tahač T-20 Komsomolec

Odpovědět
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

tahač T-20 Komsomolec

Příspěvek od sa58 »

tahač T-20 Komsomolec
Obrázek
Po delší odmlce se opět vracím k sovětské obrněné technice, jmenovitě k představiteli, který v nás vyvolává spíše úsměv než nějaký obdiv. Pro Rudou armádu to však byl nenahraditelný prostředek motorizace dělostřelectva. Rudá armáda požadovala po konstruktérech lehký pásový tahač schopný vléci protitankové a plukovní kanony ráží 37,2 a 76,2 mm.

První pokusem týmu konstruktérů (vedoucí A.S. Ščeglov), inspirovaným americkým traktorem Marmon Herrington, byl tahač Pioněr používající komponenty z plovoucího tanku T-37. Tahač mohl převážet řidiče a šestičlennou obsluhu děla rychlostí až 50 km/h . Vyrobilo se 50 kusů, ale problém byl v chybějící ochraně obsluhy.

Konkurencí prvnímu vývojovému týmu byla skupina vedená N. Astrovem. Ti představili konstrukci pancéřovaného tahače založeného na komponentech plovoucího tanky T-38 a motoru z civilního auta. Tento tahač byl do výzbroje zařazen po testech jako T-20, na sovětské poměry je zajímavé i bojové jméno Komsomolec.

Konstrukce přebrala maximum dílů z již produkovaných tanků T-38. Podvozek se skládal ze čtyř spárovaných pojezdových kol, předního hnacího a zadního napínacího kola a dvou kladek. Pohon obstarával benzínový motor GAZ-AA o výkonu 40HP, pozdější série již byly osazeny modernějším GAZ-M1 o výkonu 50 HP. Převodovka měla čtyři rychlosti vpřed a jednu vzad, kapalinový měnič momentu umožňoval redukci převodů. Vozidlo mohlo vléci třítunový náklad rychlostí 2,5 km/h.

Pancéřová korba měla sílu 8-10 mm a chránila dvoučlennou osádku – řidiče a velitele vozu. Ten byl zároveň střelcem z jediné zbraně vozidla, kulometu DT ráže 7,62 mm. Palebný průměr pro kulomet byl cca 500 nábojů ráže 7,62 mm. Řidič (sedící vlevo) a velitel nastupovali do vozidla dvěma poklopy na střeše. Za kabinou byl přepravní či nákladový prostor, mohlo zde přepravovat šest osob na sklopných sedačkách nebo převážet náklad. Nad sedačkami se dala napnout plachta, obrys vozidla pak vypadal jako jezdící stan.

Sériová výroba byla zahájena v listopadu 1937. Vozidlo bylo během výroby postupně modernizováno, zdroje uvádí tři výrobní verze. Výroba bylo ukončena v létě 1941 po vyrobení 7780 kusů T-20. Je jasné že ani toto velké množství nepostačovalo k motorizaci dělostřelectva, pěší divize měl mít 60 Komsomolců. Proto se tahače objevují u elitních útvarů a tankových zborů.

Na podvozku T-20 vznikly i zajímavé bojové vozidla. Sověti na něj v nouzi umístili 57 mm protitankový kanon ZIS-2. Vzniklo tak samohybné dělo ZIS-30. Bylo to nouzové řešení nedostatku mobilních protitankových děl, nicméně kanon 57 mm byl velmi účinnou zbraní. Nevýhodou tohoto kompletu bylo nedostatečné pancéřování, malá stabilita při střelbě a malý dojezd.

Němci vozidlo použili jako lehký stíhač tanků s kanonem ráže 37 mm. Vozidlo jako tahač používala finská armáda ještě po druhé světové válce.

technická data T-20 Komsomolec“
délka – 3,4 m
šířka – 1,86 m
výška – 1,58 m
hmotnost – 3,5 t
výkon motoru – 40 (50) HP
max. rychlost silnice – 47 km/h
zásoba PHM – 80 l
dojezd – cca 150 km
osádka – 2


Použité zdroje:
http://www.armor.kiev.ua
http://www.battlefield.ru
Pejčoch, Spurný – Obrněná technika 3
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

A tady jsou nějaké obrázky T-20
Obrázek Obrázek

Obrázek Obrázek
a podrobný nákres vozidla

Obrázek
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

a ještě ZIS-30

Obrázek

Obrázek Obrázek
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Sa ď. Znal jsem ten tahač trochu z dobových záběrů, ze sovětských přehlídek. Koukám, že se jako kořist hodil i Německé armádě. Holt té motorizace nebylo nikdy dost.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
badaxe
poručík
poručík
Příspěvky: 786
Registrován: 1/10/2011, 13:49

Re: tahač T-20 Komsomolec

Příspěvek od badaxe »

Počet tahačů "Пионер" (pioněr) byl zřejmě vyšší, notoricky opisovaný počet 50 kusů se týká produkce továrny v roce 1936 a počtu který byl vyroben před přehlídkou 7.11. 1936 na Rudém náměstí. Po této přehlídce se teprve dostaly stroje k útvarům, výroba běžela ještě v roce 1937, ale celkový počet není znám, bude ale zřejmě vyšší než jen "přehlídkové" stroje. Byly podniknuty pokusy stroj opatřit pancířem (verze B-1 a B-2), ale zůstalo u prototypů.
Pokud jde o tahač "Комсомолец" Т-20, ruské zdroje nikde nemluví o jiném motoru než ГАЗ-М (GAZ-M) což je logické, byl to motor použitý v tanku T-38 (výkonější verze původního GAZ-A) Použití tohoto motoru jak v tanku tak v tahači nebo nákladním či osobním autě je dáno tím, že šlo o jediný vyráběný motor v této kategorii v SSSR (šlo o kopii staršího motoru Ford). Motor byl použit i s původní převodovkou, ta ale nebyla doplněna žádným "kapalinovým měničem převodů" (nic takového SSSR v té době nevyráběl) ale prostě a jednoduše redukční převodovkou od automobilu GAZ-AAA. Tato redukční převodovka měla dva stupně a umožňovala v redukovaném stupni rychlost pouhých 2,25 km/h, samozřejmě s tím že se se snížením rychlosti zvýšila tažná síla. Pancéřován byl i motor, který byl pod pancéřovou "kapotou" uprostřed vozidla, vedle ní byly lavice pro obsluhu děla, které se daly překlopita místo lidí se na vzniklé plošině vezl náklad (část plošiny byl kryt motoru, zbytek právě ty lavice. Vzduch pro chlazení se původně bral dole pod blatníky, ale protože to snižovalo životnost motoru byly ke konci výroby nasávací otvory přemístěny výše nad blatníky. Zajímavostí je, že velitel vozu měl druhé řízení (bez spojky), důvodem bylo zvýšení "přežití vozidla" v případě zasažení řidiče měl být schopen s tahačem odjet. Bohužel z dostupných pramenů není jasné, jestli se to týkalo všech strojů, nebo jen posledních sérií. Řidič a velitel v boji původně sledovali okolí štěrbinami vybroušenými do pancéřových krytů, později se montovalo neprůstřelné sklo "triplex". Testy prototypu proběhly v srpnu až listopadu 1937 a následovala sériová výroba (ta nahradila právě tahač Pioněr, jehož výroba skončila v první půli téhož roku). Kromě závodu "№ 37 имени Орджоникидзе" v Moskvě se výroba rozběhla i ve "спецпроизводстве ГАЗ" tedy ve speciální výrobě závodu GAZ. Právě v GAZ se zkoušela i nepancéřovaná verze T-20, důvodem bylo že jednak byl problém s dodávkami pancéřových plechů, ale hlavně nepancéřovanou verzi by bylo schopno dělat více továren. Další vývoj běžel i v závodě číslo 37, kde tyto prototypy měly označení ЛТ-1 a ЛТ-2 (LT-1 a LT-2) použity byly motory GAZ-M a GAZ-11. prototypy GAZ měly označení "ГАЗ-20" (měl se označovat snad "Комсомолец-2") a "ГАЗ-22". První měl motor GAZ-M ale s výkonem zvýšeným na 60ks, druhý byl postaven na základě skupin tanku T-40 a s motorem GAZ-11, žádný z těchto nepancéřovaných typů nebyl zaveden do výroby
Tahače se účastnili bojů s Japonci a následně i s Finskými silami v roce 1939/40. Zde utrpěli poměrně velké ztráty, především díky špatnému velení. Od napadení SSSR Německem byly nasazovány a ztráceny ve velkých počtech, takže k 1.9.1942 měla RKKA už jen 1662 kusů. Kořistí byly nejen WH a finské armády, ale i rumunů a slováků (ti jich vykazovali 9 u pluku v Martině, ale pojízdný byl údajně jen jeden). Rumunské jsou známy i z přehlídky. Zajímavá je i zmínka že několik tahačů používaly i partyzánské jednotky v lesnatých oblastech. V době ústupu v roce 1941 byly tahače běžně používány ke vleku protiletadlových děl 37 mm a dalších mnohem těžších kusů než původně požadované kanony 45 mm (nikoli 37 mm) a 76,2 mm obr. 1927. I to vedlo ke zvýšeným ztrátám, protože motor byl přetížen už při běžném provozu a k výpadkům docházelo i v míru. ZiS-30 byl postaven v počtu asi 100 kusů (uváděno je i 101) a byl použit jako nouzové řešení, jeho neperspektivnost byla jasná od počátku. Slabý motor na vozidlo moc nestačil a stabilita byla i s podpěrami nedostatečná. Použity byly pouze v obraně Moskvy 1941/42 u několika tankových brigád.
zdroj: http://armor.kiev.ua/Tanks/BeforeWWII/T20/
http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%A2-20_ ... 1%86%C2%BB
http://www.bronetehnika.narod.ru/komsom ... molec.html
http://www.aviarmor.net/tww2/tanks/ussr/t-20.htm
Obrázek

Socialisté ti slibují střechu nad hlavou, slibují tě nakrmit slaninou a fazolemi, slibují tě léčit, když onemocníš.
To vše jsou ale věci, které se dostane každý vězeň nebo otrok.
(Ronald Reagan)
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: tahač T-20 Komsomolec

Příspěvek od Mirek58 »

Co se týká verze ZIS 30'(SHD), tak ta běžela od 21.9.1941 do 15.10.1941 v závodě č. 37 (Moskva) a dala 101 ks s kanonem ZIS 2 a jeden ks s kanonem 45 mm. A při zadávání do výroby tento typ soutěžil s ZIS 31, což byl NA GAZ AAA s 57 mm kanonem na ložné ploše, ale kvůli blížící se zimě a sněhu byl upřednostněn ZIS 30, pro lepší průchodnost zasněženým terénem i přes známé nedostatky.
Tvořily PT baterie celkem 20ti tankových brigád u Západního a Jihozápadního frontu.
ObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Obrněné automobily“