Staré Hradisko - reportáž a trochu historie

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Thór, Hektor

Odpovědět
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Staré Hradisko - reportáž a trochu historie

Příspěvek od Pátrač »

Obrázek
STARÉ HRADISKO - TROCHU DÁVNÉ HISTORIE, PRAVĚKÉHO OPEVŇOVÁNÍ A REPORTÁŽ
Období našich dějin od 5. století do 1. století před naším letopočtem se nazývá mladší dobou železnou a také laténskou. Je to podle významného naleziště La Tene ve Švýcarsku, které má k této dobou základní archeologický vztah. Keltové jsou etnikum, o kterém nejen víme, že zde u nás žilo ale i prvním etnikem o kterém víme, jak se jmenovalo. O skutečných jménech jejich předchůdců nevíme nic. V této oblasti se v té době nepořizovaly žádné záznamy.

Jádro keltské migrace po Evropě se umisťuje do Švýcarska, jihozápadního Německa a východní Francie. Odtud se postupně začali v 5. století šířit na západ a východ. Při této migraci se dostali do kontaktu s národy kolem středozemního moře a od té doby se o nich zmiňují řecké i římské záznamy. Ty nejen zaznamenaly bitvy s Kelty, ke kterým došlo ale i něco o životě tohoto velkého a pestře členěného národa.

Jsme fórum vojenské, tak jsem z jejich historie vybral pár dat majících vztah k jejich pohybům po Evropě podpořených vojenskými aktivitami:
5. až 4. století před naším letopočtem začala expanze Keltů z jejich původní domoviny do zbytku Evropy.
- 387 před naším letopočtem Keltové dobývají Řím
- 359 až 358 před naším letopočtem Keltové dorazili ke Karpatům
- 279 před naším letopočtem Keltové vyplenili Delfskou věštírnu
- 278 před naším letopočtem Keltové překročili Dardanelskou úžinu a usadili se v dnešní turecké části Malé Asie
- 225 před naším letopočtem po prohrané bitvě u Telamonu Keltové začali ztrácet své postavení v severní Itálii
- 191 před naším letopočtem se Keltové po sérii porážek začali z velké části území severní Itálie opouštět a zdá se, že velká část jich ustoupila do střední Evropy.
- 114. až 101 před naším letopočtem začaly nájezdy germánských Teutonů a Kimbrů do střední a Jižní Evropy. Některé náznaky ukazují, že došlo k tvrdým srážkám s keltskými Bóji, kteří žili na našem území.
- 58. až 51. Gaius Julius Caesar dobyl Galii a tím zlomil faktickou moc Keltů v Evropě. Galie se stala římskou provincií
Mapu rozšíření Keltského etnika po Evropě ukazuje tato mapa:
Obrázek
Druhá polovina 1. století před naším letopočtem je ve znamení odchodu Keltů z našeho území. Kam odešli a jaký byl jejich osud, není zcela jasné. Má se za to, že první opravdu věrohodná zpráva o událostech na našem území je zpráva řeckého historika Strabona. Má vztah k roku 113. před naším letopočtem a praví, že Bójové porazili v bitvě bitev Teutony a Kimbry. Bójové jsou zeměpisně umístěni do Hercynského lesa a ten podle všeho zasahoval do Čech. Tím jsou Bójové přiřazeni k našemu západnímu území. Moravu pak osídlil jiný kmen, nesl jméno Volkové – Tektoságové.
Něco k charakteristice těchto kmenů:

Bójové
Slavný a mocný keltský kmen, který sídlil na několika místech Evropy, a se vší pravděpodobností i na našem území. Bójové nebyli největším keltským kmenem, ale předpokládá se, že platili za udatné bojovníky, a proto se jejich jméno někdy překládá jako strašní. Jejich pravlast se rozkládala na území dnešní Francie a rovněž se usuzuje, že založili na severu Itálie město Bologna. Počátkem 2. století před naším letopočtem se Bójové po prohrách v bojích s římskými legiemi uchýlili ze severní Itálie do střední Evropy. Kde všude sídlili není jisté, ale jedná se snad o území jižního Německa, Čech, ale také pravděpodobně v Maďarsku a na Slovensku.

Kultura Bojů se lišila od keltské skupiny usídlené v jižních Čechách. Pro ni byly typické mohylové pohřby, zatímco pro Boje kostrové pohřbívání. Nejvýznamnější bojská hradiště podle Caesara oppida se postupně přeměnila do podoby jakýchsi měst. Bylo to především opiddum u Stradonic které leželo nedaleko Berouna, kde se dokonce razily zlaté mince, Závist u Zbraslavi, Staré Hradisko na Moravě, na Slovensku potom Bratislava.

Od druhého století před naším letopočtem byli řekněme „naši“ Bojové vystaveni nájezdům Germánů, proto část etnika odešla z Čech na území dnešního jihozápadního Slovenska a Rakouska. Na přelomu letopočtu již bylo Keltů v Čechách méně než Germánů. Na Slovensku se udrželi o něco déle. Jiná skupina Bojů pronikla ve 4. – 3. století před naším letopočtem do Itálie, odkud se v 2. století před naším letopočtem do středního Podunají.

Z archeologických nálezů je prokázáno, že na území dnešního bavorského města Pasov stála mohutná pevnost zvaná Boiodurum - pevnost Bójů. Rozsáhlé území v Panonii ztratili Bójové po katastrofální porážce od Dáků. Antičtí autoři psali o této události jako o Boium Desertum - Bójská poušť. Slavná epocha udatných válečníků na území střední Evropy tedy skončila, odešli na území francouzské Galie, kde se nakonec usadili na území kmene Hadeuů.

Volkové
Původně jeden velký kmen, který se na přelomu 4. a 3. století rozdělil na Volky-Tektoságy a na Volky-Areokomity, kteří žili kolem svého oppida Nemausus, dnes francouzské město Nimes. N8s ale zajímají ti co mohli osídlit i část našeho dnešního území. Takže:

Volkové - Tektoságové
Významný a početný kmen pocházející pravděpodobně z území dnešní Francie, působili v severní Itálii a část jejich bojovníků sloužila také v Galatii, tedy v dnešním v Turecku. Je docela možné, že v roce 224 před naším letopočtem, kdy byli Keltové v Galatii poraženi Attalem I., vládcem Pergamu, část Tektoságů přišla na naše území. V roce 279 před naším letopočtem zaútočili Keltové proti Řecku a vyplenili věštírnu v Delfách. Taktika, kterou Řekové proti Keltům použili v průsmyku u Thermopyl, nebyla úspěšná a tím se otevřela cesta do řeckého vnitrozemí. Římský historik Trogius Pompeius identifikoval ve vojenských řadách Keltů právě Tektoságy, kteří ač třeba byli zasaženi řeckým kopím, dokázali ho ještě vytrhnout ze svého těla a hodit zpátky na protivníka. V Galii bylo jejich opěrným bodem oppidum Tolosa - dnes je zde město Tolouse.

Púchovská kultura
Tato kultura se vyvinula v posledních staletích před změnou letopočtu na podkladě starších, halštatských kultur hornatého středního Slovenska za působení vlivů dalších etnik – germánského, dáckého a především keltského. Názvoslovná lokalita v Púchově byla objevena již roku 1888, že jde o samostatnou kulturu však rozpoznal až badatel Eduard Beninger, který označení púchovská kultura použil poprvé. Nejznámější a nejlépe prozkoumanou lokalitou je opevněná soustava Havránok nad Liptovskou Marou. Púchovská kultura se ze svého původního území rozšířila v pozdní době laténské i do přilehlých oblastí jižního Polska a severovýchodní a východní Moravy a její nositelé udržovali úzký kontakt s moravským keltským obyvatelstvem.

Výsledky výzkumů především na Slovensku naznačují, že velmi důležitým, ba stěžejním faktorem púchovské ekonomiky bylo železářství a dálkový obchod mimo jiné s jantarem. Předpokládá se, že jedna z větví mýtické a slavné Jantarové stezky vedla právě přes území osídlené púchovskou kulturou. Je možno uvažovat i o tom, že etnicky je lze alespoň částečně spojovat s keltským kmenem Kotinů. Nejvýznamnější púchovskou lokalitou na Moravě je hradisko Požaha na katastru obce Jičina u Nového Jičína. Šlo o impozantní pevnost. Další pro tuto kulturu typická malá výšinná opevněná sídliště – hradiska pak tvořila pás na okraji hornaté hraniční oblasti Moravskoslezských Beskyd a Bílých Karpat a na jihu sahají až do Povláří. Úloha púchovské kultury v procesu zániku keltského osídlení Moravy není zcela jasná, ovšem zatímco doklady o přítomnosti Keltů na tomto území mizí zhruba kolem roku 50 před naším letopočtem. Výskyt této kultury na Moravě pokračuje až ke zlomu letopočtu.

Ale vraťme se zpět do naší reportáže.

Na Moravu se Keltové dostali asi přes Rakousko a postupně osídlili celou jižní Moravu. Stalo se to asi na přelomu 5. a 4. století před naším letopočtem. Severněji se objevuje jejich produkce importem do jiných kultur, které zde ještě přežívaly. Na Prostějovsku se pak ale prokazatelně usídlili už v těchto počátcích. Dokazují to nálezy jejich obydlí u obcí Určice, Dětkovice či u Čech pod Kosířem. Jediné známe keltské hradiště z této rané doby je pak hradiště Černov nedaleko Račic. Hradiště Černov s impozantním, v terénu dobře patrným opevněním je situováno na výrazné ostrožně, kterou obtéká potok Rakovec. Hradiště s oválným půdorysem a rozlohou 9,3 ha je rozděleno na akropoli a předhradí a bylo opevněno čtyřnásobnou fortifikací v podobě valů s příkopy.
Obrázek
Takto vypadá skica s plánem opevnění keltského hradiště Černov
Akropole s rozměry 225 x 130 m se nalézá na jihozápadním konci ostrožny. Akropole je opevněna valem s příkopem. Tato první fortifikace je nejvýraznější na nejlépe přístupné, severovýchodní straně a dále je pak viditelná spíše jako terénní vlna, tvořená kameny. 12-15 m od prvního valu probíhá na severovýchodě paralelně s prvním valem druhá, nejmohutnější, fortifikace v podobě valu s příkopem o délce 220 m. Výška opevnění ode dna příkopu až po vrchol valu je 4-5,2 m a šířka příkopu dosahuje až 12 m. Třetí fortifikace, vzdálená od druhé 30 m, je tvořena příkopem o délce 230 m a šířce 6-8 m. I nad tímto příkopem byl patrně val, na který lze snad usuzovat podle mírné terénní vlny na vnitřní straně příkopu.

Poslední, čtvrtá fortifikace, je od třetí vzdálena 230 m a zachovala se pouze částečně v podobě 65 m dlouhého úseku opevnění, tvořeného obloukovitým valem s příkopem. Vstup do hradiště byl v jihovýchodní části opevnění akropole. Opevnění bylo tvořeno čelní zdí z nasucho kladených kamenů a třímetrovým hlinitoštěrkovým náspem. Tedy tím co u Keltů není nic mimořádného. Mohutnost opevnění je skoro překvapující. Ale asi se v novém neznámém prostředí jen takto ukryti cítili bezpečně.
Obrázek
Tato fotografie valu s příkopem ukazuje, o jakou masivní fortifikaci šlo.
Pocit bezpečí tedy mohl být více než oprávněný. Ale možná že jde jen o zdání, které klame. Jeho trvání bylo jen asi 100 let a pak zaniklo. Zdá se, že bylo zničeno rozsáhlým požárem. Co se stalo, nikdo nikdy nezjistí. Možná ho vyvrátily další přicházející keltské kmeny, možná se místní lidé rozhodli sami odejít a své bydliště při odchodu zapálili.

Keltové se usazovali v nížinách podél říček a řek. Budovali vesnice tvořené polozemnicemi obdélníkového tvaru, orientované ve směru východ západ. Stěny byly tvořeny kůly a byly vypleteny proutím a vymazány hlínou. Ve středu byl komínový otvor a ohniště pak vytápělo celý objekt. Vesnice pak byly chráněny lehkou palisádou.

Dále se v krajině objevily i jednotlivé opevněné dvorce jako samostatné hospodářské jednotky. Významné keltské lokality mimo oppida na Moravě je možno lokalizovat do těchto míst:

A/ Bořitov u Blanska, pochází z druhé poloviny 2. století a první ploviny1. století před naším letopočtem

B/ Brníčko - blízko Olomouce, pochází z přelomu 3. a 2. století a celého 2. století před naším letopočtem. Zdá se, že se zde podařilo prokázat dokonce i zpracování zlata

C/ Drnholec, okres Břeclav. Pochází ze samotného konce keltského osídlení našeho území.

D/ Mistřín – poblíž Hodonína z přelomu 3. a 2. století a celého 2. století před naším letopočtem. Byla zde nalezena masová výroba nezaměnitelné keramiky.

E/ Mohelnice, okres Šumperk ze 4. a 3. století před naším letopočtem

F/ Milovice, okres Břeclav z doby konce 2. století před naším letopočtem

G/ Strachotím – tato lokalita je dnes ukryta pod hladinou novomlýnské nádrže. Na všech těchto lokalitách se vyskytovala práce s keramikou.

H/ Ludéřov - tato lokalita rozhodně stojí za pár slov na víc

V katastru obce Ludéřov, je tajuplné místo, které se na turistických mapách objevuje pod názvy Švédská šance nebo také Švédská hradba, někdy Keltská svatyně. Z Ludéřova vede turistická cesta vpravo z prudké zatáčky ve směru na Konici nebo bližší Laškov. Asi po 1 km se dostanete k lesu k obelisku a kousek od něj u lesa jsou informační desky. Vlastní šance jsou vidět po vstupu do lesa. Čtyřúhelníkové valy o rozměrech 116x108 m jsou orientovány podle světových stran. Kolem valu je příkop, jehož hloubka se oproti koruně valu pohybuje od 3-4 metrů. Hloubka vnitřní lokality je 1-2 m. Uprostřed východní strany valu je vchod široký asi 8 m. Nároží jsou vyvýšená. V prostoru ohrazeného valy je snížené místo, které se vší pravděpodobností je rituální studnou.

Obr. I: Obrázek Obr. II: Obrázek

Obrázek I. ukazuje masu valu a vlevo od něj příkop tohoto zajímavého objektu. Obrázek II. potom ukazuje nároží valů. I zde je vidět že valy v terénu i po více než 2000 letech tvoří nepřehlédnutelnou dominantu.

Fortifikaci využili při obléhání Olomouce za třicetileté války Švédové, odtud název „Švédské šance“, ale později i Prusové v roce 1748. Podle dosavadních průzkumů a nalezené keramiky nedaleko odtud, však tento prostor obývali již Keltové. Podle odborníků má charakteristické znaky laténského sídliště tzv. Viereckschanzí datovaných do 2. až 1. století před naším letopčtem a jde o jediný objekt tohoto druhu na Moravě.
Tento typ objektů se začal šířit po Evropě ve vrcholném laténu a vždy šlo o čtyřúhelné tedy především čtvercové svatyně, kultovní okrsky zvané keltsky nemeton nebo nemet. Byly to přibližně pravoúhlé objekty s příkopem a valem. Jsou známy od Francie až po Moravu. Používaly se hlavně tyto rozměry:
100 x 100 m,
50 x 50 m a výjimečně ještě
150 x 50 m.

Uvnitř těchto objektů ohraničených valem a příkopem, které často měly i dřevěné brány, se často nacházejí hluboké obětní jámy, sloupy a dřevěné sochy bohů. Uvnitř čtyřúhelníkových svatyní se někdy objevují i malé domky, které se v některých případech zdají být předchůdci pozdějších galskořímských chrámků. V Galii byly v těchto svatyních objeveny sloupové sály, v nichž stály sloupy s vytesanými hlavami. Ve zvláštních kójích byly i useknuté lidské hlavy. Další současná teorie předpokládá, že šlo o opevněné obytné dvorce. V Čechách byly tyto svatyně objeveny:
Markvartice u Jičína
Obrázek
Zde je její hmotová rekonstrukce
Mšecké Žehrovice,
Skřiple u Berouna a tu kterou jsem sem umístil, tedy v
Ludéřov u Olomouce.

Na závěr jsem se rozhodl umístit lokalitu, která v této době získává punc TOP lokality v keltské kultuře. Je to lokalita u Němčic nad Hanou.

Co se k tomu dá říci?

Je to relativně nově objevená sídlištní lokalita na střední Moravě, které má počátek na konci stupně asi 50 let před založením Starého Hradiska, rozkvět v období jako toto oppidum a zaniklo asi ve stejné době, v jehož závěru osídlení na ní končí. Nálezy ukazují, že šlo o důležité výrobní a obchodní centrum nadregionálního významu, srovnatelné s nedalekým oppidem Staré Hradisko, které na ně časově navazuje. Němčice vykazují silný vztah k střednímu Podunají dnes je to slovinské a severoitalské území. Z lokality pochází doposud největší a skladbou nejvýznamnější soubor mincí – 424 kusů, z doby laténské nejen na Moravě, ale i v celém středodunajském prostoru.

Lokalita leží na rozhraní Němčic nad Hanou a Víceměřic v tratích ,,Zadní dlátko" a ,,Kratiny" na strategickém místě, obklopena úrodnou nížinou Hané v blízkosti jantarové stezky. Již v roce 1892 zde byla nalezena stříbrná tetradrachma a na počátku minulého století odtud shromáždil Imanuel Ladislav Červinka, Antonín Gottwald a Alois Telička početné nálezy. Její skutečný význam byl rozpoznán díky povrchovému sběru dvou místních zájemců za pomoci detektoru kovů, kteří získali cca 420 mincí, 1500 drobných bronzových korálků, 100 železných předmětů, 380 skleněných náramků a 550 korálků. Tato kolekce je uložena v Moravském zemském muzeu v Brně.

Ale nyní se vrátíme k tomu co je cílem tohoto článku, ke Starému Hradisku.

Keltské oppidum Staré Hradisko je jednou z nejvýznamnějších a nejzajímavějších památek keltského období na Moravě. V našich pramenech je zmiňováno již v 17. století v souvislosti s jantarem, který zde byl nalézán. Množství nalezeného jantaru v prostoru oppida svědčí o jeho důležité poloze na obchodní stezce, které vedla z pobřeží Baltského moře. Je to známá Jantarová stezka. Staré Hradisko bylo určitě také významným bodem na této obchodní stezce vedoucí z území Čech. Staré Hradisko bylo však nejen obchodním a výrobním centrem, ale také jistě centrem správním a snad i kultovním pro oblast celé Moravy. O nálezech jantaru píše dokonce ve svých pracích i Jan Ámos Komenský a tato lokalita je zakreslena i v jeho slavné mapě z roku 1627.

Patří k nejdůležitějším na Moravě a řadí se mezi nejvýznamnější keltská oppida v evropském měřítku. Přesto je značně opomíjeno a veřejnosti není příliš známo. Ale aby bylo možno sledovat další text s pomocí obrazu, vkládám asi nejpřesnější plán fortifikací tohoto těžce opevněného místa.
Obrázek
Hradisko se nachází asi jeden kilometr východně od obce Malé Hradisko. Je umístěno v centrální části Drahanské vrchoviny v její části zvané Konická Vrchovina. Zaujímá značně protáhlý ostroh nad soutokem říčky Okluky a jejího bezejmenného pravostranného přítoku. Plocha oppida převyšuje okolní terén o 80-90 m. Oppidum je dobře přístupné pouze z východní strany, na severní a jižní straně je chráněno strmými svahy. Ostrožna je od východu oddělena od plochého hřbetu širokým sedlem, hřbet samotný povlovně stoupá k jmenované vesnici. Celá plocha oppida o rozloze 37 ha byla opevněna impozantním mohutným obranným systémem hradeb a příkopů. Dodnes zachovalé valy dosahují výšky 3 až 6 metrů.

Západní strana ostrožny, která byla a je nejsnadněji přístupná, byla opevněna asi 600 metrů dlouhou hradbou, vedoucí přibližně ve směru S-J. Jižní úsek zachovaného valu je i dnes mimořádně výrazný a ještě před 30 lety před ním vyl viditelný asi 15 metrů široký příkop. Později byl zemědělskou činností příkop zarovnán.

Tam kde ústí žleb od říčky Okluky se val stáčí v pravém úhlu na severovýchod a tento směr udržuje asi 250 metrů, přičemž v polovině je přerušen – to by mohlo indikovat možnou bránu. V nejsevernější části se val opět lomí v pravém úhlu a směřuje po severním okraji lokality v délce asi 600 metrů na východ. Tam se lomí v ostrém úhlu a vrací se k jihozápadu, kde po 140 metrech nalezneme další přerušení, kde byla umístěna východní brána. Od této brány val pokračuje asi 220 metrů ve stejném směru a po této vzdálenosti se opět lomí a pokračuje po obvodu dalších 320 metrů. Tento úsek je doplněn předsunutou asi 10 metrů širokou terasou, která zcela jistě patřila k opevňovacímu systému. Po tomto úseku se obvodový val opět lomí a po 240 metrech dosahuje jihozápadní brány oppida, ke které vedla cesta širokým žlebem od bezejmenného potoka. Celková délka obvodového valu je 2770 metrů, což je významný stavební počin. Val – hradba chránila plochu asi 37 hektarů.

Ale to není vše. Vnitřními hradbami bylo oppidum rozčleněno na tři části. První vnitřní val, který je dlouhý 540 metrů je po 330 metrech od jižního valu rozdělen bránou a potom pokračuje obloukem k severnímu valu. Tento val rozděluje oppidum na západní předhradí o rozloze o ploše 13,5 hektaru a centrální vnitřní část, která předhradí převyšuje o rozloze 23,5 hektaru. V centrální části je i nejvyšší místo celé lokality s nadmořskou výškou 541 metrů.

Trojúhelníkový východní výběžek oppida je od centrální části oddělen asi 120 metrů dlouhým příčným valem a tím vzniklo malé asi jeden hektar rozsáhlé východní předhradí. Když jsem tam byl poprvé, tiše jsem zíral na tento neuvěřitelný systém opevnění v celkové délce 3630 metrů. Když vezmu v úvahu i příkopy, je to obdivuhodné stavební dílo.
Opevnění vypadalo podle posledních výzkumů tak, jak se pokusím v této další části popsat.

Západní vnější opevnění, tedy první obranná linie.

Byly objeveny dvě fáze opevnění. Starší podoba byla složena z příkopu vysekaného do skalního podloží hlubokého asi 2,5 a širokého asi 6 metrů. Za ním byla hradba s čelní kamennou zdí široká asi 1,5 metru, která byla zpevněna svislými kůly a za níž následoval hlinitý násep. Kůly byly zapuštěny do hloubky 0,8m a průměr kůlových jam byl 0,6 metru. Za touto hradbou byla její zadní část široká asi 4 metry tvořená hliněným tělesem přecházejícím do hliněné rampy.
Obrázek
Takto mohla vypadat v úplnosti první obranná linie v první stavební fázi tedy hradba i příkopem.
Druhá fáze opevnění, dvakrát tak mohutná, byla vystavěna téměř na stejném místě poté, co byla hradba původní dokonale srovnána se zemí a původní příkop byl zasypán. Na jeho místě vyrostla nová, podstatně mohutnější hradba. Měla opět čelní kamennou plentu širokou nyní asi 3 metry a v její líci opět byly zjištěny kůlové výztuhy. Za čelní kamennou stěnou následovalo hliněné těleso asi 3,5 metru, na které navazovala hliněná rampa. Byla zde předpokládána u obou fází dřevěná roštová konstrukce ale ani u jedné fáze se ji nepodařilo jednoznačně prokázat.
Obrázek
Takto se změnila hradba první obranné linie po provedené rekonstrukci v druhé stavební fázi. Nade vše vyniká mohutnost tohoto tělesa tvořeného kameny, výdřevou a zeminou. Byla to kvalitní část fortifikace.
Obrázek
Zde je fotografie z výzkumu této obranné linie pořízená v roce 1990
Vnitřní, tedy druhá obranná linie

Samotná vlastní hradba vnitřního fortifikačního pásu byla zkoumána s výjimkou vstupní brány pouze v třicátých letech. Podoba starší fáze hradby není prokazatelně doložitelná, byl ale objeven příkop, který k ní patřil. Novější fáze opevnění potom je poměrně jednoznačně popsána jako hradba s čelní kamennou plentou o celkové síle asi 3 metry. V čele má kůlové jámy pro opěrné dřevěné sloupy o průměru kolem 0,5 metru. Celá hradba byla zezadu podepřena hliněnou rampou. Výzkum dále ukázal, že před touto hradbou byl asi 60 metrů široký pás protknutý dvěma příkopy širokými mezi 3 až 5 metry a hlubokými asi 1,5 metru.
Obrázek
Tento obrázek ukazuje možnou podobu celé vnitřní obranné linie tedy hradbu i oba příkopy.

Obrázek
A takto vypadala čelní kamenná plenta hradby. Tato fotografie z roku 1935 ukazuje její stav, jak byla ukryta tisíce let pod destruovanou hradbou.

Opevnění východního předhradí

V letech 1990 až 1991 byla odkryta kamenná destrukce jednofázové hradby široké asi 4 metry, opět vyztužené dřevěnou konstrukcí. Provedené odpovídalo výše uvedeným obrázkům s příslušnými rozměry.
Další součástí opevnění byly nalezené terasy, které se nachází na některých úsecích severního, jihovýchodního a jižního obvodu oppida, někde dokonce probíhají dvě terasy nad sebou. Tyto terasy jsou zcela jistě součástí nedokončených částí opevnění. Jejich podoba není jistá, možná mělo jít o předsunuté palisádové stěny.

Vstupní brány

Velmi důležitou součástí opevnění každého hradiště či oppida jsou vstupní brány. Keltové byli zdatní stavebníci a i tento stavební prvek uměli vybudovat tak, aby se stal pevnou součástí opevnění a aby jejich provedení zajistilo potřebnou míru nedobytnosti. Jednoznačně jsou na Starém Hradisku prokázány tři brány:
- brána jihozápadní,
- brána východní a
- brána, která protínala uprostřed vnitřní val.
Terénní konfigurace a přerušení valu předpokládat patrně v severozápadní části oppida. Do ní by podle všeho směřovala cesta vedoucí žlebem klesajícím do severního údolí říčky Okluky.

Jihozápadní brána

Brána, kterou lze označit jako jihozápadní, byla určena pro cestu vedoucí žlebem klesajícím k jihu do údolí bezejmenného potoka. Je to podle výzkumů provedených ve třicátých letech minulého století Stavba vzniklá vzájemným přeložení částí hradeb a jejich zakončením v bloku pravoúhlých pečlivě vyzděných bloků.
Obrázek
Takto to mohlo vypadat. Každopádně cesta byla pod kontrolou střelců z luků už před bránou, v jejím vstupním prostoru bylo možné útočníky pobíjet kameny a dřevěnými trámy. V samotné bráně se cesta musela dvakrát pravoúhle lomit a jakmile bránu opustila, stále mohla být ostřelována z hradeb. Pokud si nad ní představíme navíc i věžovitou obrannou nástavbu tak jak to u Keltů bylo obvyklé, tato brána by byla mimořádně tvrdý oříšek. Zde ale musím uvést, že tato brána mohla být postavena i úplně jinak. Takto ji totiž popsal pan Böhm, který výzkum v dávnější minulosti prováděl a bohužel, tento výzkum nebyl nověji potvrzen.
Obrázek
Tato fotografie ukazuje výzkum této brány v roce 1937.
Brána do východního předhradí.

Nebyla přímo zkoumána. Ale její terénní průsaky naznačují, že šlo o kleštinovou bránu přímého typu. Cesta do ní vcházela a procházela jí přímo, ale protože po pravé straně přístupové cesty vedla hradba východního trojúhelníkového předhradí, byla tato cesta v případě ohrožení dobře pokryta palebným působením obránců. I když proto nejsou žádné důkazy, je vysoce pravděpodobné, že i nad ní se tyčila nějaká věžovitá konstrukce chránící samotný pohyblivý uzávěr této brány.
Také je potřeba zde uvést, že do trojúhelníkového východního předhradí nebyl nalezen vstupní prvek. Což sice nic moc neznamená, ale je možné, že přístup do něj byl řešen jinak než klasickou vstupní bránou.
Obrázek
Zde je vyobrazení možné situace před touto východní bránou. Přístupová cesta je skutečně dlouhým úsekem pod vlivem palebného působení z hradby východního předhradí a poté prochází kleštinovou branou. Je možné, ale ne prokázané, že zde byly i další prvky třeba palisádové stěny, které mohly její obranyschopnost posílit.

Brána do centrální části oppida ve vnitřním valu

O podobu této brány může být veden spor stejně jako o podobu brány jihovýchodní. Ale přece jen nalezené důkazy ukazují, že šlo o bránu kleštinovou. V jejím středu byly vysekány do skalního podloží tři řady po třech stavebních jámách, které sloužily pro vertikální nosné sloupy, které nesly věžovitou branskou nástavbu a další stavební jámy sloužily pro fixaci samotného pohyblivého uzávěru této brány. Tato konstrukce známá z jiných keltských oppid není žádnou novinkou a platí, že Keltové používali při podobných stavbách podobné stavební postupy a designy. Tento typ brány je asi import z jižních státních útvarů, které byly technicky a stavebně na výrazně vyšší úrovni než území v západní a střední Evropě.
Obrázek
Zde je pokus o nákres, jak mohla vypadat situace před touto branou a v samotné bráně. Je vidět že předsunuté příkopy byl nesouose přerušeny, tak aby vstupní komunikace musela několikrát změnit směr. Devět kůlových či stavebních jam v samotné kleštině brány je interpretováno jako pozůstatek věžovité konstrukce nad touto branou.

Rekapitulace tedy stručně řečeno praví, že oppidum bylo obehnáno až 6 m vysokými hradbami a valy o délce asi 2,5 km. Opevněno bylo převážně západní předpolí. Plocha hradiště totiž využívala přírodního trojúhelníkového tvaru, kdy bylo chráněno příkře spadajícím svahy ze tří stran. I tak ale byl těžce opevněn celá obvod a jsou náznaky předsunutých opevnění, nebo alespoň úmysl tato předsunutá opevnění vybudovat. Systém bran se zdá dostatečný, velmi promyšlený a podporující obranyschopnost celého oppida.

Vnitřní plochy oppida byly souvisle zastavěny samostatnými dvorci s přibližnými rozměry 50 x 50 m. Ty byly ohrazeny ploty, palisádami a byli podobným způsobem i vnitřně členěny. V těchto dvorcích se nacházely samotné obytné a výrobní objekty. Jak asi vypadali: pomůže nám následující obrázek.
Obrázek
Takto mohla vypadat zástavba na Starém Hradisku a takto mohla vypadat podoba samostatného dvorce. Tato rekonstrukce vychází ze skutečně a v úplnosti prozkoumaného jednoho takového dvorce. Viz obrázek níže.
Obrázek
Některé z těchto objektů měly dokonce vydlážděnou podlahu, u velkých domů se často nacházely polozahloubené dílny. V těch byly nalezeny zbytky po řemeslné činnosti. Byly nalezeny stopy prokazující tuto řemeslnou činnost:

- zpracování surovin pro výrobu látek, výroba látek a jejich barvení a zdobení

- vysoce rozvinutá hrnčířský výroba, celkově bylo nalezeno přes 30 000 artefaktů z tohoto konání.

- velký rozsah zpracování železa, bronzu a vzácných kovů. Byly nalezeny zámkové mechanismy dveří a oken domů, klíče k těmto zámkům, celý sortiment zbraní a jezdecké výstroje, pily, sekery, kovářské nářadí, důkazy o tom že místní populace dbala na svůj vzhled- šperky, spony do šatů, přezky opasků a mnoho dalšího. Bylo nalezeno mnoho nářadí pro kovotepeckou výrobu. Našly se zde sekáče, pilníky průbojníky, protahovače drátu i výhňové lopatky.

- byly nalezeny důkazy vysoce rozvinutého kovolitectví včetně výroby polotovarů pro ražbu mincí. Na druhou stranu důkazy o samotné ražbě mincí nalezeny nebyly.

- kovotepecká výroba byla prokázána nálezy kružítek, malých kovadlinek, kovotepeckých kladívek, kleští a forem pro odlévání polotovarů z bronzu metodou ztraceného jádra.
- výroba prvků pro využívání zvířecích potahů pro zemědělské ale i dopravní účely.

- mimořádný rozsah aktivit byl konstatován v oblasti zpracování jantaru, který se v této lokalitě nachází v podobě suroviny, polotovarů i finálních výrobků v takovém množství, že i Jan Amos Komenský ve své slavné mapě z roku 1627 toto místo označuje jako: „ Hradisko, ubi myrrha effoditur „ tedy jako Hradisko kde se nachází myrrha, což byl termín v těch i pozdějších dobách používaný právě pro označení jantaru. Jantar tato žádaná komodita se sem dostával po Jantarové stezce. A to je fenomén, který stojí za malou vsuvku.

Jantarová stezka je prastaré označení ještě starší obchodní trasy spojující sever Evropy konkrétněji pobřeží Baltu s civilizacemi prosperujícími kolem Středozemního moře.
Jantar jako nosná komodita proudící po této rase na jih nejdůležitější z komodit, byl dopravován na jih do Itálie a odtud lodní dopravou do Řecka a dokonce i do Egypta a to dlouho a dlouho před rokem nula a hodně dlouho i po něm. V době existence Římské říše vedla hlavní větev cesty od Baltského pobřeží v Prusku na jih, a při tomto směru šla i přes území keltských kmenů Volků-Tektoságů na území současné Moravy až k Jadranu. Za konec Jantarové stezky je považováno město Aquileia.
Označení "Jantarová stezka" se objevuje poprvé v písemných zprávách římských autorů Tacita a Plinia Staršího. Ten druhý jména Plinius přináší zprávu o urozeném Římanovi, který se za Neronovy vlády vypravil po jantarové cestě k pobřeží Baltského moře s cílem získat zde jantar a dopravit ho do Říma. V době od 3. po 5 století našeho letopočtu asi tato stezka byla využívána nejvíce.

Má se za to, že vycházela ze severoitalské Aquileie, která byla střediskem obchodu s jantarem, podél východní strany Alp vedla k Dunaji, pokračovala patrně po levém břehu Moravy až po Přerov, kde se podél Bečvy zatáčela k Moravské bráně a přecházela přes rozvodnici Bečvy a Odry za severním okrajem města Hranic. Zde se patrně tato trasa rozdělovala a její severní větev přecházela přes dnešní obec Vražné a procházela Pustějovem, kde dále uvedený nález jantaru dokládá průběh další části trasy k severovýchodu a dále Moravskou bránou. To je považováno za více než jisté. U Nového Jičína je už citovaná malá obec Pustějov, odkud pochází zajímavý nález velkého kusu surového jantaru společně s řeckou mincí. Za Moravskou bránou stezka směřuje do Slezska a na sever přes Kalisz a Toruň k Baltskému moři. Daná mince by mohla být důkazem, že stezka byla využívána středomořskými obchodníky už dlouho před příchodem Keltů.

Ale jako nic v té době ani tato obchodní trasa nebyla vyloženě stabilní. Pod vlivem vnějších událostí se různě vychylovala, měla odbočky a různá větvení. Proto se považuje za jisté, že jiná větev zřejmě od Dunaje směřovala přes Devín u Bratislavy Povážím, zde se stočila a přes Vlárský průsmyk se napojila na výše uvedenou trasu a pokračovala po ní dál přes Polsko až k dolní Visle na baltské pobřeží.
Obrázek
Mapa Jantarové stezky
Musel to být mimořádně významný pohyb zboží. Ze severu byl na jih směrován především jantar, ale i jiné suroviny jako med, kožešiny, možná i otroci, a na sever proudily výrobky středomořských dílen především bronzové picí soupravy, skleněné nádoby šperky, a možná i hedvábí a další komodity, které sever neměl možnost vyrobit či získat jinými obchodními kanály. O intenzitě tohoto dálkového obchodu vypovídá nález u Wroclawi, kde byla objevena tři velká skladiště z pozdně laténské fáze przeworské kultury, obsahující přes 2900 kg jantarové suroviny. Toto množství, které zde asi zůstalo zapomenuto po nějaké mimořádné události, muselo v dané době představovat značný majetek.

Intenzivní obchod po této obchodní trase, která byla nedílnou ještě významnější obchodní trasy zvané hedvábná stezka, byl nepochybně jedním z důvodů vzniku a rozkvětu především moravských oppid, která tvořila nejdůležitější střediska obchodu v této oblasti. A vzhledem k nálezům na Starém Hradisku se část dopravovaného jantaru oddělovala, proudila právě sem, byla zde zpracována a jako finální výrobky se na jantarovou stezku vracela. V polovině posledního století před koncem letopočtu však se v jižním sousedství Moravy, kterou můžeme do té doby považovat za nejvýhodnější tranzitní území, mění politická a tím i vojenská situace. Dochází ke konfliktu Keltů s norickým královstvím, dácké království expanduje snad až po řeku Moravu, do té doby intenzívní obchod s římským územím je ochromen a nakonec se dostává pod kontrolu Římanů. Tento nový stav zbavil keltská oppida severně od Dunaje jejich hlavní funkce tedy to, že jsou mimo jiné i emporii. Je možné, že ztráta obchodu v tomto rozsahu spolu s tlakem Germánů a Dáků na okolní území byl jeden z důvodů, proč Keltové nakonec Moravu opustili.

Další řemeslné aktivity:
- kamenická výroba je doložena výrobou brousků, žernovů pro mletí mouky a zvláštních plochých koleček o průměru od 2 do 10 centimetrů. Jejich účel není znám, navíc se nikde jinde v keltských sídlech nevyskytují. Možná to byla místní varianta munice do praků.

Ulice byly dlážděné – šířka dlažby činila 4 m, nalezeny byly hrnčířské pece a několik cisteren na vodu, které byly s velkým úsilím vysekány do skalního podloží. Samostatné opevněné město bylo rozděleno na Horní a Dolní. Horní patřilo nejmajetnější vrstvě obyvatel, Dolní převážně řemeslníkům. Pod hradbami město pokračovalo předhradím, kde žily nemajetné vrstvy. Nynější nálezy ukazují, že keltské domy sahaly až do dnešní části obce Malého Hradiska, Skřivánkova. To by znamenalo neuvěřitelných 50 ha osídlené plochy. Aby toho nebylo málo, omezené výzkumy naznačují, že samotná obec Malé Hradisko stojí na základech 2000 let starých keltských domů. To by znamenalo osídlení mimořádných rozměrů.
Obrázek
Zde je letecký pohled na tuto lokalitu i s potřebným popisem.
Je možné, že tato lokalita nesla ve starověku jméno Leukaristos nebo Strevinta a že je zaznamenáno i na mapě Claudia Ptolemaia. Ale pokusy o sesouhlasení Starého Hradiska s některým tímto názvem je pouhou spekulací, protože není jediný přímý důkaz a nepřímé vypadají spíše jako spekulace než jako důkazy.

Lokalita vydala nepřeberné množství různé keramiky, železných a bronzových nástrojů, šperků, zbraní, jantarových a skleněných výrobků, ale i zmetků a odpadů z výroby. Z domácího nářadí se nalezly např. vážky, udice, sekery, pily, lopaty, vidličky, skoby, hřebíky, klíče a jiné. Zdejší oppidum razilo i vlastní mince a bylo nepochybně správním střediskem. Vzniklo asi díky bohatým zdrojům železa v prostoru Drahanska, snad na již tehdy existující obchodní cestě. Zdroje potravin byly jistě získávány z prostor úrodné Hané. V nedalekém okolí směrem na východ jsou četné archeologické nálezy s keltským osídlením:

- Ptení,
- Mostkovice,
- Určice,
- Prostějov,
- Stařechovice,
- a už zmíněný Ludéřov

Oppidum bylo důležitým výrobním a řemeslným centrem. Nejdůležitější činností jeho obyvatel byla patrně železářská výroba - naleziště železa se nacházely v okolí lokality, jejímiž produkty byla zásobována velká část Moravy. Na oppidu je doloženo lití barevných a drahých kovů, výroba keramiky, mincovnictví, výroba jantarových korálků, skleněných předmětů a šperků. Na lokalitě bylo objeveno velké množství nálezů – keramika, železné nástroje a kování, kamenné žernovy, zbraně, železné, bronzové a skleněné šperky, drobné plastiky, velké množství mincí a jak už jsem uvedl i jantaru. Mezi nálezy se vyjímá více než 800 železných a bronzových spon, které pomáhají přesněji určit dobu, po kterou oppidum fungovalo.

Oppidum Staré Hradisko vzniklo v polovině 2. století před naším letopočtem, v mladší době laténské a zaniklo někdy po polovině 1. století před naším letopčteml. Život na oppidu trval tedy více než sto let. Jeho vznik, fungování a zánik spadá do stejného období jako ostatní česká a moravská oppida. Jeho zánik je opředen tajemstvím, protože bylo asi náhle opuštěno, nenese totiž známky vojenské akce.
Obrázek
Tento obrázek ukazuje jeho rekonstrukci podle posledních výzkumů. Rekonstrukce respektuje vše doposud zjištěné o průběhu hradeb, zástavby a tedy se velmi liší od rekonstrukce, kterou vytvořil pan Böhm v roce 1946, což ukazuje obrázek umístěný níže
Obrázek
Tato rekonstrukce pomíjí trojúhelníkové východní předhradí a oppidum zobrazuje jako typické město. Tím ale oppidum zcela jistě nebylo.
Další keltská oppida na Moravě jsou Hostýn, snad i Kotouč u Štramberka. U tohoto hradiště není jisté, zda nemohlo náležet púchovské kultuře, ověření však již není možné, neboť lokalita byla zničena vápencovým lomem Ale to by bylo už mimo rozsah této práce. Nyní následuje fotografická část této reportáže.
Na prvním obraze je zopakován pohled na plán Starého Hradiska.
Obrázek
Nyní budou následovat fotografie a pokusím se vždy popsat co na nich je a kde se to přibližně nachází na daném plánu.
Obr. první: Obrázek Obr. druhý: Obrázek
Na prvním obrázku je celkový pohled na oppidum od západu. Není v terénu nijak zvláště výrazné. Pokud by člověk nevěděl, že se jedná o hledaný objekt, považoval by vše za plochý kopec s remízky. Ten temný stín není nikdo jiný než můj kamarád ufoun. Jak jistě víte, on a někdy i jeho druhové mě doprovází na všech výpravách do pravěku. Doufám, že jinak pohledný obrázek moc nekazí. Na druhém obrázku je pak dnešní vzhled čelního valu na západní straně oppida. Z této strany bylo oppidum nejsnáze přístupné a toto byla první linie opevnění, která chránila předhradí.
Obr. třetí: Obrázek Obr. čtvrtý: Obrázek
Na třetím obrázku je pak skupina hromad kamenné suti, které vznikly mě neznámým způsobem. Mohl by to být pozůstatek severozápadní brány, do které by byl vstup od severu z údolí říčky Okluky. Není to ale jisté, tento prostor nebyl nikdy archeologicky zkoumán. Toto místo je na plánu oppida v tom místě, která rozděluje okružní val jakoby dvěma písmeny V otočenými proti sobě. Ale také to může být pozůstatek novodobé činnosti.
Čtvrtý obrázek je pořízen v místě, kde se nacházela pečlivě prozkoumaná brána, která se nacházela v jihozápadním úseku vnější hradby, tedy protínal první obranou linii. Na plánu je to ta, co je v dolní části okružního valu a vypadá, jakoby hradba byla ohnutá proti sobě a dovnitř. Byla prozkoumána v třicátých letech minulého století systémem sond. v bráně se spojily hradby dvou stavebních fází jejich výstavby a vznikl tak mohutný, pravoúhle zalomený kamenný blok. Do tohoto bloku se vklínilo vyústění protější zdi a to opět v pravém úhlu. Cesta se tedy v této bráně dvakrát pravoúhle lomila. To je velmi sofistikované řešení. Navíc stopy při sondáži nalezené vedou k závěru, že zde bylo několik nosných sloupů, na kterých se tyčila obranná věž.
Obr. pátý: Obrázek Obr.šestý: Obrázek
Pátý obrázek pak ukazuje pohled do této brány. Pokuste si představit, že byla tvořena asi 6 metrů vysokými kamennými zdmi a že se nad ní strměla možná i dvoupatrová obranná dřevěná věž a třeba získáte představu, jak impozantní místo to bylo. Šestý obrázek pak ukazuje strukturu kamenné plenty vnitřní hradby
Obr. sedmý: Obrázek Obr. osmý: Obrázek
Sedmý obrázek ukazuje pohled ze dna okružního příkopu na vrchol okružního valu - hradby. Velká část okružního příkopu je přirozeného původu a je mimořádně rozložitá. V této časti je ode dna příkopu na vrchol dnešní úrovně valu - hradby asi 8 až 10 metrů.
Osmý obrázek pak ukazuje příčné valy, které přední samostatnou část oppida, tedy předhradí jakoby rozdělují na několik samostatných opevněných prostor. Na plánu nejsou zakresleny a jejich účel není jistý. Osobně si myslím, že je to pozůstatek novodobé zemědělské činnosti. Do 70. let minulého století bylo celé oppidum zemědělsky využíváno. Asi to tedy je pouze důsledek odstraňování kamení z polí.
Obr. devátý: Obrázek Obr. deset: Obrázek
Devátý obrázek pak ukazuje dodnes zachovanou výšku kamenné suti, která dříve byla hradbou, která chránila akropoli oppida.
Desátý obrázek ukazuje pohled z koruny valu - hradby na dno příkopu na jižní straně. Snad je vidět razantní výškový rozdíl a to se val - hradba už 2000 let rozpadá a příkop zanáší produkty eroze. Tento příkop ale není čistě umělého původu. Je to vlastně přirozená úžlabina, která byla do podoby příkopu na některých místech upravena.
Obr. jedenáct: Obrázek Obr. dvanáct: Obrázek
Obrázek číslo jedenáct ukazuje solidně zachovanou plentu obvodové hradby - valu na severní straně. Úsek je asi 100 metrů dlouhý. Dvanáctý obrázek ukazuje jak je rozlehlý příkop v jihozápadním ohybu první obranné linie. Je jasné, že šlo o překážku velmi obtížně překonatelnou, ale zároveň je to pohodlná přístupová cesta do jihozápadní asi hlavní vstupní brány do oppida. Jako příkop a současně přístupová cesta totiž byl modifikován přírodou vytvořený žleb spadající k bezejmennému potoku. na jižní straně ostrožny.
Obr. třináct: Obrázek Obr. čtrnáct: Obrázek
Obrázek třináctý ukazuje prostor bývalé akropole. Je to na plánu místo s uzavřenou vrstevnicí a je to zároveň místo, které je na oppidu v nejvyšší nadmořské výšce. Docela si zde dovedu představit dřevěnou strážní a pozorovací věž. Výhled by potom obsáhl poloměr směrem do nížin kolem Prostějova a Olomouce asi 45 kilometrů. Čtrnáctý obrázek potom dává pohled na plochu hlavního prostoru oppida, zde směrem na východ od akropole.
Obrázek
Obr. patnáct
Patnáctý obrázek potom umožní pohled na plochu prvního předhradí, pohled od příčných valů směrem na severozápad. Z mých vlastních fotografií zbývají poslední dvě.
Obr. šestnáct: Obrázek Obr. sedmnáct: Obrázek
Předposlední, šestnáctý obrázek ukazuje val - hradbu v poměrně dobře zachované výšce, který odděluje druhé předhradí - na plánu je to trojúhelník v pravé horní části oppida - od hlavního prostoru oppida a poslední obrázek ukazuje plochu druhého předhradí ohraničenou zbytky valu - hradby na nejvýchodnějším obvodu oppida.

Kolegové. Snad vás tato reportáž napříč našimi působivými dějinami přesvědší o tom, že Keltové a stopy jejich přítomnosti u nás skutečně stojí za trochu času. Výlet na Staré Hradisko jsem podnikl se svojí manželkou Ladou, která už dlouhá léta snáší s neuvěřitelnou trpělivostí moje hradologické eskapády. I díky ní mohla vzniknout tato práce.

Oppidum Staré Hradisko vzniklo v polovině 2. století před naším letopočtem, v mladší době laténské a zaniklo někdy po polovině 1. století před naším letopočtem. Život na oppidu trval tedy více než sto let. Jeho vznik, fungování a zánik spadá do stejného období jako ostatní česká a moravská oppida. Jeho zánik je opředen tajemstvím, protože bylo asi náhle opuštěno, nenese totiž známky vojenské akce.

Další keltská oppida na Moravě jsou Hostýn, snad i Kotouč u Štramberka. U tohoto hradiště není jisté, zda nemohlo náležet púchovské kultuře, ověření však již není možné, neboť lokalita byla totálně zničena vápencovým lomem. Ale to by bylo už mimo rozsah této práce.

Malé Hradisko je půvabná vesnička na Drahanské vrchovině. Hned na návsi je parkoviště, ze kterého je to na oppidum 25 minut pohodové procházky. Oppidum je veliké a my ho procházeli skoro 4 hodiny. Po návratu k vozidlu vás čeká příjemná hospůdka s dobrým pivem, kofolou a utopenci.
Pokud budete mít možnost, udělejte si výlet - stojí to zato.

Použitá literatura a zdroje:
http://www.archeolog.cz/lokalita/jm-jezkovice-01/43
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 27/3/2012, 19:54, celkem upraveno 5 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Jenom takový postřeh, podle Bójů se Čechy jmenují Bohemia. Aspoň pokud si to dobře pamatuji.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Ano, je to pravda. Psal jsem o tom v práci o pravěkých fortifikacích. Tady jsem na to zapoměl. :oops: Ale snad to nebude vadit. Jinak jsem doplnil pár obrázků, trochu to osvěžily a vylepšily.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
K225
svobodník
svobodník
Příspěvky: 22
Registrován: 31/5/2008, 17:19
Bydliště: Doma

Příspěvek od K225 »

Zajímavost k Bójům: Nebyli z našeho území vytlačeni germánskými kmeny, ale sami se vydali na cestu na jih a založili cestou údajně Boloňu, která má po nich jméno.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Prameny se ohledně toho proč z našeho území Keltové jako etnikum odešli různí.

Jak jsem uvedl je jisté co se stalo v tchto letech.

225 před naším letopočtem po prohrané bitvě u Telamonu Keltové začali ztrácet své postavení v severní Itálii

191 před naším letopočtem se Keltové po sérii porážek začali z velké části území severní Itálie opouštět a zdá se že velká část jich ustoupila do střední Evropy.

Proč by později Bójové měli ustoupit tam odkud byly donuceni odejít?

Jistě, pokud bys mohl uvést pramen ze kterého čerpáš budu velmi rád. Je možné, že když jsem třídil fakta, že jsem něco přehlédl. Prosím dej vědět, mám - li v textu chybu, rád ji opravím.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
jakomi
desátník
desátník
Příspěvky: 50
Registrován: 8/9/2007, 21:00

Příspěvek od jakomi »

Díky za skvělý článek (tak jako obvykle).

Vím, že Staré hradisko zasahovalo až k prvním domům vesnice, ale že by pokračovalo dál je pro mne novinka. Ale člověk se pořád učí. Odkud jsi čerpal?
Nejhorší je vědět, že je nejlepší nic nevědět.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Existuje skvělá kniha o Starém Hradisku. Je maličká a za pár korun.

je k nalezení třeba Zde: http://knihy.abz.cz/prodej/keltske-oppi ... e-hradisko

Pak je od Libri velká ENCYKLOPEDIE KELTŮ NA MORAVĚ - ledacos je tam

Pak existují skvělé informace na naučné ztezce o Starém hradisku a nakonec jsem tam byl dvakrát osobně abych viděl co popisuji a úplně mě to tam nadchlo.

A nakonec jsem čerpal ze zdrojů Moravského zemského muzea v Brně . Tam jezdím pravidelně jsou tam i keltské nálezy od nás z Klobouček u Bučovic kde jsem vyrůstal co by malé zlatovlasé dítko.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
K225
svobodník
svobodník
Příspěvky: 22
Registrován: 31/5/2008, 17:19
Bydliště: Doma

Keltové na našem území

Příspěvek od K225 »

Pátrač píše:Prameny se ohledně toho proč z našeho území Keltové jako etnikum odešli různí.

Jak jsem uvedl je jisté co se stalo v tchto letech.

225 před naším letopočtem po prohrané bitvě u Telamonu Keltové začali ztrácet své postavení v severní Itálii

191 před naším letopočtem se Keltové po sérii porážek začali z velké části území severní Itálie opouštět a zdá se že velká část jich ustoupila do střední Evropy.

Proč by později Bójové měli ustoupit tam odkud byly donuceni odejít?

Jistě, pokud bys mohl uvést pramen ze kterého čerpáš budu velmi rád. Je možné, že když jsem třídil fakta, že jsem něco přehlédl. Prosím dej vědět, mám - li v textu chybu, rád ji opravím.
K225
svobodník
svobodník
Příspěvky: 22
Registrován: 31/5/2008, 17:19
Bydliště: Doma

Příspěvek od K225 »

Wikipedia:
Jiná skupina Bojů pronikla ve 4.- 3.století př.n.l. do Itálie, odkud se
v 2.století př.n.l. stáhli do středního Podunají. Kolem roku 60 př.n.l.
byli panonští Bojové poraženi Dáky a z větší části se odstěhovali na
území dnešního Švýcarska, kde už žily keltské kmeny Helvetiů a Haeduů.
Na jejich území byli příchozí Bojové usazeni Caesarem, který vedl se
zdejšími Kelty dlouhé války.

Hádanky naší minulosti/1 - Kam odešli Keltové?
- Jiří Bílek a Toulky českou minulostí I. díl.:
Keltové neodešli najednou, ale postupně. Germáni (Markomani a Kvádové patřící do skupiny Svébů - pozdějších "Švábů") pronikali na naše území údajně v několika vlnách od r. 9.-3. př.n.l. Objevovat ve střední a západní Evropě se začli asi od r.150 př.n.l.Boje ale byly spíše místní (asi až na Závist v údolí Březanského potoka u Zbraslavi - to bylo totálně zničeno a vypáleno, přesto že bylo mohutné) a místně prý docházelo i k asimilaci.

Keltové údajně byli "převrstveni" Germány.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Ano, zdá se, že opravdový úpadek Bójů a jiných Keltů na území dnešních Čech amoravy má přímou vazbu na událost, kterou antičtí historikové nazvaly BÓJSKOU POUŠTÍ.

Vypadá to tak, že krátce před touto událostí došlo uvnitř největších oppid, Závisti i Stradonic ke změnám které by dneska byl hodnoceny jako tristní. Vystupují zde totiž neklamné známky pozvolného společenského úpadku. Z některých částí zástavby se ztrácejí velké dvorce, plochy se vylidňují a nerespektují se již důsledně ani pravidla obecní bezpečnosti.

Prořídlé obyvatelstvo se stahuje do centrálních čtvrtí, zatímco jiné skupiny z městských osad odcházejí. Zcela zamžené a nejasné zůstávají poměry na venkově. Spíše jen tušíme odumírání územní organizace v zájmové sféře oppid až k úplnému selhání jejich hospodářského zázemí. Krajně sporadická archeologická svědectví o nejmladším horizontu keltského osídlení venkova naznačují, že definitivně vysychají zdroje zemědělských produktů i nerostných surovin nejen pro oppida.

Bójové volí za těžiště svého dalšího mocenského vzestupu končiny na středním Dunaji. Nové politické ambice se časem staly neodolatelnou výzvou dalším keltským populacím v sousedních zemích, hlavně v Boiohaemu jak byl Čechy v té době nazývány.

Lze tak soudit, že k rozhodujícímu a poslednímu odlivu keltské elity a jejích družin z různých oblastí Čech došlo nejspíše těsně před polovinou století. Jeho následky poznamenaly hluboce a nenávratně demografický obraz středočeských oppid i celé země. Bójská država na středním Dunaji naopak rychle sílila. Osobně si myslím, že Keltové v této době prostě začali sami Čechy opuštět a šli " za lepším".

Zabráním zadunajského teritoria vstoupila bójská moc do bezprostřední zájmové oblasti dáckého krále Burebisty. Po zavraždění Caesara v Římě roku 44 před naším letopočtem, se všemi následnými vojensko-politickými důsledky i pro oblast Balkánu, uvolnilo Burebistovi ruce pro vyřešení aktuálního konfliktu. Mocenský zápas probíhal po několik let a konečný střet byl natolik ničivý, že jej s komentáři zaznamenaly i antické prameny. Na dosud neidentifikovaném bojišti, kdesi v Potisí, připravil Burebista zdrcující úder Bójům a Tauriskům, spojeným pod vedením krále Kritasira. Historie mluví od té doby píše o “bójské poušti” (deserta Boiorum), naznačující krutou kmenovou genocidu.

Vyhlazení bójského kmene bylo sice nelítostné, ale nikoli totální. Roztříštěné zbytky populace ustupovaly z nebezpečných krajin uchvácených Dáky a snažily se uniknout z jejich dosahu. Skupiny utečenců prchaly Podunajím k západu a některé se rozhodly navrátit zpět do Boiohaema tedy do Čech. Ale za pár desítek let se mocenská struktura a vojenské zabezpečení území Čech dostala do stavu, kdy ji nebylo možno rychle obnovit. Klíčové osobnosti Keltů padli v boji a při ústupu z Podunají. Prořídnutí populace neumožnilo obnovu polorozpadlých oppid, nebylo dost lidí na jejich obranu ani na produkci potravin.

Někdy mezi roky 40 a 35 před naším letopočtem zanikla zavražděním krále Burebisty vzbouřenými soukmenovci a rozpadem jeho říše dácká hegemonie na středním Dunaji. Nastalé bezvládí v rozjitřené zemi vyzývalo k novému ovládnutí.K tomu ale už keltové v celé oblasti nedostali možnost.

Došlo totiž a já jsem o tom přesvědčen ke střídání moci a tím pádem i hegemonie na našem území. Za takto nastalých okolností se do víceméně uvolněné země začíná stěhovat cizí germánský živel. Cizinci pomalu prosakují do různých částí Čech, tak jak je vedou hlavní říční toky, obnovují někdejší políčka a zakládají své osady. Postupují dále až do středních Čech, do Polabí i do samotné Pražské kotliny. V jakém časovém sledu jsou k nim poslední záchvěvy života na oppidech? Bolestně scházejí dendrochronologická data. Zatímco se z Hrazan, Stradonic i Třísova život tiše vytratil, poznamenal zřejmě konec Závisti zoufalý odpor keltských obránců neznámému útočníkovi.

A Staré Hradisko? Bylo podle všeho postupně opuštěno a jeho obyvatelé odešli neznámo kam.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 4/5/2009, 11:57, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

387 před naším letopočtem Keltové dobývají Řím
To je pravda, ale ne tak docela. Keltové, kterým velel bójský náčelník Brennus, porazili Římany v bitvě u Allia, načež obsadili i Řím. Tohle město nebylo opevněné, proto jej Římané vyklidili bez boje, ale ponechali posádku v opevnění na Kapitolu, která všechny keltské útoky odrazila. Mezitím byl vojevůdce Camillus prohlášen diktátorem a sbíral nové vojsko, takže Keltové si raději nechali zaplatit výkupné a odtáhli zpět do severní Itálie.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

To je tak. Jde asi o různý pohled na to co obsah dobytí může znamenat. Jistě, není- li dobyto celé město je to diskutabilní ale pokud ale Římané zaplatily výpalné místo boje tak bych osobně setrval u termínu dobití. no je to skutečně těžko hodnotit.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Pátrač píše:To je tak. Jde asi o různý pohled na to co obsah dobytí může znamenat. Jistě, není- li dobyto celé město je to diskutabilní ale pokud ale Římané zaplatily výpalné místo boje tak bych osobně setrval u termínu dobití. no je to skutečně těžko hodnotit.
Určitě máš pravdu a de fakto byl Řím dobyt, ale celá tahle záležitost je dost složitá a přiznám se, že jsem uvažoval o tom napsat na tohle téma článek, ovšem mé zdroje si v některých podstatných věcech odporují, takže jsem to vzdal, abych si neuřízl ostudu.

Většina města byla každopádně v rukou Keltů a jejich náčelník Brennus sebejistě stanovil římským vyjednavačům výkupné a dokonce měl používat falešné váhy, aby je zvýšil. Když Římané protestovali měl údajně pronést nesmrtelný výrok: "Běda poraženým" a přihodit na váhy ještě svůj meč.
Z toho by se dalo usuzovat, že Římané museli být na kolenou a nezbývalo jim nic jiného nežli se vykoupit. Ovšem posádka na Kapitolu stále odolávala a diktátor Marcus Furius Camillus měl snad pronést další nesmrtelný výrok: "Řím se nevykoupí stříbrem, ale železem" a vytáhl s novým vojskem na Řím. Co se dělo dál je dost nejasné. Podle některých pramenů Kelty porazil, podle jiných odtáhli sami kvůli epidemiím a zásobovacím potížím. Každopádně odtáhli dost narychlo a výkupné nebylo příliš vysoké, což myslím si, svědčí spíše pro první možnost.

Jinak bych rád napsal, že se mi tvůj článek moc líbí a je škoda, že všichni reagujeme hlavně na nepodstatné stati o keltském kmeni Bójů, ale ono to bude pravděpodobně tím, že o Starém Hradisku většinou slyšíme poprvé.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Děkuji - jsem rád že se článek líbí. Já něco takového plánuji i u hradů -Typologie je hotová a tak se pustím bez jakéhokoliv plánu do prací podobného typu. Pokud najdu nějakou vychytávku která se na jiných hradech nevyskytuje nebo jen velmi vzácně, tak udělám podobnou reportáž ale jen pokud tam budu osobně. Nechci jen opisovat knihy .

K hradištím se budu také vracet - mám rozpracovanou otázku slovanských hradišt na našem území tedy první tisíciletí našeho letopočtu u nás.

A to co jsi zavrhl klidně zpracuj - vlož tam prostě možné odlišnosti výkladů dějin mezi různými zdroji a sám jistě máš svůj názor - pak je možno hledat dál a diskuse může pomoci. Takže ostudy se neboj - žádná nehrozí.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Tales
svobodník
svobodník
Příspěvky: 29
Registrován: 1/10/2007, 16:04

Příspěvek od Tales »

Velmi pěkný článek a zároveň reportáž z místa. Dokážu si představit, že zbytky valů vypadají v reálu daleko mohutnéjší, než z fotografii, což ostatně vím z vlastních cest (např. Stradonice nebo Stará Kouřim)
Ve své době určitě šlo o velmi významné město, jeho historie je však kupodivu velmi krátká. Zvláštní také je, že nebyla následně využita Germány nebo Slovany.
Jinak se mi osvědčilo tyto články číst s se spuštěnými Mapy.cz v druhé záložce, díky leteckým pohledům si dokáži situaci lépe představit.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Tales - tato práce prochází právě zásadní rekonstrukcí. takže asi tak tza měsíc bude ještě zajímavější. Když jsem to psal zrovna jsem se učil pracovat s nálezovými zprávami a podobnými dokumenty.

Nyní už jsem někde jinde a tuto práci dostanu na úroveň - této práce:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4000

nebo této:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4121

Je to důležité, protože později bude práce o Obrově noze u Otaslaic a o Hradu u Bílovic.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Vážení kolegové.
Když jsem dokončil cyklus prací o pravěkých fortifikacích postupně jsem vytvořil zatím tři samostané práce o vybraných opevněných lokalitách. Dvě které jsem zveřejnil až po jejich prověření profesiálními archelogy ale výrazně předčily kvalitou práci první a to tu, kterou jsem věnoval keltskému oppidu Starému Hradisku nedaleko Prostějova.

Tento stav jsem dlouhodobě považoval za málo uspokojivý a dnes jsem ho napavil. Práci jsem přepracoval,doplnil obrazovými prvky a 6 vlastnímu rekonstrukčními obrazy.

Tím jsem tuto práci srovnal do lajny s Rmízem a Křižanovicemi. I když je to už stará záležitost je zde v nové podobě a tedy kdo má zájem, může se na ni podívat znovu. Pomalu připravuji další práci o dalších dvou lokalitách které považuji za více než zajímavé.

Zdraví vás Pátrač
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „Ostatní národy“