Podkarpatské hrady - Užhorod, Nevické, Mukačevo, Chust

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Podkarpatské hrady - Užhorod, Nevické, Mukačevo, Chust

Příspěvek od t.hajek »

Podkarpatské hrady - Užhorod, Nevické, Mukačevo, Chust

Obrázek


Podkarpatská Rus či zejména po roce 1945 zvaná Zakarpatská Ukrajina je v naší zemi poměrně populární, odlehlá krajina s nádhernou zachovalou přírodou, idylou Ivana Olbrachta, Nikoly Šuhaje a krátké společné minulosti.

Sice prvotní zájem po roce 1989 trochu polevil, ale stále si tento kout zachovává svůj půvab. A i já jsem se rozhodl vydat se sem, nikoli ovšem kvůli přírodě, ale za návštěvou čtyř velkých hradů, kdysi vystavěných na ochranu karpatských průsmyků Uherského království.

Pamatuji kontroly na hranicích, ale „bumážkový systém“ s čtyřmi razítky a dvěma hlídkami se zbraněmi na zádech mě dost zaskočil, nemluvě o době vyřizování. Cca půl hodiny a to jsme byli hned na řadě. A to ani nemluvím o tom, že Maďaři při návratu proklepávali všechny plechy a prohmatávali čalounění. To jsem fakt nezažil. Nečekal jsem takový rozdíl v infrastruktuře proti třeba Rumunsku, ale některé silnice jsou v tak dezolátním stavu, že u nás ve srovnání s nimi prakticky neexistuje jediný výmol. Koneckonců těch 20 km po okresní silnici, které nám trvalo autem hodinu (!!!), donutilo mojí ženu k poněkud tragikomickému výroku: „Když na Ukrajinu, tak jedině tankem..“


Obrázek

Užhorod
(Ungvár - maďarsky, Ужгород – ukrajinsky, Уґоград - rusínsky, Ungwar - německy)

48.6212772N 22.3067656E

Hrad byl postaven na ochranu obchodní stezky údajně již v 10. století. Toto dřevohlinité opevnění neodolalo tatarskému útoku v roce 1241. Po jeho odeznění zde byl patrně již králem Bélou IV. vybudován župní hrad. Roku 1288 jej král Ladislav Kumán předal Omodeji Abovi, pozdějšímu uherskému palatínovi. Po porážce Abovců připadl Užhorod králi a Karel Robert hrad roku 1332 daroval Janovi, bratrovi svého věrného přívržence Filipa Drugetha. Rodina Drugethů pocházela ze Salerna v Neapolsku a vládla zde jako dědiční župané až do roku 1684.

Obrázek
Vstup do jádra

V době uherských válek první poloviny 16. století bylo odlehlé Zakarpatí relativně bezpečné a vojenské akce se mu vyhýbaly. Až v roce 1558 byl hrad neúspěšně obléhán ve jménu Jana II. Zikmunda Zápolského pod velením Ondřeje Báthoryho, stejně jako roku 1566. Drughetové ale stáli pevně na habsburské straně a hrad uhájili. Dalšího již úspěšného obležení se Užhorod dočkal roku 1644 od vojsk Jiřího I. Rákócziho, ale majetek se po potlačení povstání vrátil Drughetům. Roku 1684 obsadilo hrad povstalecké vojsko Imricha Thökölyho, který nechal posledního mužského potomka Drugethů, Zikmunda II., popravit v Košicích. Později dobylo císařské vojsko hrad zpět a panovník ho daroval Zikmundově sestře Kristině, provdané za tematínského pána Mikuláše Bercsényie. Ten ale později spolupracoval s Františkem II. Rákóczim a zúčastnil se jeho povstání. Na jeho konci se na hradě císařskému vojsku bránila posádka 511 vojáků s 30 děly. Povstalecký hrad padl na jaře 1711 a Bercsényi uprchl spolu s Rákóczim přes Polsko do Francie k Ludvíku XIV. Panství bylo zkonfiskováno ve prospěch koruny a hrad byl proměněn v kasárna posádky.

Obrázek
Nádvoří

V roce 1728 hrad vyhořel a roku 1775 byla stará pevnost označena za nadbytečnou. Marie Terezie poté darovala hrad mukačevskému řecko-katolickému biskupství a biskup Ondřej Bačinský zde zřídil kněžský seminář. Ten zde zůstal až do roku 1944. Od roku 1946 je na hradě umístěno Zakarpatské muzeum - Zakarpatskij krajeznavčij muzej.

Obrázek
Plánek

Hrad byl postaven na širokém ostrohu nad ohybem říčky Uh (Už, Ung). Jak vypadal původní hrad, nevíme, ale zcela jistě byl značně přestavován v letech 1317-1347. Archeologicky není doložena existence velké věže a víme jen, že západní palác má gotickorenesanční architektonické články. A nyní si dovolím předložit svou hypotézu o podobě užhorodského hradu po přestavbě v polovině 14. století. Současný stav totiž velmi připomíná zámek, dříve hrad, v Holíči na západním Slovensku. Tam je středověkým jádrem pravidelné čtverhranné nádvoří na jižní straně ukončené palácem umístěným mezi věžemi. Tento typ vychází patrně z podunajské dvouvěžové dispozice (Landštejn, Buchlov), později u nás modifikované na karlovské hrady (Radyně, Kašperk). V Uhrách k tomuto typu patřili Holíč, Dobrá Voda, Liptovský Hrádok, Blatnica aj. Na uherských hradech byla orientace podélné osy obytné srostlice víceméně vždy ve směru západ-východ. A stejnou orientaci i s přiléhajícím čtverhranným nádvořím by měl palác s postranními věžemi, pokud by se nacházel na jižní straně užhorodského hradu. Jen hradby zde navazovaly zhruba na střed věží, které tak měli flankovací schopnost. Jádro obíhal příkop, do nějž vedl přístup po mostě z východu, z rozměrného předhradí, kde byl vybudován gotický kostel.

Obrázek
Možný vzhled hradu v polovině 14. století

Na počátku 16. století pak mohlo být postaveno západní gotickorenesanční křídlo a v roce 1598 došlo k velké přestavbě. Gotický palác mezi věžemi tehdy mohl zaniknout až do úrovně suterénu. Na jeho místě vznikl nový palác navazující na střed věží. Na východě pak vzniklo průjezdní křídlo. Všechny budovy byly výškově sjednoceny. Palácová křídla byla čtyřpodlažní, přičemž nejvyšší patro bylo plochostropé a sloužilo jako obranné patro a vně dispozice se obracelo střílnami. Nižší patra byla klenutá. Do nádvoří vystupovaly arkády, nepříliš hodnotně provedené, žádné Bučovice nebo Velké Losiny, ale prosté klenuté oblouky. Severní nároží palácových křídel zaujaly rizality, spolu s původně gotickými jižními věžemi utvářející z celku módní renesanční kastelovou podobu (Nelahozeves). Na úrovni přízemí někdejšího gotického paláce vznikla terasa. Celek obíhal tři až čtyři metry široký vodní příkop.

Obrázek
Jižní strana jádra

Obrázek
Rekonstrukce hradu na konci 17. století dle F. Königa

Určitě již bylo opevněno i předhradí. K výstavbě nového opevnění totiž prý došlo po špatných zkušenostech z obléhání roku 1644 a nové opevnění mělo vzniknout v letech 1653-58, ale to se jednalo spíše o opravy nebo vybudování severozápadního bastionu a vyzdění až 8 m širokého a 20 m hlubokého příkopu. Bastionové opevnění vzniklo již na přelomu století 16. a 17. Století nebo dříve. Usuzuji tak z použití ušatých bastionů staroitalské školy. V polovině 17. století by se jednalo o vyloženě archaické použití tohoto typu bastionů, když v blízkém okolí existovala řada modernějších příkladů.

Obrázek Obrázek
Obrázek Obrázek
Vnější opevnění „umělecky“ černobíle

Střelecké dvorky bastionů byly později proměněny v patrové kasematy s cihlovými střílnami. Obytný provoz hradu rozšířil barokní palác na doposud nezastavěné severní straně jádra. Roku 1691 byl ve středu severní strany přistavěn menší bastion. Na počátku 18. století hrad oběhlo ještě zemní opevnění, zrušené po porážce povstání roku 1711. Erár pak na hradě postavil podél hradeb a na bastionech ubikace a provozní budovy. Na přelomu 18. a 19. století byl zbořen gotický kostel. V posledních letech byl hrad opraven a jádro vysloveně září novou omítkou.

Obrázek

Nevické
(Nyevicke - maďarsky, Невицький замок - ukrajinsky)

48.6810603N 22.4090328E

Hrad Nevické byl postaven před rokem 1312 jako pohraniční karpatská pevnost, která měly střežit obchodní cestu Užockým průsmykem. Slovanské jméno hradu bez maďarského ekvivalentu (jako jeden z asi pěti hradů v Uhrách) dokazuje silné slovanské-rusínské osídlení okolí. Patrně patřil mezi královské hrady a jako takový jej Ladislav Kumán roku 1279 navzdory usnesení budínského sněmu daroval místnímu županovi Omodeji Abovi. Ovšem hrad může být také omodejovskou novostavbou pro zabezpečení nově získaných majetků. Ladislav Omodej zahájil boj proti Karlu Robertovi, kterému se dlouho nedařilo jej porazit. Až vojsko pod vedením bána Mikcse po dlouhém obléhání dobylo hrad roku 1317 a Omodejovi se podařilo uprchnout do Polska. Král Karel Robert potom daroval hrad Nevické stejně jako Užhorod svému přívrženci Janovi Drugethovi, v jehož rodě zůstal skoro čtyřista roků.

Obrázek
Parkán

Hrad Nevické získal před polovinou 17. století Jiří Drugeth s manželkou Eufrozínou Dóczy. Z manželství vzešly dvě děti, Jiří a Marie, ale jejich otec záhy zemřel a majetek měla na starost vdova. Eufrozína se často dostávala do sporů se sousedy, které řešila silou. Sousedé se obrátili na sněm, obvinili Eufrozínu a dosáhli jejího odsouzení. K tomu se připojili zvěsti, že Jiří není jejím synem, ale uneseným synem venkovanů, kterým nahradila své nešťastně zemřelé dítě. Zásah proti Eugfrozíně vedl její švagr Valentin Drughet. Oblehl Nevické, které nakonec kapitulovalo a Eufrozína tajně utekla do Polska. Hrad zůstal v držení rodu. Roku 1644 byl obležen a dobyt vojáky Jiřího I. Rákócziho. Definitivní konec již poškozeného hradu přineslo druhé obležení Nevického z roku 1664 vojsky Jiřího II. Rákócziho. Majiteli byli ještě Mikuláš Bercsényi a František II. Rákóczi, ale hrad již nebyl udržován a po uzavření Satmárskeho míru se stal majetkem eráru. Na konci 19. století byl částečně zrekonstruovaný, ale práce byly pozastaveny z důvodu světové války. Před II. světovou válkou upravili hrad na zábavní a vycházkové místo užhorodského obyvatelstva, zřídili tam tančírnu, vodovod, růžový sad.

Obrázek
Plánek

Hrad byl postaven 12 km severovýchodně od Užhorodu na vysokém návrší v dolině řeky Uh. Jádro patrně několikrát změnilo svou podobu. Dle archeologických nálezů byl nejstarší stavbou okrouhlý donjon o průměru 11 metrů, patrně podobný zaniklé věži v Diósgyöru (Spiš byla prakticky 2x tak velká - 22m). Od počátku bylo jádro vymezeno ne zcela pravidelně vedeným oválem hradby, přičemž o západní straně nevíme nic. Celek obíhal ze tří stran kromě západu příkop a val. Okrouhlá věž byla v další fázi zrušena (zda zanikla samovolnou destrukcí, při obléhání roku 1317 nebo to byla cílená změna, nevíme) a byla nahrazena o něco menším čtvercovým donjonem. V zadní části můžeme předpokládat nějaké budovy rozšiřující obytnou či provozní složku hradu, ale nedochovaly se žádné jejich pozůstatky. Další otázkou je vstup do hradu. Patrně byl veden kulisovou branou na jižní straně dispozice v blízkosti velké věže.

Obrázek
Obrázek
Nádvoří

Když se Nevické z pouhého strážního místa stalo sídlem jedné z drughetovských větví došlo možná již na konci 15. či v průběhu 16. století k velké přestavbě a změně dosavadní dispozice. Také čtverhranný donjon zanikl a nádvoří obklopily nové obytné dvoupatrové budovy odpovídajícím nárokům majitele. Na severovýchodě, východě a jihu stavitelé využili starší nepravidelně vedenou hradbu, přičemž, jsou velmi kontrastní rovné zdi novostaveb a starší oblé zdi. Jednotná linie palácových křídel navazovala na východě na oblouk hradby, kde bylo zastřešené postavení pro děla a ruční zbraně. V tomto oblouku došlo k přestavbě původní linie hradby a zdivo nejméně na dvou místech nenavazuje plynule, ale zalamuje se do sebe nebo z linie naopak vystupuje. Na jihovýchodě na tyto prostory navazovala čtverhranná věž a další obytné a provozní budovy. Na západě nebyly budovy napojeny, ale vznikl mezi nimi prostor vedoucí k branské věži. Tudy se nově vstupovalo na nádvoří, i když dostupné plánky ukazují i na cestu směřující do budovy vedle věže na jižní straně jádra. Nevidím ovšem důvod pro dva současné vstupy na nádvoří.

Obrázek
Zalomení čela
Obrázek
Vstup do jádra
Obrázek
Klíčová střílna

Příkop byl částečně zasypán a val na své koruně nesl novou parkánovou zeď, která na severu vybíhala od nepravidelného rizalitu v lomu jádra. Vnější opevnění zesilovaly dvě půlkruhové bašty na severu a jihu. Zda existovala ještě třetí bašta na východě, není jasné díky pozdější stavební činnosti. V jihozápadním nároží pak byl vstup do úzkého koridoru, kterým vedla cesta do branské věže jádra. Jeho rozměry neumožňovaly vjezd vozů a koní na horní nádvoří. Další otázka je ohledně vstupu do parkánu. Na východě je patrná kulisová branka pro pěší, ale stejně tak mohl vést přístup po rampě z jihozápadního konce dispozice. Před parkánovou hradbou byl vyhlouben další rozměrný příkop.

Obrázek
Jižní bašta

Patrně až v další fázi na jihozápadě vznikla sedmiboká bašta či dle množství střílen bateriová věž, spojená s jádrem dlouhým koridorem. Cesta do jádra směřovala po koruně valu k nové baště, před kterou příchozí po rampě vystoupali do brány v parkánové zdi. Po celou dobu byli kontrolováni z paralelní zdi mezi hradem a baštou. Po vstupu do parkánu pak zamířil do koridoru, kterým došli k branskému komplexu na západě jádra. Vně sedmiboké bašty jsou tři pilíře, ale uniká mi jejich účel. Původně jsem se domníval, že tudy kolem bašty vedla cesta, ale žádná brána ani branka na odvrácené straně není. Snad se tedy jedná o základy nějaké konstrukce z první republiky.

Obrázek
Sedmiboká bašta

Poslední stavební fáze zaujala východní oblouk parkánu, kde vznikla silnostěnná trojhranná bašta či bastion. Před příkopem na této straně dnes existují dvě valovitá tělesa s mezerou uprostřed, snad části zemních bastionů, mezi nimiž vedla cesta.

Obrázek
Možný vzhled hradu v polovině 17. století

Za první republiky hrad zrenovoval Klub československých turistů, který zabezpečil zdivo, a z věže udělal rozhlednu s dřevěným ochozem a střechou. Dnes je střecha s ochozem polorozpadlá a schodiště ve věži je pro jistotu odstraněno. Stejně tak získala střechu i jižní polookrouhlá bašta. Ta má ještě na několika polistopadových fotografiích krov, nyní je už odstraněn a nahradila jej konstrukce s kladkou snad pro uvažovanou opravu hradu.

Obrázek

Mukačevo někdy též Palanok
(Munkács – maďarsky, Мукачеве Мукачево - ukrajinsky, Мукачoвo - rusínsky, Munkatsch - německy, Munceag -rumunsky, Мyкaчeвo – rusky)

48°25′ 53″N 22°41′16″E

Nálezy z hradního návrší pochází už z prehistorických dob, své hradiště zde měli již Slované a uvažuje se o něm jako o nejzazší hranici Kyjevské Rusi. Uhři získali tuto oblast až kolem roku 1030. Po vzniku středověkého maďarského státu zde vystavěli opevnění. Hrad byl nově opevňován po tatarském vpádu z roku 1242. V roce 1263 jej král Béla IV. daroval nejvyššímu komořímu Aladárovi. Po roce 1290 jej poslední Arpádovec Ondřej III. daroval palatínovi Omodejovi, v jehož rodu hrad zůstal až do bitvy u Rozhanovců roku 1317. Omodejovci byli poraženi a hrad připadl koruně. Karel Robert měl údajně hrad přestavět, stejně jako jeho nástupce Ludvík Veliký, který zde pobýval roku 1352 po návratu z výpravy proti Litvě. Mj. Ludvík uložil obyvatelům města povinnost zásobovat hrad 10 sudy vína a 50 klobásami ročně.

Roku 1393 získává Mukačevo a okolí od krále Zikmunda jeden z litevských knížat Fedor Korjatovič náhradou za ztracené Podolí, které zabral jeho bratranec velkokníže Vytautas. Fedor nechal do Mukačeva povolat pravoslavné mnichy a založil Svjatonikolájevský monastýr, který se stal kulturním centrem pravoslavného Podkarpatí. Jeho vláda je považována za období rozkvětu a je chápán jako rusínský knížete. Na horním nádvoří je jeho socha a existuje zde legenda podobná té pražské o kříži či reliéfu shození Jana Nepomuckého do Vltavy. Stačí knížete chytit za prst a něco si přát. Místní neponechávají nic náhodě a své přání ještě podpoří umístěním nějaké té hřivny mezi Fedorovi nohy.

Obrázek
Fedor Korjatovič

Ve vztahu k sousedům si ovšem Fedor tak pokojně nevedl a drobné rozmíšky a vádí byly na denním pořádku. Zemřel roku 1414 a hrad držela až do roku 1418 vdova Olga (Valja). Následně jej získal Matouš Palóczi a roku 1432 by opět věnován zahraničnímu spojenci. Získal jej vnuk srbského despoty Vuk Brankovič za vydání Bělehradu.

Po roce 1439 byl opět královským majetkem a roku 1446 přešel do rukou Jana Hunyadyho. Po něm držela hrad jeho vdova Alžběta, rozená Szilágyi, a po ní její syn, král Matyáš Korvín. Po jeho smrti roku 1490 zdědil hrad jeho nemanželský syn liptovský kníže Jan Korvín. Následuje střídání majitelů, nejprve péčský biskup Zikmund a od roku 1495 biskup Ladislav Gereb, která jej předal svému bratrovi. Od roku 1499 patřil koruně a získala jej královna Marie Habsburská. Roku 1514 byl dobyt Dóžovými povstalci. Od roku 1528 patřil hrad uherskému králi Janu Zápolskému, spojenci Turků, který jej předal svému přívrženci Štefanu Báthorymu. Ten vládl na hradě do své smrti roku 1531. Po smrti Zápolského hrad převzala jeho vdova Izabela Jagellonská a místním hejtmanem byl Petr Petrovič hrabě z Temešváru. Dne 21. února 1567 získala po pětidenním obléhání mukačevský hrad císařská vojska vedená generálem Lazarem Schwendou. Na následných opravách a modernizaci se podílelo obyvatelstvo z širokého okolí. Roku 1569 bylo na hradě údajně na 220 děl a 600 ručních zbraní.

Obrázek
Hrad z východu

Roku 1573 koupil hrad od císaře Maxmiliána Kašpar Magóchy za 42 000 zlatých. Po jeho smrti byli nezletilé děti v poručnictví Zikmunda Báthoryho. Roku 1605 hrad obsadilo povstalecké vojsko Štěpána Bocskaye, ale už roku 1608 je zpět v držení panovníka a obratem předán opět rodu Magóchy. František Magóchy zemřel roku 1611 a vdova Uršula Dersffy se oženila s Mikulášem Esterházym, zakladatelem slávy svého rodu. Roku 1619 hrad dobyla vojska Gábora Bethlena a na základě mírových smluv pak přešel do jeho držení. Místním hejtmanem se stal Jan Balling, který hrad přestavěl. Po Bethlenově smrti roku 1629 zdědila hrad a panství o 148 obcích jeho vdova Kateřina Braniborská a nakonec ho po dlouhých jednáních koupil roku 1633 za 150 000 zlatých sedmihradský kníže Jiří I. Rákóczi. Jiří I. zemřel roku 1648 a následovalo neúspěšné tažení do Polska. V odvetu Jiří Lubomirsky vtáhl s vojskem Vereckým průsmykem k Mukačevu a vyplenil široké okolí. Mukačevo se ubránilo, nicméně byla konstatována značná zastaralost opevnění.

Obrázek
Nádvoří středního hradu

Po smrti Jiřího II. Rákócziho hrad roku 1660 převzala jeho vdova Žofie Báthory. Její syn František I. se účastnil Wesselényiho spiknutí a pokusil se hrad získat, ale matka jej proti kurucům svého syna roku 1678 uhájila. František zemřel na Zborově roku 1679 a jeho vdova Ilona Zrinská se s dětmi uchýlila ke své tchýni na mukačevský hrad, kde se roku 1682 znovu provdala za Imricha Thökölyho, od roku 1678 sedmihradského knížete a roku 1683 uherského krále. Ten se účastnil obléhání Vídně na turecké straně, když se svým vojskem blokoval Prešpurk, ale po porážce Turků a protitureckém vystoupení části jeho kuruců padl roku 1685 do tureckého zajetí.

Obrázek
Značně nepřesné zpodobnění hradu na konci 17. století

A tak v polovině listopadu roku 1685 oblehli mukačevský hrad císařští pod generálem Heislerem. Na hradě se bránila Thökölyho žena Ilona s posádkou čítající mezi 2 až 3 tisíci muži vyzbrojenými 52 děly. Při urputné obraně bylo zcela zničeno městečko pod hradem a Rakušané odtáhli bez úspěchu na konci dubna 1686. Za tuto odvahu dostala jako jediná žena v historii nejvyšší turecké vyznamenání atmane. Císařští se znovu vrátili v listopadu 1687 a v lednu 1688 Ilona Zrinská kapitulovala a byla s dětmi odvezena do Vídně. Její syn, vůdce pozdějšího dalšího rozsáhlého protihabsburského povstání, František II., byl dán na vychování k jezuitům do Jindřichova Hradce. Také Ilona zde má svou sochu a to společně se svým synem Františkem II., který je zpodobněn jako mladík opírající se o otcovu šavli.

Obrázek
Ilona a František

Mukačevská pevnost se po úpravách stala nejlépe opevněným opěrným bodem Habsburků v Uhrách. Další obléhání prodělala pevnost v červnu 1703, kdy ji oblehli povstalci Františka II. Rákócziho, ale byli odraženi. Další pokus započal na podzim téhož roku a po čtyřměsíčním obléhání ji v únoru 1704 dobyli, neboť posádka plukovníka Auersperga čítající pouhých 500-600 mužů neměla tolik sil, aby vzdorovala množství obléhajících. V letech 1705-11 nechal Rákóczi celou pevnost upravit jako svoji rezidenci francouzskými inženýry Fuchsem a Moté. Po těžké porážce Rákócziho vojska u Trenčína roku 1708 byla likvidace povstání dokonána 22. června 1711, kdy se posádka mukačevské pevnosti po krátkém obléhání vzdala císařským generálům Janu Pálffymu a Löffelholzovi. Po Szatmárském míru odmítl Rákóczi nabídku ke smíru a raději odešel do emigrace.

Obrázek
Západní palác

Od roku 1711 byla tedy pevnost sídlem císařské posádky. Panství bylo roku 1728 předáno Schönbornům. Roku 1746 byla pevnost přestavována a roku 1769 opravena v důsledku ruského nebezpečí. V letech 1782-89 byl hrad upravován pro vězeňské účely. Z význačnějších vězňů ro byla řecká knížata Alexandr a Nicolas Ypsilanti v letech 1821-23, ruský anarchista M. A. Bakunin, Ferenc Reindl, pachatel atentátu na císaře Ferdinanda či rakouský spisovatel a historik Josef Hormayr. Hrad byl poničen roku 1834 při týden trvajícím požáru. Roku 1848 byla pevnost obsazena povstaleckým vojskem a z žaláře byli osvobozeni všichni vězni. Povstalecké vojsko, k němuž se pevnostní posádka přidala, se vzdalo bez boje Rusům pomáhajícím Františku Josefovi I. až 26. srpna 1849. K 1. červnu 1855 byla mukačevská pevnost jako vojenský objekt zrušena a plně předána k vězeňským účelům. V letech 1857-59 byla věznice rekonstruována a modernizována, tehdy zde bylo 930 odsouzených.

Obrázek
Pohled od severovýchodu – přes dráty ve vesnici – zaujalo mě množství antén na střechách hradu

U příležitosti tisíciletého příchodu Maďarů do Panonské nížiny rozhodlo uherské ministerstvo spravedlnosti o zrušení mukačevské věznice a 20. května 1897 ji opustili poslední vězni. Tehdy byl také vztyčen pod severozápadní baštou 33 m vysoký pomník korunovaný bronzovým dravcem s rozepjatými křídly (nějak automaticky jsem jej měl za orla, ale jak tady, tak v Užhorodě měl jasně lysou hlavu a připomínal spíše supa - vše je jinak je to mytologický maďarský dravec turul). Roku 1905 bylo v dražbě prodáno celé zařízení, ale po roce 1918, se sem opět nastěhovali vojáci, tentokrát československé armády. A jelikož se příliš neslučoval triumfální pomník nepřátelsky naladěného státu s posádkovým místem, došlo k jeho odstranění. Po Mnichovu bylo Mukačevo obsazeno 10. listopadu 1938 Maďary. Maďarskou královskou armádu na hradě vystřídala v roce 1944 armáda Rudá. V padesátých letech zde byla umístěna škola. Od roku 1980 je majetkem pobočky Zakarpatského oblastního vlastivědného muzea. Roku 2008 sem byl opět instalován pomník maďarského milénia.

Obrázek
Turul

Obrázek
Plánek z roku 1711

Mukačevo se nalézá na strategicky významném místě, když hlídá cestu do Vereckého průsmyku. Byl postaven na strmém vulkanickém vrchu 3 km jihozápadně od města. Původní hrad tvořil patrně již románský čtverhranný donjon na nejvyšším místě kopce obehnaný hradbou. Rozsah hradu zřejmě odpovídal dnešnímu nádvoří. Příkop nebyl zapotřebí, stěny vrcholu byly dostatečně strmé. Z původní podoby hradu se dodnes nic nezachovalo. Fedor Korjatovič prý nechal na nádvoří vyhloubit 85 m hlubokou studna a na severní straně patrně nejpozději v této době vznikl palác, aby rozšířil obytné možnosti. Vrchol kopce byl poměrně malý a palác tak byl přistavěn vně nádvoří. Směrem do něj se obracel přízemím a prvním patrem, vně pak obsahoval další dvě suterénní podlaží. Patrně také již existovalo předhradí v úrovni dnešního středního hradu. Kolem paty hradního kopce pak byl vyhlouben vodní příkop, opevněný z vnitřní strany palisádou - palankem – odtud druhé jméno hradu.

Obrázek
Vzhled hradu mezi lety 1300-1500 dle E.Loóse

Fedorovi jsou připisovány i úpravy čela hradu – zesílení hradby a stavba okrouhlých bašt, ale to časově neodpovídá analogickým stavbám. Patrně tedy až někdy v druhé polovině 15. století vzniklo dnešní čelo jádra. Hradba původně stojící na vrcholu kopce byla rozšířena vně až na tloušťku 5,5 metru. Nová vnější líc tak u své paty dosahovala výrazně nižší úrovně terénu. Tuto štítovou zeď doplnili tři nepříliš masivní polookrouhlé bašty. V přízemí východní z nich byl vstupní portál, který ústil do klenutého schodiště stoupajícího vnitřkem hradby na úroveň nádvoří. Z roku 1499 pochází gotické základy paláce v severovýchodním křídle horního hradu, opět přistavěného vně vrcholu s dvěma suterénními patry. Na severozápadní straně byla postavena půlkruhová dělostřelecká bašta a krátké křídlo rozšiřující severní palác. Při patě kopce za vodním příkopem stál val s palisádou zpevněný 15 baštami.

Obrázek
Rekonstrukce podoby hradu na přelomu 15. a 16. Století

Obrázek
Vzhled hradu k roku 1613 dle E.Loóse

Rekonstrukci a přestavbu hradu datuje k roku 1569 pamětní deska v jihozápadní části horního hradu. Byl přestavěn a o patro zvýšen severovýchodní palác. Nádvoří obklopily arkády, opět jako v Užhorodě velmi rustikální. Za této přestavby také na místě předhradí vznikl nebo byl zcela nově opevněn střední hrad. Vstup do něj vedl od jihu přes příkop průjezdem budovy mezi dvojicí okrouhlých bašt či rondelů. Další provozní a obytné budovy stály podél hradeb. Obranyschopnost byla zvýšena i stavbou dolního hradu, fakticky předbraní s příčnou branskou budovou sevřenou dvojicí bašt shodného typu jako na středním hradě. Celek obíhal příkop.

Obrázek
Chodba do jádra

Roku 1624 byla o patro zvýšena branská budova středního hradu nazývaná zbrojnice a vznikla západní budova vojenských ubikací, obě opatřené arkádami. Další stavba je datována do roku 1629 dle pamětního nápisu dnes osazeného v arkádě jihozápadního křídla horního hradu. Tehdy tedy patrně došlo k dostavbě západního paláce na nádvoří jádra. Jádro tak vytvářelo módní dispozici tvaru U s palácovými křídly otevírajícími se do nádvoří arkádami.

Vdova po Jiřím I. Zuzanu Lorantffy povolala francouzské inženýry. Jejich dílem bylo nové opevnění středního a dolního hradu. Starší nárožní bašty či rondely středního hradu byly zrušeny a jejich místo zaujaly vysoké ostroúhlé bastiony s dvěma patry dělostřeleckých kasemat. Jejich ochoz pak ve stejné úrovni probíhal až po nové bastiony na styku opevnění středního a horního hradu. Západní zvaný Lorantffy a východní Rákóczi. Široký ochoz na východní i západní straně probíhal podstřešními patry kasáren a provozních budov. Plynulý průběžný pohyb obránců i děl byl zajištěn širokými vraty. Ukončení hradeb bylo opatřeno střílnami. Severní kurtina středního hradu je datována nápisovou deskou do roku 1657. Severní nároží jádra také získala nejpozději v této době dva menší bastiony, přístupné z jádra. Příkop obíhající hrad byl vyzděn a na několika místech přepažen. Také dolní hrad získal ostroúhlé vysoké bastiony (patrně by měly být správnou fortifikační terminologií označeny za tzv. kleště) a k zabezpečení vstupu byl postaven ravelin, přes nějž vedla přístupová cesta.

Obrázek
Vstup do hradu

Obrázek
Vstup do středního hradu

Obrázek
Východní bastiony

Císař Leopold I. nechal provést na hradě řadu úprav, zejména nechal snést starý donjon a patra dalších věží. Po roce 1690 byla vybudována kolem paty návrší nové zemní opevnění se sedmi bastiony. Toto opevnění František II. Rákóczi zrušil. Vzhledem k rezidenční funkci Mukačeva nové opevnění podle Vaubanových zásad obehnalo mnohem rozlehlejší areál. Také se jednalo o sedm bastionů doplněných však sedmi mezilehlými raveliny. Patrně František II. vylepšil hrad po obytné stránce. Byla postavena budova kaple v jihovýchodní části jádra, jihozápadní palác získal drobnou vížku. Nádvoří středního hradu bylo doplněno terasou. Později byly na bastiony dolního hradu postaveny nové budovy. V letech 1782-89 a 1857-59 byl hrad upravován, aby lépe vyhovoval vězeňským účelům. Část budov dostala nové příčky, aby mohl být navýšen počet cel.

Obrázek
Plánek z roku 1705

Obrázek
Plánek z roku 1725

Obrázek
Plánek z roku 1771

Prohlídka to byla zajímavá a osobně jsem se těšil na avizovaný sanitární zázrak „unikátní a dodnes funkční a provozovatelný záchod typu "kolotoč" v přízemní místnosti u západního kouta nádvoří. Ovšem na hradě bylo více dveří zavřených než otevřených. Takže jsme neviděli ani záchod ani expozici věnovanou rodu Rákóczi ani „rytířský“ sál, jen ekumenickou kapli, sál s výstavkou předválečných fotografií, místnost s obrazy starostů Mukačeva od roku 1945.. a podstřešní prostor s vystavenými předměty ze života venkovského lidu na Poloninách. Zato mě překvapilo množství stánků se suvenýry a občerstvením – 10 je myslím opravdu hodně.

Obrázek

Chust
(Huszt - maďarsky, Хуст - ukrajinsky a rusky, Густ - rusínsky)

48°10'5"N 23°18'4"E

Založení chustského hradu k ochraně karpatských průsmyků se někdy klade až do doby sv. Štěpána (1001-38), jindy do dob krále Ladislava kolem roku 1090. Dalším možným obdobím bylo panování krále Imricha (1192-1204). V té době byly otevřeny nedaleké významné solné doly v Marmarošské Sihoti (Máramarossziget, Sighetu Marmației). Nicméně skutečné kamenné opevnění zde vzniklo až po mongolském vpádu v druhé polovině 13. nebo na počátku 14. století. Jednalo se původně královský hrad, centrum marmarošské župy. Okolí bylo kolonizováno Němci. Od roku 1329 bylo zdejší osídlení povýšeno na město.

Obrázek
Bašta a palác

Obrázek
Současný stav větší části jádra

Roku 1397 do té doby královský majetek král Zikmund předal sedmihradskému vojvodovi Dragffymu za ochranu před nájezdy Moldavanů. Roku 1405 jej takto získal Petr Perényi a později Imrich Zápolský. Do královských rukou se vrátil po polovině 15. století, kdy jej Matyáš Korvín použil jako vězení politických odpůrců. Později byl věnným hradem královny Beatrix Neapolské. V roce 1511 Gabriel Perényi získal hrad a solné doly do pronájmu za 20 000 zlatých ročně. Perényi a jeho tlak na výdělky dohnali poddané i horníky s garantovanými příjmy a výhodami roku 1514 k ozbrojenému odporu, který se později rozrostl v tzv. Dóžovo povstání. Hrad Chust byl vzbouřenci dobyt a vypleněn.

Obrázek
Cesta pod jádrem

Po bitvě u Moháče připadl Chust Sedmihradsku a ovládl jej Jan Zápolský. Po jeho smrti přešel na druhého uherského krále Ferdinanda. S tím se nesmířila vdova po Janovi Isabela Jagellonská a ve jménu svého syna Jan II. Zikmunda vojsko pod velením Ondřeje Báthoryho roku 1556 hrad oblehlo a po dlouhém ležení 12. ledna 1557 dobylo. Odpor byl až nevídaně silný a vítězové zajali jen 12 raněných mužů. Roku 1558 hrad neúspěšně obléhal císařský generál Lazar Schwenda. Roku 1566 byl generál Schwenda opět neúspěšný, když na pomoc obléhaným přitáhli Turci a spolu s Janem II. Zikmundem zahnali císařské až do Košic. Roku 1571 získává hrad sedmihradský kníže a pozdější polský král Štěpán Báthory. Byl zde prý vězněn také vévoda Pietro, jeden z milenců Kateřiny Medicejské, ale bližší podrobnosti - třeba proč - se mi nepodařilo zjistit. Po smrti Štěpána roku 1586 předal jeho synovec Zikmund III. Sedmihradsko Habsburkům.

Obrázek
Severní bastion

Roku 1594 kraj vyplenili krymští Tataři pod vedením chána Giva. Vypálili město, ale o hrad se nepokusili. Roku 1598 však prý až osmdesátitisícové sedmihradské vojsko podporované Tatary Chust dobylo. Už v září 1599 jej ale znovu obsadili císařští a velitelem hradu byl Jiří Basta. V roce 1606 byl hrad v držení Štěpána Bocskaye, později jej koupil za 90 000 zlatých Valentin Drugeth z Humenného. Roku 1616 koupil hrad Štěpán Bethlén a po jeho smrti připadl Chust Františku Rhédeyovi. Roku 1660 neúspěšně dobývala hrad turecká vojska Husejna paši. Po Rédeiově smrti roku 1665 se stal formálním majitelem hradu osmiletý Imrich Thököly. Hrad jako zimní ubikace využila v roce 1670 armáda císařského generála Sporcka.

Obrázek
Plánek z konce 17. století

Za uherského povstání po r. 1677 změnil Chustský hrad několikrát své držitele, r. 1677 jej dobyli kuruci, r. 1687 císařští. Bylo sem umístěno vojenské vězení. V roce 1692 vybuchla prachárna a část hradu byla zničena, roku 1699 však nařídil císař Leopold jeho obnovu. Roku 1703 vypuklo v Uhrách další rozsáhlé Rákócziho povstání a 17. srpna 1703 se špatně placená posádka hradu k povstalcům přidala. Na konci povstání roku 1711 hrad oblehl a po krátkém boji dobyl císařský generál Actonyi. Císař poté nařídil hrad zbořit, k destrukci však nedošlo a už roku 1717 hrad znovu posloužil při odražení dalšího vpádu dvacetitisícové hordy krymských Tatarů. Karel VI. nechal po roce 1722 hrad opět opravit. V červnu 1748 odnesla veliká bouře na hradě většinu střech, ale z nařízení Marie Terezie byl hrad ještě částečně opraven. Za obrovské bouře 3. července 1766 byl hrad na třech místech včetně skladiště prachu zasažen bleskem a zcela vyhořel. Po nařízené inspekci, kdy jej roku 1773 osobně navštívil i budoucí císař Josef, již nebyl opraven. Roku 1776 jej pak na Josefův rozkaz opustila i poslední vojenská stráž.

Obrázek
Plánek

Nejstarší část hradu zaujala nejvyšší bod sopečného vrchu nedaleko soutoku Tisy a Riky. Do dnešních dnů se z něj dochoval rozměrný obdélný palác s přihrazeným nádvořím. Palác by klasicky měl být v nejchráněnější pozici, ale vzhledem k vedení cesty, která příkrý vrchol obíhala ze všech stran, není nejchráněnější pozice jasná. Každopádně palác kontroloval závěrečné stoupání cesty před jejím vstupem na plochu předhradí na severní straně kopce. Bohužel neznáme středověkou podobu čela hradu před palácem. Podle všech předpokladů by tento prostor měl být obehnán hradbou a měl by zde stát donjon či bergfrit, ať už okrouhlý nebo čtverhranný případně pěti nebo trojboký. Tedy buď zanikl tak, že jej bez archeologického průzkumu není možné objevit, nebo že pohřešovaná věž stála na konci hřbetu a posléze jí nahradila špice bastionu. Nic takového ale není ve všech soudobých půdorysech patrné, byť plán ze 17. století obsahuje i bokorysy z východu a západu a právě nad špicí bastionu stojí menší věž. Trojboká nebo pětiboká věž mohla být spojena s palácem dlouhou hradbou. Buď současně nebo v následné fázi vzniklo také další nádvoří na severní straně. Přístupné bylo přes příkop po padacím mostě v dovnitř zatažené hranolové branské věži.

Obrázek
Čelo hradu

Obrázek
Levý bastion

K roku 1446 je zmiňováno vystavění kaple. Budova kaple se nachází vedle přístupové cesty pod palácem a její stavba patrně souvisí s rozšířením hradu a opevněním předhradí. O jeho podobě vyjma umístění kaple nemáme žádné zprávy. Nicméně stavělo se v jádře, kde byla k severozápadnímu nároží paláce přistavěna polookrouhlá bašta kontrolující cestu a patrně i druhou bránu.

Obrázek
Brána
Obrázek
Brána – pohled z dolního hradu

Obrázek
Rekonstrukce podoby hradu na konci 17. století

Hrad získal v letech 1530 – 1560 nové opevnění. Na severu vznikl bastionovitý útvar se špicí vybíhající na sever. Podél západní strany bylo přestavěno starší opevnění a vznikly nové ubikace pro posádku, stejně jako na spodním nádvoří jádra. Vstup byl umístěn v jihozápadním bastionu. Největší změnou prošlo čelo jádra v letech 1550 - 1590, kde zanikla původní situace s předpokládanou věží. Nově se zde objevil pravidelný útvar s dvěma čtyřbokými bastiony po stranách a trojbokým uprostřed. Tato fortifikace dokonale kontrolovala přístupovou cestu. Stála-li zde věž, nyní v nadzemních konstrukcích není patrné. Byla-li by trojboká pak by se jejím základům jen přizpůsobila novostavba bastionu. Situaci také mohl značně změnit výbuch prachárny z roku 1692, který věž těžce poničil. Nevíme, kde byl prach umístěn, ale často byl uskladněn právě ve starých velkých věžích. Někdy mezi lety 1571- 1586 bylo postaveno předbraní a patrně vznikl i navazující objekt brány.

POUŽITÁ LITERATURA

Bóna, M; Plaček,M.: Encyklopedie slovenských hradů. Praha 2007.
Karpova, Z.; Ňorba, V.: Mukačivskij zamok XIV-XVII st. „Palanok“. Užhorod 2008.
http://jupiter.elte.hu/ujlapelokeszito/fooldal.html
http://www.apsida.cz
http://www.feudum.eu
http://karpaty.blog.cz/
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Podkarpatské hrady - Užhorod, Nevické, Mukačevo, Chust

Příspěvek od Pátrač »

Dobrý den pane Hájku, nemohu než smeknou před touto krásnou prací podložené Vašimi znalostmi a Vašimi možnostmi. Tato práce by snesla zveřejnění v nějakém periodiku, kde se často píšou lecjaké podivuhodnosti. Já tyto hrady znám jen z literatury a to ještě takové, že jde o knihu o Stráži obrany státu, třetí díl a jsou tam fotografie z třicátých let a tyto hrady tam jsou. Jinak jsem se na ně podíval na netu a tím to skončilo.

Vaše reportáž doplněná faktografií mě nadchla a začínám se stydět :oops: , že jsem dlouho nic smysluplného nevyplodil, přitom bych mohl.

A pane hájku, jsou fakt krásné pevnosti, že..............
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: Podkarpatské hrady - Užhorod, Nevické, Mukačevo, Chust

Příspěvek od t.hajek »

Díky. Ano zejména Mukačevo je vážně super.

No já čekám na bateriové věže.. čekám.. čekám a utčitě se dočkám, že ano :-?
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Aiwendill
desátník
desátník
Příspěvky: 41
Registrován: 21/8/2009, 11:28

Re: Podkarpatské hrady - Užhorod, Nevické, Mukačevo, Chust

Příspěvek od Aiwendill »

úctivo sa skláňam pred výberom témy ako aj pred samotným článkom a dokonca autorom. Pochodil som väčšinu slovenských hradov a z nudy som už začal organizovať aj výpravy do poľska a maďarska. Ale to Zakarpatie mi nejako uniklo. ďakujem za inšpiráciu k novým výletom... :lej:
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Podkarpatské hrady - Užhorod, Nevické, Mukačevo, Chust

Příspěvek od Pátrač »

Aiwendill píše:úctivo sa skláňam pred výberom témy ako aj pred samotným článkom a dokonca autorom. Pochodil som väčšinu slovenských hradov a z nudy som už začal organizovať aj výpravy do poľska a maďarska. Ale to Zakarpatie mi nejako uniklo. ďakujem za inšpiráciu k novým výletom... :lej:
A nudu zaženou i pěkné reportáže s fotografiemi z hradů, které jsi už navštívil - Palba bude ráda a my co máme rádi hrady a hradiště budeme nadšeni.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Re: Podkarpatské hrady - Užhorod, Nevické, Mukačevo, Chust

Příspěvek od t.hajek »

@Aiwendill - díky

to jako abych sem dal i těch 40 maďarských a 46 polských hradů (bez zemí Koruny české a řádových území) co jsem projel ???
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Podkarpatské hrady - Užhorod, Nevické, Mukačevo, Chust

Příspěvek od Pátrač »

:twisted: Tak nějak jsem to myslel, pane Hájku. A to samé v souvislosti s tím co uvedl kolega Aiwendill :twisted:

Ale myslím, si že právě nyní mě chcete poslal do hájku zelenýho.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
palo satko
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2531
Registrován: 16/9/2013, 17:59
Bydliště: Pezinok, Slovensko

Re: Podkarpatské hrady - Užhorod, Nevické, Mukačevo, Chust

Příspěvek od palo satko »

pekne fotky a vyborny text. Madari mali nielen pri priležitosti milenie ale maju aj teraz nutkanie osadzovat "turula". aj na Slovensku ich sopar inštalovali. Na Slovensku boli pamätniky na Devine a nad Nitrou na Zobore. Inač najväčši turul je nad nad Tatabányou rovno nad diaľnicou do Pešti, kde rozťahuje svoje 15 metrové krídla. Podľa tradície, ktorú zaznačil v 13. storočí Šimon z Kézy, pod turulom pri Bánhide porazili starí Maďari Svätopluka I. a tým získali Pannóniu. :D

Obrázek

Obrázek
Obrázek
Uživatelský avatar
Aiwendill
desátník
desátník
Příspěvky: 41
Registrován: 21/8/2009, 11:28

Re: Podkarpatské hrady - Užhorod, Nevické, Mukačevo, Chust

Příspěvek od Aiwendill »

@Pátrač do hájku zeleného ťa asi nepošlem, ale ani tu nič seriozneho nepridám. Nie každý má totiž talent napísať kvalitný článok (ja ako historik a archivár sa teraz veľmi hanbím, ale jednoduchšie je napísať štúdiu o nejakom hrade pre historikov ako pre širokú verejnosť...). Preto to prenechám radšej kompetentnejším osobám, ktoré v tom majú omnoho viac skúseností, napríklad tebe a pánu Hájkovi...

Aj keď uznávam, že by som si mohol spraviť zopár výletov na neďaleké hrady (Zborov, Brekov, Jasenov, Kapušany, etc.) a pokúsiť sa niečo spísať. V tunajšej autorskej konkurencii si však pripadám neskutočne drobný a bezvýznamný...
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Podkarpatské hrady - Užhorod, Nevické, Mukačevo, Chust

Příspěvek od Pátrač »

Aiwendill píše:@Pátrač do hájku zeleného ťa asi nepošlem, ale ani tu nič seriozneho nepridám. Nie každý má totiž talent napísať kvalitný článok (ja ako historik a archivár sa teraz veľmi hanbím, ale jednoduchšie je napísať štúdiu o nejakom hrade pre historikov ako pre širokú verejnosť...). Preto to prenechám radšej kompetentnejším osobám, ktoré v tom majú omnoho viac skúseností, napríklad tebe a pánu Hájkovi...

Aj keď uznávam, že by som si mohol spraviť zopár výletov na neďaleké hrady (Zborov, Brekov, Jasenov, Kapušany, etc.) a pokúsiť sa niečo spísať. V tunajšej autorskej konkurencii si však pripadám neskutočne drobný a bezvýznamný...
Pane kolego, kdo to nezkusí, ani neví co vše dokáže. Prostě to zkuste. Zvolte si formu, djte tomu trochu času a možná budete sám překvapený... když bude třeba, pomůžeme. Omlouvám se za spožděnou reakci, ale plnil jsem slib o válce v Gran Chacu. Mám splněno, mohu vás tedy otravovat.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Re: Podkarpatské hrady - Užhorod, Nevické, Mukačevo, Chust

Příspěvek od Martas2411 »

Paráda,taky bych se tam chtěl někdy podívat.Zakarpatí je nádherná zem.Já jsem letos akorát byl v Jeseníkách na zříceninách hradu Freudenstein a Fürstenvalde.Obě zříceniny jsou u Vrbna p.Pradědem.A taky jsem navštívil Sovinec :lol:
Davout
četař
četař
Příspěvky: 67
Registrován: 5/1/2021, 19:16

Re: Podkarpatské hrady - Užhorod, Nevické, Mukačevo, Chust

Příspěvek od Davout »

Super, mám prosbu na autora. Som veľkým fanúšikom Korneliusa Báthoryho od Juraja Červenáka a ak by som nohol poprosiť o članok o miestach kde sa mohol pohybovať... Sedmohrasko, Uhorsko či Dalmácia. Ďakujem
Odpovědět

Zpět na „Středověké fortifikace“