Puškový granátomet Djakonova

Organizace, jednotky, gardové pluky, pěchotní výzbroj.
Odpovědět
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Puškový granátomet Djakonova

Příspěvek od Mirek58 »

První zmínka o využití puškových granátů v ruské armádě je datovaná do června 1913 , kdy ruský gen. štáb poukázal na pokusy Německa s využitím puškových granátů a granátometů v obranných systémech pevností a pokusy armády VB v polní armádě .
Vypuknutí 1.světové války a počáteční boje ukázaly potřebu této zbraně jako jednoho z mála prostředků umožnujího umlčení krytých kulometů nepřítele.
Kdy zbran této kategorie vykrývala prostor mezi dosahem ručních granátů a minimálním dostřelem dělostřeleckých zbraní a umožnovala likvidaci krytého cíle za použití nepřímé střelby.

Na podzim 1914 byly hotovy konstrukce Rdultovského, Mgebrona, Zelenského a 16ti "čárkový" moždířek systému Karnauchova , Pavovského a Segala.
Zkoušky byly zahájeny koncem r. 1914 a na podzim r. 1915 tato konstrukce byly předány Hlavní děl. správě GAU.
První tři konstrukce byly puškové granáty odpalované z ústí pěch. pušky Mosin 1891 se stabilizační tyčí zasunované do hlavně pušky při nabíjení.
Dostřel se pohyboval do 300m hmotnost granátu od 300 do 900g.
Nevýhodou bylo odpalování granátu slepým puškovým nábojem a praktická nemožnost míření ( střelba horní skupinou úhlů), což na bojišti bylo velkou závadou.

V březnu 1916 byl na polygonu Důstojnické střelecké školy předveden - Puškový granátomet Djakonovského - a 31.8.1916 byl tento přijat do výzbroje.
Vojskové zkoušky drážkového granátometu byly provedeny u Jihozápadního frontu ( Brusilov ). Kdy na jejich výsledki bylo objednáno 40 000 ks ganátometů a
6 125 000 ks granátů. S ukončením účasti Ruska na 1.sv. válce byla výroba ukončena k 1.3.1918.
Kolik zbraní a granátů bylo do té doby vyrobeno je velká neznámá, ale vzhledem k událostem roku 1917 a následujícím , počet vyrobených bude mizivý.
Vlastní granátomet se skládal z ústového nástavce šroubovaného na pušku Mosin 1891 , stavitelného podstavce , zaměřovacího kvadrantu a granátu ( tříštivý, litinové předfragmentové tělo, válcového tvaru). Granát byl konstruován s otevřenou středovou trubkou odpovídající ráži pušky (7.8 mm).
Rozbuška byla pyrotechnická , mechanicky nastavitelné časování - pootočením spodního kroužku granátu před nabitím do nástavce.
Konstrukce tříštivého granátu umožnovala vložení do dna zesilovací výmetnou nálož , která urychlila granát až na 110m/
Granátomet Djakonova připravený k boji:
Obrázek
Granát vz.1916:
Obrázek

Ve 20. letech tato zbran byla přijata do výzbroje RKKA a byly uskutečněny konstrukční úpravy stavitelného podstavce( dvojnožky) zaměřovacího kvadrantu a granátu ( vz.1930- ogivální tvar těla, mat. ocel, vnější fragmentace i hladký povrch).
Poslední modernizační úpravy souvisí se zavedením granátu VKG 40, kdy tato bohužel znamenala, že upravené nástavce (granátomety) nemohly použít ke střelbě granáty vz.1930.
Obrázek
Obrázek

Granát se nabíjel ústím nástavce do drážkované hlavně , poté se musel dorazit nabijákem pro dosažení spodní polohy.
Vlastní odpálení probíhalo pomocí standartní ostré střely pušky , kdy střela po opuštění ústí hlavně pokračovala otevřenou středovou trubkou granátu, tuto utěsnila a tlak povýstřelových zplodin puškového náboje granát vystřelil z nástavce. Střela měla funkci plovoucího pístu.
Současně došlo tlakem a teplotou povýstřelových zplodin k iniciaci (zapálení) zpoždovače zapalovače.
Pro granátomet se používaly granáty tříštivé, signální (noční , denní ) a osvětlovací.
Signální granát:
Obrázek
Obrázek

Délka vývrtu nástavce - 672 mm
Hmotnost podstavce - 2,2 kg
Hmotnost zam. kvadrantu - 0,7 kg
Dostřel - 300 - 900 m (gr. vz.1930) -800 m (gr.vz.1916) se zesilovací výmetnou náloží 2,5 g čer. prachu
Puška Mosin 1891
Tříštivý granát vz. 1916/30 :
Ráže - 40.6 mm
Hmotnost - 350-435 g (komplet)
Trhavá nápln - 50 g TNT
Doba hoření zpoždovače 3 - 12 s
Ústová rychlost - 54 - 110 m/s
Počet fragnentů 300 - 350 (po výbuchu granátu)

Konec kariéry této zbraně způsobilo zavedení rotního minometu do výzbroje střeleckých jednotek v r. 1938. Kdy převážily nevýhody tohoto typu zbraně - nízká rychlost střelby , velice nepřesné míření, nemožnost vedení palby na pohyblivé cíle.
Zbran se vyskytovala ve výzbroji RKKA ještě na začátku bojů po 22.6.1941 v hojném počtu.

Zdroje:
wapon. at.ua
topwar.ru
ww1.milua.org
ObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Rudá armáda, pěchotní výzbroj“