Lodě, které (ne)zasáhly do dějin (3)

cokoliv co plave a potápí se mimo NATO a VS...
Odpovědět
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Lodě, které (ne)zasáhly do dějin (3)

Příspěvek od Polarfox »

Wu Chin není čínská polévka
Obrázek
Týden se s týdnem sešel a máme tu další díl seriálu o tak trošku „jiných“ plavidlech, která neplní každý den stránky periodik a masový vojenský nadšenec by je asi za svůj rozmilý Arleigh Burke na spořiči obrazovky nevyměnil. Tím jsem trochu předznamenal téma dnešního dílu, navzdory mírně tajemnému a zavádějícímu nadpisu. Ano, dnes si beru do parády torpédoborce, svižné ohaře oceánů, takové i makové, ale především poněkud postarší. Ale i přes své stáří se nám po těch světových mořích trošku rozprchly a tak hurá za nimi...

Jugoslávský torpédoborec Split

Jsou lodě, které slouží opravdu dlouho a pak jsou lodě, kterým dlouho trvá než vůbec sloužit začnou. Takto by se dal popsat i torpédoborec Split, který drží jeden ze zajímavých rekordů. Jeho kýl byl totiž položen již v červenci 1939, tj. krátce před počátkem druhé světové války, ale do služby se dostal až velice dlouho po ní, v roce 1958.

Loď byla stavěna na základě britsko-francouzského projektu, byla zde znát značná příbuznost s francouzskými „supertorpédoborci“ a úzce navazoval na svého předchůdce, torpédoborec Dubrovnik. Zbraně mělo dodat Československo se Švédskem, po mořích a oceánech ho mělo pohánět britské strojní vybavení a stavba probíhala v domácích loděnicích (přesněji ve Splitu), tudíž slušná směska dalo by se říci. Ale první (a poslední) doma stavěný torpédoborec neměl dostat do vínku snadnou cestu životem...

V době napadení Jugoslávie hitlerovskými vojsky se stále ještě nacházel v rozpracovaném stavu. Loď (v tomto případě spíše trup) byla zabrána nepoškozená a italské námořnictvo se nadšeně jalo nový přírůstek, nyní zvaný Spalato, dokončovat. Výzbroj a strojní vybavení měly být italské provenience. Leč ani Itálii nebylo dáno se stavbou nějak výrazně pohnout, i když v roce 1943 došlo alespoň ke spuštění na vodu. Pak ale nastala další rošáda, Italové vyměnili kabáty a milý Split majitele. Ten ho ale nedostal naservírovaný na zlatém podnose a převázaný mašlí, neboť Italům či jugoslávským partizánům (?) se ještě před obsazením Splitu němci podařilo nedokončený torpédoborec potopit. Němci v roce 1944 loď vyzdvihli, ale o její dokončení neprojevili nijaký větší zájem a naopak ji v říjnu 1944 škodolibě opět poslali ke dnu. Takto pak polozatopený a opuštěný Split našli jeho prvotní majitelé a teprve ti rozsekli tento nekonečný kruh přehazování si a potápění nebohé lodi.

Po válce byl naposledy vyzdvižen a začalo se plánovat jeho dokončení. Vzhledem k nepříliš utěšenému stavu splitských loděnic byl trup v roce 1950 přemístěn do suchého doku v Rijece, kde došlo k finální kompletaci lodi. Strojní vybavení obstarala Velká Británie a zbraně byly dle nového projektu amerického původu. Zařazení do služby se torpédoborec dočkal až ke konci roku 1958. Následujících přibližně dvacet let strávil v roli vlajkové lodi a ke konci kariéry posloužil i ke cvičným účelům (v polovině sedmdesátých let došlo k explozi jednoho ze dvou kotlů a loď měla trvale sníženou rychlost na 24 uzlů, někde se udává i to, že po této nehodě sloužila již jen v roli stacionární cvičné lodi). V roce 1980 došlo k vyřazení ze služby, oficiálně vyškrtnut byl Split 2.2.1984 a někdy v roce 1985 či 1986 putoval do tavících pecí až ve vzdálené Indonésii.

Na závěr ještě pár technických údajů:

Výtlak: 2400/3000 tun standart/plný
Rychlost: 31,5 uzlu (původně plánováno až 38 uzlů), ke konci kariéry už pouze 24 uzlů s posledním funkčním kotlem
Posádka: 240 mužů
Výzbroj:
Plánovaná (1939) – 5x140/56 Škoda, 10x40/56 Bofors, 8x15/84, 6x533TT, 2xskluzavka hlubinných náloží, 30 min
Plánovaná italská (1943) – 135, 37 a 20mm kanóny místo původních nedodaných zbraní
Skutečná (1958) - 4x127/38 Mk.30, 12x40/56, 5x533TT, 2xHedgehog, 6xvrhač hlubinných náloží, 2xskluzavka hlubinných náloží, 40 min

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
(jugoslávský torpédoborec Split)


Tchajwanský torpédoborec Tan Yang

Zatímco jugoslávský Split si prožil válečná léta relativně v poklidu (pokud tedy zrovna neseděl na dně splitského přístavu), torpédoborec Tan Yang si na nedostatek aktivity stěžovat nemohl. Nejedná se totiž o žádnou jinou loď než o značně proslavený japonský Yukikaze. Tato jednotka rozsáhlé třídy Kagero se jako jeden z mála torpédoborců japonského císařského loďstva a jako jediný své třídy dočkal konce války v plavbyschopném a nerozkouskovaném stavu. Za války se zúčastnil prakticky všech významných kampaní (invaze na Filipíny, do Holandské východní Indie, bitev u Midway, Santa Cruz, Leyte a ve Filipínském moři, přežil dokonce i sebevražednou operaci Ten-Go u Okinawy, ostatně takto by se dalo pokračovat dále) a ze všech vyváznul se zdravou kůží.

Po japonské kapitulaci byl odzbrojen a sloužil k repatriaci vojáků zpět do vlasti. Tento úkol plnil až do poloviny roku 1947 a krátce nato, v červenci 1947, byl předán čínskému námořnictvu. Ale vnitřní konflikt čínského státu brzy zasáhnul i do osudů ex-japonského torpédoborce, nyní již s novým jménem Tan Yang. Nacionalistické síly sebou při evakuaci na ostrov Tchajwan vzaly většinu čínského námořnictva a mezi jinými právě i bývalý Yukikaze. Teprve až čankajškovci loď v letech 1951-52 v rámci rekonstrukce znovu vyzbrojili. Použita byla kupodivu původní japonská výzbroj (k tomu, zda-li ji Číňané dostali spolu s plavidlem v roce 1947 či pocházela z pozdějších jiných zdrojů, nemám bohužel žádné informace) – nyní tedy 6x127/50 a 8x25. Loď dosáhla při zkouškách rychlosti 27,5 uzlu. Netrvalo ale dlouho a skladba výzbroje se opět změnila, neboť v roce 1959 torpédoborec obdržel zbraně americké provenience – 3x127/38, 2x76,2/50, 17x40, tedy přinejmenším po protiletadlové stránce rozhodně silnější. Náležitě byly též zmodernizovány elektronické systémy. Japonského veterána čekala ještě dlouhá léta služby (případné podrobnosti ze služby a zda-li se zúčastnil nějakých šarvátek s ozbrojenými silami kontinentální Číny jsem bohužel nikde nenalezl), která ale předčasně v květnu 1970 ukončil tajfun, který loď vrhl na břeh. Po zvážení věku lodi a tudíž rentability případných oprav, bylo rozhodnuto torpédoborec vyřadit, načež byl v roce 1971 sešrotován. Návrh Japonců, kteří měli velký zájem tuto historickou a proslavenou loď odkoupit a přeměnit ji v památník, byl bohužel tchajwanskou stranou zamítnut (do Japonska bylo předáno pouze kormidlo a jedna z kotev) a poslední japonský veterán svému osudu nakonec neunikl.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
obr. č.1 – Yukikaze na předválečné kolorované fotografii
obr. č.2 – Yukikaze v podobě z roku 1946, kolorovaná fotografie, povšimněte si krabicovitých nástaveb, které sloužily pravděpodobně k ubytování repatriovaných japonských vojáků
obr. č.3 a 4 – Yukikaze před předáním čínské straně, odzbrojený
obr. č.5 – nyní již jako Tan Yang, po finální přestavbě

Tchajwanské modernizace Wu Chin I-III

Kromě japonského solitéra se do tchajwanské floty postupně dostalo velké množství druhoválečných torpédoborců z USA. Jednalo se o 4 předválečné jednotky třídy Benson (plus dva další na náhradní díly), taktéž 4 třídy Fletcher, 8 třídy Allen M. Sumner (2 po modernizacích FRAM II) a 16 třídy Gearing (12 FRAM I, 2 FRAM II a 2 na náhradní díly.

Až na nejstarší čtyři lodě, které byly bez úprav vyřazeny v 70tých letech, prošly ostatní lodě důkladnými modernizacemi v domácích loděnicích a jejich bojová hodnota výrazně vzrostla. Lodě byly nově lépe optimalizovány především k boji s hladinovými cíli, čímž Tchajwan reagoval na sílící čínské hladinové loďstvo (zařazovala se řada nových torpédoborců a fregat). Do té doby se zaměřoval spíše na boj s ponorkami.

Základem výzbroje byly nyní protilodní střely Hsiung Feng (v licenci vyráběné izraelské střely Gabriel), z USA pocházely licenční protiletadlové střely Standart SM-1 MR, i když značná část torpédoborců byla vyzbrojena systémem RIM-72C Sea Chaparral (střely Standart byly použity pouze u 7 jednotek třídy Gearing v rámci modernizace Wu chin III), z hlavňové výzbroje je nutno uvést automatický kanón 76,2/62 OTO Melara a protiraketový systém Phalanx (opět pouze u Wu Chin III). Všechny tyto systémy, které se přes obstrukce z čínské strany podařilo ve světě vyzískat, byly spolu s moderní elektronikou zakomponovány k původní výzbroji a tchajwanské námořnictvo tak získalo pro 80tá a 90tá léta poměrně výkonné lodě, které se sice nemohly měřit s moderními typy z konce 20.století, ale na čínské lodě vycházející ještě často ze sovětských konstrukcí z 50tých let bohatě stačily.

Nejdůkladnějšími úpravami prošly v 80tých letech torpédoborce třídy Gearing a tyto modernizační programy byly pojmenovány Wu Chin I až III, přičemž dvě velmi podobné modernizace Wu Chin I a II absolvovalo 7 jednotek (Wu Chin I: Dang Yang, Fu Yang Wu Chin II: Kai Yang, Han Yang, Lai Yang, Sui Yang, Tse Yang) a mnohem důkladnější modernizační program Wu Chin III pak taktéž 7 jednotek (Shao Yang, Chien Yang, Liao Yang, Shen Yang, Te Yang, Yun Yang a Chen Yang).

Lodě modernizované v rámci programu Wu Chin III výrazně změnily svou siluetu, neboť došlo k odstranění veškeré staré výzbroje (nejznatelnější je absence věží se 127mm kanóny). Lodě poté nesly: 4xHsiung Feng II, 10xStandart SM-1 MR (ve skříňových kontejnerech), 1xASROC (osminásobné odpalovací zařízení), 1x76,2/62 OTO Melara, 2x40/70, 1xPhalanx, 6x324mm protiponorkové torpédomety. Z plošiny na zádi plavidla operoval lehký protiponorkový vrtulník, v tomto případě Hughes 500.

Ale ani takto vylepšené jednotky nemohly svou životnost natahovat věčně a poslední torpédoborce třídy Gearing byly vyřazeny v roce 2005. Nahradily je ex-americké torpédoborce třídy Kidd a fregaty tchajwanské mutace francouzské třídy La Fayette.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
obr. č.1 – tchajwanské torpédoborce Kwei Yang a Kuen Yang modernizované třídy Fletcher
obr. č.2 – torpédoborec Kwei Yang
obr. č.3 a 4 – Kwei Yang při rozebírání do šrotu
Obrázek Obrázek
obr. č.5 a 6 – dnes již poněkud obstarožním systémem RIM-72C jsou vyzbrojeny i nejmodernější fregaty francouzské třídy La Fayette, těmito systémy byly na konci 70tých let modernizovány právě i tchajwanské torpédoborce
Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
obr. č.7 – torpédoborec Tse Yang modernizovaný v rámci programu Wu Chin II při odpalu protiponorkové střely ASROC
obr. č.8, 9 a 10 – torpédoborce Shao Yang, Chien Yang a Liao Yang, které prošly programem Wu chin III, povšimněte si schránek se střelami Standart před můstkem a na zádi plavidla, odpalovací zařízení ve středu plavidla patří protilodním střelám Hsiung Feng

Čínské torpédoborce třídy Anshan

S kým měly ale vlastně tchajwanské torpédoborce soupeřit? Vzhledem k tomu, že po Japoncích kontinentální Číně žádné plavidlo nezůstalo (ať již z technických důvodů nebo protože je zabral Tchajwan), staly se prvními torpédoborci Čínské lidové republiky 4 jednotky sovětské třídy Gněvnyj. Nový majitel je od sovětské tichomořské flotily přejímal postupně mezi lety 1954 až 1955 a už tehdy se nejednalo o nějaký zvláštní výkřik techniky (přeci jen první jednotky této třídy se začaly stavět již v polovině třicátých let), leč lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše, jak praví známé pořekadlo. A až do roku 1971 byli tito „vrabečci“ se jmény Anshan, Chang Chun, Chi Lin a Fu Chun jediné torpédoborce čínského námořnictva.

Přibližně v období, kdy do služby začaly vstupovat první jednotky třídy Luta, bylo rozhodnuto nechat projít obstarožní jednotky modernizační kůrou. Lodě se od té doby mohly honosit hrdým pojmenováním „raketové torpédoborce“, neboť výzbroj doznala radikálních změn. Původní výzbroj, tedy 4x130, 2x76, 4x37, 1x20 a 6x533TT, se změnila na 4x130, 8x37 a 4xSS-N-2C a možnost nesení až 60 námořních min. Odpalovací kontejnery protilodních střel Styx byly instalovány místo původních trojhlavňových torpédometů. Počítám, že menším upgradem nejspíše prošla i elektronika, ale o tom nemám žádné informace a jedná se pouze o domněnku. Celá přestavba se realizovala mezi lety 1971 až 1974.

Po této přezbrojovací kůře si letití staříci brázdili hladiny moří okolo Říše středu ještě dalších téměř 20 let. Jejich čas se nachýlil až v 90tých letech 20. století, kdy začali být postupně vyřazováni ze služby (kromě Fu Chunu, který putoval již v 80tých letech do šrotu). Zbylé jednotky byly přeměněny na muzeální (Anshan od roku 1992 v Čching-tau, Chang Chun od roku 1990 v Rushanu) či cvičné lodě (Taiyuan, původně Chi Lin, slouží jako stacionární cvičná loď v Dalianském námořním institutu).

Obrázek Obrázek Obrázek
obr. č.1 a 2 – Anshan a jeho protiletadlové kanóny ráže 37mm
obr. č. 3 – Taiyuan, dříve Chi Lin

Íránské torpédoborce velkého šáha

Poté, co jsme se pohybovali především v čínských vodách, se přesuneme opět více na západ, i když z našeho pohledu se stále bude jednat o vzdálený východ, v případě Íránu pak se špetkou exotiky, ale i napětí. V rámci tohoto článku se pak bude jednat o zastávku poslední, kterou jsem si ale nemohl při rozebírání tchajwanských modernizací dovolit vynechat.

Tyto torpédoborce mají totiž řadu věcí společných, ale zároveň i odlišných. Stejně jako Tchajwan, tak i šáhův režim se orientoval na západní státy. První torpédoborce íránské monarchie tak pocházely z Velké Británie a USA, leč vzhledem k pozdějšímu vývoji politické situace se již, narozdíl od asijských souputníků, svých nástupců nikdy nedočkaly.

Prvním íránským torpédoborcem se stal bývalý britský Sluys válečné třídy Battle I. Před předáním prošel důkladnou údržbou spojenou s modernizací, po níž vstoupil v lednu 1965 do služby jako Artemiz. Další modernizací prošel v letech 1975 až 1976, a to až v daleké Jihoafrické republice. Původní výzbroj (4x114, 4x40, 1xSeacat, 1xSquid) byla posílena protiletadlovými střelami Standart SM-1 ve dvou dvojitých odpalovacích kontejnerech a ustálila se na 4x114, 2x40, 2x23, 4xStandart SM-1, 1xSquid. Modernizací prošla i lodní elektronika.

V letech 1971 a 1972 osamocený Artemiz posílily dva ex-americké torpédoborce třídy Allen M. Sumner, v modifikaci FRAM II. Plavidla obdržela nová jména Babr a Palang a krátce nato byla taktéž zmodernizována. Výzbroj nově tvořilo: 4x127, 2x23, 4 odpalovací kontejnery střel Standart, 6x324 protiponorkové torpédomety a na zádi se nacházel hangár a plošina pro protiponorkový vrtulník Augusta Bell 204. Obměn doznala i elektronika. Na těchto lodích mne vždy upoutávala právě instalace protileteckých střel Standart SM-1. Ve světovém měřítku se jedná spíše o vyjjímku a jedinými státy, které takto vyzbrojily svá plavidla, byly právě Írán a Tchajwan (a možná ještě Jižní Korea na části svých raketových člunů). Přičemž tyto střely, které bylo možno použít i v protilodním módu, byly instalovány v odpalovacích schránkách rozmístěných porůznu na palubě lodi. I tyto schránky se svým provedením lišily, neboť na tchajwanských lodích po modernizaci Wu Chin III jsou umístěny jednodušší a štíhlejší kontejnery, určené pouze k odpalu, zatímco na íránských torpédoborcích je použit jakýsi tandem. První kontejner, kde se vrchní část nejdříve spole se střelou odklopí vzhůru (je to dobře vidět na jedné z fotografií) a pak dojde k odpalu a druhý kontejner, používaný pravděpodobně jako přebíjecí. Stejný systém je použit i u nových „torpédoborců“ (jinak „obšlehnutých“ fregat typu Vosper) typu Jamaran stavěných v současnosti pro íránské námořnictvo. Používá stejný systém s odpalovacím a přebíjecím kontejnerem okopírované americké střely Standart.

Ale zpět k věci. Po modernizacích se jednalo o platné a silné jednotky, leč jejich síla a sláva měla již jen upadat. V roce 1979 došlo v Íránu k revoluci proti režimu a nová islámská vláda zpřetrhala své vazby se západním světem. Objednaná náhrada za letité torpédoborce se tak již do země nedostala a staré jednotky tak musely sloužit dále. Do jaké míry se zúčastnily války s Irákem je otázkou, nejvíce informací je k dispozici k operacím menších jednotek, jako jsou například raketové čluny. Artemiz, po revoluci přejmenovaný na Danavand, dosloužil v 80tých letech, následně byl používán jako zakotvený sklad a následně pravděpodobně sešrotován. Obě zbylé jednotky, jež si uchovaly svá jména, byly vyřazeny někdy okolo roku 1994 a putovaly taktéž do tavicích pecí. Ironií osudu se plánovaná náhrada, konkrétně 4 jednotky americké třídy Kidd (odvozené z třídy Spruance), která byla provizorně zařazena do US Navy, nakonec dostaly do řad tchajwanského námořnictva a tím se kruh osudů vzdáleně spřízněných duší uzavírá.

Obrázek Obrázek
Torpédoborec Artemiz zachycený v roce 1970 (Austrálie).
Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
obr. č. 1 až 3 – Babr po modernizaci
obr. č. 4a 5 – Palang, též v modernizované podobě, na poslední fotografii si povšimněte vyklopeného odpalovacího zařízení s viditelnou střelou Standart SM-1

Tím jsme bohužel u konce, výlet skončil a je čas sbalit obaly od dojedených svačin a pomalu se vrátit domů. Ale nebyla to určitě výprava poslední, a ať už jste příznivci čínské „polévky“ s přísadou raket Standart či si ponecháte na ploše svůj Arleigh Burke, budu se zase těšit na příště, opět s nějakým vypečeným tématem :D


Seznam použitých zdrojů:

Ivo Pejčoch - Válečné lodě 5, 6, 8

http://en.wikipedia.org/wiki/Yugoslav_destroyer_Split
http://www.navypedia.org/ships/yugoslavia/yu_dd_split.htm
http://panzercentral.com/forum/viewtopic.php?t=36953&highlight=&sid=21fa75284ec670a989cf76297ef7bd34
http://www.shipspotting.com/gallery/photo.php?lid=402082
http://www.combinedfleet.com/kagero_n.htm
http://en.wikipedia.org/wiki/Japanese_destroyer_Yukikaze
http://www.history.navy.mil/photos/sh-fornv/japan/japsh-xz/yukikaze.htm
http://en.wikipedia.org/wiki/Republic_of_China_Navy
http://en.wikipedia.org/wiki/Anshan_class_destroyer
http://forum.globaltimes.cn/forum/showthread.php?p=5328
a další
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 15:10, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

Torpédoborec Split - to je opravdu zajímavé čtení , až srandovní jak může nějaká loď dopadnou - potopena a znovu potopena přečká si v klidu válku pod vodou.
No a ten torpédoborec Tan Yang - původně japonský Yukikaze - opravdu slavná a významná loď. Je s podivem, že se Japoncům nepodařilo ji zachránit jako památník, měly ji ve velké úctě a vzhledem ke svému významu by si zasloužila místo v muzeu. Dovolím si přidat foto z jejího interiéru:
Obrázek
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

No ono jich podobných bylo tenkrát okolo let 1943-44 více. Jedna z nejzajímavějších je křižník Taranto. Bývalý německý křižník z první světové války, předaný Itálii. Dožil se dalšího konfliktu, v září 1943 ho potopila vlastní posádka, Němci ho zdvihli (takže se opět shledal s původními majiteli lodě :D), v říjnu ho zas poslala ke dnu spojenecká letadla, Němci ho zas zdvihli a v září 1944 ho opět navštívila letadla...tentokrát ho už nikdo nezvedal, pokud se nepočítá rozřezání po válce :)
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

Tak Taranto možná drží rekord - chvíli nad hladinou chvíli pod hladinou a tak dokola. :D Hledala jsem ho a je to SMS Strassburg třída Magdeburg a jeho životní příběh se odehrával v letech 1912-44. Je to on?
Zde je právě nad vodou. :D
Obrázek
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

JJ, to je on, akorát později ho trošku přestavěli, takže už měl jen tři komíny atd. Zajímavá lodička, jeden z posledních opravdových reliktů císařského námořnictva. Kdysi jsem měl na něj v plánu článeček :D
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

No, určitě se postupně k ní dostaneš. Jsi šikula. Taky občas narazím na nějaké zajímavé lodě - je jich spousta, ale chtělo by to víc času a aspoň 4 ruce na psaní. :D
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

No, určitě se postupně k ní dostaneš. Jsi šikula. Taky občas narazím na nějaké zajímavé lodě - je jich spousta, ale chtělo by to víc času a aspoň 4 ruce na psaní.
Ono jich je až moc na moji pracovitou hlavu a línej zbytek těla co by to měl splodit :DDDD...přinejmenším budou ještě křižníky a pak se uvidí. Snažím se to házet do nějakých tématických celků a ne jen tak bez ladu a skladu, i když taky by to šlo :)
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“