KLIMATICKÉ ZMĚNY A JEJICH VLIV NA DĚJINY KOČOVNÝCH NÁRODŮ I

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

KLIMATICKÉ ZMĚNY A JEJICH VLIV NA DĚJINY KOČOVNÝCH NÁRODŮ I

Příspěvek od Pátrač »

KLIMATICKÉ ZMĚNY A JEJICH VLIV NA DĚJINY KOČOVNÝCH NÁRODŮ I

Na úvod této práce musím objevit objevené tím, že vám sdělím skutečnost, že bylo v minulosti v literatuře realizováno mnoho pokusů, které měly vysvětlit dobyvatelská tažení Hunů v čele s Attilou a o bezmála tisíc let později Mongolů pod vedením Čingischána a jeho potomků tím, že se ve Velké stepi natolik zhoršily životní podmínky, že kočovným kmenům nic jiného než expanze na západ nezbylo. Tedy, že hlad a přelidnění byly motory těchto neuvěřitelných tažení.

Kdybych s tím souhlasil, tak bych nyní skončil a vy by jste ušetřili hodně času tím, že by jste dál neměli co číst. Ale zdá se, že to tak jednoduché není, takže ten čas neušetříte. Jde o to, že mongolská říše v dobách nám bližších a armáda Hunů hlouběji v minulosti při svých taženích dokázaly dobýt neuvěřitelná území. A není možné zůstat u tvrzení, že to byly tlupy hladových lidí toužících po jídle a přístřeší. Jednoznačně je prokázáno, že šlo o vojenská skupení tvořená ukázněnými a skvěle vycvičenými válečníky, kteří toužili po kořisti a moci. Při svých taženích se opírali o bohaté zázemí a fungující týlovou podporu. Ta byla silná díky jak vlastním zdrojům, tak i díky vytěžení možností z dobytého území.

Proto se pokusím doložit s jistou mírou pochybností, že tyto pro Evropu tak osudové události se odehrávaly právě v době, kdy Velká step a stepi v jejím okolí byly díky příznivým klimatickým podmínkám zalidněny a ekonomicky prosperovaly. Pokud by tato situace doznala kvalitativní změny a došlo ke zhoršování klimatických podmínek, nastalo by stěhování národů jiného typu než razantní expanze ve volném směru. Kočovníci by opouštěli step v malých skupinách a usazovali by se na jejích okrajích. Takový pohyb by sice byl doprovázen i vojenskými střety s místně usazeným obyvatelstvem, ale nešlo by o tvorbu nových říší. Takový pohyb by vlastně nikoho nezajímal a nikdo by o něm neudělal jediný písemný záznam. Historikové té doby zaznamenávali – pro čínské to platí zvláště akurátně – pouze věci z jejich pohledu světodějné.

To co zde budu psát je soubor zeměpisných, historických a etnografických fakt. Mělo by z něj vyplynout, že následkem změn podnebí se posouvají hranice přírodních pásem a etnické prostředí a jeho změny jsou citlivým ukazatelem změn přírodního prostředí. Platí to jak pro pomalé posuny národů z důvodů jejich zhoršování , tak i pro rychlou expanzi v dobách jejich pronikavého zlepšení. Mělo by z něj vyjít i to, že rozloha Velké stepi a stepí v oblast střední Asie jako základny pasteveckého, kočovného hospodaření se měnila, tedy zvětšovala a zmenšovala v souvislosti s účinkem dlouhodobých atmosférických jevů.

Takže se dáme do práce.

První kultury bronzové železné doby se na Sibiři rozvíjeli v podmínkách teplého suchého podnebí.V předhistorických dobách nositelé těchto kultur žili na rozhraní lesa a stepi. Když se však podnebí ochladilo, začala se tajga tento severoasijský obraz tropických džunglí posunovat na jih. To tyto kultury poškodilo a jejich kultura začala upadat. Naopak pro obyvatele velké stepí kteří se zde v této době v menších počtech vyskytovali začal doba příznivá. Bylo to dáno tím, že :

- přibylo srážek

- ve stepi vyrostly ostrůvky a ostrovy lesních porostů

Díky tomuto pak pastevectví doplněné lovem stepní ale i lesní zvěře prožívalo rozkvět. Toto období řečeno zkratkou začalo někdy v 1. století našeho letopočtu a skončilo někdy kolem 15. století téhož. Ale netrvalo v této příznivé klimatické situaci kontinuálně celou dobu. Objevilo se několik časově ohraničených výrazných zhoršení klimatu které se po nějaké době navrátili k průměru dobré klimatické situaci.
Nevratný proces – tedy z pohledu našich krátkých životů - zhoršování klimatu začal až ve století 16-tém a doposud se nezastavil. Od této časové roviny ubylo srážek, stepi vyschly. Zmizeli prameny a z řek zůstala jen jalová koryta. Ale archeologické nálezy dokazují že tam kde je dnes poušť, ještě před tisícem let existovali bohaté osady jako třeba Chara-Choto nebo ještě starší Šan-Šan, které dnes leží u vyschlého koryta řeky Konče-darji poblíž jezera Lob-núr. Řeky v oblasti Sin-ťiangu se nyní ztrácí v písku ale jejich suchá koryta se táhnou až k řece Tarim. A byly to mohutné řeky.

Než se pokusím stanovit jak to bylo s vývojem počasí v době kterou označujeme jako náš letopočet, musím udělat krátký exkurs do meteorologie. Počasí v Evropě a většině Asie ovlivňuje v zásadě těchto pět jevů:

Golfský proud je spolu s jeho severními větvemi – Irmingerův, Norský a Severoatlantický proud, silný, teplý a poměrně rychlý mořský proud Atlantského oceánu vznikající v Mexickém zálivu, který opouští Floridským průlivem a sleduje pobřeží Severní Ameriky k ostrovu Newfoundland, kde se odchyluje od pevniny a přechází přes Atlantský oceán. V poloze přibližně na 40° severní šířky a 30° západní délky se rozděluje na dvě větve, kdy severní proud míří k severní Evropě a jižní se obrací k západnímu pobřeží Afriky.
Evropská větev Golfského proudu, nazývaná Severoatlantický proud, zmírňuje v západní a severní Evropě zimy, které jsou tak teplejší než na jiných místech Země, byť tato místa mají stejnou zeměpisnou šířku

Tichooceánský monzun je vítr, který mění směr se změnou ročního období. V létě přináší vlhký vzduch z oceánu na pevninu, a v zimě suchý vzduch z pevniny do moře. Monzuny se objevují v celé Africe a Asii, ale nikde nehrají tak důležitou roli, jako na Indickém subkontinentu,. V období od června do září sem přináší letní monzun vytrvalý déšť. Protože se pevnina zahřívá rychleji než voda, je v květnu pevninská masa Asie často o 10 °C teplejší než Indický oceán. Ohřátý vzduch nad pevninou stoupá a rozpíná se. Vytváří tak oblast tlakové níže - cyklona , díky které se monzun dává do pohybu. Aby se tlak vyrovnal, začne proudit na pevninu chladný těžší vzduch, který je nad oceánem. Na své cestě sbírá vypařenou mořskou vodu. Když monzun plný vlhkosti dosáhne pevniny, teplejší vzduch nad ní se odsouvá, vodní páry zkondenzují a začne pršet. Tento jev je někdy označován jako letní monzun.

V zimě je tomu obráceně. Země se ochlazuje rychleji než oceán, takže monzun bez vlhkosti se žene z nitra kontinentu k moři. Pro Indii to znamená, že v době od října do května tu panuje stálé suché počasí.

Polární tlaková výše, někdy nazývaná jako polární barické maximum. Tato mohutná neviditelná věž tvořená chladným vzduchem je poměrně stabilní a tvoří severní hranici koridoru kterým se atmosférické cyklony šíří od Atlantického oceánu na východ. Při nízké aktivitě Slunce je nižší a zabírá větší plochy a při obráceném stavu naší Hvězdy je vysoká a má menší půdorys. Je téměř nehybná a pouze pulzuje svým klidným rytmem podle taktů udávaných Sluncem.

Tropická tlaková výše, zvaná někdy tropické maximum se nachází nad Saharou a arabským poloostrovem. Je velmi flexibilní, pohyblivá. Vytváří se jednak rotací země a druhak je neustále nabíjena energií od rozehřívaných pouští a polopouští v dané oblasti. Tato pohyblivost kdy osciluje ve směru sever –jih vytváří spodní čili jižní pohyblivou hranici brázdy nízkého tlaku vzduchu - tedy toho koridoru, kterým se pohybují atlantické cyklony na východ. Její vysoká pohyblivost může tento koridor zužit či rozšířit o stovky i tisíce kilometrů. Stabilita těchto změn je různá a kolísá od 50 do 500 set let. Alespoň v posledních 3000 letech . Je to doloženo výzkumem hladiny Kaspického moře, Aralského a Balchašského jezera.

Jak už jsem uvedl touto tisíce kilometrů dlouhou brázdou nízkého tlaku vzduchu proudí vlhký vzduch od Atlantiku a tento proud který přináší do Evropy a velké části Asie převážnou část atmosférických srážek se nazývá cyklona.

Směr cyklony závisí přímo na aktivitě tropického maxima a ta je přímo závislá na aktivitě Slunce, protože na ní závisí teplota pouště. Jaké jsou varianty? Objektivně prověřeno a po Dlouhých diskusích bylo pro oblast Euroasijského kontinentu stanoveno, že se dá mluvit o třech druzích proudění, jak ukážu dále. Podobně se chování tichooceánský monzun a jeho pohyb a změny tohoto pohybu vždy mají přímou vazbu na pohyb atlantických cyklon. Proto při specifikaci pohybu cyklon vždy vložím i chování monzunu. Následující obrázek ukazuje základní směry proudění atlantických cyklon:

Obrázek

1/ Severní proudění
Při maximální sluneční aktivitě pak cyklony proudí přes Skotsko, Skandinávii, Bílé moře a končí v oblasti Karského moře. Stepi v celé Asii prochází biologickou destrukcí. Vysychají, po pláních se prohání prachové bouře. Občas se vyskytují ostrůvky zeleně kolem artézských průduchů a na místech bývalých řečišť a vodních ploch. Objevují se pouště polopouště. Vítr ze suchých stepí v trhává do lesní zóny a zasypává její okraje dusícím prachem. Lesní porosty ve středním pásmu postupně ustupují na sever a k tomu jim pomáhají spontánní lesní požáry. Volha ztrácí vodu a Kaspické moře ustupuje ze svých pozic a na bývalé dně zůstává vrstva slaného černého lepkavého bahna. Na severu tají ledy nejen v Barentsově a Bílém moři ale dokonce v moři Karském. Velká oblačnost zastiňuje Slunce a na pobřeží začíná převládat vlhká zima. Permafrostová vrstva se ztenčuje a voda z jezer v tundře se vsakuje do roztálé půdy. Hladiny těchto jezer klesají a ryby v nich hynou. Tichooceánský monzun pak v této době odvádí vodu získanou z odpařujícího se Tichého oceánu až na Kamčatku. Jezero Bajkal napájené z 50% stepní řekou Selenou se dostává do své nejlepší formy.

Hodnocení tohoto stavu: Velká step a stepi ve střední Asii a východní Evropě se vyklidňují. Naprostý nedostatek pastvy způsobuje úhyn dobytka, a následný nedostatek potravin pak má vliv na oslabení lidské populace a její vymírání. Nastává pomalý odchod kočovníků nehostinných oblastí a s tím začíná trvalý konflikt při jejich snaze zajistit si potřebné území pro zajištění vlastního života.Stepi blíže Evropě jsou na tom lépe a jsou přechodným útočištěm ustupujících kmenů. Silné státy okolo velké stepi zažívají období lidu. Kočovníci mají svých starostí dost a stačí je udržet za Velkou zdí nebo na úpatí horských oblastí. Stepní prostory a tundra se stávají zónami bídy a hladu.

2/ Střední proudění
Pokud dlouhodobě aktivita slunce roste a tropická tlaková výše se rozšíří více na sever a dráha cyklon se posune tak, že proudí přes Francii, střední Evropu a střední Rusko k Uralu. Část srážek tak zůstane v Evropské části Ruska a zbytek vyprší v nekonečných prostorách Sibiře. Velká step začíná pomalu usychat, stepi kolem Volhy a Dněpru se zatím drží. Hladina Balchašského a Aralského jezera klesá a jejich vodní plocha se zmenšuje. Volha se mění v kalnou dravou řeku a hladina Kaspického moře začíná stoupat a voda začíná zaplavovat rozsáhlá území. Lesy mezi Volhou a Okou se stávají bažinatým prostředím které v zimě zapadá vysokými závějemi sněhu. Teploty klesají rychle pod bod mrazu jen proto, aby za pár dní přišla rychlá obleva vystřídaná dalšími tuhými mrazy. Tichooceánský monzun v této době stáčí svůj směr více severu a tím bohaté srážky částečně Velkou step míjí a stékají po svazích Jablonového horského hřbetu do řeky Amur a tím voda bez zjevného užitku odtéká zpět do oceánského prostředí.

Hodnocení tohoto stavu: Podmínky ve Velké stepi i stepích kolem Donu a Volhy a stepích střední Asie se pro kočovný způsob života začínají zhoršovat. Ubývá tráva a tím klesá schopnost stepí uživit své zvířecí a přeneseně i lidské obyvatele. Ve stepích kolem Volhy se navíc objevují nové bažinaté oblasti, které brání navyknutému způsobu pohybu kočovníků. Letní neutuchající drobné srážky v podobě mžení a vytrvalého drobného deště sebou nesou nemoci a pro usedlé obyvatelstvo neúrodu.

3/ Jižní proudění
V letech klidného Slunce, kdy je sluneční aktivita malá, směřují cyklony přes Středozemní, Černé moře a Severní Kavkaz až do Kazachstánu a zarazí je až horské břehy Altaje a Tchien-Šanu.Tady se pohyb vzdušných mas zbrzdí a voda nesená takovou dálku zajistí bohatou vláhu. Je to období rozkvetlých stepí – jak těch v oblastech kolem Volhy a Dněpru tak těch těsně za Uralem a samozřejmě též Velké stepi. Také středoasijské pouště zarůstají travou. Malé říčky které pramení na svazích Altaje, Targabataje, Tchien – šanu a Pamíru se mění v široké toky. Jezera Balchaš a Aral se naplní vodou a roste jejich vodní plocha. Naproti tomu Kaspické moře plněné řekou Volhou – jde až o 80 procent přítoku – se zmenšuje a vysychá. Srážek v povodí Volhy ale v celém středním pásmu Ruska ubývá. Malé řeky mizí, jezera se mění v bažiny a rašeliniště, v zimě je málo sněhu a v létě nastává úmorné vyčerpávající vedro.V arktické zóně pak se na Barentsově a bílém moři objevují ledové kry, hranice věčně zmrzlé půdy se posouvá k jihu a hladiny vod v tundře stoupají. Tichooceánský monzum se v této době chová tak, že vodou nasycený vzduch proudí až do centrálního Mongolska, poušť Gobi se zmenšuje, svahy náhorní plošiny Chentej se pokrývají souvislými pásy lesů a Bajkal se plní vodou. Zmenšovaní Gobi zvětšuje plochy travnatých porostů a plocha Velké stepi se zvětšuje. Srážková voda tak zůstává tam, kde je jí nejvíce potřeba.

Hodnocení tohoto stavu: Tento stav je podle všeho ten nejlepší pro rozvoj kočovnických kultur ve stepích celého kontinentu. Objevuje se vysoká hustá tráva, ostrůvky a ostrovy lesních porostů, kolem jezer a vodních toků se pak daří vodní fauně a přibývá lovné zvěře. Step je schopna uživit velká množství dobytka o koní a tím pádem i může růst počet lidských obyvatel tohoto druhu prostředí.

Než se pokusím vyhodnotit v historickém období možnosti stepí podle prokázaných klimatických cyklů, musí se pokusit dát dohromady jeden důležitý fakt. Tedy to, jakou potřebu krmiva pro svá zvířata vlastně kočovník se svou rodinou měl na zajištění svého života v potřebné kvalitě.
Každý kmen měl ve své péči a exploataci určité území. Bylo tak velké jaké si v konkurenci okolních kmenů dokázal vybojovat. Vždy rozhodoval počet vycvičených bojovníků. Silné kmeny tak ovládaly větší území a menší tak velké jaké uhájily. Uvnitř kmene pak každá rodina měla své území, po kterém se v průběhu roku pohybovala tak aby tráva mohla postupně dorůstat a nebyla vypasena nebo zničena přecházením. Velikost území byla empiricky vyměřena tak aby uživila veškerý živý inventář rodiny, a dále pak klanu či celého kmene. Nebylo to málo zvířat. Bylo zjištěno a porovnáním s posledními kočovníky na zemi tedy dnešními Mongolskými nomády prokázáno, že pro ukojení základních potřeb s možností vytvoření zásob na zimu musí mít kočovná rodina stádo asi 25 koní nebo alikvotní množství dobytka. Tehdy se počítá 5 až 6 kusů skotu, ovcí nebo koz za jednoho koně. Tedy se jednalo zpravidla o 10 až 12 koní a 60 až 80 kusů dobytka. Bylo to poměrně dost zvířat a jejich potřeba pastvy je pak zřejmá. Dále pak rodina musel mít potřebný počet přepravních koní na stěhování jurty. Což představovalo 4 až 6 koní a pokud to byla jurta bohatá a dobře vybavená tak 12 koní.

Tento způsob hospodaření tedy pro možný rozvoj – dnes bychom použili termín hospodářský růst - potřebuje přírodní podmínky které zajistí zvětšování množství píce, aniž by významně rostlo množství obyvatel. Jinak přírůstek nebo chcete - li přebytek hospodářského produktu pohltí zabezpečení tohoto přírůstku obyvatel. Jenže to nebylo možné. Pokud se lidem daří dobře a to v době rozkvětu stepního hospodářství bylo normální, bylo dostatek potravy a tím pádem se i rodilo více dětí a více jich přežilo do věku dospělosti. Tím vznikal dvojí přetlak. Za prvé bylo dost mladých k boji vycvičených mužů, kteří měli málo práce a navíc věděli, že díky hierarchickým zvykům nikdy nebudou v postavení hlavy rodiny. A jako druhý lze stanovit že historická zkušenost stařešinům pravila, že mohou očekávat zhoršení přírodních podmínek a pokud měli přebytek lidí, byla snaha je využít k rozšíření vlastního kočovného prostoru aby až k tomu dojde, větší plocha zajistila kvalitní život jejich kmene.

A nyní tedy přistoupíme k tomu hlavnímu. Pokusíme se podle všech ukazatelů stanovit období v historicky dostupné době stanovit jak vypadalo klima a tím odpovídající přírodní podmínky ve stepích euroasijského kontinentu.

Ve 4. až 3. století před naším letopočtem, v době kdy se nám zachovaly relativně podrobné zprávy o národech Střední Asie byly stepi v rozkvětu. Ve Volze bylo málo vody a hladina Kaspického moře byla o hodně metrů níž než dnes, i když řeka Uzboj do něj přiváděla přebytečné vody Amudarji, které se již nevešly do Aralského jezera.
Potom ale začalo srážek ubývat. Dráha atlantické cyklony se posouvala na sever. A monzun se stočil na sever také. Výsledek byl ten, že

v 2. až 3. století našeho letopočtu je obdobím vysychání stepí a došlo k jejich vylidnění. Balchašské jezero a Aralské též jsou na ústupu se svými vodními plochami. Kaspické moře se plní a zaplavuje sále větší plochu souše. Tento krátkodobý stav se pak poměrně rychle změnil a

ve 4. století našeho letopočtu se srážky vrací. Stepi se zalidňují a tento stav získal trvalou hodnotu, která s výkyvem trvala až do 13. století. Od poloviny tohoto století se dráha cyklon posunuje do středního pásma evropského Ruska a počátkem 14. století hladina Kaspického moře přesáhla o 8 metrů dnešní úroveň. Velká step tehdy vysychala ale ostatní stepy udrželi svůj potenciál která dokonce oproti minulosti vzrostl. Jaké to mělo důsledky pro Evropu uvidíme dále.

Ten výkyv o kterém jsem psal v předchozí odstavci se projevil počátkem 9. století a trval až do počátku století 12-tého. Byl velmi dramatický, nastoupil rychle a zbavil života obrovská území Velké stepi. Stejně rychle ale po uplynutí dvou set let ustoupil a pokračoval vzestupný trend srážkových mas a v polovině 13. století je hospodářská síla Velké stepi a stepí na rozhraní Evropy a Asie na nejvyšší historicky doložené výši. Pro celý nám známý svět nebo jeho většinu to mělo mimořádné důsledky.

Od poloviny 13. století se dráha cyklon začala přesouvat na sever stejně jako směr monzunu. Velká step začala vysychat a tento trend trvá vlastně až doposud, protože směr atlantických cyklon se pohybuje pouze ve středním a severním pásmu a od dané doby se do jižního směru nevrátil. Za ta uplynula staletí se Gobi rozrostla na neuvěřitelnou rozlohu a Kaspické moře i díky lidské činnosti je na trvalém ústupu. Rozrostlá Gobi pak zabránila pohybu lidí mezi rovinami Ordou a údolími řek Orchon, Selenga a Onon.

Snadno se dá z toho všeho co jsem doposud napsal odvodit, že pro tu obrovskou oblast tedy její využitelnost pro lidskou populaci je rozhodující jediná podmínka - voda. Tráva bez vody neroste, stejně jako stromy v ostrůvcích a ostrovech, které se v dobrých podmínkách ve stepích objevují. Dobytek nemůže žít bez trávy a kočovníci bez dobytka a dřeva ze kterého vyrábí zbraně a jurty.

Jakmile ale začne trvale přibývat vodních srážek vegetace přechází do útoku. Útočí na suché oblasti a pouště ze všech stran a postupně vytváří souvislý vysoký hustý koberec. Za trávou přichází divoká zvířata a za nimi lidé se svým skotem ovcemi a koni.. Koně pak nesou jezdce - statečné a odolné válečníky. A tito jezdci – válečníci vytváří bojovné hordy a slavné kočovnické říše.

Vliv klimatických změn na velké pohyby kočovníků ze kterých povstaly mohutné říše si ukážeme na dvou případech. Na národu Hunů a na národu Mongolů. Vezmeme to postupně jak roky šli a tak jako první budou na tapetě

HUNOVÉ

Velké step je uzavřena na severu tajgou a na jihu horskými hřbety Alamanu, Pej-šanu, Pamíru a mimořádným lidským výtvorem, Velkou čínskou zdí. Tato obrovská plocha byla obydlena už v hlubokém starověku, ale státní uskupení nebo pro naše potřeby spíše říše se zde začala formovat až ve 4. a 3. století před naším letopočtem. Navíc byla Velká step rozdělena překážkou – pouští Gobi. Rozdělené části se podařilo spojit až byl nahrazen způsob života založený na pastevectví doplněného lovem za život kočovných pastevců-bojovníků. Lidé a kmeny žijící na okrajích tajgy a v lesostepích jako třeba na Sajansko-altajské vysočině se vydali na jih. Ovládali výrobu kovů a tím i kvalitních zbraní, a udrželi si vazby na místa svého původu. Nikdo jim při jejich cestě do nových oblastí nekladl odpor.
Na jihu byla situace jinak. Mezi mnoha skupinami kmenů v povodí Žluté řeky vynikl už hluboko v minulosti národ který nakonec získal jméno Číňané. Postupně ovládli a z časti vyhubili ty kmeny, které se nedokázaly včas přizpůsobit podmínkám kočovného pastevectví a ustoupit do stepí. Zanikly tak desítky kmenů horských a lesních oblastí Sečuánu, Jün-nanu a východní Číny.

Ustoupit dokázali kmeny Tung-chu později známi jako Sien-pejové, tedy starověcí Mongolové, starověcí Hunové a Čchiangové, což byl národ ze kterého v nových podmínkách vyrostl národ hrdých Tibeťanů. Nesmím zapomenout ani na Turkuty kteří se v této složité době dokázali přizpůsobit a v tvrdých bojích s čínskými vojsky ustoupily ze poušť Gobi kde nabrali síly a v době kdy s nimi nikdo nepočítal tedy v 5. století našeho letopočtu se vrátily aby bojovali o své rodné državy, tedy o Ordos a předhůří Alamanu a Chinganu. Ale to je mimo náš zájem, vrátíme se k Hunům.
Je zní jasně vidět, že Hunové v této době ovládali velmi velké území. Období kdy hráli ve stepích první housle se datuje od 5. století př.n.l. do 3. století našeho letopočtu je prokázáno že kočovné hospodaření kvetlo. Bylo založeno na lesostepi. Hunové potřebovali v létě hodně trávy a lesnaté porosty . V zimě pak potřebovali suché stepi kde se mohl dobytek napást díky tomu, že tenká vrstva sněhu nebránila zvířatům se dostat k porostům. Ze dřeva stromů získávali teplo, materiál pro výrobu zbraní a jurt.

Byl to tento národ, který vynalezl několik přelomových vynálezů:
-kolový vůz, který nahradil původní vozy na kmenech stromů, nebyl to vynález pro svět nový ale zde v dalekých pláních byl novinkou.
-jsou autory nápadu, kdy na nákladní koně byly umístěny zvláštní přepravní vaky, kde bylo možno přepravovat i tekutý materiál, tedy vodu a vše ostatní co při svých výpravách potřebovali.
-plstěná jurta je považována za nejlepší obydlí té doby. Plně nahradila různé stany a přechodné přístřešky
-zde byly vynalezeny kalhoty a dlouhý kabát - oblek který postupně převzal celý svět.
-nesmíme ale zapomenout na to, že Hunové jako první používali kompletní koňský postroj. Tedy sedlo, třmeny a uzdu. V dalším textu se pak dovíme jaký to mělo význam.
-Hunové dosáhli skvělých výsledků i ve šlechtitelství koní – vedle nízkých a velmi odolných sibiřských koníků vyšlechtili vysoké, statné a bujné koně podobné arabským
-jako nejdůležitější vynález je pak kočovníkům všeobecně, ne tedy přímo Hunům přisuzován vynález šavle. Je to zbraň která změnila způsob boje jezdeckých armád a nadřadila výcvik síle a razantnosti.

V naší době máme zažitou představu, kterou nám předkládají dějepisné zdroje. Že Hunové byli národ tvořený divokými kmeny, které se živili nájezdy a olupováním svých mírumilovných sousedů. Tato říše nebo spíše kmenový svaz existoval v podobě rozhodující síly asi 800 let. Za takové období je zcela jistě možno najít jak aktivity obranné tak i agresivní. Ale čínské prameny mluví jasně: do jejich zmizení z prostor Vnitřního a Vnějšího Mongolska, Džúngarska a jižní Sibiře byli spíše v pozici toho, kdo se brání nekonečné řadě útoků ze strany svého hlavního nepřítele – Číny. Zvláště velkou hodnotu přičítali Hunové svahům Jˇn-šanu. Bylo to pohoří porostlé hustou travou a lesy s kvalitním dřevem, bylo zde hodně lovného ptactva i zvěře.

Více než 300 let dokázali vyrovnávat bojeschopností, pohyblivostí a schopností hlubokých ústupových a ofenzivních manévrů, as přesuny celých kmenů převahu čínské dynastie Chan. Hunové měli nadbytek masa, kůží, kožešin ale postrádali obilí a tkaniny. Tyto získávali směnným obchodem s Čínou v obdobích klidu. Na tomto obchodě měly zájem obě strany. Jak ale rostly v Číně nároky na financování války došlo k vyloučení obchodních misií z obchodu a vše převzaly vládní úředníci. Tím Hunové začali na obchodě prodělávat a objem obilí a látek se zmenšil. A začal mlýn:

-roku 152 před naším letopočtem zahájili Hunové válku a po sérii přesvědčivých vítězství dosáhli narovnání obchodu a hlavně jeho uvolnění mimo státní dozor

-roku 133 před naším letopočtem pro změnu válku Číňané a díky obrovské převaze a zajištění rozsáhlých území pěchotou zatlačily Huny až k severnímu okraji pouště Gobi

-v roce 90 před naším letopočtem pak udělali generální pokus si Huny podrobit ale jejich expediční sbor byl zničen a Hunové se začali vracet do svých území.

-V roce 72 před naším letopočtem pak čínská strana přešla od otevřené války k diplomacii. A úspěšně. Podařilo se jí rozeštvat kočovné kmeny a nakonec dosáhla toho že kmeny Wusunů v Džúngarsku, Tinglinů v Sajanech a Wuchuanů ze stepí pod Chinganem na Huny zaútočili. Ti se bránili co mohli ale nakonec došlo k boji mezi samotnými Huny a v roce 52 před naším letopočtem Hunové uznali, byť jen nominálně čínskou nadvládu.

A zde se dostáváme do naší doby, tedy našeho letopočtu.
V roce 9 našeho letopočtu se čínský uzurpátor Wang Mang pokusil přímo zasáhnout do vnitřních záležitostí Hunů a vyvolal povstání. Hunové vázali na hranicích značné síly čínské armády a tím umožnili vzniknout rolnickému povstání, které dějiny znají pod názvem povstání „Rudých obočí“.

V roce 25 našeho letopočtu pak dynastie Pozdní Chan opět stojí proti sjednoceným Hunům. Ale ne dlouho. Pohyby ve stepi nelze zastavit a roku 83 našeho letopočtu dochází k rozpadu Hunské říše na dva celky. Na jižní Huny a severní Huny. Čína uzavřela spojenectví s jižními Huny a Sien-pii, kteří v té době obývali Mandžusko a východní Zabajkalí a to jim umožnilo porazit severní Huny. Čína triumfovala ale ne nadlouho. Válečník Tchán-š´-chaj, vládce Sien-piů přešel k vlastní politice, porazil několikrát čínské armády a dokonce překročil Velkou čínskou zeď. V roce 177 našeho letopočtu Čína vše co ve stepích získala v předchozích 100 letech ztratila. A pro kočovníky mělo být ještě lépe.

Mapa číslo 1 ukazuje jak asi vypadalo rozdělení celého Euroasijského kontinentu mezi jednotlivé skupiny kmenů a kmenová uskupení a to v roce 80. našeho letopočtu

Obrázek

Zbídačování čínského obyvatelstva náklady na nekonečné války přivedlo na svět mimořádně veliké povstání rolníků známé jako povstání Žlutých turbanů. Tímto živelným hnutím byla zlomena moc dynastie Chan.Ta tímto zanikla jako první ze starověkých říší v té době. Římská říše, říše Parthská a Kušanská ještě měly před sebou nějaký čas. Pro Čínu to byla naprostá katastrofa. Podle čínských záznamů došlo k úbytku daně platícího obyvatelstva z 50 milionů na 7,5 milionu. To neznamená, že by bylo tolik lidí usmrceno. Ale státní aparát neměl sílu k udržení pořádku.

Na všech těchto událostech měli Hunové nějaký podíl. Ale nikdy jim nešlo o územní zisky. Jako kočovníci by si s čínskou zemědělskou krajinou nevěděli rady. Šlo jim rovnoprávný podíl na obchodě. Je doložena situace kdy v roce 199 před naším letopočtem v jedné bitvě u města Paj-ting v provincii Šan-si byl dokonce obklíčen samotný čínský následník trůnu. Okamžitě po uzavření smlouvy o míru a příbuzenství, tedy rovnosti byl i se svými vojáky propuštěn. Kolik takových příkladů vy jsme našli v dějinách Evropy této doby? Když jejich kmenový svaz opustili po mnoha staletích spolupráce Wu -sunové a zamířili do Sedmiříčí, Hunové to nechali být jako jejich svobodnou volbu. Ale svá území bránily s vypětím všech sil. Hunové navíc přijímali do svých držav i čínskou emigraci a disent. Tito s nimi nemohli splynout ale spolupracovali s Huny při hospodaření a při obraně.

Hunové byli velmi zdatní při svém způsobu hospodaření. Pokud by měl někdo pochybnosti, přesvědčí ho čínské záznamy o kořisti, kterou vojenské nájezdy do Velké stepi Číňanům přinášeli. Pokud byl nájezd neúspěšný, tedy Hunové se vyhnuli boji a dokázali odvést většinu stád a obyvatelstva v postižené oblasti mimo úder, byla kořist malá- píše se o dvou, šesti či devíti tisících kusů dobytka. Ale jsou záznamy, kde se píše o desítkách tisíc ukořistěných kusů dobytka. A to vše v oblastech, kde je dnes poušť. Také říše Kchang-T´ü, ve východním Kazachstánu mezi pohořím Tarbagataj a středním tokem Syrdarji se jeví jako bohatý pastevecký stát schopný podle čínských zjištění postavit až 100 tisícovou jízdní armádu. Na soudobé mapě je řeka Ču zakreslena tak, že vytéká z jezera Issyk-kul a vtéká do dalšího jezera. Dnes tato řeka není s tímto jezerem vůbec spojena a druhé jezero zmizelo - jsou zde pouze slaniska bažiny.

Ale vše má svůj čas a ten se pro hunskou společnost začal naplňovat na přelomu 2. a 3. století našeho letopočtu.

Atlantické cyklony a monzun začaly měnit směr a stepi začali rychle vysychat. A tak zatímco v roce 145 našeho letopočtu Hunové hrdě prohlašovali, že mají dost udatných bojovníků a boj na koni je jejich mocí, kolem roku 230 že už jejich sláva začala zanikat. Ztrácí se informace o obrovských stádech domácích zvířat pasených Huny v oblastech Mongolského Altaje a Wu- suny v oblasti Sedmiříčí. Hunové jaké národ velké stepi končí se svou úlohou hegemona. Mohl bych popsat hodně stránek tím, jak tento starobylý a statečný národ vedl svůj boj obklíčen nepřáteli a současně ničen nepřízní počasí. Také by mělo být dáno na vědomí, že hodně nepřátel si udělali Hunové sami – rozhodně to nebyli žádní svatouškové. Není to důležité. Pro nás je zajímavé hlavně to, co se s tímto národem nakonec stalo. Rozdělil se do čtyř skupin – větví.

Jedna větev se usadila na březích Žluté řeky a v předhůří Ala-šanu, kde byl dostatek vody a málo místního obyvatelstva. Tato větev pak byla pohlcena velkým Turkutským kaganátem. Byla to mocná říše.Turkuti byli jeden z národů turecké národní skupiny. Jejich říše byla větší a mocnější než říše jejich předchůdců. Turkuti sestoupili z Altajských úbočí a z pohoří Changaj. V roce 552 porazili Turkuti Žuan-Žuany, což byl kaganát vzniklý ve 4. století v prázdných mongolských stepích poté, co je opustili Hunové. Hned v dalších letech, hlavně pak 556 až 557 zahnali národ Hefthalitů až do hor před Pamírem. Najednou se staly hegemony v celém prostoru euroasijských stepí. V letech 557 až 571 si podrobili severní Kavkaz a navázali styky s Byzancí a Persií. V této době se po této větvi Hunů ztrácí jakékoliv stopy.

Druhá větev se usadila na březích řek Selenga a v Zabajkalí, tedy na okraji tajgy. Protože byli mimo zájmovou oblast čínských vojáků a tím pádem i historiků, není o nich moc zpráv. Vlastně se jen ví, že tam odešli. Podle všeho se pak smísili s kmeny na místě a vznikli z nich budoucí národy Evenků a Kurikanů. Přejali jejich způsob života a tím zmizeli z dějin kočovných národů.

Třetí větev nalezla útočiště na území dnešního Kazachstánu. Tedy na svazích pásu pohoří Tarbagataj s nejvyšší horou Tastru. I následující horstva se táhnou přibližně stejným směrem jako Tarbagataj, tedy od západu k východu. Nejprve je to Džungarský Alatau s nejvyšší horou Besbakan poté následuje široké údolí, jímž z Číny přitéká řeka Ili, a na jihovýchodě ohraničuje Kazachstán pohoří Ťan-šan („Nebeské hory“). Zde usadili. Později se stali také součástí Turkutského kaganátu. Ale to už se o nich nepsalo v dobových zprávách jako o Hunech, ale jako o Jüe-panech. V průběhu staletí nakonec hory opustili a nahradili v nížinných oblastech záhadné světlovlasé a modrooké Wun–suny, kteří odešli neznámo kam.

Čtvrtá větev pak měla jiný osud. A ten se přímo dotýká dějin Evropy.Tato jediná větev nevyklízela své místo ve Velké stepi postupným odchodem. Tato větev byla na útěku. Z jejích místa ji vyhnal strašlivý nepřítel. Sien-piové, předkové Mongolů. Z nekonečných náhorních plošin Mongolska se tito Hunové pustili přes stepi střední Asie, přes Altaj, podél Aralského jezera, Kaspického a Černého moře. Na tomto pochodu zanechali všude stopy - hlavně své typické bronzové kotle. Ty jsou vysoké 50 - 60 cm a ozdobeny jemným vzorem. Účel těchto kotlů není přesně znám, má se obecně za to, že šlo o kultovní předměty. Jsou nacházeny v hrobech nebo v jejich bezprostřední blízkosti a jsou záměrně poškozeny.
Takže tato větev pod krutým tlakem překročila vysychající stepi dnešního Kazachstánu a během tohoto ústupu se rozštěpila na dvě části.

Ta část kterou tvořili ti co ztratily energii k dalšímu pochodu – tedy ranění, nemocní a vozatajstvo se ukryla v altajských horách. Zde se o nich ztratily na tři století všechny zprávy. Poté z těchto hor sestoupili a byl to nový národ - Kipčakové , udatní a velmi houževnatí horalé, ze kterých nakonec vznikl národ Kumánů. A o těch už jsem psal ve své práci o Mongolech. Takže je směle opustíme a podíváme se na tu druhou část čtvrté větve.

Hunové kteří si udrželi sílu a vzdor pochodovali dál. Nakonec se usadili až na březích řek Uralu a Volhy, v tamních řídkých lesostepích. Zde se pokusili vybudovat novou říši ale pokus nepřinesl potřebný výsledek. Po ztrátách majetku všech kategorií neměli na podobné kroky potřebnou ekonomickou sílu. Jenže na počátku 4. století se opět cyklony přemístili a oblasti po téměř dvě století prázdné se začali opět zalidňovat. Nebudeme řešit Velkou step. Stala se součástí již zmiňovaného Turkutského kaganátu. Ale stejně příznivé podmínky se projevily i na poslední skupině Hunů.

Mapa číslo 2 pak ukazuje možné osy postupu čtvrté větvě Hunů do Evropy

Obrázek

Tento vlastně nový národ už se starými Huny měl pramálo společného. Setkal se s představiteli nových náboženství, bojoval s místními usedlíky a přinutil je k asimilaci. Pod vedením svého náčelníka Balamira překročili r. 374 Volhu a vrhli se na stepní národ Alanů, usazených mezi Volhou a Donem. Alanové se stali první obětí hunské expanze, ačkoli i oni byli nomádi, jejich kopí a meče se nemohly rovnat zbraním Hunů. Tuto událost, naprosté zničení královské říše, zaznamenaly římské i čínské kroniky. Skupinkám prchajících Alanů se podařilo probít až břehům Ženevského jezera. Další na řadě byli Uhři a další a další stepní národy. Generaci od generace tak vlastním přirozeným přírůstkem a asimilací poražených národ Hunů sílel a nakonec došlo k tomu, že jim jejich bohaté stepi byly malé. Národ Hunů se znovu cítil mocný a silný. Evropa měla získat zkušenost, kterou bych nepřál nikomu. Měla se stát doslova a do písmene obětí nájezdu, který si nikdo neuměl představit.

Už první setkání s hunskými bojovníky Evropu šokovalo. "Ani kentaurové nebyli s koněm více srostlí než oni," napsal jeden římský historik. Koně Hunů byli z velké části vyšlechtěni z divokých prakoní, tvrdí se že jejich základní genofond dodal kůň Przewalskeho. Byla to malá, ošklivá, rozježená, ale skromná a nenáročná zvířata s extrémní houževnatostí. V zimě si hledali potravu pod sněhem. Byli používáni po celý rok a s každým bojovníkem přišlo asi 7 koní. Harmonie mezi jezdcem a koněm spočívala sedle. Sedla Hunů nebyla jako římská tvořena z obyčejné kůže, obepínající tělo koně. Sedlo mělo dřevěnou kostru, která svým vpředu a vzadu vyvýšeným můstkem dodávala jezdci při všech způsobech jízdy velkou stabilitu. V boji navíc toto sedlo zlepšovalo ochranu jezdce. Další revolučním vynálezem byly třmeny. Proti únavě nohou při dlouhých jízdách byly na sedlo upevněny bandáže, či kožené pásy. Třmen ze železa se objevil až v pátém století. Ale již tato jeho původní forma dále zvyšovala stabilitu jezdce, který se zároveň mohl na třmenu vzpřímit, otáčet se na všechny strany a střílet šípy. U těžkopádné římské jízdy na to nebylo ani pomyšlení, navíc se mnohokrát stalo, že v bitvě jezdec ztratil rovnováhu a spadl z koně. Koně byli důležitým obchodním artiklem Hunů, v době války byl ale jejich prodej zakázán. Další nebezpečnou zbraní byl neobvykle konstruovaný luk - tzv. asymetrický reflexní luk. Byl vyráběn z ohebného dřeva, které bylo mezi střední částí a oběma konci luku vytvarováno do oblouku. Konce a střední části byly zesíleny plochými kostmi. Na koncích luků byla tětiva a napětí se koncentrovalo do dvou oblouků připomínajících písmeno C. Vrchní oblouk byl o něco větší než spodní, jezdec měl tím pádem větší volnost při jeho ovládání. Luk měl daleko větší průraznost a dostřel než klasický "kulatý luk" a nehrozilo mu přetažení a ztráta účinnosti při velkém napětí. Šípy měly trojhrannou železnou špičku a otvor v dříku, který způsoboval, že vystřelený šíp různě pískal - tímto způsobem se vydávaly rozkazy, kterým nepřítel nerozuměl. Byla to zbraň ideálně se hodící pro rychlé jezdectvo, a tak se stali tito kočovníci děsivou hrozbou.
Také bojová taktika byla něco, co válečníci v Evropě nedokázali podchytit. Taktika Hunů byla jednoduchá: v malých oddílech 500 až 1000 mužů za hustého krupobití šípů napadat nepřítele ze všech stran. Jakmile se nepřítel začal formovat, předstírali útěk, tím nepřítele svedli k tomu, aby je začal pronásledovat. Pak Hunové na neopatrné, většinou neuspořádané nepřátele znovu zaútočili, zpravidla za další pomoci oddílů, které do té doby byly dobře ukryty, čímž se překvapení jen umocnilo. Hunové byli schopni, hlavně díky vlastnostem svých koní, provádět nečekané útoky s krvavými následky a vzápětí se stáhnout před odvetnými akcemi napadených. Odtud pocházela vojenská převaha Hunů, protože mohli napadnout protivníka, aniž s ním přišli "do styku". Antická taktika, založená na přímém dotyku s nepřítelem, na tuto strategii neměla odpověď. Přesto, že nomádský způsob boje nebyl do příchodu Hunů neznámý - perskému králi Dareirovi tímto způsobem boje uštědřili tvrdou lekci Skythové - na palbě je k nim samostatné téma. Parthové a Sasánovci po staletí odráželi na svých severovýchodních hranicích nájezdy Sakků, Gelů, Massagetů a dalších. Parthové například použitím jízdních lučištníků, vyřadili z boje Crassovu armádu.

Zde je místo pro pár informací na téma historické slepoty. Ta se projevuje v tom, že už první generace po události se na děj, který by si měla uchovat živý, dívá jako na relikvii a necítí potřebu se připravovat na možné opakování.

Bitva u Carrhae 53 před n.l.
Roku 56 př. n. l. se římští triumvirové setkali v Luce, aby stvrdili a nadále prodloužili svou spolupráci. Navzdory této skutečnosti se každý z nich snažil získat pro sebe ještě větší moc. Asi nejhorší postavení měl Crassus. Byl sice bohatší než Caesar a Pompeius , jenže slávou a úctou se zbývajícím dvěma nemohl rovnat. Pompeius si již dříve vysloužil nehynoucí obdiv všech Římanů při svém východním tažení, Caesar právě v Galii vyhrával jednu bitvu za druhou.

Aby zastínil úspěchy svých kolegů, uspořádal Crassus roku 53 př.n.l. tažení proti Parthům. Se sedmi legiemi což bylo možná 30 000 mužů a asi deseti tisíci vojáky pomocných sborů vytáhl ze Sýrie podél řeky Eufrat. Po několikadenním pochodu udělal Crassus největší chybu svého života, když opustil bezpečí řeky a vydal se do rovinaté pouštní krajiny. Bylo známo, že Parthové vynikali nad jiné národy v jezdeckém umění. Jádro jejich armády tedy tvořila jízda. Za této situace se měli Římané držet v horském terénu, který je pro koně jen obtížně schůdný. Tím, že pokračovali terénem rovinatým, umožnili parthské armádě naplno využít jejich největší a také nejobávanější zbraň.

Zpočátku nekladli Parthové odpor. Římské hlídky viděly jen stopy mnoha koní, ovšem vojsko nikde. Římané si začali věřit - začínali si myslet, že se mu nepřítel neodváží postavit v přímé bitvě. To ovšem jen do doby, než se vrátilo několik zvědů se zprávami o nedaleko operující k boji připravené armádě.

V první chvíli otevřel Crassus svůj šik tak, aby měli vojáci dostatek místa a zároveň roztáhli svou linii, čímž by zabránil možnosti obklíčení. Jízdu umístil klasicky na křídla. Ovšem pak se rozmyslel a navzdory radám svých velitelů, vytvořil čtvercovou formaci, přičemž každá strana čtverce byla složena z dvanácti kohort a části jízdy připojené ke každé z nich. Takto pochodovali až k řece zvané Balissus. Přestože většina důstojníků zde chtěla postavit tábor, odpočinout si a přenocovat, Crassus byl netrpělivý a nařídil pokračovat v pochodu.

Konečně se objevil nepřítel. Proti téměř čtyřicetitisícovému římskému vojsku postavili Parthové jen asi 10 000 elitních jízdních lučištníků a 1000 mužů těžké jízdy pod velením vojevůdce Sureny.

Když se Římané přiblížili, spustili Parthové obrovský hluk. Široko daleko se rozléhal zvuk jejich trumpet a bubnů. Pak zaútočili. Nejprve měli v úmyslu zatlačit římské řady zpět pomocí svých jezdeckých kopí. Legionáři ovšem jejich útok poměrně bez problémů odrazili. Přece jen římská pěchota byla zkušená a bojovat s jízdou uměla. Parthové pochopili, že s tudy cesta nevede. Proto se stáhli a začali obkličovat římskou formaci. Na to reagoval Crassus který si z počínání nepřítele nebyl schopen udělat jasný obrázek o jejich cílech vysláním lehkooděnců. Ti se však daleko nedostali. Okamžitě jak vyrazili, byli zasypáni deštěm šípů a donuceni utéci zpět mezi těžkooděnce. Parthové měli speciální taktiku – bylo jí vedení koně na ústupu tak, že byli zároveň schopni vysílat zpět mraky šípů na pronásledujícího nepřítele.

Pozdě si Římané uvědomili tajemství síly Surenovy armády - mraky šípů. Parthové se nyní rozmístili v dostatečné vzdálenosti od legií a začali je ze všech stran ostřelovat. Římané se ocitli v beznadějné situaci. Pokud udržovali svou formaci, byli koseni salvami z parthských luků. Pokud se pokusili o výpad, provedli Parthové svůj předstíraný ústup, přičemž působili pronásledovatelům ztráty svojí střelbou.

Ve snaze vymanit se z nevýhodného postavení rozkázal Crassus svému synovi Publiovi, aby se pokusil napadnout parthskou jízdu. Publius sebral 1300 jezdců, 500 lučištníků a osm kohort plně vyzbrojených těžkooděnců a vedl je do boje. Došlo k menší potyčce, která vyzněla lépe pro Publia. Parthové začali předstírat útěk. Publius se neopatrně pustil do pronásledování a ztratil kontakt s hlavním šikem. Parthové se otočili a Římany obklíčili. Do boje se zapojila i parthská těžká jízda. V nerovném boji Římané podlehli.
Přišel další útok. Kromě lučištníků začala na římské linie dorážet i těžká jízda. Skleslí a vyděšení legionáři nekladli přílišný odpor a jejich ztráty prudce narůstaly. Naštěstí pro Římany přišla noc. Parthové přerušili boj

Za tmy zahájil Crassus ústup směrem ke Carrhae. Kde se zbytky římské armády se uchýlily do města a pokusily se uvést do bojeschopného stavu.Příští noc vytáhl Crassus z města směrem do hor. Ovšem vinou špatné viditelnosti a zrádných průvodců se římská armáda roztrhala na menší skupiny, bloudící po okolí. Crassova skupina byla obklíčena. Vojáci obklopili svého vojevůdce a očekávali smrt. Nicméně Surena povel k boji nedal. Místo toho nabídl Římanům mír. Crassus se tedy vydal dojednat podmínky míru, byl ale Parthy zajat a zavražděn. Bitva u Carrhae byla pro římské impérium katastrofa. Přibližně třicet tisíc vojáků padlo. Asi deset tisíc jich bylo zajato. Orlové sedmi římských legií skončili v rukou nepřátel Říma.

Jistě, od bojů s Parthy do příchodů Hunské kočovnické armády uplynulo několik staletí. Ale Římané vedli pečlivé záznamy a první známky neobvyklosti bojů s novým protivníkem je měly nakopnout k pročtení archivů a hledání východisek.

A nyní zpátky k Hunům.

Jejich sílu jako první jako první poznali Ostrogóti, usazení západně od Dněpru. Ostrogótské království bylo zničeno, jejich král Ermanerich spáchal po ztracené bitvě sebevraždu. Ostrogóti utekli a vytlačili spřátelené Visigóty. Část Visigótů se stáhla do Sedmihradska, část se požádala o možnost usídlit se v Římské říši. Souhlas dostali, aniž by tušili, že s Huny budou zarputile bojovat ještě dvě další generace. I přes obrovské území, které Hunové ovládli, nevytvořili jediný národ. Jejich expanze se stala něčím co dějiny Evropy doposud nepoznaly. Došlo ke stěhování národů, které navždy změnilo demografickou mapu Evropy.

Mapa číslo 3 pak ukazuje jak toto stěhování národů vypadalo

Obrázek

Zde je potřeba uvést že byzantští, perští a římští kronikáři Huny rozdělovaly na dvě skupiny. Na Černé Huny - ti prováděli všechno to, co jsem zde doposud popsal a Bílé Huny, což byla se vší pravděpodobností Hunská větev číslo tři. Ta se na výbojích do Evropy jako takové nepodílela. Její expanze byla směřována proti Byzanci, tehdy ještě nazývané říší Východořímskou. Jejich cílem byla bohatá východořímská města. Císař Theodosius I. musel vzít bezmocně na vědomí, že Hunové nejenom stojí na Dunaji, ale že i plundrují východní provincie v Malé Asii. Brzy se dostali až do Antiochie.

Theodosius měl potíže s Visigóty a tak uzavřel s Huny, stojícími na Dunaji smlouvu. S Bílými Huny udržoval spojenectví i přes jejich drancování Malé Asie. Navenek se prezentoval jako přítel hunských kmenů, ve skutečnosti však štval jeden kmen proti druhému. S touto nebezpečnou politikou se mu podařilo zajistit na 20 pro říši let jakýs takýs klid. Po smrti Theodosia se říše rozdělila mezi jeho dva nezkušené, nezralé a neschopné syny. Někdy v té době se narodil Attila

Koncem 4. století již patřili Hunové k velmocím. Attila byl někdy kolem roku 410, to mu bylo asi 14 let, uveden v Ravenně na dvůr císaře Honoria. V té době bylo zvykem, že si národy vyměňovaly děti šlechticů a knížat mezi sebou jako jakási rukojmí. V Ravenně se Attila seznámil římskými dějinami a civilizací i s křesťanstvím, učil se latinsky. Přátelil se s o pět let starším Aetiem, který byl rukojmím nejdříve u Visigótů, pak na dvoře hunského krále Rugy, kde poznal stranu budoucího protivníka. Jméno Attila bylo dáno králi Hunů pravděpodobně později, je možné, že on sám je nikdy neslyšel. Pochází z gótských zdrojů a znamená "tatíček". Jak se jmenoval skutečně, není známo. Hunští jezdci koncem 4. století pronikli na Balkán, dostali se do rovin Moesie, podnikali výpravy až k Alpám. Na východě drancovali bohatá syrská obchodní města. Pohyb Hunů strhával další kmeny. Evropa se dala do pohybu - začalo stěhování národů. V této situaci vnitřně rozvrácený a ohrožený Řím začal využívat vojenské síly Hunů. První s Huny uzavřela smlouvu Západořímská říše. Východořímská říše nedospěla ke smlouvě a rychle se dostala do konfliktu. V roce na ni 408 zaútočil hunský král Uldin. Následovník Uldina, Ruga, přišel na dosud neznámý zdroj peněz - prodej míru. Po tom, co bez větší námahy dobyl a vyplundroval Thrákii, byla uzavřena mírová smlouva. Ruga obdržel od Konstantinopole roční poplatek 350 liber zlata. Tak začaly časy, kdy Hunům stačilo zachrastit zbraněmi a zlato se jen hrnulo.

Jenže by to nebyli Evropané, aby se nepokusily z toho co bylo považováno za problém, vytěžit něco pro své složité intriky. Na počátku dalších událostí stála jedna římská žena. Jmenovala se Galla Placidia a byla to nevlastní sestra císaře Honora. Nejdříve ji unesl po vyplenění Říma visigótský náčelník Alarich, pak se s ní oženil jeho nástupce a švagr Athaulf. Po zabití Athaulfa ji jeho bratr Walia vrátil Římanům, poté si ji proti její vůli vzal uzurpátor Constantius III. a ona mu porodila syna. Po smrti Constantia III. se dostala do sporů s Honoriem a utekla do východní říše i se svým čtyřletým synkem. Když Honorius roku 423 zemřel, východní armáda jí pomohla vrátit se do Itálie a porazit senátora Johannese, který chtěl usednout na trůn. Hunové se nechali přesvědčit aby za úplatu za Aetiova prostřednictví senátorovi pomohli. Ale Aetius přitáhl s Huny do Říma v době, kdy už byl Johannes zavražděn. Galla Placidia, matka císaře Valentiniana, se ctižádostivého důstojníka zbavila tím, že jej jmenovala nejvyšším velitelem galské provincie. Tam si Aetius získal popularitu tím, jak se vypořádal s Visigóty, Franky a Burgundy. Když umírnil Galii, udělal stejný pořádek v Raetii a v Noricu. Jeho úspěchy ale znovu znepokojily Gallu Placidii, která mu odebrala všechny pověření a tituly. Po neúspěšném pokusu prosadit se v Římě Aetius utekl ze země. Na dvoře hunského krále Rugy byl srdečně přivítán. S pomocí Hunů se do Říma vrátil, byl jmenován nejvyšším vojevůdcem říše, Hunové dostali jako dík Pannonii, která pak byla jejich základnou.

Hunové tak za svoji podporu získávali od Říma finance a nakonec i rozsáhlá území. Roku 434 zemřel Ruga a na trůn nastoupili jeho synové Bleda a Attila. Nejprve se postarali o prázdnou pokladnu, protože Východořímská říše platila nepravidelně a často se zpožděním. Došlo k další válce, nastalo příměří a došlo k novým jednáním. Bleda a Attila přinutili římské vyslance, aby spolu jednali v sedle koní, pro Římany nezvyklé a nepohodlné poloze. Mír byl uzavřen roku 435 v Margu, na svahu Transylvánských Alp a byl diktátem Hunů.
Východořímské říši bylo zakázáno uzavírat spojenectví s germánskými kmeny mimo její území, byla vypracována pravidla pro výměnu zajatců, obě strany zřídily chráněné trhy nedaleko hranic a poplatky za mír byly zvýšeny.

Aetius zajistil Hunům v Galii značná práva. Visigóti si opět museli nechat líbit tvrdost hunských vojáků. Burgundové, kteří se nepodrobili a dokonce napadli hunské a římské pohraniční posádky, byli pod vedením Bledy zmasakrováni a jejich král Gunther padl. Bylo to roku 435 nebo 436. Attilovým cílem byla samovláda, bylo tedy třeba ještě odstranit Bledu. K tomu došlo podle dochovaných záznamů v roce 445. Zda jej zabil Attila, nebo najatý vrah, nelze s určitostí říci. Attilovi spojenci obstoupili Bledův tábor na dolním řeku Tisy a zatímco Attilovi vojáci drželi v šachu Bledův doprovod, přikročil Attila se svou tělesnou gardou ke krvavému činu. Bleda měl prostě smůlu. Nebyl ale v dějinách první ani poslední s podobným osudem. Attila zahájil konsolidaci říše a vládl rukou tvrdou a nekompromisní. Attila vládl tvrdě a nemilosrdně pronásledoval své nepřátele. Je neuvěřitelné, jak udržel pod kontrolou svou říši, která se prostírala od Rýna až k Dunaji. Měl jenom několik sekretářů, jinak říše držela pohromadě systémem osobních závislostí. Jediné zařízení typické pro stepní národ, které zajišťovala moc až do nejodlehlejšího koutku hunské říše byl systém stanic na výměnu koní. Po celém území byly stanice, kde bylo možné vyměnit unavené koně za čerstvé. Tímto způsobem se zprávy rychle dostávaly z jednoho konce říše na druhý.

Oporou Attily byli:
- "logades", vyvolení, kterým patřil jeho poradce Onegesius a jeho bratr Scottas. Oba byli barbaři, kteří přijali řecká jména, ovládali řečtinu, latinu a jazyk Hunů. K dalšímu okruhu patřili:
- "epitedeioi", takzvaní přátelé nebo přívrženci. Dále se Attilova moc opírala o:
- germánské krále, vazaly, různá alanská knížata, krále Ostrogótů Laudaricha a krále Gepidů Ardaricha. Z Gepidů, kteří byli Huny nejprve krvavě poraženi, se stali nejvěrnější spojenci. Věrnost Gepidů se stala příslovečnou pro germánskou ctnost, bezpodmínečnou a slepou poslušnost.

V lednu roku 447 se v důsledku silného zemětřesení zřítila značná část městských zdí Konstantinopole. Attilovi se zdálo, že je vhodná chvíle pro podrobení východořímské říše. Neuvědomil si však, že jeho vojsko je pro svou ohromnost nepohyblivé a těžkopádné. Zpustošil sice krajinu od Balkánu až po Bospor, ale tím ztratil čas a obyvatelům Konstantinopole se podařilo během dvou měsíců zdi opravit. Zaútočit na Konstantinopol bylo pro Huny riskantní. Znovu byla zahájena jednání. Když měla být kolem roku 450 smlouva konečně podepsána, utrpěl císař Theodosius II. při pádu z koně úraz, kterému podlehl. Jeho následník Marcianus, starý a zkušený voják nebyl ochoten za mír zaplatit naprosto nic. Attilovi sdělil, že pokud nabídne mír, získá přátelské dary, pokud ne, rozhodnou zbraně. Attila peníze potřeboval, protože na odměny pro vazaly potřeboval enormní příliv peněz. Proto přehodnotil situaci, poplenil co se dalo a odtáhl.

Příležitost ke kořistění se naskytla na západě. Sestra západořímského císaře Valentiniana III., Grata Iusta Honoria, čekala s jedním z jeho tělesných strážců dítě. Rozzlobený císař ji poslal k svému bratranci na východořímský dvůr, kde byla uvrhnuta do domácího vězení. Mladá matka zosnovala osudný plán. Poslala Attilovi prsten a nabídla mu svou ruku. Attila nechal Honorii vzkázat, že si ji přeje za manželku a jako věno žádal polovinu římské říše, čímž myslel Galii. Galla Placidia nechala poslat Honorii zpět do Říma a tam byla provdána za muže svého stavu. Valentinianus III. oznámil Attilovi, že jsou jeho požadavky odmítnuty. Současně mu byl zastaven plat za jeho oficiální římský titul "magister militum". Attila neměl najednou kam ustoupit. Kdo ví co k tomu císaře vedlo. Možná nabyl dojem že požadavky kočovníků už přerostly všechny rozumné meze a chtěl vyvolat definitivní roztržku, která by problém vyřešila.

Attila se rozhodl podrobit si Galii. Provincie neustále vřela a Aetius tam vládl tvrdou rukou, a Attila předpokládal, že se mu podaří na svou stranu dostat Visigóty. Ale jejich král Theodorich po dlouhém váhání Aetiovi napsal, že bude proti Hunům bojovat. Na stranu Říma se dali Frankové a samozřejmě Burgundové, zavilí nepřátelé Hunů, byť jimi byli decimováni ve jménu Říma. V únoru roku 451 dosáhlo obrovské mnohonárodnostní Attilovo vojsko Rýna. Začalo peklo na zemi:

- Ostrogóti pod vedením Theodomira zničili Basilej a Colmar,

- Gepidové pod vedením Ardaricha vyvrátili Štrasburg, Speyer, Worms a Mohuč.

- Attila sám vyplenil Mety - ten den vešel do dějin jako krvavé velikonoční pondělí.

Pak přišla na řadu další města, která Hunové napadali jako jezdci z Apokalypsy. Remešský biskup vyšel Hunům vstříc, v ornátu, se svátostmi v rukou. Uprostřed zpěvu žalmu mu byla sražena hlava. Jenovéfa, pozdější patronka Paříže prý vyšla v bílém rouchu nevinnosti Attilovi vstříc a věštila mu jeho konec.

Paříž nechal Attila být, spíše z taktických příčin, aby nemrhal svými silami při obléhání města, navíc od jihu se již blížil Aetius a putoval dál k Orleansu. Ten koncem června dobyl. Mezitím se přiblížil Aetius. Před branami města došlo k bitvě, kde byl Attila poražen. Aetius mu povolil svobodný odchod s podmínkou, že se stáhne na severovýchod bez Alanů. Attila souhlasil a v rovině kolem Champagne začal shromažďovat zbylé rozptýlené jednotky. Ve staré keltské pevnosti rozbil tábor a čekal na rozhodující bitvu. Krvavá bitva na Katalaunských polích skončila Aetiovým vítězstvím. Padlo prý 150 tisíc válečníků. Jedním z padlých byl i král Visigótů. Attila nechal postavit obrovskou hranici z dřevěných sedel potažených kůží a chtěl se upálit. Ale Aetius již nezaútočil, neměl ve svých kalkulacích zájem na změně poměru sil,byl přesvědčen že tento stepní národ drží v šachu nebezpečné Germány.

Attilu neodradila těžká porážka od útoku na centrum Západořímské říše. Obětí jeho nájezdů se stala Aquileia a oblast Popádí. Ti z Aquileie, kteří přežili, utekli do bažin a lagun, kam si hunská jízda netroufala. Tam pak byly založeny Benátky. Jeho útoku nestálo nic v cestě, protože římské síly byly mimo Itálii. Bylo dobyto město Pavia, zničena Vicenza, Verona, Mantova a Milán byly vypleněny. Jeho rabování se snažilo odvrátit poselstvo, které vedl římský papež Leo Veliký.
Nakonec pomohla příroda - v Attilově vojsku vypukla bahenní zimnice nebo mor, což jeho vojsko oslabilo, souhlasil tedy s jednáním. V roce 452 na řece Mincio došlo k jednání mezi papežem a Attilou. Attilovi bylo přiřčeno obrovské bohatství severoitalských měst a chrámů, pokud ušetří město Řím. Obtěžkán kořistí se vrátil Attila do Pannonie.

Po lásce k Honorii nezbylo nic, zato však zahořel k dceři germánského knížete, jejíž jméno je sporné. Nyní začala poslední dramatická kapitola v životě Attily, příběh, který dodnes žije v básních, románech, operách a filmech. Po svatební noci byl nalezen mrtev. Co se té noci stalo, nebylo nikdy vysvětleno. Jeho smrt o svatební noci v náruči mladé germánské ženy vedla již jeho současníky k domněnce, že jej novomanželka po milostném aktu zavraždila dýkou. Jiní historikové zase tvrdí, že Attila si lehl opojen alkoholem a usnul hlubokým spánkem a pak se zadusil krví, která mu tekla z nosu.

Obrázek číslo 2 ukazuje jednu z mnoha rekonstrukcí podoby Attily, vládce Hunův době jejího největšího rozmachu.

Obrázek

Po smrti vůdce se obrovská říše zhroutila. Germánští poddaní se proti Hunům vzbouřili a v bitvě u Nedaa, v Panonii je roku 454 porazili. Poté se na vlastní pěst obrátili proti Římu - zlomení hunské moci pracovalo proti Římanům, jen strach před Huny germánské kmeny nutil zachovávat k Římu poslušnost. Někteří z Hunů se usadili a smísili s původním obyvatelstvem, jiní odtáhli tam, odkud přišli - do východních stepí. Zde prošli procesem asimilace oni a jako národ zmizeli z dějin. Zůstali pouze v letopisech a ve stále blednoucích vzpomínkách.

Poslední mapa pak ukazuje kde všude se rozkládala říše Hunů v době Atilovy smrti.

Obrázek

Kdesi vpředu jsem uvedl toto:

V naší době máme zažitou představu, kterou nám předkládají dějepisné zdroje. Že Hunové byli národ tvořený divokými kmeny, které se živili nájezdy a olupováním svých mírumilovných sousedů. Já tento názor odmítl. Přitom se zdá, že to co jsem uvedl výše ho naopak potvrzuje. Pravda je asi někde mezi. Dokud byli Hunové na svém vlastním území, kterého si velmi cenili, byli spíše obránci svých držav a způsobu života. Po katastrofě způsobené změnou klimatu se tento národ rozštěpil a stal se vyhnancem. Jediná větev dosáhla v době rozptylu Evropy a jediná i vlivem asimilace získala potřebu dobývat svět. Motivací už nebyla obrana své země ale kořistit, podmaňovat a zotročovat.

V jejich prospěch hovoří jen to, že se stali loutkou v politickém divadle té doby. Loutkou, která rychle pochopila pravidla hry a stejně tak rychle je ovládla v praxi. Pak už se z loutky stal hráč, jakého do té doby dějiny Evropy nepoznaly. Navíc je potřeba vidět, že v dobách vrcholného úsilí to byla mnohonárodní říše, kde si na úkor Římanů vyřizovali své účty desítky národů dříve Římany poražené a zotročené.
Z celého textu snad vyplynulo to hlavní. Národ Hunů se v dějinách psaných různými národy udržel více než 1200 let. Všechny jeho vzestupy a pády mimo toho posledního byly podmíněny všemožnými vlivy. Ale jeden dominuje tím, že se na něj nebere zřetel. Tím vlivem jsou klimatické změny, které nikdo neumí ovlivnit.

Základní zdroje:
Jens - Peter Behrend a Eike Schmitzová - Hunové útočí na Evropu
Gumiljov: Hledání vymyšlené země
Gumiljov: Objevení země Chazarů
Jan Burian: Římské impérium

Umístění tohoto tématu byl problém. Spíše by patřilo do starověku ale pokračování a to dvě, budou v době pozdější a tak abych to nerozhodil do dvou bloků jsem zvolil tuto formu umístění.

A nesmím zapomenout na skvělou pomoc mého pobočníka Pozorovatele - signalisty :D
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Martin.K
praporčík
praporčík
Příspěvky: 320
Registrován: 30/1/2009, 00:23
Bydliště: Ostrov

Příspěvek od Martin.K »

Moc pěkné, už se těším na pokračování.
Tvůj temný oheň ti nepomůže, plameni Udúnu. Vrať se do stínu!
Obrázek
Uživatelský avatar
Zdeněk
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 117
Registrován: 21/1/2009, 08:20
Bydliště: Vysoké Mýto

Příspěvek od Zdeněk »

Pěkné. Líbí se mi Tvůj důraz na způsob obživy - přechod od pastevectví ke kořistnictví.
Nomádské říše na mne působí dojmem jakéhosi výbuchu. Nahromadí se, explodují až do Evropy a pak postupně zase vyhasnou. Zpočátku mají nesmírně organizovaná vojska, později se vůle rozpadne a náčelníci se s pomocí sousedů rvou o vůdcovství. Zpočátku jsou to otužilí válečníci v sedle, časem se proměňují v rozmařilé despoty orientálního typu. Nejprve mají nesmírně pružný a přizpůsobivý styl života, dokážou se měnit podle podmínek, po založení říše na jednom místě jakoby usnou a nezvládnou přechod od kořistnitcví k zemědělství a "feudální administrativě". Evropu strašili stovky více či méně důležitých nájezdníků, ale, pokud se nemýlím, jen Maďaři se transformovat do moderního státu.
A vždycky se alespoň na čas zastaví v Panonii. K naší smůle právě tam zakládali naši předkové nadherný stát, Velkou Moravu.
Obrázek
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Já bych měl jen výtku ke Golfskému proudu.
Mýtus (spíše vědecká politika), že Golfský proud otepluje Evropu sice přetrvává, ale satelitní snímky a měření teploty moří jednoznačně prokázalo, že Golfský proud končí kousek od Newfoundlandu (nedostane se přes mys Hateras), kde jej studené severské proudění sráží zpět. Evropu pak omývají teplé vody celého středního Atlantiku.
Tj. existuje několik proudů které tvoří Atlantický výměník, Golfský proud je pouze jedním z nich a určitě nedosahuje pobřeží Evropy.
V minulosti jsme se mohli dočíst různých oficiálních katastrofických zpráv

Kdo se chce hrabat v satelitních snímcích a udělat si vlastní názor, tak zde:
http://podaac-www.jpl.nasa.gov/

Pro ostatní rozložení hlavních proudů v Atlantiku:Obrázek

A přečíst si o mořských proudech můžete zde:
http://oceancurrents.rsmas.miami.edu/at ... tream.html

Takže Pátrači, jelikož jsi perfekcionalista, úplně stačí, když napíšeš Atlantické proudění a vyhodíš zmínku o tom, že Severoatlantický proud (a z obrázku je vidno že spíše Norský proud který omývá Evropu) je součástí Golfského proudu - tedy pokud Tě má poznámka přesvědčí :twisted:
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Jistě, může být. Jakožto meteorolog amatér, který věří rosničkám musím věřit nebo spíše mám snahu věřit psanému slovu.

Takže Rosomaku - jak to mám upravit aby to bylo správně? Já to klidně opravím. Děkuji.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Golfský proud je spolu s jeho severními větvemi – Irmingerův, Norský a Severoatlantický proud, silný, teplý a poměrně rychlý mořský proud Atlantského oceánu vznikající v Mexickém zálivu, který opouští Floridským průlivem a sleduje pobřeží Severní Ameriky k ostrovu Newfoundland, kde se odchyluje od pevniny a přechází přes Atlantský oceán. V poloze přibližně na 40° severní šířky a 30° západní délky se rozděluje na dvě větve, kdy severní proud míří k severní Evropě a jižní se obrací k západnímu pobřeží Afriky.
Evropská větev Golfského proudu, nazývaná Severoatlantický proud, zmírňuje v západní a severní Evropě zimy, které jsou tak teplejší než na jiných místech Země, byť tato místa mají stejnou zeměpisnou šířku.
Já bych to opravil asi takto:
Oceánské proudy:
V každém moři či oceánu dochází vlivem rozdílných teplot k proudění oceánu, nazývané mořské proudy. Studená (chladná) voda přitéká z polárních oblastí, naopak z oblastí kolem rovníku proudí teplé proudy směrem k polárním oblastem. Proudění je nejintenzivnější kolem pobřeží, např. nejznámější Golfský proud, který vzniká v Mexickém zálivu probíhá kolem pobřeží Severní Ameriky a mísí se s vodami Severního ledového oceánu reprezentované Labradorským proudem. Golfský proud končí na styku těchto dvou proudů v oblasti mysu Hateras a do Evropy se nedostane.
Evropa je nejvíce ovlivňována tzv. Severoatlatickým proudem (nesprávně označovaným jako součást Golfského proudu), který se mezi Velkou Británií a (za) Islandem štěpí na několik dílčích proudů, přičemž největší význam pro Evropu má Norský proud oteplující pobřeží Norska, který se rozplývá až v oblasti Špicberků.
Celý severní Atlantik má poměrně mohutné proudění způsobené rozdílnou teplotou, slaností (hustotou) jednotlivých proudů, jejichž směry a intenzita se v průběhu roku často mění, v delším časovém měřítku jsou závislé na různých slunečních cyklech, které mají na ohřívání oceánů a klimatu na Zemi největší vliv.
Uživatelský avatar
Vallun
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 546
Registrován: 12/2/2009, 08:23

Příspěvek od Vallun »

Rosomáku, Ty buď rád, že tu není nějaký oceánograf Jejího veličenstva...koukám,že budu muset vytáhnout skripta a k těm prodům něco dodat...
Ve válce: Rozhodnost; Po porážce: Vzdor
Po vítězství: Velkomyslnost; V míru: Dobrá vůle

sir Winston
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Fajn, vidím, že Pátrač z nás tu bude mít radost.
Obrázek
Satelitní snímek s rozložením teplot oceánu, a takto je malováno proudění na Wikipedii...
Obrázek

Bohužel, já shodu mezi nimi nevidím.
Naposledy upravil(a) Rosomak dne 20/2/2009, 22:14, celkem upraveno 1 x.
Buhele
desátník
desátník
Příspěvky: 53
Registrován: 14/2/2009, 21:35

Příspěvek od Buhele »

Klasicky skvělá práce.To,že se jedná o nás opomíjené téma jen přidává.
Co by ty 2 budoucí díly?Mongolové a.....
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Rosomak - děkuji, počkám si co dodá Vallun na základě oceánografů Jejího veličenstva. Tak jak jsi to napsal to vypadá velmi dobře.

Buhele - kolego, vše má svůj čas. Právě dokončuji NLA NDR a druhý díl klimatických měn je před dokončením. Ale víš co to je vytvořit tabulku, která by zachytila změny hladiny Kaspického moře za dvacet století?
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Vallun
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 546
Registrován: 12/2/2009, 08:23

Příspěvek od Vallun »

Oceánské proudy:
V každém moři či oceánu dochází vlivem rozdílných teplot k proudění oceánu, nazývané mořské proudy. Studená (chladná) voda přitéká z polárních oblastí, naopak z oblastí kolem rovníku proudí teplé proudy směrem k polárním oblastem. (Tohle je hodně nepřesné - označení tpelý nebo studený proud se neurčuje dle toho, odkud voda teče, ale jaká je její relativní teplota vůči okolí.). Proudění je nejintenzivnější kolem pobřeží, např. nejznámější Golfský proud, který vzniká v Mexickém zálivu probíhá kolem pobřeží Severní Ameriky a mísí se s vodami Severního ledového oceánu reprezentované Labradorským proudem. [s]Golfský proud končí na styku těchto dvou proudů v oblasti mysu Hateras a do Evropy se nedostane.[/s] (Tohle je dosti nepřesné. U mysu Hatteras (Severní Karolína) se střetáva s Grónským proudem a dochází k jeho částečnému ochlazení. Přesto však tento proud dokáže ohřívat Pobřeží západní a severní Evropy. To je způsobeno jednak tím, že přestože dojde k částečnému ochlazení této větve Golfského proudu, tak je stále ještě výrazně teplejší než jeho okolí. Navíc jeho masy brání přílivu ledové polární vody. Mimochodem, přesné místo střetu Golfského a Grónského proudu dosti ovlivňuje počasí v New Yorku a Washingtonu. Základní problém tání ledovců je v tom, že zvýšením vodní hladiny přestane mys Hatteras odklánět Golfský proud od americké pevniny a teplý Golfský proud tak bude opět ohřívat New Foundland a Grónsko.)
Evropa je nejvíce ovlivňována tzv. Severoatlatickým proudem (správně označovaným jako součást Golfského proudu), který se mezi Velkou Británií a (za) Islandem štěpí na několik dílčích proudů, přičemž největší význam pro Evropu má Norský proud oteplující pobřeží Norska, který se rozplývá až v oblasti Špicberků (největší význam je dán právě tím, že odklání proudy ledové polární vody).
Celý severní Atlantik má poměrně mohutné proudění způsobené rozdílnou teplotou, slaností (hustotou) jednotlivých proudů, jejichž směry a intenzita se v průběhu roku často mění, v delším časovém měřítku jsou závislé na různých slunečních cyklech, které mají na ohřívání oceánů a klimatu na Zemi největší vliv.
Ve válce: Rozhodnost; Po porážce: Vzdor
Po vítězství: Velkomyslnost; V míru: Dobrá vůle

sir Winston
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Zkusím odpovědět takto.
Běžné učebnice spojují Golfský a Severoatlantický proud do jednoho, ale z oceánografického hlediska je to nešťastné. Např. Oceánolog Wunsch Carl (http://puddle.mit.edu/~cwunsch/) říká, že zatímco Golfský proud poteče dokud se Země točí, slunce svítí, a vítr fouká, tak Severoatlantický proud je mnohem více závislejší na výměnném proudění ve středním Atlantiku, tj. na jeho intenzitě se může např. projevit oslabení Grónských proudů (způsobených například oteplením Severního ledového oceánu).
Zatímco Golfský proud se zkoumá desetiletí, Severoatlantický proud teprve pár let. Což samozřejmě vede ke slovíčkaření, protože když ekologisté/novináři napíší že se oslabuje Golfský proud (tj. velká aféra v roce 2005), který udávali jako jasný důkaz tzv. globálního oteplování.
Jako jasný důsledek změny atlantického proudění dávali do souvislosti zrychlení pohybu ledovců v Grónsku. No ale na konci roku 2007 na základě rozboru leteckých a satelitních snímků vědci zjistili, že za zrychlení pohybu ledu v severovýchodním Grónsku může především naše Země - buď se pod ledem probouzí sopka, nebo tam je spíše rozsáhlý výron teplé vody (http://www.the-cryosphere-discuss.net/1 ... 1-2007.pdf).

BTW, zajímalo by mne, jak může zvýšení hladiny oceánu o osm metrů tak mohutně zasáhnout do mořského proudění. Toto prosím nějak věrohodně dokladovat.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Valluna a Rosomak - chlapi, je to zajímavé. Sice mi to odvedlo diskusi do kočovníků k meteorologii ale na druhou stranu proč se nepoučit. Myslím, že jste toho uvedli už dost k tomu abych se v tom orientoval. Takže já si to zesumíruji a provedu úpravu.

Vás dva prosím, protože jste tu práci prečetli asi velmi pečlivě když jste si všimli takové chyby o odpověď jednu otázku:

1. Na základě zatím napsaného, myslíte si že mohlo klima ovlivnit dění v lidské civilizaci jak jsem to popsal?

Jinak klidně pokračujte a pokud by jste dokázali něco podobného k monzunům bude to dalším přínosem k diskusi.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Vallun
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 546
Registrován: 12/2/2009, 08:23

Příspěvek od Vallun »

Pátrač - Stydím se, ale Tvůj článek jsem jen proletěl, slibuji, že to v příštím týdnu napravím a pokusím se Ti odpovědět. Ale dost pochybuji, že bych se svými chabými znalostmi mohl něco dodat ke Tvé zevrubné analýze.

K monzůnům bych dodal jen to, že pokud vím, tak zdaleka nejintenzivnější vliv na život mají na indočínském poloostrově (od Barmy a Vietnamu po Indonésii).

Rosomák - Ono by bylo přesnější říkat teplé golfské proudění, protože je to celý svazek různých proudů označovaných podle toho, že jsou ohřívány v Mexickém zálivu. Dělit proudy podle "mechaniky" jejich pohybu je jistě možné, ale obávám se, že v konečném důsledku stejně dojdeš k tomu, že se všechny ty vlivy podílejí svou měrou. Máš pravdu,že v poslední době je moderní dělit proudy na primární (což je třeba ten "Tvůj" Golfský proud - tedy proudy jejichž pohyb je způsobován vnějšími fyzikálními jevy) a vyrovnávací ("Tvůj" Severoatlantický, jehož pohyb je způsobován primárně jinými proudy). Myslím,že už z uvedeného je dost zřejmě patrné, že oba dva proudy tu budou spolu pořád, protože jsou ne sobě závislé. Ale je fakt, že vyrovnávací proudy podléhají větším změnám než primární.

Co se týče těch vlivů na proudění, tak si uvědom jak se v průběhu roku mění jeho "intenzita", třeba na příkaldu toho New Yorku. Tak podstatná změna, jako je osm metrů hladiny navíc, by toho ovlivnila hodně. Třeba si vem, o kolik by se zvětšily "ohřevné plochy" - místa, kde je jen tenká vrstva voda a tedy se voda ohřeje skoro tak rychle jako pevnina. Dále si ven třeba jak vypadá ten již zmíněný mys Hatteras - to jsou relativně nizké písčiny. Pokud hladina stoupne o 8 metrů, tak se voda povalí přes ně, čímž je ještě rozruší a Golfský proud se přestane odklánět od USA...
Ve válce: Rozhodnost; Po porážce: Vzdor
Po vítězství: Velkomyslnost; V míru: Dobrá vůle

sir Winston
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Já bych tvrdil atlantické proudění, protože oceán je na rovníku ohříván rovnoměrně, stačí se podívat na mapu rozložení teplot.
O té závislosti bych nehovořil, na to je po pár letech výzkumu zoufale málo dat.
Osm metrů vůči 3.000 metrům... I když by byl kus pevniny zaplaven, mělké moře bude závislé na tom, jak se chová vodní masa kapku dále, kde je hlouběji...

Ale myslím, že jsme se v podstatě na základních obrysech shodli, myslím že už jsme vše podstatné ze svých pozic prezentovali a já se osobně necítím jít v této diskusi do větší hloubky.

Problematika monzumů a obecně srážek je natolik rozsáhlá a rozporuplná, ale Pátrač to krátce a přesně vystihl.
Nedávno jsem viděl pořad, kde se rozebíral vliv pohybu kontinentů na srážky. Třeba dokud bylo Mrtvé moře s hladinou mnohem výše, tak velká oblast měla zabezpečené srážky. Dnes je spíše kolem poušť.
Problém rychlého tání ledovců v Himalájích, rozmrznutí Sibiře, zadržení vod Nilu v Asuánu to vše má mnohem větší vliv, než likvidace deštného pralesa...
Pátrač nastínil hlavní aspekty, můžeme buď o nich vášnivě diskutovat, ale třeba já osobně si nedokáži představit, co přinese změna koloběhu v monzunech, kdy srážky neskončí v ledovcích s postupným táním, ale během krátké chvíle stečou z hor dolů. Nastane totální eroze a nedostatek vody v řekách spolu s rychlou přeměnou země v polopoušť? Nevím. Na této prognóze ale závisí budoucnost jedné až dvou miliard lidí.
Kolik různých vlivů se tu musí střetávat, to je velmi náročné na analýzu zdrojů s velmi nejistým výsledkem.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Rosomak - já jsem se pokusil o zhuštění tak, aby z toho nevzniklo pojednání o počasí ale podklad pro popis teorie. Takže vaše doplnění je zajímavé - já své splnil a vy nyní dodávate další informace.

Mám málo času ale pokračování bude do týdne hotové. Nenechte se rušit a klidně pokračujete.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Pátrač-skvělý článek příteli.Jsem rád že jsi od slibu přešel k činu :)
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Jsem se snažil. Uvidíme jak dopadne pokračování. Tam jsem se zasekl a nemůžu se pohnout. Ale kolega Rosomak mi helf, takže už vidím světlo na konci tunelu. Ale jsou i jiné projekty a tak málo času.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
trimin
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 153
Registrován: 26/8/2004, 13:38
Bydliště: doma a nebo někde jinde

Příspěvek od trimin »

Jak už jsem uvedl touto tisíce kilometrů dlouhou brázdou nízkého tlaku vzduchu proudí vlhký vzduch od Atlantiku a tento proud který přináší do Evropy a velké části Asie převážnou část atmosférických srážek se nazývá cyklona.

Směr cyklony závisí přímo na aktivitě tropického maxima a ta je přímo závislá na aktivitě Slunce, protože na ní závisí teplota pouště. Jaké jsou varianty? Objektivně prověřeno a po Dlouhých diskusích bylo pro oblast Euroasijského kontinentu stanoveno, že se dá mluvit o třech druzích proudění, jak ukážu dále. Podobně se chování tichooceánský monzun a jeho pohyb a změny tohoto pohybu vždy mají přímou vazbu na pohyb atlantických cyklon. Proto při specifikaci pohybu cyklon vždy vložím i chování monzunu. Následující obrázek ukazuje základní směry proudění atlantických cyklon:
Pátrač nechci tě prudit, ale tohle je nesmysl cyklona je v meteorologii označení pro oblasti nízkého tlaku vzduchu a pokud se u ní udává směr jde vždy o cirkulaci a ta je na severní polokouli vždy proti směru hodinových ručiček a na jižní polokouli po směru hodinových ručiček.
Národu, který si neváží svých hrdinů hrozí, že nebude žádné mít, až je bude potřebovat.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Může být, jak jsem koupil tak jsem prodal. Mě neprudíš - za případné upřesnění jsem vděčný. Řekl jsi A tedy je řada na B. Takže:

Kolego Trimine, jaký je tedy správný název tohoto proudění?

Podotýkám, že jsem čerpal z podkladů vydávaných v roce 1954 až 1962.
Obrázek který jsem tam umístil koneckonců ukazuje, že to má podobu více či méně ploché křivky a vždy je stočená více či méně proti směru hodinových ručiček.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „Ostatní“