Zbrojní průmysl Srbska a bývalé SFRJ (2) – námořní síly

cokoliv co plave a potápí se mimo NATO a VS...
Odpovědět
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Zbrojní průmysl Srbska a bývalé SFRJ (2) – námořní síly

Příspěvek od Polarfox »

Zbrojní průmysl Srbska a bývalé Jugoslávie (2) – námořní síly
Obrázek
Jugoslávie, jako přímořský stát s dlouhým a členitým pobřežím, si musela vždy držet odpovídající námořní síly (zároveň ale poplatné svým možnostem). A jednou z nejlepších cest, jak si vybavit patřičné loďstvo, je si ho postavit. Vliv importované techniky je zde ze všech tří složek tamnějších ozbrojených sil asi nejmenší. Některé typy, jako fregaty Koni a raketové čluny OSA I, sice představovaly významnou údernou složku, ale místní loděnice byly schopny dodat i vlastní obdobná plavidla a v řadě kategorií nebyl žádný dovoz ani třeba. Největšími postavenými plavidly (pokud pomineme dostavěný předválečný torpédoborec Split) byla dvojice raketových fregat a místní pýchou pak skupina ponorek. To vše bylo doplněno četnými hlídkovými, protiponorkovými, údernými, výsadkovými a pomocnými plavidly, a to jak námořního, tak i říčního charakteru.

Ale to je již z větší části hudbou minulosti, neboť rozpad Jugoslávie postihl námořnictvo velmi tvrdě. První ranou byla ztráta chorvatských loděnic (kde si vzápětí začali Chorvaté nejnovější typy stavět sami pro sebe, byť v malém množství) a druhou (a fatální) pak odtržení Černé Hory. Srbsko, které si doposud udrželo většinu bývalé jugoslávské floty (pár jednotek bylo v bojích potopeno, počet lodí ukořistěných Chorvatskem také nebyl příliš vysoký), se najednou stalo státem bez přístupu k moři a doslovný „ranec“ lodí pleskl o záda ekonomicky slabé Černé Hoře. Té samozřejmě patřičně vyrazil dech a rozjel se nekonečný kolotoč odstavování, vyřazování, nejistot a odprodejů, po kterém dnes již příliš aktivních jednotek nezbývá. Ani do budoucna asi nemůžeme čekat nějakou zásadní změnu a kdysi hrdé námořnictvo se rozpouští jak pára nad hrncem.
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 14:33, celkem upraveno 5 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Seznam novinek:

3.9. - téma z prostorových důvodů odděleno od základního obecného článku
4.9. - raketové čluny třídy Rade Koncar a Kobra
8.9. - výzbroj pobřežních baterií (kanón TON a raketový protilodní systém Brom) plus pobřežní baterie (a obecně systém ochrany pobřeží)
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 8/9/2011, 22:29, celkem upraveno 4 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Námořní síly 01 – větší hladinová plavidla a ponorky

Torpédoborce

Split

Po druhé světové válce sloužily v Jugoslávii celkem tři lodě spadající do kategorie torpédoborců. Zatímco Kotor a Pula patřily k britským válečným přebytkům a nijak významně se neprojevily, třetí zástupce celé skupiny, torpédoborec Split, si uzurpuje velmi spletitý a také dlouhý příběh. Drží totiž jeden ze zajímavých rekordů. Jeho kýl byl položen již v červenci 1939, tj. krátce před počátkem druhé světové války, ale do služby se dostal až velice dlouho po ní, v roce 1958.

Loď, jež byla stavěna na základě britsko-francouzského projektu, úzce navazovala na svého předchůdce, torpédoborec Dubrovnik, a byla zde znát značná příbuznost s plemenem francouzských „supertorpédoborců“. Zbraně mělo dodat Československo se Švédskem, po mořích a oceánech ji mělo pohánět britské strojní vybavení a stavba probíhala v domácích loděnicích (přesněji ve Splitu), tudíž slušná směska dalo by se říci. Ale první (a poslední) doma stavěný torpédoborec neměl dostat do vínku snadnou cestu životem...

V době napadení Jugoslávie hitlerovskými vojsky se stále ještě nacházel v rozpracovaném stavu a takto měl ještě dlouho zůstat, ačkoli to nikdo tehdy ještě netušil. Loď (v tomto případě spíše trup) byla zabrána nepoškozená a italské námořnictvo se nadšeně jalo nový přírůstek, nyní zvaný Spalato, dokončovat. Výzbroj a strojní vybavení měly být nyní pro změnu italské provenience. Leč ani Itálii nebylo dáno se stavbou nějak výrazně pohnout, i když v roce 1943 došlo alespoň ke spuštění na vodu. Pak ale nastala další rošáda, Italové vyměnili kabáty a milý Split majitele. Ten ho ale nedostal naservírovaný na zlatém podnose a převázaný mašlí, neboť Italům či jugoslávským partizánům (?) se ještě před obsazením Splitu Němci podařilo nedokončený torpédoborec potopit. Ti ho v roce 1944 vyzdvihli, ale o dokončení neprojevili nijaký větší zájem a naopak ho v říjnu 1944 škodolibě opět poslali ke dnu. Takto pak polozatopený a opuštěný Split našli jeho prvotní majitelé a teprve ti rozsekli tento nekonečný kruh přehazování si a potápění nebohé lodi.

Po válce byl tedy naposledy vyzdvižen a začalo se plánovat jeho dokončení. Vzhledem k nepříliš utěšenému stavu splitských loděnic byl trup v roce 1950 přemístěn do suchého doku v Rijece, kde došlo k finální kompletaci lodi. Strojní vybavení obstarala Velká Británie a zbraně byly dle nového projektu amerického původu. Zařazení do služby se torpédoborec dočkal až ke konci roku 1958, přičemž následujících cca dvacet let strávil v roli vlajkové lodi a ke konci kariéry posloužil i ke cvičným účelům (v polovině sedmdesátých let došlo k explozi jednoho ze dvou kotlů a loď měla trvale sníženou rychlost na 24 uzlů, někde se udává i to, že po této nehodě sloužila již jen v roli stacionární cvičné lodi). V roce 1980 došlo k vyřazení ze služby, oficiálně vyškrtnut byl Split 2.2.1984 a někdy v roce 1985 či 1986 putoval do tavících pecí až ve vzdálené Indonésii. Takže by se dalo říci, že se na stará kolena podíval za odměnu do tropů :D.

Základní technické parametry:
Výtlak: 2400/3000 tun standart/plný
Rychlost: 31,5 uzlu (původně plánováno až 38 uzlů), ke konci kariéry už pouze 24 uzlů s posledním funkčním kotlem
Posádka: 240 mužů
Výzbroj:
Plánovaná (1939) – 5x140/56 Škoda, 10x40/56 Bofors, 8x15/84, 6x533TT, 2xskluzavka hlubinných náloží, 30 min
Plánovaná italská (1943) – 135, 37 a 20mm kanóny místo původních nedodaných zbraní
Skutečná (1958) - 4x127/38 Mk.30, 12x40/56, 5x533TT, 2xHedgehog, 6xvrhač hlubinných náloží, 2xskluzavka hlubinných náloží, 40 min

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
torpédoborec Split

Fregaty

Kotor

Prvními (a také posledními) fregatami vyrobenými místními loděnicemi se staly lodě třídy Kotor. Stavba první začala v roce 1981 a konstrukce vycházela z ruského typu Koni, kterýžto mimochodem od počátku 80tých let jugoslávské námořnictvo též provozovalo, a to v počtu dvou kusů (fregaty Koper a Split). Lodě, které byly dokončeny jako Kotor (1987) a Pula (1988), se ale od svého vzoru přeci jen výrazně lišily. Nejmarkantnější odlišnosti lze vypozorovat na vzhledu nástaveb a rozmístění výzbroje (která byla obdobná jako u ruského typu, kromě protiponorkových torpédometů západního původu), ale část skrývá i vnitřek plavidel (pohon kombinovaný z ruské plynové turbíny a dvou francouzských dieselů). Elektronika byla ruského původu a jádro výzbroje tvořily 4 kontejnery pro protilodní střely Styx (SS-N-2C), oproti fregatám Koni orientované směrem k přídi plavidel. Na to, že nové jugoslávské fregaty vstupovaly do služby koncem 80tých let, se nejednalo o žádný výstřelek moderní techniky, ačkoli při troše štěstí mohly tyto střely stále zasadit citelnou ránu. Nemůže být pochyb o tom, že Jugoslávci by časem obě lodě modernizovali (především výzbroj a elektronické vybavení), ale k tomu již nemělo vzhledem k přicházejícímu neklidnému období dojít.

To se dotklo obou lodí, každé poněkud jinak. Fregata Kotor na tom byla hůře, neboť byla v roce 1991 dosti poškozena palbou chorvatských pobřežních baterií (ale později byla opravena), zatímco u sesterské lodě Pula došlo pouze k přejmenování na Novi Sad (1992). Námořnictvo okleštěného zbytku Jugoslávie, tedy soustátí Srbska a Černé Hory, plánovalo udržet obě fregaty ještě dlouho ve službě a postupně je modernizovat, ale odtržení Černé Hory vneslo do těchto plánů další proměnnou, tentokráte pro tyto lodě asi fatální. Černohorské námořnictvo se do budoucna hodlá profilovat spíše jako menší síla a nemá pravděpodobně šanci „utáhnout“ provoz floty v takové podobě, v jaké ji přebralo po silnějším Srbsku (ostatně v části o cvičných letounech G-4 jsme viděli, jakým způsobem skončilo černohorské letectvo). A takto velké a nákladné jednotky jsou logicky první na řadě. V roce 2006 došlo k odstavení fregaty Kotor a další osud druhé jednotky je nejistý (ačkoli se lze dočíst, že Novi Sad prošla údržbou a uvažuje se o reaktivaci Kotoru, dávat jim přílišné naděje do budoucna ale asi nemůžeme).

Základní parametry této třídy jsou následující:
Výtlak: 1850 tun (plný)
Maximální rychlost: 27 uzlů
Posádka: 90 mužů
Výzbroj: 4x SS-N-2C, OZ protileteckých střel SA-N-4, dvě čtyřnásobná OZ střel SA-N-5 (Strela 2M), 2x76, 4x30 (2x AK-230), 2x20, 2x RBU-6000 a dva trojnásobné 324mm PP torpédomety (pro torpéda Whitehead A 244)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Kotor (1, 2), Pula (3) a pro ilustraci rezavý závěr služby fregat třídy Koni (Koper a Split), které již byly vyřazeny, zde pravděpodobně Koper vyřazený v roce 1995 (4) a jiný záběr zachycující i ponorku Sava (5)

Torpédovky

Po druhé světové válce přebrala Jugoslávie i několik ex-italských torpédovek dvou rozdílných tříd. Z třídy Animoso putovaly na opačný břeh Jadranu Aliseo a Indomito, nyní Biokovo (RE 52) a Triglav (RE 51). Obě lodě byly zařazeny do služby v květnu 1949 a vyřazeny v dubnu 1965 a sešrotovány, ačkoli dle některých zdrojů mohly vydržet i o něco déle, až do roku 1971. V průběhu služby obdržely americké elektronické vybavení. Z třídy Ariete obdržela Jugoslávie 3 jednotky – Ariete, Balestra a Fionda, z toho poslední dvě v nedokončeném stavu (původně poškozeny v únoru 1945 ve stavbě spojeneckými letadly). V novém působišti byly pojmenovány jako Durmitor (RE 53), Ucka (RE 54) a Velebit. Durmitor sloužil od ledna 1950 do ledna 1967, Ucka od února 1951 do června 1967, zatímco Velebit nebyl kvůli příliš velkému poškození nikdy dokončen. Durmitor a Ucka nesly výzbroj v podobě 2x100, 3x40, 2 skluzavky hlubinných náloží a 28 min, Triglav a Biokovo pravděpodobně původní italskou konfiguraci výzbroje, možná se změněnou lehkou výzbrojí.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Triglav (1, 2), Biokovo (3), Durmitor (4) a Ucka (5)

Ponorky a podmořské diverzní prostředky

Tara/Sava/Sutjeska/Heroj/Drava

O poznání plodnější (oproti jednomu torpédoborci a dvěma fregatám) byly místní loděnice v produkci podmořských plavidel. Do služby vstoupily tři třídy nových ponorek (které budou popsány nyní), jedna třída miniponorek a řada diverzních skútrů.

Nesmíme ale zapomenout ani na pozůstatky po bývalém královském námořnictvu a sousedech z „italské boty“. K té první skupině náleží ponorka Tara (P 801) (původně Nebojsa, mající svůj původ již v roce 1928), která byla modifikována sejmutím palubního děla. K vyřazení došlo v roce 1955, ale do té doby stejně již nesloužila jako operační jednotka ale v cvičné úloze (Tara již po válce stejně neměla povolení potápět se).

Zajímavým kouskem je původně italská ponorka Nautilo, která byla v roce 1949 zdvižena ze dna pulského přístavu, kde ji 9.1.1944 potopily britské bombardéry (tehdy se nacházela v německých rukou, neboť po potopení vlastní posádkou v Benátkách v roce 1943 ji převzali Němci jako UIT-19). Zařazení do služby se protáhlo a převzata byla až v roce 1958 (ačkoli je udáván i rok 1952) pod jménem Sava (P 802). Odstranění kanónu (a celkově veškeré hlavňové výzbroje, ačkoli není jisté, jestli loď měla v té době vůbec ještě původní 100mm kanón, neboť jsem narazil i na jiný údaj o poválečné výzbroji, kterou tvořil 76mm kanón a dvojhlavňový 12,7mm kulomet a tradičních 6 torpédometů ráže 533mm, rychlost pak měla být 15/8 uzlů) spolu s přestavbou věže bylo provedeno brzy nato (1960 či možná dříve?). Je možné, že při přestavbě bylo využito západních technologií. Ex-italský veterán se poté proháněl vodami Jaderského moře až do konce 60tých let.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Sava po vyzdvižení v suchém doku (1), v původní podobě po zařazení do služby (2 až 4) a po přestavbě (5 a 6)

První poválečnou konstrukcí byla třída Sutjeska z přelomu 50tých a 60tých let. Sutjeska (P 811) vstoupila do služby v roce 1960 a Neretva (P 812) o něco později (1961 či 1962). Při konstrukci značně pomohly plány italského typu Sirene zabavené na konci války v Rijece, čerpat se též mohlo ze zkušeností s přestavbou ponorky Sava. Část vybavení pocházela ze západu (například torpédomety byly holandské a periskop francouzský). V 70tých letech obdržely modernější sonarové vybavení. Nutno říci, že již v době zavedení do služby byly zastaralé, ale hlavní přínos tkvěl v získání zkušeností a odladění dětských nemocí při konstrukci ponorek. Neplánovaly se tedy ani žádné zásadní modernizace a ze služby byly vyřazeny hned z kraje 80tých let (1980 a 1981), kdy již stejně dosluhovaly v roli cvičných plavidel. Jako přístavní cvičné pomůcky možná vydržely ještě o něco déle.

Základní technické parametry:
Výtlak: 820/945 tun (ale možná jen 710/851)
Maximální rychlost: 14/9 uzlů
Posádka: 38-41 mužů
Výzbroj: 6x 533TT (4 příďové a 2 záďové, dvě rezervní torpéda, případně 10 min či kombinace 2 torpéd a 8 min)
Hloubka ponoru: 70 metrů

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Sutjeska a Neretva

Výrazně odlišná (i když ze zkušeností z předchozím typem vycházející) byla následující třída Heroj, jejíž tři jednotky byly stavěny od poloviny 60tých let a vstupovaly do služby s pravidelným ročním odstupem jako Heroj (P 821, 1968), Junak (P 822, 1969) a Uskok (P 823, 1970). Oproti předchozímu typu Sutjeska šlo o plavidla s moderní konstrukcí (trup lépe přizpůsoben pro podvodní plavbu, modernější ruská elektronika atd.) a lepšími výkony. Typ byl optimalizován pro podmínky Jaderského moře a již se nejednalo o improvizovaný design na základě italských typů, ale moderní ponorky, se kterými bylo jugoslávské námořnictvo spokojeno. V 90tých letech ale došlo k postupnému vyřazování. Heroj, který procházel rekonstrukcí, která byla hotova z cca 95%, již opraven nebyl a pravděpodobně skončí v muzeu (hovoří se o Tivatu, kde by byla vystavena spolu s miniponorkou P-911), zbylé dvě ponorky byly sešrotovány (Junak v domácím zařízení, Uskok, který byl již předtím dlouhodobě „vykucháván“, v Turecku).

Základní technické parametry:
Výtlak: 614/704 tun
Maximální rychlost: 10/15 uzlů
Posádka: 55 mužů
Výzbroj: 6x 533TT

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Heroj, v pozadí výrobní hala, rodné místo všech následujících ponorek (1), Heroj (2, 3), Junak (4) a co z něj zbylo (5, 6) a Uskok (7 až 10)

Poslední a nejnovější třída klasických ponorek je známa jako typ Sava a dvě jednotky, Sava (P 831) a Drava (P 832) vstoupily do služby na přelomu 70tých a 80tých let. Vychází z předchozího typu, ale přestože jde o ponorky o něco větší, posádka je výrazně méně početná, než u předchozího typu Heroj. To má na svědomí vysoká automatizace a je tedy vidět, že Jugoslávci postupovali se svými konstrukcemi opět vpřed. Ale ani ponorkám třídy Sava nebyl osud příliš nakloněn a nejdříve putovala do rezervy Drava (cca 1998, dále sloužila jako zdroj náhradních dílů pro sesterskou jednotku) a kolem roku 2004 byla vyřazena i Sava. Obě měly být nabídnuty k odprodeji, přičemž Drava už je možná sešrotována :D. Sava je dle jednoho zdroje též ve spárech šrotovací společnosti, která ale s rozebráním váhá, neboť stále doufá, že by mohla za ponorku utržit více, pokud by ji někdo odkoupil do muzea. Těžko tedy říci.

Základní technické parametry:
Výtlak: 830/960 tun
Maximální rychlost: 10/16 uzlů
Posádka: 35 mužů
Výzbroj: 6x 533TT (10 torpéd či 20 min)
Hloubka ponoru: 300 metrů

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Sava (1 až 5), Sava a Drava (6), Drava (7, 8) a nakládání torpéda (9 až 12) a miny M-82 (13) do ponorky Sava

Una/R 1/R 2

První miniponorkou v jugoslávských službách byla Malishan (P 901), jinak ex-italská CB 20, vyřazená v 50tých letech a předaná do muzea. Na další si museli místní počkat až do poloviny 80tých let, kdy vstupovaly do služby miniponorky třídy Una sloužící k přepravě diverzních komand a průzkumným účelům. Celkem jich vyrobili 6 kusů – Tisa (P 911), Una (P 912), Soca (P 913), Zeta (P 914), Vardar (P 915) a Kupa (P 916) (možná později přejmenována na Vrbas, neboť se tak povětšinou označuje). Údajně se jedná o velmi nesnadno zjistitelná plavidla a v roce 1999 se prý P 913 hlídkující kus od pobřeží Černé Hory nacházela v blízkosti ponorky NATO, která ji vůbec nezaregistrovala, i když byla ze vzdálenosti 100 metrů pomalu sledována. Taktéž při vnitřních cvičeních jugoslávského námořnictva prokazovala vysokou míru schopnosti zmizet, neboť ji hladinové jednotky na vytyčeném prostoru 2x2 NM nebyly údajně schopny svým sonarem nalézt :D a linii hydrofonů kolem Puly byla též schopna opakovaně překračovat bez jakéhokoli zaznamenání ze strany hlídek. Další osudy jsou ale o něco méně veselé, neboť jednu si ukořistilo Chorvatsko a zbylé skončily vyřazené (poslední někdy kolem roku 2005), rezivějící a nabídnuté k prodeji. Nejšťastnější je zatím P 913, která skončila v roce 2011 jako exponát vojenského muzea ve slovinském městečku Pivka, ale podobný přívětivý osud snad čeká i některé další jednotky.

Výtlak: 76/86 tun
Maximální rychlost: 6/8 uzlů
Posádka: ? mužů + 6-8 diverzantů
Výzbroj: 4x diverzní skůtr R 1 či 6 přísavných min (ale údaje se často dost liší)
Hloubka ponoru: 120 metrů

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Malisan (1, 2), třída Una, na předposlední fotografii přechodová komora a na poslední P 913 ve slovinské expozici ve městě Pivka (3 až 12)

Posledními typy jsou malé diverzní ponorné prostředky R-1 a R-2. R-1 je typický podmořský skútr, který je údajně optimalizován pro vypouštění z torpédometů. Výtlak činí 1,45 tuny, rychlost 2,8 uzlů a ponořit se může do 60ti metrů. K plavidlu mohou být připevněny přísavné miny, jako jsou typy Biser (27 kg) a Koral (3 kg) (nastavitelné na časové rozmezí 0-24 hodin, po nastavení nedeaktivovatelné a při manipulaci okamžitě vybuchují), v kontejnerech pak lehké raketomety ráže 128mm, RPG, trhaviny a ruční zbraně. Typ R-2 Mala, který připomíná maličkou ponorku, má dvoučlennou posádku, rychlost 4,4 uzly a ponořit se může taktéž do 60ti metrové hloubky. Hmotnost nesených přísavných min a jiného obdobného nákladu je někde udávána na 250 kg, jinde pouze na 2x 50 kg minu. Oba typy po roce 1991 připadly jak Srbku a Černé Hoře, tak i Chorvatsku. R-2 se kromě toho dostala snad i do Sýrie (2 kusy) a Švédska (1 kus).

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
R-1 a jeho osádka v akci (1, 2), R-2 (3) a R-2M (asi nějaká chorvatská modifikace) chorvatského námořnictva (4)
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 14:34, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Námořní síly 02 – útočné čluny

Torpédové čluny

V poválečné Jugoslávii byly vyráběny tři typy torpédových člunů. Kromě ruského typu Shershen vyráběného v licenci v počtu 10ti kusů jako Typ 201 (vyráběny v letech 1966 až 1971, od originálu se lišily absencí skluzavek pro hlubinné nálože, dva ukořistěny Chorvaty, z toho jeden po těžkém poškození z bojů a byl následně v roce 1994 potopen jako cvičný cíl, zbylé vyřazeny v 90tých letech) se nejpočetnější položkou stala místní kopie 78stopého typu Higgins s označením Typ 108/55. Vzniklo jich v letech 1951 až 1960 96 kusů, z nichž část putovala na export – 6 do Egypta (1955-1956), 2 do Etiopie (1960, pojmenovány Barracuda a Shark), 2 do Kambodže (1964, označeny VR 1 a VR 2, potopeny 13.5.1975 americkými letadly) a konečně v roce 1970 snad putovalo 6 kusů do Súdánu (?). Část byla později přestavěna na dělové čluny (asi 24 kusů), zbytek vyřazen a částečně rozprodán do civilní sféry. Poslední čluny dosloužily v roce 1979. Kromě nich vznikly v 50tých letech ještě dva experimentální čluny, značené jako 201 a 203, dále se ale v programu nepokračovalo. Výtlak činil 20 tun, rychlost 30 uzlů a přinejmenším jeden měl instalován jeden torpédomet.

Základní technické parametry (Typ 108/55):
Výtlak: 60 tun
Maximální rychlost: 36 uzlů
Posádka: ? mužů
Výzbroj: 1x40, 1x12,7, 2x533TT (dělové čluny nesly 2x40, 1x12,7 a případně 4 miny, jejich rychlost pak klesla na 26 uzlů)

Obrázek
Typ 108

Raketové čluny

Typ 240 Rade Koncar

Jedním z typů, na nichž je dobře vidět napojení na západní technologickou základnu jsou raketové čluny spadající do třídy Rade Koncar. Do služby vstupovala šestice člunů v letech 1977 až 1980. Nesly označení RTOP-401 až 406 (či RT-401 až 406) (Rade Koncar, Vlado Cetkovic, Ramiz Sadiku, Hasan Zahirovic Laca, Jordan Nikolov Orce a Ante Banina) a představovaly mix vskutku zajímavý. Do domácího projektu byly zakomponovány švédské (57 mm kanóny Bofors) a ruské zbraně (střely SS-N-2, ačkoli ani ne tak kvůli zvláštním kvalitám jako spíše z rozpočtových důvodů, původně byly plánovány francouzské MM-38 Exocet), britské turbíny, německé diesely a holandská elektronika. K plánované modernizaci (obměna protilodních střel za švédský typ RBS-15 a nahrazení zadní věže s 57mm kanónem protiraketovým systémem AK-630) již v plném rozsahu nedošlo, neboť AK-630 byl instalován pouze na RTOP-401 a RTOP-402, zbytek díky převzetí loděnic chorvatským státem takříkajíc ostrouhal. Navíc veškeré zakoupené RBS-15 a člun RTOP-402 (nově RTOP-21 Šibenik) převzalo taktéž Chorvatsko. Zbylá pětice začala být od roku 2006 postupně vyřazována, neboť pro černohorské námořnictvo jsou příliš nákladné. Není jisté, zda-li ještě nějaký slouží.

Základní technické parametry:
Výtlak: 240 tun (plný)
Maximální rychlost: 39 uzlů
Posádka: 30 mužů
Výzbroj: 2x57, 2x SS-N-2B (RTOP-401: 1x57, 1x30, 2x SS-N-2B)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
čluny typu Rade Koncar původního provedení (1 až 8), modifikovaný RTOP-401 (9) a chorvatský RTOP-402/RTOP-21 Šibenik (10 a 11)

Typ 400 Kobra

V 80tých letech začala být pomalu aktuální potřeba nahradit rychle zastarávající raketové čluny typu OSA I a jako vhodný nástupce byl vybrán exportní typ Kobra. Ten se již v roce 1985 zalíbil Libyi, ačkoli 4 objednané kusy se od jugoslávských lišily výzbrojí a dalším vybavením. Z exportního artiklu tak vykrystalizoval člun o téměř dvojnásobném výtlaku než předchozí třída Rade Koncar a již od počátku měl být vyzbrojen střelami RBS-15 a to v počtu osmi kusů. Jugoslávie plánovala postavit přinejmenším čtyři takovéto lodě a stavba první z nich započala v roce 1991 (RTOP-501 Sergei Masera), tedy, jak se jistě mnozí z vás dovtípí, v hodině dvanácté. Vzhledem k tomu, že se loděnice nacházely na chorvatském území, si novorozený stát člun dostavěl pro sebe a původní zákazník musel odejít s prázdnou. To samé platí i pro Libyi, neboť z celé třídy byly nakonec postaveny pouze dvě lodě, které provozuje chorvatské námořnictvo (Kralj Petar Kresimir IV a Kralj Dmitar Zvonimir).

Základní technické parametry (pro dostavěná chorvatská plavidla):
Výtlak: 350/385 tun
Maximální rychlost: 36 uzlů
Posádka: 33 mužů
Výzbroj: 1x57, 1x30 (AK-630), 2x20 (či 12,7), 8x RBS-15 (maximální počet, obvykle neseny čtyři kusy), 4-6 min (dle počtu nesených střel)

Obrázek
chorvatský člun Kralj Petar Kresimir IV
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 14:35, celkem upraveno 5 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Námořní síly 03 – větší hlídkové čluny

Větší hlídková plavidla

Typ 501/509 Kraljevica

Jednou z nejpočetnějších a exportně nejúspěšnějších tříd je hlídkový typ (či eventuálně i stíhače ponorek) Kraljevica, pojmenovaný dle svého výrobního závodu a vyráběný ve dvou odlišných sériích. Typ 501 byl vyráběn v letech 1953 až 1956 a sestával z jednotek PBR 501 až 508, tj. celkem 8 lodí. Dvě byly v polovině roku 1975 odprodány Bangladéši – PBR 502 (nyní Karnaphuli) a PBR-505 (Tista). Poslední jugoslávské jednotky vydržely ve službě do roku 1986, bangladéšské po modernizacích (a vyjmutí přinejmenším jedné lodě z rezervy) z let 1997-1998 stále slouží. Následující série čítající hlídková plavidla PBR 509 až 524 (tj. 15 kusů) stavěná v letech 1957 až 1959 a značená jako Typ 509, se dostala dokonce ke třem zahraničním námořnictvům. PBR 513 až 518 odebrala v roce 1958 Indonésie (Dorang, Todak, Vajang, Bubara, Lemadang a Krapu, postupně vyřazovány od 70tých let, poslední dosloužily v roce 1993), PBR 522 a 523 Súdán (1969, El Fasher, El Khartoum, vyřazeny 1980 a 1982) a jeden kus pak údajně Etiopie (1975, PBR 509, vyřazen 1984), ale tady půjde asi o omyl. Zbylých 6 jugoslávských lodí odcházelo do lodního důchodu od roku 1983 a poslední si tam odskotačily kolem roku 1990, tudíž většinou unikly chaosu po rozpadu Jugoslávie, až na PBR 524, který byl sice v roce 1989 vyřazen, ale v roce 1991 ho ukořistili Chorvaté a následně byl potopen v Šibeniku vládním letectvem.

Základní technické parametry (Typ 501):
Výtlak: 195/220 tun
Maximální rychlost: 19 uzlů
Posádka: 49 mužů
Výzbroj: 1x76, 1x40, 4x20, 1xHedgehog (či 2x Mousetrap), 2x skluzavka hlub. náloží, 2x vrhač hlub. náloží (na konci 70tých let sejmut 76mm kanón a nahrazen dvěma RBU-1200 plus instalován příslušný sonar)

Základní technické parametry (Typ 509):
Výtlak: 210/235 tun
Maximální rychlost: 19 uzlů
Posádka: 49 mužů
Výzbroj: 1x76, 1x40, 4x20, 1xHedgehog (či 2x Mousetrap), 2x skluzavka hlub. náloží, 2x vrhač hlub. náloží (později snad též sejmut 76mm kanón, nahrazen druhým 40mm, lodě opatřeny sonarem a snad i raketovými vrhači protiponorkových střel, ostatně pokud byly upraveny lodě Typu 501, bylo by logické, že byly modifikovány i jejich vylepšené sestry)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
PBR 503 (1), bangladéšské Karnaphuli a Tista (2, 3), PBR 519 (4), PBR 524 (5) a súdánský El Khartoum (6)

Mornar

Ve stejné době jako typ Kraljevica vstupovala do služby i dvojice o něco větších hlídkových plavidel pojmenovaných Mornar (1958) a Borac (1965). Konstrukčně vycházely ze člunu Fougueux dodaného z Francie (jinak americký typ PC) a pojmenovaného v Jugoslávii jako Udarnik. Modernizovány v 70tých letech. Obě plavidla byla vyřazena kolem roku 1992 (Mornar 1991, pak reaktivován ten samý rok a finálně vyřazen v roce 1992, Borac vyřazen 1992).

Základní technické parametry:
Výtlak: 330/430 tun
Maximální rychlost: 24 uzlů
Posádka: 60 mužů
Výzbroj: 2x76, 2x40, 2x20, 4x RBU 1200, 2x skluzavka hlub. náloží, 2x vrhač hlub. náloží (v letech 1970 až 1973 sejmuty 76mm kanóny a instalována lepší elektronika)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Mornar (1, 2) a Borac (3, 4)

Typ 131 Kalnik

Série 12ti hlídkových člunů (Kalnik, Velebit, Granicar, Rudnik, Romanija, Kamenar, Cer, Durmitor, Kozuf, Bresice, Lovcen a Triglav) určených pro námořní sekci pohraničních sil stavěných v letech 1964 až 1968. Dva později v březnu 1982 prodány na Maltu – Cer (nyní C 38 President Tito) a Durmitor (C 39 Dom Mintoff, později Ganni Bonnici), oba byly vyřazeny v roce 1993 a v roce 1997 sešrotovány v Turecku. Tři jugoslávské čluny byly vyřazeny v průběhu 80tých let, zbylých sedm pak v letech 1992 až 1993.

Základní technické parametry:
Výtlak: 85/120 tun
Maximální rychlost: 17 uzlů
Posádka: ? mužů
Výzbroj: 6x20 (dvě trojhlavňová postavení)

Obrázek Obrázek Obrázek
PC 135 (1) a maltské C 38 a C 39 (2 a 3)

Typ 140 Mirna

Nejmodernějšími hlídkovými čluny spadající do hmotnější kategorie je třída Mirna, která byla vyráběna mezi lety 1980 až 1985 jako náhrada předcházejícího typu Kalnik. Vyrobeno bylo 11 plavidel (PC 171 až 181 - Biokovo, Pohorje, Koprivnik, Ucka, Hrnec, Mukos, Fruska Gora, Kosmaj, Zelengora, Cer a Kozul), z nichž 4 ukořistilo Chorvatskov roce 1991:
PC 171 Biokovo – nově OB-01 Novigrad
PC 176 Mukos – těžce poškozen v bojích, zdvižen Chorvaty, nově OB-02 Šolta
PC 171 Cer – nově OB-03 Cavtat
PC 171 Durmitor – nově OB-04 Hrvatska Kostajnica
Zbytek byl postupně vyřazován a předán do soukromé sféry (hlídkové čluny byly umně přebudovány na výletní lodě pro turisty :D), dva ještě používá Černá Hora aktivně – PC 174 byl přejmenován na Bar (P-01), P-178 na Herceg Novi (P-03) a oba slouží od roku 2005 u policie.

Základní technické parametry:
Výtlak: ?/120 tun
Maximální rychlost: 32 uzlů
Posádka: 19 mužů
Výzbroj: 1x40, 1x20, miny, případně hlub. nálože (čtyřhlavňové provedení 20mm kanónu se pravděpodobně týká jen chorvatských lodí, někdy lze nalézt i možnost nesení protileteckých střel typu SA-N-5)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
PC 171 (1), PC 172 (2), PC 178 (3), P-01 (ex PC 174) (4), P-02 (ex PC 178) a výletní lodičky :D Budva (ex PC 172) (5), Vesna V (ex PC 173) (6) a Ina (ex PC 177) (7)
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 14:35, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Námořní síly 04 – menší hlídkové čluny

rezervé
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 14:36, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Námořní síly 05 – výsadková plavidla

rezervé
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 14:36, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Námořní síly 06 – zbraňové systémy (lodní a pobřežní) a pobřežní opevnění

Zbraňové systémy

TON – Varianta vyvinutá z typu Topaz a určená pro pobřežní baterie (kde měla nahradit staré kanóny pamatující ještě druhou světovou válku, tj. pestrou směsku 85, 88mm a jiných zbraní). Později byl rozběhnut projekt na modernizovanou variantu s automatickým nabíjecím systémem umožňujícím navýšit rychlost palby na 25-30 ran/min. Na rozdíl od Topazu, TON byl nejspíše uveden do služby a to jak v tažené, tak i stacionární verzi. Pravděpodobně došlo i k vybavení automatickým nabíjecím systémem. Otázkou je případný export, neboť se tento typ možná dostal na Kubu (a později byl instalován na podvozek T-34), ale zde je přeci jen pomyslný informační led dosti tenký.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
pobřežní kanón TON ráže 100mm

Brom – Místní varianta protilodní střely SS-N-2 pro pobřežní baterie.

http://entertainment.webshots.com/video ... 4253pQsIbd (Rubez M)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Brom (1 až 3) a Rubež/Brom (vzhledem k nedostatku informací a extrémní podobnosti těžko rozlišitelné), na části fotografií podzemní tunely pro systémy Brom na území Černé Hory (4 až 12)

Pobřežní opevnění

Když jsem sepisoval těch pár řádků o pobřežní variantě 100mm protitankového kanónu, neboli typu TON, narazil jsem i na zbraně, které měly být výhledové nahrazeny. Pobřežní dělostřelectvo a opevnění pro mne vždy měly jisté kouzlo, zvláště pokud se ještě v 90tých letech jugoslávské pobřeží ježilo takovými antikvárními kousky, jako jsou proslavené německé (a původně protiletadlové) 88mm kanóny. A tak jsem trochu zapátral a nalezl pár zajímavých informací, o které by byla škoda se nepodělit.

Obecně se dá říci, že systém obrany pobřeží nabyl v místních podmínkách značných rozměrů. V době svého vrcholu ho tvořilo okolo 400 stacionárních i mobilních děl a řada raketových systémů. Tyto prostředky byly umístěny jak v chráněných, tak i otevřených postaveních a typická hlavňová baterie se skládala z velitelské skupiny, jednotlivých děl s obsluhami (v průměru 4 kusy) a ochranné pěší jednotky. Co se týká typového složení, z drtivé většiny šlo o druhoválečné protiletadlové kanóny rozličného původu (východního i západního včetně značného počtu ex-německých, ráží – 80, 85, 88 a 90mm, plus pár kusů modernějších ruských ráže 130mm), doplněné hlavně bateriemi klasických polních děl. Na zdejších skaliscích se tak sešla děla ruská, americká, německá, jugoslávská, italská atd. Bylo jich mnoho, na druhou stranu, co si budeme povídat, moc moderní nebyla. Řízené střely zastupoval především systém SSC-3 (v letech 1983-1988 dodáno 128 střel plus příslušná odpalovací zařízení) a domácí Brom (jinak odvozenina SS-N-2/SSC-3). Všechny složky byly navázány na síť radarů rozmístěných na pobřeží a množství pozorovacích stanovišť. Obráncům dosti nahrávaly pro obojživelný útok nepříliš ideální vlastnosti pobřeží a místní vody s řadou ostrovů byly navíc ideálním rejdištěm malých úderných plavidel, jako jsou torpédové a především raketové čluny. Pro ty byly připraveny i speciální úkryty.

Nyní ale již k neúplnému výčtu jednotlivých baterií.

Oblast Puly a Brijunské ostrovy:
Mys Barbariga (4x 155mm)
Mali Brijun (6x 150mm)
Veli Brijun (3x 150mm)
Veli Brijun/Peneda (4x 66mm)
Mys Kumpar (4x 76mm)
Mys Muzilj (4x 88mm)
Kope (2x 190mm)
Svetica (2x 88mm, 2x76mm)

Ostrov Losinj:
Tovar (4x 88mm)
Mys Privlaka (4x 88mm)
Mys Cikat (či Cigale, 2x76mm)

Kornatské ostrovy:
Ostrov Silba (4x 80mm)
Ostrov Premuda (4x 76mm)
Ostrov Ist (4x 90mm)
Ostrov Molat/Bonaster (4x 76mm)
Ostrov Zirje (sever) (2x 90mm)

Obrázek Obrázek
Zirje

Oblast Rogoznica:
Zecevo (4x 90mm)
Ostrov Smokvica (4x 80mm)
Rogoznica (kam nejspíše spadá Rogoznica, Podglavica, Dvornica, Raznja a Podorljaka) (5x 130mm, 5x 100mm, 20x 85mm)

Oblast Splitu:
Ostrov Solta/Mys Marinca (4x 80mm)
Ostrov Veli Drvenik (4x 90mm)
Ostrov Brac/Razanj (?x 85mm)
Split-Duilovo (později možná deaktivována)
Split-Kasjuni (později možná deaktivována)

Oblast ostrova Vis:
Ostrov Bisevo (4x 80mm)
Ostrovy Barjaci (4x 80mm)
Stupisce (4x 90mm)
Mys Nova posta (4x 80mm)
Sveti Juraj (4x 66mm)
Smokovo Polje (4x 90mm)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Vis bez konkrétního rozlišení (1 až 5), na prvním snímku zničený kanón Ansaldo ráže 90mm, Barjaci (6)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Vis - úkryt pro čluny

Oblast ostrova Hvar:
Mys Kabal (4x 75mm)
Ostrov Scedro (2x 88mm)

Ostrov Korcula:
Raznjic (4x 88mm)
Berkovica (2x 85mm)
Velo Dance (2x 85mm)
Privala (2x 85mm)
Blace (2x 76mm, mobilní baterie)
Racisce (1x 76mm, mobilní baterie)

Oblast ostrova Lastovo:
Ostrov Mrcara (4x 88mm)
Velje more (4x 88mm)

Ostrov Mljet:
Mys Goli (4x 80mm)
Mys Gruj (4x 88mm)

Oblast Dubrovníku:
Ostrov Sipan (4x 88mm)
Mys Petka (4x 88mm)
Mys Pelegrin (4x 88mm)
Cavtat (4x 76mm)
Molunat (2x 150mm)

Poloostrov Lustica:
Mys Kobila (3x 76mm)
Kabala (4x 76mm)
Arza (2x 150mm)
Mys Kociste (4x 80mm)
Mys Traste (3x 150mm)
Mys Platamuni (2x 150mm)

Obrázek
Lustica

Oblast Baru:
Mys Skocidjevojka (4x 88mm)
Mys Crni (4x 88mm)
Mys Volujica (4x 80mm)
Dobra Voda (4x 88mm)

Peljesac:
Loviste (2x 76mm, mobilní baterie)
Trpanjska Duba (2x 76mm, mobilní baterie)
Prapratna (?x 85 mm)

Lopud

Kolecep

Solta

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
mix protiletadlových kanónů v pobřežních bateriích

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
polní děla, systémy řízení atd. plus celkem raritní torpédomet

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
úkryt pro čluny – Rab (1 až 4), Obosnik (Černá Hora) (5 a 6)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
opevnění a úkryty pro čluny s blíže neurčenou lokalitou
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 14:37, celkem upraveno 3 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Námořní síly 07 – export

rezervé
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 14:38, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Přidáno: raketové čluny typu Rade Koncar a Kobra.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Přidáno: výzbroj pobřežních baterií (kanón TON a raketový protilodní systém Brom) plus pobřežní baterie (a obecně systém ochrany pobřeží).
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Ataman
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 847
Registrován: 1/4/2008, 20:31

Re: Zbrojní průmysl Srbska a bývalé SFRJ (2) – námořní síly

Příspěvek od Ataman »

Obě fregaty se mají k světu, minulý týden měli u Baru nějaký manévry se slovinským Triglavem. Možná budou i nějaký fotky.
Cerkev je blízko, ale je ledovice. Krčma je daleko, ale půjdem opatrně.
Uživatelský avatar
Ataman
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 847
Registrován: 1/4/2008, 20:31

Re: Zbrojní průmysl Srbska a bývalé SFRJ (2) – námořní síly

Příspěvek od Ataman »

Pokud by někoho náhodou zajímaly jugoslávský ponorky, doporučuju tuhle knihu:
http://www.mikroknjiga.rs/store/prikaz. ... 915429-0-0
Cerkev je blízko, ale je ledovice. Krčma je daleko, ale půjdem opatrně.
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“