KYPERSKÉ HRADY III Kantara a Buffavento

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

KYPERSKÉ HRADY III Kantara a Buffavento

Příspěvek od t.hajek »

KYPERSKÉ HRADY III Kantara a Buffavento

Obrázek


Po delší době se hlásím se středověkým článkem o hradech. Měla by být spíše součástí článku o severokyperských hradech http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=247&t=6425, ale vzhledem k tomu, že jsme rodinnou dovolenou strávili (na můj popud :) na Kypru a podařilo se mi po 14 letech navštívit poslední dva velké lusignanské hrady, myslím, že si zaslouží samostatný článek, tentokrát i s opravdu velkým počtem fotografií.

Samozřejmě jsem srovnával a za těch 14 let se Kypr změnil. Evropskounijní jih je myslím nablýskanější a uklizenější, Severokypersky turecký sever se de facto nezměnil, o to víc ovšem vyniká rozdíl, který tehdy nebyl tak veliký. Na výlet jsem jel sám, nechtěl jsem obtěžovat zbytek rodiny chozením po hradech, když je 35°C ve stínu.. Původně jsem si chtěl půjčit auto v půjčovně na jihu, ale většina jich nepovoluje překročení hranice, takže tenhle plán padl. A cestou busem do Nikósie jsem se utvrdil v tom, že to byla to dobrá volba. Potkali jsme dvě bouračky a obě vypadaly dost ošklivě, inu jsme za volantem zvyklí dívat se jinam, na Kypru se jezdí jako v Británii vlevo.

Obrázek Obrázek
Zbytky královského paláce

Když jsme přecházeli v Nikósii přechod v roce 2002, bylo to jediné místo jak se dostat na sever. Nyní je po Zelené linii tuším sedm přechodů. Z nostalgie jsem nešel středem města po Ledra street, ale jako kdysi jediným přechodem u bývalého hotelu Ledra palace. Cestou jsem zkontroloval zbytky královského paláce s Pafoskou bránou, stále opevněnou. A to jak kdysi Benátčany proti Turkům vně tak Kypřany proti Turkům směrem dovnitř.

Obrázek
Pafoská brána – pohled z vnitřní strany, krásně je vidět původní benátské schodiště pro vojáky a rampa pro děla

A cesta vedla dál podél krásných hradeb k hranici. Dole Jih za ostnatým drátem hradby na nich plot a Sever. Byl krásný den ale tohle zrovna nevyzařovalo nějakou harmonii, navíc když za tím drátem ležel pod keřem fotbalový míč. Jako z protiválečného filmu nebo propagandistické fotky. Před hranicí stále byly stařenky v černém upozorňující na cca 2 000 zmizelých Kypřanů během turecké invaze, k jejichž osudu se Turecko nevyjádřilo. Vlastní přechod.. no.. policista byl tak překvapený, že tam vůbec někdo jde, že se mě ptal, co chci. Odpověděl jsem že „překročit hranici“ a důrazně mě upozornil, že toto není hraniční přechod, ale kontrolní stanoviště. Pak si elektronicky přečetl pas a mohl jsem podél stále vypálených a neobydlených vilek pokračovat na sever. Tam mě přivítala usměvavá celnice a obrovský nápis TURKISH REPUBLIC OF NORTHERN CYPRUS FOREVER - Severokyperská republika navždy…

Čekal jsem zástup taxikářů, kteří se o mě budou přetahovat, ale nikde nikdo. Nakonec jsem za Kyrénskou branou (druhou původní z celkem tří benátských) narazil na štafl. Ovšem že by kdokoli projevil jakýkoli zájem o turistu to tedy ne. Jeden spal, další si povídali bez zájmu o okolí, až jeden starší pán s plnou pusou döner kebabu nadhodil: „Taksi?“ Přikývl jsem a začal říkat, kam chci a co za to. No a ukázalo se, že „taksi“ a „OK“ jsou jediná cizí slovíčka, co pan taxikář znal. Naštěstí jak to v téhle kultuře chodí, seběhli se dva tři další a dali jsme dohromady, že chci na Kantaru a Buffavento a co to bude stát. Nejdřív zkoušeli, že podle tachometru a já jsem pro představu chtěl vědět, kolik asi to bude €. Vypadlo z nich 120, což jsem akceptoval. Nakonec podle tachometru to bylo nějakých 400 tureckých lir, což by dle kurzu 1:3 vyšlo dráž. Ale předem jsme řekli 120, tak to bylo 120 a já měl pocit malého vítězství. Původně jsem se celkem těšil, že si popovídám a zjistím třeba něco zajímavého o Severním Kypru nebo o taxikářových názorech na cokoli. Vzhledem k jeho jazykové vybavenosti a mým znalostem turečtiny (Taksi, bir-jeden, dür-stop, kale,kalesi-hrad, kule-věž) jsme si tedy moc nepokecali..

Ale konečně k vlastním hradům. Nejvíc jsem se těšil na Kantaru, kterou jsem kdysi viděl v knížce – ovšem nakonec to byl ten poslední hrad na Kypru. Nejprve jsme jeli na Buffavento. Cesta z hlavní silnice zahýbala v nejvyšším místě průsmyku a vedla po úbočí asi 6 km. Pod námi strmě padaly srázy a rokle a levostranný provoz ve mně zrovna nenásobil pocit bezpečí. Silnice byla ovšem dobrá a taxikář jel rozumně, žádná zběsilá rychlost a troubení před zatáčkou.

Obrázek
Pohled na hrad z parkoviště

Věděl jsem o hradu, že leží ve výšce 950 metrů nad mořem. Podle mapy bylo parkoviště téměř u něj cca 200 metrů. Ovšem četl jsem komentáře, že cesta trvá tak 20 – 30 minut. Moc jsem tomu nevěřil, ale při dojezdu na parkoviště jsem pochopil proč. To parkoviště sice skutečně bylo 200-300 metrů daleko na mapě.. Ale taky bylo potřeba překonat těch 200-300 metrů na výšku, což samozřejmě Google úplně neukázal. Hrad se tyčil na samé špici skalnatého hřebene. Pokud ještě někdy uslyším „nepřístupný hrad“ pak si představím Buffavento Buffavento (řecky Voufavento, francouzsky Bufevent - 35.287456°N 33.410185°E). Jméno se překládá jako „větru navzdory“ nebo naopak „zmítaný větrem“.

Obrázek
Pohled na hrad zhruba z poloviny cesty

Vydal jsem se ke hradu a po cca 200 metrech si všiml, že taxikář jde za mnou. No myslel jsem, že to vzdá případně, že mu „uteču“ ale k jeho cti nutno dodat, že došel až nahoru a to vlastně stejně rychle jako já. Cesta se vinula vzhůru, schody a zatáčky jsem ani nepočítal, ale mile mě překvapila kvalita stezky, opravované a upravované. Cesta v průběhu stoupání chvíli běžela po hřebeni a byla krásně vidět široká pláň kolem Nikósie na jižní straně a na severu hluboko pod Kyrénským hřebenem pláže lemované olivovými a ovocnými sady a Středozemním mořem. Nádhera. Ale to už se blížila první brána Buffaventa a jižně od ní cisterna s několika masivními pilíři.

Obrázek
Půdorys hradu
1- hradba dolního hradu
2- cisterna
3- stáje
4- schody na horní hrad
5- západní nádvoří horního hradu
6- severní nádvoří horního hradu
7- cisterna
A první brána
B dolní hrad
C věž velitele hradu
D byzantská budova
E původní kaple
F donjon
G ubikace posádky
H byzantská stavba
I palácové křídlo
J západní věž

Obrázek

Hrad byl rozdělen na tři výškové úrovně. Pro návštěvníka je to opravdu zajímavé, protože nejprve vidí první bránu a přilehlé budovy, odtud jsou najednou v dohledu budovy výše položeného středního hradu a až zde se objeví horní hrad ještě výše.

Obrázek

Původní byzantské zástavbě z 10. století je připisována čtvercová budova (12) horního hradu a nejzápadnější stavba ve středním hradě, což byla obytná budova snad původně s přístavkem kaple, jejíž apsida vystupovala jižně z linie zdí.

Obrázek Obrázek
Střední hrad

Obrázek Obrázek

Tyto stavby mají obloukové portály či okenní otvory obezděné cihlami, typickým prvkem byzantského stavitelství. Zachovalé části doplnilo další opevnění horního prostranství a jižní části. Velmi pravděpodobně zde také stála budova na místě pozdějšího donjonu na nejvyšším místě skály. Patrně šlo jen o strážní a pozorovací postavení s vizuálním kontaktem s Kyrenií, Nikósií, St. Hilarionem a Kantarou.

Obrázek Obrázek

Zde byla v roce 1191 spíše jen symbolicky obléhána Angličany Richarda Lví srdce posádka Izáka Komnéna, která se ovšem záhy vzdala. Lusignanové ve 13. a 14. století byzantské opevnění mohutně rozšířili ve dvou fázích. Pokud na Buffavento můžeme vztáhnout anaogii se St. Hilarionem a Kantarou, pak do roku 1229 vystavěli na nejvyšším místě staveniště obdélnou nejméně patrovou dvouprostorovou obytnou budovu s funkcí donjonu, která snad navazovala na předchozí stavbu. Ovšem vzhledem k nemožnosti ostřelování této věže nebyly její stěny extra silné a přízemí obsahovalo kromě vstupního portálu i několik úzkých oken. Mezi tímto „donjonem“ a původní zachovalou byzantskou stavbou vzniklo na severu trojúhelné nádvoří. Další stavby vznikly v dnešním středním hradě a opevnění se vstupem bylo posunuto více na východ.

Obrázek Obrázek
První brána

Zde vznikla branská budova s průjezdem a malým přilehlým nádvořím. Odtud se po schodech pokračovalo západním směrem okolo nové menší čtverhranné věže, na úroveň středního hradu. Tato věž patrně sloužila jako obydlí velitele hradu. Za ní se cesta dělila, strmé schodiště vedlo do horního hradu a pár schodů pokračovalo kolem další nové stavby na západ k byzantským budovám.

Obrázek
Dolní hrad

Obrázek
Klenba v prostoru za první bránou

Ty byly výrazně přestavěny. Původní přízemní kaple byla zrušena a srostla s vedlejší stavbou. Tento blok byl nejméně patrový a nadstavba nad apsidou působí dojmem nepříliš vysunuté flankovací věže. V další fázi v letech 1385-1398 byla přestavěna a zesílena jižní hradba u první brány, ať už protože původní založení ve svahu se ukázalo jako nestabilní nebo protože měla být zesílena z obranných důvodů. Souběžně byl ve skále severně od brány částečně vytesán sklípek, či přízemí patrně další menší obytné budovy. Před hradem byly vybudovány dvě nové provozní stavby, pro které nebylo na hradě místo. Stáje a zejména rozměrná cisterna s masivním zdivem a čtyřmi pilíři, téměř identická s cisternami na Hilarionu a Kantaře. Cisterna by se samozřejmě v čase obléhání hodila spíše uvnitř hradeb, ale pro běžný mírový provoz postačovala.

Obrázek
Rozvaliny stájí

Obrázek
Pohled na cisternu

Stavělo se pak hlavně na horním hradě, kde hřeben na východě zastavěla budova označovaná jako ubikace posádky. Na severu vznikla cisterna a na západ od staré byzantské stavby nově vybíhalo obytné křídlo. Bylo tvořeno čtvercovou budovou, na níž navazovala obdélná dvouprostorová stavba. Ta přecházela do chráněného nádvoří ukončeného obdélnou snad věžovitou stavbou nad srázem na západě.

Obrázek
Přístup na horní hrad

Obrázek
Bývalá kasárna

Obrázek Obrázek
Donjon

Obrázek
Západní část horního hradu

Obrázek
Západní sráz pod horním hradem

Obrázek
Buffavento. Alexander Drummond 1794

Zda byly obytné stavby patrové či nikoli se z dochovaného zdiva nedá usoudit. Nicméně dle vyobrazení z roku 1794 směřovala na jih čtyři velká okna, dost možná osvětlující chráněnou terasu, obdobně jako Belveder na St. Hilarionu. Celý tento trakt je rovnoběžný se vstupní sekcí dolního hradu, což je v takovémto terénu velmi neobvyklé. Rozhodně se dle provedení zdá, že se zde nacházely prostory, které mohly sloužit k pobytu členů lusignanského rodu, pokud by chtěli uniknout před letním vedrem, jak se lze porůznu dočíst. To se krásně poslouchá, ale téměř v kilometru nad mořem jsem čekal větší teplotní rozdíl. Nebylo 38°C jako dole, ale jen 37°C..

Obrázek Obrázek
Pohled na západ a východ

Obrázek
.. a na jih - Nikósie

Nepřístupný hrad byl v roce 1232 krátce obléhán císařskými vojáky a později spíše než jako odpočinkové sídlo byl vězením, kdy zde byl na počátku 14. století svým bratrem Amaurym držen král Jindřich II. Také Petr I. sem v roce 1368 nechal zavřít a nakonec hladem umořit dvorního maršálka Jana Visconti. A v roce 1385 sem byli za spiknutí proti králi Jakubovi uvrženi Perot a Wilmot de Montlif.

Obrázek
Panoramatická fotografie

Nepřístupnost a extrémní poloha byly i jednou z příčin jeho zániku. Nutných oprav bylo stále méně a převzetí hradu benátskou posádkou v roce 1464 změnu nepřineslo. V roce 1519 byla na hradě provedena důkladná prohlídka, přičemž Bartolomeo Kontarini konstatoval zchátralost hradu. V roce 1525 pak bylo rozhodnuto o opuštění hradu a ten byl ponechán dešti a větru napospas.

Obrázek
Letecký pohled na hrad

Je odtud ovšem opravdu překrásný výhled. A musím se podělit i o své setkání s místní faunou. Hrad má své stálé obyvatele - na hradě žijí ještěrky.. no ještěrky cca 25-30 cm bez ocasu. Jedna se nějak špatně chytla, když utíkala po stěně a žuchla na zem, a tedy opravdu to bylo dost slyšet, odhadoval bych její váhu tak na půl kila. Spíš malý drak než velká ještěrka.

Obrázek
„Ješterka“

Nad hlavou se pak velmi rychle proháněli ptáci, které jsem nejdřív nedokázal identifikovat. Na první pohled jsem myslel, že to jsou nějací dravci (jako u nás na zříceninách klasicky žijí poštolky), ale podle charakteristického pískání mi připadali jako rorýsi. Pozdější konzultace s knížkou mi dala za pravdu, byl to rorýs velký s rozpětím skoro 60 cm. A vzhledově nejpodobnější je mu pak ostříž. Rorýs velký létá opravdu rychle, a když se mi tam proháněli cca 1-2 metry nad hlavou, občas jsem se až sehnul a byl slyšet svistot vzduchu na jejich křídlech. Ačkoli jsem se nejvíc těšil na Kantaru, Buffavento mě uchvátilo díky své poloze asi nejvíc.


Obrázek
Kantara

Poté jsme pokračovali na Kantaru (řecky Kantaras, francouzsky Le Candaire, Candare - 35.4064°N 33.9233°E), hrad ovládající poloostrov Karpathos. To bylo tak 40-50 minut jízdy, ovšem zde jsme dorazili až opravdu před bránu. Kantara je v dnešních podmínkách přístupnější, ale dříve nemuselo být jednoduché se k ní dostat. Kyrénský hřbet lemuje severní pobřeží Kypru a končí až na poloostrově Karpathos, tom ocásku na severovýchodě. Jak název napovídá, toto pohoří je více či méně propojený hřbet a právě v místě, kde poloostrov začíná, vznikl kdysi skalnatý útes o rozměrech 120x70 metrů, od západu i od východu oddělená od okolních výšin několikasetmetrovým údolím.

Obrázek
Letecký pohled na Kantaru

Obrázek
Plán hradu

Název hradu.. našel jsem dvě teorie o jeho původu - jedna říká, že pochází z arabštiny a znamená "Vysoký dům", což je prakticky popis jeho polohy, druhá, že je zkomoleninou slova „kandak“ což znamená „Kamený most“ v maronistkém dialektu. Řada křesťanských obyvatel Sýrie prchla v 8. století před muslimy na Kypr a samozřejmě si obyvatelé přinesli i svůj jazyk. Místo bylo ideální pro pozorovatelnu. V noci je dobré vizuální spojení s Buffaventem, ve dne je možné kontrolovat lodní provoz kolem Karpathu a za jasných dní jsou prý vidět i vrcholky Libanonu na východě a Tauru na severu (den mé návštěvy jasný nebyl, resp. modrá obloha byla, ale také všudypřítomný opar).

Obrázek
Poloostrov Karpathos

Kantara je jednou z atrakcí severního Kypru, je stavebně zabezpečena, a také je zde policista či pokladník (měl uniformu tak nevím), který vybírá vstupné, 6 tureckých liber (2 €). Zhruba oválné staveniště má na severovýchodě výběžek odkud je vrcholek nejlépe přístupný, jinak svahy spadají příkře až kolmo dolů. Od pokladny se cesta vine několika zatáčkami právě k severovýchodní přístupové straně.

Obrázek
Vpředu cisterna nahoře severní opevnění vstupu

Tuto přístupnější část lemovaly dva skalní výchozy, ideálně využité k opevnění vstupu. Ačkoli to u hradů na skalnatém podloží nebývá zvykem, celou skálu obíhalo opevnění více či méně ve stejné výškové úrovni a kdysi muselo působit tak trochu jako koruna. Kolem obvodového opevnění je také postaveno nejvíce staveb. Zástavba uvnitř hradebního pásu nebyla příliš rozsáhlá, několik cisteren a provozních budov či ubikací.

Obrázek
Byzantská cisterna

Nejvyšší bod skály zaujala podobně jako na Buffaventu obdélná patrně věžová budova. Byzantskému období je připisována právě ona věžovitá stavba na vrcholu. Někdy je považovaná za opevněnou kapli, což se mi nejeví příliš pravděpodobné. Byzantinci stavěli kaple obvykle mimo opevnění. Jižně od ní byla nepravidelně okrouhlá cisterna a ještě jižněji další, tentokrát obdélná. Velmi pravděpodobně byl však opevněn i vstup.

Obrázek Obrázek
Donjon

Lusignanská fáze na počátku 13. století znamenala přestavbu věžovité stavby na vrcholu. Přístup vedl padacím můstkem a opět by se dala charakterizovat jako donjon, byť síla zdiva ani zde není nijak závratná. Západním směrem byly postaveny nové provozní a obytné budovy. Před možným ostřelováním z nejohroženější východní strany jsou chráněny jednak donjonem, ale ještě více je kryje skalnatý vrchol. Dle kronikáře Novary se zde nacházely pekárny a mlýn. Nová hradba obkroužila celé plateau, přičemž na západě k ní byly přistavěny blíže neurčené stavby. Na jihu byla postavena poměrně masivní polookrouhlá věž. Další menší čtverhranná věž stála na jednom ze skalních suků na jihovýchodě a kontrolovala přístupovou cestu hluboko pod sebou. Největší stavební ruch zaznamenala nejpřístupnější severovýchodní část. Jižně od vstupního komplexu byla postavena rozměrná obytná stavba.

Obrázek
Západní část hradeb

Obrázek
Působivý pohled na přístup

Obrázek
.. a další pohled

Pokud existovalo nějaké dřívější opevnění vstupu, pak zcela zaniklo. Jak už jsem zmínil, severovýchodní přístupová strana, je přirozeně lemována skalními výchozy. Ty se vyloženě nabízely k opevnění. Geomorfologická situace tak stavitelům sama nabídla aktivní obranu a křížové postřelování přístupového prostoru. První obranná linie byla tvořena silnou ale ne příliš vysokou hradbou, která spojovala obě skály. Na konci každé z nich byla postavena subtilní polookrouhlá věž či bašta vystupující před hradbu a umožňující postřelování předbraní jak z ochozu, tak ze střílen. Jižní z nich měla spíše tvar protáhlé smyčky. Vstup byl veden portálem zhruba uprostřed příčné hradby a z obou stran byl sevřen dvěma menšími čtverhrannými věžemi. Celek pak připomíná antické římské brány, zde použité poměrně nezvykle bez současné analogie široko daleko. Brána byla patrová a obsahovala padací hřeben, pro který se zachovaly vodící výklenky. Vpravo za branou stála obdélná budova strážnice. Prostor mezi první a druhou branou je v angličtině nazýván „barbican“ česky bychom jej asi nazvali mezibraní. Barbakánem se v našich končinách rozumí jiný opevňovací prvek, kde se přístupová cesta lomí a před přímým ostřelováním je chráněna hlavní brána.

Obrázek Obrázek
První brána vnitřní vstup do čtverhranné věže a vodící výklenky pro hřeben

Obrázek
První brána shora

Obrázek
Současný obyvatel hradu ve strážnici

Obrázek
Smyčkovitá bašta první linie shora

Toto mezibraní bylo perfektně pokryto a útočník, který by se dostal do tohoto prostoru, by se octl v dešti střel, které by se na něj snesly ze všech směrů. Samozřejmě z druhé hradby, ale také z obou boků. Hlavní vysoká a silná hradba navazovala výškově na obvodovou hradbu. Spojovala oba skalní výchozy a byla zalomená dovnitř, což znásobovalo flankovací efekt. Na jižním skalním útesu byla postavena masivní obdélná věž, jihozápadním nárožím spojená s již zmíněnou obytnou stavbou. Tato věž měla zesílené a lehce poloohrouhlé, aby lépe odolávalo ostřelování. Někdy je považována za donjon a mírně převyšovala hradbu. Vystupovala celou svou hmotou do mezibraní a dosahovala až téměř k první hradební linii. V přízemí i v patře obsahuje klenutí, přičemž v prvním patře vychází nádherná téměř špičatá křížová klenba začínající zhruba v polovině výšky místnosti. Zde bylo obydlí velitele hradní posádky. Jedna z teorií mluví o tom, že věž byla původně opevněná kaple, jakou známe třeba z Kraku nebo Margatu v Sýrii. To se ale nezdá díky až příliš exponované poloze pravděpodobné. Další věcí je, že na hradě již kaple existovala.

Obrázek Obrázek
Jižní věž

Obrázek Obrázek
Klenba hlavní komnaty jižní věže

V části hlavní hradby blízké této věži byla druhá brána. Severní útes původně snad zaujalo dvojče jižní věže, které bylo ale zničeno při obléhání v letech 1229-1230. Dnešní stav komplexu je pak datován do roku 1232. Severní část prostoru za hlavní hradbou zaujala obdélná budova s nárožím přiléhajícím k lomu hradby. Její nádvorní zeď zcela zmizela. Odtud vybíhala severním směrem kosodélná spojovací hradba navazující na čtverhrannou věž s klenutým přízemím i prvním patrem. Průchozí přízemí navazovalo na přízemí severní bašty, postřelující mezibraní. Tato poměrně úzká bašta půdorysu protáhlého U o rozměrech 8x2 m obsahuje 7 střílen - tři směřovaly na každou stranu a jednu směrem dopředu. Střílny po stranách nejsou umístěny proti sobě ale poněkud nepravidelně, aby se střelci nepletli jeden druhému v případě, že by bylo nutné střílet oběma směry. Před tuto baštu předstupoval tal, který navazoval první linii opevnění. Z celého přízemí nebyl přístup do patra, stejně jako u jižní věže. Vertikální spojení bylo zajištěno vně budov. Střelecká plošina na střeše bašty byla přístupná z dveří čtverhranné věže, která byla ještě o patro vyšší.

Obrázek
Severní flankovací komplex

Obrázek
Severní komplex – pohled od donjonu

Obrázek
Portál a okno severní budovy

Obrázek
Klenba před vstupem do jižní bašty

Obrázek Obrázek Obrázek
Vstup do jižní bašty a její interiér

Nicolas Faucherre v roce 2006 popsal tento komplex jako nejpropracovanější obranný komplex západního stavitelství 13. a 14. století. K stavbě byl převážně používán místní vápenec, který ovšem neměl vždy požadovanou pevnost a trvanlivost. Na kamenické detaily, ostění u dveří a oken byl použit speciální druh vápence zvaný „poros“ dovážený ze vzdálených lomů. Výklenky za střílnami byly široce rozevřené a sloužily tedy pro střelce z kuší.

Obrázek
Zub času si na některých vápencových blocích pěkně zahryzal – portál brány

Obrázek
Střílna jižní bašty první linie opevnění

V odborné literatuře se desítky let řeší, kde se vzaly polookrouhlé věže. Zda je ze západu přinesli křižáci na východ nebo jsou naopak východního původu. Tyto věže a bašty byly obvyklé v římské i byzantské architektuře, ale postupně se přestaly objevovat, až se najednou vrátily ve 13. století. Jedna z teorií také mluví o zprostředkování arménskými žoldnéři, když pevnosti v Kylýkii protáhlé polookrouhlé věže hojně používají. A kde se vzaly tyto věže na Kantaře? Nicolas Morelle zdůrazňuje vliv Jana z Ibelinu, regenta kyperského království a vůdce proticísařského povstání. Patrně za jeho regentství byla do nároží hradu v Kyrénii dostavěna vysoká polookrouhlá věž. Její stavba je kladena do let 1208-1211 či 1219-1228. Jednoznačně je ale příbuzná s věží na Kantaře. Další teorie mluví o přestavbě věže roku 1250.

Za Jakuba I. v letech 1385-1398 byly na hradě provedeny další úpravy zejména v souvislosti s posílením a komfortem hradní posádky. Donjon na nejvyšším místě je nyní nazýván Královninou komnatou. V této době bylo přízemí patrně nově zaklenuto křížovou klenbou a dochoval se také fragment kamenických detailů u širokého okna, podobající se slavnému oknu královny Eleanory na St. Hilarionu.

Obrázek
Zmiňované okno v donjonu

Přízemí věže velitele posádky bylo upraveno na cisternu. Hlavní komnata v patře pak místo střílny směřující na sever dostala rozměrné špaletové okno. K východní hradbě jižně od vstupu byla zevnitř přistavěna obytná čtyřprostorová budova pro posádku. Uvnitř valeně klenutách místností jsou vidět kapsy pro trámy, přes které byla položena prkna k výškovému rozdělení. Ve stropě je osvětlující či větrací čtverhranný otvor a těsně nad podlahou střílna směřující šikmo dolů.

Obrázek Obrázek
Ubikace posádky

Obrázek
Tatáž budova z jihu

Obrázek
.. a z cesty pod hradem – v nároží je vidět ostění odpadu

Tři místnosti jsou prakticky stejné, poslední zvaná latrina, je poměrně úzký zužující se prostor s malým portálem či výlevkou, kudy odpad opouštěl hrad. Bylo by velmi zajímavé vidět, jak vypadala tahle místnost kdysi dávno. Představuji si nějaké dřevěné konstrukce, snad i dělení jednotlivých míst. Stavba patrně nebyla patrová a rovná střecha sloužila jako palebné stanoviště, dnes ovšem bez jakékoli záštity. Pouze v severní části jsou pozůstatky dvou širokých oken či střílen.

Obrázek Obrázek
Vnitřek místností

Obrázek
Místnost zvaná latrína

Na půlkruhovou věž v jižní části hradu navázala nová čtyřprostorová budova s valeně klenutými místnostmi půdorysu L. I tato stavba sloužila posádce k ubytování. Její dva západní prostory byly upraveny jako cisterny. Stavba byla patrně patrová, jak dokládají zbytky dělících zdí na současné střeše. Přízemí starší půlhruhové věže bylo upraveno a otevírá se dovnitř hradu širokým portálem. V přízemí – pokud již neexistoval - byl proražen malý portál směřující vně hradeb. Je to spíše únikový východ než výpadní branka. V noci se tudy mohli klidně obránci z hradu vytratit a sešplhat po srázech dolů. Podél západních hradeb stála další obytná dvouprostorová budova. Všechny tyto kvalitní stavby vykazují stejné rysy a podobají se janovským ubikacím posádky v Payas.

Obrázek
Jižní ubikace s věží

Obrázek
Klenba půlkruhové věže. Jasně je vidět rozdíl dvou stavebních fází

Obrázek
Výpadová, či spíše úniková branka

Obrázek
Kantara z jihu

Poslední stavbou této etapy je cosi, co dnes působí jako venkovní taneční parket nebo terasa pro kavárnu. Jedná se ovšem o cisternu. Ve směru ze svahu byla podepřena třemi masivními pilíři a neméně silným zdivem. Tato stavba je prakticky totožná s cisternou na Buffaventu i Hilarionu a stejně jako na Buffaventu je i zde vystavěna ve svahu před první branou, tedy vně hradeb. Patrně v roce 1939 dostala rovnou střechu, která působí jako již zmiňovaný parket. Na hradě bylo celkem 6 cisteren, kam se sváděla potrubími voda z rovných střech.

Hrad zůstal ve velké míře dochován. Největší poškození zaznamenala obvodová hradba, která na severu úplně zmizela a zmizela i její horní část s ochozy a cimbuřím, případně střílnami. Stavby na severu a západě se dochovaly do výše cca metru, metru a půl. Nejpoškozenější je nejvyšší a nejstarší budova. Z donjonu se de facto dochovala jen západní strana do výše poloviny prvního patra. Za svůj stav prý vděčí tureckému námořnímu ostřelování z roku 1525… To by ovšem vzhledem k poloze hradu několik kilometrů od moře byl naprostý rekord v dostřelu námořních děl počátku 16. století. Spíše se přikláním k nějakému úderu bleskem v pozdější době. Zbytek pak dorazili hledači pokladů v 19. století.

Obrázek

Strážní postavení vzniklo po vítězném tažení Nikefora II. Fokase v roce 962. V roce 1092 byla opevnění na Kypru posílena arménskými žoldnéři povolanými císařem Alexiem I. Komnénem. Kyperský císař Izák Komnénos možná Kantaru opevňoval proti případnému byzantskému útoku. Ve chvíli napadení Kypru Richardem Lví srdce, se pak tento hrad stal na chvíli jeho útočištěm. Po nedlouhém obléhání však uprchl. Poměrně velkou úlohu pak Kantara hrála za války bailiů. Hrad byl v té době již patrně nově opevněn Lusignany a ze strážního postu se proměnil v mohutnou pevnost.
V létě roku 1229 zaútočil na Kypr držený procísařskými bailii Jan z Ibelinu a jejich vojsko porazil v poli. Bailiové se uchýlili na severní hrady, které byly obleženy. Kantara se bránila pod vedením Gauvaina de Chenichy téměř rok, přičemž je archeologicky doloženo použití velkého praku a dle kroniky Filipa z Novary bylo poškozeno či zničeno mnoho budov. Obléhání kyperským vojskem pod vedením Anseau de Brie skončilo až po smrti Cheniche, který byl zasažen šipkou z kuše. Posádka se poté vzdala. V roce 1232 se nakrátko dostal opět do moci císařských, zásluhou bailiho Aimery Barlaise. Po brzkém smíru se hrad vrátil do královského majetku.

V roce 1373 byl po událostech ve Famagustě zajat král Petr II. i jeho strýc Jan z Antiochie. Ten se přestrojil za kuchaře a po dobrodružné cestě se mu podařilo dosáhnout Kantary, odkud začal organizovat kyperský odpor. Janované se neúspěšně pokusili o obsazení hradu, ale brzy rezignovali. Z Kantary se stal důležitý opěrný bod proti janovské Famagustě se silnou stálou posádkou. Tomu také odpovídala přestavba hradu na konci 14. století. Po znovudobytí Famagusty roku 1464 byla na hrad dosazena benátská posádka. V roce 1519 nechali Benátčané provést kontrolu pevností Kypru. Hrad prozkoumali Michele Sanmicheli a Ascanio Savorgano. Roku 1525 zde byla ještě malá posádka, ale roku 1562 byl hrad uznán nevhodným obrany. Uvádí se, že byl záměrně poškozen za pomocí trhavin roku 1560, ale Nicolas Morelle nic takového neuvádí a ani na hradě nejsou žádná rozlehlá poškození patrná. Snad jen na severu chybí hradba, ale proč by bylo opevnění zničeno na nejméně přístupném místě? Ještě v roce 1570 při tureckém útoku zde nalezlo útočiště 30 rytířů a na 300 rodin z okolí. Pak byl definitivně opuštěn. V roce 1939 proběhla rekonstrukce hradu, který byl zpřístupněn veřejnosti.

Obrázek
Obrázek Obrázek
Selimova mešita v Nikósii

Cestou zpět se nestalo už nic zvláštního, snad jen, že vojenská přítomnost je na Severním Kypru dost viditelná. Zpět na jih jsem se vydal středem Nikósie, kde jsem si dal malou odbočku ke katedrále sv. Sofie resp. dnes Selimově mešitě. Přešel jsem přechodem pro pěší na Ledra street, prakticky ve středu města. A to je vše. Kdybyste měl kdokoli možnost tyto hrady navštívit, vřele doporučuji, podle mě opravdu stojí za to.

POUŽITÁ LITERATURA

Durdík, T.: K problematice možného ovlivnění středoevropské hradní architektury křížovými výpravami do Svaté země. In Archaelogia historica 36/1. Brno 2011.
Hroch, M.; Hrochová, V.: Křižáci v Levantě. Praha 1975.
Mayer, Hans Eberhard: Dějiny křížových výprav. Praha 2013.
Morelle, N.: The castle of Kantara. The castle studies group journal. No 28. 2014-2015.
Nelles Guides (průvodce): Kypr. Praha 1994.
Nicolle, D.: Crusader Castles in Cyprus, Greece and Aegean 1191-1571. New York 2007.

http://www.allcrusades.com
http://www.burgenwelt.de
http://wikipedia.org
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Středověké fortifikace“