Tři pevnosti Soluňského království

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
t.hajek
7. Major
7. Major
Příspěvky: 442
Registrován: 26/2/2009, 12:03
Bydliště: Praha

Tři pevnosti Soluňského království

Příspěvek od t.hajek »

Tři pevnosti Soluňského království

Obrázek


Dalším kouskem ze série článků z východního Středomoří je krátké seznámení se třemi opevněními Soluňského království. Bohužel, jak už jsem avizoval dříve, období středověku a fragokratie obzvlášť je Řeky celkem opomíjeno. Díky tomu jsou veškeré zdroje velmi skoupé na informace. Něco se dá dohledat na internetu, ale na wikipedii nebo specializovaném webu kastra.eu krátký anglický text obvykle neodpovídá mnohem obšírnějšímu pojednání v řečtině. Mnohoslibně nazvaná kniha Fortesses and castles of Greece od Alexandra Paradisisse bohužel dosahuje kvalit turistických průvodců po našich hradech ze šedesátých let a leckdy ani to ne. Jedna černobílá fotografie a strana A5 textu z poloviny se věnující situaci před naším letopočtem nebo po roce 1500, případně 1829. Tragédie..
Ani na vlastních hradech není o moc více informací a tak předkládám jen malou ukázku dějin a stavebního vývoje hlavních dochovaných pevností Soluňského království.



Obrázek

KAVALA
(Καβάλας)

40.934°N 24.415°E

Strategické místo bylo opevněno od 5. století před naším letopočtem. Opevnění bylo průběžně posilováno mj. i císařem Justiniánem nebo v roce 926 Basilem Cladonem, generálem Strymonského tématu. Město a hrad byly obsazeny křižáky 4. křížové výpravy. Neznáme konkrétního šlechtice, jemuž patřilo, ale celé panství podléhalo Soluni Bonifáce z Montferratu. Do dějin v období fragokratie se hrad zapsal nejvíce v roce 1209, kdy se jeho posádka jako jedna z mála ubránila útokům vojska císaře Jindřicha Flanderského při potlačování vzpoury lombardských pánů. V letech 1220 nebo 1221 hrad a město získal Epeirský despota Teodor Komnénos Dukás. V roce 1307 se jej neúspěšně pokoušela zmocnit Katalánská kompanie. Současný stav hradu je z části dílem císaře Andronika II. Palailoga (1282-1328) a tureckých přestaveb 16. století.

Městské opevnění tvořila klasická hradba posílená na nejohroženější severní části čtverhrannými a okrouhlými věžemi. Základy byzantského fortifikačního stavitelství kladly důraz na obranu jednotlivých věží a plynulý pohyb obránců po ochozu hradeb nebyl možný. Severní straně opevnění dominovala citadela postavená na výrazném vrchu. Na její hradby navazovala 1,5 km dlouhá hradba přetínající údolí a ukončená třemi čtverhrannými a jednou okrouhlou věží. Toto opevnění kontrolovalo zde procházející důležitou císařskou cestu z Makedonie do Thrákie.

Obrázek
Kavala – náčtr podorysu

Obrázek
Kavala – letecký pohled

Třídílný hrad má protáhle lichoběžný půdorys se severojižní osou. Vstup z města vedl kulisovou branou ve východní hradbě na první nádvoří, které plnilo zejména obrannou funkci. Vzniklo tak, že byla opevněna část přilehlého severního svahu kopce. Severozápadní a severovýchodní nároží bylo zpevněno obdélnými baštami. U severozápadní stavby byla brána směřující na sever vně hradu i města. Východní stranu zpevňoval ještě oblý výběžek hradby a další pětiboká bašta.

Obrázek
Kavala donjon z z prvního nádvoří

Z prvního nádvoří vedla cesta do obdélného jádra branou v příčné zdi. Do této hradby byl na nejvyšším místě staveniště vevázán okrouhlý donjon. Na něj navazovala menší stavba směrem do prostoru nádvoří. Jádro bylo přepaženo další příčnou zdí. Po celé východní straně třetího nádvoří patrně stála obytná budova, na níž na jihu navazovala čtverhranná věž vysunutá vně z pravidelného nádvoří. Na jihozápadě pak z hradeb vystupoval baštovitý výběžek, kde jsou dnes schody vedoucí na hradební ochoz. Obytná stavba i příčná zeď v průběhu let zanikly a pro obytný provoz, respektive vězení, byla Turky postavena nová budova na západní straně jádra.


Obrázek

PLATAMONAS
(κάστρο του Πλαταμώνα)

40.005766°N 22.598373°E

Ke kontrole cesty z Makedonie do Thesálie a jižního Řecka byl v 10. století postaven hrad pojmenovaný Platamonas. Zaujal místo antické Heraklie u vstupu do údolí Tempi. Hrad sám byl poprvé zmíněný v roce 1198, v jedné z písemností císaře Alexia III. Nicméně v průběhu druhé poloviny 12. století nebyl udržovaný a zchátral. Bonifác z Montferratu je během svého triumfálního tažení v roce 1205 udělil lombardskému rytíři Rolandu Piskovi (Orlando Pischia), který jej opravil. V roce 1218 byl dobyt vojsky epeirského despoty Teodora a po roce 1259 připadl Nikájskému císaři. V roce 1385 hrad dobyli Turci. Ty nakrátko vystřídali Benátčané, kteří se hradu zmocnili roku 1425, ale za dva roky byli vypuzeni. Turecká vojenská přítomnost zde byla až do konce 19. století. V rámci řeckého národně osvobozovacího boje na hrad v letech 1770, 1821, 1878 a 1896 zaútočili řečtí povstalci. V roce 1897 se odtud Turci stáhli. Naposled si hrad zabojoval v dubnu 1941. Platamon tvořil pravé křídlo britsko-řecké obranné linie a na hradě a v jeho okolí se 15. a 16. dubna bránil novozélandský prapor britského expedičního sboru. Po těžkém dělostřeleckém ostřelování a zhroucení celé fronty byl nucen ustoupit. Nyní je zde centrum rekreační oblasti známé jako Olymská riviéra a přilehlé pláže jsou opravdu lákavé.

Obrázek
Platamonas – náčtr podorysu

Obrázek
Platamonas – letecký pohled

Byzantský hrad byl postaven na 200 metrů vysokém vrchu v blízkosti pobřeží. Hradba obkroužila zhruba trojúhelný půdorys dispozice. Většina její plochy tvořila předhradí či městečko vhodné a využívané jako opevněné vojenské ležení. Byly zde nalezeny pozůstatky celkem pěti kostelů, kovárny, mlýna, stájí a další provozních, hospodářských, ale také obytných objektů, které se přikládaly jak k obvodové hradbě tak zaplňovaly vnitřní prostor nádvoří. Původní byzantská hradba byla zpevněna řadou čtverhranných a trojúhelných plných věžic, které se dochovaly na severozápadě. Frankové znovu postavili rozsáhlé části destruovaných hradeb a jejich nepravidelně lomené linie byly na nárožích zpevněny čtverhrannými věžemi. Vstup vedl na jihovýchodě branskou věží.

Obrázek
Platamonas – jádro hradu

Na jihozápadě bylo čtverhranné jádro vymezeno vůči nádvoří další hradbou. V jeho vnitřním nároží v nejchráněnější a zároveň nejvyšší poloze stála osmiboká 16 m vysoká obytná věž. Tato věž byla obehnána další zhruba oválnou hradbou, ze které byl v cca čtyřmetrové výšce přístup do donjonu. Další tři nároží jádra byla také zpevněna čtverhrannými hradebními věžemi. V tomto okrsku se nacházely i další obytné budovy, dnes velmi těžce identifikovatelné.


Obrázek

SOLUŇ
(THESSALONIKI, Θεσσαλονίκη)

40.644015°N 22.95958°E

Město bylo na řecké antické poměry založeno poměrně pozdě. Až roku 312 před naším letopočtem jej založil Makedonský král Kassandros. V Římské říši jeho význam narostl, stalo se důležitou zastávkou na císařské cestě mezi Dračí a Konstantinopolí. Roku 586 se město ubránilo útokům Avarů a Slovanů, které se pak opakovali až do roku 681. Již tak rozsáhlé a lidnaté město povýšilo na druhé největší v Byzanci, nikoli však vlastní prosperitou, ale díky ztrátě Antiochie. V roce 904 se zde překvapivě vylodili Arabové a město vyplenili. Opětovně byla Soluň dobyta roku 1185 Normany a v roce 1204 se více než stotisícová „megapole“ stala sídelním městem panství nekorunovaného krále Bonifáce z Montferratu. Roku 1207 bylo neúspěšně obléháno bulharským carem Kalojanem. V roce 1224 zde ukončil krátkou existenci Soluňského království Epeirský despota Teodor Komnénos Dukas, který se zde nechal později korunovat na Soluňského císaře.

Obrázek Obrázek
Soluň v roce 312 př. n. l. Soluň na konci 4. století

Od roku 1246 město podléhalo nikájským císařům a posléze se stalo součástí obnovené byzantské říše. V letech 1342 až 1350 se Soluň stala samostatnou Zeilótskou republikou. V letech 1378 a 1384 bylo město krátce obsazeno Turky, ale byzantská vojska byla zatím schopna je vyhnat. V roce 1423 místní despota Andronikus předal město Benátkám, v naději, že je námořní republika dokáže lépe ubránit. I přes to bylo město definitivně dobyto Tureckými vojsky vedenými sultánem Muradem II. v roce 1430. Součástí Řecka se stalo až roku 1912.

Obrázek Obrázek
Hradby akropole

Obrázek
Satelitní pohled na akropoli

Jak město postupně rostlo, bylo nutné posouvat i jeho opevnění. Na konci 4. století císař Theodósius obehnal město novým dvojitým okruhem hradeb o celkové délce 7 km. Na jeho severovýchodním nároží vznikla patrně v téže době akropole s vlastním opevněním. Ještě z této akropole na nejzazším severovýchodním nároží vybíhala citadela zvaná Heptapyrgion, či později Turecky Yedi Kule - česky Sedm věží. Hradby byly opravovány a vylepšovány v 10. století před útoky Bulharů. Jakési úpravy zde prováděli i Frankové, protože při nich patrně zahynul císař Jindřich Flanderský v roce 1216. Později ve 13. a 14. století zde stavěli Palailogové až hlavní hradba dosáhla za turecké nadvlády výše 10-12 metrů. Turci také nahradili řadu zastaralých čtverhranných věží novými masivními okrouhlými věžemi vhodnými pro použití palných zbraní. Až na hradby akropole a výjimečné stavby bylo opevnění zbořeno v roce 1867, aby se město mohlo rozrůstat.


Obrázek

HEPTAPYRGION

Citadela vznikla patrně v průběhu 12. století. Zde bylo sídlo správce města, zde se usídlil Bonifác a později zde žil jeho syn Demetrios. V druhé polovině 13. století citadelu přestavěli Palailogové a patřila despotům a později tureckým vládcům. První z nich Çavuş Bey ji hned roku 1431 nechal přestavět. K roku 1591 máme údaj, že zde měl svou rezidenci vojenský náčelník města a kasárna obývalo 300 mužů posádky.

Obrázek
Heptapyrgion – vězeňská budova

Obrázek
Heptapyrgion – vnitřní nádvoří

Obrázek
Heptapyrgion – 3D model

V roce 1890 byla chátrající pevnost přeměněna na vězení a svému účelu sloužila až do roku 1989. Věznice byla proslavená prakticky po celou dobu své existence. Za své přesvědčení si zde odpykávali tresty řeční vlastenci bojující proti Turkům, občané nepohodlní Metaxasovu režimu, bojovníci proti německé okupaci, komunisté v době občanské války i osoby nepohodlné vojenské juntě.

Obrázek
Heptapyrgion – plán

Obrázek
Heptapyrgion – parkánová a hlavní hradba

Heptapyrgion oproti svému názvu tvoří věží deset. Starší severní část tvoří pět věží v nároží akropole z Theodosiánovy doby. Hlavní, nejvyšší a patrně zčásti obytná čtverhranná věž zaujala tupé nároří akropole a pozdější citadely. Po stranách této věže byly dvě mohutné trojboké bašty. V nárožích budoucí citadely byly dvě věže s obdélným půdorysem. Na tyto věže ve 12. století navázala lomená hradba vymezující vlastní citadelu na půdorysu široké kruhové výseče. Uprostřed této hradby byla umístěna brána. Díky pozdější turecké přestavbě nevíme zad byla prostá či zda zde existovala branská věž. Zalomení hradby chránily dvě čtverhranné věže v blízkosti brány. Další dvě věžice byly blíže nároží citadely. Proti akropoli citadelu chránila ještě parkánová hradba s nevýraznými čtverhrannými baštami. Vězeňský provoz si zde vyžádal velké úpravy, zejména dostavbu vězeňských bloků atp. Bohužel i díky nim neznáme původní zástavbu citadely.

Obrázek

BÍLÁ VĚŽ

Bílá věž (Lefkos Pyrgos) je zřejmě nejznámější částí soluňského opevnění a symbolem města. Byla postavena na místě starší byzanstké věže v jihovýchodním nároží městských hradeb a stejně jako její předchůdkyně sloužila k ochraně přístavu. Byla největší ze tří věží zesilujících pobřežní hradby a jako jediná přečkala demolici opevnění roku 1867. Její stavba byla dlouho zejména z politických důvodů připisována Benátčanům, ale zjevné analogie s osmanskými stavbami Ruli Hisar a Yedi Kule, řadí její stavbu do doby po roce 1430. V letech 1535-1536 byla přestavěna. Rozměry celé této pevnosti vytvářely z věže jakousi přístavní citadelu a byla zde ubytována část posádky města. Také zde v souvislosti s upadající pevnostní funkcí využili Turci pevné zdi jako žalář. V roce 1826 zde byli drženi vzbouření janičáři, které zde nechal sultán Mahmud II. povraždit. Nejen díky této události, ale I díky dalším exekucím a mučení si získala přezdívku Rudá či Krvavá věž (Kanli Kule). Po získání Soluně Řeckem roku 1912 byla natřena bílou barvou, která symbolicky očišťovala věž, město I celé Řecko od tureckých zločinů.. V roce 1913 byl na procházce nedaleko věže zastřelen řecký král Jiří I. V průběhu první světové války zde byla dohodová vysílačka a na vrcholu věže byla umístěna protiletadlová děla.

Obrázek
Bílá věž před rokem 1917

Šestipodlažní válcová věž je vysoká 34 metrů a má průměr 23 m. Pro výstup sloužilo schodiště spirálově vedené ve vnější zdi. Každé podlaží se skládalo z centrální kruhové místnosti, z níž byl přístup do dalších místností po obvodě. Zde byly porůznu ohniště nebo prevéty. Na této základní stavbě je ještě nadstavba o průměru 6 m a výšce 12 m., která sloužila jako pozorovatelna. Původně byla kryta vysokou kuželovou střechou. Patrně při přestavbě v 16. století byla věž obehnána čtverhrannou hradbou s dvěma menšíma osmibokými věžemi v nárožích směřujícími k moři. Třetí a výrazně větší osmiboká branská věž stála uprostřed hradby směrem na sever. V ohrazení byla mimo jiné umístěna cisterna a prachárna. Celý tento komplex byl zbořen roku 1917.


POUŽITÁ LITERATURA

Paradissis, A.: Fortesses and Castles of Greece. Vol I. Anixi Attikis 1973.
http://www.burgenwelt.de
http://www.kastra.eu/
http://wikipedia.org
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Středověké fortifikace“