Stránka 1 z 1

Tři hradiště na pěti kilometrech, post Bežerovice

PříspěvekNapsal: 31/8/2015, 20:43
od Pátrač
Obrázek

ÚVOD


V první práci z toho minicyklu jsem uvedl, že jsem pobyl pár dní v Bechyni, městě, kde začala moje kariéra profesionálního vojáka. Pro osídlovací aktivity různých pravěkých kultur se Bechyně a její okolí stala zlatou šancí. Mnoho vodních toků hluboce zařízlých do terénu vytvořilo ideální podmínky pro budování opevněných i neopevněných sídel a současně velké roviny s příznivým počasím umožnily toto území využívat pro výživu i velkých populací, což se přeneslo i do období raného středověku, kdy osídlení získalo trvalý charakter.

Nyní tedy budete moci prostudovat druhou práci o hradišti Bežerovice. A aby to nebyla jen pravěká nuda, dávnou historii kde to půjde propojím s novou dobou i nedávnou minulostí. Tak jako jsem to udělal v první práci.

TŘI HRADIŠTĚ NA PĚTI KILOMETRECH

LOKALITA DRUHÁ - HRADIŠTĚ BEŽEROVICE.

ÚVOD k hradišti Bežerovice


Hradiště u Bežerovic je druhé z hradišť, které jsem během pár dnů se svojí paní navštívil. Cesta k němu vedla přes bechyňské náměstí, kolem lázní, přes bechyňský most zvaný Bechyňská duha a potom přes pole lesíky a několik roklí na samotné hradiště. I zde se zachovám jako charakter a sdělím vám, že to lze i jinak.

Stačí sednout do auta, z Bechyně vyjet na Sudoměřice u Bechyně. Jakmile projedete lipovou, dost prořídlou alejí k okraji lesa, odbočíte doprava na solidní zpevněnou lesní cestu, která vede okrajem lesa. Přejede koleje bechyňské Křižíkovi železnice a po asi 150 metrech vjedete do klasického lesa. Po dalších 150 metech uvidíte velký zděný objekt. Tam odstavíte vozidlo a dál po té samé cestě jdete pěšky. Stačí přejít asi 350 metrů po skoro rovině ve stínu stromů a jste tam. Ale to je pro paďoury. Tvrdé povahy jdou pěšky, místy terénem jako pro horskou kozu, tedy jako my dva a pokud možno ve vedru, tentokrát 37 stupňů.

Kapitola první: Stručná charakteristika hradiště

Hradiště Bežerovice má jednoznačně jednodílnou dispozici. Je vybudováno na výrazné ostrožně, vytvořené na severu, východě a západě výrazným meandrem kaňonu řeky Lužnice. Pohodlně přístupné je pouze od jihu a právě zde leží dochovaný výrazný val, pozůstatek pravěké hradby. Před tímto valem jsou výrazné terénní příznaky rovnoběžně vedeného předsunutého příkopu.

Na stavu hradiště se výrazně podepsaly tyto skutečnosti:

- dlouhodobá orba a nakonec zalesnění

- výstavba rekreačních zařízení v podobě malého kempu v jeho nejnižším místě přímo v meandru Lužnice.

Bohužel toto místo je archeologicky téměř nedotčeno. Tedy myslím tím to, že zde neproběhly žádné zásadní výzkumy. Ale i tak si myslím, že to je místo, které spolu s přírodou je zajímavé a hlavně my zde nikoho nepotkali, nepočítáme-li lesní zvěř. A nyní se podíváme na to, jak se formovalo povědomí o tomto hradišti. Osobně si myslím, že jeho význam není dostatečně či správněji vůbec zhodnocen.

Obrázek

Kaňon řeky Lužnice, vpravo je západní strana hradiště Bežerovice.

Kapitola druhá: Přehled výzkumů a záznamů o tomto hradišti


Na hradišti nebyl proveden systematický archeologický výzkum. Objevuje se jen v těchto pracích:

Táborsko v pravěku, napsal Josef Švehla, 1923. Tento pán byl pedagog, regionální archeolog a spisovatel. Kromě své učitelské práce se po roce 1894 věnoval, středověké a pravěké archeologii a jeho výzkumy mohyl a dvou míst spojených s husitskou minulostí – Sezimovo Ústí a Kozí Hrádek jej učinily proslulým. Také se podílel na vykopávkách a výzkumu na vrchu „Tábor“ – Burkovák poblíž Bechyně. Lokalitě Bežerovice se věnuje na dvou stranách a omezuje se na popis lokality.

Pravěk jižních Čech, napsal Bedřich Dubský, 1949. Byl to archeolog - amatér, po vystudování soběslavského Učitelského ústavu působil na mnoha venkovských školách. Vedle svého povolání prováděl od roku 1911 archeologické výzkumy, věnoval se zejm. pravěké a raně středověké archeologii. Výzkumy dělal zejm. na Strakonicku a Písecku - zde hlavně hradiště Katovice, Skočice, Liběnice, Hradiště u Písku, Boudy u Písku. Také se podílel jako pan Švehla na výzkumu na vrchu „Tábor“-Burkovák poblíž Bechyně. Lokalitě se věnuje jedinou stranou omezenou na stručný popis vyhodnocení náhodného povrchového sběru s možnou datací do raného středověku.

Bežerovice okr. Tábor, napsal Fröhich Jiří. Věnuje se výzkumu mohylového pole u Bechynské Smolče, které je datováno do raného středověku. Je to významná lokalita je zde celkově 55 mohyl. Tento významný důkaz raně středověkého osídlení se od hradiště Bežerovice nachází cca 7 kilometrů. I v této publikaci se o hradišti Bežerovice povšechně píše.

Obrázekxxxxx Obrázek

Zde jsou dvě vyobrazení mohylového pole u Bechyňské Smolče. První je fotografie současného vzhledu mohyl a druhá ukazuje vyobrazení celého mohylového pole. Je to zcela jistě impozantní záležitost.

Nejdůkladněji o hradišti Bežerovice píší dva autoři. Jsou to pánové Lutovský a Hrubý Petr a jejich publikace se jmenuje Výšinné lokality raného středověku v jižních Čechách. Tito pánové provedli výzkum spojený se zaměřením nalezené fortifikace a vypracování vrstevnicového geografického plánu.

Obrázekxxxxx Obrázek

Geografický plán hradiště Bežerovice a letecký snímek jemu odpovídající se zakreslením polohy fortifikace. Uvedení pánové se ve svém sborníku hradišti věnují, ale pouze na jedné straně. Opět potvrzují vyhodnocení povrchových sběrů na raněstředověké období.

Kapitola třetí: Kultura, která se pravděpodobně na lokalitě usadila a pár slov o ní.

Panuje celková shoda, že nalezené artefakty v prostoru hradiště Bežerovice patří do raného středověku. Toto období je někdy považováno za poslední období pravěkého osidlování našeho území a k tomu patří i typický pevnostní architektura. Napřed datace tohoto období.

Časně slovanské období, někdy nazývané jako doba předhradištní, je datována od příchodu prvních Slovanů a je to období druhé poloviny, někdy i jen poslední třetina 6. století do let 650 až 700 let našeho letopočtu.

Následuje samotná doba hradištní, která se člení na:

Starší doba hradištní - od počátku výstavby hradišť do počátku Velké Moravy, 700 až 800 let našeho letopočtu.

Střední doba hradištní - roky 800 až 950; Velká Morava a počátky českého státu

Mladší doba hradištní - roky 950 až 1150, někdy až 1200, zde je nosnou situací existence českého státu za vlády přemyslovských knížat

někdy se z mladší doby hradištní vyčleňuje pozdní doba hradištní - 12. století

Počátek raně středověkého období - dobu předhradištní - na našem území můžeme vymezit příchodem slovanského obyvatelstva z východu. Proces utváření slovanského etnika patří mezi nejméně jasné kapitoly evropských dějin. Nejčastěji vědci identifikují první Slovany s nositeli kultury zarubiněcké a černjachovské z východní a středovýchodní Evropy. Přestože nejasné písemné zprávy umožňují uvažovat o přesunech protoslovanského obyvatelstva již v době stěhování národů. O samotném slovanském stěhování směrem na západ se píše od 6. stol. našeho letopočtu. Slované obsadili rozsáhlá území střední Evropy
- západní hranicí osídlení bylo povodí dolního Labe a Sály, horní Pomohaní, východní Bavorsko a rakouské Korutany
- na jihu Slované zaplavili celý Balkánský poloostrov a zabrali i velkou část pevninského Řecka.

První archeologickou kulturou, kterou můžeme ztotožnit se Slovany na našem území je kultura keramiky pražského typu.

Obrázek

Mapka ukazuje její rozšíření na Moravě a v Čechách. Všimněte si, jak se soustředí v nejúrodnějších oblastech obou území.

Tato kultura vytvářela osady v nížinných polohách v blízkosti vodních toků a zahrnovaly jen několik polozemnic a obyvatelstvo mohlo zahrnovat 30 až 40 jedinců. Přesto existují doklady i o jejich přítomnosti na výšinných a strategických polohách. Tyto nálezy hrají důležitou roli v diskuzi o existenci, resp. neexistenci hradišť na území ČR v 7., respektive i 8. století. Jako důležitá se jeví informace, že na všech těchto výšinných lokalitách vznikla v 9. - 10. století slovanská hradiště.

Obrázek

Typické slovanské sídliště z doby příchodu tohoto etnika na naše území.

V první polovině 7. století našeho letopočtu vzniká ve středoevropském prostoru první historicky doložený slovanský politický útvar – Sámova říše. Říše byla pojmenována podle jejího zakladatele, franckého kupce Sáma, a vznikla za účelem obrany proti Avarům. Informace o Sámově říši se dochovaly ve franckých pramenech díky faktu, že se Sámo dostal do konfliktu s franckým králem Dagobertem I., jehož vojska porazil v bitvě u Wogastisburgu. Po Sámově smrti jeho říše mizí z písemných pramenů. O tom máme tuším na Palbě práce od mirikačerů.

Obrázek

Alespoň základní mapová informace o Sámově říši

Asi už v této době se opevňovalo, ale mimo písemné kusé zprávy nemáme tušení, jak tato pevnostní architektura vypadala. Dlouho bylo těžké vysvětlit nedohledání opevněných poloh až do 9. století, je možné, že již v časně slovanském období nějaké lehčí fortifikace na těchto místech existovaly a byly zničeny během přestaveb v 9. a 10. století či později.

Starší doba hradištní - 700 až 800 let našeho letopočtu

je málo prozkoumaná, ale přece jen nejsme bez informací. Tehdy se začaly osídlovat i výše položené a méně úrodné oblasti, postupně se zvětšovala hustota obyvatelstva v úrodných nížinách, došlo ke zkvalitnění obdělávání polí, zrychlil se vývoj řemeslné výroby. V důsledku vznikající nadprodukce a rozvoje vztahů uvnitř společnosti se pak postupně vytvořila vrstva majetnějších lidí, čímž se prohloubila společenská diferenciace. V důsledku toho a snad také nebezpečí přítomnosti avarského kmenového svazu s centrem na území dnešního Maďarska se nejspíše v 8. století objevila na Moravě první opevněná sídla – hradiska.

V této době Slované nebudovali těžké fortifikace. Po dobu migrace na to neměli čas a po usazení se snažily osídlit co největší území. Často pak obsadili lokality s pozůstatky opevnění ze starých dob, které nějakým způsobem obnovili a využívali pro svoji potřebu.

V Čechách byly jejich stopy lokalizovány na hradištích Dolánky, Boubravčice, Bezemín, Klučov a Tísmice.

Na Moravě pak byly lokalizovány starohradištní artefakty v místech Staré Město, Mikulčice, Olomouc část Povel, Staré Zámky u Líšně, Černov u Ježkovic a Zelená Hora u Pustiměře.

V českém Slezsku pak lokality Víno, Ostrava Kolbov, Chotěbuz a Hradec nad Moravicí.

Fortifiakce této doby jsou málo známé co do počtu a prozkoumání, ale víme, že šlo o lehčí typy fortifikací - příkopy, hluboké do 1 metru, široké maximálně 4 až 5 metrů a za nimi val nebo palisáda.

Střední doba hradištní, roky 800 až 950

V první polovině 9. století se na území dnešní Moravy a jihozápadního Slovenska vytvořil nový státní útvar, tzv. Velkomoravská říše (pojmenovaná podle záznamu ‚i megali Moravia‘ (ἡ μεγάλη Μοραβία) v díle byzantského císaře Kónstantina VII. Porfyrogennéta. Dějiny Velkomoravské říše jsou poměrně dobře známé z historických pramenů. Za vlády knížete Rostislava přijali Velkomoravané křesťanství z Byzance. Říše zaniká okolo r. 907 po Kr., pravděpodobně pod náporem Maďarů. Velkomoravské tradice však přetrvávali dále v průběhu 10. století. Nebudu se tím více zabývat, o Velké Moravě a věcech okolo jsme se zde už pohádali více než dost. Takže jen to hlavní z pohledu opevňovacích aktivit.

Obrázek

Dnes nejčastěji využívaná mapa tohoto státního útvaru ukazující jeho vývoj a hlavní, dosud známá centra.

V této době už usazené a stabilizované poměry umožnily slovanským obyvatelům vytvářet vysoce kvalitní keramiku, kvalitní výrobu železa a počet obyvatelstva vzrost natolik, že bylo dost pracovních sil. Už na konci starší doby hradištní se objevují první kvalitní opevněné lokality. Ve střední době hradištní pak díky silné centrální moci a ekonomické síle lokálních vládců začal rozvoj hradišť. Vznikají rozsáhlé fortifikace. To ukazuje na několik základních předpokladů:

- místní elity se dostali na jistou úroveň a začali cítit potřebu prokázat svoji úroveň, emancipační snahy byli první podnět.

- konkurence často měla pocit, že právě tento prostor je ten pravý, možnost ozbrojeného boje a porážky pak byl druhý podnět pro budování fortifikací

- knížecí moc zajistila dostatečnou organizaci práce, represivní aparát pro případ nechuti pak potřebnou disciplínu pracovníků.

- elity si uvědomili psychologický význam mohutných opevnění.

Posledním impulsem pak byly snahy vládců Velké Moravy zajistit obranu svého území proti síle a vysoké motivovanosti franského království.

Opevnění se v této době velmi změnila. Lehké palisády a náspy s hradbami mohly stačit proti známému protivníkovi. Ale když v roce 805 do Čech v padlo poprvé franské vojsko, které pár let předtím vyvrátilo avarský kaganát, vše se změnilo. Franská armáda využíval jako hlavní bojovou sílu obrněnou jízdu. A poprvé s ní na našem území byl použity i obléhací stroje.

Jednoduché stavby byly nahrazeny stavbami jaké se objevovaly v hlubokém pravěku. Opět zde byla hradiště opevněná mohutnými, vícenásobnými hradbami a s velkou rozlohou. Jejich datace je obtížná ale panuje obecná shoda, že by tento přelom měl být datován právě do tohoto období.

Jak vypadali v té době fortifikace v Čechách?

- vyrostly do výšky i do hloubky

- objevují se kamenné čelní stěny i velké mohutnosti i zadní kamenné stěny

- tělesa hradeb jsou zpevňována roštovými i komorovými konstrukcemi

- objevují se i lehčí verze skořepinových hradeb tvořené palisádami propojenými rošty a vnitřní prostor je vyplněn zeminou.

Posouzením vývoje v okolních zemích ukázalo, že kamenné čelní stěny, které zajistily vysokou odolnost hradeb proti mechanickému působení i proti ohni byli ideově dovezeny ze sousedních hlavně, ale západních oblastí Evropy. Tak se na našem území opět objevila technika opevňování, kterou zde poprvé dávno před toto dobou zavedly kultury, které už dávno zmizely propadlišti dějin. Třeba kultura nálevkovitých pohár. Zajímavé je i to, že přestože středomořské státy už 1000 let znaly stavby pomocí malty, u nás se tato technologie doposud neobjevila.

V Čechách byly fortifikace středněhradištní lokalizovány do opevnění Březina, Dneboh, Holovousy, Kouřim, Kováry, Libice, Hradsko, Praha a to Dolní Liboc a Bohnice, Nemětice, Ostroměř, Tetín, Libušín, Přistoupim, Zabrušany a Žalov - Levý Hradec.

V moravské oblasti se také objevily první těžké fortifikace. Zde ale byl hlavní prvek skořepinová hradba s čelní kamennou konstrukcí a vnitřní konstrukce byla pravděpodobně dřevěná - roštová. Byly zde ale i hradby dřevěné komorové a třeba v Brně-Líšni i jen hliněný vysoký násep s palisádou.
Příkop byl budován také, ale geografické podmínky na jižní Moravě pak přinesli velmi zajímavé fortifikace využívající početných a členitých vodních toků, které se staly organickou součástí opevnění a nahrazovaly příkop.

Na Moravě byly fortifikace středněhradištních kultur lokalizovány do opevnění hradišť v lokalitách Mikulčice, Staré Město, Olomouc lokalita Povel což byla velká vícedílná hradiště, potom Zelená hora u Pustiměře což bylo hradiště malé, velmi kompaktní. Dále pak Pohansko u Břeclavi, a hradiště zvané nyní Hradiště u Znojma.

Moravská hradiště byla od samého počátku velmi intenzivně zastavěna a obydlena. Sloužila jako správní, hospodářská a mocenská centra. Hradiště centrální navíc byla i sídlem elity a hlavně také centrem výkonu a organizace bohoslužeb. Na tomto podhoubí pak mohl kníže Svatopluk, hlavní osobnost této doby vybudovat rozsáhlou říši.

Fortifikační architektura Velké Moravy byla vysloveně impozantní. Dva příklady:

Lokalita Hradiště, na území dnešního města Znojma sestávalo z příkopu, který byl široký až 10 metrů, hluboký 3,4 metru, místy sekaný do skály a mohutné hradby s dřevěnou konstrukcí z příčných i podélných břeven. Hradba měla přinejmenším v některých místech kamennou čelní plentu. Její součástí byly také srubové komory o rozměrech 3 x 3 metry. Celý opevněný areál měl rozlohu 20 ha, což jej řadí k největším velkomoravským hradům. Vnitřní hradbou a příkopem byl rozdělen na dvě poloviny - na západní předhradí a na vnitřní hrad ve východní části lokality. Přesná doba vzniku hradby zatím není určena. Dendrodata získaná ze západní hradby hovoří pro období po r. 881, vnitřní hradba vznikla patrně dříve. Opravdu pevnost.

Hradiště Pohansko s velmožským dvorcem, vlastnickým kostelem, pohřebištěm, rotundou, domy na kamenných a maltových podezdívkách, velkými nadzemními budovami s kamennými krby a hospodářskými staveními, zahloubenými zemnicemi je obehnána dodnes patrným mohutným valem. Hradisko bylo opevněné skořepinovou hradbou s čelní kamennou plentou a soustavou ramen řeky Dyje. Přirozená přírodní obrana se spojila s fortifikací.

Obrázek

Zde je vyobrazení rekonstrukce celkového vzhledu hradiště dle stávajících výzkumů.

Obrázek

Hradiště Pohansko, rekonstrukce možného uspořádání samostatně vyděleného a opevněného prostoru sídla místní elity vybavené i vlastním kostelem.

O významu tohoto hradiště nelze vůbec pochybovat. Když se ně podíváte, dá se říci, že se objevila slovanská varianta keltských oppid. Naše území bylo osídleno lidmi, kteří zde založili skutečnou civilizaci s možností dlouhodobého vývoje.

Mladší doba hradištní - roky 950 až 1150, někdy až 1200


Po zániku Velkomoravské říše došlo na území Moravy k jisté neuspořádanosti poměrů. Česká samostatná knížectví se vymanila z Velkomoravského vlivu a začala si opět spravovat své věci sama. Budování hradišť ale pokračovalo s vysokou intenzitou. Místní knížata věděla, že jim hrozí dvě hrozby:

- možná agrese ze strany sousedů a

- možná agrese ze zahraničí, i když tento termín je potřeba vidět jako eufemismus.

Jedno knížectví se ale ukázalo jako nejaktivnější ve všech směrech ale nejvíce v agresivitě. Bylo to knížectví přemyslovské.

Obrázek


Tato mapka ukazuje jakou mělo rozlohu přemyslovské knížectví v době, kdy zahájilo svoji expanzi po celých Čechách.

Kníže Bořivoj je první historicky doložený kníže, příslušník dynastie Přemyslovců, který odvozoval svůj původ od bájného Přemysla oráče. Za svého života udělal tři zásadní věci:

- přesunul své sídlo z Levého Hradce do Prahy, kde v té době byl velmi významný obchodní brod přes Vltavu a díky tomu zde vzniklo významné obchodní středisko. Krok to byl naprosto zásadní. Od té doby se stala Praha hlavním politickým a kulturním střediskem českého státu

- přijal s manželkou Ludmilou křesťanství od Metoděje, jedné z nejvýznamnějších osobností té doby, která sehrála svoji roli nejen na našem území, ale lze jí přisoudit významný vliv v mnoha částech tehdejší Evropy

- až do své smrti byl věrným spojencem Velkomoravské říše, což mu lze jen přičíst ke cti.

Do jeho doby se započítavají na území Čech tyto opevněné lokality: Bílina, Dolní Břežany, Doudleby, Chrudim, Pouřim, Kozarovice, Netolice, Počaply, Postoloprty, Praha Hradčany a Vyšehrad a Žatec.

Ale samozřejmě ne všechna patřila přemyslovskému rodu.

Následuje mapka, která ukazuje rozmístění hlavních hradišť přemyslovského knížectví.

Obrázek


Největší přemyslovský počin ale bylo převzetí moci na celém území Čech a Moravy. A pro mě a pro tuto práci je zásadní, že toho dosáhli třemi navzájem propojenými vlivy:

- naprostou bezohledností při cestě za svým cílem

- jasnou vizí

- vybudováním do té doby na našem území neviděným systémem fortifikací, který byl později historiky nazván hradskou soustavou. A na tuto hradskou soustavu se podíváme.

Tedy to co se nazývá v literatuře hradská soustava nebo také stará hradská soustava, byla soustava raně středověkých hradišť, kterou začal budovat po uchopení moci Boleslav I, český kníže, který žil v letech 915 až 967. Její budování tak začalo před polovinou 10. století a měla organizačně a správně zajišťovat přemyslovské panství nejdřív v Čechách.

Postavení Přemyslovců ve středních Čechách se za Boleslavova třicetiletého panování natolik upevnilo, že si mohl dovolit vybírat od zdejších obyvatel pravidelné daně. Daň představovala poplatek za ochranu, kterou kníže svému lidu poskytoval. Ze získaných prostředků zřídil a vydržoval několikatisícovou, dobře vyzbrojenou armádu, která se v té době nazývala družinou. Tato vojenská moc mu umožnila se postupně vojenskou, tedy násilnou cestou zbavit rodů, které dosud vládly ze svých hradišť územím, které považovaly za své. Zde se cítily pány a požadavky na podřízení se pražským Přemyslovcům nebrali dostatečně vážně. Tito drobní vládcové mimo kontrolu tak byli postupně na svých hradištích obleženi a poraženi. Po porážce pak byl celý rod tedy spíše jeho vládnoucí elita zničen a na jejich místo nastoupil představitel přemyslovců, který převzal nad získanými lidmi a územím svrchovanou moc ve jménu Přemyslovců.

Pověstné je díky písemným záznamům vyvraždění rodu Slavníkovců. Tento významný rod se svými lidmi a hradišti žil na území, které ukazuje následující mapka:

Obrázek


Na jejich hlavním hradišti – sídle elity rodu v Libicích bylo živo už dávno před touto událostí. Nejstarší osídlení území je doloženo už z mladší doby bronzové. Vznik první osady na území Libice nad Cidlinou je datován do 6. století a souvisí už se slovanskou kolonizací. V 9. a 10. století bylo hradiště významným správním centrem a sídlem rodu Slavníkovců, kteří postupně ovládli jihovýchodní část pozdějšího českého státu. Rostoucí politický a hospodářský význam tohoto sídla znamenal také, zvýšenou koncentraci obyvatelstva, nepochybně spojenou se zvýšeným využíváním přírodních zdrojů území. Význam libického hradiště z části přetrval i po vyvraždění Slavníkovců v roce 995, kdy se sídlo dostalo do správy rodu Vršovců, věrných souputníků přemyslovců. Když na začátku 12. století stihl Vršovce osud Slavníkovců, stalo se předhradí vesnicí a později městečkem, kterým zůstalo dodnes. Akropole zůstala neosídlena a stala se pak při archeologickém výzkumu zdrojem mnoha informací o této pohnuté době.

Můžeme říci, že to jak se začali prosazovat přemyslovci, byla úplně jiná koncepce řešení přerozdělování moci a vnitřního uspořádání státu než za Boleslavova předchůdce Václava I. Ten byl v tomto směru na tehdejší tvrdou dobu velmi shovívavý... Pokud vojensky porazil některého z dalších českých knížat, jeho území neobsadil a spokojil se s formálním slibem závislosti. Tyto sliby ale měly malou váhu a jejich reálnost se snižovala přímo úměrně, tak jak se vzdalovala Václavova armáda. Tyto sliby pak často nebyly po odchodu knížecí družiny realizovány. Boleslav měl tři cíle:

- pevně ovládnout celé Čechy,

- zbavit neposlušná knížata vlády a dosadit na jejich území své knížecí správce.

- vybrat dostatek prostředků k vybudování silné armády a odstavit Sasko od možnosti Čechy zpoplatňovat.

Hradiště podřízených knížat byla zničena. Jsou na to archeologické důkazy. Na jejich místech po obnově nebo v jejich blízkosti při nalezení lepších míst, byla zřízena nová místa výkonu přemyslovské vůle. Šlo o místa jako Bílina, Doudleby, Kouřim a to lokalita svatý Jiří, Litoměřice, Mladá Boleslav, Starý Plzenec, Sedlec, Prácheň, Žatec.

Prostřednictvím této hradské správy Boleslav pevně ovládal a řídil velkou část území samotných Čech. V jeho díle pokračoval jeho nástupce Boleslav II. Za jeho vlády tvoří území českého státu celé Čechy vyjma Chebska, Morava s celým poříčím Dyje, na jihovýchodě sahá jeho říše až k Váhu, do přemyslovského státu patří rovněž část Slezska, Krakovsko a také území zvané Červená Rus. Hranice ovládané přemyslovci na východě dosahují až k řece Bug. Na většině území však Přemyslovci nevládli přímo a na těchto územích se v té době hradská soustava přemyslovského typu nebuduje. Přitom na Moravě zvláště by pro to byly velmi vhodné podmínky.

Jak se postupně přemyslovská moc upevňovala a rostl jejich vliv na Evropské scéně, rostla i jejich fortifikační základna. Od první poloviny 11. století pak za vlády za Břetislava I, který vládl v Čechách v letech 1034 až 1055 byla dobudována hradská soustava i na Moravě. Bylo to dílo, které trvalo 100 let, ale vyplatilo se. Z pevných hradišť schopných i delší obrany a pohyblivé kvalitní armády rostla přemyslovská moc a stát se upevňoval.
Na Moravu se ale musím maličko vrátit. Byla k Českému přemyslovskému státu trvale připojena v první polovině 11. století, knížetem Oldřichem. Vládl na ní jeho syn Břetislav. Po jeho smrti byla rozdělena na dva úděly. Olomoucký a Brněnský.

Následuje mapa rozdělení moravských údělů. Tyto úděly a jejich centrální hradiště se staly základem staré hradské soustavy na území Moravy.

Obrázek


Takže olomoucký byl určen k obraně proti působení Polska a Uher.

Brněnský byl určen proti Východní bavorské marce a později proti Rakouskému vévodství

Z brněnského údělu byl nakonec vyčleněn samostatný úděl znojemský úděl. V každém z těchto údělů pak až do konce vládl dědičně některý z boční větve přemyslovců.

Fascinující na tom je i to, že v tomto rámci bylo osídleno vlastně celé území, které bývalo s nepravidelností a velkými časovými prodlevami, kdy se vracel prales, osidlováno jednotlivými kulturami několik tisíc let. Nyní byly vytvořeny podmínky pro to, aby osídlení už zůstalo trvalé, což se nakonec potvrdilo. Toto území bývá označováno za staré sídelní území. Pohled do jakékoliv obecně zeměpisné mapy ukazuje proč tomu tak bylo.

Jednalo se především o úrodné nížiny kolem Labe, dolní Vltavy, střední a dolní Ohře a kolem dolní Jizery a Bíliny. Na Moravě potom zahrnovalo jihomoravské úvaly a nivy střední a západní Moravy. Malá, ale významná stará sídelní oblast, známá jako tzv. Malá Haná, se nacházela na severozápadě Moravy v Boskovické brázdě. Na území českého Slezska se pak jedná o území řeky Opavy od Krnova směrem na Opavsko a Hlučínsko.

Hradská soustava pak umožnila v dalším období kolonizaci neobydlených území a tím další růst ekonomické síly státu. Bez pevného zázemí tvořené opevněnými sídly, tedy hradišti, kde bylo možno kolonisty soustředit, vybavit materiálem a případně je ukrýt, pokud narazili na konkurenci, by toto nebylo možné.

Když byla stará hradská soustava dobudována, byla tvořena těmito centry:

ČECHY: Bílina, Čáslav, Děčín, Doudleby, Dřevíč, Hradec Králové, Chrudim, Chýnov, Kouřim, Litoměřice, Mělník, Netopice, Praha kde byla dvě hradiště, Prácheň, Sedlec u Karlových Varů, Stará Boleslav, Stará Plzeň, Vraclav a nakonec Žatec.

Obrázek

Rekonstrukce hradiště Kouřim ve 13. století

MORAVA A SLEZSKO: Bítov, Brno, Břeclav, Olomouc, Přerov, Spytihněv, Znojmo a Hradec nad Moravicí ve Slezku.

Jak ale vypadaly tehdejší fortifikace? Pokusíme se na to najít odpovědi. Na území Čech to zpravidla byla impozantní stavba. Hradby vyrostly do výšky i do hloubky. Do hloubky pak dorostly do rozměrů, které si můžeme jen těžko představit. Hlavní hradba Bíliny dosáhla hloubky neuvěřitelných 19 metrů. Rekonstrukce vývoje hradebního opevnění přemyslovského kastelánského hradu v Bílině. Původní hradba z 10. století dosahující šíře osmi metrů byla po zborcení zadní dřevěné stěny zajištěna násypem s dřevěnými rošty. V průběhu 12. století byla pak hradba zvýšena a rozšířena až na konečných 19 metrů. Podle Z. Váni. Následuje:

Obrázek

Z knihy M. Lutovského ``Bratrovrah a tvůrce státu'', Set out, 1998.

Už to nejsou jednoduché stavby. Jde o vysoce moderní kameno – dřevěno - hlinité konstrukce. Opět to evokuje vnější vlivy. Je možno si zde představit vliv velmi vyhledávaných a ceněných stavitelů z ruského prostředí, takzvaných „gorodniků“. Už od 9. století je vidět velmi pečlivý výběr místa. Málokdy ale využívají přirozené ochrany vodních toků - spíše jde o ochranu příkrých srázů. Potřeba zajistit co nejlepší obranu opět vedla k znovu objevení lokalit z hlubokého pravěku. Ty byly vybírány právě tak, aby i přírodní podmínky obranu podpořily, i když výstavbu mohly ztížit.

Zde musím uvést jednu důležitou informaci. Archeologicky je doloženo a potvrzeno písemným pramenem první použití zdiva na maltu při budování hlavní hradby u hradiště ve Staré Boleslavi. Technologicky se začala blížit doba hradů přechodného typu a potom hradů vrcholného středověku.

Neroste jen mohutnost opevňovacích staveb. Roste i rozloha opevněných ploch. Do těžce opevněných areálů je v 10. století zahrnuto i dříve neopevněné předhradí. Tím sice roste délka hradeb a příkopů ale současně se zvětšuje se útočištná funkce. I na opevněných plochách se objevují další menší fortifikace. Jde o vyčleněné plochy kde jsou umístěny opevněné dvorce, které slouží jako sídlo místní elity. Byly to objekty opevněné palisádou a někdy příkopem. Byly v nich další stavby pro plnění více účelů:
- ubytovací
- hospodářské
- reprezentativní
- kultovní
- řemeslné
Takové dvorce se objevovali a to i velmi výstavné na hradištích moravských.

Hradiště mohla plnit jak na Moravě tak i Čechách vícero funkcí. Každou zvláště, několik a někdy i všechny. Šlo o tyto funkce:

- vojensko – obranou

- sídelní pro knížecí elitu

- centra obchodu

- centra náboženství

Nejčastěji tyto funkce soustředila hradiště výše popsané hradské soustavy. V 11. a 12. století se potom objevila hradiště do té doby nevídaná. Měla za úkol střežit poprvé koncipované zemské hranice. Například hradiště Chlumec u Teplic, které stálo přímo v zemské bráně v ústí Nakléřovského průsmyku.

Na Moravě hradiště výšinného typu byla menší. Asi se stále ještě projevoval vliv zničení teritoria po obrovských povodních. Hradiště zde byla na ostrožnách a znovu v nížinných dispozicích. Byla většinou oválného tvaru. Většinou postrádají předhradí a jsou podstatně menší, než bývala Velkomoravská. Mají plochu jen 1 až 2 hektary. Výjimečně i 3 hektary.

Obrázek

Hrad Olomouc - možný vzhled hradu první hradské soustavy.

Jejich opevnění se podobala velkomoravským skořepinovým hradbám s kamennou plentou, či správněji s čelní stěnou. Jsou doloženy i s dřevěnou roštovou konstrukcí a nalezeny byly i lehké fortifikace tvořené náspem a palisádou na jeho koruně.

Při archeologickém průzkumu královského hradu v Přerově byla nalezena hradba s vnitřní hákovou konstrukcí, jako zatím jediná na celém našem území. Je tak jedinečným dokladem obsazení Moravy polským knížetem Boleslavem Chrabrým v první polovině 11. století.

Takto vypadala i soustava pohraničních hradišť podél řeky Dyje. Zatímco na výšinných lokalitách je později vystřídají vrcholně středověké hrady, hradiště nížinná postupně zanikla.

To platí i pro Čechy. I zde na většině hradišť měly v dobách nastupujícího vrcholného středověku vyrůst kamenné královské hrady, které plnily stejný účel jako tato knížecí hradiště. Tím vznikla hradská soustava jiné kvality, ale stejného účelu, která sloužila k prosazování moci českých králů až do konce 13. století. Kolem hradů pak vznikala často soustava obydlených ploch, ze kterých začala vznikat středověká města. Ale to už je mimo rámec této práce.

Tím bychom měli rámcově z dokumentován historický vývoj na našem území v době zvané doba hradištní. V poslední kapitole se podíváme na pár fotografii z hradiště Bežerovice.

Kapitola čtvrtá: Popis a fotografie dochovaných zbytků fortifikací na Hradišti Nuzice.

Zde musím jako první napsat, že to co jsem našel v terénu já, neodpovídá tomu, co je v literatuře. Vše, co najdete v Encyklopedii hradišť v Čechách zní takto, přesná citace:

BEŽEROVICE, Jihočeský kraj, okres Tábor - raně středověké hradiště (?); trojúhelníková ostrožna na levém břehu Lužnice sevřená meandrem reky, poloha Chrobkov. Hradiště je vymezeno příkrými svahy ostrožny, z přístupného jihovýchodního směru je chráněno příčným opevněním v podobě rovného valu o celkové délce 200 metru, šířce místy až 10 metru a výšce kolem 1 metru. Takto vymezená plocha má rozlohu 3,5 hektaru. Na hradišti dosud nebyl proveden archeologický výzkum, neznáme ani jeho zástavbu ani konstrukci hradby. Z nepočetných povrchových nálezu slovanské keramiky, se obvykle uvažuje o jeho raně středověkém stáří, nejde však o jediné možné datování.

To je dost málo. Ale já toho našel výrazně více. Já totiž nenašel jen val, pozůstatek hradby. Já našel souběžně s ním i druhou část fortifikace a to příkop. A jelikož příkop je před valem, pokud se na hradiště díváme od přístupové strany, začneme jím.

V době hradištní byly používány různé typy příkopů jako předsunutých fortifikací. Zde jsou možné varianty, jak mohly vypadat. Velikost toho, co jsem našel, zde mohla být v době vykopání asi 6 metrů šířky v koruně a hloubky 1,5 až 1,8 metru, z větší části vysekáno do skály podloží.
Obrázek

Příkop probíhá rovnoběžně s pozůstatkem hradby, od okraje valu je cca 8 metrů Možná proto nebyl s hradbou spojován. Jenže příkop to dle mě nade vší pochybnost je. Nemůže t být pozůstatek cesty, jelikož by zde a takto situovaná pozbývala jakýkoliv smysl. Takže napřed fotografie:

ObrázekxxxxxObrázek

Konec příkopu na západní straně ukazuje, že příkop končí cca 2 metry od začínajícího srázu. Druhá fotka potom ukazuje, průběh příkopu na této straně.

ObrázekxxxxxObrázek

Zde je pohled do příkopu ve středu fortifikace, Od terénu ke dnu příkopu je to od 1,2 až po 2 metry, což mě dost překvapilo. Je to dost hluboké a nešlo to vyjezdit pohybem povozů. Druhý obrázek ukazuje, že to byl příkop skutečně veliký.

ObrázekxxxxxObrázek

Zde je průběh příkopu na východní straně. A potom ukončení příkopu na východní straně. I zde příkop skončí kolmou stěnou širokou cca 2 metry. Potom už je prudký sráz ostrožny. Kdo nevěří, ať se dívá na další dva obrázky.

ObrázekxxxxxObrázek

Zde jsou fotografie ukončení valu a příkopu na západě a další fotka ukazuje to samé na východě. Je zde dokonalá souhra umělé fortifikace s přírodou. Umělou překážku nelze obejít žádným způsobem, zbývá čelní útok.

Val sám bohužel není nijak impozantní.

ObrázekxxxxxObrázek

Valové těleso na západní straně a pohled na korunu valu na východě. Zde je asi nejlépe viditelný.

Obrázek

Valové těleso ve středu fortifikace není moc výrazné. Ale na průjezdu lesní cesty valem přece jen trochu lépe vynikne jeho mohutnost.

Jenže jak mohla vypadat hraba, který se za nějakých cca 1000 až 1200 let mohla rozpliznout to uvedené podoby, tedy výšky cca 1 metr a šířky cca 10 metrů? Musela to být konstrukce, která umožnila po opuštění a ukončení údržby rozval vlastní vahou do velké šíře. Když jsem to posoudil s tím, co jsem viděl jinde a nastudoval v literatuře, byla to hradba skořepinová

Obrázek

Zde je taková hraba prokázaná na hradišti Kouřim. Při výpočtu plochy řezu valem, mi vychází plocha okolo 10 metrů čtverečních což by vydalo na hradbu vysokou 2,5 metrů a širokou 2 metry, anebo vysokou 3 metry a širokou 1,6 metru nebo cokoliv mezi tím. Místo možné brány jsem nedokázal v terénu identifikovat.

Hradiště je jinak zajímavé. Od hradby směrem k opyši je rovinaté, po cca 250 metrech prudce klesá, ale pořád je schůdné a umožňující i pohyb povozů. Následně přechází na opyši do roviny jen pás metrů nad hladinou Lužnice. Tím je zajištěn dostatek vody pro celou zde sídlící komunitu. Tím jsem vše co bylo možné dohledat k tomuto hradišti, vidět a vydedukovat vyčerpal.

Obrázek

Na závěr vkládám fotografii našich neodbytných souputníků - ufounů.

Použité zdroje a literatura

http://www.geocaching.com/geocache/GC31 ... 8d2181fe3a

https://pf.ujep.cz/~velimskyt/pravek/

http://www.skyscrapercity.com/showthread.php?t=904992

http://www.hrady.cz/

M. Chytráček, Výšinná sídliště doby halštatské a laténské v západních Čechách

Sklenář, Karel – Sklenářová, Zuzana – Slabina, Miloslav, Encyklopedie pravěku, Praha 2002

Pavlů, Ivan – Zápotocká, Marie edd., Archeologie pravěkých Čech 7. Doba hradištní, Praha 2009

Encyklopedie hradišť v Čechách., kolektiv autorů, Libri , 2006

Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezku, Miloš Čižmář, Libri , 2006

Dějiny pravěku I, II, skriptum FF UJEP, Brno 1981 2. vydání