11 hradních zastavení v dnešní Horní Falci

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

11 hradních zastavení v dnešní Horní Falci

Příspěvek od t.hajek »

11 hradních zastavení v dnešní Horní Falci

Obrázek


Podívejme se blíže na 11 vybraných hradů Horní Falce neboli „land zu Bayern“ (Hiltpoltstein, Hirschau, Hohenstein, Lauf, Lichtenegg, Sulzbach, Veldenstein, Waldau, Wernberg, Wildenau, Wolfenstein), které spadaly pod českého krále, a které stojí za zhlédnutí. Floss a Parkstein jsou popsány zde http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=247&t=6957#p228720.

V drtivé většině se nejedná se přímo o produkty Karlova stavitelství nebo stavitelství nějak spojeného s Čechami, ale jsou to starší ve většině ministeriální hrady 12. a první poloviny 13. století. Obecně se jedná zejména o různé využití bergfritového typu s čtverhrannou věží, která odkazuje na starší vlnu zakládání hradů. Často narážíme na situaci, kdy byla věž první a po dlouhou dobu jedinou kamennou stavbou hradu. Setkáváme se i s osmibokou věží v Sulzbachu, která měla demonstrovat postavení svého stavebníka a přiblížit jej soudobé císařské architektuře. V oblasti výjimečný okrouhlý bergfrit je pak produktem nově nastupujícího hradního stavitelství kolem poloviny 13. století.

Obrázek
Červeně hrady popsané v článku
Zeleně další zmíněné hrady

Obrázek
Sulzbach – brána
Obrázek
Sulzbach – radnice
Obrázek
Sulzbach – presbytář kostela

Karlova stavební aktivita se projevila zejména v hlavním městě Sulzbachu, kde kromě kostela a kláštera byl hrad rozšířen o nový palác. Významnou přestavbou prošel také důležitý hraniční hrad Rothenberg. Vedle posádky k jeho zabezpečení sloužilo 20 manů v okolí. Jeho pozice byla ovšem natolik strategicky nadčasová, že na jeho místě v letech 1729-1750 bavorský kurfiřt Karel I. Albert (později i císař a český král) vybudoval barokní pevnost a ze středověké stavby nezůstalo vůbec nic.

Obrázek
Pevnost Rothenberg

Další nic zbylo z jediné stoprocentní Karlovy novostavby, hradu Beheimstein u Pegnitz. Oproti zvyklostem nebyl pojmenován po Karlovi, ale Český kámen měl do zdejší prostředí přinést trvalé povědomí o příslušnosti k české koruně. Zanikl za druhé markraběcí války v roce 1553 a to tak důkladně, že až v roce 1873 byly odkryty jeho základy. Dle jejich analýzy se zdá, že se jeho blokové jádro podobalo Kašperku, Potštejnu či Radyni. Ovšem asi nejslavnějším Karlovým kusem byla přestavba či spíše znovuvýstavba rezidenčního Laufu s využitím starších štaufských základů.

Obrázek
Hypotetická rekonstrukce hradu Beheimstein podle Wolfganga Brauna. Patrně nebyly vzaty v potaz Karlovy české novostavby. Dle této rekonstrukce se zdá, že se blokové jádro podobalo spíše Radyni s jednou polokrouhlou věží.



Obrázek

Hiltpoltstein

49°39'35.5"N 11°19'19.1"E

Založení ministeriálního hradu můžeme vztahovat snad již k roku 1139, kdy je zmiňován Ulrich z Hiltpoltsteinu jako fojt zboží kláštera Weissenohe. Druhou možností je vznik hradu v první polovině 13. století, kdy je zde zmiňován říšský ministeriál Hiltpold, který byl postupně v letech 1246-1276 dosazován i na Lauf a Rothenberg.

Obrázek
Vyobrazení hradu v 18. století

Obrázek
Hrad z jihu se schodišťovou věží

Po vymření Štaufů roku 1268 přešel na Wittelsbachy a nejpozději od roku 1275 zde sídlil purkrabí. V roce 1329 připadl Falcké linii Wittelsbachů a roku 1353 přešel na českého krále. K roku 1366 máme vzácný záznam výčtu posádky – purkrabí, věžník, vrátný, čtyři strážní, osm vojáků a kuchař. Hrad zůstal v majetku českého krále i po zástavě většiny Horní Falce Otovi V. V roce 1397 jej Václal IV. zastavil Herdegenovi a Petrovi Valznerům, horním podnikatelůmn a později Janovi von Seckendorff. Na začátku 16. století nejvyšší zemský sudí českého království Půta z Rýzmburka vyplatil zástavu Seckendorffům - 3 600 zlatých a roku 1503 hrad se souhlasem krále zastavil Norimberku za 6 000 zlatých s tím, že musí zůstat otevřený českému králi v případě války. Záhy nato zde Norimberští prostavěli dalších 2 000 zlatých a ponechali zde sídlo purkrabího. V roce 1527 se Ferdinand I. zajímal o vyplacení léna, nicméně hrad zůstal v norimberském držení. Za druhé markraběcí války hrad 21. května 1552 obsadily markraběcí oddíly Viléma von Stein, za čtyři týdny jej zpět dobyli norimberští. Nyní je veřejnosti přístupný jen výjimečně a slouží jako příležitostný hotel.

Obrázek Obrázek
Východní a západní palác

Pro místo hradu byla vybrána vysoká skála. Její vrchol byl vyrovnán a vzniklo zde nádvoří s nejméně jedním palácem. Na druhé straně nádvoří stál buď bergfrtit – zmiňovaný při přestavbách - nebo další palác. Zdivo paláců dosahovalo v některých částech výrazně níže pod nádvoří a vytvořilo tak ze skály blok s kolmými stěnami. Přístup vedl dřevěnou schodišťovou věží nebo krytým schodištěm z níže postaveného podhradí.

Obrázek
Náčrt půdorysu

V roce 1590 došlo k prohlídce stavu hradu Janem Dietmaierem. Roku 1595 začaly rekonstrukční práce pod vedením Paula Müllera. Byly přestavěny obě rovnoběžné budovy (nebo místo bergfritu jedna z nich vznikla). Paláce dostaly nová patra a střechy. Spojilo je jižní křídlo, ze kterého vedl klenutý most do pětiboké schodišťové věže. Pod skálou bylo postaveno další ohrazení a dvě branské budovy. V roce 1611 blesk poškodil střechy jednoho z paláců, na dolním nádvoří pak byla postavena hospodářská budova. V roce 1637 a 1657 byly opravovány brány a horní hrad. V letech 1728 a 1778 byl opravován most do hradu, roku 1740 se zřítila část hradeb a byla znovu postavena, což se opakovalo roku 1807.


Obrázek

Hirschau

49°32'40.1"N 11°56'58.7"E

Hrad se zmiňuje na konci 13. století jako majetek hraběte Gebharda z Hirschbergu. V roce 1305 pak zboží přešlo na Wittelsbachy, kteří zde nejpozději roku 1325 jmenovali purkrabího. V roce 1353 hrad získal Karel IV. a zasloužil se o hospodářský rozkvět města. V roce 1373 přešel zástavou na Otu V. V roce 1401 byl obsazen falckým vojskem. Roku 1474 hrad vyhořel a později stále sloužil jako sídlo falckého úřadu. Roku 1817 byl přeměněn na pivovar, který ukončil svou činnost roku 1968. Dnes je z části předhradí restaurace a hotel, celek je ale neutěšený a připomíná řadu našich chátrajících areálů.

Obrázek
Obrázek
Areál hradu

Obrázek
Náčrt půdorysu

Městský hrad v nížinné poloze zabezpečovala vně soustava rybníků. Ze strany města byl chráněn vodním příkopem. Pětiúhelná dispozice mohla být jakousi možnou variací na kastelové schéma. Nepříliš jasný stavební vývoj dokládá dvě nárožní věže na jihozápadě a jihovýchodě. Další tentokrát branská (a patrně nejvyšší) věž s padacím mostem stála uprostřed západní hradby. Na ní navazovala dvě obytná křídla, přičemž výstavnější palác, směřoval na sever a dosahoval až k nároží. V jeho sousedství stála kaple. Obvodová hradba pokračovala jihovýchodním směrem a několikrát se lomila. Vnitřní zástavbu jádra kromě výše uvedeného neznáme.

Obrázek
Hypotetická rekonstrukce

V průběhu 14. století byl palác přestavován. Po požáru roku 1474 stavitel Erhard do roku 1478 přestavil palác do dnešní podoby a rozšířil hrad směrem k městu. Patrně původní předhradí bylo obehnáno hradbou, která se napojovala na jádro. Byly zde umístěny hospodářské budovy. Později sem byla do severozápadního rohu dostavěna budova celnice. V roce 1800 byly zbořeny nárožní věže a část opevnění. Provoz pivovaru si vynutil stavbu velké stodoly na jihozápadě předhradí a na ní navazující sladovny. V roce 1911 zachvátil pivovar požár, kdy shořel ještě zachovalý padací most a těžce poškozená branská věž musela být zbourána.


Obrázek

Hohenstein

49°35'12.2"N 11°25'20.7"E

Hrad byl patrně založen ve dvanáctém století jako sídlo ministeriála. Roku 1268 přešel na bavorské Wittelsbachy. Roku 1355 jej od Jindřicha Wildensteinera z Rothenbergu koupil Karel IV. a umístil sem fojtství. Od roku 1390 byl hrad zastavován a na počátku 15. století byl dobyt falckými oddíly. Připadl vévodství Bavorsko-Ingolstadt a následně od roku 1447 spadal pod Dolní Bavorsko.

Obrázek

Obrázek
Historické vyobrazení hradu z 16. století

V roce 1505 hrad dobyli norimberští a po skončení války o landshutské dědictví zůstal v jejich majetku, byť za něj zaplatili 10 000 zlatých. V roce 1552 a 1553 pak byl dobyt v průběhu druhé markraběcí války oddíly Albrechta Alcibiada z Kulmbachu. Po druhém dobytí byl hrad vypálen. Až do roku 1764 zde bylo sídlo fojta, kdy byl místní úřad spojen s Hiltpoltsteinem. Od té doby horní hrad chátral. Dnes je zpřístupněn – klíče od brány jsou k vyzvednutí v jednom z domků pod hradem.

Obrázek Obrázek
Pohled od severu, západní hradby

Obrázek
Pohled od východu

Obrázek Obrázek
Vstup

Jako staveniště byla vybrána výrazná skála vystupující z příkrého návrší. Nejstarší částí hradu byl věžový palác či donjon na nejvyšším místě skály. K němu patrně přiléhalo lehčí ohrazení. Kolem roku 1200 vznikla obvodová hradba obíhající skálu a také branská budova, v jejímž patře byla kaple. Byl postaven také subtilní čtvrehranný bergfrit, který neměl klasickou funkci obrany vstupu. Po roce 1505 Norimberk investoval do vylepšení obranyschopnosti hradu a nejpozději tehdy vznikl dolní hrad. Po ničivém požáru v roce 1553 v dolním hradě vznikla nová dlouhá budova „Langhaus“ určená pro potřeby úřadu.

Obrázek
Langhaus u paty skály

Obrázek
Rekonstrukce hradu

Obrázek
Náčrt půdorysu

Roku 1590 nešťastnou náhodnou vyhořel dolní hrad. V roce 1606 pak silná bouře značně poškodila věžový palác, který byla v letech 1607-1610 přestavěn. V roce 1808 se částečně zřítil bergfrit a v roce 1839 proběhly zabezpečovací práce. Roku 1854 byla opravena obvodová hradba a v roce 1867 došlo k dalším opravám. V roce 1909 byly rozebrány zbytky bergfritu a činností okrašlovacího spolku zde byla vystavěna kaplička. V roce 2000 se zřítila část západní hradby a došlo k její znovuvýstavbě a komplexní rekonstrukci hradu.


Obrázek

Lauf

49°30'35.9"N 11°16'56.9"E

Hrad byl založen Štaufy před koncem 12. století a byl sídlem říšských ministeriálů. Od roku 1243 zde sídlil ministeriál Luitpold. V roce 1268 připadla lenní práva bavorským vévodům. V roce 1301 byl v bojích s Albrechtem Habsburským zničen vojsky Gebharda z Hirschbergu. V roce 1353 zříceninu získal Karel IV. a v letech 1360-61 zde vybudoval svou oblíbenou rezidenci. V roce 1373 hrad přešel na Otu V. Bavoského. Roku 1381 hrad získali od dolnobavorského vévody Fridricha norimberští měšťané Jobst Tetzel a Petr Haller, později se vrátil do bavorského držení. Roku 1504 hrad dobyli norimberští a po skončení války o landshutské dědictví jim zůstal.

Obrázek
Pohled od jihovýchodu

Za druhé markraběcí války dobyly Lauf 11. května 1553 markraběcí oddíly. Hned následující den byly vyhnány norimberskými. Ovšem 29. května se jej opět zmocnili Kulmbachští a 3. června bylo město i hrad vypáleny. V roce 1806 hrad převzalo Bavorské království a dnes je majetkem Svobodného státu Bavorsko. Od roku 1830 přestaly být využívány hospodářské budovy. Od roku 1985 hrad využívá Akademie výtvarného umění. Hrad je průchozí, ale interiér se veřejnosti otvírá jen zřídka. Uvažuje se snad o otevření heraldického muzea.

Obrázek
Obrázek
Erbovní síň

Obrázek
Obrázek
Detaily

Obrázek
Mapka erbů

Hrad byl vybudován na ostrově uprostřed řeky Pegnitz. Štaufský hrad měl zhruba trojúhelnou dispozici v zásadě kopírující tvar ostrova s čtverhranným bergfritem na západě a obdélným palácem na východě. Ke stavbě bylo použito velké množství bosovaných kamenů. Karel IV. využil starší základy, ale vznikla prakticky novostavba, kterou realizovala pražská svatovítská huť. Jedná se prý o jednu z nejlepších ukázek světské architektury druhé poloviny 14. století v Německu.

Obrázek
Rekonstrukce hradu kolem roku 1365

Obrázek
Plán hradu

Byl znovuvybudován bergfrit, na východě vznikl dvojprostorový palác s navazujícím severním křídlem. Uprostřed jižní strany pak byla postavena lehce vystupující branská věž se sochou sv. Václava a českým erbem nad průjezdem. Přízemí severního křídla bylo zaklenuto žebrovou klenbou. Pod hlavním východním palácem byly místnosti na uskladnění zásob. V hlavním sále vznikla erbovní galerie, neskutečně šťastnou náhodou objevená roku 1934. Obsahuje 112 erbů převážně z českého prostředí. Zde se také nacházela arkýřová kaple, kde se až do reformace 28. září na svátek sv. Václava sloužila mše. V posledním patře byly soukromé komnaty císaře. Na konci 15. století se uvádí čtyři kachlová kamna v císařských prostorách a také „wasserwerk“ patrně umyvadlo s vodou. Vzhledem k minimálním stavebním zásahům pozdějších majitelů, můžeme předpokládat, že i toto vybavení vzniklo při stavbě hradu.

Obrázek Obrázek
Brána, Sv. Václav nad bránou

Obrázek Obrázek
Průjezd a mělké sedilie

Nejpozději v roce 1500 oběhl hrad parkán s hospodářskými budovami a psincem. Vznikly také dva mosty spojující hrad s oběma břehy řeky. Podkroví a příležitostně i bývalé císařské místnosti sloužily jako sklad obilí. V roce 1525 stavitel Pavel Beheim zrušil písárnu, snížil bergfrit a přistavěl k němu schodiště. V jeho přízemí a patře bylo obydlí purkrabího. Suterén sloužil jako vězení. Horní patro branské věže bylo využíváno jako zbrojnice a klenuté přízemí severního paláce sloužilo jako stáje.

Obrázek
Hrad v 18. století

V letech 1553-1554 proběhly opravy po požáru hradu. Nejničivěji se projevil v klenutém přízemí severního křídla, kde bylo uskladněno dříví na otop a následný žár těžce poničil žebra tak, že musela být stržena. V letech 1614 až 1618 norimberský stavitel Jakub Wolf přestavěl parkán, který získal několik velmi subtilních okrouhlých bašt a nové hospodářské budovy. V letech 1678 až 1680 vznikla budova purkrabství vyplňující prostor mezi bergfritem a severním palácem s nádherným štukovým stropem a vně vystupujícím arkýřem. V přízemí obsahovala průjezd snad navazující na starší bránu. V průběhu 19. století pak proběhlo několik stavebních úprav zajišťujících statiku hradu. Nejničivější z nich byla akce z roku 1856, kdy byl zbořen gotický arkýř s kaplí.


Obrázek

Lichtenegg

49°28'52.0"N 11°35'34.6"E

Hrad vznikl jako jedno z říšských ministeriálních sídel k ochraně cesty mezi Norimberkem a Čechami nejpozději na počátku 13. století. Po vymření Štaufů patřila lenní práva od roku 1268 Wittelsbachům, kteří jej roku 1300 udělili lénem Konrádovi ze Sulzbachu. Po úmluvách v Pavii celé území dostala falcká větev Wittelsbachů. V roce 1334 léno přešlo na Steinlingery. V roce 1353 byl hrad lénem a od roku 1355 majetkem českého krále. K roku 1366 se zde připomíná fojt, věžný, dva strážní, pět vojáků (2 z nich jízdní) a kuchař.

Obrázek
Posezení v bergfritu

Obrázek
Palác

V roce 1373 byl dán do zástavy Otovi V., který zde potvrdil léno Jindřicha III. von Thann. V roce 1390 jej obdržel zemský rychtář ze Sulzbachu Jindřich Kemnater. V roce 1395 bavorský vévoda z Ingolstadtu, předal hrad svému bratranci falckraběti Ruprechtovi III., který jej pak využil k úspěšné válce proti českým posádkám v Horní Falci. Od roku 1424 byl leníkem Lindhart von Hag a patrně za něj, byl zřejmě roku 1427 zničen husity. Nebyl obnoven a k roku 1452 se zde uvádí sedlácká rodina a od roku 1491 trosky hradu obývala kovářská rodina Pfizingů.

Obrázek
Parkán

Po válce o landshutské dědictví se najednou ocitl na hranici s norimberskými državami a tak byl nakonec roku 1562 dán pokyn k znovuvybudování hradu. Byl tím pověřen sulzbašský zemský písař Sebastian Sedlmayer, který hrad získal v léno. Sedlmayer zde však nechtěl sídlit a snažil se, aby náklady na novostavbu byly co nejmenší. V roce 1574 hrad poničil blesk a o dva roky později Sedlmayer hrad prodal norimberskému kupci Janu z Furtenbachu. Ten jej roku 1580 přeprodal Zikmundovi von Preysing, ovšem stalo se to bez vědomí lenního pána a právní pře se táhly deset let. Za třicetileté války byl patrně vypleněn a roku 1662, kdy jej kupuje falckrabě Kristián August je uváděn jako zřícenina. V roce 1841 byl na poslední chvíli před rozebráním zachráněn bavorským králem Ludvíkem I. a proběhly první stavební úpravy. Roku 1966 jej bavorský stát prodal soukromníkovi a následovaly mimořádně nešťastné a neodborné úpravy. Další úspěšnější rekonstrukce proběhla roku 1998.

Obrázek
Náčrt půdorysu

Obrázek
Hmotová rekonstrukce dle W. Brauna

Hrad byl postaven na výrazném kuželovitém návrší s dobrým výhledem. Trojúhelnou dispozici tvořil čtverhranný bergftit na západě a palác na východě. Stavby byly na jihu spojeny hradbou, na severu byly skály a na nich snad jen lehčí ohrazení. Vstup do jádra vedl patrně kulisovou branou z jihu. Snad ještě ve 13. nebo 14. století byl hrad rozšířen o parkán zabezpečující vstup. Hradba vybíhala od nároží paláce a končila pod bergfritem, kde byla brána. Parkán byl u paláce přepažen. Vstup do jádra byl přeložen a vedl portálem do přízemím paláce, odkud stoupalo schodiště na nádvoří. Níže po svahu vznikla další hradba obíhající téměř celý kopec, kde bylo nejnutnější hospodářské zázemí.

Obrázek

Přestavba z druhé poloviny 16. století byla výrazně méně kvalitní než původní hrad. Na počátku 17. století se stavělo v jádře, kde bergfrit a palác spojilo nové severní křídlo, patrně purkrabství. Byla zde také postavena osmiboká, patrně schodišťová věž. Úpravy po roce 1966 měly za následek zplanýrování nádvoří, zasypání sklepů a po schodišťové věži a severním křídle není ani památky.


Obrázek

Sulzbach

49°30'18.9"N 11°44'09.8"E

Nejstarší stopy osídlení jsou v Sulzbachu datovány do 8. století. Již v 10. století zde bylo opevněné sídlo. Hrad držela norgavská markrabata ze Schweinfurtu do 1004, kdy jim byl zabaven císařem. V druhé polovině 11. století okolí obdržel hraběcí rod, který se po hradě psal a měl zde své sídlo až do svého vymření. Roku 1188 se hradu ujala hrabata von Grögling-Hirschberg. Po jejich vymření roce 1305 pak přešel na Wittelsbachy. V roce 1329 připadl falcké linii a od roku 1353 patřil Karlovi IV. jako českému králi a stal se hlavním sídlem nové země. Tomu odpovídalo i zabezpečení, kdy zde bylo 36 stálých mužů posádky. V roce 1373 jej do zástavy získal za Braniborsko Ota V. a po jeho smrti hornobavorští vévodové. Roku 1504 přestál obléhání falcko-českým vojskem. Roku 1505 se stal součástí vévodství Falc-Neuberg, na počátku 17. století byl centrem nového vévodství Falc-Sulzbach. Po smrti poslední falckraběnky Františky Dorothey roku 1794 začal úpadek hradu a byla zde kasárna, lazaret a roku 1807 jej Johann Esaias von Seidel předělal na tiskárnu. V letech 1992-2001 proběhl důkladný archeologický průzkum a oprava a dnes je zde policejní stanice, stavební úřad, škola umění a knihovna.

Obrázek
Vstup do zámeckého komplexu s nárožím Karlova paláce

Obrázek
Nádvoří

Hrad vznikl na široké ostrožně obtékané říčkou Rosenbach. V 10. století zde byla postavena sálová stavba, další dva kamenné domy a samostatně stojící kaple. Celek obíhala 2,2 m silná hradba. Po roce 1007 byla vnitřní zástavba vyjma kaple zřejmě demonstrativně zbořena. Na nejchráněnější straně vznikl nový 40 m dlouhý patrový dvouprostorový palác. V jeho sousedství na východě byla postavena volně stojící osmiboká věž o průměru 11, 5 metru a síle zdi 3,1 m. Svými rozměry odpovídá kapli sv. Ondřeje v Bamberku a patrně souvisí s císařským sálským stavebnictvím. Ve východní části dispozice byly postaveny další dvě stavby s podlahovým vytápěním. Obytný provoz doplňovala výstavnější dřevěná budova na jihu dispozice. Stará kaple na jihovýchodě byla přestavěna. Úpravy se také dočkaly severní a východní hradby. Na konci 12. století byl v souvislosti s rozšířením předhradí na jihu změněn vstup, o kterém nevíme nic bližšího. Patrně již neudržované podlahové vytápění vzalo za své a zanikla také dřevěná budova jižně od paláce, kterou nahradily kamenné stavby.

Obrázek
Plán

Od východu oběhl celou dispozici parkán. Z něj na jihovýchodě vystupovala obdélná budova, zřejmě fojtství Wittelsbachů postavené po roce 1305. Po požáru ve 14. století byla obnovena hradní kaple, která dostala gotický polygonální závěr. V roce 1354 vznikl na straně k městu nový palác Karla IV. přistavěný vně původních hradeb. Byl také přestavěn přístup mezi hradem a městem. Na konci 14. století byla do jádra přistavěna pekárna. V 15. století bylo kvůli husitskému ohrožení zesíleno opevnění a před východní hradbu byla vysunuta nová osmiboká věž spojená s hradem klenutým mostem. O její funkci nemáme zprávy, ale je možné že spíše sloužila k zásobování vodou či jako záchodová věž (podobnost s řádovými danskery je opravdu velká). V 16. Století bylo zlepšeno opevnění několika dělostřeleckými baštami. Razantní přestavba na pohodlný zámek pak proběhla v letech 1582-98 a zejména 1618-20, kdy byla zbořena velká věž na nádvoří. Další úpravy probíhaly v letech 1700, 1768-94 a v 19. století, kdy byla roku 1807 zbořena vysunutá osmiboká věž a roku 1874 fojtství.


Obrázek

Veldenstein

49°37'45.0"N 11°32'56.7"E

Na zdejším místě se nacházel starý královský lovecký dvůr, zmiňovaný již za krále Konráda I. v 10. století. Roku 1008 předal Velden císař Jindřich II. na Eichstättské biskupství. V roce 1269 je pak poprvé uváděn hrad patřící biskupství Bamberg, který patrně vznikl nedlouho před tím. Biskupství hrad zastavovalo a mezi pány se zde vystřídali rody von Stör, von Wiesenthau a třeba i lantkrabě Ulrich z Leuchtenberga v roce 1331. V letech 1353-1373 byl zástavním držitelem český král Karel IV. Kolem roku 1410 jej vlastnil jiný zástavce Jan VI. z Egloffsteinu.

Obrázek
Bergfrit

Obrázek
Vápencový blok v přízemí bergfritu

Obrázek
Horní patro bergfritu – zleva je vidět prevét, lopatková střílna a zcela vpravo kuchyňka

V roce 1468 hrad od Egloffsteinů vykoupil bamberský biskup Jiří ze Schaumbergu. Jeho nástupce Filip z Hennebergu zde v letech 1475-1487 vybudoval silně opevněnou biskupskou rezidenci. I přes vysokou úroveň opevnění byl hrad v následujících staletích několikrát dobyt. V roce 1552 byl obsazen vojsky markraběte Albrechta z Kulmbachu, aby byl záhy obsazen bamberským vojskem. Nicméně se markraběcí posádka na Velden vrátila a v květnu 1553 jej museli dobývat norimberští. Roku 1632 hrad dobyli Švédové a vzápětí se je odtud pokoušeli vypudit bavorští vojáci z Auerbachu. Po dvou neúspěšných útocích své snažení opustili. V roce 1635 bavorský generál Jan Kristián von Wahl s 2 000 pěšáky, 800 jezdci a 8 děly přitáhl před hrad a dobyl jej. Posádka byla pobita téměř do posledního muže.

Obrázek
Palác

Obrázek
Severovýchodní část hradu

Biskupové sem příležitostně přijížděli až do roku 1708, kdy blesk uhodil do skladu střelného prachu v baště u paláce. Po sekularizaci roku 1807 přešel hrad do státních rukou a byl posléze prodán soukromníkům. Roku 1863 jej vlastnil zemský soudce Karel May z Auerbachu. V roce 1897 jej koupil berlínský Dr. Hermann von Epenstein a začal provádět rekonstrukční práce. Po jeho smrti v roce 1938 přešel na Hermanna Göringa. V roce 1945 zde američtí vojáci hledali Göringovi poklady, ale nalezli jen 36 beden s alkoholem. Od roku 1950 patří soukromníkům, kteří hrad zabezpečili a provozují zde hotel.

Obrázek
Hrad od severu

Obrázek
Plán hradu

Obrázek
Hmotová rekonstrukce hradu v roce 1450

Původní hrad tvořil obdélný bergfrit na skalním útvaru vystupujícím ze skalnatého srázu. Když hrad získal do zástavy Ulrich z Leuchteberga, prováděl zde stavební úpravy rozšiřující obytný provoz. Doložené je rozšíření jeho nástupce Jana z Egloffsteinu, který postavil dnešní vnitřní hrad. Jednalo se o pětibokou dispozici, kde bylo k již existujícímu bergfritu přihrazeno nádvoří s palácem. Palác stál na nejchráněnější severní straně nad skalnatým srázem. Západní hradba svírala tupý úhel proti předpolí, odkud šlo hrad nejsnáze ohrozit. V jeho nárožích stály menší čtverhranné bašty. Na východě byla postavena obdélná budova kaple zavázaná do hradby. Vstup byl kulisovou branou v jihozápadní části hradby. Celek byl ze všech stran kromě nepřístupného severu obehnán příkopem.

Obrázek
Hlavní hradba z jihu

Obrázek
Hlavní hradba ze západu

Obrázek
Brána

Obrázek
Nádvoří

Jiří ze Schaumbergu nahradil severní baštu moderní okrouhlou dělostřeleckou baštou, další již menší okrouhlá bašta nahradila svoji předchůdkyni na jihozápadě. Hlavní přestavba následovala v letech 1475-1479. Jádro zůstalo prakticky beze změny, byl jen upraven palác a kaple. Jádro ovšem oběhlo široké druhé pásmo opevnění tvořené masivní hradbou, které kopírovalo tvar starého hradu. V nárožích a ve středech stran bylo celkem šest okrouhlých uzavřených a otevřených bašt. Na západě vybíhal na sever úzký skalnatý ostroh, který byl nově pojat do opevnění. Od severozápadního rohu vedl koridor ukončený nepravidelně okrouhlou otevřenou baštou. Zajímavě byla pojata brána, sevřená mezi okrouhlou baštu na jihovýchodě a budovou strážnice přecházející v nevýrazně vystupující polookrouhlou baštu. Nad portálem byl erb Filipa z Hennergu a nápis oznamující, že tento hrad, věže a brány stavěl mistr Erhart Bornacz. K okrouhlé baště uprostřed jihovýchodní hradby byla zevnitř přistavěna budova stájí.

Obrázek
Hmotová rekonstrukce hradu v roce 1510

Roku 1502 bylo díky biskupovi Vítovi I. zlepšeno opevnění vstupu. Nová brána navazovala na okrouhlou baštu uprostřed jihovýchodní hradby a koridor směřoval až bráně Filipa z Hennebergu. Roku 1670 byla část paláce upravena na sýpku. Výbuch osmi centů střelného prachu v okrouhlé baště u paláce roku 1708 zničil jednak samotnou baštu, jednak většinu paláce. Biskup Lothar František von Schönborn nechal opravit opevnění, ale palác zůstal v troskách, které zmizely až roku 1857. Po roce 1863 byla z havarijních důvodů stržena sýpka a na jejím místě vznikly nové obytné budovy. V první polovině 20. století byly zabezpečeny hradba a věže. V roce 1942 byl vedle sklepů velké budovy vybudován bunkr pro Hermanna Göringa. V letech 1972-1974 proběhla rozsáhlá rekonstrukce. V roce 2013 se zřítila část skály s hradební zdí do údolí.


Obrázek

Waldau

49°38'15.3"N 12°18'34.3"E

Roku 1224 je zmiňován první majitel hradu Ulrich von Waldau z rodu říšských ministeriálů. Von Waldau získali také hrdelní právo a měli chránit zboží Waldsaského kláštera v Albersriethu, ale spíše se věnovali vlastním zájmům. Když roku 1295 vyplenili kostel v Pirku, byli roku 1315 exkomunikování za napadení klášterního zboží. V padesátých letech se hrad stal lénem českého krále a později spadal pod dolnobavorské Wittelsbachy. V roce 1489 v Chamu přistoupili Jiří a Sebastián z Waldau ke spolku namířeném proti vévodovi Albrechtu IV. Poslední Waldau zemřel roku 1545 a majetek přešel na rod von Wirsberg. V roce 1632 jej jako dědictví získali von Enkefortové a v letech 1681-1795 zde byly baroni von Rummel. Do roku 1879 zde sídlil rod von Lilien a po nich von Heemskercks. Dnes je hrad v majetku obce a příležitostně přístupný.

Obrázek Obrázek
Pohled od severu a jihu

Nejstarší částí hradu stojícího na nepříliš výrazné skalce je čtverhranný bergfrit, postavený patrně kolem roku 1215. Jako zdivo byly použity hladké a bosované kvádry z místní žuly. Východní zeď obsahovala v patře obloukový vchod s konzolemi, které nesly pavlač, či schodiště. Hrad patrně tvořily i další budovy a ohrazení, z kterých se nic nezachovalo. Před rokem 1350 byl postaven jižně od věže třípatrový palác a bergfrit byl navýšen o 5. a 6. podlaží. Palác a věž byly spojeny hradbou. Na severu a západě pak vznikl parkán. V 15. století byl zastavěn úzký prostor mezi bergfritem a palácem, kde byl v prvním patře v síle zdi ukryt záchod.

Obrázek
Náčrt půdorysu

Obrázek
Hrad od jihozápadu

V roce 1600 byly východně od jádra postaveny hospodářské budovy. Zchátralý hrad byl opuštěn a roku 1650 vznikl v sousedství dvora Nový zámek. Na počátku 18. století byl zbořen kostel v obci a srostlice starého hradu byla použita k přestavbě na nový kostel. Z bergfritu se stal presbytář, palác se změnil v loď. V roce 1721 byl jižně od paláce postaven přístavek a schody vedoucí od vsi. V roce 1736 byl bergfrit změněn na zvonici nového kostela sv. Jana Nepomuckého. V roce 1912 byl v obci postaven nový neobarokní kostel a „hradní kostel“ je využíván jen příležitostně.



Obrázek

Wernberg

49°32'21.2"N 12°09'58.0"E

Hrad byl postaven lantkrabaty z Leuchtenbergu před polovinou 13. století. V roce 1280 jej získal Engelhard Nothaft von Wildstein. Jindřich III. své panství roku 1367 poddal jako léno české koruně. V roce 1406 rýnský falckrabě a římský král Ruprecht udělil Nothaftům hrdelní právo. Na hradě sídlilo několik příslušníků Wernbergské linie Nothaftů a pro lepší pořádek tak v roce 1470 uzavřeli smlouvu mezi podílníky, kde se dohodli na společné výplatě 4 strážných, věžného, vrátného a stolníka. V roce 1509 pak příbuzní Jiří, Kašpar, Jindřich, Jan a Bernard prodali hrad Jiřímu Wisbeckovi von Velburg.

Obrázek
Hrad ze severu

V roce 1530 hrad koupil lantkrabě z Leuchtenberga. V roce 1621 byl vypleněn oddíly generála Mansfelda, v roce 1634 jej v krátkém sledu obsadili Švédové a poté císařští. Zchátralý hrad připadl po vymření posledního Leuchteberga jako uprázdněné léno na Českou korunu. Panství bylo uděleno hraběti Františku Kryštofovi von Khevenhüller. Ten Wernberg prodal kurfiřtu Maximiliánu Bavorskému a od roku 1714 byl součástí Bavorska. Po ztrátě funkce správního úřadu roku 1803 zde byl v letech 1822-1854 úřad lesní, v letech 1856 až 1859 vězení a od roku 1861 ústav pro zanedbané dívky.

Obrázek
Hrad z jihu

V roce 1873 jej získal kapitán německé armády Karel von Peritzhoff za povinnost udržovat budovy jižního křídla, bránu a bergfrit. Od roku 1918 patřil hrabatům Schall-Riacour. Po 2. světové válce zde byla ozdravovna, domov po postižené a azylový dům. Od roku 1992 je ve vlastnictví obce a byl upraven na hotel vyšší třídy. Při jízdě po dálnici A6 je před křižovatkou s A9 Oberpfälzer Wald most Naabtalbrücke. Pokud se z něj podíváme při jízdě na západ vpravo, uvidíme Wernberg.

Obrázek
Náčrt půdorysu

Obrázek
Hmotová rekonstrukce hradu v roce 1250

Dispozice hradu na výrazném návrší byla zhruba obdélná. Na poměrně rozlehlé nádvoří se vcházelo přes široký příkop kulisovou branou v jihovýchodní části. V blízkosti brány byl k hradbě zevnitř přistavěn čtverhranný bergfrit částečně bosovaný. Vstupní portál byl umístěn 9 m nad zemí. Za věží v severovýchodní části nádvoří stál rozměrný trojprostorový palác. Patrně ještě v průběhu 13. století vznikla na západě budova kaple sv. Jiří. V roce 1401 byla radikálně přestavěna a doplněna kúrem a složitou klenbou. Na nádvoří také byla vysekána 80 m hluboká studna. Celek oběhl úzký parkán.

Obrázek
Hmotová rekonstrukce hradu v roce 1500

Obrázek
Hrad od jihovýchodu

Obrázek
Nádvoří

Roku 1478 v jihozápadním nároží vznikla obytná budova. Toto nároží stejně jako jihovýchodní zabezpečili válcové bašty vystupující z hradeb. Vznikla nová brána v parkánové zdi a budovy pod bergfritem. V průběhu 16. století byl přestavěn a zvýšen jižní palác. Severní palác byl prodloužen na západ. Spojení mezi nimi zajišťovala příčná zeď s obloukem v přízemí nesoucí krytou chodbu. K této zdi byla přistavěna schodišťová věž. Od této zdi na východ pak byly podél zdi paláce postaveny arkády. Další budovy vznikly v nezastavěných prostorech u jižní hradby a mezi bergfritem a palácem.
V roce 1669 proběhly další úpravy. V roce 1712 se zřítila část západní hradby, byla opravena a současně byla barokně přestavěna kaple. Na přelomu tisíciletí proběhly úpravy pro hotelový provoz.


Obrázek

Wildenau

49°46'33.9"N 12°15'28.0"E

Hrad byl založen patrně v první polovině 12. století a sloužil jako sídlo ministeriálů. Byl vybudován k ochraně stezky vedoucí z Norimberka do Čech. Po Štaufech přešlo lenní právo na Wittelsbachy. Na hradě sídlil rod, který se psal po hradě a měl menší soudní pravomoc. Nejpozději roku 1359 jej bratři z Wildenau poddali jako léno Čechám a v této podřízenosti zůstal formálně až do roku 1806. V 19. století areál chátral a byl používán k hospodářským účelům. Nyní zde funguje restaurace a samozřejmě i kostel, nově vysvěcený roku 2005.

Obrázek
Náčrt půdorysu

Obrázek
Hmotová rekonstrukce

Hrad vznikl na konci nevýrazné ostrožny, kterou obklopovaly dva rybníky posilující obranyschopnost hradu. Jeho jádrem byl čtverhranný bergfrit postavený za pomoci bosovaných kvádrů ve 12. století. Vstup vedl asi 10 m nad zemí obloukovitým portálem. Později byla věž zvýšena o dvě patra, což dobře dokladuje lomové zdivo. Západně od věže na nejchráněnější straně stál obdélný palác zavázaný do obvodové víceméně oválné hradby. Jižně od bergfritu stála budova kaple. Ze strany přístupu ostrožnu předěloval šíjový příkop.

Obrázek
Palác

Obrázek
Dnešní stav nádvoří

Obrázek
Kostel

Severní část nádvoří později zaujala patrně hospodářská budova. V 16. století byla kaple spojena s palácem a do nádvoří nově vystupovala schodišťová věž. Později bylo zrušeno západní opevnění a příkop a roku 1652 byla kaple přeměněna na kostel, který sloužil katolíkům i luteránům až do roku 1908. Bergfrit se proměnil na jeho zvonici. V roce 1994 proběhla rekonstrukce.


Obrázek

Wolfstein

49°17'38.4"N 11°29'31.6"E

Hrad byl postaven jako jedno z pozdních štaufských ministeriálních sídel v první polovině 13. století. V roce 1283 jej získal Gottfried II. ze Sülzbergu a jeho potomci se psali po hradě. Od roku 1329 byli Wolfensteinové leníky falckých Wittelsbachů. V roce 1360 získal lenní práva Karel IV. jako český král. Po rozdělení rodu na dvě linie prodal Štěpán V. polovinu hradu roku 1383 Pyrbaumské větvi Wolfensteinů.

Obrázek
Bergfrit

Obrázek
Vstup do suterénu paláce

Obrázek
Obrázek
Obytné stavby ze 14. století nad příkopem

Obrázek
Obrázek
Parkán a příkop

K sjednocení hradu do rukou jednoho majitele došlo až roku 1449, kdy Fridrich druhou část vykoupil. Poslední člen rodu Jan byl hofmistrem falckraběte Oty v blízkém Neumarktu. Po smrti Jana z Wolfsteinu roku 1462 falckrabě předal lenní práva českému králi Jiřímu z Poděbrad. Ten jej daroval Oplovi Fictumovi z Nového Šumburka, ale navzdory právnímu stavu hrad drželi Gottfried a Wolfhart a odmítali jej vydat. Nakonec to Fictum vyřešil jednoduše a roku 1465 jej prodal falckraběti Otovi II. a hrad se stal sídlem správního úřadu. V polovině 16. století byl úřad přenesen do Neumarktu a hrad i přes občasné opravy chátral. Roku 1607 se pak zmiňuje jako zřícenina, dnes rekonstruovaná.

Obrázek
Náčrt půdorysu

Obrázek
Rekonstrukce hradu kolem roku 1250

Hrad byl postaven na skalnatém okraji terénní hrany a liší se od ostatních hradů v oblasti svým okrouhlým bergfritem. Věž střežila kulisovou bránu na jižní straně za příkopem. Na severozápadě v nejchráněnější poloze nad srázem stál dvouprostorový palác s kaplí. Nevíme, jaký byl rozsah hradu, zda byl bergfrit zavázán do hradby a dvorek byl opravdu miniaturní, či zda se jednalo o velké nádvoří, které určitě vzniklo v pozdější fázi. Nejpozději ve 14. století byly také postaveny další obytné budovy mezi palác a jižní hradbu. Bergfrit v té době stál samostatně za jižní hradbou.

Obrázek
Rekonstrukce hradu kolem roku 1500

Obrázek
Nový palác

V jihovýchodním nároží vznikla budova strážnice sousedící s bránou. Patrně v souvislosti s dělením hradu mezi více majitelů byly na jihovýchodě na skalním výstupu postaveny další obytné budovy. Na konci 15. století pak proběhla větší přestavba, kdy hrad na jihu a západě oběhl parkán. Byl nově rozšířen příkop a přeložena brána západně od velké věže. Vstup v parkánové zdi byl bráněn dvěma velmi subtilními baštami. Vyšší hodnotu pak měla polookrouhlá dělostřelecká bašta vystupující do příkopu na jihozápadě. Jihovýchodní a severovýchodní nároží parkánu zaujaly čtverhranné věže. Posledním stavebním rozšířením byla stavba velkého paláce na severovýchodě v první polovině 16 století.

Obrázek
Rekonstrukce hradu dle W. Brauna kolem roku 1530



POUŽITÁ LITERATURA

Bobková, L.: Soupis českých držav v Horní Falci. SAP 30. Praha 1985. s.169-228
http://www.apsida.cz
http://burgrekonstruktion.de/
http://www.heimat-now.de/d_bur_waldau.htm
http://www.hdbg.eu/
http://www.wolfsteinfreunde.de/
http://www.herrensitze.com/
http://wikipedia.org
http://www.oberpfalz-luftbild.de/
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: 11 hradních zastavení v dnešní Horní Falci

Příspěvek od Pátrač »

Kolosální dílo. Fascinujíc podívaná i čtení a já propadám malomyslnosti. :up:
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: 11 hradních zastavení v dnešní Horní Falci

Příspěvek od t.hajek »

Kolosální? To ne.. to jsou jen malé dílky z kastelologické mozaiky - hotové prakticky za chvilku.

Opravdu kolosální bude Polsko(51), řádová území (39) nebo Maďarsko (39). A do toho se mi moc nechce.. protože na tom bude i kolosální práce.

K malomyslnosti.. nevidím důvod ?
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: 11 hradních zastavení v dnešní Horní Falci

Příspěvek od Pátrač »

No jsem líný jako veš a to jsem právě urazil všechny vši, anžto jsou to tvorové činorodí. Mě se nechce vůbec nic.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
kik
četař
četař
Příspěvky: 72
Registrován: 24/1/2008, 14:38

Re: 11 hradních zastavení v dnešní Horní Falci

Příspěvek od kik »

Zajímavé čtení, tohle byla pro mě opravdu novinka. Díky.
Odpovědět

Zpět na „Středověké fortifikace“