Vlastně už od začátku vývoje palných zbraní se velitelé a konstruktéři snažili zajistit pěchotě " hromadně " účinnou zbraň. Pokud pomineme kulomety, tak zásadním zvratem bylo zavedení ručních granátů v období První světové války. Ruční granáty byly sice v některých armádách už mnohem dřív, ale jejich použití se jen málokdy rozšířilo mezi běžné vojáky. Ruční granát se sice stal " dělostřelectvem " pěšáka a někteří vojáci ( dle dobových záznamů ) chtěli " bojovat toliko granáty ", ale i tak pořád ještě něco chybělo, granát sice byl zbraní nepochybně účinnou, ale scházel dostřel, navíc bylo použití ručního granátu vždy závislé na okamžité fyzické síle vojáka.
Částečně tento problém vyřešilo použití různě sofistikovaných vrhačů granátů. Mezi válkami se podařilo řadě armád zavést vylepšené vzory, většina z nich jako výmetnou slož používala cvičný náboj dané ráže. To sice minimalizovalo úpravy na zbrani, ale na druhé straně to omezovalo rychlost palby a při záměně za ostrý náboj navíc hrozilo katastrofou.
Dalším důsledkem zákopové války bylo všeobecné ( ne vždy... ) zavedení polních ( zákopových ) lopatek. I v klasické, jednoduché formě se jednalo o užitečný nástroj a za jistých podmínek i o velmi účinnou zbraň. Ale jako obvykle se našli jedinci, kteří začnou věci kombinovat...
Sovětská armáda počátkem třicátých let sice zavedla granátomet Djakonov s granátem VDG1930, ale přesto, že šlo o účinnou a poměrně bezpečnou zbraň ( granát byl vystřelován pomocí ostrého náboje ) pro podmínky Rudé armády byl až příliš složitý. Granát totiž nebyl iniciován při dopadu, ale časovacím zapalovačem. Dobře vycvičená obsluha tak mohla nastavit vzdušný výbuch pro co nejvyšší účinek, ale ve skutečnosti byla obsluha většinou na takové úrovni, že účinek granátu byl menší než při použití běžného nárazového zapalovače.
Jestli tyto problémy někdo předpokládal se už dnes asi nedá zjistit, ale faktem zůstává že někdy koncem třicátých let byl zahájen vývoj 37 mm a 50 mm " rotního " minometu. 50-RM 38 byl celkem běžný minomet, v původní verzi sice střílel ze stabilního náměru ( 45° a 75° ) a dostřel se nastavoval odvodem části plynů z hlavně, ale v té době se jednalo u malých minometů o celkem běžný způsob. Ovšem ani 50 mm minomet neumožňoval podporu malých jednotek, při váze cca 12 kg ( a 16 kg u pozdějších verzí s nastavitelným náměrem ) šlo opravdu o " rotní " minomet.
37-RM 38
Vzhledem k tomu, že Sovětská armáda ( nejen ) se v té době bála přetížení pěšáka, který tak ztrácel pohyblivost, muselo být vyřešeno něco lehčího. Řešení se našlo právě v 37 mm minometu, hmotnost samotné zbraně byla jen 1,5 kg a jedna kompletní mina vážila 0,68 kg ( 50 mm mina 0,85 kg ).
Při úvaze jak snížit zatížení vojáka nesoucího minomet někoho napadlo, že ložiště minometu může mít i jiné využití a při sklopení hlavně minometu na ložiště se už řešení nabídlo skoro samo...
Polní ( zákopová ) lopatka
Jde o minomet v transportní poloze, ložiště je sklopeno k hlavni, podpěra je uložená v hlavni a uzavírá ji proti vniknutí nečistot. Při přesunu se minomet přenáší v pouzdře, které je velmi podobné pouzdru běžné polní lopatky. Předpis k použití dokonce stejně jako u běžné polní lopatky doporučuje při zteči zasunutí lopatky za řemení, tak aby kryla srdce. Minomet je v transportní poloze použitelný na všechny opevňovací a zákopové práce jako běžná plní lopatka...
Použití minometu
Minomet se po vyjmutí z obalu použije jako polní lopatka a s její pomocí se vytvoří prohlubeň pro lože minometu, plocha pro opření lože by měla být alespoň trochu skloněná aby při palbě nedocházelo k posunutí lože. Pootočením kroužku je celá sestava rozpojena, hlaveň lze namířit směrem k cíli a pomocí opěry připojené k hlavni jde přibližně nastavit dostřel. Opěra se na hlaveň nasunuje, držák opěry je fixován jen vlastní pružností. Minomet není vybaven mířidly, náměr se nastavuje odhadem a mění podle pozice dopadu miny. Výstřel je jako u většiny minometů proveden pouhým spuštěním miny do hlavně na pevný zápalník. K nošení min sloužil opaskový bandalír s kovovými zásobníky na 15 ks min.
Minomet byl poprvé bojově ( ovšem zkušebně, sériová výroba probíhala pouze krátce v roce 1941... ) použit ve Finsku, z té doby také pochází první stížnosti a to hlavně na bojovou účinnost. Na rozdíl od běžných minometů totiž 37 mm mina při postřelování cíle v zalesněné oblasti nedokázala využít výhody vzdušného výbuchu, dosah střepin byl příliš malý. Při palbě do sněhu docházelo k opožděné aktivaci a selhačům zapalovače. Díky malé výbušné náplni bylo v bojové situaci velmi obtížné sledovat dopady min a proto se jen obtížně zaváděly opravy.
Při pozdějším nasazení se tyto nevýhody ještě násobily, minomet totiž vyžadoval více něž jen letmou znalost funkce, hlavně zaměřování. Původně bylo k minometu i heslo " každý staršina bude mít minomet " což také cosi naznačuje, minimálně svěření zkušenějšímu vojákovi což staršina jako poddůstojník snad naplňuje. Jenže po počátečních nedobrých zkušenostech byly tyto minomety vydávány až na poslední chvíli, když nebylo nic účinějšího a podle toho to i dopadlo.
Přesto k oficiálnímu vyřazení z výzbroje došlo až po roce 1942, ale není jisté zda předtím vůbec došlo k zařazení do výzbroje. Předpis k obsluze byl podle všeho vydán až v roce 1942. Minomety byly jako polní lopatky využívány i nadále, svědčí o tom nálezy trochu " divných " polních lopatek různě po Evropě.
Část nevyužitých min ( údajně někdo " pozapomněl " nařídit zastavení výroby min ) byla po odstranění výmetné náplně a nasazení na kolík použita jako protipěchotní miny. Původní zapalovač byl v tomto případě nahrazen minovým zapalovačem ( MUV mod.1940 ? ) s nástražným drátem.
TTD:
Minomet 37-RM 38 / 3.7 cm Spatengranatwerfer 161 (r)
Ráže---------------37 mm
Délka hlavně-------520 mm
Délka vývrtu-------375 mm
Hmotnost----------1,5 kg ( některé zdroje -2,4 kg )
Rychlost palby-----30 r/min
Úsťová rychlost----65 - 70 m/s
Dostřel :
Maximální----------300 m
Účinný--------------250 m
Minimální-----------60 m *
Hmotnost miny-----0,68 kg
*ve volném prostoru, jde o maximální vzdálenost na kterou můžou doletět střepiny.
Ještě bych dodal, že se mi nepodařilo zjistit přesné označení minometu, dokonce i předpis k obsluze žádné neuvádí. Dále není jisté kdo zbraň konstruoval, občas je za autora uváděn Djakonov...
Zdroje:
http://www.battlefield.ru
http://talks.guns.ru
http://asww.org
http://www.ww2incolor.com
http://forum.axishistory.com
http://en.wikipedia.org
A jen pro zajímavost, zdá se že někteří lidé jsou nepoučitelní
Mina POMZ - 37
Po napsání článku o lopatkovém minometu se mi podařilo najít další informace o " recyklaci " min do této zbraně. Sice to nebylo využití nikterak účinné, ale aspoň nějakou práci odvedlo a jako spousta jiných improvizací té doby to snad umožnilo aspoň částečně ucpat díru způsobenou Německým úderem.
Lopatkové minomety byly sice využívány i v pozdějším období války, důkazem je předpis k obsluze vydaný až roku 1942 a opakované nasazení například u výsadkových jednotek, ale celkem velké množství minometů padlo do rukou Němců. Je velmi pravděpodobné, že toto se netýkalo skladových zásob a tím nejspíš ani výroby min. To někoho přimělo k úvahám jak využít zbytek nevyužitých min s co nejmenšími náklady. Úprava na protipěchotní zatarasovací minu se nabízela sama a spočívala kromě demontáže zapalovače a výmetné náplně jen ve vložení mastixové zátky na místo zapalovače. Při použití byla mina usazena na upevňovací kolík a do zátky byl vložen zapalovač MUV.
Takto získané miny POMZ - 37 byly sice využívané až do vyčerpání zásob, ale ( hlavně v pozdější době ) jen nouzově a pokud nebyla jiná možnost. Těmito minami vybavená minová pole totiž nevykazovaly potřebnou účinnost, hlavně tříštivý účinek byl poměrně nízký.
Miny do lopatkového minometu ve svém původním využití sice také nevykazovaly nijak velkou účinnost, ale jak se zdá POMZ - 37 na tom byla ještě hůř. Odvážím si odhadnout, že hlavní důvod tohoto problému se nacházel právě v nutnosti odejmout původní zapalovač. Většina takto malých nábojů má totiž natolik malou účinnost, že je nutné do výbušné náplně připočítávat i počinovou náplň která je v poměru k vlastní náplni poměrně velká. Je tedy docela možné, že samotná náplň nedokázala roztříštit tělo miny na dostatečně účinné střepiny.
Zdroj:
Pro doplnění článku byly použity údaje a obrázky z webu
http://www.kidarmy.websnadno.cz/ ,
vše se svolením autora, tímto bych mu chtěl poděkovat za vstřícnost. Díky.
