropy. Krom nejbližšího Skotska, jsou zmiňováni i švýcarští žoldáci, žoldáci z Německa atd. Primárně se ale jednalo o vojáky z Anglie. Jde i o to, že ve stoleté válce našla spousta angličanů obživu právě ve vojsku, když ale byli vytlačeni z Francie, najednou nebylo kde bojovat. Někteří se vydali cestou žoldnéřů a sloužili v Severní Itálii, nebo jiných koutech kontinentu. Navíc i vysokým šlecticům zůstaly početné družiny vojáků, které se střetly na začátku války mezi Yorky a Lancestery. S tím jak se na obě strany přidávaly další rody, nabalovaly se další družiny a později i žoldáci pro doplnění stavu. Pokud jde o početní stavy, tak v poslední bitvě s Francouzi, byli roku 1453 poraženi u Castellione. Město obléhalo 3000 angličanů, které vedl John Talbot, vévoda ze Shrewsbury. Proti němu se v táboře opevnil francouzský velitel Jeanem Bureauem, který měl 7-10 000 mužů, pozice obehnané zákopy, palisádou a 300 děl (!) Výsledkem byla drtivá porážka a Anglie byla konfliktem vyčerpaná. V tomto případě se jednalo o malý konflikt, v rámci celé války. Oproti tomu Towton byl rozhodující bitvou celého konfliktu. Byť to číslo 50 000 je asi hodně nadsazené, i tak se muselo jednat o maximum sil, co se podařilo v Anglii najít a dát dohromady. Přeci jen žádná strana si nemohla dovolit prohrát a šlo o hodně. Navíc, oproti začátku stoleté války se vojska rozrostla.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Bitva u Towtonu (1461)

Příspěvek od Rase »

Obávám se, že těch 50 000 je nejmenší číslo co se dá najít. Některé zdroje tvrdí, že na straně Yorků stálo 36-48 000 vojáků (8 000 padlo) a Lencesterů 42-60 000 (20 000 padlo)
Anglická wikipedie, mluví o mnohem menších počtech 25-30 000 a 30-35 000. Pokud by byly dostupné přesnější údaje, někdo by to nejspíš opravil.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 436
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: Bitva u Towtonu (1461)

Příspěvek od t.hajek »

určitě se ty počty sehnat dají, to neříkám, ale jak je udržet jakž takž při životě a bojeschopnosti? 25 000 lidí - ať se to dobře počítá- to je za týden 350 000 porcí jídla - počítám-li dvě jídla za den.. na jaře, kdy nic moc neroste.. a na jednom místě. O výplatě žoldu nemluvě.

- Což mi připomnělo ten krásný paradox, kdy Vladislav Jagellonský se slávou získal Malbork tím, že vyplatil českým žoldnéřům dlužný žold.. a vzápětí musel v zázemí čelit vzpourám vlastních jednotek, kterým začal žold dlužit.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Bitva u Towtonu (1461)

Příspěvek od Rase »

Tak ony se ty vojska sjížděly z různých stran, v rámci družin jednotlivých velmožů. Pohromadě tak nebyly dlouho, možná i jen pár dní. Osobně si myslím, že i zásobování probíhalo jen z toho, co si jednotlivé oddíly přivezly s sebou, co si sehnaly cestou (ať za peníze, nebo násilím). To je asi i důvod, proč se jednotky dostávaly na bojiště i opožděně a jelikož pořádně nefungovalo zásobování, tak se ani před bitvou nemanévrovalo (jak to známe z pozdějších válek). Ono i nebylo vhodné, aby se armády zdržovaly déle na jednom místě, jelikož pak jich nemálo pomřelo na nemoci.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitva u Towtonu (1461)

Příspěvek od Martin Hessler »

Nevím jak to bylo přesně v Anglii během Války růží, ale obecně lze říci, že od středověku až do konce 17. století "nebyl voják jako voják". Žoldnéři se zpravidla najímali na konkrétní akci nebo výpravu, ve smlouvě se jasně pravilo, co má být jejich úkolem: polní tažení, obléhání města, obrana hradeb atd. Zaměstnavatel (řečeno dnešní terminologií) jim byl povinen platit, pokud tak nečinil, žoldnéři odmítli bojovat nebo se rovnou rozutekli. Na druhou stranu se museli zaopatřovat ve vlastní režii, tzn. jídlo, ošacení a výstroj si kupovat za vlastní peníze. Jestliže neměli za co nakupovat nebo si chtěli ušetřit výdaje, začali plenit, často i na državách svého najímatele, popřípadě prodávali části výstroje - čímž pochopitelně pozbývali bojeschopnosti. Tenhle problém dost sužoval stavovské vojsko za třicetileté války, v době před bitvou na Bílé Hoře řada žoldnéřských vojáků už dávno neměla kyrysy, přilby a často ani boty - vyměnili je za jídlo a alkohol.

Vojsko složené ze zemské hotovosti (dnes by se řeklo povolanců) nemusel jejich pán platit. Byli jeho poddaní. Ale zase je musel nakrmit, obléci a vyzbrojit z vlastní kapsy. V některých zemích platila tzv. lánová povinnost, v případě mobilizace zemské hotovosti musela každá vesnice dodat armádě určitý počet rekrutů podle výměry polností k ní příslušejících. Každá obec se samozřejmě v první řadě zbavila těch nejhorších lemplů a budižkničemů, odtud pocházejí kořeny tradičního předsudku, že vojáci jsou spodina společnosti.

Specifickou skupinu tvořila šlechta, která válčila pochopitelně za vlastní, byť často s vidinou kořisti či územních zisků. Bohatšího rytíře doprovázelo do pole služebnictvo, pážata, zbrojnoši atd., které si vydržoval. Obdobně si početnou družinu ozbrojenců, povětšinou nižších šlechticů, vydržoval panovník.

Centrální zásobování armád tudíž v podstatě neexistovalo, některé skupiny si vezly zásoby s sebou, u jiných zcela samozřejmě platilo "voják se stará, voják má".

Důvody, proč některé jednotky dorážely na bojiště opožděně, mohly souviset s logistikou. Jestliže někudy protáhlo početné vojsko, byl kraj vyjedený a následující jednotky musely volit jinou, delší či obtížnější trasu, aby netrpěly hlady. Nebo to mohlo být něco docela jiného, třeba jen prosté, nikdy nekončící organizační obtíže s přesunem množství lidí a materiálu na dlouhou vzdálenost.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 436
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: Bitva u Towtonu (1461)

Příspěvek od t.hajek »

To je právě ten problém, že nevím, jestli můžeme středoevropské poměry vztáhnout na Válku růží.

V druhé polovině 15. století je hlavní motivací finanční zisk prostých vojáků a jejich hejtmanů... koneckonců i Warwicka Kingmakera..

A aspoň měsíční tažení muselo stát obrovské prostředky.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitva u Towtonu (1461)

Příspěvek od Martin Hessler »

Zajímavý britský dokument týkající se bitvy u Towtonu:

https://www.youtube.com/watch?v=kYtSE4KVPZc

Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Bitva u Towtonu (1461)

Příspěvek od Rase »

Švýcarští a němečtí žoldnéři ve Válce růží

Pročítal jsem si nějaké střety z konce Války růží a zajímavá je bitva na Stoke Field, která se odehrála 16. června 1487 nedaleko města Stoke v hrabství v Nottinghamshire. Často je považována za poslední bitvu celé války (1455-1487). Osobně mě zaujala právě neslavným osudem švýcarských a německých žoldnéřů (Reisläufer). Právě "švýcarskou taktiku" (opírající se o šiky pěchoty s píkami a arkebuzami) totiž tou dobou používali i čeští žoldnéři mimo jiné během nekonečných válek v Německu (zde často i pod švýcarskými veliteli) nebo Uhrách (v "Černé armádě" Matyáše Korvína). Nyní se ale přesuňme do Anglie, kde si chýlí ke konci Válka růží.
Po bitvě u Bosworthu (1485) se stal Jindřich Tudor anglickým králem (jako potomek Yorky poraženého rodu Lancasterů, korunován jako Jindřich VII.), ale ještě neměl vyhráno. Požár občanské války se měl znovu rozhořet. Na stranu Yorků se připojilo množství rebelů, vzbouřených šlechticů a především John de la Pole, hrabě z Lincolnu, který sám měl určitý nárok na anglickou korunu. Lincoln získal od své tety Markéty, vévodkyně Burgundské, finanční a vojenskou pomoc ve formě 1 500 německých žoldnéřů pod vedením zkušeného velitele Martina Schwartze. Yorkové vypravili z kontinentu flotilu, se kterou přistáli 4. května 1487 v Dublinu. Zde byly jejich síly doplněny o 4 500 irských žoldnéřů, většinou pěšáků, vybavených jen lehkým brněním, které jim ale dávalo velkou pohyblivost. Netrvalo dlouho a vojsko se vylodilo v Lancashire. Zde se k nim připojila velká skupina místní šlechty a armáda čítající nyní asi 8 000 mužů se rychle dala na pochod (během pěti dnů urazila zhruba 300 kilometrů). Zvítězila v několika menších střetech a šarvátkách, které ale postup citelně zpomalily. Ráno 16. června se přední oddíly královského vojska setkaly s armádou Yorků. Ta se nacházela na okraji vršku nedaleko vesnice Stoke, obtékaného ze tří stran řekou Trent. Yorkové okamžitě zaútočili a předvoj královské armády byl těžce otřesen, ale dokázal nápor ustát a konsolidovat své síly. Nastal krutý boj, který se ale nedařilo rozhodnout ani jedné straně. Patová situace trvala více než tři hodiny, ale nakonec došlo k naprostému opotřebování Yorků poté, co se jim nepodařilo prolomit lancasterské pozice. Přestože "němečtí" žoldáci byli vybaveni nejmodernějšími ručními zbraněmi (píkami a arkebuzami), přítomnost velkého počtu lukostřelců v lancasterské armádě se ukázala jako rozhodující. Zkušení lukostřelci byli schopni střílet salvu za salvou do pozic Yorků - zkušený voják dokázal vystřelit 6 šípů za minutu. Nedostatek ochranných zbrojí způsobil, že irské jednotky byly doslova smeteny. Lépe chránění němečtí a švýcarští žoldáci (s řekou po třech stranách) nemohli ustoupit a z bojiště se tak stáhnout do bezpečí. Zůstali tak na místě a museli bojovat až do hořkého konce. Podle Jeana Molineta byli na konci bitvy "plní šípů jako ježci". Rozprášený zbytek Yorků se pokusil uprchnout, ale byl zahnán do rokle (dnes známé jako Red Gutter) a zde pobit. Většina yorských velitelů (mimo jiné hrabě Lincoln i rytíř Schwartz) padla v bitvě. O život přišla též minimálně polovina jejich vojska (tedy zhruba 4 000 mužů).

Velitel zmíněných německých a švýcarských žoldáků Martin Schwartz (1450-1487), se narodil v Augsburgu jako syn ševce. Schopný, ale arogantní se stal významným vojenským podnikatelem a organizoval žoldnéře v několika válečných taženích. První zmínka o něm pochází z roku 1475 v armádě Karla Smělého při obléhání Neussu. V roce 1486 byl najat Maxmiliánem I., pozdějším císařem Svaté říše římské, aby osvobodil burgundské Nizozemí od Francouzů a potlačil povstání ve Flandrech. Za své služby v burgundském Nizozemí byl Maxmiliánem pasován na rytíře. Zmiňuje se, že Schwartz tehdy velel 200 švýcarským žoldákům. Později na straně hrabě z Lincolnu velel prý 2 000 vojáků, leč tažení do Anglie nedopadlo dobře a oba zahynuli v bitvě u Stoke Field.

https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Stoke_Field
https://en.wikipedia.org/wiki/Martin_Sc ... mercenary)
https://en.wikipedia.org/wiki/John_de_l ... of_Lincoln
https://www.studio88.co.uk/acatalog/bat ... stoke.html
viewtopic.php?t=10083

large_orig_stoke.jpg
8051ebf80245d13161b1bd972623036a.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 16/3/2024, 16:36, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Bitva u Towtonu (1461)

Příspěvek od Rase »

Kryštof Šámal píše:Podařilo se ti dohledat, jaké měli zbraně? Protože ta zmínka s šípy je poměrně zajímavá - v popisech bitvy u Guingate se pěchota švýcarského mustru setkává s množstvím lučištníků, ale jejich střelba nemá valný efekt. Právě u Guingate je to množství pik, které mají snížit efektivitu střelby do davu - prostě, šíp se mezi nimi snadno vychýlí a zaplete, a pak už dopadá někam mimo bez zásadní energie.
Taky bych čekal že ti žoldáci byli z Burgundska zvyklí na lučištníky, ale osobně bych čekal, že budou mít na sobě akorát tak přilbu a kyrys (v ideálním případě). Bez možnosti manévrovat je asi nebylo těžké rozstřílet (nějaká ta nekrytá část těla se vždycky najde, zvlášť když cíl stojí na místě). Samotné zbraně u těch žoldáků se nezmiňují, ale asi nestály víc za řeč (tedy neměly na střet nějak zásadní vliv - tedy asi ne nějaké velké množství arkebuz a podobně). Primárně tedy asi akorát píky a halapartny.

Později jsem našel, že Schwartzovy jednotky zaujaly silnou obrannou pozici na kopci. A jeho Němci měli nejnovější zbraně: ruční děla (arkebuzy). Přesto se anglickým lukostřelcům nevyrovnali. Kvůli nedostatku zbrojí Schwartzovi vojáci padali v obrovských počtech každou salvou. Němečtí pikenýři ze zoufalství provedli útok, ale selhal a rozbil se o anglické linie. Jen malý počet rebelů, často uváděný jako dvě stě, bitvu přežil.

https://www.brabantserfgoed.nl/page/10484/martin-zwart
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „významné vojenské události“