Méně známé modifikace a použití střel Standard SM-1

cokoliv co plave a potápí se mimo NATO a VS...
Odpovědět
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Méně známé modifikace a použití střel Standard SM-1

Příspěvek od Polarfox »

Méně známé modifikace a použití střel Standard SM-1
“Aneb nestandardní Standardy“
Obrázek
Existují zbraňové systémy, které zůstávají laikovi (a často i řadě zasvěcenějších) takřka či zcela neznámy. Pak jsou tu ovšem takové, jež za sebou i při notorické známosti skrývají řadu zajímavých, ale zřídka probíraných verzí a aplikací. Námět tohoto článku bude spadat právě do druhé uvedené skupiny.

Když byl v roce 1963 v USA zastaven program námořní protiletadlové střely RIM-50 Typhon (ve verzích MR a LR, jako náhrada systémů RIM-2 Terrier, RIM-24 Tartar a RIM-8 Talos), otevřela se cesta náhradnímu programu v podobě rodiny střel Standard v počátečních variantách RIM-66 Standard MR (Medium Range) a RIM-67 Standard LR (Long Range). Tato „rodinka“ se následně úspěšně rozrostla do myriády rozličných evolučních variant, jež se propracovaly na paluby lodí takřka dvou desítek států celého světa. A s jejími výhonky se nepřestaneme setkávat ani v blízké budoucnosti, což je vidět na příkladu zavádění nejnovějšího člena rodiny, střele RIM-174 Standard ERAM (neboli SM-6, Standard Missile 6). Nás však budou zajímat dvě poněkud odlišné větve použití – zjednodušené varianty určené pro malá plavidla a některé exportní zákazníky a nasazení střely v podobě protilodního prostředku.

Protiletecké řízené střely jsou sice většinou pojímány čistě jako prostředek určený proti vzdušným cílům (ať již jde o letouny či řízené střely), ale přinejmenším většinu z nich lze v případě nutnosti/potřeby použít i v roli protilodní střely. Nejinak je tomu i v případě střel Standard, a to již od samotného počátku a úvodních verzí. Kromě toho byla ovšem vyvinuta speciální protilodní varianta RGM-66 Standard ARM (Anti Radiation Missile), jež nevyžadovala ozařování z paluby mateřského plavidla, poněvadž byla vybavena hlavicí s naváděním na zdroj radarového záření. RGM-66 byla syntézou běžné protiletadlové střely RIM-66B a letecké protiradarové střely AGM-78 Standard ARM, jež byla sama dříve vyvinuta na základě střely RIM-66A. Dá se tedy říci, že kruh se uzavřel. Střely ARM jsou vizuálně snadno rozpoznatelné dle prstence černých pruhů v přední části v oblasti hlavice. V US Navy sloužila RGM-66 v roli dočasného prostředku, který poskytl menším plavidlům alespoň nějakou ofenzivní kapacitu do příchodu plnohodnotných a výkonnějších protilodních střel, konkrétně typu RGM-84 Harpoon. Ostatně s tím koresponduje i označení střely jako ISSM, neboli Interim Surface to Surface Missile System. Dále se lze setkat s neformálním a ne zcela přesným pojmenováním „Tartar in the Box“. Využívána byla na některých torpédoborcích třídy Charles F. Adams, fregatách třídy Brooke (u obou tříd z klasického odpalovacího zařízení protiletadlových střel Tartar/Standard) a fregatách třídy Knox (pro její použití byly modifikovány dva krajní sloty v osminásobném odpalovacím zařízení protiponorkových střel ASROC) a několika rychlých dělových člunech třídy Asheville. RGM-66 existovala ve dvou bojových variantách – RGM-66D (pro výklopné odpalovací kontejnery a klasické odpalovače) a RGM-66E (pro vypouštěcí zařízení střel ASROC). Kromě toho byla k dispozici cvičná varianta RTM-66D a nerealizována zůstala plánovaná verze RGM-66F s aktivním radarovým naváděním.

Uživatelé

USA

Co se týká konkrétních plavidel, jež využívala střely Standard jako protilodního doplňku, musíme začít u dělových člunů třídy Asheville. Tato malá mrštná plavidla, „ušitá“ dle požadavků pro eventuální bojiště v Karibiku a Jihovýchodní Asii a určená k průzkumu, likvidaci nepřátelských rychlých člunů a palebné podpoře, byla jedním z mála vybočení, jimiž námořnictvo USA zavítalo do oblasti rychlých člunů. Zpočátku byla vybavena čistě hlavňovou výzbrojí, s níž sice dělové čluny nebyly rozhodně bezzubé, ale na základě světového vývoje a hrozeb bylo na přelomu 60tých a 70tých let sezdáno, že nějaké ty zoubky navíc by se rozhodně hodily. Zvláště pokud měla plavidla obstát vůči stále rozšířenějším raketovým člunům sovětské provenience. Pokusy s řízenými střelami začaly v lednu 1971 na dělovém člunu Benicia (PG 96), který byl pro tyto účely vybaven jedním odpalovacím zařízením střel Standard ARM (tj. RGM-66D) instalovaným na zádi. Odpalovací kontejner, značený jako GMLS Mk 32 (Guided Missile Launching System Mk 32), buď verze Mod 0 či 1 (varianty užívané na amerických plavidlech), se skládal ze dvou částí – z výklopné odpalovací v zadní polovině a přebíjecí v přední (s rezervní střelou, na kontejner tedy připadaly dvě střely SM-1). K prvnímu zkušebnímu odpalu došlo 6.3.1971, přičemž to bylo zároveň první vypuštění řízené střely z amerického rychlého člunu. PG 96 pokračoval v dalších úkolech spojených s rolí testovacího člunu (již nespojených s řízenými střelami), ale neohřál se při tom dlouho, neboť již v srpnu téhož roku bylo rozhodnuto o jeho zapůjčení do Jižní Koreje. K předání došlo v říjnu 1971 a člun, přejmenovaný na Paek Ku 51, byl důležitým prvkem, který odstartoval zavedení střel Standard ARM i v této asijské zemi. O tom však více až v další části.

Obrázek Obrázek
PG 96 Benicia, na první fotografii se dá při troše snahy rozlišit černý „proužek“ visuálně odlišující RGM-66D, na druhé fotografii pak zkušební odpal

Kromě člunu Benicia (PG 96) byly v letech 1971 až 1973 upraveny ještě další čtyři jednotky třídy Asheville – Antelope (PG 86), Ready (PG 87), Grand Rapids (PG 98) a Douglas (PG 100), tentokráte již v plnohodnotné verzi se dvěma odpalovacímí kontejnery. I tak zde ale byly odlišnosti – vzhledem k tomu, že první dvojice (PG 86 a PG 87) byla vybavena radarovým systémem řízení palby Mk 87 (v typickém a na fotografiích snadno rozpoznatelném „vajíčku“), tak mohla používat standardní protiletecké střely RIM-66B, zatímco elektronicky hůře vybavená dvojice PG 98 a PG 100 byla odkázána na verzi RGM-66. Těžko říci, zda-li to dávalo první dvojici možnost použít střely i v protileteckém módu, tedy stejná otázka jako v případě íránských plavidel (viz. příslušný oddíl).

Obrázek Obrázek Obrázek
PG 86 Antelope (1, 2) a PG 87 Ready (3) – s typickými „vajíčky“, přičemž na první fotografii je celkem jasně vidět jiný typ střel (RIM-66)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
PG 98 Grand Rapids (1, 2) a PG 100 Douglas (3 a 4), na prostředních dvou fotografiích ve společnosti člunů se systémem Mk 87

Ani u větších plavidel nešlo o příliš velká množství upravených jednotek – torpédoborce Charles F. Adams v rozmezí DDG-15 až DDG-24 (možná ne všechny), u fregat třídy Brooke celá třída (FFG-1 až FFG-6, opět možná ne všechny) a u fregat třídy Knox šlo taktéž spíše o kusové množství (lze narazit například na nepotvrzený údaj 6 jednotek), modifikovány byly přinejmenším jednotky DE-1068, DE-1072 a DE-1075. Jak již bylo řečeno, jednalo se o úpravu čistě provizorní a dočasnou, byť funkční, danou proprietami Studené války a hlavním hybným momentem byly dostupnost a rychlost uvedení do služby. V druhé polovině 70tých let, tedy přechodovém období, kdy byly nově zaváděné RGM-84 Harpoon stále ještě velice nedostatkové, se počítalo i s kombinovaným nasazením – nejdříve zneschopnit/oslepit nepřátelské plavidlo střelou Standard ARM naváděnou na radar protivníka a následně ho dorazit střelou Harpoon. Po masovém rozšíření typu Harpoon zmizely z palub amerických plavidel i speciální protilodní verze střel Standard, přičemž koncept umístění jejich nástupců zůstal na řadě lodí vybavených „pepperboxem“, tj. osminásobným odpalovacím zařízením systému ASROC, stejný.

Jižní Korea

Zavádění střel Standard ARM v Jižní Koreji na začátku 70tých let bylo úzce spojeno s narůstajícím hrozbou severokorejských rychlých útočných člunů (včetně nově zaváděných raketových člunů typu Osa) a diverzních plavidel a vyhodnocením novinek na poli námořního boje (arabsko-izraelské války a použití protilodních střel). Jako optimální řešení problému bylo rozhodnuto zavést vlastní vysokorychlostní raketové čluny, s ohledem na stav zdejšího loďařského průmyslu prozatím ještě ve spolupráci se zahraničním partnerem. Celý proces byl nastartován zapůjčením již zmíněného člunu Benicia (PG 96) třídy Asheville, předaného v roce 1971 a přejmenovaného na Paek Ku (či Paeku nebo Pae-Ku, v překladu racek šedý) s číslem 51 (PGM 351, v době služby došlo u tohoto i dalších plavidel k několika změnám kódu, přičemž uvádím až poslední platný). Před uvedením do provozu byl člun modifikován instalací plných dvou odpalovacích zařízení GMLS Mk 32 pro střely Standard ARM. Testování Paek Ku 51/střel Standard u jihokorejského námořnictva proběhlo k plné spokojenosti a logickým dalším krokem bylo rozběhnutí sériové výroby vylepšených plavidel. S realizací projektu se Jižní Korea obrátila na výrobce člunů Asheville, loďařskou společnost Tacoma Boatbuilding Company. Ta v reakci na jihokorejskou žádost vyvinula typ označovaný jako PSMM Mk 5 (Patrol Ship Multi Mission Mk 5), odvozený od typu Asheville. Nejvýznamnějším rozdílem byly změny v pohonné soustavě (z CODOG na COGAG), což bylo spojeno jak s navýšením výkonů (především akcelerace), tak bohužel i ceny, spotřeby a snížením dosahu. Z USA byla dodána 3 plavidla (Paek Ku 52, 53 a 55, čili PGM 352, 353 a 355) (někdy se udávají čtyři, ale patrně bude čtvrté přechodové započítáno na vrub USA), dalších 5 pak bylo postaveno v Jižní Koreji (Korea Tacoma Marine Industries) (Paek Ku 56, 57, 58, 59, 61, čili PGM 356, 357, 358, 359 a 361). Čluny byly dodávány v letech 1975 až 1978, další byly později vyrobeny na export. Střelami Standard ARM byla vyzbrojena pouze první trojice (dvojici odpalovacích kontejnerů se čtyřmi střelami doplňoval americký 76mm kanón L/50 Mk 34 jako u třídy Asheville), zatímco v Jižní Koreji vyrobená druhá skupina obdržela výrazně modifikovanou výzbroj v podobě čtyř protilodních střel RGM-84A Harpoon, automatického 76mm kanónu OTO Melara (plus dvojhlavňového 30mm kanónu KCB na zádi). Zatímco výkonově se raketové čluny typu Paek Ku vyvedly, horší to již bylo s efektivitou při jejich nasazení. Jihokorejské námořnictvo muselo před svým všetečným a nebezpečným sousedem uhlídat velice dlouhé a členité pobřeží, leč malé raketové čluny nebyly vhodné pro dlouhé hlídkování, trpěly velkou spotřebou paliva (udávalo se až na úrovni 1 500 tunové fregaty) a malým dosahem. Ani kompenzace části těchto problémů (tj. malého dosahu/výdrže) výstavbou velkého počtu člunů nepřipadalo vzhledem k jejich ceně (kvůli drahé pohonné soustavě) moc v úvahu. Jihokorejské námořnictvo se tedy na základě této zkušenosti vydalo paralelní cestou high-end silně vyzbrojeného plavidla pro dlouhé hlídkování (pozdější třída Ulsan) a low-end masového hlídkového člunu (pozdější třída Chamsuri). V současné době již neslouží žádné z devíti dotyčných plavidel, přičemž úvodní člun Paek Ku 51 (ex Benicia) byl v roce 1991 vrácen USA, vyškrtnut v roce 1996 a o tři roky později sešrotován (v Jižní Koreji, takže ji patrně již nikdy neopustil).

Obrázek Obrázek
jihokorejské čluny třídy Paek Ku – patrně jeden z úvodní série (1) a pozdější jihokorejská varianta se 76mm kanónem OTO Melara a střelami Harpoon (2)

Írán

Patrně nejbohatší život měly „nestandardní“ Standardy v Íránu. Ten nejprve použil v 70tých letech střely SM-1 MR (RIM-66A) k vybavení/modernizaci svých momentálně nejsilnějších plavidel, druhoválečných torpédoborců získaných v zahraničí. Prvními takto vybavenými plavidly byla dvojice ex-amerických torpédoborců Babr (ex USS Zellars) a Palang (ex USS Stormes) třídy Allen M. Sumner (v poválečné modifikaci FRAM II). Ta byla v letech 1970-1971 vyřazena ze stavu US Navy, následně zakoupena Íránem a před dodáním novému majiteli v letech 1971-1973 zrenovována a modifikována. V rámci těchto úprav obdržela každá z lodí čtveřici odpalovacích kontejnerů GMLS Mk 32 Mod 2 (celkem tedy 8 střel na loď) a získala tak improvizované/neohrabané, leč na místní poměry cenné a bezkonkurenční protiletecké schopnosti. Kontejnery byly umístěny po dvojicích před můstkem a ve středu plavidla mezi komíny a k navádění/ozařování střel sloužil radar Mk 25 (součást věžičky ústředního zaměřovače Mk 37). Toto uspořádání mělo samozřejmě svá omezení ohledně flexibility a reakčního času – pevné kontejnery mohly v některých případech vyžadovat manévrování celého plavidla, zároveň potřebovaly jistý čas k otevření a přebití a střelecký radar byl schopen navádět současně pouze jednu střelu. Ale bylo funkční a to se počítalo. Ostatně tyto postarší jednotky byly stejně brány jako dočasné řešení, než budou k dispozici moderní torpédoborce třídy Kourosh (pozdější třída Kidd) americké provenience. Nikdo však v té době nemohl tušit, že šáhův režim padne a íránské námořnictvo se nadlouho zasekne v pouze částečně transformované/vybavené podobě. Obě lodě tak nakonec přečkaly porevoluční chaos, ve zdraví přežily i irácko-íránskou válku (jíž se aktivně nezúčastnily) a v aktivní službě se protloukly až do 90tých let, byť díky špatnému až nulovému přístupu k náhradním dílům a absenci zahraničních odborníků v postupně chátrajícím stavu. Co se týká střel SM-1, jejich použití již nebylo po roce 1990 pozorováno a je možné, že byly z palub v té době již zcela staženy.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Babr (1) a Palang (2 až 4) – na druhé fotografii (z poloviny 80tých let) jsou dobře vidět otevřená odpalovací zařízení s připravenými střelami, na první a třetí z leteckého pohledu pak celkové dispozice po přestavbě a rozmístění kontejnerů, poslední pak zachycuje Palang v roce 1988

Obdobnou modifikací prošel i starší íránský torpédoborec Artemiz (ex HMS Sluys) britské druhoválečné třídy Battle pořízený v druhé polovině 60tých let (zakoupen v roce 1966 či 1967, před svým předáním prošel v letech 1966-1969 modernizací, jež zahrnovala mimo jiné nový uzavřený můstek s klimatizací pro operace v horkém klimatu, věžové stěžně, vyhledávací radar Plessey AWS-1, dvojici střeleckých systémů Contraves Sea Hunter Mk 4, čtyřnásobné odpalovací zařízení krátkodosahových protileteckých střel Seacat atp.). V letech 1975-1976 prošel v Jižní Africe úpravou, jež zahrnovala shodnou čtveřici odpalovacích kontejnerů GMLS Mk 32 jako u ex-amerických plavidel s totožným palebným průměrem (tj. celkem 8 střel). Ani Artemiz, po íránské revoluci přejmenovaný na Damavand (těžko říci, zda-li nový islámský režim neunesl pojmenování jednoho z největších plavidel po slavné královně, tj. ženě, a uchýlil se k bezpečnější hoře), se nevyznačoval nijak akční službou a jeho osud patrně kopíroval své americké příbuzné. K jeho vyřazení došlo na počátku 90tých let.

Obrázek Obrázek Obrázek
Artemis – před (1) a po instalaci střel SM-1 (2 a 3), na druhé fotografii nanávštěvě v Austrálii (Fremantle, 1977)

Údajně mělo být v letech 1974-1978 do Íránu dodáno 144 střel SM-1 MR (verze RIM-66A, zkazky o RIM-66B budou spíše jen zkazky, ačkoli není 100% vyloučeno, že později nebyly nějaké kusy dodány), ovšem se značným služebním přesahem nad rámec využití z palub obstarožních torpédoborců. Hlavním hybným impulsem byla islámská revoluce, irácko-íránská válka a zavedené zbrojní embargo na západní vojenskou techniku tvořící takřka celý inventář íránských ozbrojených sil. Z doby vleklého irácko-íránského konfliktu je známa celá řada rozdílně úspěšných kreativních improvizací a tyto aktivity se nevyhnuly ani střele SM-1. V pozdější fázi konfliktu, kdy byla tzv. „Válka tankerů“ v plném proudu, postrádala íránská strana účinnou protilodní střelu (na rozdíl od Iráčanů, kteří „rozhazovali“ po nebohé lodní dopravě Exocety plnými hrstmi) a jedním z možných řešení byla modifikace námořních SM-1. Na podzim 1984 byly dva letouny F-4E modifikovány k jejich nesení na vnějších podkřídelních závěsnících a absolvovaly s nimi tři testovací odpaly, leč díky problémům s naváděcími systémy střely a letounu, jež se nepodařilo uspokojivě propojit, bylo od dalšího pokračování v programu upuštěno. Systém byl ještě oprášen na počátku roku 1985, kdy byl v návaznosti na stupňující se irácké útoky z nouze a absence jiných prostředků ostře bojově nasazen. Celkem mělo dojít ke třem úderům, z nich první se měl uskutečnit 27.2.1985 proti více jak 250 000 tunovému řeckému tankeru Capt. John G. P. Livanos. Střela sice údajně zasáhla, ale způsobila pouze malé škody (což byl posléze další důvod, proč pustit celý projekt definitivně k ledu). Leč v dobovém tisku je sice udáváno napadení tohoto tankeru k dotyčnému datu a lehké poškození, ale trojice útočících letounů prý tanker pouze ostřelovala z palubních zbraní, ale rakety ani řízené střely nebyly použity. Každopádně pokud budeme pokračovat dle íránské verze, tak z uvedených tří odpalů mělo i přes výše zmíněné technické problémy dojít k zásahu ve dvou případech. Od dalšího použití tohoto improvizovaného systému však bylo upuštěno. Pro úplnost lze ještě uvést pozemní modifikaci SM-1, kde byla dvojice střel umístěna na modifikované odpalovací zařízení střel MIM-23 Hawk. Systém měl být díky většímu výškovému dosahu RIM-66 použit pro postřelování iráckých letounů MiG-25. Patrně však šlo pouze o ojedinělou experimentální modifikaci bez většího rozšíření a k dispozici je absolutní minimum informací.

Obrázek Obrázek Obrázek
SM-1 zavěšená na letounu F-4E, polovina 80tých let (údajně 1986) (1), stejná konfigurace v představě modeláře (2) a modifikované odpalovací zařízení střel MIM-23 Hawk s dvojicí střel SM-1 (3)

Ostatně tato skoupost na údaje a následná záplava myriády typů raketové a jiné výzbroje, jimiž celý svět důsledně zásobuje současný Írán, brání jakémukoli zodpovědnému rozklíčování přesné historie, pojmenování a parametrů. Zvláště když irácko-íránskou válkou anabáze tamějších střel SM-1 rozhodně nekončí, ba spíše začíná. Pro toho, kdo zná invenci a posedlost (říznutou tak trochu i sedmilhářstvím), s jakou se dnes v Íránu kopírují a recyklují (a halasně prezentují) dostupné technologie a vzory, nebude žádným překvapením, že byl střelám SM-1 vdechnut nový život a místní rodinka se rok od roku utěšeně rozrůstá. Z pro náš účel méně podstatné pozemní větve je známa střela Sayyad 2, představená v roce 2013, jež je samozřejmě, jako všechno v Íránu, neuvěřitelně výkonná, vyspělá a masově vyráběná. Mnohem zajímavější je však návrat klonu střel SM-1 (ať již je to pouhá kopie či vylepšená varianta) zpět na paluby námořních plavidel. Zpočátku se sice bylo možno setkat s názvem Fajr, ale nyní se v souvislosti s palubní verzí používá název Mehrab. Írán jimi vybavil své „torpédoborce“ Jamaran (dokončen v roce 2010) a Damavand (2013), neboli modifikované kopie britských lehkých fregat typu Vosper Mk 5 z počátku 70tých let a dále raketový člun Gorz (s taktickým označením P228, typ La Combattante II). Zatímco Jamaran nese dvojici kontejnerů s přebíjecím zařízením (přímá kopie GMLS Mk 32, umístěny vzadu za komínem) a tedy celkově 4 střely, tak u novější jednotky Damavand došlo očividně k několika redispozicím a vývojovým úpravám, přičemž kontejnery jsou zde taktéž dva, ale bez připojeného přebíjecího systému (navíc redislokované před můstek). Raketový člun Gorz, který patrně posloužil jako testovací plavidlo pro střely Mehrab, je vzhledem k velikosti taktéž vybaven pouze dvěma jednoduchými odpalovači, spolu s příslušným ozařovačem (nějaká místní kopie systému Sea Hunter), jenž nahradil 40mm kanón na zádi plavidla. Střela by měla být, po vzoru RIM-66A, schopna napadat vzdušné i hladinové cíle. V lednu 2012 se Gorz zúčastnil rozsáhlých manévrů Velayat 90, kde byla střela Mehrab slavnostně otestována a odprezentována (s typickou omáčkou schopností, na něž se samozřejmě nelze spolehnout a není tedy jisté, zda-li jde o pouhou kopii RIM-66A, či o zdokonalenou verzi). Operační status je však nejistý a i přes to, že tyto střely mohou přinést íránskému námořnictvu alespoň minimální schopnosti protiletecké obrany pro střední vzdálenosti, tak se stále jedná letitý provizorní koncept teleportovaný ze 70tých let, se všemi výhodami i nevýhodami, což nijak zvláště nevytrhne ani o něco lepší elektronika (opětovně přinejmenším z velké části založená na letitých vzorech) a eventuální vylepšení na samotných střelách. A to ani když opomineme jejich velice nízký nesený počet (2-4 ks na plavidlo). Každopádně potomci íránských RIM-66A vstoupili do 21 století a budeme se s nimi setkávat patrně ještě dosti dlouho.

Obrázek Obrázek
střela Sayyad 2, spolu s odpalovacím zařízením

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
typická íránská přehlídková „trailer party“ se střelou SM-1 (snad rok 2013) (1), fregaty Jamaran (2) a Damavand (3 a 4), dobře jsou vidět odlišná umístění a v případě Damavandu i samotné střely Mehrab (ať již skutečné či atrapy)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
raketový člun Gorz (P 228) a odpalovací kontejnery/střely Mehrab, všechny fotografie byly patrně pořízeny v lednu 2012 v rámci cvičení Velayat 90


odpal střely Mehrab (od 1:23)

Tchaj-wan

Posledním státem, jež vyčnívá nad běžné uživatele střel Standard, je další z ostrakizovaných vyvrhelů, ostrovní Čínská republika, neboli Tchaj-wan. Ten v roce 1975 zahájil modernizační program své početné flotily torpédoborců (ex americké jednotky tříd Fletcher, Allen M. Sumner a Gearing, místně souhrnně označované jako třída Yang), jež tvořily páteř jeho na místní poměry velice mocných námořních sil. A zároveň bariéru chránící ostrovní republiku před ČLR. Vzhledem k tomu, že i tak mohlo jít pouze o dočasné řešení a druhováleční veteráni nemohli sloužit věčně (počítalo se s tím, že modifikace by je mohly udržet v první linii tak dalších 10-15 let), byl v roce 1978 odstartován program náhrady jádra flotily loděmi druhé generace. Ten byl rozdělen na high-end kategorii PFG a low-end PCEG, přičemž design PFG (Patrol Frigate Guided) byl zprvu rozvíjen ve spolupráci s USA. Ačkoli v roce 1983 došlo z rozličných interních důvodů ke krachu této úvodní fáze (tchajwanské námořnictvo později našlo náhradu v podobě licenčně vyráběné modifikace fregat třídy Oliver Hazard Perry), tak v USA byla mezitím zajištěna řada vývozních licencí na různé moderní zbraňové systémy, jako řízené střely SM-1 MR, 76mm kanóny Mk 75 (licenční kopie italského OTO Melara) či systémy Phalanx (naopak 127mm kanón Mk 45 a střely Harpoon se získat nepodařilo). Ty pak byly použity i při modernizacích druhoválečných torpédoborců. Spolu s tím byly využity i plody některých domácích vývojových programů.

Nejpokročilejší konverzí byla finální fáze Wuchin III, kterou prošlo v letech 1986-1991 celkem 7 jednotek třídy Gearing (z 12ti lodí modifikace FRAM I dodaných Tchaj-wanu od počátku 70tých let do počátku 80tých let) a učinilo z nich na poměry 90tých let stále ještě velice schopná plavidla. Lodě byly vybaveny moderním decentralizovaným bojovým systémem (H-930 MCS Mod 1), který propojuje jednotlivé sledovací, naváděcí a bojové systémy a umožňuje současně sledovat 24 cílů a útočit na 4 z nich. Zcela obměněna byla samozřejmě i elektronika – radary DA-8/2 (radar pro vyhledávání vzdušných cílů, od standardního DA-8 se liší použitím výrazně lehčí antény z typu DA-5, zvolené kvůli omezené nosnosti stěžně), W-160 (sledovací/střelecký radar – hladinové cíle) a STIR-180 (střelecký radar pro navádění protivzdušných řízených střel), optický systém LIOD či sonar DE-1191 (modernizovaný původní SQS-23). Velká pozornost byla věnována protileteckým schopnostem, což byla vlastnost, jež zatím v tchajwanském námořnictvu citelně chyběla (doposud byly používány maximálně staré a zcela nedostatečné systémy RIM-72C Sea Chaparral) a bylo nutno ji rozvíjet (tchajwanské letectvo, konfrontované se svým rychle sílícím čínským protějškem, postupně ztrácelo schopnost zajistit vzdušnou převahu nad tchajwanskou úžinou a hladinová plavidla tak musela vyztužit jak svou vlastní obranu, tak i významně přispět do celkového konceptu). Na palubě se tedy objevilo 10 nepřehlédnutelných odpalovacích kontejnerů střel SM-1 MR (RIM-66A), rozdělených do dvoj a trojčlenných skupin (dvě dvojice před můstkem a dvě trojice na zádi před a za protiraketovým systémem Phalanx). Oproti odpalovacím kontejnerům GMLS Mk 32, jež známe z předchozích částí, se jedná o zcela odlišnou, jednodušší a štíhlejší konstrukci bez přebíjecího zařízení. Ačkoli ani toto řešení nelze označit za zcela ideální (známý evergreen, neboli pevné kontejnery bez možnosti operativního natáčení ve směru hrozby), tak se jedná o takřka maximum toho, co lze z trupu druhoválečného torpédoborce vytěžit. Navíc je tu jeden podstatný rozdíl, neboť v případě tchajwanských plavidel je tato po fyzické stránce takticky/mechanicky neohrabaná konstrukce podporována velice kvalitní elektronikou, jež umožňuje dobrý bojový přehled a účinné postřelování cílů. Výzbroj pak doplňuje čtveřice protilodních střel Hsiung Feng II, 76mm kanón Mk 75, dva 40mm kanóny Bofors 350PX, protiraketový systém Mk 15 Phalanx Block 1, osminásobné odpalovací zařízení Mk 112 pro střely ASROC a dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety Mk 32. Lodě dále nesou lehký protiponorkový vrtulník Hughes 500MD/ASW (jediný typ schopný se vměstnat do malého hangáru lodí modifikace FRAM původně určeného pro bezpilotní stroje QH-50 DASH). Jak již bylo řečeno, tak celkem bylo upraveno 7 plavidel – Chien Yang (DDG 912), Liao Yang (DDG 921), Shen Yang (DDG 923), Te Yang (DDG 925), Yun Yang (DDG 927), Chen Yang (DDG 928) a Shao Yang (DDG 929). Dnes již neslouží, neboť mezi lety 2003-2005 došlo s příchodem lodí třídy Keelung (původně americká třída Kidd) postupně k jejich vyřazení a tím skončila i éra ex-amerických druhoválečných torpédoborců.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
tchajwanské torpédoborce v modifikaci Wuchin III – Te Yang (DDG 925) (1), Yun Yang (DDG 927) (2), Chen Yang (DDG 928) (3) a Shen Yang (DDG 923) (4 a snad i 5), na prvním obrázku kompletní přehled a rozmístění systémů, na posledních dvou pak detail záďového uspořádání s dvojicí trojnásobných odpalovacích kontejnerů

https://www.youtube.com/watch?v=mNiH_vyt_tM#t=17 (pouze přes odkaz)
dokumentární video o tchajwanských torpédoborcích, SM-1 v 0:34


tchajwanské torpédoborce, střely SM-1 v 12:47, 14:11, 14:13 a 14:25, od cca 12:28 poměrně hezký přehled lodí a systémů z programu Wuchin III


tchajwanské torpédoborce, střely SM-1 v 3:25, 5:27, 11:04 a 11:40 (za pozornost stojí především první dva s detaily odpalu)


2:25 – buď záznam z doby přestavby či údržby, vidět je manipulace s kontejnery střel SM-1

Ne však příběh většiny jejich palubních systémů, které byly pro povalování se někde ve skladech shledány jako příliš cenné a vhodně zužitkovatelné. Vzápětí tedy byly využity pro vylepšení schopností fregat třídy Knox, místně známých jako třída Chi Yang. Na lodě byl instalován bojový systém H-930 MCS, původní vyhledávací a střelecké radary SPS-40B a SPG-53F udělaly místo radarům DA-8/2 a STIR-180 a optoelektronickému systému LIOD. To vše bylo spojeno s montáží deseti taktéž zrecyklovaných odpalovacích kontejnerů pro střely SM-1, které našly své nové útočiště ve středu plavidla na vrcholu nástavby a střeše hangáru (v typických dvoj a trojčlenných skupinách). Fregaty, do té doby disponující pouze protiponorkovými a protilodními schopnostmi, tak dostaly i vhodnou protivzdušnou záplatu. Vzhledem k tomu, že vyřazených torpédoborců modifikace Wuchin III a tím pádem i dostupných sad systémů bylo 7 a fregat bylo v té době ve službě 8 kusů, bylo nutno prioritizovat. Z modernizačního programu byla tedy logicky vyřazena nejstarší jednotka Chi Yang (FFG 932), která patřila do jiné výrobní série a nebyla se svými sestrami zcela kompatibilní. Jako první ze zbylých 7 plavidel prošla v roce 2004 modernizací fregata Feng Yang (FFG 933), ostatní ji následovaly v letech 2006-2009 v pořadí – Lan Yang (FFG 935), Yi Yang (FFG 939), Ning Yang (FFG 938), Fen Yang (FFG 934), Hai Yang (FFG 936) a Huai Yang (FFG 937). Nemodifikovaná Chi Yang a jedno z upravených plavidel, Hai Yang, byly vyřazeny v roce 2015 a slouží jako zdroj náhradních dílů pro aktivní šestici. Střely SM-1 by ale měly být v dohledné době nahrazeny modernějším typem Tien Chien II, jež už byl v roce 2014 úspěšně otestován na palubě Huai Yang. Tímto pak nejspíše skončí nasazení kontejnerových SM-1 v tchajwanském námořnictvu.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Feng Yang (FFG 933), v pozadí nemodifikovaná jednotka (1), Fen Yang (FFG 934) (2), detaily odpalovacích kontejnerů (3, 4) a zkušební odpal střely Tien Chien II, budoucí náhrady střel SM-1 na palubách lodí třídy Chi Yang (5)


Hai Yang (FFG 936) (Keelung, 2009)


Chi Yang (FFG 932) a Hai Yang (FFG 936), slavnostní vyřazení z provozu (2015)

Jen poznámka pro úplnost na konec - pokud jde o „přebytky“ z vyřazených lodí Wuchin III, své místo si našly i radary W-160, 76mm kanóny Mk 75 a protilodní střely Hsiung Feng II, jež byly použity k modifikaci hlídkových člunů třídy Ching Chiang (jednotky PG 605, 606, 607 a 608).

Bojové nasazení střel Standard SM-1 v protilodním módu

Pokud nepočítáme sporné nasazení SM-1 z íránských letounů F-4E proti civilní plavbě za Války tankerů, došlo k jediné ostré akci (s odpalem z paluby lodě) v roce 1988 v rámci americké operace Praying Mantis. Cílem se stal íránský raketový člun Joshan (P 225, třídy Combattante II), jež se 18.4.1988 střetl s operační skupinou složenou z křižníku Wainwright (CG-28, třída Belknap) a fregat Simpson (FFG-56, třída Oliver Hazard Perry) a Bagley (FF-1069, třída Knox). V tomto cca půlhodinovém střetu odpálil nejdříve Joshan střelu RGM-84 Harpoon, která však Wainwright minula, načež se k íránskému člunu postupně rozlétlo několik střel SM-1 z fregaty Simpson (4 střely RIM-66, všechny zasáhly) a křižníku Wainwright (jedna střela RIM-67, jež minula), plus jedna protilodní střela Harpoon z fregaty Bagley (odpálena z kontejneru ASROC, svůj cíl ale minula, neboť ten se v tu dobu již potápěl a nepředstavoval patrně již dostatečnou masu k zaměření, ačkoli není vyloučeno ani selhání). Joshan byl posléze doražen dělostřeleckou palbou ze všech tří amerických plavidel.


operace Praying Mantis, záznam z paluby fregaty Simpson (FFG-56), leč nepříliš kvalitní (což je asi slabé slovo), byť i tak se tam dají zachytit velice zajímavé momenty – cca od 29:00 střelba 76mm kanónem Mk 75 na ropnou plošinu (Simpson vypálil celkem 35 granátů ráže 76mm, Wainwright a Bagley 30 a 8 ráže 127mm, nižší množství u poslední lodě jde na vrub zaseklému kanónu) a od 37:00 momenty zachycující SM-1, tedy snad z následné akce pro Joshanu

Seznam použitých zdrojů:

http://www.designation-systems.net/dusrm/m-66.html
https://chockblock.wordpress.com/2009/0 ... d-missile/
http://www.gunboatriders.com/
https://wwiiafterwwii.wordpress.com/201 ... s-sumners/
https://books.google.cz/books?id=XManCw ... 66&f=false
a přibližně asi tak milión dalších
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Méně známé modifikace a použití střel Standard SM-1

Příspěvek od Mirek58 »

Technický dotaz:
plus jedna protilodní střela Harpoon z fregaty Bagley (odpálena z kontejneru ASROC, svůj cíl ale minula, neboť ten se v tu dobu již potápěl a nepředstavoval patrně již dostatečnou masu k zaměření, ačkoli není vyloučeno ani selhání). Joshan byl posléze doražen dělostřeleckou palbou ze všech tří amerických plavidel.
Na co vlastně pálili US kanonýři?
Když se cíl po zásahu RS již potápěl a tím pádem - nepředstavoval patrně již dostatečnou masu k zaměření,-.
To se zase člun vynořil z hlubin?
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Méně známé modifikace a použití střel Standard SM-1

Příspěvek od Polarfox »

Mirek58 píše:Na co vlastně pálili US kanonýři? Když se cíl po zásahu RS již potápěl a tím pádem - nepředstavoval patrně již dostatečnou masu k zaměření,-. To se zase člun vynořil z hlubin?
1) Že jsi ale musel mít motivaci a muselo ti dát práci vrhnout se začerstva o půlnoci na článek a najít tam něco, na co by jsi mohl remcat že jo? :D
2) Příčina minutí není 100% známa, ale obvykle se to takto traduje.
3) Nedostatečná hmota/radarový odraz na hraně nebo pod hranou citlivosti hlavice ještě neznamená nulová hmota, na kterou by jsi nemohl střílet kanónem. Nebo máš dojem, že když budeš mít prťavou nedotčenou loď (např. něco o hmotovém ekvivalentu napůl potopeného raketového člunu), tak všechny řízené střely světa se budou předhánět v tom, která trefí na 150% a nebo že na ni nemůžeš střílet z kanónu?
4) Potápějící se neznamená potopený.
5) A čéče nevím, možná se zase vynořil a poté odletěl vstříc zapadajícímu slunci, kdo ví?
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17688
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Re: Méně známé modifikace a použití střel Standard SM-1

Příspěvek od skelet »

Polare zklidni své vášně
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Méně známé modifikace a použití střel Standard SM-1

Příspěvek od Polarfox »

Polar je zcela klidný, ale na hrubý pytel hrubá záplata (plus jeho dotaz jsem zodpověděl). Tohle nebyl standardní dobře míněný dotaz, já to vím, ty to víš a Mirek58 tuplem. A reaguji na to takto ne z osobní animosity, ale proto, že jako autor, kterému to dalo desítky hodin práce a chce mít ze sdílení svého dílka radost, nejsem právě na tyto animosity zvědavý. Rád bych tu měl diskuzi lidí, které téma zajímá a kteří mají nějaký dotaz (vč. Mirka58) a ne že je zajímá spíše autor a přijdou jen za každou cenu hledat chyby (takovým tím blbým nuceným způsobem, že to bije do očí). To pak tu radost a úsilí do práce vložené degraduje...

Konec OT.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Méně známé modifikace a použití střel Standard SM-1

Příspěvek od Pátrač »

No námořníkům se opět urodilo. Kdybych nebyl unavený a opsaný jak husí brko, tak bych zase na Palbu něco vložil. Ale po nekonečné práci s generálem Schöblem, nemám na to náladu, hlavně z pocitu jisté marnosti a ztraceného úsilí.

Toto zde je jak je u našich námořníků zvykem hodně dobrá práce. Jsem rád Polare, že jsi okřál. Jen tak dál bráško.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11407
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Méně známé modifikace a použití střel Standard SM-1

Příspěvek od Zemakt »

Je to fajnové Polare. Mne tohle období moc nebere, takže o něm vím prd. Mno, teď když o tom tom přemýšlím, tak ono to prd je asi vcelku pro tuto epochu (poválečné kocábky) symtomatické, co? Alespoň v českém rybníce, tedy.
hlavně z pocitu jisté marnosti a ztraceného úsilí
:shock: a to jako proč?
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Méně známé modifikace a použití střel Standard SM-1

Příspěvek od Polarfox »

Zemakt píše:Je to fajnové Polare. Mne tohle období moc nebere, takže o něm vím prd. Mno, teď když o tom tom přemýšlím, tak ono to prd je asi vcelku pro tuto epochu (poválečné kocábky) symtomatické, co? Alespoň v českém rybníce, tedy.
Máš recht. Řekl bych, že lidi začínají registrovat a popisovat techniku tak od cca poloviny 70tých let výše. A ten zbytek kryje sem tam nějaká čočka. Tohle pak evokuje dojem, že se v těch poválečných cca 30ti letech nic zvláštního nevyrábělo a nic zvláštního nedělo, což opětovně odvádí i ten zbytek pozornosti jinam. A přitom to není pravda, je to 30 let nabitých zajímavou technikou a událostmi, konflikty a spojovacími můstky k věcem minulým i budoucím...přinejmenším jako každých jiných 30 let. Je tam toho mraky a ještě 10x mraky, ale přitom si troufnu říct o 90% z toho našinec (a nejen ten) v životě nezakopnul a nebo do minimální hloubky, takže stejně nikdy nepochopil souvislosti. A bez těch to člověk nemůže chápat, což je dle mého ta hlavní a nejkrásnější/nejdůležitější věc na bádání. Pro mě osobně je největší odměna, když věci konečně začnou dávat smysl a napojí se na ten zbytek okolo.

Je to sice na šišku, ale prostě to není populární období. A jak jsem psal, tak když to není zakořeněno jako věc žádaná a o kterou by se měl člověk zajímat, tak se to popularizuje a vtlouká do povědomí dost blbě. Ale to není problém jen téhle věci a tohoto období. Těchto bílých "superbloků" je dost, jenže tohle je prostě o lidské nátuře, s tím se asi nehne. Mě ostatně taky nezajímá všechno, i když mám dost široký záběr :)

Takže díky bohu za internet, za tohle stále komplexnější informační propojení, které se neustále vylepšuje. Plus za zahraniční literaturu, když k ní má člověk přístup. Bez toho by jsme tu všichni byli zcela a totálně víš kde :) Zvláště jako suchozemský stát bez nějaké zvláštní tradice směrem k námořní tvorbě. A ta se zase opět blbě tvoří, protože i když už něco zplodíš, tak kdo si to koupí nebo vůbec přečte, že jo? :) Lidi ještě tak nalákáš na Akulu nebo Nimitz, protože to jim něco říká a je to americké/ruské, případně na Tirpitz nebo bitvu u Midway, ale tím to hasne. Zulu, Charles F. Adams, Leander, Daring, Whiskey, Holland, Brooke, FRAM, GUPPY, SS-N-1, Kotlin, P6, Regulus, Weapon Alfa atd. atd. ....co to vlastně je? Proč bych se o to měl zajímat? :) Je to na jednu stranu neuvěřitelná příležitost pro všechny nové autory, protože mohou psát prakticky o čemkoli (včetně méně známých aspektů teoreticky profláklých a "dobře" zdokumentovaných věcí) a nebudou se opakovat a budou vše budovat od píky a nemusí se nijak omezovat ve výběru...páč tady je skoro vše pole neorané. Na druhou stranu je to dost těžká cesta, protože se musí porvat s popularizací a jistou konkurencí z netu (aneb proč bych si to měl kupovat, když můžu provětrat strejdu googla a zjistit si to).

Dejme tomu že mám v úmyslu sem něco sem tam frknout, ale tohle je práce pro sto lidí na 100% úvazek :) Teď jsem se zamiloval staronově do Tchaj-wanu, takže tu budu chvilku oxidovat s Hai Ou, Hsiung Fengy, Matsu, Quemoy, Taiwan Patrol Force a podobnými zběsilostmi :)...a pak se uvidí. Rád bych sfouknul ty FRAMy, což je celkem slušnej bobek, atp.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Re: Méně známé modifikace a použití střel Standard SM-1

Příspěvek od Franz Trubka »

Mozna, ze jsem to prehledl,mel jsem "velmi tezky vykend".
Jaka je draha letu Standardu v protilodni verzi?
Do kopce a dolu nebo pri hladine more?
Lisi se bojove hlavice podle druhu pouziti?
Je mozne je pouzivat univerzalne proti lodim i letadlum?
Treba z tech jihokorejskych kocabek.
Jakou ma takova raketa technickou zivotnost?
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Méně známé modifikace a použití střel Standard SM-1

Příspěvek od Polarfox »

Franz Trubka píše:Mozna, ze jsem to prehledl,mel jsem "velmi tezky vykend".Jaka je draha letu Standardu v protilodni verzi?Do kopce a dolu nebo pri hladine more?Lisi se bojove hlavice podle druhu pouziti?Je mozne je pouzivat univerzalne proti lodim i letadlum?Treba z tech jihokorejskych kocabek.Jakou ma takova raketa technickou zivotnost?
Asi tě moc neuspokojím, ale zkusím :)

1) Dráha - Předpokládám první možnost, třeba protilodní dráha RIM-8 (Talos) taková byla.
2) Hlavice - Neliší. Jediná odlišnost v hlavicích je v rámci vývojových verzí střely (tyčová vs vysoce explosivní předfragmentovaná), ale to je vše zaměřeno hlavně na protileteckou roli.
3) Univerzálnost - Ano, je. Za předpokladu, že máš správnou verzi (tj. čistou protileteckou) a máš to čím navádět/ozařovat. Pokud ne, zbývá ti pouze jednoúčelová protiradarová verze (u které fakt netuším, jestli je nějaká reálná šance, že by to mohlo chytit třeba i letadlo, v tomhle se nevyznám...jako prakticky se už povedlo třeba Sidewinderem zničit i lokomotivu a podobné libůstky, ale to jsou takové ty náhody či z nouze ctnost).

Samotné protiletadlové střely mají v protihladinovém použití svoje výhody i nevýhody, jako je to se vším. Samozřejmě není to na to primárně stavěno, hlavice je malá a často ne zcela ideálního typu. Na druhou stranu jsou ty střely často operativnější/rychleji použitelné, někdy i na větší vzdálenosti než palubní dedikované protilodní střely, létají fakt rychle (což znamená kratší čas letu k cíli a vysokou kinetickou energii při dopadu) a jsou celkem přesné. Většinou asi nedokáží cíl potopit, zvláště nějaký větší, ale dokáží ho vyřadit (nebo alespoň hodně pocuchat), což svým způsobem není o moc horší.

4) Životnost - Nemám tucha.
Mirek58 píše:Na co vlastně pálili US kanonýři? Když se cíl po zásahu RS již potápěl a tím pádem - nepředstavoval patrně již dostatečnou masu k zaměření,-. To se zase člun vynořil z hlubin?
Plus ještě jedna varianta, která je dost možná přesnější a logičtější - Standardy přeoraly Joshan nad čarou ponoru natolik, že z nástaveb a trupu zbylo takřka kulový a tudíž neposkytoval výraznější cíl pro zaměření střely. A ten na vlnách se pohupující očesaný raft pak poslali ke dnu dělostřelbou.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“