Těžké bitevní vrtulníky

Cokoliv co lítá mimo NATO a VS
Odpovědět
Uživatelský avatar
Likan
svobodník
svobodník
Příspěvky: 21
Registrován: 2/3/2009, 15:27
Bydliště: Brno

Těžké bitevní vrtulníky

Příspěvek od Likan »

TĚŽKÉ BITEVNÍ VRTULNÍKY

1. Úvod
Vrtulník nebo též helikoptéra je motorové letadlo, řadící se do skupiny letadel těžších než vzduch, Pro vrtulník jsou typické jeho rotující nosné plochy. Na zádi vrtulníku bývá umístěn vyrovnávací rotor, jehož hlavní funkcí je zabránit rotaci trupu kolem osy hlavního rotoru. Základní aerodynamická koncepce vrtulníku je ideální pro visení, ale povětšinou krajně nevhodná pro přelet z jednoho místa do druhého. Jejich použití je zejména v takových situacích, kde nasazení letounu není možné.
Patří mezi jedny z nejkomplikovanějších vynálezů v dějinách lidstva. Bylo nutné ujít velmi dlouhou cestu, než se podařilo vyvinout stabilní, bezpečnou a výkonnou konstrukci. Stálo to nezměrné úsilí mnoha konstruktéru, techniků a dalších vývojových pracovníků. Výsledkem jejich práce jsou vrtulníky pro různá použití. Jsou to bojové vrtulníky, schopné vyhledat a zničit nejtěžší tanky dnešního bojiště. Vrtulníky určené k pátrání a zachraňování osob v nouzových situacích, ale i vrtulníky sloužící jako luxusní dopravní prostředek. Ostatně jak řekl sám Igor Sikorsky: „Když se člověk ocitne v tísni, může mu prolétávající letoun shodit třeba květiny, ale to je vše. Jedině stroj se schopností vertikálního letu mu může zachránit život.“
Vrtulníky však mají také značná provozní omezení. V porovnání s letouny nelétají tak rychle, nevystoupají do takové výšky a ani nedolétnou tak daleko. Jsou také konstrukčně náročnější, složitější je obvykle také provozní kontrola, údržba a seřizování jednotlivých částí.

2. Bitevní vrtulníky
Vznik vrtulníku s mohutnou střeleckou výzbrojí byl důsledkem naléhavé bojové potřeby. Velká potřeba vrtulníků přišla ve válce ve Vietnamu. Vrtulníky byly používány pro rychlou přepravu vojáků, jako palebná podpora vojenským transportérům, ochranu prostorů vysazení vojáků a k umlčení palby nepřítele. Válka ve Vietnamu přinesla mnohé hodnotné zkušenosti s bojovým uplatněním vrtulníků, ovšem za značnou cenu. V důsledku činnosti nepřítele Američané během této války přišli téměř o 2600 svých vrtulníků.
Bitevní vrtulníky můžeme rozdělit na tři hlavní skupiny – na lehké, střední a na těžké bitevní vrtulníky. Váha lehkých bitevních vrtulníků se pohybuje v rozmezí od 1000 do 3000 kg. Váha středních bitevních vrtulníků je od 3000 do 8000 kg. A váha těžkých bitevních vrtulníků je od 8000 do 15000 kg.
Moje práce je zaměřená na těžké bitevní vrtulníky, proto jsem si tedy vybral 3 nejznámější zástupce této kategorie. Konkrétně Boeing AH-64 Apache, Mil Mi-24 a Mil Mi-28.


3. Boeing AH-64 Apache
3.1 POPIS
Jedná se o dvoumístný dvoumotorový bitevní vrtulník klasické konfigurace, určený k ničení bojové techniky nepřítele a k přímé podpoře pozemních jednotek. Ve službě nahradil starší typ AH-1 Cobra.
Obrázek
3.2 VÝVOJ
S nezdárným projektem vrtulníku AH-56 Cheyenne v roce 1972, hledaly ozbrojené síly Spojených států amerických vzdušný prostředek, který by byl schopen provádět zteče na
pozemní cíle ve dne, v noci, za jakýchkoli povětrnostních podmínek a s manévrovatelností těsně nad zemí.
Soutěž byla vypsána v letech 1972-73. Bell a Hughes přišli se zcela novými konstrukcemi. V prosinci 1976 armádní komise vybrala vrtulník Hughes. Z nejrůznějších důvodů byly provedeny stovky menších i větších změn v designu a až v březnu 1982 byla schválena sériová výroba. V roce 1984 firmu Hughes koupil McDonnell Douglas, který pokračoval ve výrobě.
Koncem 80. a začátkem 90. let začal vývoj modernizované verze vrtulníku Apache. Vrtulník AH-64D Longbow Apache uskutečnil svůj první let v září 1993 a první dodávky sériových strojů začaly v březnu 1997. V produkci pokračoval Boeing Defense, Space & Security a k dnešnímu datu bylo vyrobeno přeš 1000 kusů AH-64.

3.3 KONSTRUKCE
Ve srovnání s typem Cheyenne, byl Apache přibližně stejně velký, nabízel o něco nižší výkon pohonných jednotek (ačkoli měl dva motory a Cheyenne pouze jeden) a byl také pomalejší. Obrovskou předností Apache byla však schopnost přežití na bojišti. Apache měl odstíněné výfuky motorů, což snižovalo tepelný obraz, rozsáhlou sadu senzorů pro včasnou výstrahu a hlavně – drak a systémy byly navrženy tak, aby odolaly zásahům zbraněmi ráže 12,7 i 23 mm.
Členové posádky Apache sedí za sebou, vpředu střelec a za ním trochu výše pilot. Piloti jsou odděleni pevnou pancířovou přepážkou, která snižuje riziko vyřazení obou pilotů v případě zásahu do oblasti kokpitu. Kdyby se stalo, že první pilot zůstane po zásahu vyřazený, jeho místo zaujímá druhý pilot/střelec.
Apache dostal pevný kolový podvozek záďového typu. Odolný podvozek v případě nouzového přistání zvyšuje schopnost přežití posádky a má také velmi dobré manévrovací a servisní schopnosti na zemi.

3.4 VÝZBROJ
Výčet zbraní zahájím u dálkově ovládaného a zaměřovaného kulometu pod trupem. Je to 30mm kanón Hughes M230A1 s řetězovým pohonem. Rychlost střelby je nastavena na 625 ran za minutu, zásobník má standardní kapacitu 1200 nábojů. Většinu bojového nákladu nese Apache na křídlových pylonech na bocích trupu s rozpětím 5,23m. Na každý pylon je možné upevnit závěsníky, každý unese až čtyři protitankové řízené střely Hellfire. Jako alternativa se používají raketnice s až 19 neřízenými raketami různé ráže. Vrtulník má pro vlastní obranu dvojici protiletadlových řízených střel AIM-9L Sidewinder nebo čtyři AIM-92 Stinger. Na vnějších závěsech může Apache nést také přídavné palivové nádrže.

3.5 SOUČASNOST
Na přelomu 80. a 90. let začal vývoj modernizované verze označené AH-64D Longbow Apache. Její prototyp uskutečnil první vzlet v září 1993. Sériové stroje začaly k jednotkám přicházet v březnu 1997. Vylepšení se týkají avioniky, pohonných jednotek, instalován byl nový radar AN/APG-78 FCR. Longbow Apache dostal také lepší dopplerovskou navigaci NA/ASN-157, nové přístrojové vybavení a instalaci pro odpalování řízených střel Mistral nebo Sidestream.

3.6 UŽIVATELÉ
Apache používá 12 států: Spojené státy, Velká Británie, Egypt, Řecko, Izrael, Japonsko, Kuvajt, Nizozemsko, Saúdská Arábie, Singapur, Spojené arabské emiráty, Čínská republika.

4. Mil Mi-24
4.1 POPIS
Mil Mi-24 je velký dvoumotorový bitevní a víceúčelový vrtulník určený pro přímou podporu pozemních jednotek, ničení tanků a obrněných cílů, přepravě 8 osob nebo 1 500 kg materiálu v nákladovém prostoru.
Obrázek
4.2 VÝVOJ
Bitevní vrtulník Mi-24 (Hind-B) pochází v mnoha ohledech z osvědčeného Mi-8 a Mi-14. Prototyp V-24 uskutečnil první let 19. září 1969. V červnu 1970 začaly armádní zkoušky těchto strojů. Ve srovnání s ním byl o něco menší, menší byl i průměr hlavního rotoru. Vrtulník měl nést unikátní kombinaci osmi vojáků výsadku v kabině a těžkou výzbroj pro útoky na obrněné a jiné chráněné cíle.
První výrobní sérií, která prodělala řadu úprav se, stala verze Mi-24A (Hind-A). Tato verze ještě měla velkou prosklenou kabinu, v níž byli soustředěni všichni členové posádky.
Další sérií se stala verze Mi-24F která zaznamenala první výraznou změnu od původní konstrukce a to přesunutí ocasního rotoru z pravé na levou stranu. Výcviková verze označená Mi-24U měla zdvojené řízení.
Stále se zlepšující konstrukce Mi-24 přinesla další verzi označenou jako Mi-24V (Hind-E). Tato verze vyráběná od března 1976 až do roku 1986 byla výkonnější a disponovala vylepšenými zbraňovými systémy. Stroje verze V pro export byly označovány jako Mi-35. Celkem bylo vyrobeno asi 1000 kusů této verze.
Výroba nového bitevního a výsadkového vrtulníku běžela přes deset let s tempem 15 strojů měsíčně, a to ve dvou závodech.
Objem výroby přesáhl 2 000 kusů a Mi-24 slouží nebo sloužily již ve více než v padesáti státech. Stroje Mi-24 mají ve výzbroji i Vzdušné síly AČR.

4.3 KONSTRUKCE
Žádný jiný vrtulník dosud nenabídl takovou kombinaci výzbroje, senzorů, pancéřové ochrany a letových výkonů, doplněnou kabinou pro výsadkové družstvo. V kabině místo osmi vojáků, může Mi-24 přepravovat čtyři raněné na lehátkách, nebo další munici.
První sériově vyráběné verze Hind-A, B a C měly prostorné čtyřmístné kabiny (pilot, druhý pilot, navigátor/střelec a pozorovatel). Novější Hind-D a E mají v přední části pouze dvoumístnou kabinu. Vepředu sedí střelec/navigátor/operátor zbraňových systémů, za ním, poněkud výše, má pracoviště pilot vrtulníku. U všech verzí, je pro ochranu posádky v maximální míře využito pancéřování.
Tříbodový podvozek příďového typu je plně zatažitelný. Velké křídlové nosníky jsou dalším typickým znakem Mi-24. Starají se o čtvrtinu potřebného vztlaku při dopředném letu. Podvěšuje se na ně velmi široká škála výzbroje, mimo jiné neřízené rakety, řízené střely a různá kulometná a kanónová pouzdra.

4.4 VÝZBROJ
Hind-A nese ručně zaměřovaný těžký kulomet ráže 12,7 mm na přídi a šest pylonů, obvykle vyzbrojených čtyřmi raketnicemi UV-16-57 a dvěma páry protitankových řízených střel AT-2 Swatter. Celkově lze podvěsit výzbroj až do hmotnosti 1500 kg. Hind-D dostal čtyřhlavňový kulomet ráže 12,7 mm ve střelecké věžičce pod přídí. Hind-E kulomet nahradil kanónem GŠ-23L, může také odpalovat laserové naváděné protitankové řízené střely AT-6 Spiral místo starších AT-3.

4.5 SOUČASNOST
Ani nástup nového moderního útočného vrtulníku Mi-28 neznamenal konec služby Mi-24. Zejména státy bývalé Varšavské smlouvy si tento typ ve výzbroji drží déle a ve spolupráci s ruskou stranou a dalšími dodavateli soustavně udržují jeho bojovou hodnotu. V českém armádním letectvu slouží modernizovaná verze Mi-35.

4.6 UŽIVATELÉ
Jak jsem již psal výše, Mi-24 mají v různých variantách více než padesát států. Nějaké státy tu pro představu napíši. Jsou to: Afghánistán, Bělorusko, Brazílie, Indie, Kazachstán, Polsko, Rusko, Súdán, Ukrajina, Vietnam…

5. Mil Mi-28
5.1 POPIS
Mil Mi-28 je sovětský, resp. ruský bitevní vrtulník určený k boji proti tankům a obrněným vozidlům. Vznikl během 80. let 20. století z typu Mi-24. Jeho vývoj inicioval vývoj AH-64 Apache, jehož má být Mi-28 protiváhou. Mi-28 je úzce specializován pro boj s obrněnými vozidly a tanky a neobsahuje již prostory pro náklad jako Mi-24. Při konstrukci se počítalo s možností snadného leteckého transportu a sestavení v místě nasazení.
Obrázek
5.2 VÝVOJ
V průběhu šedesátých let se začala sovětská vojenská místa zabývat myšlenkou zavést do výzbroje útočný vrtulník pouze s posádkou pilot/velitel a pilot/střelec. Souběžně vznikly dvě zdařilé konstrukce – Mil Mi-28 a Kamov Ka-50. Druhý jmenovaný byl podle všech měřítek mnohem lepší, ale do výroby šly oba typy. První satelitní snímky vrtulníků Mi-28 vzbudily na západě velký rozruch a rozpoutaly vlnu spekulací o výkonech a výzbroji. První prototyp stroje vzlétl 10. listopadu 1982. Vývoj vrtulníku dále pokračoval a sériově se začal vyrábět od roku 1987. Postupně docházelo k modernizacím, které využívaly technického a technologického pokroku. V létě roku 1996 byl vyroben prototyp verze Mi-28N, který je určen k boji i v noci.

5.3 KONSTRUKCE
Mi-28 má štíhlý trup s motory umístěnými daleko od sebe, jak je obvyklá praxe u bitevních vrtulníků. Vrtulník pohání dvojice motorů Klimov TV3-117VMA, novější verze Mi-28N je vybavena silnějšími motory Klimov VK-2500. Mi-28 dokáže letět i s jedním motorem. Motorové gondoly mají titanové pancéřování a palivové nádrže jsou naplněny polyuretanovou pěnou, která by měla zabránit výbuchu a úniku paliva v případě průstřelu. Výstupní plyny jsou ochlazovány okolním vzduchem a odváděny směrem dolů, což je výjimečné řešení a mělo by to poskytovat vrtulníku větší formu ochrany proti řízeným střelám. Podvozek je zatahovací a snese náraz o rychlosti až 12 m/s.
Hlavní rotor je pětilistý. Původní třílistý ocasní rotor nahradil méně hlučný rotor typu „úzkého X“, který se skládá ze dvou nezávislých rotorů po dvou listech na stejné ose.

5.4 VÝZBROJ
Vrtulník je standardně vybaven kanónem Šipunov 2A43 se zásobou 500 nábojů ráže 30 mm. Kanón je uložený na otočném střelišti. Mezi další výzbroj patří neřízené a řízené střely vzduch-země, protitankové Šturm-V, Šturm-C, Ataka-V, bomby do hmotnosti 500 kg, raketnice UV-32-57, granátomety a kulomety. Pro vlastní ochranu používá proti letadlové řízené střely s infračerveným naváděním, výstražný systém radarového a infračerveného zaměření, výmětnice klamných cílů a rušičky.

5.5 SOUČASNOST
Po základních verzích Mi-28 a Mi-28A následovala vylepšená Mi-28 Night Hunter se senzorem FLIR. V roce 2003 odsouhlasily ruské vzdušné síly přijetí Mi-28N za standardní útočný vrtulník. První dodávku obdržela ruská armáda v roce 2006. Do roku 2010 měla převzít asi sto kusů a do roku 2015 by jich měla mít přibližně 325. Vše se ovšem odvíjí od finančních možností. Další verze je Mi-28D – jedná se o zjednodušený model pro denní operace, který není vybaven TV kamerou ani radarem.

5.6 UŽIVATELÉ
Rusko, Venezuela, Keňa


6. Technické údaje


Obrázek



7. Závěr
Slouží u armádního letectva, leteckých složek, námořní pěchoty i na palubách válečných lodí. Působí v oblastech od horkých pouští, po horské oblasti a arktické podmínky. Plní úkoly, které by byly pro jinou armádní techniku těžko splnitelné.
Konstrukce, výzbroj, avionika, neustálý vývoj, který se žene kupředu mílovými kroky, dělá z bojových vrtulníků velmi účinnou zbraň, bez které by se neobešla téměř žádná armáda světa.

8. Použité zdroje
Moderní bojové vrtulníky, Bill Gunston a Mike Spick
http://www.boeing.com/rotorcraft/milita ... /index.htm
http://www.acr.army.cz/technika-a-vyzbr ... i-24-5063/
http://www.military.cz/russia/air/helic ... /Mi-24.htm
http://technika.specwar.info/letecka-he ... Mil_Mi-28/
http://letectvi.dajbych.net/mil-mi-28
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hughes_AH-64_Apache
http://en.wikipedia.org/wiki/Boeing_AH-64_Apache
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mil_Mi-28
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mil_Mi-24
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Těžké bitevní vrtulníky

Příspěvek od TonyHazard »

Jen netechnický dotaz- vrtulník Mil Mi-24 (na druhém obrázku), patří kterému letectvu? Moc se mi líbí ta pruhovaná kamufláž.
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Heckler
praporčík
praporčík
Příspěvky: 367
Registrován: 20/4/2009, 03:22

Příspěvek od Heckler »

Českému letectvu. Je tam vidět znak českého letectva.
Uživatelský avatar
p3tris
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1370
Registrován: 24/6/2011, 12:46
Bydliště: Vodňany
Kontaktovat uživatele:

Re: Těžké bitevní vrtulníky

Příspěvek od p3tris »

TonyHazard píše:Jen netechnický dotaz- vrtulník Mil Mi-24 (na druhém obrázku), patří kterému letectvu? Moc se mi líbí ta pruhovaná kamufláž.
Přesně tak. Patří našemu letectvu. Takhle vyšperkované Mi-24 létají každoročně na Tiger Meety. A tam se hodnotí i nejhezčí kamufláže. Asi nejznámější byla Mi-24 se zipem:
http://www.airpics.net/UserFiles/pics/m ... 11104m.jpg
A několik dalších kousků:
http://www.flightglobal.com/airspace/me ... v-hind.JPG
http://www.cavok-aviation-photos.net/Bi ... 4_7353.jpg

Mám ten pocit, že i standartní vojenské kusy měli na ocase kus "tygra" jako označení příslušnosti k letce.

A pokud se ti tahle kamufláž líbí, mrkni na http://www.natotigers.org nebo jen vygoogluj "tiger meet" obrázky. Jsou tam opravdu krásné kousky.
Uživatelský avatar
Likan
svobodník
svobodník
Příspěvky: 21
Registrován: 2/3/2009, 15:27
Bydliště: Brno

Příspěvek od Likan »

Ano přesně tak. Konkrétně toto je náš Mil Mi 24V 0705 (modernizovaná verze pro použití raket PTRS 9M114 ŠTURM), který na Tiger Meetu 2008 vyhrál cenu za nejlepší "kamufláž" :)
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Těžké bitevní vrtulníky

Příspěvek od TonyHazard »

Omluva za moji "nevšímavost, ten zakamuflovaný znak jsem v té kamufláži přehlédl. Líbí se mi i ty další kamufláže, nechtěl bych být v komisi. Děkuji
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
kenavf
7. Major
7. Major
Příspěvky: 5997
Registrován: 15/12/2010, 23:13

Příspěvek od kenavf »

Aké sú hrúbky skiel na Mi-24 a proti akému kalibru sú odolné?
Edmund Burke: "Jediné čo potrebujú nečisté sily k svojmu víťazstvu je to, aby slušní ľudia neurobili nič."

ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Plastové prekryty kabíny strelca a pilota majú hrúbku tuším do 1,5-2cm a odolnosť postačuje proti bežnej 7,62x39, ale už asi nepostačujú proti 7,62x54R alebo priebojným strelám (v Afganistane boli prípady zásahov a vážnych zranení pilota alebo strelca po bočnom ostrelovaní alebo pri paľbe z prevýšenia).
Čelné pancierové sklá kabín sú "trochu iné kafe". Ich hrúbka je značná - najmenej 50mm a odolnosť by mala postačovať proti jednotlivému zásahu výbušným granátom kalibru 23mm.

Ostatne, vrtuľníky, ktoré majú opancierovanú skutočne celú kabínu vrátane bočných a horných skiel sú len Mi-28 a Ka-50, u ostatných by som si do kabíny pri bočnom ostreľovaní guľometom netrúfol ani pri ráži 7,62x51/54R, nie to pri ostreľovaní veľkorážnymi guľometmi alebo niečím silnejším.
Deklarovaná odolnosť Apache voči strelám kalibru 23mm (ZU-23) sa vzťahuje, pokiaľ viem, len na listy nosného rotoru, ktoré si majú po jednotlivom zásahu udržať integritu (teda nedôjde k jeho okamžitému roztrhnutiu s katastrofálnymi následkami).
A celkom rád by som videl nejaká video z pokusného ostreľovania Apache a Mi-24 reálnymi zbraňami, teda niečo takéto http://www.youtube.com/watch?v=_Fj9hdmEeBY alebo http://www.youtube.com/watch?v=3-IXbVGSGU0 ( zásahy 20mm).
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Příspěvek od cover72 »

Překryt kabiny Apache má odolávat střelám do ráže .50BMG
Odpovědět

Zpět na „Letecká technika“