Stránka 1 z 2

Protitankové dělostřelectvo Rudé armády

PříspěvekNapsal: 31/12/2017, 23:18
od Pátrač
Obrázek

PROTITANKOVÉ DĚLOSTŘELECTVO RUDÉ ARMÁDY


ÚVOD
v rámci cyklu o Rudé armádě v obraně v období Velké vlastnecké války jsem už popsal ledacos. K tomu se mi při tvorbě podařilo vyčlenit i doplňkové práce na určitá témata. Další díl bude vývoj protitankové obrany a z toho logicky vyplynula potřeba nějakým způsoben popsat prostředky, ze kterých se protitanková obrana Rudé armády sestávala. Popsal jsem protitankové pušky- jen lehce, Mirek 58 o nich na Palbu práci v minulosti vložil, řešil jsem plamenomety a další pěchotní ohňometné prostředky. A tak sem nyní vkládám práci o protitankových kanónech.

První dělostřelecká protitanková zbraň: 37 mm protitankový kanón vz. 1930, rusky 37-мм противотанковая пушка обр. 1930 г.

Obrázek
Ne zrovna kvalitní fotografie tohoto protitankového kanónu, asi z nějakých novin

Zbraň byla vyráběna Dělostřeleckým závodem č. 8 Michaila Ivanoviče Kalinina, město Podlipsk.

Vývoj 37 mm protitankového kanónu M1930 je dítkem mezinárodní spolupráce mezi Německem a Sovětským svazem, kdy na základě smlouvy podepsané dne 28.srpna 1930 bylo dojednáno dodání součástek a výkresů německého prototypu protitankového kanónu ráže 37 mm. Do SSSR dorazilo postupně 12 kusů těchto děl z prototypové série a zbraň byla zavedena do Německé armády pod označením PAK-36/36. Vývoj zbraně realizovala německá společnost Rheinmetall a začala už v roce 1926

V SSSR byly dodané zbraně podrobeny vojskovým zkouškám, obstály a dne 13.února 1931 bylo rozhodnuto o výrobě a zařazení této zbraně do Rudé armády. Od Prototypů se nelišili snad ničím, včetně dřevěných loukoťových kol a v Rudé armádě se nikdy nepočítalo s jinou než hipomobilní trakcí. Na těchto kolech nebyla možná větší přepravní rychlost než cca 20 až 25 kilometrů v hodině.

Dne 19.03.1931 se na tovární střelnici uvedeného výrobního závodu realizovali první ostré střelby prvního kanónu vyrobeného čistě ze sovětských součástek. Do konce roku bylo vyrobeno celkově 255 kusů děl. Celkově bylo vyrobeno 509 kanónů tohoto vzoru a to ve třech letech.

K 1. lednu1936 bylo v Rudé armádě zařazeno 506 kanónů - z toho plně bojeschopných 422 ks, výcvikových 28, 58 kanónů vyžadovalo generální opravu a 3 byly neopravitelně poškozené.

Obrázekxxxx Obrázek
37 mm protitankový kanón vz. 1930 pohled z levé i pravé strany

V roce 1941 už kanóny tohoto typu nebyli pravděpodobně součástí bojových jednotek a používaly se jen výcviku nebo byly uloženy ve skladech. Po vypuknutí války po zjištění katastrofálních ztrát vší výzbroje, bylo rozhodnuto o jejich reaktivaci a v malých množstvích byly nasazeny do boje. Jejich výkony byly nepřesvědčivé, mimo jiné i díky tomu, že nebylo dost munice. Dle všeho většina do boje nasazených děl byla do konce roku 1941 zničena nebo ztracena a ukořistěna nepřítelem

Zbraň nikdy nebyla předmětem exportu.

Ani nemohla. Sovětský výrobní závod prostě výrobu zvládal jako kusovou výrobu velmi nízké kvality. Byly vyráběny polotovary jednotlivých dílů a každý díl se ručně upravoval tak, aby seděl k druhým kusům. Takže každé Dělo bylo unikátní s nulovou zaměnitelností dílů. Dělo porouchané bylo možno opravit jen ve výrobním závodě výrobou unikátní součástky či součástek.

Přitom zbraň byla na svou dobu progresivní konstrukce a byla moderní, s možností dalšího vývoje. Měla hydraulické brzdovratné zařízení, klínový závěr a její balistické parametry stačily na ničení jakéhokoliv tanku v dané době. Byla lehká a byla snadno přepravitelná po bojišti silami samotné obsluhy.

V užívání byly tři druhy jednotných nábojů:
37 mm protipancéřový náboj 53-UB-160
37 mm tříštivý náboj 53-UO-160
37 mm kartáčový náboj 53-UŠč-160

Její rychlé vyřazení z výzbroje bylo dáno několika faktory. Měla málo účinnou municí a byla příliš úzce využitelná. Velení Rudé armády potřebovalo kanón, který by měl větší účinek proti pěchotě a obrněné technice a bylo ho možno zařadit jako praporní dělo u střeleckých praporů. K tomu se malá ráže tohoto typu jevila jako příliš nedostatečná. To platí hlavně pro kartáčovou munici.

Takticko technická data:
Obsluha 4 vojáci
Bojová hmotnost 380 kilogramů
Ráže 37 mm
Délka hlavně 1665 milimetrů
Šířka v bojovém postavení 2 270 milimetrů
Nic jiného není známo či spíše dostupné

Na základě tohoto kanónu výrobní dělostřelecký závod číslo 8. přistoupil k vlastní konstrukci. Stalo se v letech 1931 až 1932 a vznikl protitankový kanón ráže 45 mm, přijatý do výzbroje jako model 1932. Měl splnit dvě zadání:

Primo: dosáhnout větší průraznosti pancířů a to i na větší vzdálenosti

Secundo: zvýšit efektivitu tříštivých a kartáčových střel

Samotný vývoj začal dne 4. prosince 1931 a to na pokyn vojenského úřadu pro dělostřelectvo při lidovém komisariátu obrany. Zadání bylo takové, že měla být vyvinuta hlaveň ráže 45 milimetrů a uložena na stávající lafetu kanónu vzor 1930. Vývoj byl ukončen 9. února 1932 palebnými zkouškami na zkušební střelnic závodu. Při testech bylo vypáleno 1046 ran a při změnách postavení bylo ujeto 500 kilometrů.

Do výzbroje byl zaveden jako 45 mm protitankový kanón vz. 1932, rusky 45-мм противотанковая пушка обр. 1932 г.

Obrázekxxxxx Obrázek
45 mm protitankový kanón vzor 1932 pohled z levé i pravé strany

Takticko technická data:

Obsluha 3 až 5 osob
celková délka hlavně: 2070 mm (d/46)
- náměr: -8° až +25°
- odměr: 2x 30°
- délka zbraně: 4260 mm
- šířka zbraně: 1610 mm
- výška zbraně: 1250 mm
- rozměr dřevěných kol s ocelovou obručí nezjištěn, později byl nahrazen typem ZIK-1 s drátěným výpletem o rozměru pneumatik 5,5-19"
- hmotnost zbraně v palebném postavení: 560 kilogramů
- hmotnost zbraně při přepravě: 1200 kilogramů

Výkony zbraně:
- dostřel při přímé palbě: 850 m
- max. dostřel: 4400 m
- rychlost palby: 15 až 20 ran za minutu
- rychlost přepravy: až 25 km/h
- rychlost přepravy na pneumatikách: až 50 km/h

V roce 1934 došlo k modernizace zbraně, která pozůstával v nahrazení dřevěných kol koly s drátěným výpletem dle licence americké společnosti FORD od vozidla GAZ-A. Palebná hmotnost zbraně klesla na 425 kilogramů a opět se stala velmi dobře přemístitelná po bojišti silami obsluhy.

Obrázek
45 mm protitankový kanón vzor 1932 s obsluhou při výcviku

Obdržela označení 45 mm protitankový kanón vz. 1934, ale ten se nakonec neujal. Počet vyrobených kusů se mi nepodařilo zjistit. Bylo jich ale vyrobeno více než 2 700 kusů a mimo jiné se účastnily války proti Finsku. Finská armáda jich nemálo ukořistila, zavedla do výzbroje a s velkým úspěchem použila proti jejich původním majitelům. Označovala je jako 45 PstK/sov a 45 PstK/32.

Vyobrazení munice – šlo o jednotné dělostřelecké granáty označené 45x310R

Obrázek

Na obrázku vidíme, bráno z leva doprava:

1. UBR-243P - Průbojný podkaliberní náboj UBR-243P
- střela BZR-240P: 0,85 kg
- úsťová rychlost: 1070 m/sec.

2. UBR-243SP- Průbojný jádrový náboj UBR-243SP
- střela BR-240SP: 1,43 kg
- úsťová rychlost: 780 m/sec.

3. UBZR-243 - Průbojný jádrový náboj UBZR-243SP
- střela BZR-240SP: 1,43 kg
- úsťová rychlost: 780 m/sec.

4. UO-243 - Tříštivý náboj
- střela O-240: 2,14 kg
- úsťová rychlost: 330 m/sec.

5. UŠČ-243 - Kartáčový náboj UŠČ-243
- střela ŠČ-240: 2,0 kg

Následoval další protitankový kanón a to zbraň označená jako

45 mm protitankový kanón vz. 1937, rusky 45-мм противотанковая пушка обр. 1937 г., tovární označení (53-К)

Tato skvělá protitanková zbraň, která se nakonec stala páteří protitankové obrany Rudé armády v první polovině Velké vlastenecké války.
Ono to sní nebylo až tak složité, jednalo se o další rozvoj už vyráběné a vyzkoušené protitankové zbraně 45mm protitankového kanónu vzor 1332 se všemi úpravami, který jak víme vycházel z 37.mm protitankového kanónu vzor 1930.

Konstrukce se ujal hlavní konstruktér armádního dělostřeleckého závodu číslo 8., Michail Nikolajevič Golinov. Cesta byla jednoduchá a současně složitá. Jako základ byla využita upravené ale pořád německá, licenčně vyráběná dělostřelecká lafeta od společnosti Rheinmetall. Jen byla upravena její kolová část, kdy pro jezdecké formace používající hipotrakci byla vybavena koly s drátěným výpletem a nízkotlakou pneumatikou a pro motorizované jednotky potom koly s plným diskem, které snášely lépe vyšší přepravní rychlosti.

Sám Golinov je konstruktérem i dalších zbraní - zejména protiletadlových, ale to už je mimo rámec této práce.

Když byl vyroben prototyp, ihned byly zahájeny tovární zkoušky, které proběhly v srpnu až září 1937. Nakonec bylo z pokusného děla vystřeleno 897 ran a při jízdních zkouška bylo ujeto 684 kilometrů.

Následně byla vyrobena zkušební série 6 kusů zbraně a zkoušky se rozjely ve velkém stylu. 4 kusy kanónů byly odeslány k vojskovým zkouškám. Při nich jednu zbraň znehodnotili důstojníci na zkušebním polygonu, protože ji rozebrali a nedokázali ji správně složit a při výstřelu došlo k jejímu nevratnému poškození. Zbraň číslo 3 vystřelila 605 ran, bez jediné závady. Celkově bylo při zkouškách vystřeleno 1208 ran z toho 798 průbojnou municí a 419 ostatními druhy granátů.

Obrázek
45 mm protitankový kanón s plnými disky kol pro motorizovaná vojska

Při jízdních zkouškách bylo najeto celkově 2074 kilometrů a to jak hipomobilní trakcí, kdy byla dosahována rychlost 15 až 30 kilometrů v hodině a motorová trakce, kde se dosáhli rychlosti i 60 kilometrů v hodině jízdní zkoušky byly uspokojivé.

Konstrukčně se zbraň od předchůdců lišila v tom, že měla dva typy kol, což už jsem popsal, lafeta byla vyráběna svařováním a ne nýtováním jako u předchůdců, poloautomatický závěr dostal pomocné pružiny a dokázal tak pracovat jak při střelbě s průbojnou vysokorychlostní municí tak i s municí s nižšími úsťovými rychlostmi. Předchůdci to dokázali jen u průbojné munice. Čelní štít zbraně byl opět svařenec z válcovaného pancéřového plechu, i předchůdců šlo – a to mě překvapilo - o odlitek. Úpravami prošel i zaměřovač a ovládací mechanismus nastavení hlavně.

Obrázek
45 mm protitankový kanón vzor 1937 s koly s drátěným výpletem pro hipomobilní trakci

Byla to prostě nová zbraň, i když vzhledově se od té předchozí moc nelišila. Zásadní bylo to, že byla tentokrát velmi dobře rozpracována velkosériová výroba a došlo k precizaci jednotlivých dílců, takže byla možná zaměnitelnost dílů mezi jednotlivými děly a to až v rozsahu 80%. Tedy v boji bylo možno ze dvou či tří zničených děl možno složit jedno použitelné.
Zbraň byla schválena, a po rozběhnutí sériové výroby začala proudit do vojsk.

Takticko technická data:

Obsluha: 5 osob
Ráže: 45 mm
Hmotnost v bojovém stavu: 560 kg
Hmotnost v přepravním stavu: 1200 kg
Délka: 4020 mm
Šířka: 1634 mm
Výška: 1200 mm
Délka hlavně: 2070 mm
Náměr: −8° do +25°
Přepravní rychlost: do 50 km/h
Hmotnost střely dle typu granátu 0.85, 1.43, 2.14 kg
Rychlost střelby 15 ran/min.
Maximální dostřel 4400 m

Zbraně byly v jednotkách Rudé armády rozmístěny takto – stav k 21. červnu 1941:

2 kusy u protitankové čety střeleckého praporu – 9 střeleckých praporů tedy mělo dohromady 18 kusů

6 kusů u protitankové baterie střeleckého pluku- tři střelecké pluky tedy měly dohromady také 18 kusů

12 nebo 18 kusů u samostatného protitankového oddílu střelecké divize

Celkově tedy u střelecké divize bylo 48 nebo 54 kusů těchto zbraní.

Obrázek
45 mm protitankový kanón s obsluhou v boji

Po více než měsíci bojů a zničení většiny sil Rudé armády v probíhajícím sražení v příhraničním pásmu, došlo k reorganizaci- najednou bylo těchto děl strašně málo, byly odebrány praporům a byly odebrány i divizím a zůstaly jen u střeleckých pluků a dle nařízení STAVKY číslo 04/600 ze dne 29.07.1941 tak u střelecké divize zbylo pouhých 18 kusů a to byl propad o dvě třetiny během jednoho jediného měsíce války.

Obrázek
V těžké době – dělovod vede svoji zbraň do nového postavení. Tu fotku znám dlouhá léta a nevím proč, mám z ní mrazivý pocit. Strašně rád bych věděl, co to bylo za vojáka a jaký měl osud.

Munice: byla to podobná sestava jednotných granátů jako u předchozího typu, ale byla rozšířena o další druhy, i když jejich použití v boji je obtížně doložitelné.

53-UO-243 a 53-UO-243A, tříštivotrhavý, vždy stejná konstrukce, pouze materiál byl v prvním případě litina a v druhém ocelolitina
53-UBR-243, průbojný se stopovkou, průraznost pancíře při kolmém dopadu 80 mm na 100 metrů, a při dopadu pod úhlem 60°to bylo 42 mm na 500 metrů a 28 mm při vzdálenosti 800 metrů.
53-UBRZ-243,průbojně–zápalný se stopovkou
53-UBR-243SP,průbojný s tvrdým jádrem se stopovkou
53-UB-241, průbojný
53-UB-241M, průbojný modernizovaný
53-UBR-243P, podkaliberní se stopovkou s průrazností při kolmém dopadu 82 mm na 350 metrů a 62 mm na vzdálenost 500 metrů
53-Š-240, kartáčový náboj
53-D-240, dýmový náboj
Byl připraven i granát s chemickou náplní, ale nikdy nebyl vyráběn a ani nasazen v boji.

Tato zbraň byla vyráběna od červa 1938 a do ukončení výroby bylo ve třech výrobních závodech vyrobeno 37 354 kusů.

Jak válka šla, bylo zjištěno, že se zaváděním modernizovaných německých tanků PZ-III a PZ-IV, přestávají balistické výkony a průraznost projektilů těchto kanónů stačit. Navíc modernizované německé tanky byly přezbrojovány výkonnějšími typy palubních kanónů a bylo potřeba zajistit jejich ničení na větší vzdálenost. Proto se tato v boji ověřená konstrukce dočkala poslední modernizace a vznikl nový model. Ten získal označení:

45 mm protitankový kanón vzor 1942, rusky 45-мм противотанковая пушка образца 1942 года, tovární označení М-42.

Protitankový kanón vzor 42 (M-42) bylo sovětské dělo, které bylo v modifikaci používané i v některých lehkých sovětských tancích. Jednalo se o pokračovatele kanónu 45 mm vzor 1937. Oproti svému předchůdci měl delší hlaveň, vyšší průbojnost a přesnost, pancéřový štít byl zesílen na 7 mm. Sériová výroba byla zahájena roku 1942.

Kanóny měl ve své výzbroji i 1. československý armádní sbor v SSSR

Obrázek
45 mm protitankový kanón vzor 1942 v boji

Takticko technická data:

Obsluha: 5 osob
Hmotnost v bojovém stavu: 625 kg
Hmotnost v přepravním stavu: 1250 kg
Délka: 4885 mm
Šířka: 1634 mm
Výška: 1200 mm
Délka hlavně: 3087 mm
Náměr: −8° do +25°
Přepravní rychlost: do 50 km/h
Hmotnost střely od 0.85, přes 1.43, po 2.14 kg
Rychlost střelby 25–30 ran/min.
Maximální dostřel 6600 m

Munice byla tvořena sestavou jednotných nábojů
53-UO-243 a 53-UO-243A, tříštivotrhavý, vždy stejná konstrukce, pouze materiál byl v prvním případě litina a v druhém ocelolitina
53-UBR-243, průbojný se stopovkou
53-UBRZ-243, průbojně -zápalný se stopovkou, oba tyto granáty měly průraznost při kolmém dopadu 61 mm na 500 metrů a 51 mm na vzdálenost 1000 metrů.
53-UBR-243SP, průbojný s kompaktním jádrem
53-UB-241 a 53-UB-241M, průbojný náboj, soustružený projektil, pocházející z malorážových lodních děl Hochkiss
53-UBR-243P, podkaliberní průbojný náboj se stopovkou
53-UBR-243S, podkaliberní průbojně zápalný náboj se stopovkou., oba tyto typy dokázali prorazit pancíř 81 mm na vzdálenost 500 metrů.
53-Ušč-243, kartáčová střela.

Vyrobené kusy: vyráběl je dělostřelecký závod číslo 172 a byly to tyto počty
rok 1943 vyrobeno 4151 kusů
rok 1944 vyrobeno 4628 kusů
rok 1945 vyrobeno 2064 kusů
rok 1946 vyrobeno 140 kusů
Celkově vyrobeno 10 983 kusů.

Jenže Rudá armáda v dané době měla další velmi kvalitní a výkonný protitankový kanón. Byl to

57 mm protitankový kanón vz. 1941, rusky 57-мм противотанковая пушка обр. 1941 г.

V roce 1940, byl s jistou míry vizionářství a nebo jen v reakci na vlastní zaváděné těžké tanky vydán požadavek na konstrukci protitankového kanónu, jenž by umožňoval efektivně bojovat s těžkými tanky se silným pancířem.

Obrázek
Výukový výkres 57 mm protitankového kanónu vz.1941

Práce se ujala Grabinova konstrukční kancelář, která přerušila v té době rozdělané projekty protitankových kanónů a děl ráže 95 a 107 mm.

Vasilij Gavrilovič Grabin začal plnit nový úkol a to konstruovat úplně nový kanón ráže 57 mm, továrně značený F-31. Konstrukce zbraně vycházela z experimentální zbraně F-24 ráže 76,2 mm. Hlavními rozdíly mezi oběma děly byl tedy v jejich ráži.

Nový 3,14 kg vážící náboj měl úsťovou rychlost 1000 m/s. To bylo dost, ale nebyl to nejrychlejší sovětský protitankový granát. Ale uvidíme dále že to nebyl poslední výkřik možnosti.

V říjnu 1940 vyrobila Továrna 92 první prototypy. Zbraň prošla úspěšnými továrními zkouškami na střelnici i komplexními státními zkouškami a byla přijata do výzbroje pod označením ZIS-2. Bylo to proto, že mezitím byla továrna číslo 92 přejmenována na Zavody imeni Stalina = ZIS.

Obrázek
57 mm protitankový kanón vzor 1941 vyfotografovaný na zkušební střelnici konstrukčního závodu v květnu 1941.

V době produkce ZIS-2 Grabinova konstrukční kancelář vyvíjela dělo ZIS-1 KV. V prosinci dělo předvedla na zkouškách s municí o váze 3,14 kg, úsťová rychlost byla 1150 m/s. Hlaveň byla dlouhá 86 ráží a lafeta a štít pocházely z projektu F-22 USV, což byl 76 mm divizní kanón vz. 1939. Hmotnost ZIS-1 KV byla 1 650 kg. Bylo to poměrně vydařený projekt, ale nakonec byl pozastaven z důvodu malé životnosti hlavně.

Takticko-technická data:

Ráže: 57 mm
Délka hlavně: 72,9 ráže
Hmotnost děla: 1 150 kg
Hmotnost náboje: 98,8 kg
Náměr:+ 55°
Úsťová rychlost: dle použité munice
Dostřel: dle použité munice ale maximálně 8 400 m
Rychlost střelby: 13-15 rán/min
Obsluha: 4 muži

V prosinci 1941 byla výroba 57 mm protitankového kanónu vzor 1941 (ZIS-2) zastavena, výrobní náklady na hlaveň dlouhou 4 m byly vysoké a celkově bylo toto dělo 10 - 12x dražší než plukovní kanón ZIS-3.

Ale není to vše, co o tom rozhodlo. Dalším problémem byla nestandardní ráže, se kterou neměl sovětský průmysl žádné zkušenosti. Proto po poměrně malé sérii 371 kusů, došlo k zastavení dodávek frontovým jednotkám. Rozhodný vplyv na zastavení výroby měli údajně maršálové Nikolaj Nikolajevič Voronov a Leonid Alexandrovič Govorov, kteří tvrdili, že tento kanón německé tanky sice probíjí velmi dobře, ale to je vše. Tedy, že následně nelikviduje posádku tanku uvnitř tanku,tedy že mimo průraz tank nijak zásadně nepoškodí.
V roce 1942 nebyl vyroben této zbraně ani jeden kus.

A tak na fronte nadále drželi protitankovou obranu kvalitní ale postupně zastarávajíc protitankové kanóny ráže 45 mm a postupně i velmi výkonné univerzální kanóny ráže 76,2 mm označené ZIS-3, které se díky konstrukci a munici dokázaly vyrovnat jak s obrněnou technikou, tak i živou silou a ženijními objekty nepřítele. I když co s týká tankům vykazovaly menší průraznost.

Když se ale na bojišti objevila nová německá těžká tanková technika, bylo jasné, že pěchota potřebuje pro svoji podporu něco echtovního. Velení Rudé armády se rozhodlo znovu otevřít otázku zastaveného projektu výroby 57 mm protitankového kanónu vz.1941 a po nevelkých úpravách se do vojsk začal dodávat nový model označený jako 57 mm protitankový kanón vzor 1943 (ZIS-2).

V nové sérii, která byla produkovaná do konce války a dokonce i po ní – byla ukončena až v roce 1949, bylo vyrobeno:
1943 produkce 1855 kusů
1944 produkce 2525 kusů
1945 produkce 5265 kusů
1946 produkce 2400 kusů
1947 produkce 287 kusů
1948 produkce 500 kusů
1949 produkce 507 kusů
V tomto období byla vyvinuta a zavedena do výzbroje i nová munice označená APCR, která dále vylepšila parametry kanónu.

Dělo bylo vybaveno poloautomatickým svislým závěrem a hydraulické brzdovratné zařízení. Zaměřovač děla byl buď PP1-2, OP2-5,OP4-55 nebo OP4M-55.

Vzhledem na odpor velení k dodávkám tohoto protitankového kanónu ker střeleckým formacím, bylo rozhodnuto koncem roku 1943 o jejich zabudování na podvozek pásového tahače Komsomolec. Tým vznikl mobilní protitankový prostředek označený ZIS-30.

ObrázekxxxxxObrázek
Vyobrazení samohybného dělostřeleckého prostředku ZIS-3, poměrně zajímavé využití zatím odloženého 57 mm protitankového kanónu vz. 1941.

V roku 1941 se podařilo poměrně rychlým tempem tento kanón přepracovat na lafetu použitelnou ve věži tanku T-34. Tato verze získala označení ZIS-4. Níže je fotografie:

Obrázek
57 mm protitankový kanón přepracovaný na tankovou lafetu, označený ZIS-4

Těchto tankových kanónů bylo vyrobeno v roce 1941 celkově 133 kusů. Je doloženo, že celkem 41 tanků tento kanón skutečně dostalo. Z toho 20 kusů v Stalingradském traktorovém závodu, 21 v Charkově, další neznámý počet mohl být postaven v Sormovu. V bitvě o Moskvu bylo použito údajně 29 těchto tanků, rusky doplňkově nazývaných Istrebitěl – Stíhač, 21 kusů v 21. tankové brigádě a 8 v nějaké další (snad 8.TB) v rámci 30 armády, například 21 TB jich měla k 19.11.1941 ve stavu 10 kusů, čísla jsou nejistá a různá dle zdrojů. Všechny stroje byly T-34 z období 1941/42.

ObrázekxxxxxObrázek
Zde máme krásné vyobrazení této variantu tanku T-34 a poněkud horší fotografie téhož prostředku.

Další kolo pro tento atypický tank nastalo v roce 1943, kdy továrna číslo 92 vyrobila modernizovanou verzi ZiS4 s označením ZiS-4M. Těchto kanónů bylo vyrobeno 192 než továrna přešla na výrobu kanonů ráže 85 mm. Stroje s tímto kanónem přišly k útvarům v srpnu 1943 a není znám jejich počet, definitivní tečkou pak za tímto experimentem bylo zavedení kanónu 85 mm typu D5T nebo S-53, tento kanón měl lepší parametry i proti pancíři.

Hlavním problémem kanónu ráže 57mm bylo několik, ale ta hlavní byla to, že pro tank byl příliš jednoúčelový, měl totiž malou výbušnou nálož v trhavém granátu, takže se nehodil ke střelbě na běžné nepancéřované cíle při podpoře pěchoty. Dále zde byla pořád výrobní náročnost a jako třetí to byl nedostatek munice se speciálním protipancéřovým granátem. Když se potom podařilo méně výkonný kanón 76 mm se povedlo vylepšit a jeho střelivo bylo mnohem univerzálnější.

Kanón se nakonec využíval i po druhé světové válce v letecky přepravovaném samohybném kanónu pro přímou podporu výsadkářů pod označením ASU-57.

Obrázek
Zde je to lehké výsadkové dělo ASU-57 na dobové fotografii.

Používaná munice u tohoto kanónu:

Obrázek

53-UO-271U, 53-UO-271Ž, 53-UO-271UG různé typy tříštivotrhavých granátů, úsťová rychlost 740 m a dostřel 8,4 kilometru. První dva měly zapalovač klasicky – ve špici a třetí potom měl dnový zapalovač

53-UBR-271 – průbojný, s doplňkovou balistickou špicí, se stopovkou, úsťová rychlost 990 m/s a dostřel 4 kilometry

53-UBR-271SP- průbojný, s doplňkovou balistickou špicí, se stopovkou, úsťová rychlost 990 m/s a dostřel 4 kilometry

53-UBR-271K- průbojný - tříštivý, s doplňkovou balistickou špicí, se stopovkou, úsťová rychlost 990 m/s a dostřel 4 kilometry

53-UBR-271M – průbojný se stopovkou, úsťová rychlost 1060 m/2 a dostřel 4 kilometry

53-UBR-271P – podkaliberní, úsťová rychlost 1270 m/s a účinný dostřel 1000 metrů

53-UBR-271N- podkaliberní, úsťová rychlost 1130 m/s a účinný dostřel 1500 metrů

53-UŠ-271- kartáčový náboj, zaveden v roce 1945, úsťová rychlost nevím a dosah 200 metrů.

No, bylo to zajímavé protitankové dělo. A my se podíváme na další kousek. Máme toho ještě dost.

Jako další se objevil kanón, který by mohl potěšit naše palbácké námořníky. Byl to

100 mm kanón vz. 1944 BS-3, rusky 100-мм пушка обр. 1944 г., tovární označení БС-3.

Tento protitankový kanón byl zaveden v roce 1944 a měl u jednotek nahradit kanóny ráže 76 mm ZIS-3. které nestačily na poslední typy německé tankové techniky a měl stačit i na tanky PANTER a Královský Tygr.

Obrázek
100mm protitankový kanón vz.1944 v boji

Byl určen pro přímou střelbu, ale současně díly nepoměrně těžší střele jej bylo možno použít i pro střelbu ze zakrytých postavení. Jeho původ je v námořním děle 100 mm. A ani to není konečná,prapůvod bylo 100mm lodní dělo italské provenience MINIZINI. Byla to součást palubní výzbroje křižníků Krasnyj Kavkaz, Krasnyj Krym a Krasnaja Ukrajina.

Obrázek
Dvojice 100 mm námořních kanónů z pomocné dělostřelecké výzbroje sovětského křižníku Krasnyj Kavkaz

Do konce války bylo vyrobeno pouhých 591 kusů, k jednotkám se do ledna 1945 dostalo jen 185 ks. Celkově lze napsat, že zbraň byla vyráběna ve dvou výrobních dělostřeleckých závodech a to číslo 7 a číslo 232. Do konce roku 1945 bylo vyrobeno 1481 kusů, a do ukončení výroby v roce 1951 bylo vyprodukováno celkově 3816 kusů.

Obrázek
Výukový výkres 100 mm kanónu vz.1944.

Vybraná takticko-technická data:

Obsluha 6 vojáků
ráže: 100 mm
délka hlavně: 59 ráží
Váha střely: 15,6 kg
Průraznost pancíře: až 185 mm na 500 m
Rychlost střelby: 8 až 10 ran za minutu
Váha zbraně: 3460 kg

Je velmi zajímavé, že tato zbraň v nemalých počtech dodnes leží uložena ve skaldu válečných zásob Ruské federace dokonce existuje jeden svazek, kde jsou v činné službě.

Jedná se o 18. kulometně-dělostřeleckou divizi, která je rozmístěna na Kurilských ostrovech. Její velitelství je na ostrově Iturup, ve městě Gorjačie Ključi. Logicky tedy je součástí sil Východního vojenského okruhu. Tato divize je součástí Kurilského opevněného rajonu a je ve vojenských silách Ruské federace unikátní.

Složení divize:
- velitelství
- 46. kulometně-dělostřelecký pluk
- 49. kulometně-dělostřelecký pluk
- 110. samostatný tankový prapor
- 584. samostatný dílensko-vyprošťovací prapor
- 911. samostatný prapor logistické podpory
- samostatná raketová dělostřelecká baterie se dvěma komplety RS-30 SMERČ
- rota bezpilotních průzkumných prostředků
- rota radioelektronického boje

Výzbroj je velmi pestrá a relativně moderní:
Raketomet BM-21, počet kusů 18
Samohybná kanónová houfnice ráže 152 mm 2S5 Granit C, 36 kusů
Tažená kanónová houfnice ráže 152 mm Granit B, 36 kusů
Protiletadlový raketový komplet BUK-M1, počet kusů 12
Protiletadlový raketový komplet STRELA-10, počet kusů 12
Protiletadlový kanónový komplet 3SU-23-4, ŠILKA, počet kusů 12
Kanónová houfnice ráže 122 mm D-30, počet kusů 18
Polní kanón ráže 100 mm vz.1944 – 12 kusů, a to jsou ty naše druhoválečné a po válce ještě dlouhé roky vyráběné kanóny.
82 mm nesený minomet 2B14, počet kusů 18
Tažený rychlopalný dvoukanón ráže 23 mm, ZU-23-2, počet kusů 8
Protiletadlový a protiraketový komplet BM 9A331 MU, THOR, počet kusů 8
Tank T-80 BV, počet kusů 94
Samohybný víceúčelová obrněný transportér MT-LB, strašně moc

Takže uznejte, že ty 100 mm protitankové kanóny vzor 1944 je zde jedinou archaickou zbraní, ale asi vědí proč to tam je.

Divizi v současnosti velí generálmajor Dmitrij Vladimirovič Krajev.

Tato zbraň byla zařazena do lehkých dělostřeleckých brigád, které měly v sestavě 3 dělostřelecké pluky, které měly ve výzbroji 48 kanónů 762 mm kanónů vz.1942 značených továrně ZIS-3 a 20 kusů 100 mm kanónů vzor 1944. Tyto brigády byly součástí tankových armád, je tedy pravděpodobné že na konci války se vyskytovaly i na našem území.

Obrázek
Baterie 100 mm protitankových kanónů v boji

Používaná munice:

Jednotný dělostřelecký granát UBR-412, střela typ BR-412, průbojný se stopovkou, schopnost průrazu až 150 mm na 500 metrů, kolmý dopad

Jednotný dělostřelecký granát UBR-412B, střela typ BR-412B, průbojný s tupým jádrem a balistickou krytkou se stopovkou, schopnost průrazu až 162 mm na 500 metrů, kolmý dopad

Jednotný dělostřelecký granát UO-412, střela typ O-412, upravený protilodní granát průbojný- výbušný

Jednotný dělostřelecký granát UOF-412, střela typ OF-412, tříštivo-trhavý granát

Jednotný dělostřelecký granát UOF-412U, střela typ OF-412, tříštivo-trhavý granát se sníženým balistickým výkonem.

Obrázek
Vozidlo Studebakker jako dělostřelecký tahač 100 mm protitankového kanónu vz.1944

Další možnost použití:

Obrázek
Zde je obrázek sovětského tanku IS-100, což byl prototyp, který měl jako hlavní kalibr instalován kanón ráže 100. na tankové lafetě. Nebyl zaveden do výzbroje, protože nakonec byla vybrána zbraň ráže 122 mm.

Na závěr této časti o sovětských protitankových kanónech se přeneseme na Blízký východ do Izraele.

Obrázek
Zde máte možnost vidět moji vlastní fotografii, nebo mého syna – mám v tom poněkud nepořádek. Bylo pořízeno v hlavním Izraelském muzeu obrněné techniky v Latrunu, v Izraeli, když jsem tam byl podruhé s mojí paní a dětmi. Je jasné, že jde o kořistní záležitost z Šestidenní války. Vidíme na ní tank T-34 poválečné výroby, dodaný z Československa a v Egyptě přezbrojený – poněkud provizorně na výkonnější kanón, přesně ten, o kterém nyní čtete. Jak to šlapalo nevím, nepodařilo se mi nic relevantního dohledat.

Na závěr k tomuto kanónu mohu napsat, se osvědčil jak vysoce účinný protitankový prostředek ale současně jako součást sborového nebo armádního dělostřelectva díky svému dalekému dostřelu, který je až 20 650 metrů se skvěle osvědčil i v roli protibaterijního děla.

A my se nyní podíváme na poslední položku této samostatné práce o sovětských protitankových kanónech

37 mm vzdušně výsadkový protitankový kanón vz. 1944, rusky 37-мм авиадесантная пушка обр. 1944 г. tovární označení ЧК-М1.
Tato vzhledově poměrně nezvyklá zbraň byl ve vývoji od roku 1941 a do výzbroje byla zavedena v roce 1944. Je označován ze lehkou protitankovou zbraň, ale její použití bylo širší- ostřelování kulometných hnízd i uzlů obrany v domech. Výsadkáři toho sebou při seskoku moc neunesou a tak bylo použito mnoho nezvyklých technických řešení, aby se co nejvíce snížila její hmotnost.

Byla předurčena pro použití u:
motorizovaných jednotek – nakonec bylo realizováno
motocyklových jednotek- taktéž realizováno
vzdušně výsadkových jednotek – i zde se podařilo
jednotek námořních výsadků- pro první vln, neřešeno, námořníci zůstali u pětačtyřicítek.

Velení Rudé armády zadalo první úkoly pro vývoj lehkého protitankového kanónu už v roce 1936. Bylo to dáno tím, že ve třicátých letech sovětské výsadkové vojsko procházelo velkým rozvojem, a bylo potřeba výsadkáře vybavit protitankovými prostředky, které by měli k dispozici ihned po seskoku. Stávající protitanková děla ráže 37 a 45 mm výše popsaných typů v té době dostupná, nevyhovovala.

Pro lehké protitankové dělo se uvažovalo s ráží od 20 do 37 mm a v té době by to asi plně vyhovělo. První konstrukci vytvořili v Kovrovském závodě, který dnes nese název Zavod imeni Děkťajrova dva konstruktéři. Jmenovali se Semjon Vladimirovič Vladimirov a Michail Nikolajevič Bing. Práce zahájili v roce 1936.

Obrázek
Fotografie jednoho z konstruktérů Semjona Vladimiroviče Vladimirova

Byla to zbraň ráže 20 mm a byla konstruována na licenční náboj německého původu. Základem bylo 20 mm protiletadlové dělo vz.1930, ex. německé PL dělo FlaK 30. Pro potřebu pozemních sil byla zbraň vybavena mohutnou úsťovou brzdou, pro snížení zpětného rázu. Byla vyrobena ve dvou prototypech, kdy jeden na kolech a druhý na podstavci a tak šla i do zkoušek. Nesla označení INZ-10. Vážila na podstavci 42 kg a na kolech 83 kilogramů.
Zkoušky proběhly v srpnu 1938 a bylo konstatováno, že zbraň nevyhovuje - malá schopnost prorážet pancíř a celkově nízký ničivý účinek. Na tomto základě byl vývoj ukončen.

V roce 1937 Sergej Ivanovič Korovin zkonstruoval na základě sovětského leteckého kanónu ŠVAK další protitankovou zbraň. Byla samonabíjecí, pro další výstřel stačilo jen stisknout spoušť. Automatika fungoval na základě odběru plynů z hlavně. Při zkouškách bylo opět konstatováno, že proti tankům je slabá a navíc vykazovala velkou demaskující kouřovou stopu, která navíc působila otravně i pro obsluhu. Byla to další z dalšího vývoje vyřazená zbraň. Vážila v bojovém postavení jen 47 kilogramů.

Obrázek
Fotografie Sergeje Ivanovice Korovina

V roce 1938 se objevila další konstrukce, v závoje nesoucím jméno Kalinina, už jsme o něm psal výše, označená 23 mm kanón MC, tovární označení 43-K konstruktérů Michna a Cirulnikova, Michaila Jurjěviče. Šlo opět o samonabíjecí provedení, tentokrát na základě zpětného chodu hlavně. Zbraň byla schopna střelby s podstavce o kolového podvozku a vážila 108 kilogramů. Zkoušky ukázali opět nízkou činnost proti tankům, velké otřesy samonabíjecího mechanismu a velkou zátěž střelce zpětným rázem. I zde byl vývoj ukončen.

Obrázek
Opět jeden z konstruktérů Michail Jurjevič Cirulnikov

Poslední pokus ve 30-tých letech pochází z roku 1939, kdy Hlavní správa dělostřelectva při Lidovém komisariátu obrany dostala k posouzení 25 mm protitankového kanónu konstruktéra Borise Gavriloviče Špitálného . Pro snížení zpětného rázu používal unikátní konstrukční prvek, která v době výstřelu vysunul hlaveň dopředu a a tlak plynů ji jen vrátil zpět a současně nabil další náboj do nábojové komory. Pro velkou složitost při výrobě a asi i v provozu pro údržbu byl tento návrh zamítnut. Jak to bylo s váhou či penetrací pancířů se mi nepodařilo zjistit.

Obrázek
Boris Gavrilovič Špitalnyj

Potom byl delší dobu klid. až v roce 1942 se objevil projekt konstruktérů Sidorenka, Žukova a Samusenka, který vedl v roce 1943 k výrobě prototypů. Neslo to označení 25 mm protitankový kanón LPP-25 a šlo o klasickou konstrukci - hlaveň, svislý poloautomatická klínový závěr, ruční nabíjení, odpérovaný kolový podvozek, velká úsťová brzda. Pro boj s tanky měla používat podkaliberní munici,která na 100 metrů dokázala probít 100 mm pancíře. Bojová hmotnost zbraně byla 154 kilogramů. Je zajímavé že i tento projekt byl odložen. Mě se dle popisu zdálo že to byl malý ale solidně pojatý kanónek.

Samotný protitankový kanón označený 37 mm vzdušně výsadkový protitankový kanón vz. 1944, se do vývoje dostal na jaře roku 1941 ve výrobním a vývojovém závodě číslo 8. v Kalinigradu. Jeho duchovní tatíci byli konstruktéři Čarnko, Komarickij a Šelkov. Vše na základě osobní intervence Josifa Visarionoviče Stalina. Tím bylo dáno, že kanón bude, nebo nebudou konstruktéři.

Už 20. července 1941, v době katastrofálních porážek Rudé armády v příhraničním sražení, byly hotovy dva různé prototypy označené ČKŠ-1 A ČKŠ-2. A to už v podobě umožňující tovární zkoušky. Prototypy měly sice stejnou ráži -37 mm, ale používaly každý jinou munici. ČKŠ-1 používal munici do armádního 37 mm protitankového kanónu a ČKŠ-2 používal munici do 37 mm protiletadlového rychlopalného kanónu. Lišily se i váhou, první vážil v bojovém postavení 117 kilogramů a druhý 138 kilogramů.

Zkoušky na polygonu nedopadly dobře: bylo konstatováno že zbraně jsou pomalé při střelbě - 8 až 10 ran za minutu, že nejsou schopny probíjet pancíře nepřátelských tanků – to už bylo známo jak odolné jsou skutečně německé tanky a jsou málo přesné. Velkým probléme se komisi zdálo, že jsou velmi složité a náročné na velmi přesnou výrobu, a tím pádem nevhodné pro sériovou výrobu ve válečné době. Konstruktéři se odvolali, protože s tímto závěrem nesouhlasili. Jenže nová komise pod vedení nám už známého šéfkonstruktéra Vasilie Gavriloviče Grabina závěry prvních testů potvrdila. Ale verze ČKŠ-2 se zdála nadějnou a bylo rozhodnuto ve vývoji pokračovat.

Pro další vývoj byla vytvořena speciální konstrukční komise pod vedením jednoho z původních konstruktérů Jevgenije Vladimiroviče Čarnka. Nová verze zbraně obdržela označení ČK a byla předána k palebným testům o rok později v srpnu 1942, v době těžkých událostí na jihozápadním směru – Němci a jejich spojenci postupovali na Kavkaz a ke Stalingradu.

Zbraň se od té původní dost lišila, měla :
- delší hlaveň z důvodu nárůstu úsťové rychlosti
- jinou konstrukci kolébky hlavně
- jiná kola
- upravený kryt hlavně – nyní šlo nevzhledné hranaté pouzdro, jako by to byl železniční pražec.
- jiný tvar štítu kryjícího obsluhu

ObrázekxxxxxObrázek
Dvě fotografie prototypu, který postoupil do dalšího kola, viz text níže

Testy opět nedopadly dobře. bylo konstatováno že zbraň vykazuje velkou poruchovost z důvodu nekvalitní výroby dílů bylo opět rozhodnuto ve vývoji pokračovat a na další testy připravit několik prototypů.

Pod starým označením ČK závod číslo 79 v Kolomni vyrobil několik prototypů o hmotnosti 218 kilogramů, které vzhledově připomínaly zbraň z druhých testů. Současně konstrukční skupina OKLB-46 vytvořila jiné prototypy, označené ČK-M1. Ty se lišily absenci brzdy podvozku, větší úsťovou brzdou a zvětšeným krytem hlavně, který už nebyl hranatý ale válcový plechový a mechanismů kolem ní. Hmotnost této verze klesla na 208 kilogramů. Samotný závod číslo 79 přispěl vlastní variantou označenou ZIV-2 s válcovým pláštěm a pružinovým brzdovratným ústrojím, hmotnost jejich verze byla 233 kilogramů.

A toto vše bylo odesláno ke zkouškám na jaře roku 1944. Ze se asi už myslelo na to, co bude po válce- Rudá armáda se blížila ke staré státní hranici - nepřítel sice bojoval velmi houževnatě ale už bylo jasné kdo bude vítěz.

Testy samotné byly provedeny od 18. března do 18. dubna 1944. Zkoušela se střelba ve všech možných režimech, transport po bojišti, možnosti přepravy v dopravních letadlech i výsadkových kluzácích. Byly provedeny shozy zbraně z letounů IL-4 a Li-2. Nakonec bylo jasné – byl vybrán prototyp ČK-M1 a bylo rozhodnuto o jeho zavedení do výzbroje jednotek Rudé armády pod nám už známým označením 37 mm vzdušně výsadkový protitankový kanón vz. 1944.

Obrázek
Konečná verze- prototyp ČK-M1 při palebných zkouškách, takto zbraň šla do sériové výroby.

Současně bylo přijato usnesení o zahájení sériové výroby zbraně i munice pro ni, zejména bylo potřeba zajistit sériovou výrobu podkaliberní munice. Bylo uzavřeno 8 let hledání a práce.

Zbraň vyprávěly dva výrobní závody a produkce byla v porovnání s impozantními čísli u jiných typů dělostřeleckých zbraní nepatrná. Celkově bylo vyrobeno pouhých 472 kusů.

Byly zařazeny:
do výsadkových jednotek stupně prapor a pluk
do motorizovaných střeleckých jednotek přepravovaných na nákladních automobilech
do motocyklových pluků

ObrázekxxxxxObrázek
Zde jsou varianty popisované zbraně: první fotka ukazuje verzi pro motorizované jednotky- instalováno ve vozidle Jeep Willis, a druhá potom ukazuje její přepravu u motocyklových jednotek. Na té motorce je to naprosto fascinující.

Jinak bylo zkoušeno a údajně použito v boji nasazení tohoto kanónu jako malého samohybného děla, kdy nosič byl právě Jeep Willis. Takže ta první fotka může být klidně i tato malá samochodka.

Od prosince roku 1944 byly předepsány dva kusy této zbraně do protitankových baterií gardových střeleckých praporů. Osobně se domnívám, že tyto kanónky byly skoro k ničemu. Neumím si představit, jak by vedly boj se tankovou technikou používanou Němci na konci války. Žádné záznamy o jejich použití nejsou k dispozici. Navíc jejich vzhled připomíná dělostřelecký pravěk.

Konstrukčně je samotná zbraň tvořena hlavní s jednokomorovou úsťovou brzdou na jejím ústí. Hlaveň začíná nábojovou komorou a závěrem. Brzdovratný mechanismus je uložen v krycím válcovém plechovém pouzdře a je to soustava vratných pružin a mechanismu, který při výstřelu předsune hlaveň kupředu a energie zpětného rázu ji vrátí zpět. Rozdíl energií zachytí vinuté pružiny. Mezi tím je vložen prvek, který tvoři inertní hmotu, která se chová jako zpětný proud plynů u bezzákluzových braní. Je to složité, rád bych to popsal lépe, ale nesehnal jsem výkres.

Prostě není zde klasické brzdovratné ústrojí, ale unikátní kinematická sestava, která výrazně snižuje zpětný ráz a i tak lehká zbraň dokáže pálit poměrně výkonnou munici bez toho, aby to obsluhu utlouklo.

Když už jsem u toho, obsluhu tvořili 4 muži:
Velitel- pozorovatel
Střelec
Nabíječ-nosič munice
Nosič munice.

Našel jsem i tvrzení, že díky unikátní konstrukci brzdovratného mechanismu byla zbraň bezzákluzová bez demaskujících projevů jako u běžných bezzákluzových zbraní. Budu zkoušet sehnat výkres, třeba se vše vyjasní.

Kanón má dvoukolovou lafetu, s rozevíratelnými rameny, které sloužily pro fixaci zbraně při střelbě. Kola jsou odpružena listovými pery. Čelní štít chrání před palbou pěchotních zbraní a jsou na něm úchyty pro tlačení zbraně po terénu. Je přepravována rozebrána na tři části při vzdušném výsadku na padácích, nebo na vozidlech. Na vozidlech Dodge a GaZ-AA po dvou kusech. Bylo možno ji předělat na lyžový podvozek. Munice je přepravována ve speciální dvoukolé káře.

Při vzdušné přepravě potom byla přepravována ve kluzácích A-7 a G-11, vždy jeden kanón, s obsluhou a municí, nebo v kluzácích BDP-2 dva kanóny s obsluhou a municí. Stejně se přepravovaly v letounech Li-2. byl zkoušen u shoz motocyklu se zbraní v podvěsu pod letounem- bombardérem Il-4. Potom obsluhu a munici na míst shozu přepravil letoun Li-2.

Jakou tento kanón používal munici.

Obrázek
Munice pro 37 mm vzdušně výsadkový kanón vzor 1944.

1. Jednotný náboj UBR-167P s projektilem BR-167P, podkaliberní s balistickou hlavou a stopovkou. Úsťová rychlost 955 metrů za vteřinu. Dokázal prorazit na 300 metrů při kolmém dopadu pancíř o síle 95 mm.

2. Jednotný náboj UBR-167 s projektilem BR-167, byl průbojný náboj s plně profilovým jádrem, balistickou hlavou a se stopovkou,úsťová rychlost 865 metrů za vteřinu. Dokázal prorazit na 300 metrů při kolmém dopadu pancíř o síle 50 mm.

3. Jednotný náboj UOR-167H s projektilem OR-167Н, byl tříštivotrhavý náboj s balistickým hrotem.měl úsťovou rychlost 870 metrů za vteřinu a také měl stopovku pro snadnější řízení palby.

No co říkáte, zajímavé udělátko, že ano.

Tím jsem asi vyčerpal možný obsah této samostatné práce o sovětských dělostřeleckých prostředcích , které byly primárně uvažovány jako protitankové kanóny.

Je mi samosebou jasné, že pro boj s tanky bylo z dělostřeleckého materiálu používáno vše, co dokázalo střelit rovně dopředu. A tak to jen lehce načrtnu.

Praporní z dělostřelectvo:

76,2 mm kanón vzor 1927, měl ve svém muničním portfoliu i kulatou průbojnou střelu BR-350A, schopnou prorazit až 34 mm pancíře. Ale jen na 100 metrů a při kolmém dopadu.

Obrázek
Praporní 76,2 mm kanón vzor 1937

76,2 mm kanón vzor 1943, měl ve svém portfoliu dle různých zdrojů dva typy kumulativních granátů. Jejich účinnost se mi nepodařilo dohledat. Na Válce.cz dokonce v článku o této zbrani autor píše, že byl k dispozici i podkaliberní granát ale v tomto případě ruské zdroje mlčí.

Obrázek
Praporní 76,2 mm kanón vzor 1943 s obsluhou při výcviku

76,2 mm horský kanón vzor 1938, měl ve svém muničním portfoliu i kulatou průbojnou střelu BR-350A, schopnou prorazit až 42 mm pancíře. Ale jen na 250 metrů a při dopadu pod úhlem 60°. Lepší účinek byl dán delší hlavní a vyšší úsťovou rychlostí.

Obrázek
Baterie 76,2 mm horských kanónů připravena k přesunu

Plukovní a divizní dělostřelectvo

76,2 mm kanón vz.1902/30, plukovní i divizní, měl ve svém muničním portfoliu protitankový granát UBP-350P s kulatou průbojnou střelou BR-350A, schopnou prorazit až 80 mm pancíře. Ale jen na 100 metrů a při dopadu pod úhlem 90°. Lepší účinek byl dán delší hlavní a vyšší úsťovou rychlostí. Dále k němu byla zavedena podkaliberní granát UBP -354B se střelou BP-354B s průrazem 120 mm při kolmém dopadu na vzdálenost 100 metrů.

Obrázek
Po boji - zničená sovětská technika, tanky a 76,2 plukovní kanón vzor 1902/30

76,2 divizní kanón vzor 1936, byl ve své době velmi dobrou zbraní, používaný i ke střelbě proti letadlům, i když nebyl vybaven protiletadlovým zaměřovačem. Používal tuto protitankovou munici- granát UBP-350P s kulatou průbojnou střelou BR-350A, schopnou prorazit až 82 mm pancíře. Ale jen na 100 metrů a při dopadu pod úhlem 90°. Dále k němu byla zavedena podkaliberní granát UBP -354B se střelou BR-354B s průrazem 120 mm při kolmém dopadu na vzdálenost 100 metrů. Tedy stejnou munici a stejné účinky jako výše uvedený typ.

Obrázek
76,2 mm divizní kanón vzor 1936 vede palbu

76.2 mm divizní kanón vz. 1939 měl také dva typy protipancéřové munice. Protipancéřový 53-BR-350A schopný prorazit až 84 mm pancíře na 100 metrů a při dopadu pod úhlem 90°, a podkaliberní 53-BR-354P s průrazem 120 mm při kolmém dopadu na vzdálenost 100 metrů.

Obrázek
Obsluha vlastními silami přemisťuje svůj 76,2 divizní kanón do nového postavení

76,2 mm divizní a plukovní kanón vzor 1942, označený ZIS-3, zařazovaný i k praporům a dělostřelectvu sborů, armád i do dělostřeleckých průlomových sborů. Jedno z nejlepších děl dělostřelecké historie. Protitanková munice stejná jako u dvou předchůdců a s obdobnými účinky.

Obrázek
Dělostřelecký oddíl 76,2 mm kanónů vzor 1942 při palebné přípravě

Cituji z

https://forum.valka.cz/topic/view/10587 ... 1942-ZIS-3

ZIS-3 byl nejvíce proslavenou sovětskou zbraní. Profesor WOLF (hlavní inženýr konstrukce děl u Kruppa) napsal ve svém deníku, "německé děla byly lepší než děla ostatních zemí s výjimkou Sovětského svazu. Během druhé světové válka, jsem testoval kořistní děla, jak britské tak i francouzské. Ty testy jasně ukázaly že německé zbraně byly kvalitnější a výkonnější. Ovšem sovětský ZIS-3 byl nejlepší dělostřeleckou zbraní v druhé světové válce. Bez žádného přehánění. Já tvrdím, že tato zbraň byla jednou z geniálních zbraní v historii dělostřelectva."

Obrázek
Válka ukazuje velké možnosti - zde lehké tanky T-60 táhnou 76,2 mm plukovní a divizní kanóny vzor 1942 na nové stanoviště a obsluhu s municí veze na pancíři.

Myslím si. že tento zkušený konstruktér věděl co píše. I proto, že těchto universálně použitelných děl bylo do konce roku 1945 vyrobeno neuvěřitelných 48 016 kusů.

Z tohoto množství bylo v bojových sestavách protitankových útvarů a jednotek postupně zařazeno 22 747 kusů.

107 mm divizní kanón vzor 1940 byl těžký dělostřelecký prostředek, určený pro palebnou podporu jednotek střeleckých divizí. Byl určen i pro boj s tanky nepřítele, ale nebyl to jeho prioritní úkol. Pro boj s pancéřovanými cíly používal granát označený B-420 a ten dokázal i na 3 000 metrů prorazit 83 mm pancíře. Na 100 metrů potom průraznost při kolmém dopadu naskočila na 132 mm.

Obrázek
107 mm divizní kanón vzor 1940 při přesunu s pásovým tahačem

Bylo jej ale vyrobeno jen 139 kusů a jestli byl zasazen i do bojů s nepřítelem mi není úplně jasné. Výroba byla ukončena po obsazení výrobního závodu německou armádou a nebyla obnovena pro malý zájem sovětských dělostřelců.

122 mm houfnice vzor 1909/37, byla modernizovanou houfnicí z doby carského Ruska. Modernizace spočívala hlavně ve zvýšení dostřelu. Tato houfnice měla ve svém portfoliu dělený protipancéřový granát, označený 53-BP-460A, zavedený v roce 1943. Jeho účinky se mi nepodařilo zjistit.
Měla náměr -1°až 43°, byla schopna přímé střelby.

Obrázek
Muzejní exponát – 122 mm houfnice vzor 1909/37

122 mm houfnice vzor 1910/30 byla modernizací starší houfnice vz.1910, kdy i zde šlo o francouzskou licenci společnosti Schneider. Celkově jich bylo vyrobeno cca 5 900 kusů. Od roku 1943 byla vybavena děleným kumulativním granátem 53-BP-460A.
Měla náměr -3°až 45°, byla schopna přímé střelby.

Obrázek
122 mm houfnice vzor 1910/30

122 mm houfnice vz. 1938 byla zkonstruována a prošla vojskovými zkouškami v roce 1938, její sériová produkce začala v roce 1940.V letech 1940 - až 1955 bylo vyrobeno 19 266 kusů této vynikající zbraně, která byla používaná jak za Druhé světové války tak i mnoha válkách druhé poloviny 20. století.

Obrázekxxxxx Obrázek
122 mm houfnice vzor 1938 s obsluhou, příprava k boji a na druhém snímku je jiný kus této zbraně opuštěný – celá jeho obsluha padla a leží kolem své zbraně.

Houfnicí bylo též vyzbrojeno samohybné dělo SU-122.

122 mm houfnici vz. 38 měl ve výzbroji 1. čs. armádní sbor v SSSR, po válce i Československá armáda a Československá lidová armáda.

Tato houfnice měla široké spektrum používané munice a mezi nimi i 4 typy kumulativních protipancéřových granátů.:
53-BP-463
53-BP-460A
53-BK-463M,U,UM
53-BK-463U,UM
Jejich účinky jsem nezjistil, ale vzhledem tomu, že měla náměr -3°až 63°, byla schopna přímé střelby.

Další typy děl a houfnic byl ve sborovém a armádním dělostřelectvu, ale to už bych zacházel moc daleko.

ZÁVĚR

Máte za sebou další kus ze - zatím asi dlouho nedokončené série – prací o Rudé armádě. Zatím mě to baví a tak budu pokračovat. Jde také o to, že těmito jakoby nesystémovými články – nosná je série o Rudé armádě v obraně, se snažím vše co píšu dokreslit a ukázat i věci málo známé a nebo vysloveně kuriosní záležitosti.

Práce o ohňometech se brzo ztratila z obzoru palbáků, třeba tyhle kanónky vydrží na očích déle. Myslím, že ještě ohledně protitankových prostředků Rudé armády chybí ruční granáty. Možná někdy na ně dojde.

Základní zdroje:

https://ru.wikipedia.org/wiki/Список_артиллерии_СССР_периода_Второй_мировой_войны se všemi možnými odbočkami k lidem a jednotlivým kusům techniky
https://cs.wikipedia.org/wiki/76,2_mm_divizní_kanón_vz._42
https://www.vojsko.net/index.php/pozemn ... ove-kanony
https://topwar.ru/35227-sovetskaya-posl ... eriya.html
a další

Re: Protitankové dělostřelectvo Rudé armády

PříspěvekNapsal: 1/1/2018, 10:32
od Polarfox
Pátrač píše:Jako další se objevil kanón, který by mohl potěšit naše palbácké námořníky. Byl to

100 mm kanón vz. 1944 BS-3, rusky 100-мм пушка обр. 1944 г., tovární označení БС-3.

Pátrač píše:Jeho původ je v námořním děle 100 mm. A ani to není konečná,prapůvod bylo 100mm lodní dělo italské provenience MINIZINI. Byla to součást palubní výzbroje křižníků Krasnyj Kavkaz, Krasnyj Krym a Krasnaja Ukrajina.

Jeho původ není ve zmíněném děle (jehož prapůvod je paradoxně v R-U škodováckém děle, jež se k Italům dostalo v rámci kořistní techniky a našlo u nich zalíbení), ale v novějším a pozdějším 100mm kanónu B-34. Ostatně už když srovnáš celkový vzhled na fotografiích, tak se to výrazně liší.

Re: Protitankové dělostřelectvo Rudé armády

PříspěvekNapsal: 1/1/2018, 19:55
od Pátrač
Potom ruské zdroje kecají. Díky za upřesnění. Byl by obrázek toho správného sovětského námořního předchůdce? Děkuji předem :D

Re: Protitankové dělostřelectvo Rudé armády

PříspěvekNapsal: 1/1/2018, 20:16
od Mirek58
Ruské zdroje nekecají. Jen se špatně čte zdrojový text.
Celé nepochopení má na své bábovce klíčová věta :
Весной 1943 года В.Г. Грабин в своей докладной записке на имя Сталина предложил наряду с возобновлением производства 57-мм противотанковой ЗИС-2 начать проектирование 100-мм пушки с унитарным выстрелом, который применялся в морских орудиях Б-34.

vyprojektovat 100 mm dělo využívající jednotné( shodné) střelivo jako námořní kanon B- 34
Ono totiž předchozí projektované divizní kanony vyžadovaly zavedení výroby nového střeliva, což u střeliva pro B 34 nehrozilo, bylo zavedeno do výroby od 1940.

Re: Protitankové dělostřelectvo Rudé armády

PříspěvekNapsal: 1/1/2018, 23:49
od Skeptik
Mirek58 mampavbu, jen jedna jazyková drobnost.
"унитарный выстрел" neznamená jednotné střelivo ve smyslu shodné, ale jednotné ve smyslu nedělené střelivo.
Prostě střela v hilzně (patrona).

Tento chybný překlad se objevuje i v úvodním článku. Jinak opět skvělém, Pátrači :up:

Re: Protitankové dělostřelectvo Rudé armády

PříspěvekNapsal: 2/1/2018, 00:21
od Mirek58
Nejsem nejlepší překladatel, ale smyslem věty je , že se navrhuje kanon pro již existující střelivo. V tom se snad shodneme.
To mělo vyhovující balistiku, tedy i lauf a vehementy na zadním konci nového kanonu se musely silně podobat původnímu kanonu.
Vynalézat zas a znova kolo je hloupost.

Re: Protitankové dělostřelectvo Rudé armády

PříspěvekNapsal: 2/1/2018, 09:53
od Martin Hessler
Mirek58 píše:Nejsem nejlepší překladatel, ale smyslem věty je , že se navrhuje kanon pro již existující střelivo. V tom se snad shodneme.
To mělo vyhovující balistiku, tedy i lauf a vehementy na zadním konci nového kanonu se musely silně podobat původnímu kanonu.
Vynalézat zas a znova kolo je hloupost.


Vývrt hlavně musel mít samozřejmě obdobné parametry (kromě délky), vehementy na konci, čili závěrový mechanismus a brzdovratné ústrojí, se podobat nemusely vůbec - i když pochopitelně mohly. Obecně se ale dá říci, že u polního kanonu bývají konstruktéři vedeni snahou o nižší hmotnost kvůli dostatečné mobilitě. Čili (obecně) lehčí lafetace, účinnější rekuperátor, úsťová brzda atd. Třeba úsťové brzdy se u námořních děl nevyskytují takřka vůbec. Nejsou potřebné a zbytečně by komplikovaly konstrukci zbraně. U námořního děla je snazší zesílit brzdovratné zařízení, křižník nebo torpédoborec nějaký ten metráček navíc snadno unese. Tažený protitankový kanon může mít relativně dlouhou dráhu zákluzu a tím lehčí lafetu (nemusí pohlcovat tolik energie). Měl by ale mít rozumně nízkou siluetu kvůli přežití na bojišti. U tažené houfnice na výšce tolik nezáleží, nepočítá se s tím, že by operovala v přímém dotyku s nepřítelem, ale střelba horní skupinou úhlů více zatěžuje uložení zbraně (náprava, kolébka, čepy). Naproti tomu u zbraně určené například k lafetaci na obrněném vozidle je třeba co nejvíce šetřit místem, je tedy snaha dosáhnout kratšího zákluzu atd. V závislosti na tom se mohou lišit konstrukce a uložení vratníků.

Smyslem takovéhoto konstrukčního zadání je především postavit novou dělostřeleckou zbraň "kolem náboje", v tomto případě kolem již existujícího náboje, který je zaveden ve výrobě a v armádní logistice. Je to celkem obvyklý postup. Parametry střeliva jsou známy, není nutno zatěžovat výrobu zaváděním nového typu munice a v ideálním případě již existují i skladové zásoby.
Jinak, ráže děl kolem 100 mm se obecně považuje za hraniční pro použití neděleného střeliva. U větších ráží je už jednotný náboj moc velký a těžký pro ruční manipulaci.

Re: Protitankové dělostřelectvo Rudé armády

PříspěvekNapsal: 2/1/2018, 11:38
od Polarfox
Jak už tu bylo řečeno - chyba bude v překladu. Pokud tuším správně originál, tak dokonce došlo k otočení původního významu textu (popření původu BS-3 ve stařičkém kanónu rakouského mocnářství, kanón BS-3 jako prakticky kompletně nová konstrukce spojená s B-34 především existující municí pouze s malými nároky na dovyvinutí, tj. protipancéřová munice atp., pokud již tato nebyla vyvinuta pro S-34, neboli další derivát B-34).

Mirek58 píše:Ono totiž předchozí projektované divizní kanony vyžadovaly zavedení výroby nového střeliva, což u střeliva pro B 34 nehrozilo, bylo zavedeno do výroby od 1940.

Martin Hessler píše:Parametry střeliva jsou známy, není nutno zatěžovat výrobu zaváděním nového typu munice a v ideálním případě již existují i skladové zásoby.

Tam bude hlavní devizou to, že vůbec existovalo. Protože samotná výroba nebyla počítám vzhledem k peripetiím kolem B-34 (dětské nemoci, minimální počet vyrobených kusů a přerušení výroby mezi lety 1941-1946) příliš plodná.

Re: Protitankové dělostřelectvo Rudé armády

PříspěvekNapsal: 2/1/2018, 15:01
od Pátrač
Inu kdo s čím zahází, tím taky schází. Fakt je ten, že mě překlady navedly dle všeho špatným směrem. Bude to dáno tím, že jsem potřeboval pracovat s lodním dělem B-34, které bylo ideovým a technickým předchůdcem dané protitankové zbraně. Někde po cestě mě to svedlo k dělu B-24, co je i ta fotka... co jsem vložil.

Správné dělo mělo být toto:

Obrázek
Zde je ten správný kus lodní výzbroje 100-мм корабельная пушка образца 1940 года (Б-34)

Omlouvám se. Psal jsem toho asi v poslední době moc a potom je z toho tohle. :oops: Paskvil. :oops:

Re: Protitankové dělostřelectvo Rudé armády

PříspěvekNapsal: 2/1/2018, 15:36
od Martin Hessler
Pátrač píše:Omlouvám se. Psal jsem toho asi v poslední době moc a potom je z toho tohle. :oops: Paskvil. :oops:


Doufám že ostatní budou souhlasit když napíši, že omluv zde netřeba. Všichni dělají občas chyby a v takovém objemu zpracovávaných informací, často neúplných a protichůdných, se nutně musí nějaká vyskytnout. Stává se to i profesionálním publicistům. Rozhodně to nedělá z dobrého dílka paskvil.

Re: Protitankové dělostřelectvo Rudé armády

PříspěvekNapsal: 2/1/2018, 15:39
od Polarfox
Pátrač píše:Inu kdo s čím zahází, tím taky schází. Fakt je ten, že mě překlady navedly dle všeho špatným směrem. Bude to dáno tím, že jsem potřeboval pracovat s lodním dělem B-34, které bylo ideovým a technickým předchůdcem dané protitankové zbraně. Někde po cestě mě to svedlo k dělu B-24, co je i ta fotka... co jsem vložil.

Budeš mě mít hrozně rád :), ale svedlo tě to ještě o kousek vedle - na původní fotce máš Minizini, zatímco B-24 je odlišná zbraň (pro ponorky a menší plavidla, čistě sovětské konstrukce).

Pátrač píše:Omlouvám se. Psal jsem toho asi v poslední době moc a potom je z toho tohle. Paskvil.

Jedno dělo jaro ani paskvil nedělá.

Re: Protitankové dělostřelectvo Rudé armády

PříspěvekNapsal: 2/1/2018, 16:01
od El Diablo
Soviet Anti-Tank Weapons of World War II

Re: Protitankové dělostřelectvo Rudé armády

PříspěvekNapsal: 2/1/2018, 16:24
od Pátrač
Polarfox - jsi zvíře. Ale jo, je to tak. A to začám být rád, že jsem neskončil u té r-u maríny :D

A ano, jsem zbytečně sebekritický, ale stejně - toto jsou relativně jednoduché i když pracné práce. A takto se to omete. Což mě mrzí. Nyní dělám na protitankové obraně a to je podstatně horší.

Jinak výše zveřejněné video mě poněkud překvapilo. Ta pancéřovka co je na obrázku, mi nevím proč připomíná československou pancéřovku P-27 s cvičnou hlavicí a vojáci naše vojáky v polním stejnokroji vz.60.

Obrázek

Já mám pocic že něco jako pancéřovka bylo v Rudé armádě+ nazváno tuším RPG-2 a to až po válce. Ale nechci machrovat.

Re: Protitankové dělostřelectvo Rudé armády

PříspěvekNapsal: 2/1/2018, 20:07
od Martin Hessler
Pátrač píše:Jinak výše zveřejněné video mě poněkud překvapilo. Ta pancéřovka co je na obrázku, mi nevím proč připomíná československou pancéřovku P-27 s cvičnou hlavicí a vojáci naše vojáky v polním stejnokroji vz.60.


Já vím proč... Protože jsou :lol: Naše poválečné přilby vz. 52 mají dost podobný tvar jako ruské SŠ-40 (podobnost čistě nenáhodná). A buďme upřímní, v anglosaských zemích spousta obyvatel nevnímá rozdíl mezi sovětskou armádou a ČSLA, potažmo jejich výzbrojí - a občas ani nerozeznávají SSSR a ČSSR. Cokoli na východ od Německa je pro ně "Rusko" :-?
Několikrát jsem narazil na lidičky (a nebyli to střelečtí laici), kteří Sa. vz. 58 považovali za "český Kalašnikov" a nemohli pochopit, že některá armáda Varšavské smlouvy neměla ve výzbroji AK-47.

Re: Protitankové dělostřelectvo Rudé armády

PříspěvekNapsal: 3/1/2018, 00:28
od Mirek58
zatímco B-24 je odlišná zbraň (pro ponorky a menší plavidla, čistě sovětské konstrukce).

No jo, to byla parádní šajtle.
Protože přes B-24 se dá dopracovat k B-2 a od něho k předrevolučním čtyřpalcovkám a tedy k Vickersu, nikoliv k RU Škodě.

Re: Protitankové dělostřelectvo Rudé armády

PříspěvekNapsal: 3/1/2018, 14:31
od O. Filip
K protitankovému dělostřelectvu patřily ještě speciální kasematní zbraně pro opevnění. Nebylo jich tak velké množství, nicméně zbraň L-17 byla i tak zřejmě nejpočetnějším pevnostním dělem na světě.

Hlavní typy byly: DOT-4, což byla kopie československé pevnostní zbraně L1, sestávající ze sovětského 45mm kanónu a nepříliš povedeného kulometu DS vz 1939 a dále zbraň L-17, jejímž základem byl tankový kanón L-11 ráže 76,2 mm, používaný v tancích verze T-34/76A. Vyráběn byl ještě systém DOT-2 (zřejmě tentýž kanón L-11 s lafetou pro přezbrojování starších objektů). Pancéřování L-17 bylo masivní a údajně mělo vydržet přímý zásah německým kanónem ráže 75 mm.

Během prvního období války byly zbraně L-17, které se nepodařilo instalovat do objektů, nasazovány na improvizovaných lafetách nebo dokonce v objektech z ocelových plátů.

Se zbraní DOT-4 se v praxi seznámili například slovenští vojáci, jejichž tank neprozřetelně vjel do palebného sektoru jednoho ze srubů "Molotovovy linie".

Pancéřové střílny obou typů sovětských kasematních kanónů lze shlédnout v Olomouci, kam je instalovali na konci války Němci v rámci zoufalé snahy použít všechny dostupné protitankové zbraně. Mnoho střílen DOT-4 je ze stejného důvodu v Bratislavě.

Re: Protitankové dělostřelectvo Rudé armády

PříspěvekNapsal: 3/1/2018, 17:00
od Julesak
O. Filip píše:Mnoho střílen DOT-4 je ze stejného důvodu v Bratislavě.


Naozaj? A kde by sa tam dali vidieť?

Re: Protitankové dělostřelectvo Rudé armády

PříspěvekNapsal: 3/1/2018, 17:41
od O. Filip
Julesak píše:
O. Filip píše:Mnoho střílen DOT-4 je ze stejného důvodu v Bratislavě.


Naozaj? A kde by sa tam dali vidieť?


Nejlepší je ta na východě mezi paneláky na Petržalce, protože nese stopy zásahu a ten musí být ještě z původního umístění. Takže si nejspíš zabojovala. Další jsou na severu, ale většinou nejsou tak pěkné.

Obrázek

Obrázek správně vložil Jarl.

Re: Protitankové dělostřelectvo Rudé armády

PříspěvekNapsal: 3/1/2018, 17:43
od IgorT

Re: Protitankové dělostřelectvo Rudé armády

PříspěvekNapsal: 3/1/2018, 21:38
od Pátrač
Zdravím kolegové - to mě velmi zaujalo - mohli by jste k protitankové výzbroji opevněných rajónů Rudé armády napsat něco více? Děkuji.
A Igore - to je prima připomínka skvělé práce co jsi zde odvedl, rád jsem si to připomenul.