Rímska Logistika

[pjaro77]

Potraviny pre armádu
Spotreba jedla v armáde bola jednou z vecí, z ktorej sa plánovačom vojenských kampaní rosilo čelo.

https://antickepamatky.cz/pojmy/zasobov ... travinami/
Úspěch ve starověkém a rovněž i v moderním válčení nebyl a stále není způsoben pouze schopností postavit do pole největší, nejlépe vyzbrojenou, organizovanou, vycvičenou, disciplinovanou a řízenou armádu, protože pokud selhala logistika, selhaly i kampaně. Jinými slovy: nezáleželo tolik na vůli římských generálů, kde, jak rychle a s kolika vojáky mohli operovat v Germánii, Británii, Arménii nebo Parthii, ale na tom, kde a jak dlouho tam mohli zásobovat své síly.

Skladování dostatečného množství potravin na strategických a operačních základnách, budování a zajišťování předsunutých zásobovacích skladů, organizování a střežení kyvadlové dopravy, pomoc a rady regionálním a zahraničním spojencům, aby shromažďovali a dodávali zásoby, postupovali po trasách která zaručovala bezpečné a stálé zásobování vodou a potravinami, to vše musela řešit armáda spolu s místními veličinami a vůdci. Armáda se snažila zajistit úrodu nepřátelské země, dobýt její zásobovací sklady (což znamenalo zabránit nepříteli odvézt nebo spálit úrodu) a odříznutí jejich zásobovacích linií často znamenalo vítězství – někdy dokonce bez boje.

Za císaře Septimia Severa mohla armáda, co do velikosti, čítat nějakých 30 legií, 12 000 vojáků v Římě a přibližně 480 pomocných jednotek, což odpovídá asi 450 000 mužům, k tomu se musí ještě připočítat asi 30 000 mužů ve dvou středomořských flotilách a několika provinčních. Dohromady uživit circa 480 000 mužů, kteří při průměrné denní dávce 880 gramů pšenice a 620 gramů jiných potravin potřebovali celkově za rok 154 395 tun obilí a 108 770 doplňkových potravin, představovalo velký logistický oříšek, a to nepočítáme potravu pro koně a mezky (cca 670 tun ječmene a 1 100 tun sena nebo zeleného krmiva denně!), které dosahovalo čtvrt miliónu tun ječmene a téměř půl miliónu tun sena.

Výpočty ukázaly, že každá legie spotřebovala okolo 8 000 kg obilí, 45 000 litrů vody a 18 000 kg krmiva pro zvířata, to vše denně, abychom si mohli udělat představu o náročnosti zásobování. I proto se armáda snažila o částečnou samoobsluhu jednotek, když podůle Flavia Josepha nesli legionáři jako součást svého vybavení srpy pro sklizeň obilí.

V době míru armáda využívala různé zdroje, ze kterých získávala zásoby potravin. Jedním z hlavních zdrojů byli civilisté v provinciích; zásobování může mít formu rekvizice nebo povinného nákupu za pevnou cenu; o potravinové zásoby tímto způsobem mohly do armády přijít přímo nebo prostřednictvím prokurátora,“ poznamenává odpovědný úředník, jak poznamenává Strabo:

Dalším důležitým zdrojem byly potraviny produkované na vojenské půdě (territoriumor prata), která se rozkládala na značnou vzdálenost kolem každé pevnosti; ty někdy pěstovala sama armáda, jindy civilisté, kterým byla půda pronajímána. Využívaly se i smlouvy na dodávky ve velkém.

[Rase]

Díky za parádní text, přidám pár obrázků.

[Heiss]

K římské logistice ve vztahu k území České republiky je zajímavý tento podcast s Markem Vlachem. Asi to nejdůležitější je, že Římané měli v povodí Moravy poměrně propracovaný systém logistických center, která sloužila jako skladiště pro vojska operující v průběhu markomanských válek hluboko na nepřátelském území. Kromě toho tam popisuje i obecné rysy římského zásobování a možnosti jeho výzkumu.

[pjaro77]

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/ve ... elo-367024
Cesty využívané v antickém Římě měřily nejméně 299 tisíc kilometrů, což je zhruba o 100 tisíc kilometrů více, než uváděly předchozí práce archeologů a historiků, vyplývá z výzkumu, který tento týden zveřejnil vědecký časopis Nature. Ani toto číslo ale zřejmě není konečné, říká jeden z autorů, český vědec Adam Pažout z Autonomní univerzity v Barceloně.
Pro Římskou říši byla hustá síť cest zásadní. „Řím byl předmoderní impérium, které pokrývalo několik milionů čtverečních kilometrů. Dopravní síť byla tím, co ho drželo pohromadě,“ poukázal Pažout. Silnice sloužily pro poštovní službu, přesun vojáků a úředníků i pro obchod. „Moc se projektuje z Říma do provincií po celé Evropě, na Blízkém východě a v severní Africe právě skrze silnice,“ dodal. Kromě pozemních komunikací pak antický Řím velmi spoléhal i na námořní a říční trasy, které se navzájem doplňovaly.
V rámci výzkumu vědci zveřejnili interaktivní mapu, která ukazuje zmapované starořímské cesty a základní údaje o nich. Nový nástroj nemá sloužit jen odborné komunitě, ale i široké veřejnosti. Právě od ní autoři zaznamenávají kladné ohlasy, sdělil Pažout.

[pjaro77]

https://itiner-e.org/