Kufstein - Klíč k Tyrolsku

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Kufstein - Klíč k Tyrolsku

Příspěvek od t.hajek »

Kufstein - Klíč k Tyrolsku

Obrázek

47° 35′ 0″ N 12° 10′ 0″ E

Začátek údolí Innu na bavorsko-rakouské hranici je sevřen mezi alpské masivy na levém břehu dosahující téměř 1 000 metrů na pravém pak více než 1 200. Šířka údolí je zde kolem dvou a půl kilometru. A každý kdo tudy za posledních 800 let cestoval do Insbrucku (krásně staročesky Jinomostí) či Brennerským průsmykem a později tunelem do Itálie musel minout soliterní skalnatý vrchol v těsné blízkosti řeky zvedající se impozantně nad úroveň její hladiny zvaný Kufstein. Snad si jej všimnou i milovníci zimních sportů ve chvíli, kdy míří do alpských údolí, zcela určitě si jej pak zapamatují při návratu, kdy nárazově až v 10 km dlouhé koloně popojíždějí k nesmyslně zúžené dálnici A12/93 na hranicích. Německá policie v maskáčích a s reflexními vestami.. bedlivě sleduje zpomalený jízdní pruh a hledá možné uprchlíky. Vedlejší přechod na okresní silnici 175 je pak zcela nehlídán. Ale to jsem poněkud odbočil od hlavního předmětu zájmu, hradu a později pevnosti Kufsteinu.

Obrázek

V 6. až 8. století odtud Bavoři kolonizovali alpské oblasti Tyrol a bylo zde christianizační centrum arcibiskupství Salzburk. Po vytvoření řezenské diecéze přešel Kufstein a okolí do jeho majetku. Místo je poprvé zmiňované roku 790 jako Caofstein. V roce 1060 je pak výslovně uvedena ves. Strategická poloha, mj. využívaná již v pravěku, nenechala spát ani biskupa v Řezně ani bavorské vévody. A některý z těchto stavebníků se rozhodl vybudovat zde hrad ke kontrole frekventované cesty přes Alpy. Skalnatý vrchol sice není v nejužším místě údolí, ale jeho výhodou jsou příkré skalnaté srázy. Druhým návrším vhodným k stavbě hradu, a z dnešního pohledu možná vhodnějším, byl kopec Zeller na levém břehu Innu. Byl však větší a méně příkrý.

Kdo byl skutečným iniciátorem stavby, nevíme. Hrad je poprvé připomínán k roku 1205 jako společná držba bavorských vévodů a řezenského biskupa. Hrad byl spravován dvěma purkrabími, kteří také předsedali místnímu soudu. Roku 1255 získal hornobavorský vévoda Ota II. Přísný biskupskou polovinu hradu jako léno a ovládl jej tak celý. Jeho opravdu velevýznamná pozice nedovolila bavorským vévodům jej nikdy zastavit. Už proto ne, že po pevnosti na hranici mezi Bavorskem a Tyrolskem, velmi často pošilhávali vládci Tyrol, ať už Menhardovci či později Habsburkové.

Obrázek

Původní hrad zaujal nejvyšší místo v severní části skalnatého návrší, které se zvedá až 70 metrů nad okolí. Nejvyšší místo dispozice na východě obsadila čtvercová, zčásti obytná věž, popisovaná v němčině jako bergfrit. Svou hmotou chránila palác před možným ostřelováním z jihu. Od věže vybíhala hradba podél skalního srázu na severovýchod, kde stál v tupém úhlu zalomený čtyřprostorový palác. Ten navazoval na obdélnou věžovitou stavbu v severním nároží hradu. Odtud byla v rovné linii vedena hradba jihozápadním směrem. V blízkosti severního nároží se nacházela kulisová brána. Tato hradba se zdá širší než ostatní hradby a mohla mít funkci štítové zdi proti případnému ostřelování z míst pozdější Měšťanské věže. Jihozápadní nároží neobsahovalo žádnou stavbu a hradba se lomí a v oblé křivce kopírující terén pokračuje směrem na jihovýchod k bergfritu. Celek vychází z podunajských dispozic se čtverhrannými věžemi a připomíná uvolněný dvouvěžový typ, kdy je palác sevřen mezi dvě věže.

Obrázek
Hmotová rekonstrukce hradu na počátku 13. století

Přístupová cesta na hrad patrně vedla stejně jako v pozdějších letech po východním úbočí jižní části návrší a byla pod dobrou kontrolou velké věže. Zde se stočila na sever a podél hradeb pak pokračovala až k bráně. Vedle štítové zdi byl jen nepříliš široký prostor právě tak na cestu, pak začínal skalnatý sráz. Další stezka pro pěší určitě vedla místem dnešního přístupu z města.

Hrad se nakonec k Tyrolsku dočasně připojil mírovou cestou. Císař Ludvík Bavor jej daroval svému synovi Ludvíkovi V. Braniborskému při sňatku s Markétou, zvanou Pyskará (Maultasch), poslední členkou rodu Menhardovců a dcerou Jindřicha Korutanského. V roce 1346 byl marně obléhán tehdy ještě jen moravským markrabětem Karlem v rámci kampaně za znovuzískání tyrolského majetku svého bratra Jana Jindřicha. Uvádí se také rok 1336, ale tomu neodpovídá celková situace.

Obrázek
13. století
14. století
2. polovina 15. století
1504-1522
1546-1563
1683
1722-1740
19. století
1 Dolní nádvoří
2 Lanovka císaře Maximilian
3 Krytá chodba
4 Měšťanská věž
5 baterie Gaudenz
6 Studna
7 Fuchsturm
8 Dolní kasárna
9 Barbakán
10 Horní kasárna
10a Muzeum
11 Bývalý vězeňský domek
12 Kaple
13 Císařská věž
14 Valašský bastion
15 Karlův bastion
16 Válečná prachárna
17 Výrobna prachu
18 Alžbětina baterie
19 Bývalý sklad lafet
20 Anina baterie – užitková zahrada
21 Paví ocas
22 Františkův ravelin
23 Josefsburg
23a Josefsburg kasematy
24 Pekárna
25 Theresiánská baterie
26 Evženův polohornverk
27 Sklad mouky
28 Skalní průchod
29 Ochoz Císařských střelců

Po smrti syna Markéty a Ludvíka, Ludvíka a nakonec i samotné Markéty nakonec mír v Schärdingu v roce 1369, přiřkl Tyroly Habsburkům, Kufstein ovšem zůstal bavorský. V roce 1392 připadl hrad vévodství Bavorsko-Ingolstadt. V roce 1415 zde stavěl Ludvík VII. Vousatý. Po vymření ingolstadtské linie Ludvíkem VIII. přešel hrad na linii bavorsko-landshutskou roku 1447. Jako výspa proti tyrolským Habsburkům byl po roce 1450 dále opevňován.

Obrázek
Hmotová rekonstrukce hradu v polovině 14. století

Do roku 1400 byl k bergftritu přiložen nový palác. Další stavby se týkaly především zlepšení obranyschopnosti, ale tady narážím na rozpor. Rozpor mezi tím co vím o vývoji pevnostního stavitelství 14., 15. a 16. století v zemích Koruny české a svatoštěpánské, a co bylo prezentováno na Kufsteinu, na tabuli se schématickým stavebním vývojem. Podle něj je totiž před rok 1400 kladen vznik hned třech okrouhlých bašt. První z nich je na místě pozdější Měšťanské věže, která zabezpečila severozápadní cíp návrší. I když nebyla tak masivní jako dnes, přesto se na náčrtu až příliš blíží dělostřelecké baště či rondelu z přelomu 15. a 16. století. Tato bašta byla hradbou spojena s druhou takovou stavbou - polookrouhlým barbakánem, kde se lomila cesta před vstupem na nádvoří hradu. A konečně třetí nejmenší bašta zaujala západní nároží. Porovnám-li to se stavem u nás nebo v Uhrách, kde se díky rozvoji dělostřelectva pevnostní architektura poměrně rychle posunula, vychází mi všechny tyto stavby jako důsledek přestaveb právě z druhé poloviny 15. století. Samozřejmě se sem mohly dostat stavební vlivy z jihu, ale tato část říše byla svázána spíše se středoevropským prostorem.

Obrázek
Půdorys hradu dle místní informační tabule od 14. do počátku 15. století

Tedy zpět k roku 1400 kdy před jádrem stál dolní hrad. Od nároží horního hradu u brány vybíhala hradba k věži nad městem, spíše čtverhranné. Odtud hradba kopírovala skalní terasu a napojila se na západní nároží jádra. Cesta zde v nejužším místě procházela branskou budovou. Po roce 1450 se opevnění rozšířilo jižním směrem. Na skalním výchozu na jihozápadní straně byla postavena patrně čtverhranná bašta.

Jak vypadal hrad v době svého obléhání v roce 1504… toto jsem hrubě podcenil. Část zmíněného stavebního vývoje jsem nafotil, ale jak jsem doma zjistil, chybí mi dvě fotografie - stav mezi roky 1400-1504. A internet? Internet mlčí.. Pokud se můžeme odrazit od ikonografického materiálu obléhání Kufsteinu a pozdějších přestaveb, pak v pozdní druhé polovině 15. století byla čtverhranná věž zbořena a vznikla dělostřelecká bašta Bürgerturm (Měšťanská věž), stejně jako v letech 1475 – 1500 vznikl mohutný vstupní polookrouhlý barbakán předložený před vstup na nádvoří horního hradu (stejné stáří měl například i obdobný barbakán v Prachaticích). Jižní cíp severní terasy zaujala další okrouhlá bašta na místě pozdější bašty Fuchsturm a také jižní skalní výchoz byl zakončen okrouhlou dělostřeleckou baštou.


Obrázek

Obléhání 1504

V Bavorsku a Horní Falci zuřila válka o landshutské dědictví. Jak název napovídá, šlo o dědictví po landshutském vévodovi Jiřím Bohatém. Dle dohod z roku 1392 přecházel majetek bavorských Wittelsbachů na příbuzné větve v případě, že vévoda zemře bez mužských potomků. Jiří měl jen dceru Alžbětu a jí také vévodství odkázal. Vévodkyně se dědictví za samozřejmé podpory svého manžela Ruprechta Falckého ujala. Právoplatný dědic, bavorsko-mnichovský vévoda Albrecht IV., se samozřejmě ihned obrátil na římského krále Maxmiliána. Ten s rozhodčím řízením souhlasil a povolal obě strany do Augsburku. Landshutsko-falcká strana se nedostavila, ale i tak bylo rozhodnutí jasné. Vše mělo připadnout Albrechtovi. Alžběta s manželem byli považováni za vzbouřence a byla nad nimi vyhlášena říšská klatba. Maxmilián nabídl Albrechtovi pomoc s tím, že za ní obdrží panství Kufstein, Rattenberg a Kitzbühel a další oblasti.

Obrázek
Nástěnná malba z „Bavorské“ války znázorňující obléhání Kufsteina

Válka sestávala hlavně z plenění a obléhání jednotlivých městských i hradních pevností. Proti říšské přesile naverboval Ruprecht v Čechách polní vojsko o 5 000 pěších a 700 jízdních. Část z nich zamířila za svými krajany do hradních posádek landshutské strany. Válka se nakonec rozhodla během léta. Mladý Ruprecht nečekaně zemřel, načež se žoldnéři začali rozcházet. Následovala stejně tak drtivá jako zbytečná porážka ustupujícího českého vojska u Schönbergu (v zahraničí známá jako bitva u Wenzenbachu nebo jako bitva na Hafenreutherském poli u Bernhardswaldu). Poslední ránu landshutské straně zasadila i smrt Alžběty. Práv jejích synů Oty Jindřicha a Filipa se sice ujal jejich strýc, Ruprechtův bratr Friedrich II. Ale následující odpor a drobná válka již na výsledku nemohla nic změnit. Rozhodně ne všechna města a hrady se podrobili Maxmiliánovi a Albrechtovi. Většinou slíbili věrnost až tváří v tvář lancknechtskému vojsku, přesto řada šlechticů setrvávala v podpoře falcké strany.

Maxmilián se ubíral Bavorskem, aby se ujal svého zisku, ale musel si jej tvrdě vybojovat. Kufstein ovládal hejtman (označovaný jako pfleger) Hans von Pienzenau, který tvrdošíjně stál na landshutsko-falcké straně. Traduje se, že sem byl dosazen králem Maxmiliánem, ale při jeho cestě Štrasburku přešel k protistraně. Moc se mi toto vysvětlení nepozdává, spíše mělo ospravedlnit pozdější Pienzenauův konec a více ho očernit.

Obrázek
Expozice k obléhání hradu

Na konci září k vzdorné pevnosti přitáhlo 9 000 maxmiliánových lancknechtů, kteří se rozdělili do tří táborů a začalo obléhání Kufsteinu. Podhradní město bránilo na 400 především českých střelců společně s měšťanskou milicí. O početnosti posádky hradu nevíme nic bližšího. Hejtman Pienzenau obléhání očekával a na Maxmiliána čekala dobře zásobená pevnost vyzbrojená mnoha děly. Po formální výzvě ke kapitulaci začalo intenzivní obléhání, iniciované zejména Maxmiliánem, který chtěl ukázat celé říší, jak dopadnou vzbouřenci. Naopak Pinzenau snad očekával, že se falčtí spojí a přitáhnou mu na pomoc, což by obléhatelům značně zkomplikovalo život. Fridrich II. nic takového nepodnikl a patrně to ani nebylo v jeho silách. Začaly dělostřelecké souboje a snaha o proražení hradeb, ale lehká polní děla nezpůsobila mnoho škod. Vypráví se, že posádka na popud hejtmana posměšně oprašovala zasažené hradby košťaty, aby zesměšnili činnost říšských dělostřelců.

Obrázek
Hmotová rekonstrukce hradu na přelomu 15. a 16. století

Nejslabším článkem pevnosti byly shledány hradby u řeky, kam se zaměřila dělostřelba a nakonec se podařilo hradby prorazit. Maxmilián již s předstihem poslal do Innsbrucku pro svůj dělostřelecký arzenál. A tak se do Kufsteinu po vorech dostalo sedm opravdu těžkých kusů, které střílely až 150 kg těžké kule. Jak bylo tehdy ještě zvykem, každé dělo mělo svůj název a tak se před Kufsteinem stavěli do pozic Turecká císařovna, Burgunďanka, Úděsný lev, Krásná Katy (Kathl), Erdbidmerin, Purlepaus a Weckauf (nedokázal jsem přeložit).

Obrázek
Nejslavnější vyobrazení obléhání Kufsteinu. Jen je na ní zobrazen stav pevnosti po dokončení Maxmiliánovi přestavby v roce 1522.

Pobořené hradby a přítomnost těžkých děl zapůsobila na obránce města a posádka 12. října kapitulovala za slib volného odchodu, což bylo Maxmiliánem dodrženo. Měšťané pak byli potrestáni odebráním části městských práv a povinností na své náklady obnovit opevnění. Teď zbýval hrad. Pienzenau snad ještě spoléhal na pomoc zvenčí a po parlamentáři požadoval od krále čtyřtýdenní lhůtu, po které by kapituloval, pokud nepřijde vysvobozovací vojsko. Maxmilián na takovou nabídku nepřistoupil. 13. října zahájily těžké kusy umístěné na kopci Zeller palbu a během dvou dnů doslova rozstřílely románský bergfrit i vnější opevnění. 17. října nabídl Pienzenau opět příměří, ale rozzlobený král na to prý reagoval následujícími slovy: „Takže zahodí váš hejtman konečně ta košťata? S takovým drzounem my však žádný smír nesjednáme - nechal tak pěkný zámek rozstřílet a nyní si ty trosky může nechat."

Hejtman si ovšem hrad nehodlal ponechat a v noci se s úzkou skupinou svých nejvěrnějších pokusil z hradu uniknout. Byl však polapen a ráno bez velitele kapitulovala zbývající posádka. Maxmilián byl nekompromisní a odsoudil hejtmana a 17 jeho velitelů (či společníků při neúspěšném útěku) jako vzbouřence k trestu smrti. Měla to být výstraha, aby již žádný Němec nepozvedl zbraň proti svému králi a císaři. Jeden z popravených Erich von Braunschweig prý ještě ve své poslední hodince vyprosil milost pro ostatní zajaté členy posádky.

Obrázek
Poprava Hans von Pienzenau

Maxmilián připojil Kufstein, Rattenberg a Kitzbühl k Tyrolsku. Na dobytí Kufsteinu byl opravdu hrdý a jeho zaznamenání zadal dvorním úmělcům. kronikář Peutinger zapsal průběh obléhání a malíř Konrad jej doplnil kresbami. Hrad Kufstein byl záhy z rozkazu krále přestavěn na pevnost s maximálním důrazem na nové vojenské poznatky a často byl zván coby „Klíč Tyrol“. Stavitelem byl Michael Zeller, na celou stavbu pak dohlížel nový hejtman Degenhard Fuchs von Fuchsberg.

Obrázek
Barbakán před vstupem do jádra

Cesta do pevnosti vedla z města novou lomenou chodbou se schodištěm. Vstup byl veden přes příkop padacím můstkem jen pro pěší do čtvrtokrouhlé bašty přistavěné mezi Měšťanskou baštu a hradbu vedoucí k hornímu hradu. Cesta procházela přízemím Měšťanské bašty, která byla přestavěna v třípodlažní bateriovou věž. Zde bylo také umístěno těžké dělo zvané Zpěvačka. Tato bašta tvořila severní nároží dolního hradu, v jehož západním koutě byla postavena okrouhlá bašta Fuchsturm (Liškova věž, pojmenovaná dle hejtmana hradu). Na jižním skalním výchozu pak vznikly dvě menší okrouhlé bašty. Opevnění bylo rozšířeno více na jih. Před dvěma baštami vznikl další pás opevnění s okrouhlou baštou. Odtud se opevnění vracelo k jádru.

Obrázek
Pohled od města i s lanovkou

V horním hradě byl přestavěn starý palác. Ale největší změnou byla proměna dominanty. Pobořený bergfit byl rozebrán stejně jako vedle stojící palác a na jeho místě vyrostla v letech 1518-1522 nová mohutná čtyřpodlažní bateriová věž zvaná Kaiserturm, Císařská věž. Dosahovala výšky 30 metrů, šířky nějakých 21 metrů. Zdivo v přízemí pak bylo až 7 m silné. Věž měla stropy sklenuté na středový sloup. Nebylo to první využití bateriové věže, koneckonců v Čechách se objevovaly cca od roku 1430, ale unikátní bylo její umístění jako dominantní stavby nahrazující starší věž a stala se vzorem pro obdobné stavby v jihoněmeckém prostoru. Přestavba na pevnost byla dokončena roku 1522.

Obrázek
Kufstein z východu

Kryta hmotou bašty Fuchsturm před ohrožením z vrchu Zeller začala být v dolním hradě v roce 1512 hloubena studna. Studna dosahuje hloubky 57,6 m a dosahuje až k hladině Innu. Stavba byla dokončena roku 1537. Čerpání vody zajišťovalo velké dřevěné kolo podobné tomu, které známe z Karlštejna. Výkon byl 300 l za 30 minut, při pohonu dvěma lidskými silami – obvykle vězni. Během této doby ušli v kole 1 500 m. Rumpál byl používán až do konce 19. století.

Obrázek
Pohled do studny

Obrázek
Soukolí rumpálu

V letech 1552 až 1563 proběhla na popud Ferdinanda I. další etapa výstavby pod vedením Balthasara Lanianella a Degena Salaparta. Městské hradby byly zesíleny Innsbruckou, Vodní, Augustiniánskou a Kočičí baštou, která navazovala na severovýchodě na hradby pevnosti. V horním hradě bylo postaveno západní křídlo ve tvaru „L“, pod jádrem hradu byla do skály vytesána chodba spojující jednotlivé části pevnosti. Za 2. světové války pak sloužil jako protiletecký kryt. Severní část pevnosti mezi Měštanskou baštou a Fuchsturme dostala nové hradby s postavením pro děla zvané Gaudenzbaterie, kryjící střelbou řeku a prostor za ní. Na jihu zanikla okrouhlá bašta a bylo postaveno nové vykrojené opevnění zvané Paví ocas. Vzniklo také další opevnění předsunuté na jihovýchod připomínající bastion.

Obrázek
Hmotová rekonstrukce pevnosti v polovině 16. století

Po smrti Degenharda Fuchse se novým hejtmanem měl stát jeho syn Kryštof. Poměrně neobvyklé ale je, že byl duchovním a přesto se ve svých 55 letech ujal hejtmanství. Tedy poté, co jej brixenský biskup zprostil kněžství. Prakticky po celé 16. století byla stálá posádka velmi malá, pouhých deset mužů. Později se jejich počet navýšil na 90 vojáků. V letech 1588 až 1644 byli hradními hejtmany baroni von Schurff.

Obrázek
Detail rytiny M. Meriana z roku 1649

V 17. století vznikla lanovka, která sloužila k dopravě zásob a těžkých předmětů z města do hradu. Dolní stanice byla u východiska lomené cesty, horní stanice byla v suterénu barbakánu před jádrem. Pohon opět obstarávalo dřevěné kolo s lidským motorem. V roce 1683 byl přestavěn skalní výchoz, kde zanikly dvě okrouhlé bašty. Vznikla zde tzv. Karlova bašta či bastion, zakončená oblým čelem. Nejjižnější a nejnižší část návrší byla opevněna nejpozději v době třicetileté války, dále opevňována byla v roce 1675.


Obrázek

Obléhání 1703

Dalšího obléhání se pevnost dočkala roku 1703 v další válce o dědictví, tentokrát španělské. V květnu 1703 po Rýnu postupoval francouzský maršál Claude de Villars a bavorská armáda získala několik opěrných bodů od Ulmu po Řezno. Dalším směrem útoku byly Tyroly. Bavoři postupně obsazovali menší polní pevnůstky blokující silnice. Císařské vojáky zajali, ale domobrance z Tyrol propouštěli, s tím, že každý obdržel jeden dukát a byl nabádán, aby dál nebojoval proti bavorské armádě. Tato propaganda se měla šířit do Tyrol a měla v zázemí nejméně otupit vlnu vlasteneckého a protibavorského nadšení. O cíly bavorské armády nebylo pochyb, byl jím „Klíč k Tyrolsku“ – Kufstein. A tak zatímco z Innsbrucku táhlo k pevnosti 2 000 mužů a četné menší dobrovolnické jednotky, bavorský polní maršál hrabě Johan Filip von Arco byl pověřen obhlídkou Kufsteinu v čele průzkumné jednotky složené z ženistů, 60 husarů, 200 dragounů a 100 granátníků.

Ve městě byla k obraně připravena posádka velitele domobrany hraběte Petra von Wolkenstein o počtu 300 mužů. Polovinu z ní tvořila městská milice, zbytek pak sice vojáci, ale povětšinou rekruti. V pevnosti bylo 170 mužů také většinou rekrutů, 30 milicionářů a 8 dělostřelců pod velením obristwachtmeistra Františka Josefa Cornau (asi nejpřesnější hodnost/funkce kterou jsem našel je major-ubytovatel – pokud někdo ví přesnější výklad sem s ním). Cornau se vypracoval skutečně od píky. Začínal u Molnárova hajduckého pluku, osobně byl velmi statečný a projevil se jako schopný velitel, byť se nikdy nenaučil číst a psát. Všichni byli příslušní k 35. pěšímu pluku plukovníka Jana Martina Gschwinda svobodného pána von Pöckstein.

Pro tuto 500 člennou posádku byly ve městě a v pevnosti zásoby nejméně na 5 týdnů boje. V pevnosti a v jižním opevnění bylo 70 6-24 librových děl. Munice, prach a zbraně byly umístěny v Císařské věži a dalších dvou magazínech. Celkem zde bylo 5 000 granátů, 2 000 pum, 1 000 pušek, 900 hradebních pušek (Doppelhaken) a velké množství střelného prachu. Tedy pevnost byla poměrně dobře zásobená, ale bráněná nedostatečným počtem mužů s nedostatečným výcvikem a zkušenostmi.

Obrázek

Jak se polní maršála Arco se svým oddílem kolem desáté dopoledne přiblížil k předměstí, poslal svého pobočníka von Lontheima za Wolkensteinem s výzvou ke kapitulaci. Ten odmítl, a aby zabránil skrytému přiblížení Bavorů, zapálil předměstí. Nezkušenost hraběte a špatný vítr však zapříčinili katastrofu a ve svém důsledku toto rozhodnutí znamenalo pád pevnosti. Zanedlouho vzplálo nejen předměstí, ale hořelo i několik domů ve městě. Obyvatelé a posádka nebyli na náhlý příchod nepřítele ani na požáry připraveni. Paniku umocňovala bavorská přítomnost před hradbami a namísto organizování hašení se obyvatelé hrnuli k bráně do pevnosti, aby opustili město. Zde již oheň zasáhl většinu budov. Klíč byl ale u hraběte a toho se nedařilo najít, stráž si zase nedovolila otevřít bez rozkazu.

Když velitel stráže viděl, že plameny zachvátili skoro celé město, konečně nechal otevřít bránu do pevnosti, aby se posádka i obyvatelé mohli zachránit. Ale to už vír přenesl plameny i na nejnižší dřevěné konstrukce pevnosti. Hořelo i zázemí brány a jakmile se několika prvním šťastlivcům podařilo proběhnout bránou a krytou chodbou, oheň zničil zdvihové soukolí za branou, a nikdo další už uprchnout nemohl. V hořícím městě zahynula řada obyvatel i vojáků. Hrabě Wolkenstein měl alespoň tolik duchapřítomnosti, že otevřel brány k mostu přes Inn a obyvatelé a posádka města se dostali na levý břeh, odkud pokračovali do Rattenbergu. Wolkenstein s vojáky kryl jejich odchod jako zadní voj před případnými útoky Bavorů.

A tedy aby toho nebylo málo, když velitel Cornau organizoval hašení požárů v pevnosti, přetrhl se řetěz ve studni a posádka jen bezmocně sledovala ohnivý živel, který se dostal na hradby. Dle popisu jednoho z přeživších obyvatel, bylo opravdu spektakulární sledovat vybuchující bomby a petardy. Ovšem to ještě nemělo být zdaleka vše. Nekontrolované požáry dosáhly Císařské věže i obou skladišť s prachem. Následovaly obrovské exploze a moře plamenů zachvátilo celou pevnost. Okolní srázy dodaly explozi na řádné hlasitosti a samozřejmě jí zaznamenalo i blížící se hlavní bavorské vojsko. S básnickou licencí byla bavorským kurfiřtem popisována jako zvuk střetu dvou válečných flotil.

Úplně vidím bavorský oddíl, jak nevěřícně zírá na město a pevnost, která byla za jediný den, prakticky jen díky požadavku na kapitulaci poškozena více než po mnohadenním obléhání. Nicméně zkáza působila tak strašně, že i v bavorském táboře kurfiřt Max II. Emanuel zaznamenal výrazné projevy soucitu a sám vyjádřil lítost nad neštěstím. Nicméně současně považoval tuto událost za dar nebes a tedy potvrzení svého správného postoje.

Silný liják zatím uhasil plameny a kurfiřt vyslal dalšího parlamentáře Cetaniho s žádostí o kapitulaci pevnosti. Cornau po obhlídce pevnosti otřesený požárem a výbuchy souhlasil s kapitulací pod podmínkou volného odchodu celé posádky s vojenskými poctami, s tím, že každý může mít nejméně 4 zbraně. Kurfiřt ihned poslal odpověď s tím, že vzhledem k stavu pevnosti je musí vzít jako zajatce.

Mezitím byl o situaci informován baron Gschwind a vydal Cornauovi rozkaz bránit se do posledního muže. A pevnost nebyla nehájitelná. Vnější opevnění bylo nepoškozené, nepostižená byla také jižní část pevnosti. Munice, prach i zásoby byly v nemalé míře ve sklepích, kam se oheň nedostal. S tím se bylo možné bránit do příchodu posil.

Plukovník Gshwind byl na cestě z Innsbrucku vzdáleného 74 km a mohl doufat v pomoc císařské armády ležící u Pasova. Zde umístěné císařské vojsko pod vedením Guido Starhemberga, mohlo na pomoc poslat 6 praporů, tj. 3 000 mužů, cestou přes Salzburg. Stačilo, aby Kufstein vydržel do poloviny července a dorazily by k němu silné císařské oddíly.

Obrázek

Navíc mohly být využity 4 pluky tyrolské domobrany, které by ohrozily bavorskou armádu a v horském terénu by jí mohli vpadnout do týlu. I kdyby jihotyrolský pluk zůstal jižně od Brenneru 3 další měly 6 500 mužů. Ve spojení s 3000 muži pravidelné armády od Pasova a dalšími dobrovolnickými formacemi místních střelců, mohli císařští za pomoci terénu úspěšně čelit bavorskému vojsku o síle 11 800 mužů. Plukovník Gschwindt se vrátil do Rattenbergu a Cornau zatím poslal kurfiřtovi negativní odpověď, s tím, že pokud by i byly přijaty jeho podmínky a posádka měla volný odchod za čestných podmínek, pak nemůže kapitulovat, protože obdržel jiné rozkazy.

Zatím bavorské oddíly obklíčili Kufstein, ale na přibližující se vojáky byla z pevnosti zahájena silná dělostřelecká i pěchotní palbu, která trvala až do noci. Maxmilián zatím odtáhl k Ebbsu a nechal pod pevností jen několik praporů a švadron. 20. června před kuropěním vyrazilo bavorské vojsko z Ebbsu a kolem osmé stanul kurfiřt před opuštěným městem. Jeho obsazení dostala za úkol setnina granátníků a svůj cíl splnila, byť utrpěla těžké ztráty způsobené palbou z pevnosti. Přesná palba císařských ale znemožnila posílení granátníků. Sám kurfiřt si chtěl vychutnat vjezd města, ale ve chvíli kdy v blízkosti brány kulka těžce zranila vrchního podkoního hraběte Rechtberga, který stál vedle Maxmiliána, kurfiřt od svého úmyslu upustil.

Bavorské vojsko bylo vzhledem k událostem předchozího dne velmi překvapeno tvrdošíjným odporem obránců. Ve štábu se již přikláněli k názoru, že bude muset začít pravidelné obléhání, ale kolem poledne maršál Arco přišel s návrhem svého podřízeného ženijního majora Tardifa. Ten při obhlídce pevnosti vytipoval místo, které se zdálo být skryté před střelbou z pevnosti, a které by díky troskám mohlo být slezeno až k bráně aniž by byli útočníci spatřeni. Kurfiřt Maxmilián měl o návrhu své pochybnosti, ale svolil k jeho provedení. Major Tardif dostal k ruce 50 granátníků a jako dobrovolníci se k dobrodružné akci připojil kapitán gardových karabiníků Paleotti, adjutant Pol a dva další důstojníci.

Po poledni se vydal oddíl skrytě k východišti výstupu. Zatímco posádka pálila na bavorské oddíly ve městě a v okolí. Bavoři se přes skálu a trosky dostali až na hranu příkopu před branou v branské baště. Část granátníků zatím zmizela a měla na mysli spíše vlastní obohacení ve městě než vojenské povinnosti při dobývání pevnosti. Brána byla ohněm nepoškozená a tak Tardif, Pol a pár granátníků skočilo do 2,5 m hlubokého příkopu, zatímco Paleotti se snažil dostat dolů bezpečněji. Ovšem byla to bezpečnost iluzorní, protože během jeho opatrného spouštění se do příkopu jej do nohy zasáhla kulka stráže. Výstřel na Paleottiho patrně ve všeobecném hluku zanikl a strážným se nepodařilo zbytek posádky informovat o nepříteli před branami. Major Tardif si stoupl na ramena jednomu z granátníků a dosáhl na otevřené okno ve vypálené strážnici bašty. Tardif pak pomohl Polovi a vojákovi nahoru a ihned se vrhli na pouhé dva strážné, kteří byli na střeleckém ochozu. Odzbrojili je a s jejich vynucenou pomocí pak nahoru dostali další granátníky.

Obrázek
Nádherná malba zobrazující rozhodující moment obsazení pevnosti

Zatím si jich nikdo nevšiml, ale to se mohlo během chvíle změnit. Tardif si toho byl až příliš vědom a nechtěl příliš čekat, až se všichni dostanou dovnitř. V čele osmi mužů se doslova vyřítil k hornímu hradu. Císařští na hradbách s hrůzou viděli bavorské modré uniformy v pevnosti a nedokázali se vzpamatovat z prvotního šoku. A tak aniž by se vzchopili k obraně, doslova paralyzováni složili zbraně. Byť by jakákoli protiakce měla velmi slušnou naději na úspěch. Tento čin musíme přičíst na vrub vojenské nezkušenosti většiny obránců, kteří oblékli uniformu jen o několik týdnů dříve. V devítičlenné skupině pak viděli doslova celé bavorské vojsko. Tardif nechal všechny zajatce seřadit a vystupoval, jakoby byla celá pevnost byla pevně v bavorských rukách. Zajatci odevzdali zbraně a nechali se do jedné z věží zavřít „jako ovce do salaše“.

K jedněm z mála, kteří se bránili, patřil velitel Cornau. Granátníci jej našli samotného v jedné z místností horního hradu. Překvapený velitel tasil meč a chtěl zatarasit vchod, ale byl přemožen přesilou. Představa, že jemu svěřená pevnost je v bavorských rukách pro něj byla tak strašná, že na granátníky v zuřivosti křičel, ať jej radši zabijí.

Na hradbách se rozhostilo ticho, palba ustala. Jen se ozývaly nezřetelné signály z horního hradu a granátníci ve městě usoudili, že Tardifovi se jeho odvážný úkol podařil. Maršál Arco sebral nejbližší prapory pěchoty a spěchal do města, přičemž se nesetkal se střelbou z hradeb pevnosti. Pokračoval k jejím branám a to už mu vstříc běželi otevřenými vraty granátníci Tardifovy skupiny se zprávou, že Kufstein je obsazen. Klíč k Tyrolsku tak padl prakticky bez větší námahy obléhatelů, po třech hodinách odvážné Tardifovy akce. Nemůžu si pomoci, celé mi to připomíná obsazení Douamontu četařem Kunzem v roce 1916. Inu odvážným štěstí přeje.

Císařští byli odvedeni do vězení, velitel Cornau byl kvůli svému stavu blížícímu se nepříčetnosti spoután pásy a řetězy. Město a část nepoškozené pevnosti se stali cílem bavorského rabování. Ještě téhož dne byl velitelem pevnosti jmenován plukovník baron Seefeld. Posádku pak tvořilo 360 mužů, kteří začali s opravami poničených budov. V té době patrně také vznikl „Bavorský stroj“ k pohonu lanovky, poprvé zmíněný roku 1708. Jako jedno z prvních posílení obranyschopnosti bylo zazdění onoho průnikového okna vedle brány. Současně bylo místo z vnějšku viditelně označeno velkým modrým X jako místo bavorského triumfu. Později byl kříž odstraněn uvnitř byal umístěna pamětní deska. Nevím úplně přesně kdy tam byla instalována, nicméně se zdá, že Rakušané tento pomníček své hanby neodstranili. Pokud jej dokonce někdy později sami neinstalovali.

Obrázek
Pamětní deska Tardifova průniku

Shoda nepříznivých okolností podpořená odvážnou a šťastlivou Tardifouvou akcí, přinesla pád nejsilnější pevnosti severních Tyrol a otevřela nepříteli cestu do údolí Innu. Zpráva o pádu Kufsteinu se rozletěla rychlostí laviny, následována lavinou paniky. Když se předsunuté bavorské oddíly přiblížily k nedalekému Wörglu, nikdo neměl v úmyslu je zastavit, ačkoli zde byly 3 setniny domobrany, které měly původně posílit Kufstein.

Tato úděsná zpráva pak měla dvě roviny a dva následky. Bohatí měšťané z Innsbrucku a část šlechty balila majetky a poklady a prchali na jih cestou doprovázení posměšky, nadávkami a také kamením a pěstmi prostých obyvatel. Většina Tyroláků se však postavila na odpor a bavorské armádě znemožňovala zásobování a pohyb v údolích natož v průsmycích. Maxmilián musel před jejich drobnými útoky na konci srpna ustoupit k Rýnu.

Rakouský polní zbrojmistr hrabě Heister se pokusil pevnost záhy dobýt zpět, ale po zprávách o příchodu bavorské armády obléhání přerušil. Bavoři se nakonec po prohrané bitvě u Höchstädtu stáhli a v listopadu 1704 zde vlála již rakouská vlajka. A samozřejmě bylo přistoupeno k posílení posádky pevnosti, aby se nic podobného neopakovalo.

Obrázek
Vyobrazení Kufsteinu z roku 1730

V letech 1722 až 1740 byla pevnost modernizována podle plánů Johanna Martina Gumppa. Dolní hrad u Měštanské bašty byl přepažen zdí, ke které přiléhaly nově postavené budovy kasáren a další objekty. V jádře byly obytné budovy západního křídla protaženy až k Císařské věži. V budovách byly kanceláře a ubikace důstojníků. Ve východním křídle byla roku 1754 vysvěcena kaple sv. Ondřeje, patrně navazovala na starší možná ještě románské umístění kaple.

Obrázek
Karlova bašta

Obrázek
Jižní brána

Hlavní změny se ale odehráli na jihu. V sousedství brány pod Císařskou věží vznikla mohutná branská budova chráněná nově upravenou Alžbětinou baterií. Pod ní vznikl další bastion Annin. Oba byly pojmenované podle císaře Karla VI. Ještě více na jihu vznikl rozměrný bastion Josefsburg. Kufstein tak dosáhl svých dnešních rozměrů o délce 400 m.

Obrázek
Evženovy šance

Byly zde postaveny budovy kasáren a třeba i pekárna. Tento bastion byl s pevností spojen dlouhými Evženovými hradbami s kasematy, zakončenými polohornwerkem pod Anenskou baterií. Nejohroženější část před Josefsburgem byla posílena Františkovým ravelinem. Díky nedostatku financí se práce vlekly více, než by si stavitel představoval.

Obrázek
Obléhání hradu tyrolskými povstalci roku 1809

Za sedmileté války zde byli internováni vysocí pruští důstojníci. Roku 1805 se pevnost bez boje vzdala francouzsko-bavorskému vojsku. Následně po Bratislavském míru celé Tyrolsko připadlo Bavorskému království. V roce 1809 se pokusili Tyroláci pod Josefem Speckbacherem obsadit Kufstein. Lehká výzbroj bez děl, bdělost posádky (aby nedopadli jako císařští před 105 lety) a poměrně snadná dostupnost z Bavorska odsoudily pokus k nezdaru. Po roce 1814 se Tyrolsko i Kufstein opět vrátilo do Habsburských držav. Po ztrátě vojenského významu sloužila pevnost jako kasárna a věznice.

Obrázek
3. patro Císařské věže s přístupem do cel, bývalých střeleckých místností

Na počátku 19. století bylo poslední patro Císařské věže přestavěno na vězení. Bývalé střelecké místnosti se proměnili na cely, kde končili revolucionáři z Itálie, Uher i Polska. Byli zde vězněni maďarští a později italští i polští odbojníci Ferenc Kazinczy (1799–1800), Gregor Czuczor (1850–1851) a třeba také zbojník a hrdlořez Sándor Rózsa (1859–1865) – ať už máme jeho postavu jakkoli zidealizovanou podáním Pavla Zedníčka v Slavných historkách zbojnických. V roce 1800 byl postaven Valašský bastion, který stavělo mužstvo valašského praporu. Budovy horního hradu byly sjednoceny.

Obrázek
V roce 1836 byla postavena nová přístupová lomená klenutá chodba, která má v pravidelných intervalech vpadliny pro trámové zátarasy

V roce 1882 byla zrušena pevnostní funkce, což se projevilo zejména na expanzi města, do té doby svázaného vojenskými předpisy. Na hradě se stavělo jen mírně. Byla sem zavedena elektřina, vodovod – takže se přestal používat dřevěný rumpál u studny. Na nádvoří byl přistavěn malý domek, který sloužil jako posádkové vězení.

Ve svých dějinách byl hrad celkem pětkrát obléhán a až na rok 1704 obstál se ctí. Karlovo obléhání v roce 1346 bylo neúspěšné, obléhání Maxmiliána v roce 1504 pak prokázalo výraznou převahu rychle se rozvíjejícího dělostřelectva a starší opevnění nemohlo odolat. Rok 1703 a skvělý kousek majora Tardifa je pak ukázkou, co všechno se také může stát, když máte štěstí nebo naopak kopec smůly. Poslední dva pokusy byly neúspěšné, císařští museli odtáhnout s nepořízenou kvůli blížícímu se vojsku nepřítele a tyrolští povstalci se svou lehkou výzbrojí znamenali spíše nepříjemnost než vážné ohrožení.

Roku 1924 přešla pevnost do vlastnictví města. V roce 1931 byly do Měšťanské bašty instalovány varhany, s 46 rejstříky, které hrály každý den na počest padlých Velké války. Ještě jednou se hrad stal věznicí v letech 1945-1948 tentokrát pro nacisty.

Obrázek
Josefsburg se složenou plátěnou střechou

Od roku 1996 je pevnost kulturním centrem. Pořádají se zde svatby, bankety, slavnosti, trhy, koncerty atp., zejména v Josefsburgu s roztahovatelnou plátěnou střechou. Druhé patro Císařské věže je pak předpřipraveno k rautům. Pevnost samozřejmě slouží jako muzeum. V zimě je zde za 9,50 € pro dospělého, možno kromě prohlídky samotné pevnosti navštívit expozice dobytí Kufsteinu roku 1703 v místnosti kudy major Tardif pronikl dovnitř. V Měšťanské věži je výstava věnovaná tyrolským střelcům, dále je ve Fuchsturme výstavka o koledě Tichá noc. Na nádvoří horního hradu je potom přístup do menší části místností bývalých kasáren, opravdu jen krátce se věnují nálezům a historii hradu Kufsteinu a bohužel jen jedna místnost se zbraněmi ilustruje dobývání roku 1503. V patře je expozice mapující zimní sporty v Alpách a dobu lovců mamutů s třemi kostrami jeskynních medvědů. Císařská věž má přístupné horní vězeňské patro a všechny cely i s popisem, kdo v nich byl uvězněn. Dále je zde pak menší výstavka o soudnictví a samozřejmě ukázky mučících nástrojů. To je následně demonstrováno i na figurínách v prostoru budov Karlovy bašty. V létě je vstup o 2 € dražší, zato je otevřené i místní muzeum, tj. další prostory horního hradu. A pokud nejezdí novodobá lanovka umístěná na původním místě – jako za mé návštěvy – je cena snížená o 10 %. Kdybyste měli cestu kolem a cca 2 hodiny času, rozhodně se stavte. Stojí to zato.

POUŽITÁ LITERATURA

Čornej, P. a kol.: Slavné bitvy naší historie. Praha 1993.
Danzer, A. a kol.: Feldzüge des Prinzen Eugen von Savoyen. Vídeň 1878.
Honzák F., Pečenka M., Vlčková J., Evropa v proměnách staletí. Praha 1995.
http://www.festung.kufstein.at
http://houfy.webzdarma.cz/mainpage_soub ... ndshut.htm
http://www.burgen-austria.com/archive.php?id=336
http://www.oe-journal.at/Aktuelles/0703 ... fstein.htm
http://wikipedia.org
http://archive.org
Naposledy upravil(a) t.hajek dne 31/3/2016, 21:39, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Kufstein - Klíč k Tyrolsku

Příspěvek od jarl »

Zmenšil jsem úvodní obrázek, protože jeho velké rozlišení působilo na menších monitorech potíže.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Kufstein - Klíč k Tyrolsku

Příspěvek od Zemakt »

Díky za článek o hradu, který je nedílnou součástí každé cesty přes "Brener" dolů. Musím s ostudou přiznat, že jsem se nikdy nedokopal zjistit něco bližšího, přičemž tam tudy jezdím poměrně často. Omluvou by snad mohlo být, že takových historických nádher je od Insbruku do Rivi něurekom :rotuj: .
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kufstein - Klíč k Tyrolsku

Příspěvek od Rase »

Hodně mě překvapila souvislost hradu s bitvou u Schönbergu (moji oblíbení Landsknechti proti českým žoldnéřům - neuvěřitelná kombinace).
osobně chápu tuhle bitvu jako přerod mezi středověkem a novověkem - minimálně pro střední Evropu.
Epizoda o obléhání hradu Bavory byla taky zajímavá. přeci jen bitvy mězi Franzouzi-Bavory a Habsburky mají pro nás exotický nádech. (teda jestli to dobře chápu a Bavoři byli spojenci Francouzů)
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: Kufstein - Klíč k Tyrolsku

Příspěvek od t.hajek »

Jak Schönberg tak Kufstein byly události ve válce o Landshutské dědictví roku 1504/5.
O téhle válce bych rád napsal článek tak do 3 týdnů a zejména se věnoval bitvě u Schönbergu.

a ano Bavoři byli spojenci Francouzů.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: Kufstein - Klíč k Tyrolsku

Příspěvek od t.hajek »

když jsem hledal obrázky k Landshutské válce, vyběhl na mě konečně velký obrázek jak Tardif prolézá oknem do pevnosti - přidáno do článku
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Kufstein - Klíč k Tyrolsku

Příspěvek od Pátrač »

Pane Hájku jako vždy je to excelentní práce. Jelikož já nikdy mimo Slovensko, které nepočítám za cizinu a Izrael kde jsem měl jiné zájmy než jen hrady, nebyl. Tyto práce mi otevírají jiný svět a jsem spokojený když si mohu něco tak zajímavého přečíst. Většinou najdu něco co bych chtěl osvětlit, ale zde nemám co. Děkuji. Krásná práce.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: Kufstein - Klíč k Tyrolsku

Příspěvek od t.hajek »

díky :rotuj:

myslím, že k Schönbergu se toho asi najde víc
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Středověké fortifikace“