Sov. automatická Pl děla do r. 1928

Organizace, jednotky, gardové pluky, pěchotní výzbroj.
Odpovědět
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Sov. automatická Pl děla do r. 1928

Příspěvek od Mirek58 »

Sovětská automatická protiletadlová děla do r. 1928.

První použitelný systém plně automatického děla ráže 37mm má ve svém rodném listě napsáno datum 1883 a jméno tvůrce Hiram Maxim, současně s kulometem ráže 11,43 mm. Ráže děla 37mm byla zvolena jako nejmenší možná pro výbušný granát v závislosti na podepsané St Peterburgské deklarace (1868)a Haagské dohody(1899), která určila nejnižší hmotnost výbušné střely .

Aut. dělo bylo zakoupeno ruským námořnictvem v r. 1889 v počtu 2 ks po zkouškách , které probíhaly na plavidlech od r. 1888 a na pobřežní baterii Ochtinskaja na zapůjčeném kusu zbraně, která byla poté vrácena firmě. V r. 1891 bylo rozhodnuto MTK(Námořní technický výbor-komise) o nákupu 26ks děl, ale realizace se dočkala až série 8ks děl z r. 1894, pro instalaci na bitevní lodě Černomořské flotily. V roce 1901 zahájil Obuchovský závod (Petrohrad) pokusnou výrobu aut.děla Maxim 37mm. Ve stejné době A.P. Meller pracuje na aut. dělu ráže 47 mm podle vzoru typu Maxim a výroba se předpokládá právě v záv. Obuchova. Automatika děla pracuje na principu krátkého zákluzu hlavně a je zásobováno textilním nábojovým pásem o 50 ks granátů ( ruská výroba - textilní pás s 25 náboji). Hlaven je chlazena vodou. Protože v těchto prvopočátcích bylo dělo plánováno pro obranu lodí před torpédovými čluny, bylo lafetováno na pivotové lafetě o váze 57kg, pro užití u pozemních sil, bylo usazeno na kolovou lafetu.

Maxim –Nordenfeldt 37mm
Ráže děla – 37 mm (náboj 37x94R)
Délka hlavně – 30 ráží
Náměr / Odměr - -10 +85st / 360 st
Hmotnost granátu – 0,5kg ( výbušná nápln 17 gr dnový zapalovač, šrapnel, od r. 1915 časovaný -8 s)
Hmotnost zbraně (systému) – 186 kg (361 s pivot. lafetou)
Rychlost střelby max. – 250 ran/min
Úst. rychlost – 550 m/s


Další plně automatickým dělem v ruských ozbrojených silách byl automatický kanon Vickers ráže 40 mm( QF II, QF I byla zbran 37 mm Maxim-Nordenfeldt vyráběná Vickersem), který byl konstrukčním pokračováním kanonu Maxim. Zbran byla zjednodušena, prodloužená hlaven a zvětšena ráže. A protože zásobování zbraně textilním nábojovým pásem nebylo spolehlivé, bylo nahrazeno kovovým pásem s 14ti náboji. Pl dělo QF II je známé pod přezdívkou – Pom-Pom( Mk I – Mk VIII).

Ráže - 40 mm (náboj 40x158)
Hmotnost granátu: 0,9kg
Úst. rychlost - 585 m/s
Délka hlavně – 30 ráží (pozdější Pom- Pom 39 ráží)
Rychlost střelby max – 200 ran/min
Hmotnost zbraně ( systému) – 242 kg ( s pivot. lafetou – 639 kg)


Poslední z trojice tvořící základ pro sov. automatická děla bylo 37 mm automatické dělo McClean- Lewis( McClean-Lewis gun). Zbraň pocházela z r. 1902 (datum udělení patentu) a armáda USA jej zkoušela od r. 1904 a v letech 1916-18 byla armádou a námořnictvem USA odmítnuta. Automatika zbraně pracovala na základě odběru povýstřelových plynů z hlavně. Zbran měla silný zpětný ráz, což její využití znesnadňovalo, včetně problémů i se spolehlivostí. Lafetace byla obligátně dvojí – kolová klasická děl. lafeta a pivot. lafeta.

Ráže – 37 mm (náboj 37x136R)
Délka hlavně – 70 ráží
Hmotnost zbraně – 254/108,5 kg kolová/pivot. lafeta
Náměr - +156/-5 st
Úst. rychlost – 600 (442 ?) m/s
Rychlost střelby - 100 ran/min (prak)
Zásobník 5 nábojů
Střelivo : průbojné, tříštivé ( dnový zapalovač), šrapnel, kartáč

Všechna tři automatická děla měla téměř shodný dostřel v rozmezí 3 200 až 5 000 metrů v závislosti na použitém střelivu. které se vyvíjelo ve válečné době velice rychle.

První automatická děla byla pořizována pro obranu cenných lodí před útokem torpédových plavidel. Pro toto využití, ale vzhledem k růstu výtlaku potenciálních útočníků a jejich konstrukční odolnosti, byly tyto obranné zbraně slabé a myšlenka na jejich využití opuštěna ve prospěch větších ráží, které dokázaly torpédonosce zastavit na větší vzdálenost (75-100 mm). Kdy zásah granátu o váze nad 6kg měl opravdovou „přesvědčovací sílu“, proti granátu o váze 0,5-0,92kg z malorážového automatického děla. Pozemní jednotky o tento druh zbraně neměly zájem, protože děla byla těžká ve srovnání s pěchotními typy a navíc byla na svých dělových kolesových lafetách velmi těžko maskovatelná. S nástupem letadel do armádní služby se situace změnila díky třetímu rozměru na bojišti a názor na využitelnost automatických děl vygradoval ve správnou myšlenku jejich využití jako protiletadlové zbraně.


V r. 1916 byla námořnictvem zadaná zakázka Obuchovskému závodu na výrobu 120ks 37 mm aut. děl Maxim, kdy v následujícím roce měla dodávka činit 80 ks a v r.1918 40 ks. Ministerstvo války zadalo objednávku na 200 ks v ceně 10 500 rublů za kus. Nastal ale naprosto neočekávaný problém. Od výroby pokusného kusu v r. 1901 uplynulo 15 let a dokumentace, včetně výrobních postupů se v čase poztrácely a výroba nabrala velké zpoždění. Proto vyrobená děla přebírala až porevoluční armáda(RKKA).Děla se objevila jako organická výzbroj lodí, PL obraně letiště a pěchoty v občanské válce, kde byly jejich možnosti vysoce ceněny. Celkem bylo vyrobeno a dodáno armádě a námořnictvu 80 ks této zbraně z plnění obou objednávek.
Obrázek
Obrázek


Aut. děla Vickers 40 mm byla ve VB objednána současně se zadáním domácí výroby ( děla byla skoro identická) v počtu 20 ks pro Baltskou flotilu v provedení pro instalaci na obrněných automobilech v počtu 16 ks ( OA Peerless nosnost 3t) a 4 ks PL na kolesových lafetách a 20 ks pro Černomořskou flotilu pro instalaci na lodích, plus 72 000 ks střeliva, 640 náb. pásů v celkové ceně 319 200 rublů( smlouva z 5.11.1914 č.smlouvy 59187). Do konce roku byla děla dodaná a nainstalovaná na lodě Černomořské flotily (bl.Joan Zlatoust, Jevstafij, křižníky Kagul atd) po dvou kusech na lod jako protiletadlové na pivot. lafetách. V r. 1916 bylo zadána námořnictvem Obuchovskému závodu výroba 60 ks 40 mm děl Vickers a tato částečně splněna 26.5.1917 kdy bylo odesláno do Revelu (Tallin) 12 ks děl, pro které pivot. lafety byly vyrobeny v dílnách pevnosti Petr Veliký(opevnění Revelu budovaném od r. 1912).


Dělo McClean-Lewis bylo nabízeno ruské armádě v roce 1912 v provedeních ráží 37 a 47 mm. Ale Hlavní dělostřelecká správa(GAU) je odmítla pro nedostatečný výkon.
Obrázek
Roku 1916 po změně názoru GAU na automatická děla bylo do Ruska dovezeno 18 ks děl a v roce následujícím objednáno 200ks. Celkem bylo do Ruska dodáno 42 ks děl. Výroba probíhala ve firmě Pool as Batimore. Tyto zbraně nemohly být využity jako Pl díky lafetaci (kolová i pivot.lafeta), která umožnovala pouze náměr +15st.
Obrázek
Dělo bylo přijato pod označením 37 mm automatické dělo McClean-Lewis vz. 1916.
Pět kusů z těchto děl skončilo po skončení občanské války ve Finsku, sedm kusů bylo ve výzbroji čs. legií v Rusku (jeden kus z těchto je údajně ve voj. muzeu v Praze). Děla byla používaná v jako organická výzbroj obrněných vlaků, kde se proti pěchotě velice osvědčila, lodí ( Severodvinská říční flotila) a na rozdíl od předválečných názorů i v sestavě pěchoty jako praporní (zákopové dělo). Jejich válečná kariéra pokračovala ještě ve španělské občanské válce v úloze protitankových děl, kam je dodal Španělské vládě SSSR.
Obrázek
Při vyhodnocení zkušeností ze světové i občanské války, byly tyto zbraně velice oceněny v plnění Pl obrany do výšky 3 000 m, včetně účinnosti granátu, kdy zásah jediné střely znamenal totální likvidaci zasaženého stroje a rychlosti střelby .Současně je třeba vyzdvihnout skutečnost, že RKKA zdědila po carské armádě tři typy automatických děl, jako nejmodernějších zbranových systémů, bohužel pro každý typ jiný typ munice. Což byla situace naprosto katastrofální z hlediska logistiky.


Po skončení občanské války v Rusku v letech 1920-1923 Obuchovský závod (Bolševik) pokračoval ve výrobě děl objednaných za války tempem 10-30 ks ročně obou typů(40 mm Vickers, 37 mm Maxim). Současně probíhaly i vývojové práce na munici 40 mm, kdy byl vyvinutý Pl granát, který se v cílové oblasti roztrhl na dvě části spojené lanem o délce 1 m (byl zavedený v ráži 76,2 mm).

Modernizace vlastní zbraně byla započata v r. 1926záv. Bolševik na děle Vickers. Byla zmenšena ráže na 37 mm což mělo přínos vyšší ústové rychlosti (610-686 m/s). Modernizované dělo prošlo zkouškami v r. 1928 úspěšně a bylo přijato do výzbroje RKKA jako - 37 mm automatické dělo vz.1928. Dělům zůstaly původní pivot. lafety a byla připravena varianta instalace na nákladní automobily AMO 1,5 t.

Hmotnost granátu – 0,86 kg
Úst.rychlost – 686 m/s
Rychlost střelby – 240/100 ran/min (max,prakt.)
Textilní náboj. pásy po 25 ks granátů
Problémy způsobovaly nábojnice tov. Tula , nábojnice Ižorského záv. měly třetinovou poruchovost.

Výroba byla převedena na závod č. 8 (Kalinina) v Podlipkách sv od Moskvy (1928). Objednáno bylo 50 ks děl pod tov. označením 11-K pro potřeby nám. flotily. Ale tenhle závod se s obtížemi vyrovnal s výrobou 76 mm Pl děl a výrobu automatického děla nezvládl. Děl vz.1928 bylo vyrobeno celkem 5 ks, bohužel při zkouškách nebyly zákazníkem přebrány. Tímto neradostným epilogem se uzavřela historie vz.1928 do dnešní doby se nedochoval ani jeden kus.

Další prací na vývoji automatických děl se zabývalo konstrukční oddělení záv. Kovrov INZ-2. Který pracoval na modernizaci děla 37 mm Maxim a automatických děl ráží 25 a 45 mm. Práce na dělu ráže 40 mm(57,5 kal) byly zastaveny ve fázi projektování. A v roce 1928-30 byly vyrobeny dva kusy zkušebního prototypu 25 mm automatického PL děla.

Délka hlavně – 80 kal
Úst. rychlost – 1000m/s//1120m/s (nárazový granát o váze 290gr, 1120m/s// protipancéřový granát o váze 245 gr)
Lafety nebyly zkonstruovány, zkušební střelby proběhly pomocí tovární zkušební lafety.

Automatika děla pracovala na principu odběru tlaku plynů z hlavně ( McClean-Lewis). Důvod ukončení prací není známý. Nejspíš svoji roli sehrála začínající spolupráce se zbrojním průmyslem Německa.

Zdroje:
Širokorad: Sov. automatické pl zbraně
ww1.milua.org
ru.wikipedia.org
http://www.russ-flot. narod.ru
http://www.network54.com
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Sov. automatická Pl děla do r. 1928

Příspěvek od jarl »

Dal jsem článek na portál. Myslím si, že si to zaslouží, ale napřed jsem musel upravit formátování textu, aby odpovídalo palbáckým standardům. Snad to autorovi nebude vadit. Do obsahu jsem samozřejmě nijak nezasahoval.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Rudá armáda, pěchotní výzbroj“