Nitranské knížectví (9.-12.století) Slovensko

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Nitranské knížectví (9.-12.století) Slovensko

Příspěvek od kacermiroslav »

Nitranské knížectví
dnešní Slovensko
9. – 12.století


Obrázek

Nitranské knížectví nebo též Nitransko, bylo v 9.století slovanské knížectví v jihozápadní části dnešního Slovenska. Hlavním městem byla podle většiny odborníků Nitra, podle které také knížectví dostalo své novodobé jméno. Vznik knížectví je kladen do konce 8.století, nejpozději pak do roku 800. Do roku 833 bylo buď ve vazalském vztahu s Velkou Moravou, nebo bylo nezávislé. Roku 833 bylo ovládnuto Velkomoravskou říši v rámci které pak fungalova jako údělné knížectví. Po pádu Velké Moravy počátkem 10.století se začlenilo do vznikajícího států starých Maďarů, kteří ovládali území Panonie a přilehlé země včetně Nitranského knížectví.

Panovníci
??? - ???
Pribina - 821/825 – 833
Svatopluk I. - 850/867 – 870
Ludvík II. Němec - 870 – 871 (Východofranský král)
Slavomír - 871 (kněz z mojmírovské dynastie)
??? - 871 - 894
Svatopluk II. - 894 – ? 899/906
??? - ???

Vzniku Nitranského knížectví, jako prakticky všech slovanských státních útvarů, muselo logicky předcházet stěhování národů a příchod Slovanů někde z Ukrajiny mezi lety 510-535. (původním domovem Slovanů však byli země ještě mnohem dále na východě). Tato obrovská migrace, která podle všeho probíhala v několika fázích, uvedla do pohybu 800 tis až 1,3 Mio Slovanů, kteří hledali nový domov na západě. Toto nově příchozí etnikum dokázalo během krátké doby obsadit území o ploše cca 900.000 km2 s centrem zřejmě v Panonii. Logicky toto množství obyvatel bylo v Panonii dosti nahuštěno a tak migrace pokračovala dále na sever, jih a západ. Slovanské kmeny se tak usadili kromě jiných míst v Čechách na Moravě i na Slovensku. Slované začali ve velkém zúrodňovat obsazená území s poměrně vysokými výnosy. A tak majitelé polí, obchodníci a knížecí rodiny a družiny stále více bohatli. Po čase již byla ze společnosti vyčleněná vrcholná vládnoucí kasta, která začala budovat správní centra (hradiště). Na těchto centrech se pak usazovali lokální knížata s rodinou a družinou, kteří postupně začali sjednocovat pod svou moc další území, hradiště. Tento proces pak vyvrcholil na přelomu 8. a 9.století, kdy se již dá hovořit o vznikajících zámožných a vojensky silných knížectvích. A jednim z takových bylo i Nitranské knížectví.

Samotný vznik Nitranského knížectví je obestřen záhadou a není nám zcela znám. Z archeologických nálezů se dá jeho počátek klást na konec 8. století, nejpozději pak zřejmě vzniklo kolem roku 800. Do dvacátých let 9.století pak nemáme o knížectví zprávy a ani nevíme, kdo byl jeho prvním panovníkem/panovníky až do nástupu Pribiny na knížecí stolec. Stejně tak ani nevíme, jestli Nitra bylo hlavním hospodářským a politickým centrem knížectví. Z archeologických nálezů lze toto centrum klást i na hradiště Bojná (též Valy nebo Turecké Šance), které leželo hluboko v pohoří Povážského Inovce a které oddělovalo dvě v 9.století intenzivně osídlené oblasti – Pováží a Ponitří. Již počátkem 9.století zde vedlo několik známých historických cest, které v omezené míře existují dodnes. Samotné hradiště Bojná se pak nalézalo na hřbetu táhlého návrší v severozápadní částí nad Bojnou. Na hradišti se pak vybíralo mýto. Celkovou plochou 11 ha se tak jednalo o největší opevnění v celé Karpatské kotlině. Z hradiště se do dnešních dnů stále dochovali velmi dobře zachované valy, které dosahují dvou třetin své původní výšky (místy byla vnější stěna až 8 m vysoká, vnitřní pak 3,5 m). Na místě Bojné se během archeologických vykopávek nalezla celá řada vzácných a na svou dobu drahých železných, zlatých a bronzových předmětů.

Kníže Pribina
Kolem roku 821/825 nastupuje jako panovník v nitranském knížectví s centrem v dnešní Nitře slovanský kníže Pribina. Jedná se o prvního historicky doloženého slovenského knížete a také prvního známého panovníka Nitranského knížectví. V literatuře je jeho jméno také uváděno jako Privina, Prowina, Priuuinna (lat. priwignus znamená levoboček). Tento panovník se narodil asi kolem roku 800 a podle určitých teorií pocházel z mojmírovské moravské dynastie. Jeho jméno naznačuje, že mohl být dokonce prvorozeným synem panovníkem Velké Moravy, které můžeme označovat jako Mojmír I. (?811 - ?820). Nám historicky znám Mojmír I. (+846) by tedy měl být podle těchto teorií značen jako Mojmír II. Rodokmen Mojmírovců, který byl sestaven na základě historických pramenů (modrá), doplněný dle údajů pozdní tradice (černá) a současného stavu poznání (červená), s přihlédnutím k hypotéze o moravském původu Bořivoje (E. Vlček a kol. 1995; L. Galuška 1996, E. Vlček a kol. 1997, L. E. Havlík 1998, P. Šimík 2006). Příbuzenství mezi Mojmírem a Pribinou je možné, ale neprokázané na rozdíl od příbuzenství mezi Mojmírovci a Přemyslovci, které je značně pravděpodobné. Jak naznačuje franské označení „jakýsi“ a význam jména (lat. priwignus znamená levoboček) šlo patrně o místního údělního knížete a snad člena mojmírovské dynastie (L. E. Havlík 1996, s. 107).
Obrázek


Pokud Pribina nepocházel přímo z dynastie mojmírovců, tak mohl být s tímto moravským vládnoucím rodem alespoň rodově nebo sňatkově spřízněn. Není ale ani vyloučeno, že byl vládcem vlastního samostatného kmene a tudíž zřejmě i samostatného knížectví. Historik Dušan Třeštík, je toho názoru, že Pribina byl podřízen moravskému knížeti, ale usiloval o osamostatnění.

Za Pribinovy vlády (ať už byla samostatná nebo v područí někoho jiného) nechal solnohradský arcibiskup Adalram vysvětit křesťanský kostel, který nechal kníže na svém panství postavit kolem roku 828. Byl to tedy první známý kostel západních a východních Slovanů. Tento důležitý politický čin svědčí o tom, že Pribina buď vykonával svůj úřad knížete nezávisle na Mojmírovi I. (+846), nebo alespoň tímto gestem usiloval o osamostatnění se. To že Pribina nechal postavit křesťanský svatostánek se dává za vliv jeho bavorské manželky a stykem s bavorsko - německým prostředím, kde křesťanství již mělo svou tradici. To že kostel byl vysvěcen solnohradským arcibiskupem svědčí i o jeho zřejmě dobrých stycích, protože jinak by tento úkol připadal do pravomocí pasovského biskupa. A jaké mohly být důvody postavení křesťanského svatostánku? Tak například podle historika Cibulky mohl být kostel postaven pro německé osadníky, kteří již byli křesťany. Historik Rapant je pak toho názoru, že jej nechal postavit pro svou bavorskou manželku, která zřejmě byla křesťankou a pocházela z vysokých solnohradských společenských vrstev. To by také vysvětlovalo vysvěcení solnohradským arcibiskupem. Ovšem sám Pribina přijal křest až po svém vyhnání z nitranského knížectví, ale zřejmě byl po silným vlivem své křesťanské manželky. Je pravděpodobné, že si předtím nechtěl proti sobě přijetím křesťanství popudit poddané a vyvolat vzpouru, jak se ostatně stalo například v Čechách přemyslovci Bořivoji I. o nějakých cca 50 let později.



Dobytí Nitranského knížectví (vyhnání Pribiny)
rok 833 (zima, jaro)

Tak jako tak, samostatná Pribinova politika byla trnem v oku jeho souseda, Mojmíra I. (+846), který buď byl jeho pánem a obával se jeho snah po osamostatnění nebo inkliminaci k německému prostředí, a nebo se prostě jen rozhodl dobýt sousední samostatné nitranské knížectví. Podle dochovaných archeologických nálezů a podle historického pramene „O obrácení Bavorů a Korutanců na víru“ (rok 870) pak Mojmír I. zaútočil na svého východního souseda v první polovině roku 833. Ohněm vzpláli hradiště Pobedim, Majcichov a Čingov a také zanikla Ostrá Skála na Oravě (tedy alespoň podle archeologických nálezů jsou všechna tato hradiště zničena někdy v době kolem roku 833). Útok Moravanů tak byl zřejmě nečekaný a prudký. To by do určité míry mohlo nasvědčovat tomu, že vztahy mezi Pribinou a Mojmírem byli dobré ať z důvodu příbuzenských, nebo že se jednalo pouze o Mojmírova vazala, který dělal vlastní politiku a teď ho za to stihl trest, který v daném ročním období (zima, jaro) nečekal.

Dříve uváděný důvod Mojmírova útoku na nitranské knížectví byla údajně Pribinova podpora germánskému prostředí a křesťanství. Tento názor je ale dnes již překonán, protože Mojmír I. s knížecí rodinou a nobilitou přijal křesťanství roku 831 (někdy je uváděn rok 833). Což lze pokládat za oficiální přijetí křesťanství jako státního náboženství a stejně tak tento názor vyvracení nálezy křesťanských staveb v Mikulčicích již před rokem 833. Ovšem nedá se ani vyloučit, že v případě nitranské podřízenosti mojmírovcům, by jejich přespříliš velký zájem o germánské prostředí (třeba dobrovolný slib vazalství Východofranské říši) mohl být také trnem v oku Mojmíra I.

Pribina tedy musel se svou rodinou a družinou uprchnout z obsazeného knížectví, které nyní ovládal Mojmír I. a který tím položil základy nové říše, kterou známe pod názvem Velká Morava. Nitranské knížectví se pak v rámci Velké Moravy od roku 833 stalo údělným knížectvím. Někdy v letech 850/867 až 870 se stal údělným nitranským knížetem synovec velkomoravského vládce Rostislava, Svatopluk. Tento energetický panovník nejdříve spolupracoval se strýcem, ale kolem roku 869, když velké Franské vojsko pustošilo Velkou Moravu, byl Svatopluk ve dvou bitvách Karlomanem (syn Východofranského krále Ludvíka II. Němce) poražen a zřejmě donucen k nějaké formě spolupráce. Jeho strýc zatím odolával na svém hlavním sídle dalšímu franskému vojsku. O rok později pak Svatopluk zradil strýce a vydal jej Frankům. Sám pak zradil i Franky a prohlásil se vládcem Velké Moravy (rok 871). Ze Svatopluka se pak stal nejvýznamnější vládce Velké Moravy (viz. tzv. dvojí Svatoplukova zrada).


Údělní knížectví
Dalšim známým údělným nitranským knížetem byl Svatoplukův syn, Svatopluk II. které tomuto panství vládl v rámci Velké Moravy v letech 894-899 až 906/907. Po pádu Velké Moravy se Nitransko dostalo pod vliv Maďarů, kteří jej začlenili do vznikajícího Uherského království. Do roku 955 pak knížectví vládla staromaďarská knížata, která byla buď jmenována do úřadu vládnoucí Arpádovskou dynastii, nebo se mohlo jednat i o nevládnoucí členy této dynastie, či kombinace obojího. Od roku 955 pak bylo Nitransko opět jako údělné knížectví v severozápadním Zadunajsku vznikajícího uherského státu. V letech 955-970 pak bylo podle některých historiků ovládáno přímou nadvládou severozadunajských Arpádovců (tj. té části dynastie, která utvářela uherský stát). Rozsah knížectví se zřejmě v průběhu dějin značně měnil. Kromě vlastního Nitranska mohlo zasahovat v první polovině 10.století i do severní a střední části dnešního Maďarska, severních hranic dnešního Slovenska pak dosáhlo až před svým zánikem. Někdy od roku 955 nebo až od 70tých let 10.století však v Čechách začala expanze knížete Boleslava I., který pod svou vládu sjednotil do té doby ještě stále nejednotná česká knížectví (spíše mini knížectví). Expanze Přemyslovců pak zasáhla i část území Slovenska včetně severních částí Nitranského knížectví. Toto pak bylo součástí Českého knížectví do přelomu 10. a 11.století, kdy přemyslovský stát postihla první velká krize a kdy na úkor polského království Boleslava I. Chrabrého přišli Přemyslovci prakticky o svou moc. V rámci polského státu pak byla většina Nitranská mezi lety 1001 – 1018/1029 ovládaná Poláky. Od roku 1048 pak bylo Nitransko součástí tzv. „Tercia Pars Regni“, tedy rozdělení Uherského státu mezi vládnoucí Arpádovce na vévodství. Samotné nitranské údělné knížectví pak zaniklo v letech 1108/1110, kdy se stalo nedílnou součástí Uherského království.

Obrázek
Uherské království kolem roku 1102


Zdroje:
Encyklopedie Slovanské archeologie – Michal Lutovský – 2001
Československé dějiny v datech - kolektiv - Praha 1986
Počátky Přemyslovců - Dušan Třeštík -2001
Vznik Velké Moravy – Dušan Třeštík - 2001
Čechy v době knížecí – J.Žemlička – 1997
http://www.moraviamagna.cz
http://www.wikipedia.org
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „státy a říše“